Příloha č. 1 ke sdělení sp.zn. sukls25975/2011

SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU

1. NÁZEV PŘÍPRAVKU

Talliton 6,25 mg

Talliton 12,5 mg

Talliton 25 mg

2. KVALITATIVNÍ I KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ

Carvedilolum 6,25 mg (12,5 mg nebo 25,0 mg) v jedné tabletě.

Pomocné látky viz 6.1.

3. LÉKOVÁ FORMA

Tableta.

Popis přípravku

Talliton 6,25 mg: světle žluté podlouhlé tablety, s půlicí rýhou na jedné straně, se stylizovaným písmenem E a číslicí 341 na straně druhé. Tabletu lze dělit na dvě stejné poloviny.

Talliton 12,5 mg: světle oranžové, nepravidelně skvrnité, kulaté, ploché tablety se zkosenými hranami, s půlicí rýhou na jedné straně, se stylizovaným písmenem E a číslicí 342 na straně druhé. Půlicí rýha má pouze usnadnit dělení tablety pro snazší polykání, nikoliv za účelem dělení dávky.

Talliton 25 mg: bílé, kulaté, ploché tablety se zkosenými hranami, s půlicí rýhou na jedné straně, se stylizovaným písmenem E a číslicí 343 na straně druhé. Půlicí rýha má pouze usnadnit dělení tablety pro snazší polykání, nikoliv za účelem dělení dávky.

4. KLINICKÉ ÚDAJE

4.1 Terapeutické indikace

Talliton je indikován k léčbě:

 esenciální hypertenze v monoterapii nebo kombinaci s jinými antihypertenzivy (zvláště s diuretiky

thiazidového typu);

 ischemické choroby srdeční, k dlouhodobé léčbě různých klinických forem ischemické choroby

srdeční, jako jsou chronická stabilní angina pectoris, latentní ischemie myokardu, nestabilní angina pectoris a ischemická levostranná ventrikulární dysfunkce (Talliton není vhodný k léčbě akutní ataky anginózních bolestí);

 chronického srdečního selhání, Talliton lze použít jako doplnění standardní terapie, ale může být

podáván také pacientům nesnášejícím ACE inhibitory, nebo těm nemocným, kteří nejsou léčeni digitalisovými, hydralazinovými nebo nitrátovými přípravky.

4.2 Dávkování a způsob podání

Dávkování u dospělých pacientů

Léčba esenciální hypertenze

Doporučuje se dávkování jedenkrát denně.

1/8

Doporučená denní dávka karvedilolu na začátku terapie je 12,5 mg, podává se jedenkrát denně po dobu prvních dvou dnů. V dalších dnech se doporučuje denní dávka 25 mg, podávaná jedenkrát denně. V případě potřeby může být dávka postupně zvyšována v intervalu nejméně dvou týdnů až na doporučenou maximální denní dávku 50 mg, podávanou jedenkrát denně nebo rozděleně ve dvou dílčích dávkách (dvakrát denně).

Starší pacienti: doporučená denní dávka na začátku terapie je 12,5 mg, podává se jedenkrát denně. Pokud je odezva na léčbu nedostatečná, může být dávkování postupně zvyšováno v intervalu nejméně dvou týdnů až na doporučenou maximální denní dávku 50 mg.

Dlouhodobá léčba ischemické choroby srdeční

Doporučené dávkování karvedilolu na začátku terapie je 12,5 mg dvakrát denně po dobu prvních dvou dnů. Po této době se doporučuje podávat 25 mg dvakrát denně. V případě potřeby může být dávkování zvyšováno v intervalu nejméně dvou týdnů až na maximální doporučenou denní dávku 100 mg, podávanou rozděleně ve dvou dílčích dávkách (dvakrát denně).

Starší pacienti: doporučená maximální denní dávka je 50 mg, podává se rozděleně ve dvou dílčích dávkách (dvakrát denně).

Léčba chronického srdečního selhání

Dávkování musí být stanoveno individuálně, za postupného zvyšování dávek a pečlivého sledování lékařem.

