Vancocin Cp 500 Mg
Registrace léku
| Kód | 0001619 ( ) |
|---|---|
| Registrační číslo | 15/ 507/70-C |
| Název | VANCOCIN CP 500 MG |
| Režim prodeje | na lékařský předpis |
| Stav registrace | registrovaný léčivý přípravek |
| Držitel registrace | ELI LILLY ČR, s.r.o., Praha, Česká republika |
| ATC klasifikace |
Příbalový létak VANCOCIN CP 500 MG
Příbalová informace - Rp
Informace pro použití, čtěte pozorně!
Vancocin CP 500 mg
(Vancomycini hydrochloridum)
Prášek pro přípravu infuzního roztoku
Držitel rozhodnutí o registraci
Eli Lilly ČR, s.r.o., Praha, ČR
Výrobce
Lilly Pharma Fertigung und Distribution GmbH & Co KG, Giessen, SRN
Složení
Vancomycini hydrochloridum 555 mg odpovídá vancomycinum 500 mg
Indikační skupina
Antibiotikum
Charakteristika
Vancomycin je tricyklické glykopeptidové antibiotikum vytvářené Amycolatopsis orientalis. Účinkuje baktericidně inhibicí biosyntézy buněčné stěny bakterií, dále ovlivňuje permeabilitu buněčné membrány a syntézu RNA. Mezi vancomycinem a jinými antibiotiky není zkřížená rezistence. Vancomycin je aktivní in vitro proti stafylokokům včetně Staphylococcus aureus a S. epidermidis (včetně heterogenních kmenů rezistentních k methicilinu/oxacilinu), streptokokům včetně Streptococcus pyogenes a S. pneumoniae (včetně heterogenních kmenů rezistentních k methicilinu/oxacilinu ) S. agalactiae, enterokokům(Enterococcus faecalis), korynebakteriím, viridujícím streptokokům a Clostridium difficile (toxigenní kmeny pravděpodobně způsobují pseudomembranózní enterokolitidu). K dalším organismům citlivým na vancomycin patří Listeria monocytogenes, druhy Lactobacillus, Actinomyces, Clostridium a Bacillus. Vancomycin není in vitro aktivní proti gramnegativním tyčkám, mykobakteriím nebo houbám. Kombinace vancomycinu a aminoglykosidů působí in vitro synergicky proti mnoha kmenům S. aureus, enterokokům a viridujícím streptokokům. Vancomycin s rifampicinem působí synergicky proti Staphylococcus epidermidis. Vancomycin není in vitro účinný proti gramnegativním bakteriím, mykobakteriím a plísním. V poslední době byla hlášena in vitro rezistence na vancomycin u některých enterokoků a stafylokoků.
Farmakokinetické údaje
Vancomycin se podává nitrožilně při léčbě systémových infekcí. Po perorálním podání se špatně resorbuje, vstřebávání může být však zvýšeno při zánětlivém onemocnění gastrointestinálního ústrojí.
Nitrožilní podání: U nemocných s normální funkcí ledvin je po nitrožilní dávce 1 g vancomycinu (15 mg/kg) podané infuzí v průběhu 60 minut dosaženo průměrné plazmatické koncentrace přibližně 63 mg/l ihned po ukončení infuze. Průměrné plazmatické koncetrace 2 hodiny po infuzi jsou přibližně 23 mg/l , po 11 hodinách 8 mg/l. Po podání 500 mg infuzí v průběhu 30 minut je průměrná plazmatická koncentrace asi 49 mg/l po ukončení infuze, 19 mg/l 2 hodiny po infuzi a 10 mg/l 6 hodin po infuzi. Průměrný poločas vancomycinu v plazmě je 4 až 6 hodin. Během prvních 24 hodin je asi 75% podané dávky vyloučeno do moče glomerulární filtrací. Průměrná plazmatická clearance je přibližně 0,058 l/kg/hod, průměrná renální clearance je přibližně 0,048l/kg/hod. Distribuční koeficient je 0,3 až 0,43 l/kg. Lék není metabolizován. Vancomycin v séru je z 50 % vázán na bílkoviny.
