Příloha č. 2 k rozhodnutí o změně registrace sp. zn. sukls 103239/2011a příloha k sp. zn. sukls37096-97/2011

PŘÍBALOVÁ INFORMACE: INFORMACE PRO UŽIVATELE

SEROXAT 20 mg SEROXAT 30 mg

potahované tablety

paroxetini hydrochloridum hemihydricum

Přečtěte si pozorně celou příbalovou informaci dříve, než začnete tento přípravek užívat. -

Ponechte si příbalovou informaci pro případ, že si ji budete potřebovat přečíst znovu.

-

Máte-li jakékoli další otázky, zeptejte se svého lékaře nebo lékárníka.

-

Tento přípravek byl předepsán Vám. Nedávejte jej žádné další osobě. Mohl by jí ublížit, a to i tehdy, má-li stejné příznaky jako Vy.

-

Pokud se kterýkoli z nežádoucích účinků vyskytne v závažné míře, nebo pokud si všimnete jakýchkoli nežádoucích účinků, které nejsou uvedeny v této příbalové informaci, prosím, sdělte to svému lékaři nebo lékárníkovi.

V příbalové informaci naleznete:1.

Co je přípravek Seroxat a k čemu se používá

2.

Čemu musíte věnovat pozornost, než začnete přípravek Seroxat užívat

3.

Jak se přípravek Seroxat užívá

4.

Možné nežádoucí účinky

5.

Jak přípravek Seroxat uchovávat

6.

Další informace

1.

CO JE PŘÍPRAVEK SEROXAT A K ČEMU SE POUŽÍVÁ

Seroxat je určen k léčbě dospělých, kteří trpí depresemi a/nebo úzkostnými poruchami. Mezi úzkostné poruchy, které se léčí přípravkem Seroxat, patří: obsedantně kompulzivní porucha (opakující se nutkavé myšlenky s nekontrolovatelným chováním), panická porucha (panické záchvaty včetně těch, které jsou způsobeny agorafobií, což je strach z otevřených prostranství), sociální úzkostná porucha (strach ze společenského styku a komunikace s lidmi nebo vyhýbání se jim), posttraumatická stresová porucha (úzkost po traumatické události) a generalizovaná úzkostná porucha (celkový pocit velké úzkosti nebo nervozity). Seroxat patří do skupiny léků známých jako SSRI (selektivní inhibitory zpětného vychytávání serotoninu). Látku zvanou serotonin má v mozku každý z nás. Lidé trpící depresemi nebo úzkostí mají nižší hladinu serotoninu než ostatní. Zatím není přesně známo, jak Seroxat a ostatní látky ze skupiny SSRI působí, ale zřejmě pomáhají zvyšovat hladinu serotoninu v mozku. Správná léčba deprese a úzkostných stavů je důležitá, neboť pomůže zlepšit Váš stav.

2.

ČEMU MUSÍTE VĚNOVAT POZORNOST, NEŽ ZAČNETE PŘÍPRAVEK SEROXAT

UŽÍVAT

Neužívejte přípravek Seroxat:-

Pokud užíváte léky, které se nazývají inhibitory monoaminooxidázy (IMAO, včetně

moklobemidu a methylthioninium-chloridu (methylenová modř)), nebo jste je kdykoli v posledních dvou týdnech užíval/a. Po ukončení užívání léků ze skupiny IMAO Vám lékař poradí, jak byste měl/a začít užívat paroxetin.-

Pokud užíváte antipsychotikum, které se jmenuje thioridazin nebo pimozid.

-

Pokud jste přecitlivělý/á (alergický/á) na paroxetin nebo na kteroukoliv jinou složku Seroxatu

(pomocné látky jsou uvedeny na konci příbalové informace).

Pokud se u Vás vyskytuje kterákoli z výše uvedených podmínek, řekněte to lékaři a neužívejte Seroxat.

Zvláštní opatrnosti při použití přípravku Seroxat a zkontrolování zdravotního stavu s lékařem je zapotřebí:-

Pokud užíváte jakýkoli jiný lék (viz Vzájemné působení s dalšími léčivými přípravky dále v textu).

-

Pokud užíváte tamoxifen k léčbě rakoviny prsu (nebo při problémech s plodností), Seroxat by mohl snížit účinek tamoxifenu, proto Vám lékař může doporučit jiné antidepresivum.

-

Pokud máte problémy s ledvinami, játry nebo se srdcem.

-

Pokud trpíte epilepsií nebo máte záchvaty nebo křeče v anamnéze (již dříve jste je prodělali).

-

Pokud jste kdykoli v minulosti měli „manické“ epizody (hyperaktivní chování nebo překotnémyšlenky).

-

Pokud se podrobujete elektrokonvulzívní léčbě (ECT).

-

Pokud máte v anamnéze poruchy srážení krve nebo užíváte jiné léky, které mohou vyvolat zvýšené riziko krvácení (patří sem léky používané ke „zředění“ krve jako je warfarin, antipsychotika jako je perfenazin nebo klozapin, tricyklická antidepresiva, léky používané proti bolesti a zánětům nazývané nesteroidní protizánětlivé látky, kam patří kyselina acetylsalicylová, ibuprofen, celekoxib, etodolak, diklofenak, meloxikam).

-

Pokud máte diabetes (máte cukrovku).

-

Pokud máte předepsanou dietu s nízkým obsahem sodíku.

-

Pokud trpíte zeleným očním zákalem (tlakem v oku).

-

Pokud jste těhotná nebo plánujete těhotenství (viz Těhotenství a kojení dále v textu).

-

Pokud je Vám méně než 18 let (viz Použití u dětí a dospívajících do 18 let dále v textu).

Pokud si odpovíte ANO v kterémkoli výše uvedeném bodě a dosud jste o tom s lékařem nemluvil/a, poraďte se co nejdříve se svým lékařem o dalším užívání Seroxatu.

Použití u dětí a dospívajících do 18 let:Seroxat by neměli užívat děti a dospívající do 18 let. Měli byste také vědět, že u pacientů do 18 let, kteří se léčí přípravkem Seroxat, je zvýšené riziko výskytu nežádoucích účinků, jako jsou pokusy o sebevraždu, sebevražedné myšlenky a nepřátelské jednání (převážně agresivita, opoziční chování(dlouhodobá nepřátelskost, vzdorovitost a neposlušnost vůči autoritám) a hněv). Pokud lékař předepsal Vám nebo Vašemu dítěti Seroxat a chcete se o tom poradit, navštivte, prosím, znovu svého lékaře. Pokud se u Vás nebo Vašeho dítěte během užívání přípravku Seroxat rozvine nebo zhorší některý z výše uvedených příznaků, měli byste o tom informovat svého lékaře. Také byste měli vědět, že dlouhodobé bezpečnostní účinky Seroxatu ve vztahu k dalšímu růstu, dospívání a rozvoji poznání a chování nebyly dosud v této věkové skupině prokázány.Ve studiích prováděných s přípravkem Seroxat ve věkové skupině do 18 let byly často se vyskytujícími nežádoucími účinky, které postihly méně než 1 z 10 dětí/dospívajících následující: zvýšení četnosti sebevražedných myšlenek a sebevražedných pokusů, úmyslné sebepoškozování, hněv, agresivita nebo negativně zaujaté a nepřátelské chování, ztráta chuti k jídlu, chvění, abnormální pocení, hyperaktivita (příliš mnoho energie), rozčilení, změny emocí (včetně pláče a změny nálad) a neobvyklá tvorba modřin nebo krvácení (jako např. krvácení z nosu). V těchto studiích se také prokázalo, že stejné příznaky se vyskytly u dětí a dospívajících, kteří dostávali placebo (tablety obsahující pouze cukr) místo Seroxatu, i když se nevyskytovaly tak často.

V těchto studiích se u některých pacientů do 18 let dostavily po přerušení léčby přípravkem Seroxat abstinenční příznaky. Tyto příznaky byly většinou podobné těm, které byly pozorovány po přerušení léčby u dospělých (viz bod 3, Jak se přípravek Seroxat užívá, dále v textu). Navíc se u pacientů do 18 let často vyskytovala (méně než u 1 z 10 pacientů) bolest břicha, nervozita a změna emocí (včetně pláče, změn nálady, pokusů o sebepoškozování, myšlenek na sebevraždu a pokusů o sebevraždu).Sebevražedné myšlenky a zhoršení Vaší deprese nebo úzkostiJestliže trpíte depresí či úzkostnými stavy, můžete někdy uvažovat o sebepoškození nebo sebevraždě. Tyto myšlenky se mohou projevit častěji v době, kdy poprvé začínáte užívat antidepresiva. Trvá totiž určitou dobu, než tyto přípravky začnou působit, obvykle přibližně dva týdny, ale někdy i déle.

Může být pravděpodobnější, že začnete uvažovat o sebepoškození nebo sebevraždě:

-

Pokud se u Vás již dříve vyskytly myšlenky na sebepoškození nebo na sebevraždu

-

Pokud jste mladý dospělý. Informace z klinických studií prokázaly zvýšené riziko sebevražedného chování u mladých dospělých (do 25 let) s psychiatrickými onemocněními, kteří byli léčeni antidepresivy.

Pokud se u Vás kdykoli vyskytnou myšlenky na sebepoškození nebo na sebevraždu, vyhledejte ihned svého lékaře nebo nejbližší nemocnici.

Možná bude užitečné, když řeknete svým přátelům nebo příbuzným, že trpíte depresemi nebo úzkostnými poruchami a požádáte je, aby si přečetli tuto příbalovou informaci. Mohli byste je požádat, aby Vám řekli, pokud si budou myslet, že se Vaše deprese nebo úzkost zhoršuje nebo budou-li znepokojení změnami ve Vašem chování.

Významné nežádoucí účinky pozorované při užívání přípravku SeroxatU některých pacientů užívajících Seroxat se objevil neklid, při kterém měli pocit, že nemohou v klidu ani sedět, ani stát (tento stav se nazývá akatizie). U jiných pacientů se projevil serotoninový syndrom, při kterém se mohou objevit (některé nebo všechny) následující příznaky: pocit zmatenosti, pocit neklidu, pocení, třes, chvění, halucinace (podivné vize nebo zvuky), náhlé svalové záškuby nebo zrychlený srdeční rytmus. Pokud se u Vás některý z těchto příznaků objeví, vyhledejte svého lékaře. Více informací o těchto i jiných nežádoucích účincích po užívání přípravku Seroxat naleznete v bodu 4 této příbalové informace (Možné nežádoucí účinky).

Vzájemné působení s dalšími léčivými přípravkyNěkteré léky mohou ovlivnit účinek přípravku Seroxat nebo mohou zvýšit pravděpodobnost výskytu nežádoucích účinků. Seroxat také může ovlivnit účinek některých jiných léků. Léky, o nichž je známo, že se se Seroxatem navzájem ovlivňují, jsou tyto:-

Léky zvané inhibitory monoaminooxidázy (IMAO, včetně moklobemidu a methylthioninium-chloridu (methylenová modř)) – viz Neužívejte přípravek Seroxat výše v textu.

-

Antipsychotika thioridazin nebo pimozid - viz Neužívejte přípravek Seroxat výše v textu.

-

Kyselina acetylsalicylová, ibuprofen nebo jiné léky ze skupiny nesteroidních protizánětlivých látek jako je celekoxib, etodolak, diklofenak a meloxikam, které se používají k léčení bolesti a zánětu.

-

Tramadol a pethidin, silné léky proti bolesti opiátového typu

-

Léky nazývané triptany, například sumatriptan, používané k léčbě migrény

-

Ostatní antidepresiva včetně jiných léků ze skupiny SSRI a tricyklická antidepresiva jako je klomipramin, nortriptylin a desipramin.

-

Doplněk stravy nazývaný tryptofan.

-

Přípravky jako lithium, risperidon, perfenazin, klozapin (t.j. antipsychotika) používané k léčení psychiatrických poruch.

