Valsanorm 320 Mg

Kód 0156787 ( )
Registrační číslo 58/ 239/10-C
Název VALSANORM 320 MG
Režim prodeje na lékařský předpis
Stav registrace registrovaný léčivý přípravek
Držitel registrace +pharma arzneimittel gmbh, Graz, Rakousko
ATC klasifikace

nahoru

Varianty

Kód Náz. Forma
0156787 POR TBL FLM 10X320MG Potahovaná tableta, Perorální podání
0156788 POR TBL FLM 20X320MG Potahovaná tableta, Perorální podání
0156789 POR TBL FLM 30X320MG Potahovaná tableta, Perorální podání
0156790 POR TBL FLM 50X320MG Potahovaná tableta, Perorální podání
0156791 POR TBL FLM 60X320MG Potahovaná tableta, Perorální podání
0156792 POR TBL FLM 80X320MG Potahovaná tableta, Perorální podání
0156793 POR TBL FLM 90X320MG Potahovaná tableta, Perorální podání

nahoru

Příbalový létak VALSANORM 320 MG

Příloha č. 1 k rozhodnutí o změně registrace sp.zn. sukls54553/2012

PŘÍBALOVÁ INFORMACE: INFORMACE PRO UŽIVATELE

Valsanorm 40 mg, potahované tabletyValsanorm 80 mg, potahované tablety

Valsanorm 160 mg, potahované tabletyValsanorm 320 mg, potahované tablety

Valsartanum

Přečtěte si pozorně celou příbalovou informaci dříve, než začnete tento přípravek užívat.

-

Ponechte si příbalovou informaci pro případ, že si ji budete potřebovat přečíst znovu.

-

Máte-li jakékoli další otázky, zeptejte se svého lékaře nebo lékárníka.

-

Tento přípravek byl předepsán Vám. Nedávejte jej žádné další osobě. Mohl by jí ublížit, a to i tehdy, má-li stejné příznaky jako Vy.

-

Pokud se kterýkoli z nežádoucích účinků vyskytne v závažné míře nebo pokud si všimnete jakýchkoli nežádoucích účinků, které nejsou uvedeny v této příbalové informaci, prosím, sdělte to svému lékaři nebo lékárníkovi.

V příbalové informaci naleznete:1. Co je Valsanorm a k čemu se používá2. Čemu musíte věnovat pozornost, než začnete Valsanorm užívat3. Jak se Valsanorm užívá4. Možné nežádoucí účinky5. Jak Valsanorm uchovávat6. Další informace

1.

CO JE VALSANORM A K ČEMU SE POUŽÍVÁ

Valsanorm patří do skupiny léčivých přípravků známých jako antagonisté receptoru pro angiotenzin II, které pomáhají upravit vysoký krevní tlak. Angiotenzin II je látka v lidském těle, která způsobujezúžení cév, a tím způsobuje zvýšení krevního tlaku. Valsanorm působí tím, že blokuje účinekangiotenzinu II. Výsledkem je uvolnění cév a snížení krevního tlaku.

Valsanorm 40 mg, potahované tablety, lze použít při třech různých stavech:-

k léčbě vysokého tlaku u dětí a mladistvých od 6 do 18 let. Vysoký krevní tlak zvyšujezatížení srdce a tepen. Jestliže není léčen, může poškodit cévy mozku, srdce a ledvin amůže zvýšit riziko mozkové mrtvice, srdečního selhání nebo selhání ledvin. Vysoký krevní tlakzvyšuje riziko srdečních příhod. Snížení krevního tlaku na normální hodnotu snižuje riziko těchto onemocnění.

-

k léčbě dospělých osob po nedávném srdečním infarktu (infarktu myokardu). „Nedávný”zde znamená mezi 12 hodinami a 10 dny.

-

k léčbě symptomatického srdečního selhání u dospělých pacientů. Valsanorm se používá,pokud nemůže být použita skupina léků nazývaná inhibitory enzymu konvertujícího angiotenzin(ACE) (léky k léčbě srdečního selhání), nebo může být použit navíc k inhibitorům ACE, pokudnelze použít beta-blokátory (jiné léky k léčbě srdečního selhání).

Příznaky srdečního selhání zahrnují dušnost a otoky nohou v důsledku hromadění tekutin. K tomu dochází, pokud srdeční sval nemůže krev pumpovat dostatečně silně tak, aby zásobil veškerou potřebnou krví celé tělo.

Valsanorm 80 mg, potahované tablety, lze použít při třech různých stavech:-

k léčbě vysokého tlaku u dospělých a dětí a mladistvých od 6 do 18 let. Vysoký krevní tlakzvyšuje zatížení srdce a tepen. Jestliže není léčen, může poškodit cévy mozku, srdce a ledvin amůže zvýšit riziko mozkové mrtvice, srdečního selhání nebo selhání ledvin. Vysoký krevní tlak zvyšuje riziko srdečních příhod. Snížení krevního tlaku na normální hodnotu snižuje riziko těchto onemocnění.

-

k léčbě dospělých osob po nedávném srdečním infarktu (infarktu myokardu). „Nedávný”zde znamená mezi 12 hodinami a 10 dny.

-

k léčbě symptomatického srdečního selhání u dospělých pacientů. Valsanorm se používá,pokud nemůže být použita skupina léků nazývaná inhibitory enzymu konvertujícího angiotenzin(ACE) (léky k léčbě srdečního selhání), nebo může být použit navíc k inhibitorům ACE, pokudnelze použít beta-blokátory (jiné léky k léčbě srdečního selhání).

Příznaky srdečního selhání zahrnují dušnost a otoky nohou v důsledku hromadění tekutin. K tomu dochází, pokud srdeční sval nemůže krev pumpovat dostatečně silně tak, aby zásobil veškerou potřebnou krví celé tělo.

Valsanorm 160 mg, potahované tablety, lze použít při třech různých stavech:-

k léčbě vysokého tlaku u dospělých a dětí a mladistvých od 6 do 18 let. Vysoký krevní tlakzvyšuje zatížení srdce a tepen. Jestliže není léčen, může poškodit cévy mozku, srdce a ledvin amůže zvýšit riziko mozkové mrtvice, srdečního selhání nebo selhání ledvin. Vysoký krevní tlak zvyšuje riziko srdečních příhod. Snížení krevního tlaku na normální hodnotu snižuje riziko těchto onemocnění.

-

k léčbě dospělých osob po nedávném srdečním infarktu (infarktu myokardu). „Nedávný”zde znamená mezi 12 hodinami a 10 dny.

-

k léčbě symptomatického srdečního selhání u dospělých pacientů. Valsanorm se používá,pokud nemůže být použita skupina léků nazývaná inhibitory enzymu konvertujícího angiotenzin(ACE) (léky k léčbě srdečního selhání), nebo může být použit navíc k inhibitorům ACE, pokudnelze použít beta-blokátory (jiné léky k léčbě srdečního selhání).

Valsanorm 320 mg, potahované tablety, lze použít:-

k léčbě vysokého tlaku u dospělých a dětí a mladistvých od 6 do 18 let. Vysoký krevní tlakzvyšuje zatížení srdce a tepen. Jestliže není léčen, může poškodit cévy mozku, srdce a ledvin a může zvýšit riziko mozkové mrtvice, srdečního selhání nebo selhání ledvin. Vysoký krevní tlak zvyšuje riziko srdečních příhod. Snížení krevního tlaku na normální hodnotu snižuje riziko těchto onemocnění.

2.

ČEMU MUSÍTE VĚNOVAT POZORNOST, NEŽ ZAČNETE VALSANORM UŽÍVAT

Neužívejte Valsanorm:

pokud jste přecitlivělý/á (alergický/á) na valsartan nebo na kteroukoli další složku přípravku Valsanorm

pokud máte závažné onemocnění jater

jestliže jste těhotná déle než 3 měsíce (je rovněž lepší neužívat přípravek Valsanorm ani v časném těhotenství - viz část věnovaná těhotenství).

Pokud se Vás výše uvedené skutečnosti týkají, přípravek Valsanorm neužívejte.

Zvláštní opatrnosti při použití přípravku Valsanorm je zapotřebí

jestliže máte onemocnění jater

jestliže máte závažné onemocnění ledvin nebo podstupujete dialýzu

jestliže máte zúžené tepny v ledvinách

jestliže jste v poslední době podstoupil(a) transplantaci ledviny (dostal(a) jste novou ledvinu)

jestliže se léčíte pro srdeční záchvat nebo srdeční selhání, lékař může zkontrolovat funkci ledvin

jestliže máte jiné závažné onemocnění srdce, než je srdeční selhání nebo srdeční záchvat

jestliže užíváte léky, které zvyšují množství draslíku v krvi. Mezi ně patří doplňky stravy s draslíkem nebo náhražky kuchyňské soli obsahující draslík, léky šetřící draslík a heparin. Může být nezbytné kontrolovat v pravidelných intervalech množství draslíku v krvi.

jestliže jste mladší 18 let a užíváte přípravek Valsanorm v kombinaci s dalšími léky, které inhibují systém renin-angiotenzin-aldosteron (léky snižující krevní tlak), může Váš lékař pravidelně kontrolovat funkci ledvin a množství draslíku v krvi

jestliže trpíte aldosteronismem. To je onemocnění, při kterém tvoří nadledvinky nadměrné

množství hormonu aldosteronu. Pokud máte toto onemocnění, užívání přípravku Valsanorm se nedoporučuje.

jestliže jste ztratil/a mnoho tekutin (dehydratace) díky průjmu, zvracení nebo vysokým dávkám léků na odvodnění (tzv. diuretik)

pokud se domníváte, že jste (nebo můžete být) těhotná, musíte to sdělit svému lékaři. Podávání přípravku Valsanorm se v časném těhotenství nedoporučuje a po 3. měsíci těhotenství může způsobit závažné poškození dítěte (viz část věnovaná těhotenství).

Pokud se Vás týká jakýkoli z výše uvedených stavů, sdělte to svému lékaři předtím, než užijete Valsanorm.

Vzájemné působení s dalšími léčivými přípravkyProsím, informujte svého lékaře nebo lékárníka o všech lécích, které užíváte nebo jste užíval(a) v nedávné době, a to i o lécích, které jsou dostupné bez lékařského předpisu.

Účinek léčby může být ovlivněn, pokud se Valsanorm užívá společně s určitými dalšími léky. Může být nezbytné změnit dávku, učinit jiná opatření nebo v některých případech přestat užívat jeden z léků. To se týká jak léků na předpis, tak i léků bez předpisu, a to především:-

dalších léků, které snižují krevní tlak, především léků na odvodnění (diuretik).

-

léků, které zvyšují množství draslíku v krvi. Mezi ně patří doplňky stravy obsahující draslík nebo náhražky kuchyňské soli obsahující draslík, léky šetřící draslík a heparin.

-

určitého druhu léků proti bolesti nazývaných nesteroidní antirevmatika.

-

lithia, léku používaného k léčbě některých druhů psychiatrických onemocnění.

Navíc:-

jestliže se léčíte po srdečním infarktu, nedoporučuje se kombinace s inhibitory ACE (lék k léčbě srdečního infarktu).

-

jestliže se léčíte na srdeční selhání, nedoporučuje se trojitá kombinace s inhibitory ACE a beta-blokátory (léky k léčbě srdečního selhání).

Navíc:-

jestliže se léčíte po srdečním infarktu, nedoporučuje se kombinace s inhibitory ACE (lék k léčbě srdečního infarktu).

-

jestliže se léčíte na srdeční selhání, nedoporučuje se trojitá kombinace s inhibitory ACE a beta-blokátory (léky k léčbě srdečního selhání).

Navíc:-

jestliže se léčíte po srdečním infarktu, nedoporučuje se kombinace s inhibitory ACE (lék k léčbě srdečního infarktu).

-

jestliže se léčíte na srdeční selhání, nedoporučuje se trojitá kombinace s inhibitory ACE a beta-blokátory (léky k léčbě srdečního selhání).

Užívání přípravku Valsanorm s jídlem a pitímValsanorm můžete užívat současně s jídlem nebo nalačno.

Těhotenství a kojeníPoraďte se se svým lékařem nebo lékárníkem dříve, než začnete užívat jakýkoliv lék.-

Musíte sdělit svému lékaři, pokud se domníváte, že jste (nebo můžete být) těhotná. Lékař Vám obvykle poradí, abyste před otěhotněním nebo jakmile se dozvíte, že jste těhotná, začale užívat místo přípravku Valsanorm jiný lék. Přípravek Valsanorm se v časném těhotenství nedoporučuje a po 3. měsíci těhotenství se užívat nesmí, protože může způsobit závažné poškození dítěte, pokud by se užíval po třetím měsíci těhotenství.

-

Pokud kojíte nebo se kojit chystáte, sdělte to svému lékaři. Valsanorm se u kojících matek nedoporučuje, a pokud si přejete kojit, lékař může vybrat jiný lék, především pokud je dítě novorozenec nebo se narodilo předčasně.

Řízení dopravních prostředků a obsluha strojůPředtím, než budete řídit dopravní prostředek, používat nářadí nebo obsluhovat stroje nebo provádět jiné činnosti, které vyžadují soustředění, ujistěte se, že víte, jak Vás Valsanorm ovlivňuje. Podobně jako mnoho dalších léků používaných k léčbě vysokého krevního tlaku může Valsanorm v ojedinělých případech způsobit závratě a ovlivnit schopnost soustředit se.

3.

JAK SE VALSANORM UŽÍVÁ

Vždy užívejte Valsanorm přesně podle pokynů svého lékaře tak, aby bylo dosaženo nejlepších výsledků a snížilo se riziko nežádoucích účinků. Pokud si nejste jistý(á), poraďte se se svým lékařem nebo lékárníkem. Lidé s vysokým krevním tlakem často nezaznamenávají žádné projevy tohoto problému. Mnoho z nich se může cítit docela normálně. Proto je velmi důležité dodržovat pravidelné lékařské prohlídky, i když se cítíte dobře.

Děti a dospívající (6 až 18 let) s vysokým krevním tlakem: Obvyklá dávka u pacientů vážících méně než 35 kg je 40 mg valsartanu jednou denně. U pacientů, kteří váží 35 kg nebo více, je obvyklá úvodní dávka valsartanu 80 mg jednou denně. V některých případech může lékař předepsat vyšší dávku (dávka může být zvýšena na 160 mg a maximálně na 320 mg).