Vancomycin dosahuje inhibičních koncentrací v moči, perikardiální, peritoneální, ascitické a synoviální tekutině, do cerebrospinální tekutiny proniká jen v případě zánětlivého poškození meningů. Dysfunkce ledvin zpomaluje vylučování vancomycinu. U anefrických nemocných je průměrný poločas 7,5 dne. U starých osob může být narušena systémová a renální clearance vancomycinu z důvodu snížené glomerulární filtrace.
Indikace
Vancomycin je indikován při léčbě vážných až těžkých infekcí způsobených kmeny stafylokoků rezistentními k methicilinu/oxacilinu, a tudíž ke všem beta-laktamovým antibiotikům. Je indikován u nemocných alergických na penicilin a pro léčbu infekcí způsobených bakteriemi, které jsou rezistentní k jiným antimikrobiálním lékům.
Vancomycin může být použit pro počáteční léčbu závažných onemocnění způsobených stafylokoky, léčba by však měla být upravena, jakmile jsou dostupné laboratorní údaje o citlivosti k jiným antibiotikům. Je účinný pro léčbu stafylokokové endokarditidy, septikemie, infekcí kostí, dolních cest dýchacích, kůže a podkoží. Pokud jsou stafylokokové infekce ohraničené a hnisavé, je nutno antibiotikum použít jako doplněk chirurgické léčby. Vancomycin je účinný samotný nebo v kombinaci s aminoglykosidy v léčbě endokarditidy způsobené viridujícími streptokoky nebo S. bovis, při endokarditidě způsobené enterokoky je účinný pouze v kombinaci s aminoglykosidem. Podává se v kombinaci buď s rifampicinem, aminoglykosidy nebo v kombinaci s oběma při endokarditidě komplikující umělou srdeční chlopeň, způsobené stafylokoky nebo korynebakteriemi. Před zahájením léčby je nutno odebrat vzorky k bakteriologické kultivaci a vyšetření citlivosti k antibiotikům.
V souladu s doporučeními American Heart Association může být vancomycin použit k profylaxi bakteriální endokarditidy u pacientů alergických na peniciliny, kteří mají podstoupit stomatologický chirurgický zákrok nebo operační výkon v oblasti respiračního ústrojí.
Parenterální forma vancomycinu může být podána orálně při léčbě pseudomembranózní kolitidy spojené s užíváním antibiotik způsobené Clostridium difficile nebo při léčbě stafylokokové enterokolitidy.
Kontraindikace
Užití vancomycinu je kontraindikováno u pacientů na něj přecitlivělých.
Vancomycin je vylučován do mateřského mléka, při jeho podávání kojícím matkám je doporučeno kojení přerušit. V těhotenství je možno podat vankomycin jen ve zvlášť závažných případech.
Nežádoucí účinky
V průběhu nebo krátce po ukončení rychlé infuze vancomycinu může dojít k anafylaktoidním reakcím, zčervenání horní části těla ("Red-man syndrom") nebo bolestem a křečím svalů hrudníku a zad. Tyto projevy vymizí většinou během 20 minut, ale mohou přetrvávat po několik hodin. Ostatní nežádoucí účinky po nitrožilním podání vancomycinu pozorované vzácně jsou:
- poškození funkce ledvin pod obrazem renálního selhání (zvýšení sérové koncentrace kreatininu a močoviny) event. i intersticiální nefritidy. Vyskytuje se zejména po vysokých dávkách léku při současném podávání aminoglykosidů nebo u osob s onemocněním Iedvin. Po vysazení vancomycinu se obvykle azotemie upraví.
- poškození sluchu - je přechodné nebo trvalé, vzniká zvláště po vysokých dávkách léku u osob s předchozí poruchou sluchu, u osob s poruchou funkce ledvin nebo při současném podávání jiných ototoxických Iéků, např. aminoglykosidů.
Dále byly vzácně hlášeny neurologické nežádoucí účinky (závratě, tinnitus), nauzea, pseudomembranózní kolitida a hematologické změny v podobě reverzibilní neutropenie až agranulocytózy po týdnu léčby vancomycinem nebo po podání celkové dávky větší než 25 g, trombocytopenie, bolest v místě vpichu. Alergické reakce na vancomycin jsou málo časté a patří k nim: anafylaxe, léková horečka, eozinofilie, mrazení. Vzácně se vyskytují i následující kožní projevy - svědění, kopřivka, vyrážky (včetně exfoliativní dermatitidy), Steven-Johnsonsův syndrom, IgA bulózní dermatitida, toxická epidermální nekrolýza a lokální vaskulitida po nitrožilním podání.
