1

Příloha č. 1 k rozhodnutí o změně registrace sp.zn. sukls30246/2012

PŘÍBALOVÁ INFORMACE: INFORMACE PRO UŽIVATELE

Vancomycin Mylan 500 mgVancomycin Mylan 1000 mgprášek pro přípravu infuzního roztokuvancomycini hydrochloridum

Přečtěte si pozorně celou příbalovou informaci dříve, než začnete tento přípravek používat.

-

Ponechte si příbalovou informaci pro případ, že si ji budete potřebovat přečíst znovu.

-

Máte-li jakékoli další otázky, zeptejte se svého lékaře nebo lékárníka.

-

Tento přípravek byl předepsán Vám. Nedávejte jej žádné další osobě. Mohl by jí ublížit, a to itehdy, má-li stejné příznaky jako Vy.

-

Pokud se kterýkoli z nežádoucích účinků vyskytne v závažné míře nebo pokud si všimnete

jakýchkoli nežádoucích účinků, které nejsou uvedeny v této příbalové informaci, prosím, sdělteto svému lékaři nebo lékárníkovi.

V příbalové informaci naleznete:

1. Co je Vancomycin Mylan a k čemu se používá2. Čemu musíte věnovat pozornost, než začnete Vancomycin Mylan používat3. Jak se Vancomycin Mylan používá4. Možné nežádoucí účinky5 Jak Vancomycin Mylan uchovávat6. Další informace

1. CO JE VANCOMYCIN MYLAN A K ČEMU SE POUŽÍVÁ

Vankomycin Mylan patří do skupiny antibiotik zvaných glykopeptidová antibiotika, která ničí bakteriezpůsobující řadu infekcí včetně zápalu plic, onemocnění kůže, kostí a srdečních chlopní.

Vankomycin Mylan se používá k léčbě



závažných bakteriálních infekcí citlivých na vankomycin a rezistentních na ostatní antibiotika



infekcí u pacientů alergických na peniciliny a cefalosporiny

Používá se také k prevenci infekcí před některými chirurgickými výkony.

Vankomycin Mylan se může užít i perorálně (ústy) k léčbě závažných infekcí zažívacího taktuzpůsobených bakteriemi citlivými na vankomycin.

2.

ČEMU MUSÍTE VĚNOVAT POZORNOST, NEŽ ZAČNETE VANCOMYCIN MYLAN

POUŽÍVAT

Neužívejte Vancomycin Mylan



jestliže jste alergický/á (přecitlivělý/á) na vankomycin.

2

Zvláštní opatrnosti při použití přípravku Vancomycin Mylan je zapotřebíPřed použitím vankomycinu informujte svého lékaře:



jestliže máte ledvinové obtíže



jestliže máte sluchové obtíže, jako je například hluchota



jestliže máte málo krevních buněk



jestliže jste těhotná nebo pokud těhotenství plánujete



jestliže kojíte



jestliže jste starší pacient/ka a Váš věk přesahuje 60 let



jestliže je pacientem předčasně narozené dítě nebo dítě



jestliže je u Vás plánována operace



jestliže jste alergický/á na antibiotikum teikoplanin (zvyšuje se tím riziko Vaší alergie navankomycin).

V případě, že se u Vás projeví těžká alergická reakce, Váš lékař ukončí léčbu vankomycinem a poskytneVám jinou léčbu.

Jestliže Vám byla infuze podána příliš rychle, mohou se u Vás objevit některé nežádoucí účinky, jakonízký krevní tlak nebo vyrážka. Po ukončení infuze obvykle tyto reakce rychle ustoupí.

Vankomycin musí být podáván s opatrností u pacientů s poruchou funkce ledvin nebo u pacientůsoučasně léčených jinými léky toxickými pro ledviny z důvodu výrazně vyšší pravděpodobnosti vývojetoxických reakcí. Pro snížení tohoto rizika by u Vás má být pravidelně sledována funkce ledvin a je nutnése držet doporučených dávkovacích schémat.

Po nadměrně vysoké dávce vankomycinu nebo v případě současné léčby jiným přípravkem s toxickýmiúčinky na sluch, může dojít u pacientů s předchozími poruchami sluchu k rozvoji přechodné nebo trvaléztrátě sluchu, které může předcházet vznik ušního šelestu. Aby se snížilo toto riziko, mají být pravidelněprováděny krevní testy a sledovány sluchové funkce.

Pokud je Vám vankomycin podáván dlouhodobě, budou Vám pravidelně prováděny krevní testy. Takébyste měl/a být sledován/a z důvodu možné superinfekce (nová infekce vyskytující se navíc k současné infekci), nebo závažného průjmu (někdy i s krvácením do stolice).

Vzájemné působení s dalšími léčivými přípravkyProsím, informujte svého lékaře nebo lékárníka o všech lécích, které užíváte nebo jste užíval(a) v nedávnédobě, a to i o lécích, které jsou dostupné bez lékařského předpisu.

Následující přípravky mohou s vankomycinem reagovat, pokud jsou užívány současně:



přípravky k léčbě bakteriálních infekcí (streptomycin, neomycin, gentamicin, kanamycin,amikacin, bacitracin, tobramycin, polymyxin B, kolistin)



přípravky k léčbě tuberkulózy (viomycin)



přípravky k léčbě houbových (plísňových) infekcí (amfotericin B)



přípravky k léčbě rakoviny (cisplatina)

a dále také:

3



přípravky používané k vyvolaní uvolnění svalů v průběhu celkové anestezie



celková anestetika (jestliže podstupujete celkovou anestezii).

Může být nutné, aby Váš lékař sledoval hladinu léku v krvi a upravil dávkování vankomycinu, jestliže jepodáván současně s jinými léky.

Těhotenství a kojeníJestliže jste těhotná anebo jestliže plánujete těhotenství, řekněte to svému lékaři. Vankomycin se v obdobítěhotenství smí podávat pouze, pokud je to jednoznačně nezbytné.

Jestliže kojíte, oznamte to svému lékaři, protože vankomycin přestupuje do mateřského mléka. Váš lékařrozhodne, zda je léčba vankomycinem jednoznačně nutná anebo zda máte ukončit kojení.

Poraďte se se svým lékařem nebo lékárníkem dříve, než začnete užívat jakýkoli lék.

Řízení dopravních prostředků a obsluha strojůVancomycin Mylan nemá žádný nebo pouze zanedbatelný vliv na schopnost řídit nebo obsluhovat stroje.

3. JAK SE VANCOMYCIN MYLAN POUŽÍVÁVancomycin Mylan Vám bude podávat zdravotnický personál během hospitalizace. Váš lékař rozhodne,jaké množství tohoto léku máte každý den dostávat a jak dlouho léčení potrvá.

DávkováníDávka, kterou budete dostávat, závisí



na Vašem věku,



na infekci, kterou trpíte,



na tom, jak dobře fungují Vaše ledviny,



na stavu Vašeho sluchu,



na tom, jaké další léky případně užíváte.

Dospělí a děti starší 12 let:Obvyklá dávka je 2000 mg denně (respektive 30 mg na kilogram tělesné hmotnosti), rozdělených do 2 až4 jednotlivých dávek, tj. buď 500 mg každých 6 hodin nebo 1000 mg každých 12 hodin.

Děti mladší 12 let:Tito pacienti dostanou menší dávku, v závislosti na tělesné hmotnosti.

Pacienti s poruchou funkce ledvin nebo jater, starší pacienti a nedonošení novorozenci:Lékař sníží dávku anebo prodlouží interval mezi jednotlivými dávkami.

Je možné, že v průběhu léčby Vám budou prováděny krevní testy, že budete požádán(a) o vzorky moči apravděpodobně Vám bude provedeno i vyšetření sluchu, aby se vyloučila přítomnost možných nežádoucích účinků.