-

Fentanyl, užívaný k anestezii a k léčbě chronické bolesti.

-

Kombinace fosamprenaviru a ritonaviru, která se používá k léčení HIV infekcí.

-

Přípravky obsahující výtažek z třezalky tečkované, používané k léčbě depresí.

-

Fenobarbital, fenytoin, valproát sodný nebo karbamazepin, které se používají k léčbě křečí nebo epilepsie.

-

Atomoxetin, který se používá k léčbě hyperaktivity s poruchou pozornosti.

-

Procyklidin, který se používá k mírnění příznaků Parkinsonovy nemoci.

-

Warfarin nebo jiné látky ze skupiny antikoagulancií, které se používají ke „zředění“ krve.

-

Propafenon, flekainid a přípravky používané k léčbě nepravidelného srdečního rytmu.

-

Metoprolol, beta-blokátor používaný k léčení vysokého krevního tlaku a jiných srdečních poruch.

-

Rifampicin, používaný k léčbě tuberkulózy a lepry.

-

Linezolid, antibiotikum.

-

Tamoxifen, který se užívá k léčbě rakoviny prsu (nebo při problémech s plodností).

Pokud užíváte nebo jste v poslední době užíval/a jakékoli léky uvedené v seznamu výše a dosud jste o tom neinformoval/a svého lékaře, znovu ho navštivte a požádejte ho o radu ohledně užívání přípravku Seroxat. Je možné, že bude nutné změnit dávkování nebo změnit léky.Prosím, informujte svého lékaře nebo lékárníka o všech lécích, které užíváte nebo jste užíval(a) v nedávné době, a to i o lécích, které jsou dostupné bez lékařského předpisu.

Užívání přípravku Seroxat s jídlem a pitímPokud užíváte přípravek Seroxat, nepijte alkoholické nápoje, protože alkohol může zhoršit příznakyVaší choroby nebo nežádoucích účinků. Užívání přípravku Seroxat ráno společně s jídlem snižuje pravděpodobnost výskytu pocitu na zvracení (nevolnosti).

Těhotenství a kojení

Jste-li těhotná, myslíte-li si, že byste mohla být těhotná, nebo plánujete-li těhotenství, měla byste o tom co nejdříve informovat svého lékaře. U dětí, jejichž matky užívaly Seroxat v průběhu několika prvních měsíců těhotenství, byla zaznamenána data poukazující na zvýšené riziko vrozených vad, především srdečních. V populaci se přibližně 1 ze 100 dětí narodí s vrozenou srdeční vadou. Toto číslo se zvyšuje až na 2 děti ze 100 u matek, které užívaly přípravek Seroxat.Společně s lékařem se můžete rozhodnout, jestli je pro Vás lepší v době těhotenství změnit způsob léčby nebo postupně vysadit Seroxat. Po zvážení Vašeho stavu ale může lékař dojít k závěru, že je pro Vás lepší pokračovat v léčbě přípravkem Seroxat.

Ujistěte se, že Vaše porodní asistentka nebo porodník ví, že užíváte přípravek Seroxat. Pokud se léky jako přípravek Seroxat užívají v průběhu těhotenství, zvláště v průběhu pozdního těhotenství, mohou zvyšovat riziko vzniku závažné zdravotní komplikace novorozenců nazývané perzistentní plicní hypertenze novorozenců (PPHN). Při PPHN je tlak krve v krevních cévách mezi srdcem novorozence a jeho plícemi příliš vysoký. Pokud užíváte přípravek Seroxat během posledních 3 měsíců těhotenství, mohou se u novorozence objevit i další zdravotní komplikace, které se obvykle rozvinou v průběhu prvních 24 hodin po porodu. Tyto příznaky jsou:-

potíže s dýcháním

-

tmavě modré nebo fialové zabarvení kůže, zvýšená nebo snížená teplota

-

modré zbarvení rtů

-

zvracení nebo poruchy příjmu potravy

-

zvýšená únava, poruchy spánku nebo nepřetržitý pláč

-

zvýšené nebo snížené svalové napětí

-

třes, neklid nebo křeče.

Pokud se kterýkoli z těchto příznaků objeví po narození u Vašeho dítěte nebo jste znepokojená zdravotním stavem Vašeho dítěte, řekněte to co nejdříve svému lékaři nebo porodníkovi. Ti Vám poradí, co máte dělat.

Seroxat se ve velmi malém množství vylučuje do mateřského mléka. Pokud užíváte Seroxat, navštivte před tím, než začnete kojit, svého lékaře a požádejte ho o radu. Poraďte se se svým lékařem o možnosti kojení během užívání přípravku Seroxat.

Léčivé přípravky, jako přípravek Seroxat, mohou snižovat kvalitu spermií. Ačkoli dopad tohoto snížení na plodnost není znám, může být u některých mužů užívajících přípravek Seroxat plodnost ovlivněna.

Řízení motorového vozidla a obsluha strojůMožnými nežádoucími účinky při užívání přípravku Seroxat jsou závratě, zmatenost, ospalost nebo rozmazané vidění. Pokud se u Vás tyto nežádoucí účinky projeví, neřiďte dopravní prostředky ani neobsluhujte stroje.

3.

JAK SE PŘÍPRAVEK SEROXAT UŽÍVÁ

Dávka

Množství užívaných tablet

10 mg

Polovina bílé tablety.

20 mg

Jedna bílá tableta.

30 mg

Jedna modrá tableta nebo jedna a půl bílé tablety.

40 mg

Dvě bílé tablety.

50 mg

Jedna modrá tableta a jedna bílá tableta nebo dvě a půl bílé tablety.

Vždy užívejte Seroxat přesně podle pokynů svého lékaře. Pokud si nejste jistý/á, poraďte se se svým lékařem nebo lékárníkem.Někdy může být potřeba, abyste užívali více než jednu tabletu nebo jen polovinu tablety. V tabulce naleznete návod, kolik tablet vzhledem k velikosti dávky budete užívat.

60 mg

Dvě modré tablety nebo tři bílé tablety.

Obvyklé dávky pro léčbu jednotlivých poruch jsou uvedeny v následující tabulce.

Úvodní dávka

Doporučená denní dávka

Maximální denní dávka

Deprese

20 mg

20 mg

50 mg

Obsedantní kompulzivní porucha

20 mg

40 mg

60 mg

Panická porucha

10 mg

40 mg

60 mg

Sociální úzkostná porucha

20 mg

20 mg

50 mg

Posttraumatická stresová porucha

20 mg

20 mg

50 mg

Generalizovaná úzkostná porucha

20 mg

20 mg

50 mg

Váš lékař určí, jakou dávku přípravku Seroxat budete při zahájení léčby užívat. Většina lidí se začíná cítit lépe po několika týdnech léčby. Pokud se Váš stav po několika týdnech léčby nezlepší, informujte o tom svého lékaře a ten může rozhodnout o postupném zvyšování dávky vždy o 10 mg až k maximální možné denní dávce.

Užívejte tablety přípravku Seroxat ráno s jídlem.Polykejte je celé a zapijte je vodou.Tablety nerozkousávejte.

Lékař Vám řekne, jak dlouho budete muset tablety užívat. Léčba může trvat několik měsíců ale i déle.

Starší lidéNejvyšší doporučená dávka u lidí starších než 65 let je 40 mg denně.

Pacienti s poruchou funkce jater nebo ledvinPokud trpíte poruchou funkce jater nebo těžkou poruchou funkce ledvin, může lékař rozhodnout o tom, že budete užívat menší dávku přípravku Seroxat, než je obvyklé.

Jestliže jste užil/a více přípravku Seroxat, než jste měl/aNikdy neužívejte více tablet, než Vám doporučí lékař. Pokud užijete (nebo někdo jiný užije) příliš mnoho tablet přípravku Seroxat, okamžitě o tom informujte svého lékaře nebo okamžitě vyhledejte lékařskou pomoc v nemocnici. Ukažte tam také obal užitých tablet.

Pokud se někdo předávkuje přípravkem Seroxat, mohou se u něho projevit příznaky popsané v bodu 4, Možné nežádoucí účinky, nebo některé z následujících příznaků: horečka, nekontrolovatelné svalové kontrakce (stahy).Jestliže jste zapomněl/a užít přípravek SeroxatUžívejte svůj lék každý den ve stejný čas.Pokud na dávku zapomenete a vzpomenete si na ni dříve, než si půjdete lehnout, užijte ji okamžitě. Další den pokračujte s užíváním v obvyklé době. Pokud si na dávku vzpomenete až v noci nebo příští den, vynechte tuto dávku. Je přitom možné, že se u Vás projeví nežádoucí účinky spojené s přerušením léčby, ale ty by měly vymizet po užití následující dávky v obvyklé době.

Co dělat, pokud se necítíte lépeSeroxat neodstraní Vaše příznaky okamžitě - všechna antidepresiva se musí nějaký čas užívat, než se dostaví účinek. Někteří pacienti se začnou cítit lépe již za několik týdnů, ale u jiných to může trvat trochu déle. Někteří pacienti se dokonce mohou přechodně cítit hůře. Pokud se ani po několika týdnech léčby Váš stav nezlepší, navštivte znovu svého lékaře a řekněte mu to. Lékař by Vám měl na začátku léčby doporučit, abyste ho po několika týdnech léčby opět navštívil/a a zhodnotil/a spolu s ním léčbu.

Jestliže jste přestal/a užívat přípravek SeroxatNeukončujte léčbu přípravkem Seroxat a nepřestávejte užívat Seroxat, dokud Vám to neřekne lékař. Když končíte s užíváním přípravku Seroxat, pomůže Vám lékař s pomalým snižováním dávky trvajícím několik týdnů nebo měsíců, což by mělo snížit pravděpodobnost výskytu abstinenčních příznaků (nežádoucích účinků spojených s vysazením přípravku). Jeden ze způsobů, jak ukončit léčbu Seroxatem, spočívá v postupném snižování dávky, kterou užíváte, a to o 10 mg týdně. Pacienti většinou zjistí, že příznaky vyvolané vysazením přípravku Seroxat jsou mírné a sami ukončí léčbu během dvou týdnů. U některých pacientů jsou ale tyto příznaky podstatně závažnější nebo trvají delší dobu.

Pokud se u Vás v průběhu snižování dávek projeví abstinenční příznaky, může se Váš lékař rozhodnout, že celý proces bude probíhat pomaleji. Pokud se u Vás během snižování dávek Seroxatu projeví závažné abstinenční příznaky, navštivte svého lékaře, který Vás může požádat, abyste opět začal/a tablety užívat a poté jste dávky snižoval/a pomaleji.

I když se u Vás projeví abstinenční příznaky, neznamená to, že nebudete schopný/á ukončit léčbu přípravkem Seroxat.

Možné nežádoucí účinky spojené s ukončením léčby

Klinické studie ukazují, že 3 z 10 lidí zaznamenají po ukončení užívání Seroxatu jeden nebo více příznaků. Některé příznaky se přitom vyskytují častěji než jiné.

Časté nežádoucí účinky, které se mohou vyskytnout až u 1 z 10 pacientů jsou:-

Pocit závrati, nestability nebo nerovnováhy.

-

Smyslové poruchy včetně pocitu mravenčení, pocitů pálení a méně často pocitů slabých elektrických šoků (včetně těchto pocitů v hlavě) a dále bzučení, syčení, pískot, zvonění nebo jiné úporné zvuky v uších (tinitus).

-

Poruchy spánku (živé sny, noční můry, neschopnost spát).

-

Pocit úzkosti.

-

Bolesti hlavy.

Méně časté nežádoucí účinky, které se mohou vyskytnout až u 1 ze 100 pacientů jsou:-

Nevolnost (pocit na zvracení).

-

Pocení (včetně nočního pocení).

-

Pohybový neklid.