U pacientů užívajících digoxin, diuretika a ACE inhibitory by mělo být dávkování těchto léků stabilizováno před zahájením terapie přípravkem Talliton.

Doporučená počáteční dávka je 3,125 mg (½ tablety Talliton 6,25 mg) dvakrát denně po dobu dvou týdnů. Pokud pacient toto dávkování snáší, mohou být dávky postupně zvyšovány v intervalu nejméně dvou týdnů na 6,25 mg dvakrát denně, poté na 12,5 mg dvakrát denně a dále až na 25 mg dvakrát denně. Pacientovi by měla být podávána nejvyšší udržovací dávka, kterou snáší.

Maximální doporučená dávka je 25 mg dvakrát denně u pacientů s tělesnou hmotností do 85 kg a 50 mg dvakrát denně u pacientů s tělesnou hmotností nad 85 kg.

Před každým zvýšením dávky musí být pacient vyšetřen lékařem s přihlédnutím k symptomům zhoršování srdečního selhání nebo vazodilatace. Přechodné zhoršení srdečního selhání nebo retence tekutin by mělo být léčeno zvýšenými dávkami diuretik, někdy je však nutné snížit dávku karvedilolu nebo dokonce léčbu karvedilolem dočasně přerušit.

Pokud byla léčba karvedilolem přerušena na dobu delší než dva týdny, lze ji obnovit dávkováním 3,125 mg dvakrát denně a postupně zvyšovat dávky tak, jak je uvedeno výše.

Symptomy vazodilatace mohou být na počátku upraveny sníženým dávkováním diuretik. Přetrvávají-li, lze snížit dávkování ACE inhibitoru (je-li užíván), a následně pak snížit dávkování karvedilolu, je-li to nutné. Dávkování karvedilolu se nezvyšuje, dokud nejsou stabilizovány symptomy zhoršení srdečního selhání nebo vazodilatace.

Dávkování u pacientů s jakýmkoli renálním onemocněním není nutné zvlášť upravovat; pacienty je však třeba pečlivě sledovat, především během titrační fáze.

Způsob podání

Tablety nebo jejich poloviny se polykají celé, užívají se při jídle a zapíjejí se dostatečným množstvím tekutiny.

4.3 Kontraindikace

Talliton je kontraindikován u pacientů:

 s dekompenzovaným srdečním selháním IV. třídy podle klasifikace New York Heart Assotiation

(NYHA IV) vyžadujícím intravenózní inotropní podporu,

 s klinicky manifestní dysfunkcí jater. Stejně jako jiné beta-blokátory je Talliton kontraindikován u pacientů:

2/8

 s hypersenzitivitou na léčivou látku nebo ostatní látky obsažené v přípravku,  s asthma bronchiale,  s A-V blokem 2. a 3. stupně,  s těžkou bradykardií (srdeční frekvence < 50 tepů za minutu),  s kardiogenním šokem,  se sick-sinus syndromem (včetně sinoatriálního bloku),  s těžkou hypotenzí (systolický krevní tlak < 85 mm Hg).

4.4 Zvláštní upozornění a zvláštní opatření pro použití

Bezpečnost a účinnost karvedilolu u pacientů mladších než 18 let nebyla stanovena.

U pacientů s chronickým srdečním selháním léčených digoxinem, diuretiky a/nebo ACE inhibitory, je nutno karvedilol používat opatrně, protože digoxin a karvedilol zpomalují atrioventrikulární vedení.

Opatrnosti je třeba při podávání karvedilolu pacientům s diabetes mellitus, neboť první příznaky akutní hypoglykemie mohou být maskovány nebo oslabeny. U pacientů s chronickým srdečním selháním a diabetem může být použití karvedilolu spojeno se zhoršením regulace glukózy v krvi. Proto je nezbytné pravidelně monitorovat hladiny glukózy v krvi u diabetiků na začátku terapie karvedilolem nebo při zvyšování dávky a rovněž je nutná úprava případné hypoglykemie.