Jak se Vám lék bude podávat

4

Při intravenózní infuzi léčivo přitéká z infuzní lahve anebo z infuzního sáčku hadičkou a jehlouzavedenou do žíly. Váš lékař anebo sestra Vám vankomycin vždy podá do žíly, nikoli do svalu.Vancomycin Mylan se před podáním naředí a bude pak pomalu do Vaší žíly přitékat po dobu nejméně 60minut.

Pokud se vankomycin podává k léčbě onemocnění zažívacího traktu (onemocnění zvaného pseudomembranózní kolitida), musí se léčivý přípravek podávat ve formě roztoku ústy.

Délka léčbyDélka léčby záleží na infekci, kterou trpíte, a může trvat řadu týdnů.

Jestliže Vám bylo podáno více přípravku Vancomycin MylanProtože Vám tento lék bude podáván při pobytu v nemocnici, je nepravděpodobné, že by Vám bylapodána příliš velká dávka vankomycinu. Máte-li však přesto jakékoli pochyby, řekněte o nich svémulékaři nebo sestře.

Máte-li jakékoli další otázky, týkající se užívání tohoto přípravku, zeptejte se svého lékaře nebo lékárníka.

4.

MOŽNÉ NEŽÁDOUCÍ ÚČINKY

Podobně jako všechny léky, může mít i Vancomycin Mylan nežádoucí účinky, které se ale nemusívyskytnout u každého.

Musíte ihned kontaktovat svého lékaře, pokud zaznamenáte některý z následujících projevů:



alergická reakce: kopřivka, otok obličeje, rtů, jazyka nebo hrdla, potíže s dýcháním nebo polykáním nebo závratě.

Nežádoucí účinky vankomycinu zahrnují:Časté nežádoucí účinky (postihují 1 až 10 pacientů ze 100):



snížení krevního tlaku, otoky, zarudnutí a bolesti podél žil



dušnost, sípání způsobené turbulentním prouděním vzduchu v horních dýchacích cestách



celková vyrážka a zánět sliznic, svědění, svědivá vyrážka



zčervenání horní poloviny těla a obličeje, bolesti a křeče hrudních a zádových svalů



poruchy ledvin, které se mohou primárně projevit zvýšením koncentrace kreatininu a močoviny vkrvi

Méně časté nežádoucí účinky (postihují 1 až 10 pacientů z 1 000):



přechodná nebo trvalá ztráta sluchu

Vzácné nežádoucí účinky (postihují 1 až 10 pacientů z 10 000):



anafylaktické reakce, alergické reakce



léková horečka, třesavka



zvýšený nebo snížený (někdy velmi silně snížený) výdej moči, stopy krve v moči



zvýšení nebo snížení výskytu určitých buněk v moči



ušní šelesty (např. pískání)



pocit slabosti

5



červená nebo purpurová kůže (možné známky zánětu cév)



nevolnost

Velmi vzácné nežádoucí účinky (postihují méně než 1 pacienta z 10 000):



kožní postižení, jako následky alergické reakce (mnohonásobné kožní léze, bolesti kloubů),srdeční zástava nebo zánět střev vyvolávající bolesti v břiše nebo krvavý průjem

Pokud se kterýkoli z nežádoucích účinků vyskytne v závažné míře, nebo pokud si všimnete jakýchkolinežádoucích účinků, které nejsou uvedeny v této příbalové informaci, prosím, sdělte to svému lékaři.

5.

JAK VANCOMYCIN MYLAN UCHOVÁVAT

Uchovávejte mimo dosah a dohled dětí.

Vancomycin Mylan nepoužívejte po uplynutí doby použitelnosti, uvedené na lahvičce a na krabičce.Doba použitelnosti se vztahuje k poslednímu dni daného měsíce.

PrášekTento léčivý přípravek nevyžaduje žádné zvláštní podmínky uchovávání.

Údaje o stabilitě rekonstituovaného a dále naředěného přípravku jsou uvedeny v informaci prozdravotnické pracovníky.

Léčivé přípravky se nesmí vyhazovat do odpadních vod nebo domácího odpadu. Zeptejte se svéholékárníka, jak máte likvidovat přípravky, které již nepotřebujete. Tato opatření pomáhají chránit životníprostředí.

6.

DALŠÍ INFORMACE

Co Vancomycin Mylan obsahujeLéčivá látka je vancomycini hydrochloridum.

Jedna injekční lahvička přípravku Vancomycin Mylan 500 mg obsahuje vancomycini hydrochloridum 500 mg, což odpovídá 500 000 IU.Jedna injekční lahvička přípravku Vancomycin Mylan 1000 mg obsahuje vancomycini hydrochloridum 1g, což odpovídá 1 000 000 IU.

Pomocnou látkou je roztok kyseliny chlorovodíkové 0,5 mol/l (k úpravě pH)

Jak Vancomycin Mylan vypadá a co obsahuje toto baleníBílý až téměř bílý prášek pro přípravu infuzního roztoku.Velikost balení: 1, 5, 10 nebo 20 injekčních lahviček. Na trhu nemusí být všechny velikosti balení.

Držitel rozhodnutí o registraci a výrobce

6

Držitel rozhodnutí o registraciMylan S.A.S., 117 allée des Parcs, 69 800 Saint Priest, Francie

Výrobce:Biologici Italia Laboratories S.R.L (Itálie), Mylan S.A.S. (Francie), Vianex S.A. Plant C (Řecko)

Tento léčivý přípravek je v členských státech EHP registrován pod těmito názvy:

Rakousko: Vancomycin Arcana 500 mg and 1 g - Pulver zur Herstellung einer InfusionslösungBelgie: Vancomycine Mylan 500 mg & 1 g poeder voor oplossing voor infusieKypr: Vancomycin Mylan 500 mg and 1 gČeská Republika: Vancomycin Mylan 500 mg, & 1 g, prášek pro přípravu infuzního roztokuŘecko: Vancomycin / Generics 500mg & 1g powder for solution for infusionIrsko: Vancomycin Mylan 500 mg, 1g, powder for solution for infusionItálie: Vancomicina MylanPolsko a Slovensko: Vancomycin MylanSlovinsko: Vankomycin Mylan 1 g prašek za raztopino za infundiranje

Tato příbalová informace byla naposledy schválena: 14.3.2012

Následující informace je určena pouze pro zdravotnické pracovníky:

Toto je výtah ze souhrnu údajů o přípravku, který má sloužit jako pomůcka při podávání přípravkuVancomycin Mylan. Při určování vhodnosti použití u určitého pacienta je třeba, aby byl předepisujícílékař obeznámen se souhrnem údajů o přípravku v plném znění.

ZPŮSOB PODÁNÍPouze k intravenózní infuzi. Není určeno k nitrosvalovému podání.Parenterálně se vankomycin může podávat pouze jako pomalá intravenózní infuze (ne více než 10 mg/min - po dobu nejméně 60 min), která je dostatečně zředěná (alespoň 100 ml na 500 mg nebo nejméně 200 ml na 1000 mg).pH roztoku po rekonstituci je 2,8 – 4,5.

Připravený roztok může být také použit pro perorální podání.Léčebné indikace pro intravenózní a perorální podání jsou různé. Obě cesty podání nelze zaměnit.

DÁVKOVÁNÍIntravenózní podáníInfuze má trvat nejméně 60 minut. U dospělých, pokud se použijí dávky nad 500 mg, se doporučuje rychlost infuze maximálně 10 mg/min. Výskyt příhod souvisejících s infuzí závisí jak na koncentraci tak na rychlosti podání vankomycinu.

Terapeutické podání

7

Délka léčby se řídí závažnosti infekce a její klinickou a bakteriologickou progresí.

Pacienti s normální funkcí ledvin a jaterDospělí a děti starší 12 let:Doporučená intravenózní denní dávka je 2000 mg (2g). Podává se rozděleně v dávkách 500 mg každých 6 hodin anebo 1000 mg každých 12 hodin.