Interakce
Při současném nitrožilním podání vancomycinu a anestetika byl popsán erytém a anafylaktoidní reakce. Tyto reakce omezí infuze vankomycinu podaná 60 minut před zahájením anestezie. Je třeba sledovat interakce vancomycinu s potenciálně neuro- nebo nefrotoxickými léky (jako jsou například amphotericin B, aminoglykosidy, bacitracin, polymyxin B, kolistin, viomycin nebo cisplatina).
Dávkování a způsob podávání
Délku léčby stanoví lékař podle závažnosti infekce.
Při nitrožilním podání jsou doporučovány koncentrace léku do 5 mg/ml. U pacientů, u kterých je třeba omezit přívod tekutin, mohou být použity koncentrace až do 10 mg/ml, ty však mohou zvýšit riziko komplikací infuze.
Dospělí: Vancomycin se podává v pomalé intravenózní infuzi trvající nejméně 60 minut nebo rychlostí maximálně 10mg/min. Obvyklá dávka u dospělých je 2 g denně, a to rozděleně bud 500 mg každých 6 hodin nebo 1 g každých 12 hodin.
Staří lidé: viz poškození funkcí ledvin.
Děti: Obvyklá dávka je 10 mg/kg každých 6 hodin. Každá dávka by měla být podávána nejméně po dobu 60 minut.
Novorozenci a kojenci: U této skupiny dětí se podává nižší celková denní dávka. Je doporučena počáteční dávka 15 mg/kg následovaná dávkou 10 mg/kg každých 12 hodin u novorozenců v prvním týdnu života a každých 8 hodin do věku 1 měsíce. Každá dávka se podává po dobu nejméně 60 minut. Je třeba pravidelně sledovat sérové koncentrace léku.
Dávkovací doporučení pro novorozence v závislosti na postkoncepčním věku:
(Gabriel MH, Kildod CW, Gennrich JL et al.: Prospective evaluation of a vancomycin dosing gudelines for neonates. Clin Pharm 1991, 10, 129-32)
Postkoncep.věk Chronol.věk Sérový kreatinin Dávka
(gest.věk při naroz. (dny) (μmol/l) (mg/kg)
+chronol.věk)
v týdnech
< 30 ≤ 7 neužívá se 15 ŕ 24h
> 7 ≤ 106 10 ŕ 12h
30-36 ≤ 14 neužívá se 10 a 12h
> 14 ≤ 53 10 ŕ 8h
62 -106 10 ŕ 12h
>36 ≤ 7 neužívá se 10 a 12h
> 7 ≤ 53 10 ŕ 8h
62 -106 10 ŕ 12h
Pozn. Je-li sérová koncentrace kreatininu > 106 μmol/l, používá se počáteční dávka 15mg/kg každých 24 hodin.
Nemocní s poškozenou funkcí ledvin: Obvykle je nutné provést úpravu dávkování. U předčasně narozených dětí nebo u starých lidí je třeba výrazně redukovat dávku (snížení ledvinných funkcí) a pravidelně sledovat sérové koncentrace vancomycinu.
Tabulka dávek pro léčbu nemocných se sníženou funkcí ledvin:
Clearance kreatininu Dávka vancomycinu
ml/min. mg/24 hodin
100 1.545
90 1.390
80 1.235
70 1.080
60 925
50 770
40 620
30 465
20 310
10 155
Tyto údaje neplatí pro anefrické pacienty, kterým se obvykle podává počáteční dávka 15 mg/kg k rychlému dosažení terapeutické sérové koncentrace, dávka potřebná k udržení stálé hladiny je 1,9 mg/kg za 24 hodin. U nemocných s poškozenou funkcí ledvin je možné podávat udržovací dávku 250 mg až 1 g jednou za několik dní. Při anurii se obvykle podává 1 g vancomycinu každých 7 až 10 dní.
Způsob přípravy sterilního vankomycinu pro nitrožilní podání
Před použitím se do lahvičky obsahující 500 mg léku přidá 10 ml vody pro injekce. Po rozpuštění sterilního prášku vancomycinu je výsledná koncentrace 50 mg/ml. Je nezbytné další naředění! Rekonstituovaný roztok obsahující 500 mg vancomycinu musí být naředěn nejméně 100 ml ředidla.