-

Třes (chvění).

-

Pocit zmatenosti nebo dezorientace.

-

Průjem.

-

Emocionální nestabilita nebo podrážděnost.

-

Zrakové poruchy.

-

Kolísání srdečního rytmu nebo bušení srdce (palpitace).

Pokud se obáváte, že se u Vás projevily nežádoucí účinky spojené s ukončením léčby Seroxatem, navštivte, prosím, svého lékaře.

Máte-li jakékoli další otázky, týkající se užívání tohoto přípravku, zeptejte se svého lékaře nebo lékárníka.

4.

MOŽNÉ NEŽÁDOUCÍ ÚČINKY

Podobně jako všechny léky, může mít i přípravek Seroxat nežádoucí účinky, které se ale nemusí vyskytnout u každého. Pravděpodobnost výskytu nežádoucích účinků je vyšší v průběhu několika prvních týdnů užívání Seroxatu.

Pokud se u Vás vyskytne kterýkoli z následujících nežádoucích účinků, navštivte lékaře.

Můžete se spojit se svým lékařem nebo vyhledat lékařskou pomoc přímo v nemocnici.

Méně časté nežádoucí účinky, které se mohou vyskytnout až u 1 ze 100 pacientů jsou:-

Pokud u Vás dochází ke vzniku neobvyklých krevních podlitin nebo ke krvácení, včetně zvracení krve nebo k výskytu krve ve stolici, okamžitě o tom informujte svého lékaře nebo vyhledejte okamžitou lékařskou pomoc v nemocnici.

-

Pokud zjistíte, že nejste schopen/schopna se vymočit, okamžitě o tom informujte svého lékaře nebo vyhledejte okamžitou lékařskou pomoc v nemocnici.

Vzácné nežádoucí účinky, které se mohou vyskytnout až u 1 z 1000 pacientů jsou:-

Pokud se u Vás objeví křeče, okamžitě o tom informujte svého lékaře nebo vyhledejte okamžitou lékařskou pomoc v nemocnici.

-

Pokud pociťujete neklid a máte pocit, že nemůžete v klidu ani sedět, ani stát (tento stav se nazývá akatizie), informujte o tom svého lékaře. Při zvyšování dávek Seroxatu se tyto pocity mohou zhoršovat.

-

Pokud pociťujete únavu, slabost nebo zmatenost a máte bolavé nebo ztuhlé svaly či nekoordinované pohyby, může to být způsobeno nedostatkem sodíku v krvi. Pokud máte tyto příznaky, navštivte svého lékaře.

Velmi vzácné nežádoucí účinky, které se mohou vyskytnout až u 1 z 10000 pacientů jsou:-

Alergické reakce na Seroxat.Pokud se u Vás objeví zarudlá hrudkovitá kožní vyrážka, otoky očních víček, obličeje, rtů, úst nebo jazyka, začínající svědění nebo těžkosti při dýchání nebo polykání, okamžitě o tom informujte svého lékaře nebo vyhledejte okamžitou lékařskou pomoc v nemocnici.

- Pokud se u Vás objeví některé nebo všechny z následujících příznaků, můžete mít tzv. serotoninový syndrom. Jde o následující příznaky: pocit zmatenosti, pocit neklidu, pocení, třes, chvění, halucinace (podivné vize nebo zvuky), náhlé svalové záškuby nebo zrychlený srdeční

rytmus. Pokud se u Vás některý z těchto příznaků objeví, navštivte svého lékaře.

-

Akutní glaukom (akutní zelený zákal).Pokud pociťujete bolest v oku spojenou s neostrým viděním, navštivte svého lékaře.

Neznámá frekvenceU některých osob se mohou při užívání přípravku Seroxat nebo krátce po ukončení léčby objevit myšlenky na sebepoškozování nebo sebevražedné myšlenky (viz bod 2, Čemu musíte věnovat pozornost, než začnete přípravek Seroxat užívat).

Další možné nežádoucí účinky v průběhu léčby:

Velmi časté nežádoucí účinky, které se mohou vyskytnout u více než 1 z 10 pacientů jsou:-

Nevolnost (pocit na zvracení). Užíváním léku ráno po jídle se sníží pravděpodobnost, že k ní dojde.

-

Změna v sexuálním chování nebo funkci. Například ztráta orgasmu a u mužů abnormální erekce a ejakulace.

Časté nežádoucí účinky, které se mohou vyskytnout až u 1 z 10 pacientů jsou:-

Zvýšená hladina cholesterolu v krvi.

-

Snížená chuť k jídlu.

-

Potíže se spánkem (nespavost) nebo pocit ospalosti.

-

Abnormální sny (včetně nočních můr).

-

Pocit závrati nebo chvění (třes).

-

Bolest hlavy.

-

Potíže s koncentrací.

-

Pohybový neklid.

-

Pocit neobvyklé slabosti.

-

Neostré vidění.

-

Zívání, sucho v ústech.

-

Průjem nebo zácpa.

-

Zvracení.

-

Přibírání na váze.

-

Pocení.

Méně časté nežádoucí účinky, které se mohou vyskytnout až u 1 z 100 pacientů jsou:-

Dočasné zvýšení krevního tlaku, nebo dočasné snížení, při kterém můžete mít závrať (pocit točení hlavy) nebo Vám může být na omdlení, když se náhle postavíte.

-

Zrychlený srdeční rytmus.

-

Neschopnost pohybu, strnulost, třes nebo nekontrolovatelné pohyby úst a jazyka.

-

Rozšíření zornic.

-

Kožní vyrážky.

-

Pocit zmatenosti.

-

Halucinace (podivné vize a zvuky).

-

Neschopnost se vymočit (retence moči) nebo nekontrolovatelný únik moče (inkontinence moče).

Vzácné nežádoucí účinky, které se mohou vyskytnout až u 1 z 1000 pacientů jsou:-

Abnormální tvorba mléka u mužů a žen.

-

Pomalý srdeční rytmus.

-

Vliv na játra, který se projeví na hodnotách jaterních testů.

-

Panické záchvaty.

-

Hyperaktivní chování nebo překotné myšlenky (mánie).

-

Pocit odcizení a nepřirozeného vztahu k sobě a okolí (deperzonalizace).

-

Pocit úzkosti.

-

Neodolatelné nutkání k pohybu nohama (syndrom neklidných nohou).

-

Bolest kloubů nebo svalů.

Velmi vzácné nežádoucí účinky, které se mohou vyskytnout až u 1 z 10000 pacientů jsou:-

Kožní vyrážka, která může být tvořená puchýřky a vypadat jako malé terčíky (tmavá skvrna ve středu, která je obklopená světlejším lemem a tmavým okrajem) a která se nazývá erythema multiforme

-

Rozsáhlá vyrážka s puchýři a olupující se kůží, zvláště okolo úst, nosu, očí a genitálií (Stevens-Johnsonův syndrom)

-

Rozsáhlá vyrážka s puchýři a olupující se kůží na většině povrchu těla (toxická epidermální nekrolýza)

-

Problémy s játry, které mají za následek zežloutnutí kůže a očního bělma.

-

Zadržování tekutin nebo vody způsobující otoky rukou nebo nohou.

-

Citlivost na sluneční světlo.

-

Přetrvávající bolestivá erekce.

-

Snížený počet krevních destiček.

U některých pacientů se během užívání Seroxatu může objevit bzučení, syčení, pískání zvonění nebo jiné přetrvávající zvuky v uších (tinitus).

U pacientů, kteří užívají tento typ léčivých přípravků, bylo pozorováno zvýšení rizika kostních zlomenin.

Pokud Vás během užívání Seroxatu cokoli znepokojilo, řekněte to svému lékaři nebo lékárníkovi, kteří Vám jistě poradí. Pokud se kterýkoli z nežádoucích účinků vyskytne v závažné míře, nebo pokud si všimnete jakýchkoli nežádoucích účinků, které nejsou uvedeny v této příbalové informaci, prosím, sdělte to svému lékaři nebo lékárníkovi.

5.

JAK PŘÍPRAVEK SEROXAT UCHOVÁVAT

Uchovávejte mimo dosah a dohled dětí.Přípravek Seroxat nepoužívejte po uplynutí doby použitelnosti, uvedené na obalu za „Použitelné do:“ nebo „EXP:“. Doba použitelnosti se vztahuje k poslednímu dni uvedeného měsíce.Uchovávejte při teplotě do 30 °C.Uchovávejte v původním obalu, aby byl přípravek chráněn před světlem.Pokud užíváte polovinu tablety, uchovávejte zbytek bezpečně v balení.

Léčivé přípravky se nesmí vyhazovat do odpadních vod nebo domácího odpadu. Zeptejte se svého lékárníka, jak máte likvidovat přípravky, které již nepotřebujete. Tato opatření pomáhají chránit životní prostředí.

6.

DALŠÍ INFORMACE

Co přípravek Seroxat obsahuje - Léčivou látkou je paroxetini hydrochloridum hemihydricum. Jedna potahovaná tableta obsahuje paroxetinum 20 mg nebo 30 mg ve formě paroxetini hydrochloridum hemihydricum.

-

Pomocnými látkami jsou:

Seroxat 20 mgJádro tablety: dihydrát hydrogenfosforečnanu vápenatého (E341), magnesium-stearát (E470b) a sodná sůl karboxymethylškrobu (typ A). Potahová vrstva: hypromelosa (E464), makrogol 400, polysorbát 80 (E433), oxid titaničitý (E171) Seroxat 30 mgJádro tablety: dihydrát hydrogenfosforečnanu vápenatého (E431), magnesium-stearát (E470b) a sodná sůl karboxymethylškrobu (typ A). Potahová vrstva: hypromelosa (E464), makrogol 400, polysorbát 80 (E433), oxid titaničitý (E171), indigokarmín (E132)

Jak přípravek Seroxat vypadá a co obsahuje toto baleníSeroxat 20 mg, potahované tablety jsou bílé, oválné, potahované tablety na jedné straně vyryto „SEROXAT 20“ nebo „20“, na druhé straně s půlicí rýhou. Jedno balení přípravku Seroxat obsahuje 50 x 1 nebo 4, 10, 14, 20, 28, 30, 50, 56, 60, 98, 100, 250 nebo 500 tablet.Seroxat 30 mg, potahované tablety jsou modré, oválné, bikonvexní, potahované tablety na jedné straně vyryto „SEROXAT 30“ nebo „30“, na druhé straně s půlicí rýhou. Jedno balení přípravku Seroxat obsahuje 28, 30, 56 nebo 60 tablet.Na trhu nemusí být všechny velikosti balení.

Držitel rozhodnutí o registraci a výrobce:Držitel rozhodnutí o registraci:

SmithKline Beecham Limited, Brentford, Middlesex, Velká Británie

Výrobce:SmithKline Beecham plc (trading as SmithKline Beecham Pharmaceuticals), Crawley, West Sussex,Velká BritánieGlaxo Wellcome Production, Terras I, Mayenne, FrancieGlaxoSmithKline Pharmaceuticals S.A., Poznaň, PolskoS.C. Europharm S.A., Brasov, County of Brasov, Rumunsko

Tento léčivý přípravek je registrován v zemích EEA pod následujícími názvy:

Seroxat 20 mgRakousko

Seroxat 20 mg Filmtabletten

Belgie

Seroxat

Kypr

Seroxat

Česká republika

Seroxat 20mg

Dánsko

Seroxat

Estonsko

Seroxat

Finsko

Seroxat

Francie

Deroxat

Německo

Seroxat 20 mg Filmtabletten

Řecko

Seroxat

Maďarsko

Seroxat 20 mg filmtabletta

Island

Seroxat

Irsko

Seroxat 20 mg film-coated tablets

Itálie

Seroxat

Litva

Seroxat

Lichtenštejnsko

Seroxat

Lotyšsko

Seroxat 20mg film-coated tablets

Lucembursko

Seroxat

Malta

Seroxat

Nizozemsko

Seroxat 20 mg tablet

Norsko

Seroxat 20 mg

Polsko

Seroxat

Portugalsko

Seroxat

Slovensko

Seroxat 20 mg

Slovinsko

Seroxat 20 mg

Španělsko

Seroxat

Švédsko

Seroxat

Velká Británie

Seroxat

Seroxat 30 mgBelgie

Seroxat

Česká republika

Seroxat 30mg

Dánsko

Seroxat

Estónsko

Seroxat

Řecko

Seroxat

Irsko

Seroxat 30 mg film-coated tablets

Litva

Seroxat

Lucembursko

Seroxat

Nizozemsko

Seroxat 30 mg tablet

Slovensko

Seroxat 30 mg

Slovinsko

Seroxat

Velká Británie

Seroxat

Další informace o tomto přípravku získáte u místního zástupce držitele rozhodnutí o registraci: GlaxoSmithKline s.r.o, Na Pankráci 17/1685, 140 21 Praha 4.