Pro léčbu bakteriální endokarditidy je obecně uznávaný dávkovací režim 1000 mg vankomycinu intravenózně každých 12 hodin po dobu 4 týdnů buď samostatně, nebo v kombinaci s jinými antibiotiky (gentamicin plus rifampicin, gentamicin nebo streptomycin). Enterokoková endokarditida se léčí po dobu 6 týdnů vankomycinem v kombinaci s aminoglykosidy -podle národních standardních postupů.

Perioperační profylaxe: dospělí pacienti dostávají 1000 mg vankomycinu intravenózně (před uvedením do anestezie) a v závislosti na délce a typu operace může být podána dávka 1000 mg vankomycinu i.v. 12 hodin po operaci.

Děti od věku 1 měsíce do 12 let:Doporučená intravenózní dávka je 10 mg/kg každých 6 hodin nebo 20 mg/kg každých 12 hodin.

Novorozenci a kojenci:Doporučená úvodní dávka je 15 mg/kg, potom 10 mg/kg každých 12 hodin v průběhu prvního týdne života a potom každých 8 hodin do dosažení věku 1 měsíc. Je doporučována pečlivá kontrola hladin vankomycinu v séru (viz níže).

Starší pacienti:Nižší udržovací dávky mohou být nutné vzhledem ke snížení funkce ledvin související s věkem.

Obézní pacienti:Může být potřebná úprava obvyklého denního dávkování.

Pacienti s jaterní insuficiencíNeexistuje žádný důkaz o tom, že by dávka měla být u pacientů s jaterní insuficiencí snížena.

Pacienti s poruchou funkce ledvinU těchto pacientů musí být dávka upravena a následující nomogram může posloužit jako vodítko. Doporučuje se pečlivé sledování sérové koncentrace vankomycinu (viz níže).

8

Dávkovací nomogram pro dospělé pacienty s poruchou funkce ledvin

U pacientů s mírným nebo středně těžkým renálním selháváním nemá být počáteční dávka nižší než 15 mg/kg. U pacientů se závažným renálním selháváním je vhodnější podávat udržovací dávku mezi 250 mg a 1000 mg v odstupu několika dnů, spíše než podávat nižší denní dávky.

U pacientů s anurií (praktickou absencí renálních funkcí) se podává dávka 15 mg/kg tělesné hmotnosti, dokud není dosaženo terapeutické sérové koncentrace vankomycinu. Udržovací dávky jsou 1,9 mg/kg tělesné hmotnosti/24 hodin.

K usnadnění postupu je možné aplikovat pacientům se závažným postižením funkce ledvin jednu udržovací dávku 250 mg až 1000 mg vždy jednou za několik dní, spíše než každodenně.

Dávkování v případě hemodialýzy:U pacientů s nefunkčními ledvinami, podstupujících pravidelně hemodialýzu je možné následující dávkování: saturační dávka 1000 mg vankomycinu, udržovací dávka 1000 mg podaná každý sedmý až desátý den.

Pokud se používají při hemodialýze polysulfonové membrány (dialýza s vysokým průtokem), je poločas vankomycinu snížen. U pravidelně hemodialyzovaných pacientů mohou být proto nutné přídatné udržovací dávky.

Monitorování koncentrací vankomycinu v séru:Sérové koncentrace vankomycinu mají být sledovány od druhého dne léčby bezprostředně před další dávkou a jednu hodinu po infuzi. Terapeutická hladina vankomycinu v krvi jednu hodinu po ukončení infuze má být mezi 30 a 40 mg/l (maximum 50 mg/l), minimální hladina (krátce před další dávkou) pak

Clearance kreatininu (ml/s)

Clearance kreatininu (ml/min)

Denní dávka vankomycinu

(m

g)

9

mezi 5 a 10 mg/l.Koncentrace vankomycinu v séru má být běžně kontrolována dvakrát nebo třikrát týdně.

Perorální podáníLéčba kolitidy způsobené C. difficileDospělí: Obvyklá denní dávka je 0,5 až 2g rozdělené do 4 dávek (125 mg-500,mg na jednu dávku) po dobu 7 až 10 dnů. Děti: V terapii dětské pseudomembranózní kolitidy se obvykle podává dávka 40 mg/kg, rozdělená do čtyř dávek. Maximální dávka je 250mg/dávku podávaná po dobu 7 až 10 dní.

ZACHÁZENÍ S PŘÍPRAVKEMPříprava infuzního roztokuVancomycin Mylan 500 mg: Obsah jedné lahvičky se rozpustí v 10 ml vody na injekci.Vancomycin Mylan 1000 mg: Obsah jedné lahvičky se rozpustí ve 20 ml vody na injekci.Jeden ml rekonstituovaného roztoku obsahuje 50 mg vankomycinu.

Roztok připravený tímto způsobem za aseptických podmínek lze uchovávat po dobu 48 hodin při teplotě 25°C a po dobu 96 hodin při teplotě 2-8ºC.

Po rekonstituci je nutné roztok dále naředit. Vhodná rozpouštědla pro další ředění vankomycinu jsou voda na injekci, 5 % roztok glukózy a 0,9 % roztok chloridu sodného.

V závislosti na způsobu podání se liší i způsob ředění.Intermitentní infuze: Vancomycin Mylan 500 mg: Rekonstituovaný roztok obsahující 500 mg vankomycinu (50 mg/ml) se musí dále zředit nejméně 100 ml některého z ředících roztoků, uvedených výše (na 5 mg/ml).Vancomycin Mylan 1000 mg: Rekonstituovaný roztok obsahující 1000 mg vankomycinu (50 mg/ml) se musí dále zředit nejméně 200 ml některého z ředících roztoků, uvedených výše (na 5 mg/ml).Koncentrace vankomycinu v infuzním roztoku nemá přesáhnout 5mg/ml.

Požadovaná dávka se podává intravenózní infuzí rychlostí ne více než 10 mg/min po dobu alespoň 60 minut.

Kontinuální infuze:1000 mg až 2000 mg vankomycinu (což odpovídá 2 až 4 lahvičkám rekonstituovaného roztoku) se naředí v dostatečném množství některého výše uvedených vhodných rozpouštědel tak, aby bylo možné podat požadovanou denní dávku v infuzi trvající 24 hodin.

Doba použitelnosti rekonstituovaného roztokuChemická a fyzikální stabilita přípravku po rekonstituci ve vodě na injekci byla prokázána po dobu 48 hodin při teplotě 25°C a po dobu 96 hodin při teplotě 2-8ºC.Z mikrobiologického hlediska má být infuzní roztok použit okamžitě. Pokud není použit okamžitě, doba a podmínky uchovávání přípravku po otevření před použitím jsou v odpovědnosti uživatele a normálně by tato doba neměla být delší než 24 hodin při teplotě 2° až 8ºC, pokud rekonstituce neproběhla za kontrolovaných a validovaných aseptických podmínek.

10

U rekonstituovaného a ředěného roztoku musí být před použitím vizuálně zkontrolována případná přítomnost pevných částic a změna zabarvení. Lze použít pouze čirý, bezbarvý nebo světle žlutý roztok bez pevných částic.

Příprava perorálního roztokuRekonstituovaný roztok lze dále naředit 30 ml vody a pacient/ka roztok buď vypije, nebo mu/jí může být podán nazogastrickou sondou.

LikvidaceLahvičky jsou určeny pouze pro jednorázové použití. Nepoužitý přípravek musí být zlikvidován. Všechen nepoužitý přípravek nebo odpadní materiál musí být zlikvidovány v souladu s místními požadavky.