K reverzibilnímu zhoršení funkce ledvin může dojít při terapii karvedilolem u pacientů s chronickým srdečním selháním a nízkým krevním tlakem (systolický TK < 100 mm Hg), ischemickou chorobou srdeční a difúzním cévním onemocněním, a/nebo u pacientů trpících nedostatečností ledvin. U pacientů s chronickým srdečním selháním s těmito rizikovými faktory by měly být během zvyšování dávky pečlivě monitorovány renální funkce a podávání léku musí být přerušeno nebo dávkování sníženo, jakmile nastane zhoršení funkce ledvin.

U pacientů s chronickým srdečním selháním může nastat prohloubení srdečního selhání nebo retence tekutin během zvyšování dávek karvedilolu. Pokud k tomu dojde, mělo by být zvýšeno dávkování diuretik a dávkování karvedilolu se nesmí zvyšovat, dokud se klinický stav nestabilizuje. V některých případech může být nezbytné snížit dávku karvedilolu nebo jeho podávání dočasně přerušit. Takovéto komplikace ovšem nevylučují další úspěšné podávání karvedilolu.

Karvedilol může být používán u pacientů s chronickým obstrukčním onemocněním plic s bronchospastickou složkou, kteří nejsou léčeni perorálními nebo inhalačními přípravky, jen tehdy, pokud předpokládaný prospěch převažuje nad potenciálním rizikem. U pacientů se sklonem k bronchospasmu mohou nastat poruchy dýchání jako následek možného zvýšení odporu v dýchacích cestách. Pacienty je nezbytné při zahájení léčby a během zvyšování dávek karvedilolu monitorovat a při náznaku bronchospasmu během léčby musí být dávka karvedilolu snížena.

Stejně jako u jiných beta-blokátorů je třeba upozornit pacienty, kteří používají kontaktní čočky, na možnost snížené tvorby slz.

Léčba karvedilolem nesmí být přerušena náhle, zvláště u pacientů trpících ischemickou chorobou srdeční. U těchto pacientů musí být karvedilol vysazován postupně (během 1-2 týdnů).

Karvedilol je nutno používat opatrně u pacientů s periferním cévním onemocněním, neboť beta-blokátory mohou vyvolat nebo zhoršit symptomy arteriální insuficience.

U pacientů trpících poruchami periferní cirkulace krve (Raynaudův syndrom) může dojít k exacerbaci příznaků.

Karvedilol, stejně jako ostatní beta-blokátory, může zakrýt symptomy tyreotoxikózy.

U pacientů podrobujících se chirurgickému zákroku je nutná opatrnost z důvodu synergického působení negativně inotropního a hypotenzního účinku karvedilolu a anestetik.

Karvedilol může způsobit bradykardii. Sníží-li se tepová frekvence pod 55 tepů za minutu, musí se dávkování karvedilolu snížit.

3/8

Zvýšená pozornost je nutná při podávání karvedilolu pacientům se závažnými projevy přecitlivělosti v anamnéze a u pacientů podstupujících desenzibilizační terapii, neboť beta-blokátory mohou zvýšit jak citlivost vůči alergenům, tak i riziko výskytu anafylaktické reakce.

Pacienti, kteří mají v anamnéze onemocnění lupenkou ve spojitosti s terapií beta-blokátory mohou užívat karvedilol pouze po zvážení poměru rizika a očekávaného prospěchu léčby.

U pacientů léčených současně blokátory kalciového kanálu typu verapamilu nebo diltiazemu či jinými antiarytmiky je nutno pečlivě monitorovat EKG a krevní tlak.

Karvedilol se musí používat s opatrností u pacientů s labilní nebo sekundární hypertenzí.

U pacientů s feochromocytomem je nutno podat alfa-blokátor před použitím beta-blokátoru. Přestože karvedilol má jak alfa-, tak beta-blokující účinek, nejsou zkušenosti s jeho používáním za těchto podmínek. Proto je nutno dát pozor při předepisování karvedilolu pacientům, u nichž je podezření na feochromocytom.

Přípravky s neselektivní beta-blokující aktivitou mohou vyvolat bolesti na prsou u pacientů s Prinzmetalovou anginou pectoris. Nejsou klinické zkušenosti s podáváním karvedilolu u těchto pacientů, nicméně alfa-blokující účinek karvedilolu by mohl těmto symptomům zabránit. V každém případě je nutno dát pozor při předepisování karvedilolu pacientům s podezřením na Prinzmetalovu anginu pectoris.

