Příloha č. 1a) k rozhodnutí o změně registrace sp.zn. sukls138383/2010a příloha k sp. zn. 162015/2009

PŘÍBALOVÁ INFORMACE: INFORMACE PRO UŽIVATELE

Sangona 12,5 mg

potahované tablety

losartanum kalicum

Přečtěte si pozorně celou příbalovou informaci dříve, než začnete tento přípravek užívat.-

Ponechte si příbalovou informaci pro případ, že si ji budete potřebovat přečíst znovu.

-

Máte-li jakékoli další otázky, zeptejte se svého lékaře nebo lékárníka.

-

Tento přípravek byl předepsán Vám. Nedávejte jej žádné další osobě. Mohl by jí ublížit, a to i tehdy, má-li stejné příznaky jako Vy.

-

Pokud se kterýkoli z nežádoucích účinků vyskytne v závažné míře, nebo pokud si všimnete jakýchkoli nežádoucích účinků, které nejsou uvedeny v této příbalové informaci, prosím, sdělte to svému lékaři nebo lékárníkovi.

V příbalové informaci naleznete:1.

Co je přípravek Sangona a k čemu se používá

2.

Čemu musíte věnovat pozornost, než začnete přípravek Sangona užívat

3.

Jak se přípravek Sangona užívá

4.

Možné nežádoucí účinky

5.

Jak přípravek Sangona uchovávat

6.

Další informace

1. CO JE PŘÍPRAVEK SANGONA A K ČEMU SE POUŽÍVÁ

Sangona patří do skupiny léčiv známých jako antagonisté receptoru angiotensinu-II. Angiotenzin II je látka vytvářená v těle, která se váže na receptory v cévách, což způsobuje jejich zúžení. To vede ke zvýšení krevního tlaku. Losartan zabraňuje vazbě angiotensinu II na tyto receptory, což způsobuje uvolnění cév a má za následek snížení krevního tlaku. Losartan u pacientů s vysokým krevním tlakem a s cukrovkou typu 2 zpomaluje zhoršování funkcí ledvin.

Přípravek Sangona se používá k:



léčbě pacientů s vysokým krevním tlakem (hypertenzí), u dospělých, dětí a dospívajících ve věku 6 až 18 let.



ochraně ledvin u hypertenzních pacientů s cukrovkou typu 2 s laboratorně prokázaným narušením funkcí ledvin a proteinurií ≥ 0,5 g za den (stav, kdy moč obsahuje abnormální množství bílkovin).



léčení pacientů s chronickým srdečním selháním, kdy lékař nepovažuje léčbu specifickými léky nazývanými inhibitory angiotensin konvertujícího enzymu (ACE inhibitory, léky používané ke snížení vysokého krevního tlaku) za vhodnou. Pokud bylo srdeční selhávání stabilizováno pomocí ACE inhibitoru, neměl/a byste být na losartan převeden/a.



bylo prokázáno, že losartan u pacientů s vysokým krevním tlakem a zesílením levé komory snižuje riziko cévní mozkové příhody (“indikace LIFE”).

2. ČEMU MUSÍTE VĚNOVAT POZORNOST, NEŽ ZAČNETE PŘÍPRAVEK SANGONA UŽÍVAT

Neužívejte přípravek Sangona



jestliže jste alergický/á (přecitlivělý/á) na losartan nebo na kteroukoli další složku přípravku



jestliže je funkce Vašich jater silně omezena



jestliže jste těhotná více než 3 měsíce. (Rovněž je lepší se přípravku Sangona vyhýbat i v časném těhotenství, viz také “Těhotenství a kojení”).

Zvláštní opatrnosti při použití přípravku Sangona je zapotřebíPokud máte za to, že jste těhotná (nebo že jste mohla otěhotnět), musíte o tom informovat svého lékaře. Přípravek Sangona se v časném těhotenství nedoporučuje a pokud jste těhotná více než 3 měsíce, používat se nesmí, protože pokud by se v tomto období používal, mohl by vážně poškodit Vaše dítě (viz část věnovaná těhotenství).

Předtím, než začnete přípravek Sangona užívat informujte svého lékaře, jestliže:

-

se u Vás někdy vyskytl angioedém (otok tváře, rtů, hrdla a/nebo jazyka) (viz také bod 4 „Možné nežádoucí účinky“),

-

se u Vás objeví nadměrné zvracení nebo průjem vedoucí ke ztrátě tekutin a/nebo solí,

-

jestliže jste léčen/a diuretiky (léky, které zvyšují množství vody vyloučené ledvinami) nebo máte dietu s omezeným příjmem solí vedoucí k velké ztrátě tekutin a solí v těle (viz bod 3 „Dávkování u zvláštních skupin pacientů“),

-

máte zúžené nebo zablokované cévy vedoucí do ledvin nebo pokud Vám v nedávné době byla transplantována ledvina,

-

máte mírně zhoršenou funkci jater (viz také bod 2 „Neužívejte přípravek Sangona“ a bod 3 “Dávkování u zvláštních skupin pacientů“),

-

trpíte srdečním selháním se sníženou funkcí ledvin nebo bez ní nebo těžkými, život ohrožujícími, poruchami srdečního rytmu. Zvláštní opatrnosti je třeba pokud jstesoučasně léčen/a ß-blokátory,

-

trpíte problémy se srdečními chlopněmi nebo srdečním svalem,

-

jestliže trpíte ischemickou chorobou srdeční (zapříčiněnou sníženým průtokem krve srdečními cévami) nebo cévní mozkovou chorobou (zapříčiněnou sníženým oběhem krve v mozku),

-

jestliže trpíte primárním hyperaldosteronismem (což je syndrom doprovázený zvýšeným uvolňováním hormonu aldosteronu v nadledvinkách, způsobeným abnormalitami této žlázy).

Vzájemné působení s dalšími léčivými přípravkyProsím, informujte svého lékaře nebo lékárníka o všech lécích, které užíváte nebo jste užíval(a) v nedávné době, a to i o lécích, které jsou dostupné bez lékařského předpisu, včetně bylinných přípravků nebo přírodních produktů..Buďte zvláště opatrný/á, pokud během léčby přípravkem Sangona užíváte následující léky:

jiné léky snižující krevní tlak, protože ty mohou Váš krevní tlak dodatečně snížit. Krevní tlak může rovněž být snížen některým z následujících léčiv/některou z následujících tříd léčiv: tricyklická antidepresiva, antipsychotika, baklofen, amifostin,



léky zadržující draslík nebo léky, které mohou zvýšit hladiny draslíku v krvi (např. léky doplňující draslík, náhražky solí obsahující draslík nebo léky šetřící draslík, jako jistá diuretika [amilorid, triamteren, spironolakton] nebo heparin),



nesteroidní antirevmatika, jako je indomethacin, včetně inhibitorů COX-2 (léky omezující zánět, které lze použít k napomáhání potlačení bolesti), protože ty mohou účinky losartanu snižující krevní tlak oslabit.