Příloha č. 3 k rozhodnutí o registraci sp.zn. sukls77716-7/2010 SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU 1. NÁZEV PŘÍPRAVKU Vancomycin Mylan 500 mg Vancomycin Mylan 1000 mg prášek pro přípravu infuzního roztoku vancomycini hydrochloridum 2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ Jedna injekční lahvička obsahuje vancomycini hydrochloridum 500 mg, což odpovídá 500 000 IU. Po rekonstituci 10 ml vody pro injekci obsahuje 1ml rekonstituovaného roztoku vancomycinum 50 mg. Jedna injekční lahvička obsahuje vancomycini hydrochloridum 1g, což odpovídá 1 000 000 IU. Po rekonstituci 20 ml vody pro injekci obsahuje 1ml rekonstituovaného roztoku vancomycinum 50 mg. Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1. 3. LÉKOVÁ FORMA Prášek pro přípravu infuzního roztoku. Popis přípravku: bílý až téměř bílý prášek. pH roztoku po rekonstituci je 2,8 – 4,5. 4. KLINICKÉ ÚDAJE 4.1 Terapeutické indikace Intravenózní podání Terapeutické podání Vancomycin Mylan podávaný intravenózně je indikován k léčbě závažných, potencionálně život ohrožujících infekcí vyvolaných citlivými grampozitivními mikroorganizmy, které nelze léčit jinými účinnými méně toxickými antimikrobiálními přípravky, jako jsou peniciliny a cefalosporiny, nebo jejichž léčba těmito přípravky selhala. Vankomycin má být vyhrazen jen pro ty případy, u kterých je specificky indikován, s cílem minimalizovat vznik možné rezistence. Vankomycin je

indikován

k

léčbě následujících závažných

infekcí vyvolaných

citlivými mikroorganizmy (viz bod. 5.1): 

endokarditida



infekce kostí (osteomyelitida)



pneumonie



infekce měkkých tkání



bakteriemie způsobená methicilin rezistentními stafylokoky u pacientů s endokarditidou, pneumonií nebo infekcemi měkkých tkání

V léčbě endokarditidy způsobené Streptococcus viridans nebo S. bovis se vankomycin užívá v kombinaci

s aminoglykosidy. Profylaktická léčba Vankomycin může být použit v profylaxi peroperačních infekcí způsobených grampozitivní mikroorganizmy, a to zejména při rizikových výkonech jako je kardiovaskulární, hrudní chirurgie, nebo výkony spojené se zaváděním protetických materiálů nebo pomůcek. Vankomycin má být podáván pacientům s vysokým rizikem infekční endokarditidy (např. s predisponujícím srdečním onemocněním), kteří netolerují beta-laktamová antibiotika, nebo je-li známo, že infekce je způsobena methicilin-rezistentním Staphylococcus aureus (MRSA). Perorální podání Vankomycin může být použit perorálně při léčbě pseudomembranózní kolitidy způsobené Clostridium difficile v případě závažné infekce, relapsu nebo selhání jiné léčby. POZNÁMKA: Intravenózně podaný vancomycin není účinný při léčbě pseudomembranózní kolitidy. Pozornost je třeba věnovat oficiálním doporučením o správném použití antibakteriálních látek. 4.2 Dávkování a způsob podání Intravenózní podání Nedoporučují se vyšší koncentrace než 5 mg/ml. U vybraných pacientů vyžadujících omezený přívod tekutin, je možné použít koncentraci až 10 mg/ml. Použití vyšších koncentrací může zvýšit riziko vzniku nežádoucích účinků souvisejících s infuzí. (viz bod 6.6) Infuze má trvat nejméně 60 minut. U dospělých, pokud se použijí dávky nad 500 mg, se doporučuje rychlost infuze maximálně 10 mg/min. Výskyt příhod souvisejících s infuzí závisí jak na koncentraci, tak na rychlosti podání vankomycinu. Dávka a trvání léčby se řídí závažností infekce a její klinickou a bakteriologickou progresí. Pacienti s normální funkcí ledvin a jater Dospělí a děti starší 12 let: Doporučená intravenózní denní dávka je 2000 mg (2g). Podává se rozděleně v dávkách 500 mg každých 6 hodin, anebo 1000 mg každých 12 hodin. Pro léčbu bakteriální endokarditidy je obecně uznávaný dávkovací režim 1000 mg vankomycinu intravenózně každých 12 hodin po dobu 4 týdnů buď samostatně, nebo v kombinaci s jinými antibiotiky (gentamicin plus rifampicin, gentamicin nebo streptomycin). Enterokoková endokarditida se léčí po dobu 6 týdnů vankomycinem v kombinaci s aminoglykosidy - podle národních standardních postupů. Peroperační profylaxe: dospělí pacienti dostávají 1000 mg vankomycinu intravenózně (před uvedením do anestezie) a v závislosti na délce a typu operace může být podána dávka 1000 mg vankomycinu i.v. 12 hodin po operaci. Antibiotická profylaxe má být krátkodobá a omezená na 24-hodinové peroperační období. Nemá přesáhnout 48 hodin. Děti od věku 1 měsíce do 12 let: Doporučená intravenózní dávka je 10 mg/kg každých 6 hodin nebo 20 mg/kg každých 12 hodin. Novorozenci a kojenci: Doporučená úvodní dávka je 15 mg/kg, potom 10 mg/kg každých 12 hodin v průběhu prvního týdne

života a potom každých 8 hodin do dosažení věku 1 měsíc. Je doporučována pečlivá kontrola hladin vankomycinu v séru (viz níže). Starší pacienti: Nižší udržovací dávky mohou být nutné vzhledem ke snížení funkce ledvin související s věkem. Obézní pacienti: Může být potřebná úprava obvyklého denního dávkování. Pacienti s jaterní insuficiencí Neexistuje žádný důkaz o tom, že by dávka měla být u pacientů s jaterní insuficiencí snížena. Pacienti s poruchou funkce ledvin U těchto pacientů musí být dávka upravena a následující nomogram může posloužit jako vodítko. Doporučuje se pečlivé sledování sérové koncentrace vankomycinu (viz níže).

Dávkovací nomogram pro dospělé pacienty s poruchou funkce ledvin Pokud není clerance kreatininu známa, je možné použít následující výpočet clearance kreatininu na základě věku, pohlaví a hladin sérového kreatininu. Muži:

Tělesná hmotnost [kg] x (140 - věk [v letech])

72 x hladina sérového kreatininu [mg/100 ml]

Ženy: 0,85 x hodnota vypočtená podle vzorce pro muže.

Pokud je to možné, má být vždy určena clearance kreatininu.

Clearance kreatininu (ml/s)

Clearance kreatininu (ml/min)

Denní dávka

vankomycinu

(mg)