Mohlo by pro Vás být užitečné zkontaktovat nějakou svépomocnou skupinu, nebo pacientskou organizaci, abyste se o svém stavu dozvěděli více. Váš lékař Vám bude schopen sdělit podrobnosti.

Tato příbalová informace byla naposledy schválena: 1.7.2011

Vysvětlení cizojazyčných údajů na obalu:LOT = Číslo šaržeEXP = Použitelné dofilm-coated tablets = potahované tabletytablets = tablety

Příloha č. 3 k rozhodnutí o změně registrace sp. zn. sukls 103239/2011a příloha k sp. zn. sukls37096-97/2011

SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU

1.

NÁZEV PŘÍPRAVKU

Seroxat 20 mg Seroxat 30 mgpotahované tablety

2.

KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ

Jedna potahovaná tableta obsahuje paroxetinum 20 mg nebo 30 mg, ve formě paroxetini hydrochloridum hemihydricum.Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.

3.

LÉKOVÁ FORMA

Potahované tablety.

Seroxat 20 mg: bílé, oválné, bikonvexní, potahované tablety na jedné straně vyryto „SEROXAT 20“ nebo „20“, na druhé straně s půlicí rýhou.Seroxat 30 mg: modré, oválné, bikonvexní potahované tablety na jedné straně vyryto „SEROXAT 30“ nebo „30“, na druhé straně s půlicí rýhou.

Tablety lze dělit na dvě stejné poloviny.

4.

KLINICKÉ ÚDAJE

4.1

Terapeutické indikace

Léčba-

Epizody deprese

-

Obsedantně-kompulzivní porucha

-

Panická porucha s agarofobií nebo bez ní

-

Sociální úzkostná porucha/Sociální fobie

-

Generalizovaná úzkostná porucha

-

Posttraumatická stresová porucha

4.2

Dávkování a způsob podání

Paroxetin se doporučuje užívat jednou denně, ráno společně s jídlem. Tabletu je nutné spolknout vcelku, nemá se rozkousat.

EPIZODY DEPRESE

Doporučené dávkování je 20 mg denně. Obvykle se zlepšení stavu u pacientů projeví už po prvním týdnu léčby, ale bývá evidentní až od druhého týdne léčby.Tak jako u všech antidepresivních přípravků se musí dávkování podle potřeby hodnotit a upravovat v průběhu 3 až 4 týdnů od začátku léčby a potom vždy, pokud se to bude považovat za klinicky vhodné. U některých pacientů s nedostatečnou odpovědí na 20 mg se tato dávka může podle odpovědi pacienta postupně zvyšovat o 10 mg až na maximální dávku 50 mg/den.

Pacienti s depresí se mají léčit dostatečně dlouho - nejméně 6 měsíců, aby se zajistilo, že u nich již nepřetrvávají žádné symptomy.

OBSEDANTNĚ-KOMPULZIVNÍ PORUCHA (OCD)

Doporučená denní dávka je 40 mg. Pacienti mají začít dávkou 20 mg denně a tato dávka se může postupně zvyšovat o 10 mg až do výše doporučené dávky. V případě, že po několika týdnech podávání doporučené dávky nebude pozorována dostatečná odpověď, může být u některých pacientů přínosné postupné zvýšení dávky až na maximálních 60 mg denně.Pacienti s OCD se mají léčit dostatečně dlouho, aby se zajistilo, že u nich již nepřetrvávají žádné symptomy. Tato doba může trvat několik měsíců i déle (viz bod 5.1 Farmakodynamické vlastnosti).

PANICKÁ PORUCHADoporučené dávkování je 40 mg denně. Pacienti mají začít s dávkou 10 mg denně a tato dávka se může podle odpovědi pacienta postupně zvyšovat o 10 mg až na doporučenou dávku. Nízká úvodní dávka se doporučuje proto, aby se minimalizovalo potenciální zhoršení symptomů panického syndromu, k čemuž obvykle dochází v časných stádiích léčby této poruchy. V případě, že po několika týdnech léčby doporučenou dávkou nebude pozorovaná dostatečná odpověď, může být u některých pacientů přínosné postupné zvýšení dávky až na maximálních 60 mg denně.Pacienti s panickou poruchou se mají léčit dostatečně dlouho, aby se zajistilo, že u nich již nepřetrvávají žádné symptomy. Tato doba může trvat několik měsíců i déle (viz bod 5.1 Farmakodynamické vlastnosti).

SOCIÁLNÍ ÚZKOSTNÁ PORUCHA/SOCIÁLNÍ FOBIEDoporučené dávkování je 20 mg denně. V případě, že po několika týdnech léčby doporučenou dávkou nebude pozorovaná dostatečná odpověď, může být u některých pacientů přínosné postupné zvyšování dávky o 10 mg až na maximálních 50 mg denně. Dlouhodobé užívání se musí pravidelně vyhodnocovat (viz bod 5.1 Farmakodynamické vlastnosti).

GENERALIZOVANÁ ÚZKOSTNÁ PORUCHADoporučené dávkování je 20 mg denně. V případě, že po několika týdnech léčby doporučenou dávkou nebude pozorovaná dostatečná odpověď, může být u některých pacientů přínosné postupné zvyšování dávky o 10 mg až na maximálních 50 mg denně. Dlouhodobé užívání se musí pravidelně vyhodnocovat (viz bod 5.1 Farmakodynamické vlastnosti).

POSTTRAUMATICKÁ STRESOVÁ PORUCHADoporučené dávkování je 20 mg denně. V případě, že po několika týdnech léčby doporučenou dávkou nebude pozorovaná dostatečná odpověď, může být u některých pacientů přínosné postupné zvyšování dávky o 10 mg až na maximálních 50 mg denně. Dlouhodobé užívání se musí pravidelně vyhodnocovat (viz bod 5.1 Farmakodynamické vlastnosti).

VŠEOBECNÉ INFORMACE

ABSTINENČNÍ SYMPTOMY POZOROVANÉ PO PŘERUŠENÍ PODÁVÁNÍ PAROXETINU Mělo by se zabránit náhlému přerušení užívání (viz bod 4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití a 4.8 Nežádoucí účinky). Režim postupného snižování dávky uplatněný v klinických studiích spočívá ve snižování denní dávky o 10 mg v týdenních intervalech. Pokud se po snížení dávky nebo po přerušení léčby objeví nesnesitelné symptomy, může se zvážit pokračování v léčbě předtím předepsanou dávkou. Následně může lékař pokračovat ve snižování dávky, ale pomaleji.

Zvláštní skupiny pacientů:



Starší lidé

U starších lidí se vyskytují zvýšené plazmatické koncentrace paroxetinu, dosažené hodnoty však nevybočují z rozmezí hodnot pozorovaných v mladších věkových skupinách. Dávkování se má začít počáteční dávkou pro dospělé. U některých pacientů může být zvyšování dávky užitečné, ale nemá se přesáhnout maximální dávka 40 mg denně.



Děti a dospívající (7-17 let)

Paroxetin by neměl být použit k léčbě dětí a dospívajících, protože v kontrolovaných klinických studiích se zjistilo, že paroxetin je spojován se zvýšeným rizikem sebevražedného chování a projevů nepřátelství (hostility).V těchto studiích kromě toho nebyla dostatečně potvrzena účinnost (viz bod 4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití a 4.8 Nežádoucí účinky).



Děti do 7 let

U dětí do 7 let nebylo použití paroxetinu zkoumáno. Paroxetin by se neměl používat, protože v této skupině nebyla potvrzena bezpečnost a účinnost.



Porucha funkce ledvin/jater

U pacientů s těžkou poruchou funkce ledvin (clearence kreatininu je menší než 30 ml/min) nebo u pacientů s poruchou funkce jater dochází ke zvýšení plazmatických koncentrací paroxetinu. Dávkování je proto potřeba omezit na spodní hranici doporučeného dávkování.

4.3

Kontraindikace

Známá přecitlivělost na paroxetin nebo na jakoukoliv pomocnou látku.

Paroxetin je kontraindikovaný v kombinaci s inhibitory monoaminooxidázy (IMAO). Ve výjimečných případech může být za předpokladu, že je k dispozici zařízení pro bedlivé monitorování symptomů serotoninového syndromu a krevního tlaku (viz bod 4.5), v kombinaci s paroxetinem podán linezolid (antibiotikum, reverzibilní neselektivní IMAO). Léčba paroxetinem se může začít:-

po dvou týdnech po přerušení podávání ireverzibilního IMAO, nebo

-

nejméně po 24 hodinách po přerušení podávání reverzibilního IMAO (např. moklobemid, linezolid, methylthioninium-chlorid (methylenová modř; preoperativní vizualizační činidlo, které je reverzibilním neselektivním IMAO)).

Mezi přerušením léčby paroxetinem a začátkem léčby jakýmkoliv IMAO by měl uplynout nejméně jeden týden.

Paroxetin by se neměl používat v kombinaci s thioridazinem, protože tak jako jiné léky, které inhibují jaterní enzym CYP450 2D6, může paroxetin zvýšit plazmatické hladiny thioridazinu (viz bod 4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce). Podávání samotného thioridazinu může vést k prodloužení QTc intervalu ve spojení se závažnou komorovou arytmií jako je torsades de pointes a náhlou smrtí.

Paroxetin by se neměl užívat v kombinaci s pimozidem (viz bod 4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce).

4.4

Zvláštní upozornění a opatření pro použití

Léčba paroxetinem by měla být zahájena opatrně až po dvou týdnech po ukončení léčby ireverzibilním IMAO anebo po 24 hodinách po ukončení léčby reverzibilním IMAO. Dávky paroxetinu se mají postupně zvyšovat do té doby, než se dosáhne optimální odpovědi (viz bod 4.3 Kontraindikace a bod 4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce).

Použití u dětí a dospívajících do 18 letSeroxat by neměl být použit k terapii dětí a dospívajících do 18 let. Sebevražedné chování (pokus o sebevraždu a sebevražedné myšlenky) a hostilita (převážně agresivita, opoziční chování a hněv) byly v klinických studiích mnohem častěji pozorovány u dětí a dospívajících léčených antidepresivy v porovnání s těmi, kteří byli léčeni placebem. Jestliže je na základě klinické potřeby přesto rozhodnuto o léčbě, pak by pacient měl být pečlivě sledován pro výskyt sebevražedných symptomů.

Navíc nejsou k dispozici dostačující údaje o dlouhodobé bezpečnosti použití u dětí a dospívajících týkající se růstu, dospívání a rozvoje kognitivních a behaviorálních funkcí.

Sebevražda/sebevražedné myšlenky nebo zhoršení klinického stavu Deprese je spojena se zvýšeným rizikem sebevražedných myšlenek, sebepoškozování a sebevraždy (příhod souvisejících se sebevraždou). Riziko přetrvává až do té doby, dokud nedojde k významné remisi. Protože se zlepšení nemusí projevit během několika prvních nebo i dalších týdnů léčby, musí být pacienti pečlivě sledováni až do té doby, dokud k takovému zlepšení nedojde. Všeobecnou klinickou zkušeností je, že se riziko sebevraždy může v časných stadiích uzdravování zvýšit.