Pokud jsou funkce Vašich ledvin narušeny, může současné používání těchto léků vést ke zhoršení funkcí ledvin.

Léky obsahující lithium nesmějí být v kombinaci s losartanem užívány bez pečlivého dohledu lékaře.

Mohou být vhodná zvláštní bezpečnostní opatření (např. krevní testy).

Užívání přípravku Sangona s jídlem a pitímPřípravek Sangona lze užívat s jídlem nebo bez jídla.

Těhotenství a kojeníTěhotenstvíPokud máte za to, že jste těhotná (nebo že jste mohla otěhotnět), musíte o tom informovat svého lékaře. Ošetřující lékař Vám obvykle doporučí, abyste přípravek Sangona přestala užívat předtím, než otěhotníte nebo jakmile zjistíte, že jste otěhotněla a poradí Vám, abyste místo něj užívala jiný přípravek. Přípravek Sangona se v časném těhotenství nedoporučuje a pokud jste těhotná více než 3 měsíce, používat se nesmí, protože pokud by se v tomto období používal, mohl by vážně poškodit Vaše dítě.

KojeníPokud kojíte nebo pokud kojit začnete, informujte o tom svého lékaře. Přípravek Sangona se kojícím matkám nedoporučuje a ošetřující lékař může pro Vás zvolit jinou léčbu, pokud si přejete kojit. Zvláště pokud je Vaše dítě novorozenec nebo se narodilo předčasně.

Poraďte se se svým lékařem nebo lékárníkem dříve, než začnete užívat jakýkoliv lék.

Používání u dětí a dospívajícíchPřípravek Sangona byl u dětí studován. Více informací Vám poskytne lékař.

Řízení dopravních prostředků a obsluha strojůStudie hodnotící účinky na schopnost řídit nebo obsluhovat stroje nebyly provedeny. Není pravděpodobné, že by přípravek Sangona schopnost řídit a obsluhovat stroje ovlivňoval. Nicméně jako je tomu u mnoha jiných léčiv používaných k léčení vysokého krevního tlaku, může losartan vyvolat závratě nebo ospalost. Pokud se u Vás závratě nebo ospalost vyskytnou, musíte se předtím, než k takovým aktivitám přistoupíte, obrátit na svého lékaře.

Důležité informace o některých složkách přípravku SangonaTento lék obsahuje laktosu. Pokud Vám lékař sdělil, že trpíte nesnášenlivostí některých cukrů, obraťte se předtím, než začnete užívat tento léčivý přípravek na svého lékaře.

3. JAK SE PŘÍPRAVEK SANGONA UŽÍVÁ

Vždy užívejte přípravek Sangona přesně podle pokynů svého lékaře. Váš lékař stanoví vhodnou dávku přípravku Sangona podle Vašeho stavu a podle toho, zda užíváte další léky. Je důležité, abyste přípravek Sangona užíval/a tak dlouho, jak dlouho Vám jej bude lékař předepisovat, čímž zajistíte plynulou úpravu krevního tlaku.

Dospělí pacienti s vysokým krevním tlakemLéčba obvykle začíná 50 mg losartanu (4 tablety přípravku Sangona 12,5 mg) jednou za den. Maximálního účinku snižujícího krevní tlak by se mělo dosáhnout 3 až 6 týdnů po zahájení léčby. U některých pacientů lze dávku později zvýšit na 100 mg losartanu (8 tablet přípravku Sangona 12,5 mg) jednou denně.Jestliže máte dojem, že je účinek losartanu příliš silný nebo slabý, obraťte se prosím na svého lékaře nebo lékárníka.

Použití u dětí a dospívajících (ve věku 6 až 18 let)Doporučená zahajovací dávka u pacientů vážících mezi 20 a 50 kg je 0,7 mg losartanu na kilogram tělesné hmotnosti podávaných jednou denně (maximálně 25 mg přípravku Sangona). Lékař může dávku zvýšit, pokud není krevní tlak zvládán.

Dospělí pacienti s vysokým krevním tlakem a cukrovkou typu 2Léčba obvykle začíná dávkou 50 mg losartanu (4 tablety přípravku Sangona 12,5 mg) jednou denně. Tuto dávku lze později zvýšit na 100 mg losartanu (8 tablet přípravku Sangona 12,5 mg) jednou denně v závislosti na reakci krevního tlaku.

Losartan v tabletách může být podáván spolu s jinými léky snižujícími krevní tlak (např. diuretiky, blokátory vápníkového kanálu, alfa- a beta-blokátory a centrálně působícími látkami), stejně jako s inzulinem a jinými běžně používanými léky proti cukrovce, které snižují hladinu glukosy v krvi (např. deriváty sulfonylmočoviny, glitazony a inhibitory glukosidázy).

Dospělí pacienti se srdečním selhánímLéčba obvykle začíná dávkou 12,5 mg losartanu (jedna tableta přípravku Sangona 12,5 mg) jednou denně. Obecně platí, že podle Vašeho stavu je nutno dávku postupně po týdnech zvyšovat (tj. 12,5 mg denně během prvního týdne, 25 mg denně během druhého týdne, 50 mg denně během třetího týdne) na obvyklou udržovací dávku 50 mg losartanu (4 tablety přípravku Sangona 12,5 mg) jednou denně.

Při léčbě srdečního selhání se losartan obvykle kombinuje s diuretikem (lékem, který zvyšuje množství vody, které se vyloučí ledvinami) a/nebo digitalisem (lék, který srdci napomáhá pracovat silněji a účinněji) a/nebo beta-blokátorem .

Dávkování u zvláštních skupin pacientůLékař může doporučit nižší dávku, zejména pří zahájení léčby, u jistých pacientů, jako jsou pacienti léčení diuretiky ve vysokých dávkách, pacienti s poruchou funkce jater nebo pacienti starší 75 let. Použití losartanu se nedoporučuje u pacientů s těžkou poruchou funkce jater (viz bod “Neužívejte přípravek Sangona”)

Způsob podáníTablety vždy zapíjejte sklenicí vody. Musíte se snažit užívat svou denní dávku každý den ve zhruba stejnou dobu. Je důležité, abyste přípravek Sangona užíval/a tak dlouho, dokud Vám lékař nedoporučí přestat.