Vhodné ředidlo je 5% glukóza nebo 0,9% roztok chloridu sodného pro injekci. Před podáním by měla být lahvička zkontrolována na přítomnost sraženin nebo změnu barvy.
Roztoky vancomycinu jsou kyselé, aby se zabránilo precipitaci léku. Míchání s alkalickými roztoky není vhodné.
Perorální podání:
Odpovídající dávka se přidá do 30 ml vody a je podána k vypití nebo nazogastrickou sondou.
Upozornění
Všichni nemocní, kterým je nitrožilně podáván vancomycin, by měli být periodicky vyšetřeni hematologicky, mají mít vyšetřeny renální funkce, je vhodné vyšetřit i sluchové funkce. Při extravazální aplikaci může dojít ke tkáňové nekróze. Výskyt tromboflebitidy lze snížit pomalou aplikací zředěných roztoků (2.5 až 5 g/l) a změnou míst vpichu. U nemocných s renální insuficiencí musí být upraveno dávkování a vankomycin podán s opatrností pro vyšší riziko toxicity. Po perorálním podání vankomycinu u osob se zánětlivým onemocněním gastrointestinálního ústrojí (včetně pseudomembranózní kolitidy způsobené C. difficile) může dojít k významné systémové resorpci léku. U těchto nemocných je třeba očekávat stejné nežádoucí účinky jako po nitrožilním podání léku, zvláště mají-li současně porušenu funkci ledvin.
Rychlé podání vankomycinu v bolusu (například během několika minut) může být následováno výraznou hypotenzí včetně šoku, vzácně se zástavou srdeční činnosti. Vancomycin by měl být podán ve zředěných roztocích v období ne kratším 60 minut, aby se předešlo časným reakcím na infuzi. Přerušení infuze má obvykle za následek rychlé zastavení průběhu těchto nežádoucích reakcí.
Předávkování
Je doporučována podpůrná léčba a udržování glomerulární filtrace. Vancomycin je špatně odstraňován z krve dialýzou. Hemofiltrace a hemoperfuze za použití polysulfonového sorbentu může vést ke snížení množství vancomycinu v krvi.
Uchovávání
Uchovávejte při teplotě do 25ºC.
Varování
Přípravek nesmí být používán po uplynutí doby použitelnosti vyznačené na obalu.
Balení
1 x 500 mg
Tato příbalová informace byla naposledy schválena:
8.8. 2007
Souhrn údajů o léku (SPC)
SOUHRN ÚDAJů O PŘÍPRAVKU
1. Název přípravku
VANCOCIN CP 500 mg
2. kvalitativní a kvantitativní Složení
vancomycini hydrochloridum 555 mg odpovídá vancomycinum 500 mg v jedné lahvičce
3. Léková forma
Prášek pro přípravu infuzního roztoku
popis přípravku: světle hnědý, lehký, sypký prášek
4. Klinické údaje
4.1 Terapeutické indikace
Vancomycin je indikován při léčbě vážných až těžkých infekcí způsobených citlivými kmeny mikroorganismů, zejména kmeny stafylokoků rezistentními k methicilinu/oxacilinu, a tudíž ke všem beta-laktamovým antibiotikům.
Je indikován u nemocných alergických na penicilin a pro léčbu infekcí způsobených grampozitivními bakteriemi, které jsou rezistentní k jiným antimikrobiálním Iékům.
Vancomycin může být použit pro počáteční Iéčbu závažných onemocnění způsobených stafylokoky, léčba by však měla být upravena, jakmile jsou dostupné laboratomí údaje o citlivosti k jiným antibiotikům.
Je účinný pro léčbu stafylokokové endokarditidy, septikémie, infekcí kostí a kloubů, dolních cest dýchacích, kůže a podkoží. Pokud jsou stafylokokové infekce ohraničené a hnisavé, je nutno antibiotikum použít jako doplněk chirurgické léčby.