Opatrnosti je třeba u pacientů trpících depresí a myasthenia gravis.

4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce

Karvedilol zvyšuje účinek současně užívaných antihypertenziv (např. antagonisté alfa1-receptorů)

nebo léků, u nichž vzniká hypotenze jako nežádoucí účinek.

Při současném perorálním podávání karvedilolu s diltiazemem či verapamilem nebo antiarytmiky I. třídy může dojít k poruše přenosu vzruchu (jen zřídka s hemodynamickou odezvou). Proto musí být v případě současného podávání karvedilolu a zmíněných léků pečlivě sledováno EKG a krevní tlak. Tyto léky nesmějí být podávány současně intravenózně.

Po současném užití karvedilolu a digoxinu u pacientů s hypertenzí dochází ke zvýšení koncentrace digoxinu v krvi (až o 16 %). Doporučuje se proto zvýšené sledování koncentrace digoxinu na začátku, při titrování a při přerušení léčby karvedilolem.

Při současném podávání karvedilolu a klonidinu je třeba při ukončení léčby nejprve vysadit karvedilol, a to několik dnů před postupným snižováním dávek klonidinu.

Karvedilol zvyšuje účinek inzulinu a perorálních antidiabetik. Symptomy hypoglykemie mohou být zkreslené nebo zeslabené (zvláště tachykardie). Doporučuje se proto pravidelné sledování koncentrací glukózy v krvi.

Induktory oxidázy, např. rifampicin, mohou snižovat sérovou hladinu karvedilolu.

Při současném užívání cimetidinu může dojít ke zvýšení sérové hladiny karvedilolu.

Při anestezii je třeba vzít v úvahu synergické působení negativně inotropního a hypotenzního účinku karvedilolu a anestetik.

4.6 Těhotenství a kojení

Klinické zkušenosti s použitím karvedilolu u těhotných žen dosud nejsou k dispozici. Studie u zvířat neprokázaly, že by měl karvedilol teratogenní účinky.

Beta-blokátory obecně snižují perfúzi placenty, což může zapříčinit intrauterinní smrt plodu, nedonošení nebo předčasný porod. Může dojít k různým nežádoucím účinkům na plod a novorozence (především hypoglykemie a bradykardie). Vzrůstá riziko srdečních a plicních komplikací v novorozeneckém a poporodním období.

Karvedilol by neměl být během těhotenství podáván, pokud potenciální riziko převažuje nad prospěchem léčby.

4/8

Studie kojení u potkanů ukázaly, že karvedilol a/nebo jeho metabolity jsou vylučovány mateřským mlékem. Proto se v průběhu aplikace karvedilolu kojení nedoporučuje.

4.7 Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje

Karvedilol může mít vliv na vykonávání činností vyžadujících zvýšenou pozornost, např. řízení motorových vozidel, obsluhu strojů apod. To platí zvláště na začátku léčby, při změně léčby nebo také v kombinaci s alkoholem.

4.8 Nežádoucí účinky

4.8.1. Nejčastější nežádoucí účinky zaznamenané v rámci klinických studií s karvedilolem u pacientů s chronickým srdečním selháním

Centrální nervový systém: závratě (velmi často).

Kardiovaskulární systém: bradykardie, posturální hypotenze, hypotenze (často) a synkopa (vzácně); různě lokalizované edémy - generalizovaný, periferní, ortostatický, genitální, edém dolních končetin, hypervolémie a přetížení oběhu tekutinami (často); AV-blok (méně často); srdeční selhání během zvyšování dávky (méně často).

Gastrointestinální systém: nauzea, průjem, zvracení (často).

Hematologie: trombocytopenie (často).

Metabolismus: hyperglykemie (často u pacientů s prediabetes mellitus), zvýšení tělesné hmotnosti, hypercholesterolemie.