Jestliže jste užil/a více přípravku Sangona, než jste měl/aPokud náhodně užijete příliš mnoho tablet, ihned se obraťte na svého lékaře. Příznaky předávkování jsou nízký krevní tlak, zrychlený tep, případně zpomalený tep.

Jestliže jste zapomněl/a užít přípravek SangonaJestliže náhodou vynecháte dávku, prostě užijte další dávku jako obvykle. Nezdvojujte následující dávku, abyste nahradil/a vynechanou tabletu.

Máte-li jakékoli další otázky, týkající se užívání tohoto přípravku, zeptejte se svého lékaře nebo lékárníka.

4.

MOŽNÉ NEŽÁDOUCÍ ÚČINKY

Podobně jako všechny léky, může mít i přípravek Sangona nežádoucí účinky, které se ale nemusí vyskytnout u každého.

Jestliže u Vás dojde k dále uvedeným jevům, přestaňte tablety losartanu užívat a ihned se obraťte na svého lékaře nebo jděte na pohotovost nejbližší nemocnice:Těžká alergická reakce (vyrážka, svědění, otok obličeje, rtů, úst nebo hrdla, což může způsobit potíže při polykáním nebo dýchání).Jde o vážný, ale vzácný nežádoucí účinek, který postihuje více než 1 z 10 000 pacientů, ale méně než 1 z 1 000 pacientů. Můžete potřebovat bezodkladnou lékařskou péči nebo hospitalizaci.

Nežádoucí účinky léku jsou klasifikovány následovně:Velmi časté:

postihující více než 1 z 10 pacientů

Časté:

postihující 1 až 10 ze 100 pacientů

Méně časté:

postihující 1 až 10 ze 1 000 pacientů

Vzácné:

postihující 1 až 10 ze 10 000 pacientů

Velmi vzácné: postihující méně než 1 z 10 000 pacientůNení známo

(četnost nelze z dostupných údajů určit)

U losartanu byly hlášeny následující nežádoucí účinky:Časté: závrať nízký krevní tlak  slabost únava příliš nízké hladiny cukru v krvi (hypoglykemie) příliš mnoho draslíku v krvi (hypokalemie).

Méně časté: ospalost bolesti hlavy poruchy spánku pocit bušení srdce (palpitace) silná bolest na hrudi (angina pectoris) nízký krevní tlak (zvláště po nadměrné ztrátě vody z těla v cévách, např. u pacientů s těžkým

srdečním selháním nebo léčených vysokými dávkami diuretik)

 na dávce závislé ortostatické účinky, jako je pokles krevního tlaku vyskytující se při napřímení

z lehu nebo sedu

 krátký dech (dušnost) bolesti břicha zácpa průjem nevolnost zvracení kopřivka (urticaria) svědění (pruritus) vyrážka ohraničený otok (edém).

Vzácné: zánět cév (vaskulitida včetně Henoch-Schönleinovy purpury) necitlivost nebo pocit mravenčení (parestézie) mdloby (synkopa) velmi rychlý a nepravidelný tep (fibrilace síní) mrtvice (cévní mozková příhoda) zánět jater (hepatitida) zvýšení hladin alaninaminotransferázy (ALT, laboratorní test ke zjištění funkce jater) v krvi, obvykle

po ukončení léčby vymizí

Není známo: snížený počet červených krvinek (anemie) snížený počet krevních destiček migréna kašel abnormality jaterních funkcí bolesti svalů a kloubů změny ledvinných funkcí (mohou být po ukončení léčby reverzibilní), včetně selhání ledvin chřipkovité symptomy

 zvýšení močoviny v krvi zvýšení sérového kreatininu a sérového draslíku u pacientů se srdečním selháním bolest v zádech a infekce močových cest, zvýšená citlivost na sluneční světlo (fotosenzitivita), s možným zarudnutím kůže po slunění nevysvětlitelná bolest svalů s tmavou (čajově zabarvenou) močí (rhabdomyolýza), impotence, zánět slinivky břišní (pankreatitida), nízké hladiny sodíku v krvi (hyponatremie), deprese, celkový pocit nevolnosti (malátnost), zvonění, bzučení, hučení nebo cvakání v uších (tinnitus).

Nežádoucí účinky u dětí jsou podobné jako u dospělých.

Pokud se kterýkoli z nežádoucích účinků vyskytne v závažné míře, nebo pokud si všimnete jakýchkolinežádoucích účinků, které nejsou uvedeny v této příbalové informaci, prosím, sdělte to svému lékaři nebo lékárníkovi.

5.

JAK PŘÍPRAVEK SANGONA UCHOVÁVAT

Uchovávejte mimo dosah a dohled dětí.

Přípravek Sangona nepoužívejte po uplynutí doby použitelnosti, uvedené na krabičce a blistru za Použitelné do:/EXP. Doba použitelnosti se vztahuje k poslednímu dni uvedeného měsíce.

Uchovávejte při teplotě do 25 °C. Uchovávejte v původním obalu, aby byl přípravek chráněn před světlem.

Blistr neotevírejte dokud nejste připraven/a k užití přípravku.

Léčivé přípravky se nesmí vyhazovat do odpadních vod nebo domácího odpadu. Zeptejte se svého lékárníka, jak máte likvidovat přípravky, které již nepotřebujete. Tato opatření pomáhají chránit životní prostředí.

6.

DALŠÍ INFORMACE

Co přípravek Sangona obsahuje-

Léčivou látkou je losartanum kalicum

-

Jedna tableta přípravku Sangona 12,5 mg obsahuje 12,5 mg losartanum kalicum.

-

Pomocnými látkami jsou mikrokrystalická celulosa, makrogol 4000, povidon K 25, koloidní bezvodý oxid křemičitý, magnesium-stearát, monohydrát laktosy, hypromelosa, oxid titaničitý,sodná sůl karboxymethylškrobu (typ A), hlinitý lak.

Sangona 12,5 mg obsahuje draslík v následujícím množství: 1,06 mg (0.027 mEq).

Sangona 12,5 mg rovněž obsahuje oxid titaničitý (E171), hlinitý lak indigokarmínu (E132).

Jak přípravek Sangona vypadá a co obsahuje toto baleníSangona 12,5 mg modré, oválné potahované tablety s označením 1

Sangona 12,5 mg se dodává v tomto balení:PVC/PVdC/Al blistr

Velikost balení:7, 10, 14, 20, 21, 28, 30, 50, 56, 60, 84, 90, 98, 100 potahovaných tabletBlistry s jednotlivými dávkami: 10x5, 14x4 potahovaných tablet

Na trhu nemusí být všechny velikosti balení.