V léčbě endokarditidy způsobené viridujícími streptokoky nebo S. bovis je vancomycin účinný v monoterapii nebo v kombinaci s aminoglykosidy, při endokarditidě způsobené enterokoky je účinný pouze v kombinaci s aminoglykosidem. Při endokarditidě komplikující umělou srdeční chlopeň, způsobené S. epidermidis nebo Corynebacterium sp. se podává v kombinaci buď s rifampicinem nebo aminoglykosidy nebo v trojkombinaci s oběma současně.
Před zahájením léčby je nutno odebrat vzorky k bakteriologické kultivaci a vyšetření citlivosti k antibiotikům.
V souladu s doporučeními American Heart Association může být vancomycin použit k profylaxi bakteriální endokarditidy u pacientů alergických na peniciliny, kteří mají podstoupit stomatologický chirurgický zákrok nebo operační výkon v oblasti respiračního traktu.
Parenterální forma vancomycinu může být podána perorálně při léčbě pseudomembranózní kolitidy spojené s užíváním antibiotik způsobené Clostridium difficile nebo při léčbě stafylokokové enterokolitidy.
4.2 Dávkování a způsob podání
Délku léčby stanoví lékař podle závažnosti infekce.
Při nitrožilním podání jsou doporučovány koncentrace léku do 5 mg/ml. U pacientů, u kterých je třeba omezit přívod tekutin, mohou být použity koncentrace až do 10 mg/ml, ty však mohou zvýšit riziko komplikací infuze.
Dospělí: Vancomycin se podává v pomalé intravenózní infuzi trvající nejméně 60 minut nebo rychlostí maximálně 10mg/min. Obvyklá dávka u dospělých je 2 g denně, a to rozděleně bud 500 mg každých 6 hodin nebo 1 g každých 12 hodin.
Staří lidé: viz poškození funkcí ledvin.
Děti: Obvyklá dávka je 10 mg/kg každých 6 hodin. Každá dávka by měla být podávána nejméně po dobu 60 minut.
Novorozenci a kojenci: U této skupiny dětí se podává nižší celková denní dávka. Je doporučena počáteční dávka 15 mg/kg následovaná dávkou 10 mg/kg každých 12 hodin u novorozenců v prvním týdnu života a každých 8 hodin do věku 1 měsíce. Každá dávka se podává po dobu nejméně 60 minut. Je třeba pravidelně sledovat sérové koncentrace léku.
Dávkovací doporučení pro novorozence v závislosti na postkoncepčním věku:
(Gabriel MH, Kildod CW, Gennrich JL et al.: Prospective evaluation of a vancomycin dosing gudelines for neonates. Clin Pharm 1991, 10, 129-32)
Postkoncep.věk Chronol.věk Sérový kreatinin Dávka
(gest.věk při naroz. (dny) (μmol/l) (mg/kg)
+chronol.věk)
v týdnech
< 30 ≤ 7 neužívá se 15 à 24h
> 7 ≤ 106 10 à 12h
30-36 ≤ 14 neužívá se 10 à 12h
> 14 ≤ 53 10 à 8h
62 -106 10 à 12h
>36 ≤ 7 neužívá se 10 à 12h
> 7 ≤ 53 10 ŕ 8h
62 -106 10 ŕ 12h
Pozn. Je-li sérová koncentrace kreatininu > 106 μmol/l, používá se počáteční dávka 15mg/kg každých 24 hodin.
Nemocní s poškozenou funkcí ledvin: Obvykle je nutné provést úpravu dávkování. U předčasně narozených dětí nebo u starých lidí je třeba výrazně redukovat dávku (snížení ledvinných funkcí) a pravidelně sledovat sérové koncentrace vancomycinu.
Tabulka dávek pro léčbu nemocných se sníženou funkcí ledvin:
Clearance kreatininu Dávka vancomycinu
ml/min. mg/24 hodin
100 1.545
90 1.390
80 1.235
70 1.080
60 925
50 770
40 620
30 465
20 310
10 155
Tyto údaje neplatí pro anefrické pacienty, kterým se obvykle podává počáteční dávka 15 mg/kg k rychlému dosažení terapeutické sérové koncentrace, dávka potřebná k udržení stálé hladiny je 1,9 mg/kg za 24 hodin. U nemocných s poškozenou funkcí ledvin je možné podávat udržovací dávku 250 mg až 1 g jednou za několik dní. Při anurii se obvykle podává 1 g vancomycinu každých 7 až 10 dní.