Dospělí pacienti po nedávném srdečním infarktu: Po srdečním infarktu se léčba obvykle zahajujejiž po 12 hodinách, obvykle nízkou dávkou 20 mg dvakrát denně. 20 mg dávku obdržíte rozpůlením40 mg tablety. Lékař bude postupně tuto dávku zvyšovat v průběhu několika týdnů na maximálnídávku 160 mg dvakrát denně. Konečná dávka závisí na tom, kolik Vy, jako individuální pacient, jsteschopen/na snést.Valsanorm může být předepsán společně s dalšími léky na srdeční infarkt a lékař rozhodne, jaká léčba je pro Vás vhodná.

Dospělí pacienti se srdečním selháním: Léčba obvykle začíná dávkou 40 mg dvakrát denně. Vášlékař bude postupně tuto dávku zvyšovat v průběhu několika týdnů na maximální dávku 160 mgdvakrát denně. Konečná dávka závisí na tom, kolik Vy, jako individuální pacient, jste schopen snést.Valsanorm může být předepsán společně s dalšími léky na srdeční selhání a Váš lékař rozhodne, jakáléčba je pro Vás vhodná.

Dospělí pacienti s vysokým krevním tlakem: Obvyklá dávka je 80 mg denně. V některých případechVám může lékař předepsat vyšší dávky (například 160 mg nebo 320 mg). Může také kombinovatValsanorm s dalším lékem (například s diuretikem).

Děti a dospívající (6 až 18 let) s vysokým krevním tlakem: Obvyklá dávka u pacientů vážícíchméně než 35 kg je 40 mg valsartanu jednou denně. U pacientů, kteří váží 35 kg nebo více, je obvykláúvodní dávka valsartanu 80 mg jednou denně. V některých případech může lékař předepsat vyššídávku (dávka může být zvýšena na 160 mg a maximálně na 320 mg).

Dospělí pacienti po nedávném srdečním infarktu: Po srdečním infarktu se léčba obvykle zahajujejiž po 12 hodinách, obvykle nízkou dávkou 20 mg dvakrát denně. 20 mg dávku obdržíte rozpůlením40 mg tablety. Lékař bude postupně tuto dávku zvyšovat v průběhu několika týdnů na maximálnídávku 160 mg dvakrát denně. Konečná dávka závisí na tom, jakou dávku budete jako individuálnípacient schopen/schopna snášet.Valsanorm může být předepsán společně s dalšími léky na srdeční infarkt a lékař rozhodne, jaká léčba je pro Vás vhodná.

Dospělí pacienti se srdečním selháním: Léčba obvykle začíná dávkou 40 mg dvakrát denně. Lékařbude postupně tuto dávku zvyšovat v průběhu několika týdnů na maximální dávku 160 mg dvakrátdenně. Konečná dávka závisí na tom, jakou dávku budete jako individuální pacient schopen/schopnasnášet.Valsanorm může být předepsán společně s dalšími léky na srdeční selhání a lékař rozhodne, jaká léčba je pro Vás vhodná.

Dospělí pacienti s vysokým krevním tlakem: Obvyklá dávka je 80 mg denně. V některých případechVám může lékař předepsat vyšší dávky (například 160 mg nebo 320 mg). Může také kombinovatValsanorm s dalším lékem (například s diuretikem).

Děti a dospívající (6 až 18 let) s vysokým krevním tlakem: Obvyklá dávka u pacientů vážícíchméně než 35 kg je 40 mg valsartanu jednou denně. U pacientů, kteří váží 35 kg nebo více, je obvykláúvodní dávka valsartanu 80 mg jednou denně. V některých případech může lékař předepsat vyššídávku (dávka může být zvýšena na 160 mg a maximálně na 320 mg).

Dospělí pacienti po nedávném srdečním infarktu: Po srdečním infarktu se léčba obvykle zahajujejiž po 12 hodinách, obvykle nízkou dávkou 20 mg dvakrát denně. 20 mg dávku obdržíte rozpůlením40 mg tablety. Lékař bude postupně tuto dávku zvyšovat v průběhu několika týdnů na maximálnídávku 160 mg dvakrát denně. Konečná dávka závisí na tom, jakou dávku budete jako individuálnípacient schopen/schopna snášet.Valsanorm může být předepsán společně s dalšími léky na srdeční infarkt a lékař rozhodne, jaká léčba je pro Vás vhodná.

Dospělí pacienti se srdečním selháním: Léčba obvykle začíná dávkou 40 mg dvakrát denně. Lékařbude postupně tuto dávku zvyšovat v průběhu několika týdnů na maximální dávku 160 mg dvakrátdenně. Konečná dávka závisí na tom, jakou dávku budete jako individuální pacient schopen/schopnasnášet.Valsanorm může být předepsán společně s dalšími léky na srdeční selhání a lékař rozhodne, jaká léčba je pro Vás vhodná.

Dospělí pacienti s vysokým krevním tlakem: Obvyklá dávka je 80 mg denně. V některých případechVám může lékař předepsat vyšší dávky (například 160 mg nebo 320 mg). Může také kombinovatValsanorm s dalším lékem (například s diuretikem).

Děti a dospívající (6 až 18 let) s vysokým krevním tlakem: Obvyklá dávka u pacientů vážícíchméně než 35 kg je 40 mg valsartanu jednou denně. U pacientů, kteří váží 35 kg nebo více, je obvykláúvodní dávka valsartanu 80 mg jednou denně. V některých případech může lékař předepsat vyššídávku (dávka může být zvýšena na 160 mg a maximálně na 320 mg).

Valsanorm můžete užívat s jídlem i bez něho. Valsanorm zapijte sklenicí vody.Valsanorm užívejte každý den přibližně ve stejný čas.

Jestliže jste užil(a) více přípravku Valsanorm, než jste měl(a)Jestliže se u Vás projeví závažné závratě a/nebo mdloby, lehněte si a kontaktujte ihned svého lékaře.Jestliže jste omylem užil(a) příliš mnoho tablet, kontaktujte svého lékaře, lékárníka nebo nemocnici.

Jestliže jste zapomněl(a) užít ValsanormNezdvojujte následující dávku, abyste nahradil(a) vynechanou dávku.Jestliže zapomenete užít svou dávku, užijte ji, jakmile si vzpomenete. Pokud se však již blíží doba podání další dávky, vynechejte dávku, na kterou jste zapomněl(a).

Jestliže jste přestal(a) užívat ValsanormUkončení léčby přípravkem Valsanorm může způsobit zhoršení Vašeho onemocnění. Neukončujte užívání léku, pokud Vám to Váš lékař nedoporučí.

Máte-li jakékoli další otázky, týkající se užívání tohoto přípravku, zeptejte se svého lékaře nebo lékárníka.

4.

MOŽNÉ NEŽÁDOUCÍ ÚČINKY

Podobně jako všechny léky, může mít i Valsanorm nežádoucí účinky, které se ale nemusí vyskytnout u každého.

Nežádoucí účinky se mohou vyskytovat s určitou četností, která je definována následovně:

-

velmi časté: postihují více než 1 pacienta z 10

-

časté: postihují 1 až 10 pacientů ze 100

-

méně časté: postihují 1 až 10 pacientů z 1000

-

vzácné: postihují 1 až 10 pacientů z 10 000

-

velmi vzácné: postihují méně než 1 pacienta z 10 000

-

není známo: z dostupných údajů nelze četnost určit

Některé příznaky vyžadují okamžitý lékařský zákrok:Mohou se vyskytnout příznaky angioedému, jako je:

-

otok obličeje, jazyka nebo hrdla

-

obtíže při dýchání nebo při polykání

-

kopřivka, svědění.

Pokud zaznamenáte některý z těchto příznaků, okamžitě vyhledejte lékaře.

Nežádoucí účinky zahrnují:

Časté:

-

točení hlavy

-

nízký krevní tlak s příznaky jako je točení hlavy a mdloby při napřímení nebo bez takových příznaků

-

snížená funkce ledvin (příznak poruchy funkce ledvin)

Méně časté:

-

angioedém (viz bod „Některé příznaky vyžadují okamžitý lékařský zákrok“)

-

náhlá ztráta vědomí

-

pocit točení hlavy

-

závažné snížení funkce ledvin (příznak akutního selhání ledvin)

-

svalové křeče, abnormální srdeční rytmus (příznaky vysoké hladiny draslíku v krvi)

-

dušnost, obtížné dýchání v poloze vleže, otoky nohou (příznaky selhání srdce)

-

bolesti hlavy

-

kašel

-

bolesti břicha

-

pocit nevolnosti

-

průjem

-

únava

-

slabost

Není známo:

-

alergické reakce s vyrážkou, svěděním a kopřivkou; mohou se objevit příznaky horečky, otok a bolesti kloubů, bolesti svalů, otok lymfatických uzlin a/nebo symptomy připomínající chřipku (příznaky sérové nemoci)

-

nachově červené skvrny, horečka, svědění (příznaky zánětlivého onemocnění cév, tzv. vaskulitidy)

-

neobvyklé krvácení nebo podlitiny (příznaky trombocytopenie)

-

bolesti svalů (myalgie)

-

horečka, bolesti v krku nebo vřídky v ústech infekčního původu (příznaky nízkého počtu bílých krvinek, tzv. neutropenie)

-

snížení hladiny hemoglobinu a snížení množství červených krvinek v krvi (který v závažných případech může vést k anémii)

-

zvýšení hladiny draslíku v krvi (který v závažných případech může vyvolat svalové křeče, abnormální srdeční rytmus)

-

zvýšení hodnot jaterních testů (které může poukazovat na poškození jater) včetně zvýšení hladiny bilirubinu v krvi (které může v závažných případech způsobit zežloutnutí kůže a očí)

-

zvýšení hladiny močovinového dusíku v krvi a zvýšení hladiny kreatininu v séru (které může naznačovat abnormální funkci ledvin).

-

nízká hladina sodíku v krvi (někdy spojená s žaludeční nevolností, únavou, zmateností, malátností, křečemi)

Četnost některých nežádoucích účinků se může lišit v závislosti na onemocnění. Například nežádoucí účinky jako je točení hlavy a snížená funkce ledvin byly pozorovány méně často u pacientů léčených z důvodu vysokého krevního tlaku, než u pacientů se selháním srdce nebo po nedávném srdečním infarktu.

Nežádoucí účinky u dětí a dospívajících jsou obdobné nežádoucím účinkům u dospělých.

Pokud se kterýkoli z nežádoucích účinků vyskytne v závažné míře, nebo pokud si všimnete jakýchkoli nežádoucích účinků, které nejsou uvedeny v této příbalové informaci, prosím, sdělte to svému lékaři nebo lékárníkovi.

5.

JAK PŘÍPRAVEK VALSANORM UCHOVÁVAT

-

Uchovávejte mimo dosah a dohled dětí.

-

Nepoužívejte Valsanorm po uplynutí doby použitelnosti uvedené na obalu. Doba použitelnosti se vztahuje k poslednímu dni uvedeného měsíce.

-

Uchovávejte při teplotě do 30°C.

-

Léčivé přípravky se nesmí vyhazovat do odpadních vod nebo domácího odpadu. Zeptejte se svého lékárníka, jak máte likvidovat přípravky, které již nepotřebujete. Tato opatření pomáhají chránit životní prostředí.

6.

DALŠÍ INFORMACE

Co přípravek Valsanorm obsahuje

Léčivou látkou je valsartanum.

Jedna potahovaná tableta přípravku Valsanorm 40 mg obsahuje 40 mg valsartanum.Pomocnými látkami jsou:mikrokrystalická celulosa (E460), škrob (předželatinovaný), krospovidon (E1202), magnesium-stearát(E572), koloidní bezvodý oxid křemičitý (E551), polyvinylalkohol část. hydrolyzovaný, oxid titaničitý(E171), mastek, makrogol, sójový lecithin (E322), žlutý oxid železitý (E172), černý oxid železitý(E172), červený oxid železitý (E172)Jedna potahovaná tableta přípravku Valsanorm 80 mg obsahuje 80 mg valsartanum.Pomocnými látkami jsou:mikrokrystalická celulosa (E460), škrob (předželatinovaný), krospovidon (E1202), magnesium-stearát(E572), koloidní bezvodý oxid křemičitý (E551), polyvinylalkohol část. hydrolyzovaný, oxid titaničitý(E171), mastek, makrogol, sójový lecithin (E322), žlutý oxid železitý (E172), černý oxid železitý(E172), červený oxid železitý (E172)Jedna potahovaná tableta přípravku Valsanorm 160 mg obsahuje 160 mg valsartanum.Pomocnými látkami jsou:mikrokrystalická celulosa (E460), škrob (předželatinovaný), krospovidon (E1202), magnesium-stearát(E572), koloidní bezvodý oxid křemičitý (E551), polyvinylalkohol část. hydrolyzovaný, oxid titaničitý(E171), mastek, makrogol, sójový lecithin (E322), žlutý oxid železitý (E172), černý oxid železitý(E172), červený oxid železitý (E172)Jedna potahovaná tableta přípravku Valsanorm 320 mg obsahuje 320 mg valsartanum.Pomocnými látkami jsou:mikrokrystalická celulosa (E460), škrob (předželatinovaný), krospovidon (E1202), magnesium-stearát(E572), koloidní bezvodý oxid křemičitý (E551), polyvinylalkohol část. hydrolyzovaný, hlinitý lakindigokarmínu (E132), oxid titaničitý (E171), mastek, makrogol, sójový lecithin (E322), žlutý oxid železitý (E172), černý oxid železitý (E172), červený oxid železitý (E172)

Jak přípravek Valsanorm vypadá a co obsahuje toto balení

Valsanorm 40 mg, potahované tablety, jsou žluté, oválné, mírně konvexní potahované tablety se zkosenými hranami, na jedné straně s půlicí rýhou.

Valsanorm 80 mg, potahované tablety, jsou světle červené, kulaté, mírně konvexní potahované tablety se zkosenými hranami, na jedné straně s půlicí rýhou.

Valsanorm 160 mg, potahované tablety, jsou šedo-oranžové, oválné, mírně konvexní potahované tablety se zkosenými hranami, na jedné straně s půlicí rýhou.

Valsanorm 320 mg, potahované tablety, jsou červeno-hnědé, oválné, mírně konvexní potahované tablety, na jedné straně s půlicí rýhou.