Držitel rozhodnutí o registraci Sandoz s.r.o., Praha, Česká republika

VýrobceSalutas Pharma GmbH, 39179 Barleben, NěmeckoSalutas Pharma GmbH, 70839 Gerlingen, NěmeckoLEK Pharmaceuticals d.d., 1526 Ljubljana, SlovinskoLEK S.A., 02-672 Varšava, Polsko (se sídlem ve Strykově)Lek Pharmaceuticals d.d., 9220 Lendava, Slovinsko

Tato příbalová informace byla naposledy schválena: 17.09.2010

Příloha č. 2 k rozhodnutí o změně registrace sp.zn. sukls138383/2010a příloha k sp.zn.sukls15994-8/2008; sukls227700/2009; sukls162015-9/2009; sukls208768-9/2009; sukls208772-3/2009

SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU

1. Název léčivého přípravkuSangona 12,5 mg Sangona 25 mg Sangona 50 mg Sangona 75 mg Sangona 100 mgpotahované tablety

2. Kvalitativní a kvantitativní složení

[Sangona 12,5 mg]Jedna tableta obsahuje 12,5 mg Losartanum kalicum, což odpovídá 11,44 mg Losartanum.

[Sangona 25 mg]Jedna tableta obsahuje 25 mg Losartanum kalicum, což odpovídá 22,88 mg Losartanum.

[Sangona 50 mg]Jedna tableta obsahuje 50 mg Losartanum kalicum, což odpovídá 45,76 mg Losartanum.

[Sangona 75 mg]Jedna tableta obsahuje 75 mg Losartanum kalicum, což odpovídá 68,64 mg Losartanum.

[Sangona 100 mg]Jedna tableta obsahuje 100 mg Losartanum kalicum, což odpovídá 91,52 mg Losartanum.

Pomocná látka:[Sangona 12,5 mg]: 1,24 mg monohydrátu laktosy/potahovaná tableta

[Sangona 25 mg]: 1,44 mg monohydrátu laktosy/potahovaná tableta

Sangona 50 mg]: 2,16 mg monohydrátu laktosy/potahovaná tableta

[Sangona 75 mg]: 2,88 mg monohydrátu laktosy/potahovaná tableta

[Sangona 100 mg]: 3,6 mg monohydrátu laktosy/potahovaná tableta

Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.

3. Léková formaPotahovaná tableta

Sangona 12,5 mg modré, oválné potahované tablety s označením 1.

Sangona 25 mg bílé, oválné potahované tablety s půlicí rýhou na obou stranách a s označením 2.Tabletu lze dělit na dvě stejné poloviny.

Sangona 50 mg bílé, oválné potahované tablety s půlicí rýhou na obou stranách a s označením 3.Tabletu lze dělit na dvě stejné poloviny.

Sangona 75 mg bílé, podlouhlé potahované tablety s dvěma půlicími rýhami na obou stranách a s označením 4.Tabletu lze dělit na stejné třetiny.

Sangona 100 mg bílé, podlouhlé potahované tablety s třemi půlicími rýhami na obou stranách a s označením 5.Tabletu lze dělit na stejné čtvrtiny.

4. Klinické údaje

4.1 Terapeutické indikace



Léčba esenciální hypertenze u dospělých a dětí a dospívajících ve věku 6 až 18 let.



Léčba renálního onemocnění u dospělých pacientů s hypertenzí a diabetem mellitus typu 2 s proteinurií  0,5 g/den jako součást antihypertenzní léčby



Léčba chronického srdečního selhání (u pacientů ve věku  60 let), pokud léčba inhibitory angiotenzin konvertujícího enzymu ACE inhibitory není považována za vhodnou v důsledku inkompatibility, zvláště kašle, nebo kontraindikací. Pacienti se srdečním selháním, kteří byli stabilizováni pomocí ACE inhibitoru nesmějí být na Sangona převáděni.Pacienti musí mít ejekční frakci levé komory ≤ 40 % a musí být klinicky stabilní a musí mít stanovený léčebný režim pro chronické srdeční selhání.



Snížení rizika cévní mozkové příhody u dospělých hypertenzních pacientů s hypertrofií levé komory doloženou EKG (viz bod 5.1 studie LIFE, Rasa).

4.2. Dávkování a způsob podáníPřípravek Sangona se musí zapít sklenicí vody.Přípravek Sangona lze podávat s jídlem nebo bez jídla.

HypertenzeObvyklá zahajovací a udržovací dávka je 50 mg jednou denně. Maximálního antihypertenzního účinku se dosáhne za 3 až 6 týdnů po zahájení léčby. Některým pacientům může dále prospět zvýšení dávky na 100 mg přípravku Sangona jednou denně (ráno). Losartan lze podávat s dalšími antihypertenzními léčivy, zvláště s diuretiky (např hydrochlorothiazidem).

Hypertenzní pacienti s diabetem typu 2 s proteinurií ≥ 0,5 g/denObvyklá zahajovací dávka je 50 mg jednou denně. Dávku lze na základě reakce krevního tlaku jeden měsíc po zahájení léčby zvýšit na 100 mg jednou denně. Losartan lze podávat s jinými antihypertenzivy (např. diuretiky, blokátory vápníkového kanálu, alfa- nebo beta-blokátory a centrálně působícími látkami), stejně jako s inzulinem a jinými obvykle používanými antidiabetiky (např. deriváty sulfonylurey, glitazony a inhibitory glukosidázy).

Srdeční selháníObvyklá zahajovací dávka losartanu u pacientů se srdečním selháním je 12,5 mg jednou denně. Dávku je obecně nutno zvyšovat v týdenních intervalech (tj. 12,5 mg denně, 25 mg denně, 50 mg denně) na obvyklou udržovací dávku 50 mg jednou denně podle toho, jak je pacientem snášena.

Snížení rizika cévní mozkové příhody u hypertenzních pacientů s hypertrofií levé komory doloženou EKGObvyklá zahajovací dávka je 50 mg losartanu jednou denně. Na základě reakce krevního tlaku je nutno přidat nízkou dávku hydrochlorothiazidu a/nebo je nutno dávku losartanu zvýšit na 100 mg jednou denně.

Zvláštní skupiny pacientů

Použití u pacientů s deplecí intravaskulárního objemu:U pacientů s deplecí intravaskulárního objemu (např. u pacientů léčených vysokými dávkami diuretik) se doporučuje zahajovací dávka 25 mg jednou denně (viz bod 4.4).

Použití u pacientů s poruchou funkce ledvin a u pacientů na hemodialýze:U pacientů s poruchou funkce ledvin a u pacientů na hemodialýze není žádná úprava zahajovací dávky potřebná.