Jiné: poruchy vidění (často), akutní selhání ledvin a poruchy renálních funkcí u pacientů s difúzním vaskulárním onemocněním a/nebo zhoršenou funkcí ledvin.

Frekvence výskytu nežádoucích účinků nezávisí na dávce, s výjimkou závratí, poruch vidění a bradykardie. Spektrum nežádoucích účinků při užívání karvedilolu k léčbě hypertenze a ke dlouhodobé léčbě ischemické choroby srdeční je shodné jako u chronického srdečního selhání, ale výskyt nežádoucích účinků je u této skupiny pacientů nižší.

4.8.2. Nejčastější nežádoucí účinky zaznamenané v rámci klinických studií s karvedilolem u pacientů s hypertenzí a ischemickou chorobou srdeční

Centrální nervový systém: závratě, bolesti hlavy a únava, které jsou obvykle mírné, se vyskytují zpravidla na začátku léčby (často); sklíčenost, nespavost, parestezie (méně často).

Kardiovaskulární systém: bradykardie, posturální hypotenze (často), synkopy, zvláště na začátku léčby (méně často); poruchy periferního oběhu (méně často); AV blok (méně často), angina pectoris, exacerbace příznaků u pacientů trpících intermitentními klaudikacemi nebo Raynaudovým fenoménem (méně často); zhoršení srdeční insuficience (méně často).

Respirační systém: pocit ucpaného nosu (často), astma a dušnost u predisponovaných pacientů (méně často).

Gastrointestinální systém: pocit nevolnosti, bolesti břicha, průjem (často), zácpa a zvracení (méně často).

Kůže: kožní alergické reakce, např. vyrážka, kopřivka, svědění a reakce podobná lichen planus (méně často).

Biochemie krve a hematologie: změna sérové hladiny aminotransferáz, trombocytopenie a leukopenie (ojediněle).

Jiné: bolesti končetin, snížená tvorba slz (často), sexuální impotence (méně často), poruchy vidění, podráždění očí (méně často), pocit sucha v ústech (méně často), poruchy močení (méně často). Podobně jako u ostatních beta-blokátorů může dojít k manifestaci latentního diabetes mellitus a může se zhoršit stávající diabetes mellitus a regulace krevní glukózy.

4.9 Předávkování

V případě předávkování se může vyskytnout těžká hypotenze, bradykardie, srdeční selhání, kardiogenní šok a zástava srdce. Rovněž se mohou vyskytnout i dechové obtíže, bronchospasmus,

5/8

zvracení, poruchy vědomí a generalizované křeče. Životně důležité funkce musejí být monitorovány a v případě potřeby i korigovány na jednotce intenzivní péče.

Doporučená podpůrná terapie

Atropin: 0,5 až 2 mg i.v. (při těžké bradykardii), glukagon zpočátku 1 až 10 mg i.v., potom 2-5 mg/h v dlouhodobé infúzi (na podporu kardiovaskulární funkce). Sympatomimetika podle tělesné hmotnosti a účinku: dobutamin, izoprenalin, orciprenalin nebo adrenalin. Jestliže v klinickém obraze převažuje periferní vazodilatace, pak se musí aplikovat norfenefrin nebo noradrenalin s trvalým monitorováním oběhových funkcí.

Bradykardie rezistentní na medikamentózní léčbu vyžaduje použití kardiostimulátoru.

V případě bronchospazmu se podávají beta-sympatomimetika (inhalačně nebo intravenózně) nebo aminofylin intravenózně.

Při výskytu generalizovaných křečí se doporučuje pomalá intravenózní injekce diazepamu nebo klonazepamu.

Poznámka: v případě těžké intoxikace se symptomy šoku musí být podpůrná terapie antidoty prováděna po dostatečně dlouhou dobu, neboť lze očekávat prodloužení poločasu vylučování a redistribuce karvedilolu. Trvání terapie závisí na míře předávkování; proto je nutno pokračovat v podpůrné léčbě, dokud pacient není stabilizovaný.

5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI

5.1 Farmakodynamické vlastnosti

Farmakoterapeutická skupina: vazodilatační, neselektivní beta-blokátor.

ATC kód: C07AG02.