Tablety lze dělit na dvě stejné poloviny.

Přípravek Valsanorm je dostupný v blistrech po 10, 20, 30, 50, 60, 80 a 90 potahovaných tabletách.

Na trhu nemusí být všechny velikosti balení.

Držitel rozhodnutí o registraci

+pharma arzneimittel gmbhHafnerstrasse 2118054 GrazRakousko

Výrobce

Genericon Pharma GesmbHHafnerstrasse 2118054 GrazRakousko

HBM Pharma s.r.o. Sklabinská 30036 80 MartinSlovenská republika

Tento léčivý přípravek je registrován v členských státech EHP pod následujícími názvy:

Nizozemí

Valsanorm 40/80/160/320 mg film-coated tablets

Česká republika

Valsanorm 40/80/160/320 mg

Maďarsko

Valsarnorm 40/80/160/320 mg filmtabletta

Polsko

Valsanorm

Rakousko

Valsartan Genericon 40/80/160/320 mg Filmtabletten

Slovensko

Valsanorm 40/80/160/320 mg

Tato příbalová informace byla naposledy schválena: 26.4.2012


nahoru

Souhrn údajů o léku (SPC)

Příloha č. 2 k rozhodnutí o změně registrace sp.zn. sukls54553/2012a příloha k sp. zn. sukls186660/2011

SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU

1.

NÁZEV PŘÍPRAVKU

Valsanorm 40 mg, potahované tabletyValsanorm 80 mg, potahované tabletyValsanorm 160 mg, potahované tabletyValsanorm 320 mg, potahované tablety

2.

KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ

Jedna potahovaná tableta obsahuje 40 mg valsartanum.Pomocná látka: 0,0720 mg sójového lecithinu/potahovaná tabletaJedna potahovaná tableta obsahuje 80 mg valsartanum.Pomocná látka: 0,1440 mg sójového lecithinu/potahovaná tabletaJedna potahovaná tableta obsahuje 160 mg valsartanum.Pomocná látka: 0,2880 mg sójového lecithinu/potahovaná tabletaJedna potahovaná tableta obsahuje 320 mg valsartanum.Pomocná látka: 0,5760 mg sójového lecithinu/potahovaná tableta

Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.

3.

LÉKOVÁ FORMA

Potahovaná tableta.40 mg: žluté, oválné, mírně konvexní potahované tablety se zkosenými hranami, na jedné straně s půlicí rýhou. 80 mg: světle červené, kulaté, mírně konvexní potahované tablety se zkosenými hranami, na jedné straně s půlicí rýhou.160 mg: šedo-oranžové, oválné, mírně konvexní potahované tablety se zkosenými hranami, na jedné straně s půlicí rýhou.320 mg: červeno-hnědé, oválné, mírně konvexní potahované tablety, na jedné straně s půlicí rýhou.

Tabletu lze dělit na stejné poloviny.

4.

KLINICKÉ ÚDAJE

4.1

Terapeutické indikace

HypertenzeLéčba hypertenze u dětí a dospívajících od 6 do 18 let věku.

Recentní infarkt myokarduLéčba klinicky stabilních dospělých pacientů se symptomatickým srdečním selháním neboasymptomatickou systolickou dysfunkcí levé komory po recentním (12 hodin až 10 dní) infarktumyokardu (viz body 4.4 a 5.1).

Srdeční selháníLéčba symptomatického srdečního selhání u dospělých pacientů, pokud není možné použít inhibitoryenzymu konvertujícího angiotenzin (ACE), nebo jako přídatná terapie k inhibitorům ACE, pokudnemohou být použity beta-blokátory (viz body 4.4 a 5.1).

HypertenzeLéčba esenciální hypertenze u dospělých a hypertenze u dětí a dospívajících od 6 do 18 let věku.

Recentní infarkt myokarduLéčba klinicky stabilních dospělých pacientů se symptomatickým srdečním selháním neboasymptomatickou systolickou dysfunkcí levé komory po recentním (12 hodin až 10 dní) infarktumyokardu (viz body 4.4 a 5.1).

Srdeční selháníLéčba symptomatického srdečního selhání u dospělých pacientů, pokud není možné použít inhibitoryenzymu konvertujícího angiotenzin (ACE), nebo jako přídatná terapie k inhibitorům ACE, pokudnemohou být použity beta-blokátory (viz body 4.4 a 5.1).

HypertenzeLéčba esenciální hypertenze u dospělých a hypertenze u dětí a dospívajících od 6 do 18 let věku.

Recentní infarkt myokarduLéčba klinicky stabilních dospělých pacientů se symptomatickým srdečním selháním neboasymptomatickou systolickou dysfunkcí levé komory po recentním (12 hodin až 10 dní) infarktumyokardu (viz body 4.4 a 5.1).

Srdeční selháníLéčba symptomatického srdečního selhání dospělých pacientů, pokud není možné použít inhibitoryenzymu konvertujícího angiotenzin (ACE), nebo jako přídatná terapie k inhibitorům ACE, pokudnemohou být použity beta-blokátory (viz body 4.4 a 5.1).

HypertenzeLéčba esenciální hypertenze u dospělých a hypertenze u dětí a dospívajících od 6 do 18 let věku.

4.2

Dávkování a způsob podání

DávkováníRecentní infarkt myokarduU klinicky stabilních pacientů může být léčba zahájena již 12 hodin po infarktu myokardu. Popočáteční dávce dvakrát denně 20 mg se valsartan v průběhu několika následujících týdnů titruje na 40 mg,

80mg a 160 mg dvakrát denně. Počáteční dávka je poskytována pomocí 40mg dělitelné

tablety.Cílová maximální dávka je 160 mg dvakrát denně. Obecně se doporučuje, aby pacienti dosáhlidávky 80 mg dvakrát denně během dvou týdnů od zahájení léčby a aby cílové maximální dávky,160 mg dvakrát denně, bylo dosaženo za tři měsíce, podle pacientovy snášenlivosti. Pokud nastane upacienta symptomatická hypotenze nebo dysfunkce ledvin, musí se zvážit snížení dávky.Valsartan se může použít u pacientů léčených jinými terapiemi stavu po infarktu myokardu,například trombolytiky, kyselinou acetylsalicylovou, beta-blokátory, statiny a diuretiky. Kombinace sinhibitory ACE se nedoporučuje (viz body 4.4 a 5.1).Zhodnocení stavu pacientů po infarktu myokardu má vždy obsahovat vyhodnocení funkce ledvin.

Srdeční selháníDoporučená počáteční dávka přípravku Valsanorm je 40 mg dvakrát denně. Vytitrování na 80 mg a 160 mg dvakrát denně má být provedeno v intervalech nejméně dvou týdnů na nejvyšší dávku tolerovanou pacientem. Je nutno zvážit snížení dávky současně užívaných diuretik. Maximální dennídávka podaná v klinických studiích byla 320 mg v rozdělených dávkách.Valsartan se může podávat s dalšími terapiemi srdečního selhání. Přesto se nedoporučuje trojitákombinace inhibitoru ACE, beta-blokátoru a valsartanu (viz body 4.4 a 5.1).Zhodnocení stavu pacientů se srdečním selháním má vždy obsahovat vyhodnocení funkce ledvin.

HypertenzeDoporučená počáteční dávka přípravku Valsanorm je 80 mg jednou denně. Zřetelného antihypertenzního účinku se dosáhne během 2 týdnů a maximálního účinku se dosáhne během 4 týdnů. U některých pacientů, jejichž krevní tlak není odpovídajícím způsobem upraven, může být dávka zvýšena na 160 mg a maximálně na 320 mg.Valsartan lze také podávat s jinými přípravky proti hypertenzi. Užívání společně s diuretikem,jako je hydrochlorothiazid, povede u těchto pacientů k ještě většímu snížení krevního tlaku.

Recentní infarkt myokarduU klinicky stabilních pacientů může být léčba zahájena již 12 hodin po infarktu myokardu. Popočáteční dávce dvakrát de14nně 20 mg se v průběhu několika následujících týdnů valsartan titruje na 40 mg, 80 mg a 160 mg dvakrát denně. Počáteční dávka je poskytována pomocí 40mg dělitelnétablety. Cílová maximální dávka je 160 mg dvakrát denně. Obecně se doporučuje, aby pacientidosáhli dávky 80 mg dvakrát denně během dvou týdnů od zahájení léčby a aby cílové maximálnídávky, 160 mg dvakrát denně, bylo dosaženo za tři měsíce, podle pacientovy snášenlivosti. Pokudnastane u pacienta symptomatická hypotenze nebo dysfunkce ledvin, musí se zvážitsnížení dávky.Valsartan se může použít u pacientů léčených jinými terapiemi stavu po infarktu myokardu,například trombolytiky, kyselinou acetylsalicylovou, beta-blokátory, statiny a diuretiky. Kombinace sinhibitory ACE se nedoporučuje (viz body 4.4 a 5.1).Zhodnocení stavu pacientů po infarktu myokardu má vždy obsahovat vyhodnocení funkce ledvin.

Srdeční selháníDoporučená počáteční dávka přípravku Valsanorm je 40 mg dvakrát denně. Vytitrování na 80 mg a 160 mg dvakrát denně má být provedeno v intervalech nejméně dvou týdnů na nejvyšší dávku tolerovanou pacientem. Je nutno zvážit snížení dávky současně užívaných diuretik. Maximální dennídávka podaná v klinických studiích byla 320 mg v rozdělených dávkách.Valsartan se může podávat s dalšími terapiemi srdečního selhání. Přesto se nedoporučuje trojitákombinace inhibitoru ACE, beta-blokátoru a valsartanu (viz body 4.4 a 5.1).Zhodnocení stavu pacientů se srdečním selháním má vždy obsahovat vyhodnocení funkce ledvin.

HypertenzeDoporučená počáteční dávka přípravku Valsanorm je 80 mg jednou denně. Zřetelný antihypertenzní účinek jedosažen během 2 týdnů a maximálního účinku se dosáhne během 4 týdnů. U některých pacientů,jejichž krevní tlak není odpovídajícím způsobem upraven, může být dávka zvýšena na 160 mg amaximálně na 320 mg.Valsartan lze také podávat s jinými přípravky proti hypertenzi. Užívání společně s diuretikem,jako je hydrochlorothiazid, povede u těchto pacientů k ještě většímu snížení krevního tlaku.

Recentní infarkt myokarduU klinicky stabilních pacientů může být léčba zahájena již 12 hodin po infarktu myokardu. Popočáteční dávce dvakrát denně 20 mg se valsartan titruje na 40 mg, 80 mg a 160 mg dvakrát denně vprůběhu několika následujících týdnů. Počáteční dávka je poskytována pomocí 40mg dělitelnétablety. Cílová maximální dávka je 160 mg dvakrát denně. Obecně se doporučuje, aby pacientidosáhli dávky 80 mg dvakrát denně během dvou týdnů od zahájení léčby a aby cílové maximálnídávky, 160 mg dvakrát denně, bylo dosaženo za tři měsíce, podle pacientovy snášenlivosti. Pokudnastane u pacienta symptomatická hypotenze nebo dysfunkce ledvin, musí se zvážit snížení dávky.Valsartan se může použít u pacientů léčených jinými terapiemi stavu po infarktu myokardu,například trombolytiky, kyselinou acetylsalicylovou, beta-blokátory, statiny a diuretiky. Kombinace sinhibitory ACE se nedoporučuje (viz body 4.4 a 5.1).Zhodnocení stavu pacientů po infarktu myokardu má vždy obsahovat vyhodnocení funkce ledvin.

Srdeční selháníDoporučená počáteční dávka přípravku Valsanorm je 40 mg dvakrát denně. Vytitrování na 80 mg a 160 mg dvakrát denně má být provedeno v intervalech nejméně dvou týdnů na nejvyšší dávku

tolerovanou pacientem. Je nutno zvážit snížení dávky současně užívaných diuretik. Maximální dennídávka podaná v klinických studiích byla 320 mg v rozdělených dávkách.Valsartan se může podávat s dalšími terapiemi srdečního selhání. Přesto se nedoporučuje trojitákombinace inhibitoru ACE, beta-blokátoru a valsartanu (viz body 4.4 a 5.1).Zhodnocení stavu pacientů se srdečním selháním má vždy obsahovat vyhodnocení funkce ledvin.

HypertenzeDoporučená počáteční dávka přípravku Valsanorm je 80 mg jednou denně. Zřetelného antihypertenzního účinku se dosáhne během 2 týdnů a maximálního účinku se dosáhne během 4 týdnů. U některých pacientů, jejichž krevní tlak není odpovídajícím způsobem upraven, může být dávka zvýšena na 160 mg a maximálně na 320 mg.Valsartan lze také podávat s jinými přípravky proti hypertenzi. Užívání společně s diuretikem,jako je hydrochlorothiazid, povede u těchto pacientů k ještě většímu snížení krevního tlaku.

Další informace pro zvláštní populace

Starší pacientiÚprava dávkování u starších pacientů není potřebná.

Poškození ledvinÚprava dávky u dospělých pacientů s clearance kreatininu >10 ml/min není nutná (viz body 4.4a 5.2.).

Poškození jaterValsanorm je kontraindikován u pacientů se závažným poškozením jater, biliární cirhózou a u pacientů s cholestázou (viz body 4.3, 4.4 a 5.2.). U pacientů s mírným až středně závažným poškozením jater bez cholestázy nesmí dávka valsartanu překročit 80 mg.

Pediatrická populace

Pediatrická hypertenzeDěti a dospívající od 6 do 18 let věkuÚvodní dávka je 40 mg jednou denně u dětí vážících méně než 35 kg a 80 mg jednou denně u dětívážících 35 kg a více. Dávka se musí upravovat na základě odpovědi krevního tlaku. Maximálnídávku studovanou v klinických hodnoceních naleznete v tabulce níže.Vyšší dávky nebyly studovány a proto se nedoporučují.

Hmotnost

Maximální dávka sledovaná v klinických hodnoceních

18 kg až <35 kg

80 mg

35 kg až <80 kg

160 mg

80 kg až 160 kg

320 mg

Děti mladší 6 letDostupná data jsou popsána v bodech 4.8, 5.1 a 5.2. Nicméně bezpečnost a účinnost přípravku Valsanorm u dětí od 1 do 6 let nebyly stanoveny.