Použití u pacientů s poruchou funkce jater:U pacientů s poruchou funkce jater v anamnéze je nutno zvážit nižší dávku. S pacienty s těžkou poruchou funkce jater nejsou žádné terapeutické zkušenosti. Proto se u pacientů s těžkou poruchou funkce jater Sangona nedoporučuje (viz body 4.3 a 4.4).

Použití u pediatrických pacientůO účinnosti a bezpečnosti losartanu u dětí a dospívajících ve věku 6 až 18 let při léčbě hypertenze jsou k dispozici pouze omezené údaje (viz bod 5.1). Omezené farmakokinetické údaje jsou k dispozici u dětí s hypertenzí starších než 1 měsíc (viz bod 5.2).U pacientů, kteří jsou schopni polykat tablety a jejichž hmotnost je vyšší než 20 kg a nižší než 50 kg, je doporučená dávka 25 mg jednou denně. (Ve výjimečných případech lze dávku zvýšit na maximálně 50 mg jednou denně.) Dávkování je nutno upravit podle reakce krevního tlaku.U pacientů s tělesnou hmotností více než 50 kg je obvyklá dávka 50 mg jednou denně. Ve výjimečných případech lze dávku upravit na maximálně 100 mg jednou denně. Dávky nad 1,4 mg/kg (nebo nad 100 mg) denně nebyly u pediatrických pacientů studovány.Losartan se nedoporučuje u dětí mladších 6 let, protože u této skupiny pacientů jsou k dispozici jen omezené údaje.Losartan se nedoporučuje u dětí s glomerulární filtrací < 30 ml/min/1,73 m

2, protože nejsou

k dispozici žádné údaje (viz také bod 4.4).Losartan se rovněž nedoporučuje u dětí s poruchou funkce jater (viz také bod 4.4).

Použití u starších pacientůI když u pacientů starších 75 let je nutno zvážit zahájení léčby dávkou 25 mg, není obvykle u starších pacientů úprava dávky potřebná.

4.3. Kontraindikace



Přecitlivělost na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku (viz body 4.4 a 6.1).



Druhý a třetí trimestr těhotenství (viz body 4.4 a 4.6), kojení (viz bod 4.6).



Těžká porucha funkce jater.

4.4

Zvláštní upozornění a opatření pro použití

HypersenzitivitaAngioedém:Pacienti s angioedémem v anamnéze (otok tváře, rtů, hrdla a/nebo jazyka) musí být pečlivě sledováni (viz bod 4.8).

Hypotenze a porucha rovnováhy elektrolytů/tekutinSymptomatická hypotenze, zvláště po první dávce a po zvýšení dávky, se může vyskytnout u pacientů s deplecí objemu a/nebo sodíku v důsledku silné diuretické léčby, omezení příjmu solí v potravě, průjmu nebo zvracení. Tyto stavy je nutno napravit před podáním losartanu nebo je nutno použít nižší zahajovací dávku (viz bod 4.2). To platí také u dětí ve věku 6 až 18 let.

Poruchy rovnováhy elektrolytů:Poruchy rovnováhy elektrolytů jsou u pacientů s poruchou funkce ledvin, ať již s diabetem nebo bez něj, časté, přičemž je nutno se jimi zabývat. V klinické studii provedené u pacientů s diabetem 2. typu s nefropatií byla incidence hyperkalemie ve skupině léčené losartanem v porovnání se skupinou

léčenou placebem vyšší (viz bod 4.8). Plasmatické koncentrace draslíku stejně jako hodnoty clearance kreatininu tedy musí být přísně sledovány, zejména je nutno pečlivě sledovat pacienty se srdečním selháním a clearance kreatininu mezi 30 – 50 ml/min.Současné podávání kalium šetřících diuretik, suplementace draslíku a podávání náhražky solí s obsahem draslíku s losartanem se nedoporučuje (viz bod 4.5).

Porucha funkce jaterNa základě farmakokinetických údajů, které prokazují významně zvýšené plasmatické koncentrace losartanu u cirhotických pacientů, musí být u pacientů s poruchou funkce jater v anamnéze zvážena nižší dávka. U pacientů s těžkou poruchou funkce jater nejsou s losartanem žádné terapeutické zkušenosti. Losartan tudíž nesmí být pacientům s těžkou poruchou funkce jater podáván (viz body 4.2, 4.3 a 5.2).Losartan se nedoporučuje u dětí s poruchou funkce jater (viz bod 4.2).

Porucha funkce ledvinV důsledku inhibice renin-angiotensin-aldosteronového systému byly hlášeny změny renálních funkcí, včetně selhání ledvin (zejména u pacientů, u kterých je funkce ledvin závislá na systému renin-angiotensin- aldosteron, jako jsou pacienti s těžkou srdeční nedostatečností nebo se stávající dysfunkcí ledvin). Stejně jako u jiných léků, které ovlivňují systém renin-angiotensin-aldosteron, bylo rovněž u pacientů s bilaterální stenózou renální arterie nebo se stenózou arterie zásobující solitární ledvinuhlášeno zvýšení močoviny v krvi a sérového kreatininu; tyto změny renálních funkcí mohou být při vysazení léčby reverzibilní. Přípravek Sangona musí být u pacientů s bilaterální stenózou renální arterie nebo se stenózou arterie u solitární ledviny používán opatrně.

Použití u pediatrických pacientů s poruchou ledvinLosartan se nedoporučuje u dětí s glomerulární filtrací < 30 ml/min/1,73 m

2, protože k dispozici

nejsou žádné údaje (viz bod 4.2).

Renální funkce je nutno během léčby losartanem pravidelně sledovat, protože může dojít k jejich zhoršení. To platí zejména pokud se losartan podává za přítomnosti jiného chorobného stavu (horečka, dehydratace), u kterého je pravděpodobné, že renální funkce naruší.

Bylo prokázáno, že současné podávání losartanu a ACE inhibitorů zhoršuje renální funkce. Současné používání se tedy nedoporučuje (viz bod 4.5).

Transplantace ledvinU pacientů s nedávnou transplantací ledvin nejsou žádné zkušenosti.

Primární hyperaldosteronismusPacienti s primárním hyperaldosteronismem nebudou obecně na antihypertenziva působící prostřednictvím inhibice systému renin-angiotensin reagovat. Používání losartanu se tedy nedoporučuje.

Ischemická choroba srdeční a cerebrovaskulární chorobaStejně jako u všech antihypertenziv může nadměrný pokles krevního tlaku u pacientů s ischemickou kardiovaskulární a cerebrovaskulární chorobou vést k infarktu myokardu nebo cévní mozkové příhodě.