Také další psychiatrická onemocnění, u nichž se paroxetin předepisuje, můžou být doprovázeny zvýšeným rizikem příhod souvisejících se sebevraždou. Tyto stavy mohou kromě toho být komorbidní s depresivní poruchou. Při léčbě pacientů s dalšími psychiatrickými onemocněními se proto musí dodržovat stejná opatření, která jsou u léčby pacientů s depresivní poruchou.

Pacienti, kteří mají v anamnéze před zahájením léčby příhody související se sebevraždou nebo ti kteří vykazují významný stupeň sebevražedných představ před zahájením léčby, mají vyšší riziko sebevražedných myšlenek nebo pokusů o sebevraždu, a proto musí být během léčby pečlivě sledováni.Meta-analýza placebem kontrolovaných klinických studií prováděných na dospělých trpících psychiatrickými poruchami prokázala vyšší riziko sebevražedného chování u mladých dospělých do 25 let, léčených antidepresivy ve srovnání s placebem (viz také bod 5.1).

Pacienti, a zvláště ti se zvýšeným rizikem, by měli být během léčby pečlivě sledováni, a to především na začátku léčby nebo v době po změně dávky. Pacienti (a jejich pečující osoby/ošetřovatelé) by měli být upozorněni na to, že je nutné sledovat jakékoliv zhoršení jejich stavu, vznik sebevražedného chování nebo myšlenek a neobvyklých změn chování a na to, že pokud se tyto symptomy objeví, musí okamžitě vyhledat lékařskou pomoc.

Akatizie/psychomotorický neklidPoužití paroxetinu bylo spojeno s rozvojem akatizie, která je charakterizována vnitřním pocitem neklidu a psychomotorickou agitovaností jako je neschopnost sedět nebo stát v klidu, obvykle spojené se subjektivní tísní. Akatizie se s největší pravděpodobností vyskytuje během několika prvních týdnů léčby. U pacientů u nichž dojde k těmto symptomům, může být zvyšování dávky škodlivé.

Serotoninový syndrom/Maligní neuroleptický syndromVe vzácných případech se může v souvislosti s léčbou paroxetinem vyskytnout rozvoj serotoninového syndromu nebo příznaků podobných malignímu neuroleptickému syndromu, zvláště pokud se podává v kombinaci s dalšími serotonergními a/nebo neuroleptickými léky. Vzhledem k tomu, že tyto syndromy mohou vést k potenciálně život ohrožujícím stavům, měla by být léčba paroxetinem přerušena, pokud se takové příznaky (charakterizované skupinou symptomů jako jsou hypertermie, rigidita, myoklonie, autonomní nestabilita s možnými rychlými výkyvy vitálních funkcí, změny v duševním stavu zahrnující zmatenost, podrážděnost, extrémní agitovanost s progresí do delíria a komatu) vyskytnou a musí se začít podpůrná symptomatická léčba. Paroxetin by se neměl používat s prekurzory serotoninu (jako je L-tryptofan, oxitriptan) z důvodu rizika serotonergního syndromu (viz bod 4.3 Kontraindikace a bod 4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce).

MánieTak jako u všech antidepresiv by se měl paroxetin používat opatrně u pacientů s mánií v anamnéze. Podávání paroxetinu je potřeba přerušit u každého pacienta, u něhož začne manická fáze.

Porucha funkce ledvin/jaterOpatrnost se doporučuje u pacientů s těžkou poruchou funkce ledvin nebo u pacientů s poruchou funkce jater (viz bod 4.2 Dávkování a způsob podání.)

DiabetesU pacientů s diabetem může léčba SSRI ovlivnit kompenzaci diabetu. Je možné, že bude nutné upravit dávkování inzulinu a/nebo perorálních antidiabetik.

EpilepsieTak jako u ostatních antidepresiv by se měl paroxetin používat opatrně u pacientů s epilepsií.

ZáchvatyCelkový výskyt záchvatů je u pacientů léčených paroxetinem menší než 0,1 %. Podávání léku by se mělo přerušit, pokud u pacienta dojde k záchvatu.

Elektrokonvulzívní léčba (ECT)O současném podávání paroxetinu s ECT existuje málo klinických zkušeností.

GlaukomTak jako u ostatních přípravků ze skupiny SSRI může paroxetin způsobit mydriázu, a proto by se měl používat s opatrností u pacientů, kteří trpí glaukomem s úzkým úhlem anebo mají glaukom v anamnéze.

Onemocnění srdceU pacientů s onemocněním srdce je nutné dodržovat obvyklá opatření.

HyponatrémieHyponatrémie byla hlášena zřídka, a když, tak především u starších lidí. Opatrnosti je potřeba i u pacientů vystavených riziku vzniku hyponatrémie, např. z důvodu současně používaných léků a cirhózy. Hyponatrémie po přerušení léčby paroxetinem obvykle odezní.

KrváceníU léků ze skupiny SSRI byly hlášeny případy krvácení do kůže jako je ekchymóza a purpura. Hlášeny byly i další projevy krvácení, např. gastrointestinální krvácení. Starší lidé mohou být vystaveni zvýšenému riziku.

Opatrnost se doporučuje u pacientů užívajících léky ze skupiny SSRI současně s perorálními antikoagulancii, s léky, o kterých je známo, že ovlivňují funkci krevních destiček anebo s dalšími léky, které mohou zvýšit riziko krvácení (např. s atypickými antipsychotiky jako je klozapin, fenothiaziny, většina TCA, kyselina acetylsalicylová, NSAID, inhibitory COX-2), stejně i u pacientů, kteří mají v anamnéze poruchy krvácení anebo stavy, které mohou predisponovat ke krvácení.

Interakce s tamoxifenemParoxetin jako silný inhibitor CYP2D6 může způsobovat snížení koncentrací endoxifenu, jednoho z nejdůležitějších aktivních metabolitů tamoxifenu. Proto je nutné se podávání paroxetinu během léčby tamoxifenem vyvarovat vždy, když je to možné (viz bod 4.5).

Abstinenční symptomy pozorované po přerušení léčby paroxetinemAbstinenční symptomy se po přerušení léčby vyskytují často, zvláště pokud je přerušení náhlé (viz bod 4.8 Nežádoucí účinky). V klinických studiích se nežádoucí účinky po přerušení léčby vyskytly u 30 % pacientů léčených paroxetinem oproti 20 % pacientů léčených placebem. Výskyt abstinenčních příznaků není to samé jako, že je přípravek návykový nebo vyvolává závislost.Riziko výskytu abstinenčních příznaků může záviset na několika faktorech, včetně délky trvání a dávky použité v léčbě a rychlosti snižování dávky.Byly hlášeny závratě, smyslové poruchy (včetně parestézie, pocitů elektrických šoků a tinitu), poruchy spánku (včetně intenzivních snů), agitovanost nebo úzkost, nauzea, tremor, zmatenost, pocení, bolest hlavy, průjem, palpitace, emocionální nestabilita, podrážděnost a zrakové poruchy. Tyto symptomy jsou obvykle mírné až střední intenzity, u některých pacientů však mohou být závažné. Obvykle se vyskytují během několika prvních dní po přerušení léčby, ale velmi zřídka byly hlášeny i u pacientů,

kteří nevědomě vynechali dávku. Tyto symptomy jsou obvykle přechodné a většinou odezní do dvou týdnů, i když u některých jedinců mohou přetrvávat déle (2-3 měsíce i déle). Z tohoto důvodu se při přerušení léčby doporučuje, aby byl paroxetin vysazován postupně po dobu několika týdnů anebo měsíců podle potřeb pacienta (viz Abstinenční symptomy pozorované po přerušení podávání paroxetinu, bod 4.2 Dávkování a způsob podání).

4.5

Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce

Serotonergní přípravkyTak jako u ostatních přípravků ze skupiny SSRI, může současné podávání se serotonergními léky vést k výskytu účinků souvisejících s 5-HT (serotoninový syndrom: viz bod 4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití). Doporučuje se opatrnost a pozornější klinické sledování pacienta, pokud jsou s paroxetinem kombinovány serotonergní přípravky (jako např. L-tryptofan, triptany, tramadol, linezolid,

methylthioninium-chlorid (methylenová modř)), SSRI, lithium, pethidin a přípravky

obsahující třezalku tečkovanou – Hypericum perforatum). Pozornost je třeba rovněž věnovat použití fentanylu v průběhu celkové anestezie nebo k léčbě chronické bolesti.Současné užívání paroxetinu a IMAO je kontraindikováno kvůli riziku serotoninového syndromu (viz bod 4.3 Kontraindikace).

PimozidVe studii, kde se používala jednotlivá nízká dávka pimozidu (2 mg) současně s 60 mg paroxetinu, byly prokázány průměrně 2,5krát zvýšené hladiny pimozidu. To může být vysvětleno CYP2D6 inhibujícími vlastnostmi paroxetinu. Díky úzkému terapeutickému indexu pimozidu a jeho známé schopnosti prodlužovat QT interval je současné užívání pimozidu a paroxetinu kontraindikováno (viz bod 4.3 Kontraindikace).

Enzymy metabolizující lékyMetabolismus a farmokokinetiku paroxetinu může ovlivnit indukce nebo inhibice enzymů metabolizujících léky.Pokud se paroxetin má podávat současně se známým inhibitorem enzymů metabolizujících léky, musí se

zvážit

podání

dávek

odpovídajících

spodní

hranici

doporučeného

dávkování.

Pokud se má lék podávat současně se známými induktory enzymů metabolizujících léky (např. s karbamazepinem, rifampicinem, fenobarbitalem, fenytoinem) nebo s fosamprenavirem/ritonavirem, není potřebná žádná úprava úvodního dávkování. Jakákoliv úprava dávkování paroxetinu (ať už po iniciaci dávkování nebo po přerušení podávání enzymatického induktoru) se má řídit klinickým účinkem (snášenlivost a účinnost).

Fosamprenavir/ritonavir: současné podávání fosamprenaviru/ritonaviru v dávce 700/100 mg podávané dvakrát denně a paroxetinu v dávce 20 mg podávané jedenkrát denně zdravým dobrovolníkům po dobu 10 dní vede k signifikantnímu snížení plazmatických hladin paroxetinu přibližně o 55 %. Plazmatické hladiny fosamprenaviru/ritonaviru byly během současného podávání s paroxetinem blízké hodnotám získaným v jiných studiích, což naznačuje, že paroxetin neměl signifikantní vliv na metabolismus fosamprenaviru/ritonaviru. Údaje o efektu dlouhodobého současného podávání paroxetinu a fosamprenaviru/ritonaviru (přesahujícího 10 dní) nejsou k dispozici.

Procyklidin: Každodenní podávání paroxetinu významně zvyšuje plazmatické hladiny procyklidinu. Pokud se projeví anticholinergní účinky, dávka procyklidinu by měla být snížena.

Antikonvulziva: karbamazepin, fenytoin, valproát sodný. Nezdá se, že by současné podávání mělo nějaký účinek na farmakokinetický/dynamický profil u pacientů s epilepsií.

Inhibiční potenciál paroxetinu vůči CYP2D6Tak jako ostatní antidepresiva, včetně ostatních SSRI, inhibuje paroxetin jaterní enzym CYP2D6 cytochromu P450. Inhibice CYP2D6 může vést ke zvýšeným plazmatickým koncentracím současně podávaných léků, které jsou metabolizovány tímto enzymem. Patří mezi ně některá tricyklická

antidepresiva (např. klomipramin, nortriptylin a desipramin), fenothiazinová neuroleptika (např. perfenazin a thioridazin, viz bod 4.3 Kontraindikace), risperidon, atomoxetin, některá antiarytmika třídy 1c (např. propafenon a flekainid) a metoprolol. Nedoporučuje se používat paroxetin v kombinaci s metoprololem, který se podává při srdeční nedostatečnosti, a to z důvodu jeho úzkého terapeutického rozmezí u této indikace.