U pacientů s mírným nebo středně těžkým renálním selháváním nemá být počáteční dávka nižší než 15 mg/kg. U pacientů se závažným renálním selháváním je vhodnější podávat udržovací dávku mezi 250 mg a 1000 mg v odstupu několika dnů, spíše než podávat nižší denní dávky. U pacientů s anurií (praktickou absencí renálních funkcí) se podává dávka 15 mg/kg tělesné hmotnosti, dokud není dosaženo terapeutické sérové koncentrace vankomycinu. Udržovací dávky jsou 1,9 mg/kg tělesné hmotnosti/24 hodin. K usnadnění postupu je možné aplikovat pacientům se závažným postižením funkce ledvin jednu udržovací dávku 250 mg až 1000 mg vždy jednou za několik dní, spíše než každodenně. Dávkování v případě hemodialýzy: U pacientů s nefunkčními ledvinami, podstupujících pravidelně hemodialýzu je možné následující dávkování: saturační dávka 1000 mg vankomycinu, udržovací dávka 1000 mg podaná každý sedmý až desátý den. Pokud se používají při hemodialýze polysulfonové membrány (dialýza s vysokým průtokem), je poločas vankomycinu snížen. U pravidelně hemodialyzovaných pacientů mohou být proto nutné přídatné udržovací dávky. Monitorování koncentrací vankomycinu v séru: Sérové koncentrace vankomycinu mají být sledovány od druhého dne léčby bezprostředně před další dávkou a jednu hodinu po infuzi. Terapeutická hladina vankomycinu v krvi jednu hodinu po ukončení infuze má být mezi 30 a 40 mg/l (maximum 50 mg/l), minimální hladina (krátce před další dávkou) pak mezi 5 a 10 mg/l. Koncentrace vankomycinu v séru má být běžně kontrolována dvakrát nebo třikrát týdně. Perorální podání Léčba kolitidy způsobené C. difficile Dospělí: Obvyklá denní dávka je 0,5 až 2g rozdělené do 4 dávek (125 mg-500,mg na jednu dávku) po dobu 7 až 10 dnů. Děti: V terapii dětské pseudomembranózní kolitidy se obvykle podává dávka 40 mg/kg, rozdělená do čtyř dávek. Maximální dávka je 250mg/dávku podávaná po dobu 7 až 10 dní. Způsob podání: Pouze k intravenózní infuzi. Není určeno k intramuskulárnímu podání. Parenterálně se vankomycin může podávat pouze jako pomalá intravenózní infuze (ne více než 10 mg/min - po dobu nejméně 60 min), která je dostatečně zředěná (alespoň 100 ml /500 mg nebo nejméně 200 ml /1000 mg). Pacienti s omezením přívodu tekutin mohou dostat roztok 500 mg/50 ml nebo 1000 mg/100 ml. S těmito vyššími koncentracemi může však stoupat riziko vzniku nežádoucích účinků souvisejících s infuzí.   Připravený roztok může být také použit pro perorální podání. Léčebné indikace pro intravenózní a perorální podání jsou různé. Obě cesty podání nelze zaměnit. Informace o přípravě roztoku jsou uvedeny v bodě 6.6 Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku a zacházení s ním. 4.3 Kontraindikace Hypersenzitivita na vankomycin.

4.4 Zvláštní

upozornění a zvláštní opatření pro použití

Upozornění: V případě závažných akutních hypersensitivních reakcí (např. anafylaxe) musí být léčba vankomycinem okamžitě přerušena a musí být zahájena opatření obvyklá pro naléhavé případy (např. podání antihistaminik, kortikosteroidů, a pokud je to nezbytné, i umělé dýchání). Rychlé podání ve formě bolusu (tj. po dobu několika minut) může být spojeno s těžkou hypotenzí (včetně šoku a vzácně i srdeční zástavy), s reakcí jako po histaminu, jako je makulopapulózní nebo erytematózní vyrážka (tzv. syndrom rudého muže nebo syndrom červeného krku). Vankomycin je třeba infundovat pomalu ve zředěném roztoku (2,5 až 5,0 g/l) rychlostí nejvýše 10 mg/min po dobu nejméně 60 minut nebo i déle, aby se zamezilo reakcím spojeným s rychlou infuzí. Po přerušení infuze tyto reakce obvykle rychle pominou. Nefrotoxicita: vankomycin musí být u pacientů se selháním ledvin používán s opatrností, protože při dlouhodobě vysoké koncentraci v krvi je riziko rozvoje jeho toxických účinků mnohem vyšší. Při léčbě těchto pacientů a u pacientů, kteří užívají současně jiné nefrotoxické látky (např. aminoglykosidy) musí být pečlivě monitorována funkce ledvin a je nutné postupovat podle příslušných dávkovacích schémat, aby se snížilo riziko nefrotoxicity na minimum (viz bod 4.2). Ototoxicita: ototoxicita, která může být přechodná nebo trvalá, byla hlášena u pacientů s předchozím ohluchnutím po příliš vysokých intravenózních dávkách vankomycinu nebo jako důsledek současně podávaných jiných ototoxických léčivých látek, jako jsou aminoglykosidy. Hluchotě může předcházet tinnitus. Zkušenosti s jinými antibiotiky naznačují, že hluchota může být progresivní i přes ukončení léčby. Pro snížení rizika ototoxicity se doporučuje pravidelně monitorovat hladiny vankomycinu v krvi a periodicky testovat sluchové funkce. Klinicky významné sérové koncentrace byly hlášeny u některých pacientů léčených pro aktivní pseudomembranózní kolitidu způsobenou C. difficile po opakovaných perorálních dávkách vankomycinu. Proto může být u těchto pacientů vhodné sledovat sérové koncentrace vankomycinu.. Upozornění: Vankomycin silně dráždí tkáně a vyvolává nekrózu v místě vpichu, jestliže je podán intramuskulárně. Bolest a tromboflebitida se může objevit u řady pacientů, kteří dostávají vankomycin, a může být případně i závažná. Četnost a závažnost tromboflebitidy je možné minimalizovat pomalou aplikací látky ve zředěném roztoku (viz bod 6.6) a pravidelným střídáním místa infuze. Vankomycin má být používán s opatrností u pacientů s alergickou reakcí na teikoplanin, protože byly hlášeny zkřížené hypersenzitivní reakce mezi vankomycinem a teikoplaninem. Vankomycin může prohloubit depresi myokardu vyvolanou anestetikem. V průběhu anestezie se dávky vankomycinu musí podávat dobře naředěné a pomalu, za pečlivého monitorování srdečních funkcí. Aby se umožnila adaptace na změnu polohy, je třeba změnu polohy odložit na dobu po skončení infuze. U pacientů, kteří dostávají vankomycin je třeba monitorovat v pravidelných intervalech hematologické hodnoty a funkci ledvin, stejně jako sluch. S prodlouženou dobou užívání se doporučuje pravidelné sledování hladin vankomycinu v krvi v průběhu léčby, zejména u pacientů s poruchou funkce ledvin nebo sluchovým postižením, nebo pokud jsou současně podávány ototoxické nebo nefrotoxické látky, jako například aminoglykosidy. V takových případech má být funkce ledvin pravidelně sledována a dávkování se má upravit tak, aby odpovídalo případnému snížení funkce ledvin.

U pacientů s poruchou sluchové funkce, u pacientů současně užívajících ototoxické léky a u pacientů s renální dysfunkcí je nutné pravidelné sledování sluchových funkcí. Používání u dětí: U předčasně narozených dětí a malých dětí může být nezbytné potvrzení cílových sérových hladin vankomycinu. Současné podávání vankomycinu a anestetik u dětí bylo spojeno se vznikem erytému a zčervenáním jako po histaminu. Je-li podání vankomycinu nutné pro chirurgickou profylaxi, je vhodné aplikovat anestetika až po dokončení infuze vankomycinu. Používání u starších osob: Přirozený úbytek glomerulární filtrace se zvyšujícím se věkem může vést ke zvýšení sérových hladin vancomycinu. Starší lidé jsou zvláště citliví na poškození sluchu a sluchové funkce pacientů nad 60 let mají být pravidelně sledovány. Je třeba se vyvarovat souběžného nebo následného podání jiných nefrotoxických látek. 4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce Jiné potenciálně nefrotoxické nebo ototoxické léčivé látky Souběžné nebo následné podávání vankomycinu s jinými potenciálně neurotoxickými nebo nefrotoxickými látkami, zejména s gentamicinem, amfotericinem B, streptomycinem, neomycinem, kanamycinem, amikacinem, tobramycinem, viomycinem, bacitracinem, polymyxinem B, kolistinem a cisplatinou mohou potencovat nefrotoxicitu a/nebo ototoxicitu vankomycinu, takže je třeba pacienta pečlivě kontrolovat. Pro synergické působení (např. s gentamicinem) je v těchto případech třeba maximální dávku vankomycinu snížit na 500 mg každých 8 hodin. Anestetika Současné podávání vankomycinu a anestetik bylo spojeno s erytémem, zčervenáním jako po histaminu a s anafylaktoidními reakcemi. Tyto reakce mohou být redukovány podáním vankomycinu 60 minut před indukcí anestezie. Myorelaxancia Podává-li se vankomycin v průběhu chirurgického výkonu anebo bezprostředně po něm, může být účinek (nervosvalová blokáda) současně použitých myorelaxancií (např. sukcinylcholinu) zesílen nebo prodloužen. 4.6 Fertilita, těhotenství a kojení Těhotenství Adekvátní bezpečnostní údaje o podávání vankomycinu ženám během těhotenství nejsou k dispozici. Studie reprodukční toxicity u zvířat nenaznačují jakékoliv účinky na embryonální/fetální vývoj nebo na průběh těhotenství (viz bod 5.3). Vankomycin však proniká placentou a nelze vyloučit potenciální riziko ototoxického a nefrotoxického ovlivnění plodu a novorozence. Vankomycin se proto může v průběhu těhotenství podávat, pouze pokud je jednoznačně indikován a po pečlivém zvážení očekávaného prospěchu a možného rizika. Kojení Vankomycin se vylučuje do mateřského mléka, a proto by se v období kojení měl podávat pouze tehdy, jestliže jiná antibiotika selhala. Vankomycin je třeba podávat kojícím matkám opatrně, protože je možnost výskytu nežádoucích účinků u kojenců (poruchy střevní flory s průjmy, osídlení kvasinkám