Srdeční selháníU pacientů se srdečním selháním, s poruchou funkce ledvin nebo bez ní, existuje – jako u jiných léčiv ovlivňujících systém renin-angiotensin – riziko těžké arteriální hypotenze a (často akutní) poruchy funkce ledvin. U pacientů se srdečním selháním a souběžnou těžkou poruchou funkce ledvin, s těžkým srdečním selháním (třída NYHA IV), stejně jako u pacientů se srdečním selháním a symptomatickými život ohrožujícími srdečními arytmiemi nejsou k dispozici dostačující terapeutické zkušenosti. Losartan

tudíž musí být u těchto skupin pacientů používán opatrně (vit bod 5.1). Kombinace losartanu a beta-blokátorů by měla být používána s opatrností (viz bod 5.1.)

Stenóza aortální a mitrální chlopně, obstrukční hypertrofická kardiomyopatieStejně jako je tomu u jiných vazodilatátorů, je třeba zvláštní opatrnosti u pacientů se stenózou aortálnínebo mitrální chlopně nebo u pacientů s obstrukční hypertrofickou kardiomyopatií.

Intolerance galaktosy, vrozený deficit laktázy, malabsorbce glukosy-galaktosy Pacienti se vzácnými dědičnými problémy s nesnášenlivostí galaktosy, s vrozeným deficitem laktázy nebo s malabsorpcí glukosy-galaktosy nesmějí tento přípravek užívat.

TěhotenstvíLéčba losartanem nesmí být během těhotenství zahajována. Pokud se pokračování v léčbě losartanemnepovažuje za nezbytné, musí být pacientky plánující otěhotnění převedeny na alternativní antihypertenziva, která mají pro použití v těhotenství zavedený bezpečnostní profil. Pokud se zjistí těhotenství, musí být léčba losartanem ihned ukončena a, pokud je to vhodné, musí být zahájena alternativní léčba (viz body 4.3 a 4.6).

Další upozornění a opatřeníJak bylo pozorováno u inhibitorů angiotensin konvertujícího enzymu jsou losartan a další antagonisté angiotenzinu při snižování krevního tlaku zjevně méně účinné u černošských pacientů než u pacientů s jinou barvou pleti, pravděpodobně kvůli vyšší prevalenci stavů s nízkou hladinou reninu u černošské hypertenzní populace.

4.5

Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce

Jiná antihypertenziva mohou hypotenzní účinky losartanu zesílit. Jiné látky navozující hypotenzi jako nežádoucí účinek (jako např. tricyklická antidepresiva, antipsychotika, baklofen a amifostin) mohou riziko hypotenze zvýšit.

Přípravek Sangona je metabolizován převážně cytochromem P450 (CYP) 2C9 na aktivní metabolit s karboxykyselinou. V klinickém hodnocení bylo zjištěno, že flukonazol (inhibitor CYP2C9) snižuje expozici aktivnímu metabolitu přibližně o 50 %. Bylo zjištěno, že současná léčba přípravkem Sangonas rifampicinem (což je induktor metabolických enzymů) vedla ke 40% snížení plasmatických koncentrací aktivního metabolitu. Klinický význam tohoto účinku není znám. Při současné léčbě fluvastatinem (což je slabý inhibitor CYP2C9) nebyl v expozici zjištěn žádný rozdíl.Jako je tomu u jiných léčiv, která blokují angiotensin II nebo jeho účinky, současné používání jiných léčiv, která zadržují draslík (např. kalium šetřící diuretika: amilorid, triamteren, spironolakton) nebo která mohou zvýšit hladiny draslíku (např. heparin), suplementace draslíku nebo podávání náhražek solí obsahujících draslík, může vést ke zvýšení sérových hladin draslíku. Souběžné podávání těchto přípravků se nedoporučuje.Při současném podávání lithia s ACE inhibitory bylo hlášeno reverzibilní zvýšení koncentrace lithia v séru a jeho toxicity. Byly rovněž hlášeny velmi vzácné případy s antagonisty receptoru angiotenzinu II. Současné podávání lithia a losartanu je nutno provádět opatrně. Pokud se prokáže, že je tato kombinace nezbytně nutná, doporučuje se během současného podávání těchto léčiv monitorování hladin lithia v séru.

Pokud se antagonisté angiotenzinu II podávají současně s nesteroidními antirevmatiky (tj. selektivními inhibitory COX-2, kyselinou acetylsalicylovou v protizánětlivých dávkách a neselektivními nesteroidními antirevmatiky) může dojít k oslabení antihypertenzního účinku. Současné používání antagonistů angiotensinu II nebo diuretik a nesteroidních antirevmatik může vést ke zvýšení rizika zhoršení renálních funkcí, včetně možného akutního selhání ledvin, a ke zvýšení sérového draslíku, zvláště u pacientů se stávající nedostatečnou funkcí ledvin. Tuto kombinaci je nutno podávat opatrně, zvláště u starších pacientů. Pacienti musí být odpovídajícím způsobem zavodňováni, přičemž po zahájení souběžné léčby a pak pravidelně poté je nutno zvážit monitorování renálních funkcí.

4.6. Těhotenství a kojení

TěhotenstvíPoužití inhibitorů receptoru angiotenzinu II v prvním trimestru těhotenství se nedoporučuje (viz bod 4.4). Použití inhibitorů receptoru angiotenzinu II ve 2. a 3. trimestru těhotenství je kontraindikováno (viz body 4.3 a 4.4).

Epidemiologické důkazy týkající se rizika teratogenity po expozici inhibitorům ACE v prvním trimestru těhotenství nejsou jednoznačné; nicméně malé zvýšení rizika nelze vyloučit. I když o riziku inhibitorů receptoru angiotensinu II nejsou k dispozici žádné kontrolované epidemiologické údaje, mohou pro tuto třídu léčiv podobná rizika existovat. Kromě případů, kdy je pokračující léčba blokátory angiotenzinového receptoru považována za nezbytnou, musí být pacientky plánující otěhotnění převedeny na alternativní antihypertenziva, která mají pro použití v těhotenství zavedený bezpečnostní profil. Pokud se zjistí těhotenství, musí být léčba inhibitory receptoru angiotensinu II ihned ukončena a, pokud je to vhodné, musí být zahájena alternativní léčba.Je známo, že expozice léčbě inhibitory receptory angiotensinu II ve druhém a třetím trimestru těhotenství navozuje u lidí fetotoxicitu (snížení renálních funkcí, oligohydramnion, zpomalení osifikace lebky) a neonatální toxicitu (selhání ledvin, hypotenzi, hyperkalémii) (viz také bod 5.3).Pokud v období od druhého trimestru těhotenství došlo k expozici inhibitorům receptoru angiotensinu II, doporučuje se provést ultrazvukové vyšetření renálních funkcí a lebky.Děti matek, které užívaly inhibitory receptoru angiotensinu II, musí být pečlivě sledovány s ohledem na hypotenzi (viz také body 4.3 a 4.4).