Použití u dětí od 6 do 18 let s poškozením ledvinPoužití u dětí s clearance kreatininu <30 ml/min a dětských pacientů na dialýze nebylo studováno,proto se užívání valsartanu u těchto pacientů nedoporučuje. U dětských pacientů s clearancekreatininu >30 ml/min není úprava dávkování nutná. Ledvinné funkce a hladiny draslíku v séru musíbýt důkladně monitorovány (viz body 4.4 a 5.2).

Použití u dětí od 6 do 18 let s poškozením jaterTak jako u dospělých, je Valsanorm u pacientů se závažným poškozením jater, biliární cirhózou a pacientů s cholestázou kontraindikován (viz body 4.3, 4.4 a 5.2). Existuje pouze omezená klinickázkušenost s přípravkem Valsanorm u dětí s mírným až středně závažným poškozením jater. U těchtopacientů dávka valsartanu nesmí překročit 80 mg.

Srdeční selhání a recentní infarkt myokardu u dětíVzhledem k nedostatku údajů o bezpečnosti a účinnost se Valsanorm pro léčbu srdečního selhání a recentního infarktu myokardu u dětí a mladistvých do 18 let věku nedoporučuje.

Způsob podáníValsanorm se může užívat nezávisle na jídle a měl by se podávat s vodou.

4.3

Kontraindikace

-

Hypersenzitivita na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku tohoto přípravku

-

Závažné poškození jater, biliární cirhóza a cholestáza.

-

Druhý a třetí trimestr těhotenství (viz body 4.4 a 4.6).

4.4

Zvláštní upozornění a opatření pro použití

HyperkalémieSouběžné použití s doplňky draslíku, kalium šetřícími diuretiky, náhražkami kuchyňské soliobsahujícími draslík nebo jinými látkami, které mohou zvýšit hladiny draslíku (heparin, atd.) se nedoporučuje. Monitorování hladin draslíku se musí provádět podle potřeby.

Poškozená funkce ledvinV současnosti nejsou žádné zkušenosti s bezpečným použitím u pacientů s clearance kreatininu<10 ml/min a u pacientů na dialýze, proto se u těchto pacientů musí valsartan používat opatrně(viz body 4.2 a 5.2). Úprava dávky u dospělých pacientů s clearance kreatininu >10 ml/min nenípotřebná.

Poškození jaterValsanorm se u pacientů s mírným až středně závažným poškozením jater musí používat opatrně (vizbody 4.2 a 5.2).

Pacienti s deplecí sodíku a/nebo s deplecí tekutinU pacientů se závažně sníženými hladinami sodíku a/nebo s deplecí tekutin, jako jsou pacientiužívající vysoké dávky diuretik, může vzácně po zahájení léčby přípravkem Valsanorm dojít k symptomatické hypotenzi. Před zahájením léčby přípravkem Valsanorm je nutno napravit deplecisodíku a/nebo tekutin, například snížením dávky diuretika.

Stenóza ledvinných artériíU pacientů s bilaterální stenózou ledvinných artérií nebo stenózou artérie jediné ledviny nebylobezpečné použití přípravku Valsanorm prokázáno.Krátkodobé podávání přípravku Valsanorm dvanácti pacientům s renovaskulární hypertenzí sekundární k unilaterální stenóze ledvinné artérie nezpůsobilo žádné významné změny v renální hemodynamice, hladině kreatininu v séru nebo hladině močovinného dusíku v krvi (BUN). Přestomohou jiné látky, které ovlivňují renin-angiotenzinový systém, zvýšit hladinu močoviny v krvi a hladinu kreatininu v séru u pacientů s unilaterální stenózou ledvinné artérie, a proto se doporučuje sledovat u pacientů léčených valsartanem funkce ledvin.

Transplantace ledvinV současnosti žádné zkušenosti s bezpečným používáním přípravku Valsanorm u pacientů, kteří nedávno podstoupili transplantaci ledvin, neexistují.

Primární hyperaldosteronismusPacienti s primárním hyperaldosteronismem by neměli být přípravkem Valsanorm léčeni, protože jejich renin-angiotenzinový systém není aktivován.

Stenóza aortální a dvojcípé chlopně, obstrukční hypertrofická kardiomyopatieJako u všech ostatních vazodilatátorů je speciální opatrnost indikována u pacientů trpících stenózou

aortální nabo dvojcípé chlopně nebo hypertrofickou obstrukční kardiomyopatií (HOCM).

TěhotenstvíLéčba pomocí antagonistů receptoru angiotenzinu II nesmí být během těhotenství zahájena. Pokudnení pokračování v léčbě antagonisty receptoru angiotenzinu II považováno za nezbytné, pacientkyplánující těhotenství musí být převedeny na jinou léčbu hypertenze, a to takovou, která má ověřenýbezpečnostní profil, pokud jde o podávání v těhotenství. Jestliže je zjištěno těhotenství, léčba pomocíantagonistů receptoru angiotenzinu II se musí ihned ukončit, a pokud je to vhodné, je nutné zahájitjiný způsob léčby (viz body 4.3 a 4.6).

Recentní infarkt myokarduU kombinace kaptoprilu a valsartanu nebyl pozorován přídatný klinický přínos, ale naopak bylozvýšeno riziko nežádoucích účinků v porovnání s léčbou jednotlivými terapiemi (viz body 4.2 a 5.1).Proto se kombinace valsartanu s inhibitory ACE nedoporučuje.Při zahájení léčby u pacientů po infarktu myokardu se musí postupovat opatrně. Zhodnocenístavu pacientů po infarktu myokardu by mělo vždy obsahovat vyhodnocení funkce ledvin (viz bod4.2). Užívání přípravku Valsanorm u pacientů po infarktu myokardu často vyústí v určité snížení krevního tlaku, ale přerušení léčby z důvodu pokračující symptomatické hypotenze není obvykle nutné, pokud se dodržují pokyny o dávkování (viz bod 4.2).

Srdeční selháníU pacientů se srdečním selháním nebyl pozorován žádný klinický přínos použití trojité kombinaceinhibitoru ACE, beta-blokátoru a přípravku Valsanorm (viz bod 5.1). Tato kombinace zjevně zvyšuje riziko nežádoucích účinků, a proto se nedoporučuje.

Při zahájení léčby u pacientů se srdečním selháním se musí postupovat opatrně. Zhodnocenístavu pacientů se srdečním selháním by mělo vždy obsahovat vyhodnocení funkce ledvin (viz bod4.2). Užívání přípravku Valsanorm u pacientů se srdečním selháním často vyústí v určité snížení krevního tlaku, ale přerušení léčby z důvodu pokračující symptomatické hypotenze není obvykle nutné, pokud se dodržují pokyny o dávkování (viz bod 4.2).U pacientů, jejichž funkce ledvin může být závislá na aktivitě renin-angiotenzinového systému(například pacienti se závažným městnavým srdečním selháním) byla léčba inhibitory enzymukonvertujícího angiotenzin spojena s oligurií a/nebo progresivní azotémií a ve vzácných případech sakutním selháním ledvin a/nebo smrtí. Protože valsartan je antagonistou angiotenzinu II, nemůže býtvyloučena možnost, že použití přípravku Valsanorm může být spojeno s poškozením funkce ledvin.

Recentní infarkt myokarduU kombinace kaptoprilu a valsartanu nebyl pozorován přídatný klinický přínos, ale naopak bylozvýšeno riziko nežádoucích účinků v porovnání s léčbou jednotlivými terapiemi (viz body 4.2 a 5.1).Proto se kombinace valsartanu s inhibitory ACE nedoporučuje.Při zahájení léčby u pacientů po infarktu myokardu se musí postupovat opatrně. Zhodnocenístavu pacientů po infarktu myokardu by mělo vždy obsahovat vyhodnocení funkce ledvin (viz bod4.2). Užívání přípravku Valsanorm u pacientů po infarktu myokardu často vyústí v určité snížení krevního tlaku, ale přerušení léčby z důvodu pokračující symptomatické hypotenze není obvykle nutné, pokud se dodržují pokyny o dávkování (viz bod 4.2).

Srdeční selháníU pacientů se srdečním selháním nebyl pozorován žádný klinický přínos použití trojité kombinaceinhibitoru ACE, beta-blokátoru a přípravku Valsanorm (viz bod 5.1). Tato kombinace zjevně zvyšuje riziko nežádoucích účinků a proto se nedoporučuje.

Při zahájení léčby u pacientů se srdečním selháním se musí postupovat opatrně. Zhodnocenístavu pacientů se srdečním selháním by mělo vždy obsahovat vyhodnocení funkce ledvin (viz bod4.2). Užívání přípravku Valsanorm u pacientů se srdečním selháním často vyústí v určité snížení krevního tlaku, ale přerušení léčby z důvodu pokračující symptomatické hypotenze není obvykle nutné, pokud se dodržují pokyny o dávkování (viz bod 4.2).

U pacientů, jejichž funkce ledvin může být závislá na aktivitě renin-angiotenzinového systému(například pacienti se závažným městnavým srdečním selháním) byla léčba inhibitory enzymukonvertujícího angiotenzin spojena s oligurií a/nebo progresivní azotémií a ve vzácných případech sakutním selháním ledvin a/nebo smrtí. Protože valsartan je antagonistou angiotenzinu II, nemůže býtvyloučena možnost, že použití přípravku Valsanorm může být spojeno s poškozením funkce ledvin.

Recentní infarkt myokarduU kombinace kaptoprilu a valsartanu nebyl pozorován přídatný klinický přínos, ale naopak bylozvýšeno riziko nežádoucích účinků v porovnání s léčbou jednotlivými terapiemi (viz body 4.2 a 5.1).Proto se kombinace valsartanu s inhibitory ACE nedoporučuje.Při zahájení léčby u pacientů po infarktu myokardu se musí postupovat opatrně. Zhodnocenístavu pacientů po infarktu myokardu by mělo vždy obsahovat vyhodnocení funkce ledvin (viz bod4.2). Užívání přípravku Valsanorm u pacientů po infarktu myokardu často vyústí v určité snížení krevního tlaku, ale přerušení léčby z důvodu pokračující symptomatické hypotenze není obvykle nutné, pokud se dodržují pokyny o dávkování (viz bod 4.2).

Srdeční selháníU pacientů se srdečním selháním nebyl pozorován žádný klinický přínos použití trojité kombinaceinhibitoru ACE, beta-blokátoru a přípravku Valsanorm (viz bod 5.1). Tato kombinace zjevně zvyšujeriziko nežádoucích účinků,a proto se nedoporučuje.

Při zahájení léčby u pacientů se srdečním selháním se musí postupovat opatrně. Zhodnocenístavu pacientů se srdečním selháním by mělo vždy obsahovat vyhodnocení funkce ledvin (viz bod4.2). Užívání přípravku Valsanorm u pacientů se srdečním selháním často vyústí v určité snížení krevního tlaku, ale přerušení léčby z důvodu pokračující symptomatické hypotenze není obvykle nutné, pokud se dodržují pokyny o dávkování (viz bod 4.2).U pacientů, jejichž funkce ledvin může být závislá na aktivitě renin-angiotenzinového systému(například pacienti se závažným městnavým srdečním selháním) byla léčba inhibitory enzymukonvertujícího angiotenzin spojena s oligurií a/nebo progresivní azotémií a ve vzácných případech sakutním selháním ledvin a/nebo smrtí. Protože valsartan je antagonistou angiotenzinu II, nelzevyloučit možnost, že použití přípravku Valsanorm může být spojeno s poškozením funkce ledvin.

Jiná onemocnění se stimulací renin-angiotenzinového systémuU pacientů, jejichž funkce ledvin může být závislá na aktivitě renin-angiotenzinového systému(například pacienti se závažným městnavým srdečním selháním) byla léčba inhibitory enzymukonvertujícího angiotenzin spojena s oligurií a/nebo progresivní azotémií a ve vzácných případech sakutním selháním ledvin a/nebo smrtí. Protože valsartan je antagonistou angiotenzinu II, nelze vyloučit možnost, že použití přípravku Valsanorm může být spojeno s poškozením funkce ledvin.

Pediatrická populace

Poškození funkce ledvinPoužití u dětí s clearance kreatininu <30 ml/min a dětských pacientů na dialýze nebylo studováno,proto se užívání valsartanu u těchto pacientů nedoporučuje. U dětských pacientů s clearancekreatininu >30 ml/min není nutná úprava dávkování (viz body 4.2 a 5.2). Ledvinné funkce a hladinydraslíku v séru musí být během léčby valsartanem důkladně monitorovány. To platí zejménav případech, kdy se valsartan podává za přítomnosti dalších stavů (horečka, dehydratace)pravděpodobně vedoucích ke zhoršení ledvinných funkcí.

Poškození funkce jaterTak jako u dospělých, Valsanorm je kontraindikován u pacientů se závažným poškozením jater, biliární cirhózou a pacientů s cholestázou (viz body 4.3 a 5.2). Existuje pouze omezená klinická zkušenost s valsartanem u dětí s mírným až středně závažným poškozením jater. U těchto pacientůdávka valsartanu nesmí překročit 80 mg.

4.5

Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce

Souběžné použití se nedoporučuje

LithiumBěhem souběžného použití s inhibitory ACE byl hlášen reverzibilní vzrůst koncentrací lithia v séru a jeho toxicity. Vzhledem k tomu, že neexistuje dostatek zkušeností se souběžným použitímvalsartanu a lithia, tato kombinace se nedoporučuje. Pokud je použití této kombinace nezbytné, doporučuje se pečlivé sledování hladin lithia v séru.

Kalium šetřící diuretika, doplňky draslíku, náhražky kuchyňské soli obsahující draslík a jiné látky,které mohou zvyšovat hladiny draslíkuPokud je užívání léčivého přípravku, který ovlivňuje hladiny draslíku, v kombinaci s valsartanemnezbytné, je doporučeno monitorovat hladiny draslíku v plazmě.

Při souběžném použití se vyžaduje opatrnost

Nesteroidní antirevmatika,včetně selektivních inhibitorů COX-2, kyseliny acetylsalicylové >3 g/denně a neselektivních nesteroidních antirevmatikPři souběžném podání antagonistů angiotenzinu II s nesteroidními antirevmatiky může dojít k oslabení antihypertenzního účinku. Navíc může souběžné použití antagonistů angiotenzinu II a nesteroidních antirevmatik vést ke zvýšenému riziku zhoršení funkce ledvin a ke zvýšení hladin draslíku v séru. Proto se na začátku léčby doporučuje monitorování funkce ledvin a dostatečná hydratace pacienta.