4.3 Kontraindikace
Hypersenzitivita na vancomycin.
4.4 Zvláštní upozornění a zvláštní opatření pro použití
Rychlé podání vancomycinu v bolusu (například během několika minut) může být následováno výraznou hypotenzí včetně šoku, vzácně se zástavou srdeční činnosti. Vancomycin by měl být podán ve zředěných roztocích v infuzi trvající nejméně 60 minut, aby se předešlo nepříznivým časným reakcím na lék. Přerušení infuze má obvykle za následek rychlé zastavení těchto nežádoucích reakcí.
Všichni nemocní, kterým je nitrožilně podáván vancomycin, by měli být periodicky vyšetřeni hematologicky, mají mít vyšetřeny renální funkce, je vhodné vyšetřit i sluchové funkce.
Při extravazální aplikaci může dojít ke tkáňové nekróze. Výskyt tromboflebitidy Ize snížit pomalou aplikací zředěných roztoků (2,5 až 5 g/I) a změnou míst vpichu. U nemocných s renální insuficiencí musí být upraveno dávkování a vancomycin podán s opatrností pro vyšší riziko toxicity.
Po perorálním podání vancomycinu u osob se zánětlivým onemocněním gastrointestinálního ústrojí (včetně pseudomembranózní kolitidy způsobené C. difficile) může dojít k významné systémové resorpci léku. U těchto nemocných je třeba očekávat stejné nežádoucí účinky jako po nitrožilním podání léku, zvláště mají-li současně porušenu funkci ledvin.
Vancomycin by měl být podáván se zvýšenou opatrností pacientům s alergickou reakcí na teicoplanin, vzhledem ke popsaným případům zkřížené alergické reakce.4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce
Při současném nitrožilním podání vancomycinu a anestetika byl popsán erytém a anafylaktoidní reakce. Tyto reakce omezí infuze vancomycinu podaná 60 minut před zahájením anestezie.
Je třeba sledovat interakce vancomycinu s potenciálně neuro- nebo nefrotoxickými léky (jako jsou například amphotericin B, aminoglykosidy, bacitracin, polymyxin B, kolistin, viomycin nebo cisplatina).
4.6 Těhotenství a kojení
Bezpečnost vancomycinu pro použití v těhotenství nebyla stanovena.
Zhodnocení experimentálních studií na zvířatech neprokázalo přímé nebo nepřímé ohrožení vývoje embrya, plodu, průběhu těhotenství a peri- nebo postnatálního vývoje. Není známo, zda vancomycin ovlivňuje reprodukční schopnost.
Potenciální ototoxický nebo nefrotoxický účinek na novorozence byl posuzován u případů podání vancomycinu těhotným ženám, kde byl lék prokázán v pupečníkové krvi. U těchto novorozenců nebyly zjištěny žádné poruchy sluchu ani známky nefrotoxicity. Vzhledem k tomu, že počet pacientů v této studii byl omezen, nelze z jejích výsledků stanovit obecné riziko poškození plodu.
Vancomycin by měl být podáván v těhotenství jen ve zvlášť závažných případech.
Vancomycin je vylučován do mateřského mléka, jeho podávání kojícím matkám je doporučeno jen ve zvlášť závažných případech, kojení je třeba přerušit.
4.7 Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje
Nepřipadá v úvahu z důvodu hospitalizace pacienta.
4.8 Nežádoucí účinky
V průběhu nebo krátce po ukončení rychlé infuze vancomycinu může dojít k anafylaktoidním reakcím, zčervenání horní části těla ("Red-man syndrom") nebo bolestem a křečím svalů hrudníku a zad. Tyto projevy vymizí většinou během 20 minut, ale mohou přetrvávat po několik hodin. Ostatní nežádoucí účinky po nitrožilním podání vancomycinu pozorované vzácně jsou:
- poškození funkce ledvin pod obrazem renálního selhání (zvýšení sérové koncentrace kreatininu a močoviny) event. i intersticiální nefritidy. Vyskytuje se zejména po vysokých dávkách léku při současném podávání aminoglykosidů nebo u osob s onemocněním Iedvin. Po vysazení vancomycinu se obvykle azotémie upraví.