Kojení Jelikož o použití losartanu během kojení nejsou k dispozici žádné informace, losartan se nedoporučuje a přednost se dává alternativním způsobům léčby se zavedenějšími bezpečnostními profily v období kojení, zvláště při kojení novorozence nebo předčasně narozeného dítěte.

4.7

Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje

Studie hodnotící účinky na schopnost řídit nebo obsluhovat stroje nebyly provedeny. Při řízení dopravních prostředků nebo obsluze strojů je však nutno mít na mysli, že během antihypertenzní léčby, zejména při zahájení léčby a zvyšování dávky, se může příležitostně vyskytnout závratě nebo ospalost.

4.8

Nežádoucí účinky

Losartan byl hodnocen v následujících klinických studiích:



v kontrolovaných klinických hodnoceních u přibližně 3 300 dospělých pacientů ve věku 18 let a starších při esenciální hypertenzi



v kontrolovaném klinickém hodnocení u 9 193 hypertenzních pacientů ve věku 55 až 80 let s hypertrofií levé komory



v kontrolovaném klinickém hodnocení u přibližně 3 900 pacientů ve věku 20 let a starších s chronickým srdečním selháním



v kontrolovaném klinickém hodnocení u 1 513 diabetiků s diabetem typu 2 ve věku 31 let a starších s proteinurií



v kontrolovaném klinickém hodnocení u 177 hypertenzních pediatrických pacientů ve věku 6 až 16 let

V těchto klinických studiích byla nejčastějším nežádoucím účinkem závrať.

Frekvence nežádoucích účinků uvedených níže jsou definovány podle následujících kritérií: velmi časté (≥ 1/10); časté (≥ 1/100 až < 1/10); méně časté (≥ 1/1 000 až < 1/100); vzácné (≥ 1/10 000 až < 1/1 000); velmi vzácné (< 1/10 000), není známo (z dostupných údajů nelze určit).

HypertenzeV kontrolovaných klinických hodnoceních losartanu losartanu u přibližně 3 300 dospělých pacientů ve věku 18 let a starších při esenciální hypertenzi byly hlášeny následující nežádoucí účinky:

Poruchy nervového systémučasté: závratě, vertigoméně časté: somnolence, bolesti hlavy, poruchy spánku

Srdeční poruchyméně časté: palpitace, angina pectoris

Cévní poruchyméně časté: symptomatická hypotenze (zvláště u pacientů s deplecí intravaskulárního objemu, např. u pacientů s těžkým srdečním selháním nebo u pacientů léčených vysokými dávkami diuretik), na dávce závislé ortostatické účinky, vyrážka

Gastrointestinální poruchyméně časté: bolesti břicha, zácpa

Celkové a jinde nezařazené poruchy a lokální reakce po podáníméně časté: astenie, únava, edém

VyšetřeníV kontrolovaných klinických hodnoceních byly klinicky významné změny standardních laboratorních parametrů spojeny s podávání losartanu v tabletách vzácné. Vzácně se vyskytlo zvýšení ALT, přičemž obvykle po vysazení léčby vymizelo. Hyperkalémie (sérový draslík > 5,5 mmol/l) se v klinických hodnoceních u hypertenze vyskytla u 1,5 % pacientů.

Hypertenzní pacienti s hypertrofií levé komoryV kontrolovaném klinickém hodnocení provedeném u 9193 hypertenzních pacientů ve věku 55 až 80 let s hypertrofií levé komory byly hlášeny následující nežádoucí účinky:

Poruchy nervového systémučasté: závratě

Ušní poruchyčasté: vertigo

Celkové a jinde nezařazené poruchy a lokální reakce po podáníčasté: astenie/únava

Chronické srdeční selháníV kontrolovaném klinickém hodnocení provedeném u přibližně 3900 pacientů ve věku 20 let a staršíchse srdeční nedostatečností byly hlášeny následující nežádoucí účinky:

Poruchy nervového systémuméně časté: závratě, bolesti hlavyvzácné: parestézie

Srdeční poruchyvzácné: synkopa, fibrilace síní, cerebrovaskulání příhoda

Cévní poruchyméně časté: hypotenze včetně ortostatické hypotenze

Respirační, hrudní a mediastinální poruchyméně časté: dušnost

Gastrointestinální poruchyméně časté: průjem, nauzea, zvracení

Poruchy kůže a podkožní tkáněméně časté: kopřivka, svědění, vyrážka

Celkové poruchy a reakce v místě aplikaceméně časté: astenie/únava

Vyšetření:méně časté: bylo hlášeno zvýšení hladiny močoviny v krvi a kreatininu a draslíku v séru

Hypertenze a diabetes typu 2 s renální chorobouV kontrolovaném klinickém hodnocení provedeném u 1513 pacientů ve věku 31 let a staršíchs diabetem typu 2 s proteinurií (studie RENAAL, viz bod 5.1) byly u losartanu nejčastěji hlášené nežádoucí účinky související s léčivem následující:

Poruchy nervového systémučasté: závratě

Cévní poruchyčasté: hypotenze

Celkové poruchy a reakcev místě aplikacečasté: astenie/únava

Vyšetřeníčasté: hypoglykémie, hyperkalémie

Následující nežádoucí účinky se vyskytly častěji u pacientů léčených losartanem než u pacientů léčených placebem:

Poruchy krve a lymfatického systému:není známo: anémie

Srdeční poruchy:není známo: synkopa, palpitace

Cévní poruchy:není známo: ortostatická hypotenze

Gastrointestinální poruchy:není známo: průjem

Poruchy svalové a kosterní soustavy a pojivové tkáně:není známo: bolesti v zádech

Poruchy ledvin a močových cest:není známo: infekce močových cest

Celkové a jinde nezařazené poruchy a lokální reakce po podání:není známo: chřipkovité symptomy

Vyšetření:V klinické studii provedené u pacientů s diabetem typu 2 s nefropatií se u 9,9 % pacientů léčených losartanem v tabletách a u 3,4 % pacientů léčených placebem vyvinula hyperkalémie > 5,5 mmol/litr.

Zkušenosti po uvedení přípravku na trhNásledující nežádoucí účinky byly hlášeny po uvedení na trh:

Poruchy krve a lymfatického systémunení známo: anémie, trombocytopenie

Poruchy ucha a labyrintunení známo: tinnitus

Poruchy imunitního systémuvzácné: hypersenzitivita: anafylaktické reakce, angioedém včetně otoku laryngu a glotis způsobujících obstrukci dýchacích cest a/nebo otok tváře, rtů, faryngu a/nebo jazyka, u některých z těchto pacientů byl angioedém hlášen v minulosti v souvislosti s podáváním jiných léčiv, včetně ACE inhibitorů; vaskulitida, včetně Henoch-Schönleinovy purpury.