DalšíVe studiích lékových interakcí s valsartanem nebyly nalezeny klinicky signifikantní interakcevaltrasanu a následujícími látkami: cimetidin, warfarin, furosemid, digoxin, atenolol, indometacin,hydrochlorothiazid, amlodipin a glibenklamid.

Pediatrická populaceU hypertenze dětí a mladistvých, u kterých jsou časté výchozí renální abnormality, se doporučujeopatrnost při současném užití valsartanu a jiných látek, které inhibují renin-angiotenzin-aldosteronovýsystém, což může zvýšit sérový draslík. Ledvinné funkce a hladiny draslíku v séru se musí důkladně monitorovat.

4.6

Fertilita, těhotenství a kojení

Těhotenství

Podávání antagonistů receptoru angiotenzinu II se v prvním trimestru těhotenství nedoporučuje (vizbod 4.4). Podávání antagonistů receptoru angiotenzinu II během druhého a třetího trimestrutěhotenství je kontraindikováno (viz body 4.3 a 4.4).

Epidemiologické důkazy týkající se rizika teratogenicity při podávání ACE inhibitorů během prvníhotrimestru těhotenství nebyly nezvratné; malý nárůst rizika však nelze vyloučit. I když neexistují žádnékontrolované epidemiologické údaje, pokud jde o riziko při podávání antagonistů receptoruangiotenzinu II, pro tuto třídu léčiv může existovat riziko podobné. Pokud pokračování v léčběantagonisty receptoru angiotenzinu II není považováno za nezbytné, pacientky plánující těhotenstvímusí být převedeny na jinou léčbu vysokého krevního tlaku, a to takovou, která má ověřenýbezpečnostní profil, pokud jde o podávání v těhotenství. Jestliže je diagnóza těhotenství stanovena,léčba pomocí antagonistů receptoru angiotenzinu II musí být ihned ukončena, a pokud je to vhodné, jenutné zahájit jiný způsob léčby.

Je známo, že expozice vůči antagonistům receptoru angiotenzinu II během druhého a třetího trimestruvede u lidí k fetotoxicitě (pokles funkce ledvin, oligohydramnion, zpoždění osifikace lebky) a knovorozenecké toxicitě (selhání ledvin, hypotenze, hyperkalémie); viz také bod 5.3 „Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti“.

Pokud by došlo k expozici antagonistům receptoru angiotenzinu II od druhého trimestru těhotenství, doporučuje se sonografická kontrola funkce ledvin a lebky.Děti, jejichž matky užívaly antagonisty receptoru angiotenzinu II, musí být pečlivě sledovány, pokudjde o hypotenzi (viz také body 4.3 a 4.4).

KojeníProtože nejsou k dispozici informace o užívání valsartanu během kojení, užívání přípravku Valsanorm se nedoporučuje a upřednostňují se alternativní léčby se zavedenějším bezpečnostním profilem během kojení, především pokud jde o novorozence nebo předčasně narozené dítě.

FertilitaValsartan neměl nežádoucí účinky na reprodukci u samců a samic potkanů po perorální dávce až 200 mg/kg/den. Tato dávka je 6-tinásobkem dávky doporučené pro člověka počítáno v mg/m

2 (výpočet

předpokládá perorální dávku 320 mg/den a 60 kg pacienta).

4.7

Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje

Studie hodnotící účinky na schopnost řídit nebyly provedeny. Při řízení nebo obsluze strojů je nutno vzít v úvahu, že může vyjímečně dojít k závrati nebo malátnosti.

4.8

Nežádoucí účinky

V kontrolovaných klinických studiích u dospělých pacientů s hypertenzí byla celková incidencenežádoucích účinků srovnatelná s placebem a je konzistentní s farmakologií valsartanu. Nezdálo se, že by incidence nežádoucích účinků byla vázána na dávku nebo délku léčby a stejně tak nebyl prokázán žádný vztah k pohlaví, věku nebo rase.

Nežádoucí účinky zaznamenané v klinických studiích, po uvedení přípravku na trh a laboratornínálezy jsou uvedeny níže podle třídy orgánových systémů.

Nežádoucí účinky jsou řazeny podle četnosti, nejčetnější první, a podle následující konvence: velmičasté (≥1/10); časté (≥1/100 až <1/10); méně časté (≥1/1 000 až <1/100); vzácné (≥1/10 000 až <1/1 000) velmi vzácné (<1/10 000), včetně ojedinělých hlášení. V každé skupině četností jsounežádoucí účinky seřazeny podle klesající závažnosti.U všech nežádoucích účinků zaznamenaných po uvedení přípravku na trh a u laboratorních nálezůnení možné použít žádnou četnost nežádoucích účinků, a proto jsou v tabulce uvedeny s četností „neníznámo”.

-

Hypertenze

Poruchy krve a lymfatického systémuNení známo

Snížený hemoglobin, snížený hematokrit,neutropenie, trombocytopenie

Poruchy imunitního systémuNení známo

Hypersenzitivita včetně sérové nemoci

Poruchy metabolismu a výživyNení známo

Zvýšení hladiny draslíku v séru, hyponatrémie

Poruchy ucha a labyrintuMéně časté

Závratě

Cévní poruchyNení známo

Vaskulitida

Respirační, hrudní a mediastinální poruchyMéně časté

Kašel

Gastrointestinální poruchyMéně časté

Bolesti břicha

Poruchy jater a žlučových cest

Není známo

Zvýšení hodnot jaterních testů včetně zvýšenéhladiny bilirubinu v séru

Poruchy kůže a podkožní tkáněNení známo

Angioedém, svědění, vyrážka

Poruchy svalové a kosterní soustavy a pojivové tkáněNení známo

Myalgie

Poruchy ledvin a močových cestNení známo

Selhání a poškození ledvin, zvýšená hladinakreatininu v séru

Celkové poruchy a reakce v místě aplikaceMéně časté

Únava

Pediatrická populace

HypertenzeAntihypertenzní účinek valsartanu byl vyhodnocen ve dvou randomizovaných, dvojitě zaslepenýchklinických studiích s 561 dětskými pacienty od 6 do 18 let věku. S výjimkou ojedinělýchgastrointestinálních poruch (jako bolesti v nadbřišku, nauzea, zvracení) a závratí nebyly identifikovány žádné významné rozdíly v typu, frekvenci a závažnosti nežádoucích účinků v bezpečnostním profilu u dětí ve věku 6 až 18 let ve srovnání s dospělými pacientů.

Neurokognitivní a vývojová analýza u dětí od 6 do 16 let neodhalila žádný celkový nežádoucí dopadpo léčbě valsartanem po dobu 1 roku.

Ve dvojitě zaslepené randomizované studii u 90 dětí ve věku od 1 do 6 let, která pokračovalajednoročním otevřeným podáváním, byla zaznamenána dvě úmrtí a ojedinělé případy zvýšení jaterníchtransamináz. Tyto případy se vyskytly v populaci s významnou komorbiditou. Kauzální vzahk valsartanu nebyl stanoven. Ve druhé studii, ve které bylo randomizováno 75 dětí od 1 do 6 let, senevyskytlo žádné významné zvýšení jaterních transamináz nebo smrt v souvislosti s léčbouvalsartanem.

Hyperkalémie se častěji vyskytovala u dětí a mladistvých ve věku 6 až 18 let se základnímchronickým onemocněním ledvin.

Bezpečnostní profil zaznamenaný v kontrolovaných klinických studiích u dospělých pacientů sestavem po infarktu myokardu a/nebo srdečním selhání se liší od celkového bezpečnostního profiluzaznamenaného u pacientů s hypertenzí. Tato odlišnost může souviset se základním onemocněnímpacienta. Nežádoucí účinky, které se vyskytly u dospělých pacientů s infarktem myokardu a/nebosrdečním selhání jsou uvedeny níže.

-

Stav po infarktu myokardu a/nebo srdečním selhání (studie pouze u dospělých pacientů)

Poruchy krve a lymfatického systémuNení známo

Trombocytopenie

Poruchy imunitního systémuNení známo

Hypersenzitivita včetně sérové nemoci

Poruchy metabolismu a výživyMéně časté

Hyperkalémie

Není unámo

Zvýšení hladiny draslíku v séru, hyponatrémie

Poruchy nervového systémuČasté

Závratě, posturální závratě

Méně časté

Mdloby, bolesti hlavy

Poruchy ucha a labyrintuMéně časté

Závratě

Srdeční poruchyMéně časté

Srdeční selhání

Cévní poruchyČasté

Hypotenze, ortostatická hypotenze

Není známo

Vaskulitida

Respirační, hrudní a mediastinální poruchyMéně časté

Kašel

Gastrointestinální poruchyMéně časté

Nauzea, průjem

Poruchy jater a žlučových cestNení známo

Zvýšení hodnot jaterních testů

Poruchy kůže a podkožní tkáněMéně časté

Angioedém

Není známo

Svědění, vyrážka

Poruchy svalové a kosterní soustavy a pojivové tkáněNení známo

Myalgie

Poruchy ledvin a močových cestČasté

Selhání a poškození ledvin

Méně časté

Akutní selhání ledvin, zvýšená hladina kreatininuv séru

Není známo

Zvýšená hladina močovinového dusíku v krvi

Celkové poruchy a reakce v místě aplikaceMéně časté

Astenie, únava

4.9

Předávkování

SymptomyPředávkování přípravkem Valsanorm může vyústit ve výraznou hypotenzi, která může vést ke sníženému stavu vědomí, kolapsu krevního oběhu a/nebo šoku.

LéčbaTerapeutická opatření závisí na době požití a typu a závažnosti symptomů; stabilizace krevního oběhuje prioritou.

Pokud dojde k hypotenzi, musí se pacient uložit do polohy vleže na zádech a musí se provést korekce krevního objemu.Odstranění valsartanu pomocí hemodialýzy není pravděpodobné.

5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI

5.1 Farmakodynamické vlastnosti

Farmakoterapeutická skupina: antagonisté angiotenzinu II, nekombinované, ATC kód: C09CA03

Valsartan je perorálně účinný, silný a specifický antagonista receptoru angiotensinu II (Ang II).Působí selektivně na podtyp receptoru AT1, který je zodpovědný za známé účinky angiotensinu II.Zvýšené plasmatické hladiny Ang II po blokádě receptoru AT1 valsartanem mohou stimulovatnezablokovaný receptor AT2, který pravděpodobně vyvažuje účinek receptoru AT1. Valsartanneprojevuje žádnou částečnou agonistickou aktivitu na receptoru AT1 a má mnohem (asi 20 000krát)vyšší afinitu k receptoru AT1 než k receptoru AT2. Není známo, že by se valsartan vázal na jinéreceptory hormonů nebo je blokoval nebo se vázal nebo blokoval iontové kanály, o nichž je známo, žejsou důležité při regulaci kardiovaskulárního systému.Valsartan neinhibuje ACE (také známý jako kinináza II), který mění Ang I na Ang II a degradujebradykinin. Protože nemají vliv na ACE a nepotencují bradykinin nebo substanci P, jenepravděpodobné, že by antagonisty angiotensinu II doprovázel kašel. V klinických studiích, kde byl porovnáván valsartan s inhibitorem ACE, byla incidence suchého kašle významně (P<0,05) nižší u pacientů léčených valsartanem než u pacientů léčených inhibitorem ACE (2,6 % oproti 7,9 %). V klinické studii pacientů, kteří během léčby inhibitorem ACE prodělali suchý kašel 19,5 % subjektů

studie léčených valsartanem a 19,0 % osob léčených thiazidovým diuretikem kašlalo v porovnání s 68,5 % osob, které byly léčeny inhibitorem ACE (P<0,05).

Recentní infarkt myokarduStudie VALsartan In Acute myocardial iNfarcTion (VALIANT) byla randomizovanou,kontrolovanou, mezinárodní, dvojitě zaslepenou studií u 14 703 pacientů s akutním infarktem myokardu a známkami, symptomy nebo radiologickým průkazem městnavého srdečního selhání a/nebo průkazem dysfunkce systoly levé komory (manifestované jako ejekční frakce 40 % pomocíradionuklidové ventrikulografie nebo 35 % pomocí echokardiografie nebo ventrikulární kontrastníangiografie). Pacienti byli randomizováni během 12 hodin až 10 dní po vzniku symptomů infarktumyokardu k léčbě valsartanem, kaptoprilem nebo kombinací obou. Střední hodnota doby trvání léčby byla dva roky. Primárním kritériem hodnocení byla doba do mortality z jakékoli příčiny.Valsartan byl stejně účinný jako kaptopril při snížení mortality z jakékoli příčiny po infarktumyokardu. Mortalita z jakékoli příčiny byla podobná u skupiny užívající valsartan (19,9 %),kaptopril (19,5 %) a kombinaci valsartanu s kaptoprilem (19,3 %). Kombinace valsartanu skaptoprilem nepřinesla další přínos oproti samotnému kaptoprilu. Nebyl zjištěn rozdíl mezivalsartanem a kaptoprilem u mortality z jakékoli příčiny na základě věku, pohlaví, rasy, základníléčby nebo základního onemocnění. Valsartan byl účinný také při prodloužení doby dožití a připoklesu kardiovaskulární mortality, hospitalizace pro srdeční selhání, recidivujícího infarktumyokardu, resuscitované zástavy srdce a nefatální mrtvice (sekundární složené kritérium hodnocení).

Bezpečnostní profil valsartanu byl konzistentní s klinickým průběhem u pacientů léčených pro stav poinfarktu myokardu. Při zjišťování funkce ledvin bylo zaznamenáno zdvojnásobení hladiny kreatininuv séru u 4,2 % pacientů léčených valsartanem, u 4,8 % pacientů léčených kombinací valsartanu skaptoprilem a u 3,4 % pacientů léčených kaptoprilem. K přerušení léčby z důvodu různých typůdysfunkce ledvin došlo u 1,1 % pacientů léčených valsartanem, u 1,3 % pacientů léčených kombinacívalsartanu s kaptoprilem a u 0,8 % pacientů léčených kaptoprilem. Vyšetření funkce ledvin by mělobýt součástí hodnocení stavu pacientů po infarktu myokardu.