V literatuře byly zaznamenány farmakokinetické interakce mezi inhibitory CYP2D6 a tamoxifenem, které se projevily 65-75% snížením plazmatických hladin jedné z aktivnějších forem tamoxifenu, tj. endoxifenu. V některých studiích byla při společném užití s některými antidepresivy ze skupiny SSRI hlášená snížená účinnost tamoxifenu. Vzhledem k tomu, že snížení účinnosti tamoxifenu nelze vyloučit, je nutné se společnému podávání se silnými inhibitory CYP2D6 (včetně paroxetinu) vyvarovat vždy, když je to možné (viz bod. 4.4).

AlkoholTak jako u ostatních psychotropních léků se pacienti musí upozornit na to, že během užívání paroxetinu se mají vyvarovat konzumace alkoholu.

Perorální antikoagulanciaMezi paroxetinem a perorálními antikoagulancii se může vyskytnout farmakodynamická interakce. Současné použití paroxetinu a perorálních antikoagulancií může vést ke zvýšené antikoagulační aktivitě a riziku krvácení. Paroxetin se proto musí používat opatrně u pacientů, kteří jsou léčeni perorálními antikoagulancii (viz bod 4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití).

NSAID a kyselina acetylsalicylová a další antikoagulační lékyMezi paroxetinem a NSAID/kyselinou acetylsalicylovou může dojít k farmakodynamické interakci. Současné použití paroxetinu a NSAID/kyseliny acetylsalicylové může vést ke zvýšenému riziku krvácení (viz bod 4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití).Opatrnost se doporučuje u pacientů užívajících SSRI současně s perorálními antikoagulancii, s léky, o kterých víme, že ovlivňují funkci krevních destiček anebo s dalšími léky, které mohou zvýšit riziko krvácení (např. s atypickými antipsychotiky jako je klozapin, fenothiaziny, většina TCA, kyselina acetylsalicylová, NSAID, inhibitory COX-2), i u pacientů, kteří mají v anamnéze poruchy krvácení nebo stavy, které mohou predisponovat ke krvácení.

4.6

Fertilita, těhotenství a kojení

Fertilita Několik klinických studií prokázalo, že SSRI (včetně paroxetinu) mohou ovlivňovat kvalitu spermií. Zdá se, že tento účinek je reverzibilní po přerušení léčby. Tyto studie nezkoumaly dopad na fertilitu, ale změny kvality spermií mohou fertilitu u některých mužů ovlivnit.

TěhotenstvíNěkteré epidemiologické studie naznačily možnost zvýšení rizika výskytu vrozených malformací, především kardiovaskulárních (jako jsou například defekty ventrikulárního a atriálního septa) v souvislosti s užíváním paroxetinu v prvním trimestru těhotenství. Mechanismus není znám. Podle těchto dat je riziko, že se po užívání paroxetinu v těhotenství narodí dítě s kardiovaskulárním defektem menší než 2/100 ve srovnání s očekávaným poměrem těchto defektů v celkové populaci, který je přibližně 1/100.

Paroxetin se má užívat v průběhu těhotenství jen v případě nutnosti. Předepisující lékař bude muset u žen, které jsou těhotné nebo plánují těhotenství, zvážit možnost alternativní léčby. Náhlému přerušení léčby v průběhu těhotenství se má zabránit (viz Abstinenční symptomy pozorované po přerušení podávání paroxetinu, bod 4.2 Dávkování a způsob podání).

Pokud matky pokračovaly v užívání paroxetinu v pozdějších stádiích těhotenství, zvláště ve třetím trimestru, měly by se jejich narozené děti pozorovat.

U novorozence, jehož matka užívala paroxetin v pozdějších stádiích těhotenství, se mohou vyskytnout následující symptomy: respirační tíseň, cyanóza, apnoe, záchvaty, nestabilita teploty, porucha příjmu potravy, zvracení, hypoglykémie, hypertonie, hypotonie, hyperreflexie, tremor, nervozita, podrážděnost, letargie, nepřetržitý pláč, somnolence a poruchy spánku. Tyto symptomy mohou být buď důsledkem serotonergních účinků anebo abstinenčních příznaků. Ve většině případů začnou komplikace okamžitě, anebo krátce (do 24 hodin) po porodu.

Epidemiologické údaje naznačují, že užití SSRI v těhotenství, zvláště v pozdním těhotenství, může vést ke zvýšení rizika přetrvávající plicní hypertenze u novorozenců (PPHN). Pozorované riziko odpovídalo přibližně 5 případům na 1000 těhotenství. V celkové populaci se objevují 1 až 2 případy PPHN na 1000 těhotenství.

Studie na zvířatech prokázaly reprodukční toxicitu, ale neprokázaly přímé škodlivé účinky na těhotenství, embryonální/fetální vývoj, porod nebo postnatální vývoj (viz bod 5.3 Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti).

KojeníMalé množství paroxetinu se vylučuje do mateřského mléka. V publikovaných studiích byly sérové koncentrace u kojených dětí nedetekovatelné (méně než 2 ng/ml) anebo velmi nízké (méně než 4 ng/ml) a žádné známky účinku léku nebyly u těchto kojenců pozorovány. Jelikož nejsou žádné účinky předpokládány, může být kojení zváženo.

4.7

Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje

Klinické zkušenosti ukázaly, že léčba paroxetinem není spojená s ovlivněním kognitivních anebo psychomotorických funkcí. Tak jako u všech léků působících na psychiku však musí pacienti být upozorněni, aby byli opatrní, pokud jde o jejich schopnost řídit vozidlo a obsluhovat stroje.I když paroxetin nezvyšuje účinky alkoholu na mentální a motorické funkce, současné užívání paroxetinu a alkoholu se nedoporučuje.

4.8

Nežádoucí účinky

S pokračující léčbou se může intenzita a frekvence některých níže uvedených nežádoucích účinků snižovat a obvykle není nutno léčbu ukončit. Nežádoucí účinky jsou seřazeny podle orgánových systémů a frekvence výskytu. Frekvence výskytu nežádoucích účinků jsou definovány jako:velmi časté (≥1/10), časté (≥1/100, <1/10), méně časté (≥1/1000, <1/100), vzácné (≥1/10 000, <1/1000), velmi vzácné (<1/10 000) a není známo (z dostupných údajů nelze určit).

Poruchy krve a lymfatického systémuMéně časté: abnormální krvácení převážně do kůže a sliznic (většinou se jednalo o výskyt ekchymosy).Velmi vzácné: trombocytopenie.

Poruchy imunitního systémuVelmi vzácné: alergické reakce (včetně kopřivky a angioedému).

Endokrinní poruchyVelmi vzácné: syndrom inadekvátní sekrece antidiuretického hormonu (SIADH).

Poruchy metabolismu a výživyČasté: zvýšení hladin cholesterolu, snížená chuť k jídlu.Vzácné: hyponatrémie.Hyponatrémie byla hlášena většinou u starších pacientů, což může být někdy způsobeno syndromem inadekvátní sekrece antidiuretického hormonu (SIADH).

Psychiatrické poruchyČasté: somnolence, nespavost, agitovanost, abnormální sny (včetně nočních můr).Méně časté: zmatenost, halucinace.Vzácné: manické reakce, úzkost, depersonalizace, záchvaty paniky, akatizie (viz bod 4.4)Není známo: sebevražedné představy a sebevražedné chování.Během užívání paroxetinu nebo záhy po přerušení léčby byly hlášeny případy sebevražedných představ a sebevražedného chování (viz bod 4.4).Tyto symptomy mohou být i důsledkem základního onemocnění.

Poruchy nervového systémuČasté: závrať, třes, bolest hlavy, poruchy koncentrace.Méně časté: extrapyramidové poruchy.Vzácné: křeče, syndrom neklidných nohou (RLS, restless legs syndrome).Velmi vzácné: serotoninový syndrom (mezi symptomy patří agitovanost, zmatenost, pocení, halucinace, hyperreflexie, myoklonie, svalový třes, tachykardie a tremor). U pacientů užívajících neuroleptika nebo trpících poruchami motoriky byly ojediněle pozorovány poruchy extrapyramidových funkcí včetně orofaciální dystonie.

Poruchy okaČasté: neostré vidění.Méně časté: mydriáza (viz bod 4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití).Velmi vzácné: akutní glaukom.

Poruchy ucha a labyrintu Není známo: tinnitus.

Srdeční poruchyMéně časté: sinusová tachykardie.Vzácné: bradykardie.

Cévní poruchyMéně časté: přechodné zvýšení nebo snížení krevního tlaku, posturální hypotenze.Při užívání paroxetinu může dojít k přechodnému zvýšení nebo snížení krevního tlaku, a to obvykle u pacientů, kteří již dříve trpěli hypertenzí či úzkostí.

Respirační, hrudní a mediastinální poruchyČasté: zívání.

Gastrointestinální poruchyVelmi časté: nauzea.Časté: zácpa, průjem, zvracení, sucho v ústech.Velmi vzácné: gastrointestinální krvácení.

Poruchy jater a žlučových cestVzácné: zvýšení hodnot jaterních enzymů.Velmi vzácné: poruchy jater, jako je například hepatitida (někdy spojená se žloutenkou), a/nebo selhání jater.Bylo hlášeno zvýšení hodnot jaterních enzymů. Při postmarketingovém sledování byly u pacientů užívajících paroxetin velmi vzácně hlášeny jaterní poruchy, jako je například hepatitida (někdy spojená se žloutenkou), a/nebo selhání jater. Dojde-li k dlouhodobému zvýšení hodnot jaterních testů, mělo by se zvážit případné vysazení paroxetinu.

Poruchy kůže a podkožní tkáněČasté: pocení.Méně časté: vyrážka, pruritus.

Velmi vzácné: závažné kožní nežádoucí reakce (včetně erythema multiforme, Stevens-Johnsonova syndromu a toxické epidermální nekrolýzy), fotosenzitivní reakce.

Poruchy ledvin a močových cestMéně časté: retence moči, inkontinence moči.

Poruchy reprodukčního systému a prsuVelmi časté: poruchy sexuálních funkcí.Vzácné: hyperprolaktinémie, galaktorea.Velmi vzácné: priapismus.

Poruchy svalové a kosterní soustavy a pojivové tkáněVzácné: artralgie, myalgie.

Epidemiologické studie, které byly vedeny převážně u pacientů ve věku 50 let a starších, prokázaly zvýšení rizika kostních zlomenin u pacientů léčených SSRI a TCA. Mechanismus vedoucí ke zvýšení rizika zlomenin není znám.

Celkové a jinde nezařazené poruchy a lokální reakce po podáníČasté: astenie, přírůstek tělesné hmotnosti.Velmi vzácné: periferní edém.

ABSTINENČNÍ SYMPTOMY POZOROVANÉ PO PŘERUŠENÍ LÉČBY PAROXETINEM

Časté: závrať, smyslové poruchy, poruchy spánku, úzkost, bolest hlavy.Méně časté: agitovanost, nauzea, tremor, zmatenost, pocení, emocionální nestabilita, zrakové poruchy, palpitace, průjem, podrážděnost.Vysazení paroxetinu (zvláště pokud je náhlé) často vede k abstinenčním příznakům. Hlášené byly závratě, smyslové poruchy (včetně parestezie, pocitů elektrických šoků a hučení v uších), poruchy spánku (včetně intenzivních snů), agitovanost anebo úzkost, nauzea, tremor, zmatenost, pocení, bolest hlavy, průjem, palpitace, emocionální nestabilita, podrážděnost a zrakové poruchy.Tyto symptomy jsou obvykle mírné až střední intenzity a odezní samy, u některých pacientů však mohou být i závažné. a/nebo dlouhodobé. Z tohoto důvodu se doporučuje postupné snižování dávky v případě, že už léčba paroxetinem není nutná (viz bod 4.2 Dávkování a způsob podání a bod 4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití).