podobnými organismy a možná senzibilizace). Po zvážení důležitosti vankomycinu pro kojící matku důležitá, je třeba rozhodnout, zda se má kojení ukončit. Fertilita Fertilitní studie (ať už u mužů nebo žen) nebyly prováděny. 4.7 Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje Vancomycin nemá žádný nebo jen zanedbatelný vliv na schopnost řídit nebo obsluhovat stroje. 4.8 Nežádoucí

účinky

Nežádoucí účinky, uvedené níže, jsou definovány za použití MedDRA klasifikace a dle systému orgánového třídění jako: velmi časté (≥ 1/10), časté (≥ 1/100, < 1/10), méně časté (≥ 1/1000, < 1/100), vzácné (≥1/10 000, < 1/1000), velmi vzácné (< 1/10 000), není známo (nelze odhadnout z dostupných údajů). V každé skupině četností jsou nežádoucí účinky seřazeny podle klesající závažnosti. Mezi nejčastější nežádoucí účinky patří zánět žil a pseudoalergické reakce v souvislosti s příliš rychlým intravenózním podáním vankomycinu. Poruchy krve a lymfatického systému Vzácné: trombocytopenie, neutropenie, agranulocytóza, eosinofilie Poruchy imunitního systému Vzácné: anafylaktické reakce, hypersenzitivní reakce Poruchy ucha a labyrintu Méně časté: přechodná nebo trvalá ztráta sluchu Vzácné: tinnitus, závratě Srdeční poruchy Velmi vzácné: srdeční zástava Cévní poruchy Časté: pokles krevního tlaku, tromboflebitida Vzácné: vaskulitida Respirační, hrudní a mediastinální poruchy Časté: dušnost, stridor Gastrointestinální poruchy Vzácné: nauzea Velmi vzácné: pseudomembranózní enterokolitida po intravenózním podání Poruchy kůže a podkožní tkáně Časté: vyrážka a zánět sliznic, svědění, kopřivka Velmi vzácné: exfoliativní dermatitida, Stevens-Johnsonův syndrom, Lyellův syndrom, bulózní dermatitida vyvolaná IgA Poruchy ledvin a močových cest

Časté: renální insuficience s primárními projevy zvýšené koncentrace kreatininu nebo močoviny v séru Vzácné: intersticiální nefritida, akutní selhání ledvin Celkové poruchy a reakce v místě aplikace: Časté: zarudnutí horní poloviny těla a obličeje, bolest a křeče hrudních a zádových svalů Vzácné: léková horečka, třesavka Během infuze nebo krátce po rychlé infuzi může dojít k anafylaktické reakci. Projevy zahrnují hypotenzi, dušnost, urtikárii nebo pruritus. Reakce se zmírní, když je infuze zastavena, a poté obvykle zcela vymizí mezi 20 minutami až 2 hodinami po zastavení infuze. Ototoxicita byla primárně pozorována u pacientů, kteří dostávali vysoké dávky přípravku nebo byli současně léčeni jinými ototoxickými přípravky nebo pokud měli preexistující poruchu funkce ledvin nebo sluchu. Po perorálním podání existuje možnost absorpce vankomycinu v místě léze trávicího traktu a riziko výše zmíněných nežádoucích účinků nelze vyloučit. 4.9 Předávkování Toxicita v důsledku předávkování byla hlášena. Podání dávky 500 mg i.v. dvouletému dítěti mělo za následek smrtelnou intoxikaci. Podání celkem 56 g během 10 dní dospělému pacientovi způsobilo selhání ledvin. U určitých vysoce rizikových stavů (např. v případě závažného poškození ledvin) se mohou objevit vysoké hladiny vankomycinu v séru a ototoxické/nefrotoxické účinky. Opatření při předávkování 

Specifické antidotum není známo.



Je nutná symptomatická terapie a udržování renálních funkcí.

Vankomycin se hemodialýzou nebo peritoneální dialýzou odstraňuje špatně. Ke snížení koncentrací vankomycinu v séru byla použita hemofiltrace nebo hemoperfuze polysulfonovými pryskyřicemi. 5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI 5.1 Farmakodynamické vlastnosti ATC klasifikace: Farmakoterapeutická skupina: jiná antibakteriální léčiva, glykopeptidová antibiotika, ATC kód: J01XA01. Mechanismus účinku Vankomycin je glykopeptidové antibiotikum. Vankomycin má baktericidní účinek na proliferující bakterie prostřednictvím inhibice biosyntézy buněčné stěny tvorbou komplexů a peptidoglykanovými prekurzory. Kromě toho narušuje permeabilitu bakteriální buněčné membrány a RNA syntézu. Mechanismus vzniku rezistence Rezistence vůči vankomycinu může být založena na těchto mechanismech: 

Změna cílové struktury: Tato forma rezistence se objevila v posledních několika letech, zejména

u druhu Enterococcus faecium. Tato změna je důsledkem nahrazení terminální D-alanin-D-alanin funkce postranního řetězce aminokyselin v mureinovém prekurzoru s D-Ala-D-laktátem, což vede ke značnému snížení afinity k vankomycinu. 

U stafylokoků je snížená citlivost nebo rezistence na vankomycin založená na nadprodukci

prekurzorů mureinu, na které se vankomycin váže.

Neexistuje zkřížená rezistence mezi vankomycinem a dalšími druhy antibiotik, dochází ale ke zkřížené rezistenci s jinými glykopeptidovými antibiotiky, jako je teikoplanin. Sekundární vznik rezistence během léčby je vzácný. V některých zemích jsou rostoucí případy rezistence pozorovány především u enterokoků, nárůst je obzvláště alarmující u multirezistentních kmenů Enterococcus faecium. Synergismus Kombinace vankomycinu s aminoglykosidovým antibiotikem synergicky působí proti četným kmenům Staphylococcus aureus, neenterokokových D-streptokoků, enterokoků a streptokoků skupiny viridans. Kombinace vankomycinu s cefalosporinem synergicky působí proti některým oxacilin-rezistentním kmenům Staphylococcus epidermidis a kombinace vankomycinu s rifampicinem působí synergicky na kmeny Staphylococcus epidermidis a má i částečně synergický efekt proti některým kmenům Staphylococcus aureus. Protože kombinace vankomycinu s cefalosporinem může mít také antagonistický efekt u některých kmenů Staphylococcus epidermidis a v kombinaci s rifampicinem u některých kmenů Staphylococcus aureus, je vhodné ověření synergismu před podáním. Je třeba získat bakteriální vzorky pro kultivaci s cílem izolace a identifikace vyvolávajících mikrobů a zjištění jejich citlivosti na vankomycin. Hraniční hodnoty Hraniční hodnoty minimální inhibiční koncentrace (MIC) stanovené Evropským výborem pro testování antimikrobiální citlivosti (EUCAST) jsou pro Staphylococcus spp. a Streptococcus spp. citlivé ≤ 2 mg/l a rezistentní > 2 mg/l; pro Enterococcus spp. citlivé ≤ 4 mg/l a rezistentní > 4 mg/l; pro nepříbuzné druhy citlivé ≤ 2 mg/l a rezistentní > 4 mg/l. Citlivost Prevalence získané rezistence se může lišit geograficky a v čase pro vybrané kmeny a je vhodné vzít v úvahu i místní informace o rezistenci zejména při léčbě závažných infekcí. Podle potřeby má být využito odborného poradenství, zejména jestliže je lokální výskyt rezistence takový, že prospěšnost léčiva je přinejmenším u některých typů infekce sporná. Vankomycin má úzké spektrum účinku.