Nebyl zjištěn rozdíl v mortalitě z jakékoli příčiny, kardiovaskulární mortalitě nebo morbiditě připodání beta-blokátorů společně s kombinací valsartanu s kaptoprilem, samotného valsartanu nebosamotného kaptoprilu. Bez ohledu na léčbu byla nižší mortalita ve skupině pacientů léčených betablokátorem, což naznačuje, že byl v této studii dosažen známý přínos beta-blokátoru v této populaci.

Srdeční selháníVal-HeFT byl randomizovanou, kontrolovanou, mezinárodní klinickou studií valsartanu v porovnání splacebem na morbiditu a mortalitu u 5 010 pacientů se srdečním selháním klasifikovaným podleNYHA na třídu II (62 %), III (36 %) a IV (2 %), kteří užívali obvyklou terapii s LVEF <40 % a mělivnitřní diastolický průměr levé komory (LVIDD) >2,9 cm/m2. Základní terapie zahrnovala inhibitoryACE (93 %), diuretika (86 %), digoxin (67 %) a beta-blokátory (36 %). Střední hodnota doby sledování byla téměř dva roky. Střední hodnota denní dávky přípravku Valsanorm ve studii Val-HeFT byla 254 mg. Studie měla dvě primární kritéria hodnocení: mortalitu z jakékoli příčiny (doba do úmrtí) a složené kritérium sestávající z mortality a morbidity srdečního selhání (doba k první morbidní události) definovanou jako smrt, náhlou smrt s resuscitací, hospitalizaci pro srdeční selhání nebo podání intravenózních inotropních nebo vazodilatačních látek po dobu čtyř a více hodin bez hospitalizace.Mortalita z jakékoli příčiny byla obdobná (p=NS) u skupiny užívající valsartan (19,7 %) a u skupinyužívající placebo (19,4 %). Hlavním přínosem bylo 27,5 % (95% interval spolehlivosti: 17 až 37 %)snížení rizika pro dobu k první hospitalizaci pro srdeční selhání (13,9 % oproti 18,5 %). Výsledky,které naznačují lepší výsledky u placeba (kombinovaná mortalita a morbidita byla 21,9 % u placebaoproti 25,4 % skupiny užívající valsartan) byly pozorovány u pacientů, kteří užívali trojitoukombinaci inhibitoru ACE, beta-blokátoru a valsartanu.Přínosy ohledně morbidity byly největší u podskupiny pacientů, kteří neužívali inhibitor ACE (n=366). V této podskupině byla mortalita z jakékoli příčiny signifikantně snížena u valsartanu v porovnání s placebem o 33 % (95% interval spolehlivosti: –6 % až 58 %) (17,3 % u valsartanu oproti

27,1 % u placeba) a riziko u složeného kritéria sestávajícího z mortality a morbidity bylo signifikantně sníženo o 44 % (24,9 % u valsartanu oproti 42,5 % u placeba).

U pacientů užívajících inhibitor ACE bez beta-blokátoru byla mortalita z jakékoli příčiny obdobná(p=nestanoveno) u skupiny užívající valsartan (21,8 %) a u placeba (22,5 %). Složené kritérium sestávajícího z mortality a morbidity mortality a morbidity bylo signifikantně sníženo o 18,3 % (95% interval spolehlivosti: 8 % až 28 %) u valsartanu v porovnání s placebem (31,0 % oproti 36,3 %).V celé populaci studie Val-HeFT bylo prokázáno signifikantní zlepšení v třídách NYHA a známek asymptomů srdečního selhání včetně dušnosti, únavy, edému a chropů u pacientů léčených valsartanemv porovnání s placebem. Pacienti léčení valsartanem měli v porovnání s placebem vyšší kvalitu života,což bylo prokázáno změnou skóre Minnesota Living with Heart Failure Quality of Life vprůběhu studie. Ejekční frakce byla u pacientů léčených valsartanem v porovnání s placebemsignifikantně zvýšena a LVIDD signifikantně snížen při porovnání hodnot ze začátku a konce studie.

HypertenzePodání přípravku Valsanorm pacientům s hypertenzí vyústilo v redukci krevního tlaku bez ovlivněnífrekvence pulzu.U většiny pacientů dochází po podání jednorázové perorální dávky k nástupu antihypertenzníhoúčinku během 2 hodin a nejvyššího snížení krevního tlaku je dosaženo během 4 až 6 hodin.Antihypertenzní účinek přetrvává po dobu 24 hodin po podání dávky. Během opakovaného podáváníse zřetelného antihypertenzního účinku dosáhne v průběhu 2 týdnů a maximálního účinku se dosáhneběhem 4 týdnů, a ten při dlouhodobé léčbě přetrvává. Při kombinaci s hydrochlorothiazidem sedosáhne dalšího výrazného snížení krevního tlaku.Náhlé vysazení přípravku Valsanorm nebylo spojeno s návratem hypertenze (rebound) nebo jinými nežádoucími klinickými účinky. U pacientů s hypertenzí, diabetes 2 typu a mikroalbuminurií valsartan způsobil redukci vylučování albuminu močí. Ve studii MARVAL (Micro Albuminuria Reduction with Valsartan) bylo dosaženo redukce vylučování albuminu močí (UAE) u valsartanu (80-160 mg/jednoudenně) oproti amlodipinu (5-10 mg/jednou denně) u 332 pacientů s diabetem 2 typu (střední hodnota věku: 58 let; 265 mužů) a s mikroalbuminurií (valsartan: 58 μg/min; amlodipin: 55,4 μg/min), s normálním nebo vysokým krevním tlakem a se zachovanou funkcí ledvin (kreatinin v krvi <120 μmol/l). Za 24 týdnů bylo UAE sníženo (p<0,001) o 42 % (–24,2 μg/min; 95% interval spolehlivosti: –40,4 až –19,1) u valsartanu a přibližně o 3 % (–1,7 μg/min; 95% interval spolehlivosti: –5,6 až 14,9) u amlodipinu, a to i přesto, že byly u obou skupin obdobné hodnoty snížení krevního tlaku.Studie Diovan Reduction of Proteinuria (DROP) dále zkoumala účinnost valsartanu v redukci UAE u 391 pacientů s hypertenzí (krevní tlak=150/88 mmHg) a s diabetem 2 typu, albuminurií(střední hodnota=102 μg/min; 20-700 μg/min) a zachovanou funkcí ledvin (střední hodnota hladinykreatininu v séru = 80 μmol/l). Pacienti byli randomizováni do skupin užívajících jednu ze 3 dávek valsartanu (160, 320 a 640 mg/jednou denně) a léčeni po dobu 30 týdnů. Účelem této studie bylo určení optimální dávky valsartanu pro redukci UAE u pacientů s hypertenzí a s diabetem 2 typu. Za 30 týdnů došlo k signifikantnímu snížení procentuální změny UAE o 36 % oproti počáteční hodnotě uvalsartanu 160 mg (95% interval spolehlivosti: 22 až 47 %) a o 44 % u valsartanu 320 mg (95 %interval spolehlivosti: 31 až 54 %). Shrnutím byl fakt, že 160-320 mg valsartanu způsobilo klinickyrelevantní redukci UAE u pacientů s hypertenzí a s diabetem 2 typu.

Recentní infarkt myokarduStudie VALsartan In Acute myocardial iNfarcTion (VALIANT) byla randomizovanou,kontrolovanou, mezinárodní, dvojitě zaslepenou studií u 14 703 pacientů s akutním infarktem myokardu a známkami, symptomy nebo radiologickým průkazem městnavého srdečního selhání a/nebo průkazem dysfunkce systoly levé komory (manifestované jako ejekční frakce 40 % pomocíradionuklidové ventrikulografie nebo 35 % pomocí echokardiografie nebo ventrikulární kontrastníangiografie). Pacienti byli randomizováni během 12 hodin až 10 dní po vzniku symptomů infarktumyokardu k léčbě valsartanem, kaptoprilem nebo kombinací obou. Střední hodnota doby trvání léčby byla dva roky. Primárním kritériem hodnocení byla doba do mortality z jakékoli příčiny.Valsartan byl stejně účinný jako kaptopril při snížení mortality z jakékoli příčiny po infarktumyokardu. Mortalita z jakékoli příčiny byla podobná u skupiny užívající valsartan (19,9 %),kaptopril (19,5 %) a kombinaci valsartanu s kaptoprilem (19,3 %). Kombinace valsartanu s

kaptoprilem nepřinesla další přínos oproti samotnému kaptoprilu. Nebyl zjištěn rozdíl mezivalsartanem a kaptoprilem u mortality z jakékoli příčiny na základě věku, pohlaví, rasy, základníléčby nebo základního onemocnění. Valsartan byl účinný také při prodloužení doby dožití a připoklesu kardiovaskulární mortality, hospitalizace pro srdeční selhání, recidivujícího infarktumyokardu, resuscitované zástavy srdce a nefatální mrtvice (sekundární složené kritérium hodnocení).

Bezpečnostní profil valsartanu byl konzistentní s klinickým průběhem u pacientů léčených pro stav poinfarktu myokardu. Při zjišťování funkce ledvin bylo zaznamenáno zdvojnásobení hladiny kreatininuv séru u 4,2 % pacientů léčených valsartanem, u 4,8 % pacientů léčených kombinací valsartanu skaptoprilem a u 3,4 % pacientů léčených kaptoprilem. K přerušení léčby z důvodu různých typůdysfunkce ledvin došlo u 1,1 % pacientů léčených valsartanem, u 1,3 % pacientů léčených kombinacívalsartanu s kaptoprilem a u 0,8 % pacientů léčených kaptoprilem. Vyšetření funkce ledvin by mělobýt součástí hodnocení stavu pacientů po infarktu myokardu.

Nebyl zjištěn rozdíl v mortalitě z jakékoli příčiny, kardiovaskulární mortalitě nebo morbiditě připodání beta-blokátorů společně s kombinací valsartanu s kaptoprilem, samotného valsartanu nebosamotného kaptoprilu. Bez ohledu na léčbu byla nižší mortalita ve skupině pacientů léčených betablokátorem, což naznačuje, že byl v této studii dosažen známý přínos beta-blokátoru v této populaci.

Srdeční selháníVal-HeFT byl randomizovanou, kontrolovanou, mezinárodní klinickou studií valsartanu v porovnání splacebem na morbiditu a mortalitu u 5 010 pacientů se srdečním selháním klasifikovaným podleNYHA na třídu II (62 %), III (36 %) a IV (2 %), kteří užívali obvyklou terapii s LVEF <40 % a mělivnitřní diastolický průměr levé komory (LVIDD) >2,9 cm/m2. Základní terapie zahrnovala inhibitoryACE (93 %), diuretika (86 %), digoxin (67 %) a beta-blokátory (36 %). Střední hodnota doby sledování byla téměř dva roky. Střední hodnota denní dávky přípravku Valsanorm ve studii Val-HeFT byla 254 mg. Studie měla dvě primární kritéria hodnocení: mortalitu z jakékoli příčiny (doba do úmrtí) a složené kritérium sestávající z mortality a morbidity srdečního selhání (doba k první morbidní události) definovanou jako smrt, náhlou smrt s resuscitací, hospitalizaci pro srdeční selhání nebo podání intravenózních inotropních nebo vazodilatačních látek po dobu čtyř a více hodin bez hospitalizace.Mortalita z jakékoli příčiny byla obdobná (p=NS) u skupiny užívající valsartan (19,7 %) a u skupinyužívající placebo (19,4 %). Hlavním přínosem bylo 27,5 % (95% interval spolehlivosti: 17 až 37 %)snížení rizika pro dobu k první hospitalizaci pro srdeční selhání (13,9 % oproti 18,5 %). Výsledky,které naznačují lepší výsledky u placeba (kombinovaná mortalita a morbidita byla 21,9 % u placebaoproti 25,4 % skupiny užívající valsartan) byly pozorovány u pacientů, kteří užívali trojitoukombinaci inhibitoru ACE, beta-blokátoru a valsartanu.Přínosy ohledně morbidity byly největší u podskupiny pacientů, kteří neužívali inhibitor ACE (n=366). V této podskupině byla mortalita z jakékoli příčiny signifikantně snížena u valsartanu v porovnání s placebem o 33 % (95% interval spolehlivosti: –6 % až 58 %) (17,3 % u valsartanu oproti 27,1 % u placeba) a riziko u složeného kritéria sestávajícího z mortality a morbidity bylo signifikantně sníženo o 44 % (24,9 % u valsartanu oproti 42,5 % u placeba).

U pacientů užívajících inhibitor ACE bez beta-blokátoru byla mortalita z jakékoli příčiny obdobná(p=nestanoveno) u skupiny užívající valsartan (21,8 %) a u placeba (22,5 %). Složené kritérium sestávajícího z mortality a morbiditymortality a morbidity bylo signifikantně sníženo o 18,3 % (95% interval spolehlivosti: 8 % až 28 %)u valsartanu v porovnání s placebem (31,0 % oproti 36,3 %).V celé populaci studie Val-HeFT bylo prokázáno signifikantní zlepšení v třídách NYHA a známek asymptomů srdečního selhání včetně dušnosti, únavy, edému a chropů u pacientů léčených valsartanemv porovnání s placebem. Pacienti léčení valsartanem měli v porovnání s placebem vyšší kvalitu života,což bylo prokázáno změnou skóre Minnesota Living with Heart Failure Quality of Life vprůběhu studie. Ejekční frakce byla u pacientů léčených valsartanem v porovnání s placebemsignifikantně zvýšena a LVIDD signifikantně snížen při porovnání hodnot ze začátku a konce studie.