Mechanismus účinku

Karvedilol je vazodilatační, neselektivní beta-blokátor s antioxidačními vlastnostmi.

Vazodilatace je primárně zprostředkována selektivní blokádou alfa1-adrenoreceptorů. Karvedilol

snižuje periferní vaskulární odpor rozšířením cév a pomocí beta-blokády potlačuje renin-angiotenzin-aldosteronový systém. Aktivita plazmatického reninu je snížena a k retenci tekutin dochází jen vzácně. Karvedilol nemá vnitřní sympatomimetickou aktivitu. Stejně jako propranolol má vliv na stabilizaci membrán.

Karvedilol je racemická směs dvou stereoizomerů. V živočišném modelu mají oba enanciomery vlastnosti alfa-blokátoru. Inhibiční účinky na beta-adrenergních receptorech jsou pro beta1- i beta2-

adrenoreceptory neselektivní a jsou spojeny s levotočivým enanciomerem karvedilolu.

Karvedilol je velice účinným antioxidantem redukujícím reaktivní kyslíkové radikály. Antioxidační vlastnosti karvedilolu a jeho metabolitů byly opakovaně prokázány ve studiích in vitro na řadě typů lidských buněk a in vivo ve studiích na zvířatech.

V klinických studiích bylo prokázáno, že díky vyváženému působení na vazodilataci a beta-blokádu nemá karvedilol u pacientů s hypertenzí spojeno snížení krevního tlaku se současným vzrůstem celkového periferního odporu, jak bylo pozorováno u čistých beta-blokátorů. Srdeční frekvence se účinkem terapeutických dávek karvedilolu mírně sníží. Průtok krve ledvinami a funkce ledvin jsou zachovány. Periferní průtok krve je zachován, a proto pocit chladných končetin (často pozorovaný při užívání čistých beta-blokátorů) je popisován velmi zřídka.

U pacientů s ischemickou chorobou srdeční karvedilol prokázal antiischemické a antianginózní účinky, které přetrvaly po dlouhou dobu léčby. Karvedilol snižuje komorový „preload“ i „afterload“. U pacientů s levostrannou ventrikulární dysfunkcí nebo chronickým srdečním selháním byl prokázán příznivý účinek karvedilolu na hemodynamiku a zlepšení ejekční frakce. Při podávání karvedilolu je udržován normální poměr lipoproteinů s vysokou hustotou k lipoproteinům s nízkou hustotou (HDL/LDL) a není narušena iontová rovnováha.

5.2 Farmakokinetické vlastnosti

6/8

Absolutní biologická dostupnost karvedilolu u lidí je asi 25 %. Maximální koncentrace karvedilolu v séru je dosaženo asi 1 hodinu po užití per os.

Farmakokinetika karvedilolu je lineární, tzn. sérové koncentrace jsou úměrné podané dávce. Potrava neovlivňuje biologickou dostupnost a ani maximální sérovou koncentraci, avšak čas nutný k dosažení maximální plazmatické koncentrace se prodlouží. Karvedilol je vysoce lipofilní, přibližně 98-99 % je vázáno na plazmatické bílkoviny. Distribuční objem je přibližně 2 l/kg a zvyšuje se u pacientů s cirhózou jater. Enterohepatální cirkulace původní látky byla prokázána u zvířat.

Průměrný biologický poločas karvedilolu je 6-10 hodin. Plazmatická clearance je přibližně 590 ml/min. Karvedilol se vylučuje hlavně žlučí a stolicí. Malá část je vylučována ledvinami ve formě různých metabolitů.

Karvedilol je rozsáhle metabolizován na řadu metabolitů, které jsou vylučovány hlavně žlučí. Karvedilol je metabolizován játry, především vazbou na kyselinu glukuronovou. Demetylací a hydroxylací fenolového jádra vznikají tři aktivní metabolity s aktivitou beta-blokátoru. Na základě preklinických studií má metabolit 4-hydroxyfenol přibližně 13 krát vyšší beta-blokátorový účinek než karvedilol. Ve srovnání s karvedilolem vykazují tři aktivní metabolity slabou vazodilatační aktivitu; u člověka je jejich koncentrace 10 krát nižší než je hladina mateřské látky. Navíc jsou dva hydroxykarbazolové metabolity karvedilolu extrémně účinnými antioxidanty vykazujícími 30-80 krát vyšší antioxidační účinnost než karvedilol.