- poškození sluchu - je přechodné nebo trvalé, vzniká zvláště po vysokých dávkách léku u osob s předchozí poruchou sluchu, u osob s poruchou funkce ledvin nebo při současném podávání jiných ototoxických Iéků, např. aminoglykosidů.
Dále byly vzácně hlášeny neurologické nežádoucí účinky (závratě, tinnitus), nauzea, pseudomembranózní kolitida a hematologické změny v podobě reverzibilní neutropenie až agranulocytózy po týdnu léčby vancomycinem nebo po podání celkové dávky větší než 25 g, trombocytopenie, bolest v místě vpichu. Alergické reakce na vancomycin jsou málo časté a patří k nim: anafylaxe, léková horečka, eozinofilie, mrazení. Vzácně se vyskytují i následující kožní projevy - svědění, kopřivka, vyrážky (včetně exfoliativní dermatitidy), Stevens-Johnsonsův syndrom, IgA bulózní dermatitida, toxická epidermální nekrolýza a lokální vaskulitida po nitrožilním podání.
4.9 Předávkování
Je doporučována podpůrná léčba a udržování glomerulámí filtrace. Vancomycin je špatně odstraňován z krve dialýzou. Hemofiltrace a hemoperfuze za použití polysulfonového sorbentu může vést ke zvýšení clearence vancomycinu a snížení jeho množství v krvi.
5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI
5.1 Farmakodynamické vlastnosti
Farmakoterapeutická skupina: Antibiotika
ATC kód: J01XA01
Vancomycin je tricyklické glykopeptidové antibiotikum vytvářené Amycolatopsis orientalis. Účinkuje baktericidně inhibicí biosyntézy buněčné stěny bakterií, dále ovlivňuje permeabilitu buněčné membrány a syntézu RNA. Mezi vancomycinem a jinými antibiotiky není zkřížená rezistence. Vancomycin je aktivní in vitro proti grampozitivním mikroorganismům: stafylokokům včetně Staphylococcus aureus a S. epidermidis (včetně heterogenních kmenů rezistentních k methicilinu/oxacilinu), streptokokům včetně Streptococcus pyogenes a S. pneumoniae (včetně kmenů rezistentních k penicillinu), S. agalactiae, enterokokům (Enterococcus faecalis), korynebakteriím, viridujícím streptokokům a Clostridium difficile (toxigenní kmeny pravděpodobně způsobují pseudomembranózní enterokolitidu). K dalším organismům citlivým na vancomycin patří Listeria monocytogenes, druhy Lactobacillus, Actinomyces, Clostridium a Bacillus. Vancomycin není in vitro aktivní proti gramnegativním tyčkám, mykobakteriím nebo houbám. Kombinace vancomycinu a aminoglykosidů působí in vitro synergicky proti mnoha kmenům S. aureus, streptokokům skup. D, enterokokům a viridujícím streptokokům. Vancomycin s rifampicinem působí synergicky proti Staphylococcus epidermidis. Vancomycin není in vitro účinný proti gramnegativním bakteriím, mykobakteriím a plísním. V poslední době byla hlášena in vitro rezistence na vancomycin u některých enterokoků a stafylokoků.
5.2 Farmakokinetické údaje
Vancomycin se podává nitrožilně při léčbě systémových infekcí. Po perorálním podání se špatně resorbuje, vstřebávání může být však zvýšeno při zánětlivém onemocnění gastrointestinálního traktu.