Hypertenze

Podání přípravku Valsanorm pacientům s hypertenzí vyústilo v redukci krevního tlaku bez ovlivnění frekvence pulzu.U většiny pacientů dochází po podání jednorázové perorální dávky k nástupu antihypertenzníhoúčinku během 2 hodin a nejvyššího snížení krevního tlaku je dosaženo během 4 až 6 hodin.Antihypertenzní účinek přetrvává po dobu 24 hodin po podání dávky. Během opakovaného podáváníse zřetelného antihypertenzního účinku dosáhne v průběhu 2 týdnů a maximálního účinku se dosáhneběhem 4 týdnů, a ten při dlouhodobé léčbě přetrvává. Při kombinaci s hydrochlorothiazidem sedosáhne dalšího výrazného snížení krevního tlaku.Náhlé vysazení přípravku Valsanorm nebylo spojeno s návratem hypertenze (rebound) nebo jinými nežádoucími klinickými účinky. U pacientů s hypertenzí, diabetes 2 typu a mikroalbuminurií valsartan způsobil redukci vylučování albuminu močí. Ve studii MARVAL (Micro Albuminuria Reduction with Valsartan) bylo dosaženo redukce vylučování albuminu močí (UAE) u valsartanu (80-160 mg/jednoudenně) oproti amlodipinu (5-10 mg/jednou denně) u 332 pacientů s diabetem 2 typu (střední hodnota věku: 58 let; 265 mužů) a s mikroalbuminurií (valsartan: 58 μg/min; amlodipin: 55,4 μg/min), s normálním nebo vysokým krevním tlakem a se zachovanou funkcí ledvin (kreatinin v krvi <120 μmol/l). Za 24 týdnů bylo UAE sníženo (p<0,001) o 42 % (–24,2 μg/min; 95% interval spolehlivosti: –40,4 až –19,1) u valsartanu a přibližně o 3 % (–1,7 μg/min; 95% interval spolehlivosti: –5,6 až 14,9) u amlodipinu, a to i přesto, že byly u obou skupin obdobné hodnoty snížení krevního tlaku.Studie Diovan Reduction of Proteinuria (DROP) dále zkoumala účinnost valsartanu v redukci UAE u 391 pacientů s hypertenzí (krevní tlak=150/88 mmHg) a s diabetem 2 typu, albuminurií(střední hodnota=102 μg/min; 20-700 μg/min) a zachovanou funkcí ledvin (střední hodnota hladiny kreatininu v séru = 80 μmol/l). Pacienti byli randomizováni do skupin užívajících jednu ze 3 dávek valsartanu (160, 320 a 640 mg/jednou denně) a léčeni po dobu 30 týdnů. Účelem této studie bylo určení optimální dávky valsartanu pro redukci UAE u pacientů s hypertenzí a s diabetem 2 typu. Za 30 týdnů došlo k signifikantnímu snížení procentuální změny UAE o 36 % oproti počáteční hodnotě uvalsartanu 160 mg (95% interval spolehlivosti: 22 až 47 %) a o 44 % u valsartanu 320 mg (95 %interval spolehlivosti: 31 až 54 %). Shrnutím byl fakt, že 160-320 mg valsartanu způsobilo klinickyrelevantní redukci UAE u pacientů s hypertenzí a s diabetem 2 typu.

Recentní infarkt myokardu Studie VALsartan In Acute myocardial iNfarcTion (VALIANT) byla randomizovanou,kontrolovanou, mezinárodní, dvojitě zaslepenou studií u 14 703 pacientů s akutním infarktem myokardu a známkami, symptomy nebo radiologickým průkazem městnavého srdečního selhání a/nebo průkazem dysfunkce systoly levé komory (manifestované jako ejekční frakce 40 % pomocíradionuklidové ventrikulografie nebo 35 % pomocí echokardiografie nebo ventrikulární kontrastníangiografie). Pacienti byli randomizováni během 12 hodin až 10 dní po vzniku symptomů infarktumyokardu k léčbě valsartanem, kaptoprilem nebo kombinací obou. Střední hodnota doby trvání léčby byla dva roky. Primárním kritériem hodnocení byla doba do mortality z jakékoli příčiny.Valsartan byl stejně účinný jako kaptopril při snížení mortality z jakékoli příčiny po infarktumyokardu. Mortalita z jakékoli příčiny byla podobná u skupiny užívající valsartan (19,9 %),kaptopril (19,5 %) a kombinaci valsartanu s kaptoprilem (19,3 %). Kombinace valsartanu skaptoprilem nepřinesla další přínos oproti samotnému kaptoprilu. Nebyl zjištěn rozdíl mezivalsartanem a kaptoprilem u mortality z jakékoli příčiny na základě věku, pohlaví, rasy, základníléčby nebo základního onemocnění. Valsartan byl účinný také při prodloužení doby dožití a připoklesu kardiovaskulární mortality, hospitalizace pro srdeční selhání, recidivujícího infarktumyokardu, resuscitované zástavy srdce a nefatální mrtvice (sekundární složené kritérium hodnocení).

Bezpečnostní profil valsartanu byl konzistentní s klinickým průběhem u pacientů léčených pro stav poinfarktu myokardu. Při zjišťování funkce ledvin bylo zaznamenáno zdvojnásobení hladiny kreatininuv séru u 4,2 % pacientů léčených valsartanem, u 4,8 % pacientů léčených kombinací valsartanu skaptoprilem a u 3,4 % pacientů léčených kaptoprilem. K přerušení léčby z důvodu různých typůdysfunkce ledvin došlo u 1,1 % pacientů léčených valsartanem, u 1,3 % pacientů léčených kombinacívalsartanu s kaptoprilem a u 0,8 % pacientů léčených kaptoprilem. Vyšetření funkce ledvin by mělobýt součástí hodnocení stavu pacientů po infarktu myokardu.

Nebyl zjištěn rozdíl v mortalitě z jakékoli příčiny, kardiovaskulární mortalitě nebo morbiditě při

podání beta-blokátorů společně s kombinací valsartanu s kaptoprilem, samotného valsartanu nebosamotného kaptoprilu. Bez ohledu na léčbu byla nižší mortalita ve skupině pacientů léčených betablokátorem, což naznačuje, že byl v této studii dosažen známý přínos beta-blokátoru v této populaci.

Srdeční selháníVal-HeFT byl randomizovanou, kontrolovanou, mezinárodní klinickou studií valsartanu v porovnání splacebem na morbiditu a mortalitu u 5 010 pacientů se srdečním selháním klasifikovaným podleNYHA na třídu II (62 %), III (36 %) a IV (2 %), kteří užívali obvyklou terapii s LVEF <40 % a mělivnitřní diastolický průměr levé komory (LVIDD) >2,9 cm/m2. Základní terapie zahrnovala inhibitoryACE (93 %), diuretika (86 %), digoxin (67 %) a beta-blokátory (36 %). Střední hodnota doby sledování byla téměř dva roky. Střední hodnota denní dávky přípravku Valsanorm ve studii Val-HeFT byla 254 mg. Studie měla dvě primární kritéria hodnocení: mortalitu z jakékoli příčiny (doba do úmrtí) a složené kritérium sestávající z mortality a morbidity srdečního selhání (doba k první morbidní události) definovanou jako smrt, náhlou smrt s resuscitací, hospitalizaci pro srdeční selhání nebo podání intravenózních inotropních nebo vazodilatačních látek po dobu čtyř a více hodin bez hospitalizace.Mortalita z jakékoli příčiny byla obdobná (p=NS) u skupiny užívající valsartan (19,7 %) a u skupinyužívající placebo (19,4 %). Hlavním přínosem bylo 27,5 % (95% interval spolehlivosti: 17 až 37 %)snížení rizika pro dobu k první hospitalizaci pro srdeční selhání (13,9 % oproti 18,5 %). Výsledky,které naznačují lepší výsledky u placeba (kombinovaná mortalita a morbidita byla 21,9 % u placebaoproti 25,4 % skupiny užívající valsartan) byly pozorovány u pacientů, kteří užívali trojitoukombinaci inhibitoru ACE, beta-blokátoru a valsartanu.Přínosy ohledně morbidity byly největší u podskupiny pacientů, kteří neužívali inhibitor ACE(n=366). V této podskupině byla mortalita z jakékoli příčiny signifikantně snížena u valsartanu v porovnání s placebem o 33 % (95% interval spolehlivosti: –6 % až 58 %) (17,3 % u valsartanu oproti 27,1 % u placeba) a riziko u složeného kritéria sestávajícího z mortality a morbidity bylo signifikantně sníženo o 44 % (24,9 % u valsartanu oproti 42,5 % u placeba).

U pacientů užívajících inhibitor ACE bez beta-blokátoru byla mortalita z jakékoli příčiny obdobná(p=nestanoveno) u skupiny užívající valsartan (21,8 %) a u placeba (22,5 %). Složené kritérium sestávajícího z mortality a morbidity mortality a morbidity bylo signifikantně sníženo o 18,3 % (95% interval spolehlivosti: 8 % až 28 %) u valsartanu v porovnání s placebem (31,0 % oproti 36,3 %).V celé populaci studie Val-HeFT bylo prokázáno signifikantní zlepšení v třídách NYHA a známek asymptomů srdečního selhání včetně dušnosti, únavy, edému a chropů u pacientů léčených valsartanemv porovnání s placebem. Pacienti léčení valsartanem měli v porovnání s placebem vyšší kvalitu života,což bylo prokázáno změnou skóre Minnesota Living with Heart Failure Quality of Life vprůběhu studie. Ejekční frakce byla u pacientů léčených valsartanem v porovnání s placebemsignifikantně zvýšena a LVIDD signifikantně snížen při porovnání hodnot ze začátku a konce studie.

HypertenzePodání přípravku Valsanorm pacientům s hypertenzí vyústilo v redukci krevního tlaku bez ovlivnění frekvence pulzu.U většiny pacientů dochází po podání jednorázové perorální dávky k nástupu antihypertenzníhoúčinku během 2 hodin a nejvyššího snížení krevního tlaku je dosaženo během 4 až 6 hodin.Antihypertenzní účinek přetrvává po dobu 24 hodin po podání dávky. Během opakovaného podáváníse zřetelného antihypertenzního účinku dosáhne v průběhu 2 týdnů a maximálního účinku se dosáhneběhem 4 týdnů, a ten při dlouhodobé léčbě přetrvává. Při kombinaci s hydrochlorothiazidem sedosáhne dalšího výrazného snížení krevního tlaku.Náhlé vysazení přípravku Valsanorm nebylo spojeno s návratem hypertenze (rebound) nebo jinými nežádoucími klinickými účinky. U pacientů s hypertenzí, diabetes 2 typu a mikroalbuminurií valsartan způsobil redukci vylučování albuminu močí. Ve studii MARVAL (Micro Albuminuria Reduction with Valsartan) bylo dosaženo redukce vylučování albuminu močí (UAE) u valsartanu (80-160 mg/jednoudenně) oproti amlodipinu (5-10 mg/jednou denně) u 332 pacientů s diabetem 2 typu (střední hodnota věku: 58 let; 265 mužů) a s mikroalbuminurií (valsartan: 58 μg/min; amlodipin: 55,4 μg/min), s normálním nebo vysokým krevním tlakem a se zachovanou funkcí ledvin (kreatinin v krvi <120 μmol/l). Za 24 týdnů bylo UAE sníženo (p<0,001) o 42 % (–24,2 μg/min; 95% interval spolehlivosti:

–40,4 až –19,1) u valsartanu a přibližně o 3 % (–1,7 μg/min; 95% interval spolehlivosti: –5,6 až 14,9) u amlodipinu, a to i přesto, že byly u obou skupin obdobné hodnoty snížení krevního tlaku.Studie Diovan Reduction of Proteinuria (DROP) dále zkoumala účinnost valsartanu v redukci UAE u 391 pacientů s hypertenzí (krevní tlak=150/88 mmHg) a s diabetem 2 typu, albuminurií(střední hodnota=102 μg/min; 20-700 μg/min) a zachovanou funkcí ledvin (střední hodnota hladiny kreatininu v séru = 80 μmol/l). Pacienti byli randomizováni do skupin užívajících jednu ze 3 dávek valsartanu (160, 320 a 640 mg/jednou denně) a léčeni po dobu 30 týdnů. Účelem této studie bylo určení optimální dávky valsartanu pro redukci UAE u pacientů s hypertenzí a s diabetem 2 typu. Za 30 týdnů došlo k signifikantnímu snížení procentuální změny UAE o 36 % oproti počáteční hodnotě uvalsartanu 160 mg (95% interval spolehlivosti: 22 až 47 %) a o 44 % u valsartanu 320 mg (95 %interval spolehlivosti: 31 až 54 %). Shrnutím byl fakt, že 160-320 mg valsartanu způsobilo klinickyrelevantní redukci UAE u pacientů s hypertenzí a s diabetem 2 typu.

Pediatrická populace

Hypertenze

Antihypertenzní účinek valsartanu byl hodnocen ve čtyřech randomizovaných, dvojitě zaslepených klinických studiích u 561 pacientů ve věku 6 až 18 let a u 165 pacientů ve věku 1 až 6 let. Onemocnění ledvin a močového systému a obezita byly nejčastějšími základními stavy, které potenciálně přispívaly k hypertenzi dětí zařazených do těchto studií.

Klinické zkušenosti u dětí ve věku 6 let a více V klinické studii zahrnující 261 dětí s hypertenzí ve věku 6 až 16 let dostávali pacienti vážící <35 kg 10, 40 nebo 80 mg valsartanu denně (nízká, střední a vysoká dávka) a pacienti vážící ≥35 kg dostávali 20, 80 a 160 mg valsartanu denně (nízká, střední a vysoká dávka). Po 2 týdnech valsartan snížil systolický i diastolický tlak v závislosti na dávce. Obecně tři dávkovací stupně valsartanu (nízký, střední a vysoký) významně snížily systolický tlak o 8, 10, respektive o 12 mm Hg z výchozí hodnoty. Pacienti byli přerandomizováni tak, že buď pokračovali v užívání stejné dávky valsartanu nebo byli převedeni na placebo. U pacientů, kteří pokračovali v léčbě střední nebo vysokou dávkou valsartanu, byl systolický tlak o -4 a -7 mm Hg nižší než u pacientů, kteří dostávali placebo. Pacienti, kteří užívali nízkou dávku valsartanu, bylo snížení systolického tlaku podobné jako u pacientů, kterým bylo podáváno placebo. Obecně byl na dávce závislý antihypertenzní účinek valsartanu konzistentní napříč všemi demografickými podskupinami.

V jiné klinické studii, zahrnující 300 pediatrických pacientů od 6 do 18 let, byli vhodní pacienti randomizováni tak, aby dostávali valsartan nebo enalapril po dobu 12 týdnů. Děti vážící ≥18 kg a <35 kg užívaly 80 mg valsartanu nebo 10 mg enalaprilu; pacienti mezi ≥35 kg a <80 kg dostávali 160 mg valsartanu nebo 20 mg enalaprilu; pacienti vážící ≥80 kg užívali 320 mg valsartanu nebo 40 mg enalaprilu. Snížení systolického krevního tlaku bylo srovnatelné u pacientů, kteří užívali valsartan (15 mm Hg) a enalapril (14 mm Hg) (hodnota p u testu non-inferiority <0,0001). Konzistentní výsledky byly pozorovány u snížení diastolického krevního tlaku o 9,1 mm Hg u valsartanu a o 8,5 mm Hg u enalaprilu.