NEŽÁDOUCÍ ÚČINKY ZÍSKANÉ Z PEDIATRICKÝCH KLINICKÝCH STUDIÍByly pozorovány následující nežádoucí účinky: Zvýšení výskytu suicidálního (sebevražedného) jednání (včetně suicidálních pokusů a suicidálních myšlenek), sebepoškozující jednání a projevy nepřátelství. Suicidální myšlenky a suicidální pokusy byly pozorovány převážně v klinických studiích u dospívajících s diagnózou velké deprese. Projevy nepřátelství se objevovaly převážně u dětí s obsedantně-kompulzivní poruchou, zvláště u dětí mladších 12 let.Další pozorované nežádoucí účinky jsou: snížení chuti k jídlu, tremor, pocení, hyperkineze, agitovanost, emoční labilita (včetně pláče a kolísání nálady), krvácivé nežádoucí účinky, převážně na kůži a sliznicích.Nežádoucí účinky, které byly pozorovány při přerušení/postupném vysazování paroxetinu jsou: emoční labilita (včetně pláče a kolísání nálady, sebepoškozování, suicidálních myšlenek a suicidálních pokusů), nervozita, závrať, nauzea a bolest břicha (viz bod 4.4. Zvláštní upozornění a opatření pro použití).Pro další informace týkající se pediatrických klinických studií viz bod 5.1.

4.9

Předávkování

Symptomy a příznakyZ dostupných informací o předávkování paroxetinem je zřejmé jeho široké rozmezí bezpečnosti. Zkušenosti s předávkováním paroxetinem ukázaly, že kromě příznaků uvedených v bodu 4.8 „Nežádoucí účinky“ byla hlášena horečka a mimovolné svalové kontrakce. Pacienti se obvykle uzdravili bez závažných následků, a to i v případech kdy užili jednotlivé dávky až do 2000 mg. Vzácně byly hlášeny nežádoucí účinky jako bezvědomí nebo změny EKG, velmi vzácně s fatálním výsledkem, a to zvláště v případech kdy byl paroxetin kombinován s dalšími psychotropními látkami, ať už s alkoholem nebo bez něj.

LéčbaNení známo specifické antidotum.Léčba se skládá ze všeobecných opatření, která jsou platná pro léčbu předávkování jakýmkoliv antidepresivem. Je-li to možné, lze v období několika hodin po předávkování podat ke snížení absorpce paroxetinu 20-30 g živočišného uhlí. Doporučují se podpůrná opatření s častým monitorováním vitálních funkcí a důkladné sledování. Léčba pacientů se má řídit klinickými příznaky.

5.

FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI

5.1

Farmakodynamické vlastnosti

Farmakoterapeutická skupina: Antidepresiva – selektivní inhibitory zpětného vychytávání serotoninu. ATC kód: N06AB05.

Mechanismus účinkuParoxetin je účinný a selektivní inhibitor zpětného vychytávání 5-hydroxytryptaminu (5-HT, serotoninu) a předpokládá se, že jeho antidepresivní účinek a účinnost v léčbě OCD, sociální úzkostné poruchy/sociální fobie, generalizované úzkostné poruchy, posttraumatické stresové poruchy a panické poruchy souvisí právě se specifickou inhibicí zpětného vychytávání 5-HT na synaptických membránách mozkových neuronů.Paroxetin není chemicky příbuzný s tricyklickými nebo tetracyklickými antidepresivy, ani s většinou ostatních antidepresiv.Paroxetin má nízkou afinitu k muskarinovým cholinergním receptorům. Při studiích prováděných na zvířatech byly zjištěny jen slabé anticholinergní vlastnosti.Ve shodě s uvedenou selektivitou ukazují studie prováděné in vitro, že paroxetin má na rozdíl od tricyklických antidepresiv nízkou afinitu k alfa1-, alfa2- a beta-adrenergním receptorům a dále k dopaminovým (D2), různým 5-HT1, 5-HT2 a histaminovým (H1) receptorům. Tomu, že neexistují interakce s postsynaptickými receptory in vitro, odpovídají i výsledky studií in vivo, při nichž nedochází k útlumu CNS ani k hypotenznímu účinku.

Farmakodynamické účinkyParoxetin neovlivňuje psychomotorické funkce a nepotencuje depresivní účinek ethanolu.Tak jako u ostatních selektivních inhibitorů zpětného vychytávání 5-HT, paroxetin způsobuje příznaky nadměrné stimulace 5-HT receptorů, podá-li se zvířatům, kterým byly předtím podány jiné inhibitory monoaminooxidázy (IMAO) nebo tryptofan.Behaviorální a EEG studie naznačují, že paroxetin má v dávce, která obvykle převyšuje dávky potřebné pro inhibici resorbce 5-HT, slabý stimulační účinek. Stimulace není amfetaminové povahy. Na základě studií na zvířatech se prokázalo, že kardiovaskulární systém snáší paroxetin bez obtíží. Paroxetin nevyvolává po podání zdravým dobrovolníkům klinicky významné změny krevního tlaku, tepové frekvence ani EKG.Klinické studie svědčí o tom, že paroxetin má na rozdíl od antidepresiv, které inhibují zpětné vychytávání noradrenalinu, mnohem menší tendenci inhibovat antihypertenzivní účinky guanetidinu. V léčbě depresivních poruch je účinnost paroxetinu srovnatelná se standardními antidepresivy. Existují určité důkazy o tom, že paroxetin může být terapeuticky úspěšný i u pacientů, kteří na léčbu standardními antidepresivy nereagují.

Ranní užívání paroxetinu nemá negativní vliv na kvalitu ani na délku spánku. Kromě toho je pravděpodobné, že jako reakci na léčbu pacienti zpozorují zlepšení spánku.

Analýza sebevražednosti u dospělýchAnalýza placebem kontrolovaných klinických studií prováděných na dospělých trpících psychiatrickými poruchami prokázala vyšší frekvenci výskytu sebevražedného chování u mladých dospělých (ve věku 18 až 24 let) léčených paroxetinem ve srovnání s placebem (2,19% oproti 0,92%). Ve starších věkových skupinách nebylo takové zvýšení pozorováno. U dospělých trpících depresivní poruchou (ve všech věkových skupinách) bylo zvýšení frekvence výskytu sebevražedného chování u pacientů léčených paroxetinem ve srovnání s placebem (0,32% oproti 0,05%); ve všech těchto případech se jednalo o pokusy o sebevraždu. Většina těchto pokusů u paroxetinu (8 z 11) byla ale pozorovaná u mladších dospělých (viz také bod 4.4)

Odpověď na dávkuVe studiích fixní dávky je křivka odpovědi na dávku plochá, což svědčí o tom, že neexistuje výhoda týkající se účinnosti při používání vyšších než doporučených dávek. Existují však některé klinické údaje svědčící o tom, že pro některé pacienty může být titrace dávky směrem nahoru přínosná.

Dlouhodobá účinnostDlouhodobá účinnost paroxetinu u deprese byla prokázána v 52-týdenní studii za použití udržovací dávky s koncepcí prevence relapsu: relaps mělo 12 % pacientů užívajících paroxetin (20-40 mg denně) oproti 28 % pacientů užívajících placebo.

Dlouhodobá účinnost paroxetinu v léčbě OCD byla studována ve třech 24-týdenních studiích za použití udržovací dávky s koncepcí prevence relapsu. V jedné ze tří studií bylo dosaženo významného rozdílu v podílu jedinců s relapsem mezi paroxetinem (38 %) oproti placebu (59 %).

Dlouhodobá účinnost paroxetinu v léčbě panické poruchy byla prokázána ve 24-týdenní studii za použití udržovací dávky s koncepcí prevence relapsu: relaps mělo 5 % pacientů užívajících paroxetin (10-40 mg denně) oproti 30 % pacientů užívajících placebo. Tato studie byla podpořená 36-týdenní studií, kde se užívaly udržovací dávky.

Dlouhodobá účinnost paroxetinu v léčbě sociální úzkostné poruchy a generalizované úzkostné poruchy a posttraumatické stresové poruchy nebyla dostatečně prokázána.

Nežádoucí účinky získané z pediatrických klinických studiíV krátkodobých (až do 10-12 týdnů) pediatrických klinických studiích prováděných u dětí a dospívajících byly u pacientů léčených paroxetinem pozorovány následující nežádoucí účinky (s frekvencí nejméně 2 % pacientů a s výskytem v poměru nejméně dvojnásobném ve srovnání s placebem): zvýšení výskytu suicidálního (sebevražedného) jednání (včetně suicidálních pokusů a suicidálních myšlenek), sebepoškozující jednání a projevy nepřátelství. Suicidální myšlenky a suicidální pokusy byly pozorovány převážně v klinických studiích u dospívajících s diagnózou velké deprese. Projevy nepřátelství se objevovaly převážně u dětí s obsedantně-kompulzivní poruchou, zvláště u dětí mladších 12 let. Další nežádoucí účinky, které byly častěji pozorovány u skupiny užívající paroxetin než u skupiny s placebem, byly snížení chuti k jídlu, tremor, pocení, hyperkineze, agitovanost, emoční labilita (včetně pláče a kolísání nálady).

Ve studiích s režimem postupného snižování dávky byly během snižování dávky nebo po přerušení podávání paroxetinu pozorovány následující příznaky (s frekvencí nejméně 2 % pacientů a s výskytem v poměru nejméně dvojnásobném ve srovnání s placebem): emoční labilita (včetně pláče a kolísání nálady, sebepoškozování, suicidálních myšlenek a suicidálních pokusů), nervozita, závrať, nauzea a bolest břicha (viz bod 4.4. Zvláštní upozornění a opatření pro použití).

V pěti studiích paralelních skupin s dobou léčby od 8 týdnů do 8 měsíců byly u pacientů léčených paroxetinem pozorovány krvácivé nežádoucí účinky (zvláště na kůži a sliznicích) s frekvencí 1,74 % ve srovnání s 0,74 % pozorovanými u pacientů léčených placebem.

5.2

Farmakokinetické vlastnosti

AbsorpceParoxetin se po perorálním podání dobře vstřebává a podléhá first-pass metabolismu. V důsledku first-pass metabolismu je množství paroxetinu obsažené v systémové cirkulaci menší než množství, které se vstřebá z gastrointestiálního traktu. Dochází k částečné saturaci first-pass účinku a ke snížení plazmatické clearance, protože se při vyšších jednorázových dávkách nebo po podání opakované dávky zvýší tělesná zátěž. To má za následek disproporční zvýšení plazmatických koncentrací paroxetinu a z tohoto důvodu nejsou konstantní farmakokinetické parametry, což vede k nelineární kinetice. Nelinearita je však obvykle malá a omezuje se na jedince, kteří dosáhnou při nízkých dávkách nízké plazmatické hladiny.Systémové hladiny v rovnovážném stavu se dosahují po 7 až 14 dnech po zahájení léčby u přípravků s okamžitým anebo kontrolovaným uvolňováním a nezdá se, že by se farmakokinetické parametry během dlouhodobé léčby změnily.

DistribuceParoxetin je intenzivně distribuován do tkání a farmakokinetické výpočty svědčí o tom, že v plazmě zůstává jen 1 % celkového množství paroxetinu.Při terapeutických koncentracích se asi 95 % paroxetinu v plazmě váže na proteiny. Plazmatické koncentrace paroxetinu nekorelují s klinickým účinkem (nežádoucí účinky a účinnost).