BĚŽNĚ CITLIVÉ KMENY Aerobní grampozitivní mikroorganizmy Staphylococcus aureus Koaguláty- negativní Staphylococcus Staphylococcus spp Streptococcus pneumoniae Streptococcus spp Enterococcus spp Anaerobní mikroorganizmy Clostridium difficile KMENY, U NICHŽ ZÍSKANÁ REZISTENCE MŮŽE BÝT PROBLÉM Enterococcus faecium PŘIROZENĚ REZISTENTNÍ ORGANIZMY Gramnegativní mikroorganizmy, mykobakterie, houby

5.2 Farmakokinetické vlastnosti

Distribuce: Po intravenózním podání se vankomycin distribuuje téměř do všech tkání a difunduje do pleurální, perikardiální, ascitické a synoviální tekutiny i do srdečního svalu a srdečních chlopní. Dosahuje zde srovnatelných koncentrací jako v krevní plazmě. Údaje o koncentracích v kosti (ve spongióze, v kompaktě) jsou velmi rozdílné. Zdánlivý distribuční objem za rovnovážného stavu se udává na hodnotě 0,43 (až 0,9) l/kg. Skrz nezanícené meningy prochází vankomycin hematoencefalickou bariérou jen v nepatrné míře. Vankomycin je z 30 až 55 % a někdy i více vázán na plazmatické bílkoviny. Po perorálním opakovaném podávání vankomycinu byly pozorovány u pacientů léčených pro pseudomembranózní kolitidu způsobenou Clostridium difficile plazmatické koncentrace vankomycinu. Vylučování: Vankomycin se metabolizuje pouze v malém rozsahu. Po parenterálním podání se vylučuje téměř kompletně jako mikrobiologicky aktivní látka (přibližně 75-90 % během 24 hodin) glomerulární filtrací ledvinami. Biliární exkrece je nevýznamná (méně než 5 % podané dávky). U pacientů s normální funkcí ledvin je poločas v séru zhruba 4-6 (5-11) hodin, u dětí 2,2-3 hodiny. Při poruše renálních funkcí se poločas vankomycinu může značně prodloužit (až na 7,5 dne). V takových případech je vzhledem k ototoxicitě vankomycinu indikováno monitorování plazmatických koncentrací. Průměrné plazmatické koncentrace po i.v. infuzi 1 g vankomycinu po dobu 60 minut byly kolem 63 mg/l ke konci infuze, zhruba 23 mg/l za 2 hodiny a asi 8 mg/l po 11 hodinách. Plazmatická clearance vankomycinu úzce koreluje s glomerulární filtrací. Celková systémová a renální clearance vankomycinu může být u starších pacientů snížena. Jak ukazují studie u anefrických pacientů, metabolická clearance se zdá být velmi malá. U člověka dosud nebyly identifikovány žádné metabolity vankomycinu. Podává-li se vankomycin v průběhu peritoneální dialýzy intraperitoneálně, vstoupí do systémové cirkulace v průběhu 6 hodin cca 60 % podaného množství. Po i.p. podání vankomycinu v dávce 30 mg/kg tělesné hmotnosti je dosaženo sérových hladin přibližně 10 mg/l. Po perorálním podání se vysoce polární vankomycin prakticky neabsorbuje. Po perorální aplikaci se objeví v aktivní formě ve stolici, a představuje proto vhodné chemoterapeutikum při pseudomembranózní a stafylokokové kolitidě. Vankomycin snadno přestupuje přes placentu a je distribuován do pupečníkové krve. 5.3 Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti Neklinická data neodhalila žádné zvláštní riziko pro člověka na základě konvenčních farmakologických studií bezpečnosti a toxicity po opakovaných dávkách. Omezené údaje o mutagenních účincích vykazují negativní výsledky, dlouhodobé studie u zvířat nejsou, pokud jde karcinogenní potenciál, k dispozici. Ve studiích teratogenity, kde laboratorní potkani a králíci dostávali dávky přibližně odpovídající dávce u lidí přepočtené na tělesný povrch (mg/m2), nebyly žádné přímé či nepřímé teratogenní účinky pozorovány. Studie na zvířatech sledující použití v perinatálním/postnatální období a studie účinků na fertilitu nejsou k dispozici. 6. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE 6.1 Seznam pomocných látek

Roztok kyseliny chlorovodíkové 0,5 mol/l (k úpravě pH) 6.2 Inkompatibility Roztok vankomycinu má nízké pH. To může způsobit chemickou nebo fyzikální nestabilitu po smísení s jinými látkami. Proto by měla být u každého parenterálního roztoku před použitím vizuálně zkontrolována případná přítomnost sraženin a změna zabarvení. Mísení s alkalickými roztoky je třeba se vyhnout. Tento léčivý přípravek nesmí být mísen s jinými léčivými přípravky s výjimkou těch uvedených v bodu 6.6. 6.3 Doba

použitelnosti

3 roky Doba použitelnosti rekonstituovaného roztoku Chemická a fyzikální stabilita přípravku po rekonstituci ve vodě na injekci byla prokázána po dobu 48 hodin při teplotě 25°C a po dobu 96 hodin při teplotě 2-8ºC. Doba použitelnosti naředěného roztoku Chemická a fyzikální stabilita naředěného roztoku (0,9% roztokem chloridu sodného nebo 5% roztokem glukózy) připraveného k použití byla prokázána po dobu 48 hodin při teplotě 25°C a po dobu 96 hodin při teplotě 2-8ºC. Z mikrobiologického hlediska má být infuzní roztok použit okamžitě. Pokud není použit okamžitě, doba a podmínky uchovávání přípravku po otevření před použitím jsou v odpovědnosti uživatele a normálně by tato doba neměla být delší než 24 hodin při teplotě 2° až 8ºC, pokud rekonstituce neproběhla za kontrolovaných a validovaných aseptických podmínek. Doba použitelnosti rekonstituovaného roztoku k perorálnímu podání Rekonstituovaný roztok je nutné použít ihned. 6.4 Zvláštní

opatření pro uchovávání

Prášek Tento léčivý přípravek nevyžaduje žádné zvláštní podmínky uchovávání. Rekonstituovaný a naředěný roztok Podmínky uchovávání viz bod 6.3. 6.5