Nitrožilní podání: U nemocných s normální funkcí ledvin je po nitrožilní dávce 1 g vancomycinu (15 mg/kg) podané infuzí v průběhu 60 minut dosaženo průměmé plazmatické koncentrace přibližně 63 mg/l ihned po ukončení infuze. Průměmé plazmatické koncentrace 2 hodiny po infuzi jsou přibližně 23 mg/I, po 11 hodinách 8 mg/I. Po podání 500 mg infuzí v průběhu 30 minut je průměmá plazmatická koncentrace asi 49 mg/I po ukončení infuze, 19 mg/I 2 hodiny po infuzi a 10 mg/l 6 hodin po infuzi. Při opakovaném
podávání jsou plazmatické koncentrace podobné jako po jednorázové dávce. Průměmý poločas eliminace vancomycinu u pacientů s normální funkcí ledvin je 4 až 6 hodin. Během prvních 24 hodin je asi 75% podané dávky vyloučeno do moče glomerulámí filtrací. Průměmá plazmatická clearance je přibližně 0,058 I/kg/hod., průměmá renální clearance je přibližně 0,048/Ikg/hod. Renální vancomycinová clearance je relativně konstantní a představuje asi 70-80 % vancomycinové eliminace. Distribuční koeficient je 0,3 až 0,43 I/kg. Lék není metabolizován. Vancomycin v séru je z 55% vázán na bílkoviny. Vancomycin dosahuje inhibičních koncentrací v moči, perikardiální, peritoneální, ascitické a synoviální tekutině, do cerebrospinální tekutiny proniká jen v případě zánětlivého poškození meningů. Dysfunkce ledvin zpomaluje vylučování vancomycinu. U anefrických nemocných je průměmý poločas 7,5 dne. U starých osob může být narušena systémová a renální clearance vancomycinu z důvodu snížené glomerulámí filtrace.
5.3 Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti
Ve standardních laboratorních testech nebyl zjištěn žádný mutagenní potenciál vancomycinu.
Studie teratogenicity u zvířat neprokázaly žádné nebezpečí pro plod způsobené vancomycinem.
6. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE
6.1 Seznam pomocných látek
Žádné nejsou obsaženy.
6.2 Inkompatibility
Roztok vancomycinu má nízké pH, které může způsobit fyzikální a chemickou instabilitu při mísení s jinými látkami. Nedoporučuje se mísení s alkalickými
roztoky.
Fyzikálně inkompatibilní jsou směsi roztoků vancomycinu a beta-laktamových antibiotik. Pravděpodobnost precipitace se zvyšuje s rostoucí koncentrací vancomycinu. Mezi podáním těchto antibiotik se doporučuje pečlivě propláchnout infúzní sety. Je doporučeno také zředit roztok vancomycinu na 5 mg/ml nebo méně.
Ačkoliv nitrooční aplikace není schválenou cestou podání vancomycinu, byla popsána precipitace po intravitreální injekci vancomycinu a ceftazidimu při použití různých injekčních stříkaček i jehel. Sraženiny se rozpustily postupně, s úplným vyčištěním sklivce a zlepšením zrakové ostrosti po dvou měsících.
6.3 Doba použitelnosti
2 roky
Z mikrobiologického hlediska má být přípravek po naředění použit okamžitě. Není-li použit okamžitě, doba a podmínky uchovávání přípravku po naředění jsou v odpovědnosti uživatele a normálně by doba neměla být delší než 24 hodin při 2-8ºC, pokud ředění neproběhlo za kontrolovaných a validních aseptických podmínek.
6.4 Zvláštní opatření pro uchovávání
Uchovávejte při teplotě do 25 °C.
6.5 Druh obalu a velikost balení
lahvička (penicilinka), pryžová propichovací zapertlovaná zátka, krabička.
Velikost balení 1x 500 mg
6.6 Návod k použití přípravku, zacházení s ním
Způsob přípravy sterilního vancomycinu pro nitrožilní podání :
Před použitím se do lahvičky obsahující 500 mg léku přidá 10 ml vody pro injekce. Po rozpuštění sterilního prášku vancomycinu je výsledná koncentrace 50 mg/ml. Je nezbytné další naředění! Rekonstituovaný roztok obsahující 500 mg vancomycinu musí být naředěn nejméně 100 ml ředidla. Vhodné ředidlo je 5% glukóza nebo 0,9% roztok chloridu sodného pro injekci. Před podáním by měla být lahvička zkontrolována na přítomnost sraženin nebo změnu barvy. Roztoky vancomycinu jsou kyselé, aby se zabránilo precipitaci léku. Míchání s alkalickými roztoky není vhodné.
Perorální podání:
Odpovídající dávka se přidá do 30 ml vody a je podána k vypití nebo nazogastrickou sondou.
7. DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI
Eli Lilly ČR, s.r.o., Praha, ČR
8.REGISTRAČNÍ ČÍSLO
15/507/70-C
9.DATUM PRVNÍ REGISTRACE / PRODLOUŽENÍ REGISTRACE
15. 4. 1971/ 8.8. 2007
10.DATUM REVIZE TEXTU
8.8. 2007