Farmakokinetika karvedilolu je ovlivněna věkem; plazmatické koncentrace karvedilolu jsou přibližně o 50 % vyšší u starších jedinců než u mladých.

Ve studii s pacienty s cirhotickým onemocněním jater byla biologická dostupnost karvedilolu čtyřikrát vyšší a maximální plazmatická koncentrace pětkrát vyšší než u zdravých jedinců.

Uvádí se, že u hypertenzních pacientů se středním (clearance kreatininu 20-30 ml/min) až těžkým poškozením ledvin (clearance kreatininu < 20 ml/min) dochází až ke 40-55% vzestupu plazmatické koncentrace karvedilolu v porovnání s hypertenzními pacienty s normální funkcí ledvin.

5.3 Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti přípravku

Ve studiích kancerogenity prováděných na potkanech a myších v koncentracích do 75 mg/kg/den, resp. 200 mg/kg/den (38 až 100 krát vyšších než je doporučená maximální dávka pro člověka) nevyvolal karvedilol kancerogenní účinek.

Karvedilol nevykazoval mutagenní účinky v testech in vivo, ani in vitro na savcích i na jiných zvířecích modelech.

Dávkování karvedilolu březím samicím potkanů v dávkách pro graviditu toxických (≥ 200 mg/kg = 100 krát vyšších než je doporučená maximální dávka) vedlo ke zhoršení plodnosti (slabá reprodukční aktivita, nižší výskyt žlutých tělísek a zhoršená implantace). Dávky ≥ 60 mg/kg (30 krát vyšší než doporučená max. dávka) způsobily zpomalení fyzického růstu/vývoje potomků. Dávky 200 mg/kg, resp. 75 mg/kg (38-100 krát vyšší než doporučená max. dávka) u potkanů a králíků působily embryotoxicky (nikoliv však znetvoření plodu).

6. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE

6.1 Seznam pomocných látek

Talliton 6,25 mg: monohydrát laktosy, krospovidon, sacharosa, koloidní bezvodý oxid křemičitý, povidon 25, magnesium-stearát, chinolinová žluť.

Talliton 12,5 mg: monohydrát laktosy, krospovidon, sacharosa, koloidní bezvodý oxid křemičitý, povidon 25, magnesium-stearát, oranžová žluť.

Talliton 25 mg: monohydrát laktosy, krospovidon, sacharosa, koloidní bezvodý oxid křemičitý, povidon 25, magnesium-stearát.

6.2 Inkompatibility

Neuplatňuje se.

7/8

8/8

6.3 Doba použitelnosti

4 roky.

6.4 Zvláštní opatření pro uchovávání

Uchovávejte při teplotě do 25 °C, v původním, dobře uzavřeném vnitřním obalu, aby byl přípravek chráněn před světlem a vlhkostí.

6.5 Druh obalu a velikost balení

Lahvička z hnědého skla typu III, bílý vtlačovací uzávěr z PE se silikagelem a jistícím páskem, pružná vložka z PE, krabička.

Velikost balení: 30, 60 nebo 98 tablet.

Na trhu nemusí být všechny velikosti balení.

6.6 Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku Talliton a pro zacházení s ním

Žádné zvláštní požadavky

Všechen nepoužitý přípravek nebo odpad musí být zlikvidován v souladu s místními požadavky.

7. DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI

EGIS PHARMACEUTICALS PLC, BUDAPEŠŤ, MAĎARSKO

8. REGISTRAČNÍ ČÍSLO(A)

Talliton 6,25 mg: 77/033/04-C

Talliton 12,5 mg: 77/034/04-C

Talliton 25 mg: 77/035/04-C

9. DATUM PRVNÍ REGISTRACE / PRODLOUŽENÍ REGISTRACE

3.3.2004

10. DATUM REVIZE TEXTU

9.3.2011