Druh obalu a velikost balení

Injekční lahvička z bezbarvého skla typu II s bromobutylovou pryžovou zátkou a hliníkovým víčkem s plastovým flip-off uzávěrem. Velikost balení: 1, 5, 10 nebo 20 injekčních lahviček. Na trhu nemusí být všechny velikosti balení. 6.6 Zvláštní

opatření pro likvidaci přípravku a pro zacházení s ním

Příprava infuzního roztoku

Přípravek musí být rekonstituován a vzniklý koncentrát musí být před podáním dále naředěn. Vancomycin Mylan 500 mg: Obsah jedné lahvičky se rozpustí v 10 ml vody na injekci. Vancomycin Mylan 1000 mg: Obsah jedné lahvičky se rozpustí ve 20 ml vody na injekci. Jeden ml rekonstituovaného roztoku obsahuje 50 mg vankomycinu. Vzhled rekonstituovaného roztoku Po rekonstituci má být roztok čirý, bezbarvý až slabě žlutý bez viditelných částic. Podmínky uchovávání rekonstituovaného léčivého přípravku, viz bod 6.3. Vhodná rozpouštědla pro další ředění vankomycinu jsou voda na injekci, 5 % roztok glukózy a 0,9 % roztok chloridu sodného. V závislosti na způsobu podání se liší i způsob ředění. Intermitentní infuze: Vancomycin Mylan 500 mg: Rekonstituované roztoky, které obsahují 500 mg vankomycinu musí být dále naředěny alespoň 100 ml rozpouštědla. Požadovaná dávka se podává intravenózní infuzí rychlostí ne více než 10 mg/min po dobu alespoň 60 minut. Vancomycin Mylan 1000 mg: Rekonstituované roztoky, které obsahují 1000 mg vankomycinu musí být dále naředěny nejméně 200 ml rozpouštědla. Požadovaná dávka se podává intravenózní infuzí rychlostí ne více než 10 mg/min po dobu alespoň 60 minut. Kontinuální infuze: Kontinuální infuze má být použita pouze v případě, kdy léčba intermitentní infuzi není možná. 1000 mg až 2000 mg vankomycinu (což odpovídá 2 až 4 lahvičkám rekonstituovaného roztoku) se naředí v dostatečném množství některého výše uvedených vhodných rozpouštědel tak, aby bylo možné podat požadovanou denní dávku v infuzi trvající 24 hodin. Podmínky uchovávání ředěných roztoků viz bod 6.3. U rekonstituovaného a ředěného roztoku musí být před použitím vizuálně zkontrolována případná přítomnost pevných částic a změna zabarvení. Lze použít pouze čirý, bezbarvý nebo světle žlutý roztok bez pevných částic. Příprava perorálního roztoku Rekonstituovaný roztok lze dále naředit 30 ml vody a pacient/ka roztok buď vypije, nebo mu/jí může být podán nazogastrickou sondou. Likvidace Lahvičky jsou určeny pouze pro jednorázové použití. Nepoužitý přípravek musí být zlikvidován. Všechen nepoužitý přípravek nebo odpadní materiál musí být zlikvidovány v souladu s místními požadavky. 7.

DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI

Mylan S.A.S. 117 allée des Parcs 69 800 Saint Priest Francie 8. REGISTRAČNÍ ČÍSLA

Vancomycin Mylan 500 mg: 15/354/11-C Vancomycin Mylan 1000 mg: 15/355/11-C 9.

DATUM PRVNÍ REGISTRACE/PRODLOUŽENÍ REGISTRACE

25.5.2011 10. DATUM

REVIZE

TEXTU

25.5.2011

ÚDAJE UVÁDĚNÉ NA VNĚJŠÍM OBALU krabička 1. NÁZEV

LÉČIVÉHO PŘÍPRAVKU

Vancomycin Mylan 500 mg Vancomycin Mylan 1000 mg prášek pro přípravu infuzního roztoku vancomycini hydrochloridum 2. OBSAH

LÉČIVÉ LÁTKY/LÉČIVÝCH LÁTEK

Jedna injekční lahvička obsahuje vancomycini hydrochloridum 500 mg, což odpovídá 500000 IU. Po rekonstituci 10 ml vody pro injekci obsahuje 1ml rekonstituovaného roztoku vancomycinum 50 mg Jedna injekční lahvička obsahuje vancomycini hydrochloridum 1g, což odpovídá 1000000 IU. Po rekonstituci 20 ml vody pro injekci obsahuje 1ml rekonstituovaného roztoku vancomycinum 50 mg. 3.

SEZNAM POMOCNÝCH LÁTEK

Roztok kyseliny chlorovodíkové 0,5 mol/l (k úpravě pH).

4.

LÉKOVÁ FORMA A VELIKOST BALENÍ

Prášek pro přípravu infuzního roztoku 1 x 500 mg 5 x 500 mg 10 x 500 mg 20 x 500 mg 1 x 1 g 5 x 1 g 10 x 1 g 20 x 1 g 5. ZPŮSOB A CESTA/CESTY PODÁNÍ K jednorázovému použití. Před použitím si přečtěte příbalovou informaci. K intravenóznímu podání po rekonstituci a naředění. K perorálnímu podání po přípravě perorálního roztoku. 6. ZVLÁŠTNÍ

UPOZORNĚNÍ, ŽE LÉČIVÝ PŘÍPRAVEK MUSÍ BÝT UCHOVÁVÁN

MIMO DOSAH A DOHLED DĚTÍ

Uchovávejte mimo dosah a dohled dětí. 7.

DALŠÍ ZVLÁŠTNÍ UPOZORNĚNÍ, POKUD JE POTŘEBNÉ

Vancomycin Mylan 500 mg: Obsah jedné lahvičky se rekonstituuje v 10 ml vody na injekci a dále se ředí. Vancomycin Mylan 1000 mg: Obsah jedné lahvičky se rekonstituuje ve 20 ml vody na injekci a dále se ředí. Nepoužívejte, pokud není připravený roztok čirý a bezbarvý až slabě žlutý, bez viditelných částic. 8. POUŽITELNOST EXP: 9.

ZVLÁŠTNÍ PODMÍNKY PRO UCHOVÁVÁNÍ

Tento léčivý přípravek nevyžaduje žádné zvláštní podmínky uchovávání. Údaje o době použitelnosti po rekonstituci a naředění jsou uvedeny v příbalové informaci. 10. ZVLÁŠTNÍ OPATŘENÍ PRO LIKVIDACI NEPOUŽITÝCH LÉČIVÝCH PŘÍPRAVKŮ NEBO ODPADU Z TAKOVÝCH LÉČIVÝCH PŘÍPRAVKŮ, POKUD JE TO VHODNÉ Nepoužitelné léčivo vraťte do lékárny. 11.

NÁZEV A ADRESA DRŽITELE ROZHODNUTÍ O REGISTRACI

Mylan S.A.S. 117 allée des Parcs 69 800 Saint Priest Francie 12. REGISTRAČNÍ ČÍSLO/ČÍSLA Vancomycin Mylan 500 mg: 15/354/11-C Vancomycin Mylan 1000 mg: 15/355/11-C 13.

ČÍSLO ŠARŽE

Č. šarže: 14.

KLASIFIKACE PRO VÝDEJ

Výdej léčivého přípravku vázán na lékařský předpis. 15. NÁVOD

K

POUŽITÍ

16.

INFORMACE V BRAILLOVĚ PÍSMU

nevyžaduje se - odůvodnění přijato MINIMÁLNÍ ÚDAJE UVÁDĚNÉ NA MALÉM VNITŘNÍM OBALU štítek lahvičky 1. NÁZEV

LÉČIVÉHO PŘÍPRAVKU

Vancomycin Mylan 500 mg Vancomycin Mylan 1000 mg prášek pro přípravu infuzního roztoku vancomycini hydrochloridum 2. ZPŮSOB PODÁNÍ K perorálnímu podání po naředění. K intravenóznímu podání po rekonstituci a naředění. K jednorázovému použití. Před použitím si přečtěte příbalovou informaci. 3. POUŽITELNOST EXP: 4.

ČÍSLO ŠARŽE

Lot: 5.

OBSAH UDANÝ JAKO HMOTNOST, OBJEM NEBO POČET

Vancomycin Mylan 500 mg: vancomycini hydrochloridum 500 mg Vancomycin Mylan 1000 mg: vancomycini hydrochloridum 1000 mg 6. JINÉ