MetabolismusHlavními metabolity paroxetinu jsou polární a konjugované produkty oxidace a methylace, které se snadno vylučují. Vzhledem k jejich relativní farmakologické neúčinnosti není příliš pravděpodobné, že by přispívaly k terapeutickému účinku paroxetinu. Metabolismus neovlivňuje selektivní účinek paroxetinu na zpětné vychytávání 5-HT v neuronech.

EliminaceMočí se v nezměněné formě obvykle vyloučí méně než 2 % podaného paroxetinu, zatímco 64 % podané dávky se vyloučí ve formě metabolitů. Přibližně 36% podané dávky se vylučuje stolicí, pravděpodobně prostřednictvím žluče, z toho méně než 1% připadá na nemetabolizovaný paroxetin. Paroxetin se tedy vylučuje převážně ve formě metabolitů.Vylučování metabolitů je dvoufázové. Primárně je výsledkem first-pass metabolismu a sekundárně je ovlivněné systémovou eliminací paroxetinu. Poločas vylučování je proměnlivý, obvykle bývá asi 1 den.

Zvláštní skupiny pacientů

Starší pacienti a pacienti s poruchou funkce ledvin/jaterU starších lidí a u jedinců s těžkou poruchou funkce ledvin nebo u jedinců s poruchou funkce jater dochází ke zvýšení plazmatických koncentrací paroxetinu, ale dosažené hodnoty nevybočují z rozmezí hodnot pozorovaných v mladších věkových skupinách.

5.3

Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti

Prováděly se toxikologické studie na opicích (rhesus) a bílých potkanech. U obou živočichů jsou metabolické procesy podobné jako u lidí. Podle očekávání byla po podávání paroxetinu u potkanů, podobně jako po podávání ostatních lipofilních aminů včetně tricyklických antidepresiv, zjištěna fosfolipidóza. Fosfolipidóza nebyla zjištěna u primátů ani při podávání paroxetinu po dobu až jednoho roku v dávkách 6x převyšujících doporučené klinicky účinné dávkování.Kancerogeneze: Paroxetin nevykazoval ve dvouletých studiích na myších a potkanech kancerogenní účinek.Genotoxicita: Při celé řadě testů in vitro ani in vivo nebyla zjištěna genotoxicita.Studie reprodukční toxicity u potkanů prokázaly, že paroxetin ovlivňuje fertilitu u samic i u samců. U potkanů byla pozorována zvýšená mortalita mláďat a opožděná osifikace. Tyto účinky

pravděpodobně souvisely s dávkami vyvolávajícími toxické projevy u gravidních samic a nepovažují se za přímý účinek na plod/novorozence.

6.

FARMACEUTICKÉ ÚDAJE

6.1

Seznam pomocných látek

Seroxat 20 mg:Jádro tablety:dihydrát hydrogenfosforečnanu vápenatého (E341)sodná sůl karboxymethylškrobu (typ A)magnesium-stearát (E470b)Potah tablety: hypromelosa (E464)makrogol 400polysorbát 80 (E433)oxid titaničitý (E171)

Seroxat 30 mg:Jádro tablety:dihydrát hydrogenfosforečnanu vápenatého (E341)sodná sůl karboxymethylškrobu (typ A)magnesium-stearát (E470b)Potah tablety: hypromelosa (E464)makrogol 400polysorbát 80 (E433)oxid titaničitý (E171)indigokarmín (E132)

6.2

Inkompatibility

Neuplatňuje se.

6.3

Doba použitelnosti

3 roky.

6.4

Zvláštní opatření pro uchovávání

Uchovávejte při teplotě do 30 °C.Uchovávejte v původním obalu, aby byl přípravek chráněn před světlem.

6.5

Druh obalu a velikost balení

Neprůhledný PVC/ PVdC/Al nebo PVC/Al blistr nebo PP lahvička s PE uzávěrem.

Seroxat 20 mg: 50 x 1 nebo 4, 10, 14, 20, 28, 30, 50, 56, 60, 98, 100, 250 nebo 500 tabletSeroxat 30 mg: 28, 30, 56 nebo 60 tabletNa trhu nemusí být všechny velikosti balení.

6.6

Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku a pro zacházení s ním

Žádné zvláštní požadavky.

7.

DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI

SmithKline Beecham Limited, Brentford, Middlesex, Velká Británie

8.

REGISTRAČNÍ ČÍSLA

Seroxat 20 mg : 30/490/96-A/CSeroxat 30 mg : 30/490/96-B/C

9.

DATUM PRVNÍ REGISTRACE /PRODLOUŽENÍ REGISTRACE

Datum první registrace: 14.8.1996Datum prodloužení registrace: 29.9.2010

10.

DATUM REVIZE TEXTU

1.7.2011

1

ÚDAJE UVÁDĚNÉ NA VNĚJŠÍM OBALU

1.

NÁZEV LÉČIVÉHO PŘÍPRAVKU

SEROXAT 20 mgpotahované tabletyparoxetinumfilm-coated tablets

2.

OBSAH LÉČIVÉ LÁTKY/ LÉČIVÝCH LÁTEK

Léčivá látka:Jedna potahovaná tableta obsahuje paroxetinum 20 mg ve formě paroxetini hydrochloridum hemihydricum.

3.

SEZNAM POMOCNÝCH LÁTEK

Pomocné látky:Úplný seznam pomocných látek naleznete v příbalové informaci.

4.

LÉKOVÁ FORMA A VELIKOST BALENÍ

50x1 potahovaná tableta4 potahované tablety10 potahovaných tablet14 potahovaných tablet20 potahovaných tablet28 potahovaných tablet30 potahovaných tablet50 potahovaných tablet56 potahovaných tablet60 potahovaných tablet98 potahovaných tablet100 potahovaných tablet250 potahovaných tablet500 potahovaných tablet

50 x 1 film-coated tablet4 film-coated tablets10 film-coated tablets14 film-coated tablets20 film-coated tablets28 film-coated tablets30 film-coated tablets50 film-coated tablets56 film-coated tablets60 film-coated tablets98 film-coated tablets100 film-coated tablets250 film-coated tablets500 film-coated tablets

2

5.

ZPŮSOB A CESTA/CESTY PODÁNÍ

Perorální podání. Před použitím si přečtěte příbalovou informaci.

6.

ZVLÁŠTNÍ UPOZORNĚNÍ, ŽE LÉČIVÝ PŘÍPRAVEK MUSÍ BÝT UCHOVÁVÁN MIMO DOSAH A DOHLED DĚTÍ

Uchovávejte mimo dosah a dohled dětí

7.

DALŠÍ ZVLÁŠTNÍ UPOZORNĚNÍ, POKUD JE POTŘEBNÉ

Přípravek může ovlivnit schopnost řídit motorová vozidla a obsluhovat stroje.

8.

POUŽITELNOST

Použitelné do:

9.

ZVLÁŠTNÍ PODMÍNKY PRO UCHOVÁVÁNÍ

Uchovávejte při teplotě do 30 °C.Uchovávejte v původním obalu, aby byl přípravek chráněn před světlem.

10.

ZVLÁŠTNÍ OPATŘENÍ PRO LIKVIDACI NEPOUŽITÝCH LÉČIVÝCH PŘÍPRAVKŮ NEBO ODPADU Z TAKOVÝCH LÉČIVÝCH PŘÍPRAVKŮ, POKUD JE TO VHODNÉ

Nepoužitelné léčivo vraťte do lékárny

11.

NÁZEV A ADRESA DRŽITELE ROZHODNUTÍ O REGISTRACI

Držitel rozhodnutí o registraci:SmithKline Beecham Limited,Brentford, Middlesex,Velká Británie

12.

REGISTRAČNÍ ČÍSLO/ČÍSLA

Registrační číslo:30/490/96-A/C

13.

ČÍSLO ŠARŽE

č.š.:

14.

KLASIFIKACE PRO VÝDEJ

Výdej léčivého přípravku vázán na lékařský předpis.

15.

NÁVOD K POUŽITÍ

16.

INFORMACE V BRAILLOVĚ PÍSMU

SEROXAT 20 MG

3

MINIMÁLNÍ ÚDAJE UVÁDĚNÉ NA MALÉM VNITŘNÍM OBALU (LAHVIČKA)

1.

NÁZEV LÉČIVÉHO PŘÍPRAVKU A CESTA(Y) PODÁNÍ

SEROXAT 20 mgpotahované tabletyparoxetinumfilm-coated tablets

2.

OBSAH LÉČIVÉ LÁTKY/ LÉČIVÝCH LÁTEK

Léčivá látka:Jedna potahovaná tableta obsahuje paroxetinum 20 mg ve formě paroxetini hydrochloridum hemihydricum.

3.

SEZNAM POMOCNÝCH LÁTEK

Pomocné látky:Úplný seznam pomocných látek naleznete v příbalové informaci.

4.

LÉKOVÁ FORMA A VELIKOST BALENÍ

50x1 potahovaná tableta4 potahované tablety10 potahovaných tablet14 potahovaných tablet20 potahovaných tablet28 potahovaných tablet30 potahovaných tablet50 potahovaných tablet56 potahovaných tablet60 potahovaných tablet98 potahovaných tablet100 potahovaných tablet250 potahovaných tablet500 potahovaných tablet

50 x 1 film-coated tablet4 film-coated tablets10 film-coated tablets14 film-coated tablets20 film-coated tablets28 film-coated tablets30 film-coated tablets50 film-coated tablets56 film-coated tablets60 film-coated tablets98 film-coated tablets100 film-coated tablets250 film-coated tablets500 film-coated tablets

4

5.

ZPŮSOB A CESTA/CESTY PODÁNÍ

Perorální podání. Před použitím si přečtěte příbalovou informaci.

6.

ZVLÁŠTNÍ UPOZORNĚNÍ, ŽE LÉČIVÝ PŘÍPRAVEK MUSÍ BÝT UCHOVÁVÁN MIMO DOSAH A DOHLED DĚTÍ

Uchovávejte mimo dosah a dohled dětí

7.

DALŠÍ ZVLÁŠTNÍ UPOZORNĚNÍ, POKUD JE POTŘEBNÉ

Přípravek může ovlivnit schopnost řídit motorová vozidla a obsluhovat stroje.

8.

POUŽITELNOST

Použitelné do:

9.

ZVLÁŠTNÍ PODMÍNKY PRO UCHOVÁVÁNÍ

Uchovávejte při teplotě do 30 °C v původním obalu, aby byl přípravek chráněn před světlem.

10.

ZVLÁŠTNÍ OPATŘENÍ PRO LIKVIDACI NEPOUŽITÝCH LÉČIVÝCH PŘÍPRAVKŮ NEBO ODPADU Z TAKOVÝCH LÉČIVÝCH PŘÍPRAVKŮ, POKUD JE TO VHODNÉ

Nepoužitelné léčivo vraťte do lékárny

11.

NÁZEV A ADRESA DRŽITELE ROZHODNUTÍ O REGISTRACI

Držitel rozhodnutí o registraci:SmithKline Beecham Limited,Brentford, Middlesex,Velká Británie

12.

REGISTRAČNÍ ČÍSLO/ČÍSLA

Registrační číslo:30/490/96-A/C

13.

ČÍSLO ŠARŽE

č.š.:

14.

KLASIFIKACE PRO VÝDEJ

Výdej léčivého přípravku vázán na lékařský předpis.

15.

NÁVOD K POUŽITÍ

5

MINIMÁLNÍ ÚDAJE UVÁDĚNÉ NA BLISTRECH NEBO STRIPECH

blistr

1.

NÁZEV LÉČIVÉHO PŘÍPRAVKU

SEROXAT 20 mgtablety

paroxetinum

2.

NÁZEV DRŽITELE ROZHODNUTÍ O REGISTRACI

3.

POUŽITELNOST

EXP

4.

ČÍSLO ŠARŽE

LOT

5.

JINÉ

GlaxoSmithKline (logo)