Klinické zkušenosti u děti mladších 6 let

Byly provedeny dvě klinické studie u 90 a 75 pacientů ve věku 1 rok až 6 let. V těchto studiích nebylo

zařazeno žádné dítě mladší 1 roku. V první studii byl potvrzen účinek valsartanu ve srovnání s placebem, ale odpověď na dávku nemohla být prokázána. Ve druhé studii byla vyšší dávka valsartanu spojována s vyšším snížením krevního tlaku, ale trend odpovědi na dávku nedosáhl statistické významnosti a srovnání léčby s placebem nebylo významné. Vzhledem k těmto nesrovnalostem sevalsartan u této věkové skupiny nedoporučuje (viz bod 4.8).

Evropská agentura pro léčivé přípravky nevyžadovala povinnost předložit výsledky studií s valsartanem u všech podskupin dětských pacientů se srdečním selháním po infarktu myokardu. Ohledně informací o použití u dětí viz bod 4.2.

5.2 Farmakokinetické vlastnosti

Absorpce: Po perorálním podání samotného valsartanu se maximální koncentrace valsartanu v plazmě dosáhne za 2–4 hodiny. Střední hodnota absolutní biologické dostupnosti je 23 %. Jídlo snižuje expozici (měřeno pomocí AUC) valsartanu přibližně o 40 % a maximální koncentraci v plazmě (Cmax) přibližně o 50 %, přestože přibližně 8 hodin po podání dávky jsou koncentrace valsartanu v plazmě obdobné pro skupinu najedených osob i skupinu osob, která látku užila nalačno. Toto snížení AUC přesto není doprovázeno klinicky signifikantním snížením terapeutického účinku, a valsartan se proto může užívats jídlem i bez něj.

Distribuce: Distribuční objem valsartanu v ustáleném stavu po intravenózním podání je přibližně 17 litrů, což značí, že se valsartan do tkání rozsáhle nedistribuuje. Valsartan je silně vázán na proteiny séra (94 až 97 %), především na sérový albumin.

Biotransformace:Valsartan se extenzivně nebiotransformuje, protože pouze asi 20 % dávky se nachází ve formě metabolitů. V plazmě byl v nízkých koncentracích zjištěn hydroxymetabolit (méně než 10 % AUC valsartanu). Tento metabolit není farmakologicky aktivní.

Vylučování: Valsartan má multiexponenciální kinetiku rozpadu (t½α <1 h a t½ß přibližně 9 h). Valsartan je primárně vylučován žlučí do stolice (přibližně 83 % dávky) a ledvinami do moči (přibližně 13 % dávky), převážně jako nezměněný lék. Po intravenózním podání je plazmatická clearance valsartanu přibližně 2 l/h a jeho renální clearance je 0,62 l/h (přibližně 30 % celkové clearance). Poločas valsartanu je 6 hodin.

U pacientů se srdečním selháním: Průměrný čas dosažení maximální koncentrace a eliminační poločas vylučování valsartanu u pacientů se srdečním selháním jsou podobné jako u zdravých dobrovolníků. Hodnoty AUC a Cmax valsartanu jsou v rozsahu klinického dávkování téměř úměrné rostoucí dávce (40 až 160 mg dvakrát denně). Průměrný faktor kumulace je přibližně 1,7. Zdánlivá clearance valsartanu po perorálním podání je přibližně 4,5 l/h. Věk neovlivňuje zdánlivou clearance u pacientů se srdečním selháním.

U pacientů se srdečním selháním: Průměrný čas dosažení maximální koncentrace a eliminační poločas vylučování valsartanu u pacientů se srdečním selháním jsou podobné jako u zdravých dobrovolníků. Hodnoty AUC a Cmax valsartanu jsou v rozsahu klinického dávkování téměř úměrné rostoucí dávce (40 až 160 mg dvakrát denně). Průměrný faktor kumulace je přibližně 1,7. Zdánlivá clearance valsartanu po perorálním podání je přibližně 4,5 l/h. Věk neovlivňuje zdánlivou clearance u pacientů se srdečním selháním.

U pacientů se srdečním selháním: Průměrný čas dosažení maximální koncentrace a eliminační poločas vylučování valsartanu u pacientů se srdečním selháním jsou podobné jako u zdravých dobrovolníků. Hodnoty AUC a Cmax valsartanu jsou v rozsahu klinického dávkování téměř úměrné rostoucí dávce (40 až 160 mg dvakrát denně). Průměrný faktor kumulace je přibližně 1,7. Zdánlivá clearance valsartanu po perorálním podání je přibližně 4,5 l/h. Věk zdánlivou clearance u pacientů se srdečním selháním neovlivňuje.

Zvláštní skupiny pacientůStarší osoby O trochu vyšší systémová expozice valsartanu byla pozorována u některých starších osob v porovnání s mladšími osobami; přesto tento fakt nemá žádný klinický význam.

Zhoršená funkce ledvin

Jak se očekává u látky, jejíž renální clearance je pouze 30 % celkové plazmatické clearance, nebyla pozorována korelace mezi funkcí ledvin a systémovou expozicí valsartanu. Úprava dávky proto není u pacientů s poškozením ledvin nutná (clearance kreatininu >10 ml/min). V současnosti neexistují zkušenosti s bezpečným použitím u pacientů s clearence kreatininu <10 ml/min a u pacientů podstupujících dialýzu, proto se u těchto pacientů valsartan musí používat opatrně (viz body 4.2 a 4.4). Valsartan je silně vázán na plazmatické proteiny a jeho odstranění pomocí dialýzy je nepravděpodobné.

Poškození jaterPřibližně 70 % absorbované dávky je eliminováno žlučí, převážně v nezměněné formě. Valsartan nepodléhá významnější biotransformaci. Zdvojnásobení expozice (AUC) v porovnání se zdravými osobami byla pozorována u pacientů s mírným až středně závažným poškozením jater. Přesto nebyla korelace mezi koncentracemi valsartanu v plazmě a rozsahem dysfunkce jater pozorována. Zjištěná hodnota AUC byla prakticky dvojnásobná u pacientů s biliární cirhózou nebo u pacientů s obstrukcí žlučovodu. Valsartan nebyl u pacientů se závažnou dysfunkcí jater studován (viz body 4.2, 4.3 a 4.4).

Pediatrická populaceVe studii u 26 dětských pacientů s hypertenzí (ve věku 1 až 6 let), kteří dostávali jednorázovou dávku valsartanu ve formě suspenze (střední hodnota 0,9 až 2 mg/kg, maximální dávka 80 mg), byla clearance (litr/h/kg) valsartanu srovnatelná napříč věkovým rozmezím 1 rok až 16 let a podobná ve srovnání s dospělými pacienty, kteří dostávali stejnou lékovou formu.

Zhoršená funkce ledvin Použití u dětí s clearance kreatininu <30 ml/min a dětských dialyzovaných pacientů nebylo studováno, proto se užívání valsartanu u těchto pacientů nedoporučuje. U dětských pacientů s clearance kreatininu >30 ml/min není úprava dávkování nutná. Ledvinné funkce a hladiny draslíku v séru musí být důkladně monitorovány (viz body 4.2 a 4.4).

5.3 Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti

Neklinické údaje založené na konvenčních studiích bezpečnostní farmakologie, toxicity opakovaného podávání, genotoxicity a kancerogenního potenciálu neodhalily zvláštní riziko pro člověka. Mateřské toxické dávky u potkanů (600 mg/kg/den) během posledních dní březosti a během kojení vedly ke snížení přežívání, menším přírůstkům hmotnosti a opožděnému vývoji (odstouplé boltce a otevření ušního kanálu) mláďat (viz bod 4.6). Tyto dávky u potkanů (600 mg/kg/den) jsou přibližně osmnáctinásobkem maximální doporučené dávky u člověka na základě vztahu mg/m

2 (kalkulace

předpokládá perorální dávku 320 mg/den a pacienta o hmotnosti 60 kg). V neklinických studiích bezpečnosti způsobily vysoké dávky valsartanu (200 až 600 mg/kg tělesné hmotnosti) u potkanů redukci parametrů červených krvinek (erytrocyty, hemoglobin, hematokrit) a byly prokázány změny v hemodynamice ledvin (lehce zvýšená hladina močoviny v plazmě a hyperplazie ledvinných tubulů a bazofilie u samců). Tyto dávky u potkanů (200 až 600 mg/kg/den) jsou přibližně šesti až osmnáctinásobkem maximální doporučené dávky u člověka na základě vztahu mg/m

2 (kalkulace předpokládá perorální dávku 320 mg/den a pacienta o hmotnosti 60 kg).

U kosmanů užívajících obdobné dávky došlo k obdobným, ale závažnějším změnám, především v ledvinách, kde tyto změny vedly k nefropatii se zvýšenou hladinou močoviny a kreatininu. Hypertrofie juxtaglomerulárních buněk ledvin byla pozorována také u obou druhů. Všechny změny jsou způsobeny farmakologickým účinkem valsartanu, který způsobuje prodlouženou hypotenzi, především u kosmanů. Při užívání terapeutických dávek u člověka nemá pravděpodobně hypertrofie juxtaglomerulárních buněk ledvin žádnou relevanci.

Pediatrická populace

Perorální denní dávka valsartanu v dávkách méně než 1 mg/kg/den (což je přibližně 10 až 35 %

maximální doporučené dávky u dětí 4 mg/kg/den stanovené na základě systémové expozice) mělo u čerstvě narozených/mladých potkanů (od 7. postnatálního dne do 70. dne) za následek přetrvávající,nevratné poškození ledvin. Tyto účinky ukazují na očekávaný přehnaný farmakologický efekt inhibitorů angiotenzin konvertujícího enzymu a blokátorů receptoru typu 1 angiotenzinu II; takovýto

účinek byl pozorován, jestliže byli potkani léčeni po dobu prvních 13 dnů života. Tato doba se shoduje s 36 týdenním těhotenstvím u žen, které může být příležitostně prodlouženo až na 44 týdnů po početí u lidí. Potkani zahrnutí do valsartanové studie mladých potkanů byli léčeni do 70. dne a účinek na dozrávání ledvin (postnatálně 4 až 6 týdnů) nelze vyloučit. Dozrávání funkce ledvin je u lidí proces pokračující v průběhu prvního roku života. Z toho vyplývá, že klinická relevance pro děti <1 roku nemůže být vyloučena, na druhé straně předklinická data neprokázala bezpečnostní riziko pro dětistarší než 1 rok.

6.

FARMACEUTICKÉ ÚDAJE

6.1

Seznam pomocných látek

Jádro tablety:Mikrokrystalická celulosa (E460) Škrob, předželatinovanýKrospovidon (E1202)Magnesium-stearát (E572)Koloidní bezvodý oxid křemičitý (E551)

Potah tablety:Opadry® II žlutá – 85G62626Sestávající zpolyvinylalkoholu – částečně hydrolyzovanéhooxidu titaničitého (E171)mastku (E553b)makrogolu 3350lecithinu (sójového) (E322)žlutého oxidu železitého (E172)červeného oxidu železitého (E172)černého oxidu železitého (E172)

Jádro tablety:Mikrokrystalická celulosa (E460) Škrob, předželatinovanýKrospovidon (E1202)Magnesium-stearát (E572)Koloidní bezvodý oxid křemičitý (E551)

Potah tablety:Opadry® II růžová – 85G64757Sestávající zpolyvinylalkoholu – částečně hydrolyzovanéhooxidu titaničitého (E171)mastku (E553b)makrogolu 3350lecithinu (sójového) (E322)červeného oxidu železitého (E172)černého oxidu železitého (E172)žlutého oxidu železitého (E172)

Jádro tablety:Mikrokrystalická celulosa (E460) Škrob, předželatinovanýKrospovidon (E1202)Magnesium-stearát (E572)Koloidní bezvodý oxid křemičitý (E551)

Potah tablety:Opadry® II žlutá – 85G62511Sestávající zpolyvinylalkoholu – částečně hydrolyzovanéhooxidu titaničitého (E171)mastku (E553b)makrogolu 3350lecithinu (sójového) (E322)žlutého oxidu železitého (E172)červeného oxidu železitého (E172)černého oxidu železitého (E172)

Jádro tablety:Mikrokrystalická celulosa (E460) Škrob, předželatinovanýKrospovidon (E1202)Magnesium-stearát (E572)Koloidní bezvodý oxid křemičitý (E551)

Potah tablety:Opadry® II hnědá – 85G66705Sestávající zpolyvinylalkoholu – částečně hydrolyzovanéhooxidu titaničitého (E171)mastku (E553b)makrogolu 3350lecithinu (sójového) (E322)hlinitého laku indigo karmínu / FD&C Blue #2 (E 132)červeného oxidu železitého (E172)žlutého oxidu železitého (E172)černého oxidu železitého (E172)

6.2

Inkompatibility

Neuplatňuje se.

6.3

Doba použitelnosti

3 roky

6.4

Zvláštní opatření pro uchovávání

Uchovávejte při teplotě do 30 °C.

6.5

Druh obalu a velikost balení

Čirý blistr z PVC-PE-PVDC/ALU

Velikosti balení: 10, 20, 30, 50, 60, 80 a 90 potahovaných tablet.

Na trhu nemusí být všechny velikosti balení.

6.6

Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku

Žádné zvláštní požadavky.

7.

DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI

+pharma arzneimittel gmbhHafnerstrasse 2118054 GrazRakousko

8.

REGISTRAČNÍ ČÍSLO(A)

Valsanorm 40 mg: 58/236/10-CValsanorm 80 mg: 58/237/10-CValsanorm 160 mg: 58/238/10-CValsanorm 320 mg: 58/239/10-C

9.

DATUM PRVNÍ REGISTRACE/PRODLOUŽENÍ REGISTRACE

3.3.2010

10.

DATUM REVIZE TEXTU

26.4.2012


Tyto informace jsou určeny pouze odborníkům. Pokud máte pochybnosti o nějakém léku, prosím, kontaktujte svého lékaře. Nedoporučujeme se řídit informacemi uvedenými na těchto stránkách, mohou být zastaralé a nepřesné.