Poruchy nervového systémunení známo: migréna

Respirační, hrudní a mediastinální poruchynení známo: kašel

Gastrointestinální poruchynení známo: průjem, pankreatitida

Celkové poruchy a reakce v místě aplikacenení známo: malátnost

Poruchy jater a žlučových cestvzácné: hepatitidanení známo: abnormalitiy jaterních funkcí

Poruchy kůže a podkožní tkáněnení známo: kopřivka, svědění, vyrážka, fotosenzitivita

Poruchy svalové a kosterní soustavy a pojivové tkáně není známo: myalgie, artralgie, rhabdomyolýza

Poruchy reprodukčního systému a prsu:není známo: erektilní dysfunkce/impotence

Poruchy ledvin a močových cestV důsledku inhibice systému renin-angiotensin-aldosteron byly u ohrožených pacientů hlášeny změny renálních funkcí, včetně selhání ledvin; tyto změny renálních funkcí mohou být po vysazení léčby reverzibilní (viz bod 4.4).

Psychiatrické poruchynení známo: deprese

Vyšetření:není známo: hyponatrémie

Pediatrická populaceProfil nežádoucích účinků je u pediatrických pacientů podobný jako u dospělých pacientů. Údaje získané u pediatrické populace jsou omezené.

4.9. Předávkování

Symptomy intoxikaceK dispozici jsou omezené údaje týkající se předávkování u člověka. Nejpravděpodobnějšími symptomy, v závislosti na míře předávkování, jsou hypotenze, tachykardie a případně bradykardie.

Léčba intoxikaceOpatření závisí na čase požití léku a druhu a závažnosti symptomů. Především je nutno se zaměřit na stabilizaci oběhového systému. Po perorálním příjmu je indikováno podání dostačující dávky aktivního uhlí. Poté je nutno pečlivě sledovat vitální parametry. Vitální parametry je nutno v případě potřeby napravit.Ani losartan, ani jeho aktivní metabolit nelze odstranit hemodialýzou.

5. Farmakologické vlastnosti

5.1. Farmakodynamické vlastnosti

Farmakoterapeutická skupina: antagonisté angiotensinu II, samotní, ATC kód: C09CA01

Losartan je syntetickým perorálním antagonistou receptoru angiotensinu-II (typy AT1). Angiotensin II, což je mocný vasokonstriktor, je primárním aktivním hormonem renin/angiotensinového systému a důležitou determinantou patofyziologie hypertenze. Angiotensin II se váže na receptor AT1, který se nachází v mnohých tkáních (např. hladké svalovině cév, nadledvinkách, ledvinách a v srdci) a který vykazuje několik důležitých biologických reakcí, včetně vasokonstrikce a uvolnění aldosteronu. Angiotensin II rovněž stimuluje proliferaci buněk hladké svaloviny.

Losartan selektivně blokuje receptor AT1. In vitro a in vivo losartan a jeho farmakologicky aktivní metabolit karboxylové kyseliny E-3174 blokují všechny fyziologicky významné účinky angiotensinu II, bez ohledu na zdroj nebo cestu jeho syntézy.

Losartan nemá agonistický účinek ani neblokuje receptory jiných hormonů ani iontové kanály důležité pro kardiovaskulární regulaci. Losartan navíc neinhibuje ACE (kinináza II), což je enzym, který degraduje bradykinin. V důsledku toho nepotencuje nežádoucí účinky zprostředkované bradykininem.

Během podávání losartanu vede vyloučení negativní zpětné vazby na vylučování reninu zprostředkované angiotensinem II ke zvýšení aktivity reninu v plasmě (plasma renin activity - PRA). Zvýšení PRA vede ke zvýšení angiotensinu II v plasmě. Navzdory těmto zvýšením jsou antihypertenzní aktivita a pokles plasmatických koncentrací aldosteronu zachovány, což ukazuje na účinnou blokádu receptoru angiotensinu II. Po vysazení losartanu poklesly hladiny PRA a angiotensinu II během tří dnů na výchozí hodnoty.

Jak losartan, tak jeho hlavní aktivní metabolit mají mnohem vyšší afinitu k receptoru AT1, než k receptoru AT2. Aktivní metabolit je v hmotnostním vyjádření 10- až 40krát účinnější než losartan.

Hypertenzní studie

V kontrolovaných klinických studiích navodilo podávání losartanu jednou denně pacientům s mírnou až středně těžkou esenciální hypertenzí statisticky významné snížení systolického a diastolického krevního tlaku. Měření krevního tlaku 24 hodin po dávce v porovnání s měřením 5 až 6 hodin po dávce prokázalo snížení krevního tlaku po dobu 24 hodin; přirozený diurnální rytmus byl zachován. Snížení krevního tlaku na konci dávkovacího intervalu dosahovalo 70 až 80 % účinku pozorovaného 5 až 6 hodin po dávce.

Vysazení losartanu u hypertenzních pacientů nevedlo k náhlému zvýšení krevního tlaku (rebound). Navzdory výraznému poklesu krevního tlaku losartan neměl žádné klinicky významné účinky na srdeční frekvenci.

Losartan je u žen i mužů stejně účinný, stejně tak u mladších (do 65 let) a starších hypertenzních pacientů.

Studie LIFE

Studie „Losartan Intervention For Endpoint Reduction in Hypertension“ [LIFE] byla randomizovanou, trojitě zaslepenou, aktivním komparátorem kontrolovanou studií provedenou na 9193 hypertenzních pacientech ve věku od 55 do 80 let s hypertrofií levé komory dokumentovanou EKG. Pacienti byli randomizováni do skupiny léčené jednou denně losartanem v dávce 50 mg nebo do skupiny léčené jednou denně atenololem v dávce 50 mg. Pokud se nedosáhlo cílového krevního tlaku (< 140/90 mmHg), byl napřed přidán hydrochlorothiazid (12,5 mg) a v případě potřeby byla poté dávka losartanu nebo atenololu zvýšena na 100 mg jednou denně. Pokud to bylo nezbytné k dosažení cílového krevního tlaku, byla přidána jiná antihypertenziva, s výjimkou ACE inhibitorů, antagonistů angiotenzinu II nebo betablokátorů.

Střední hodnota doby následného pozorování byla 4,8 roku.

Primárním kritériem účinnosti byl komplex kardiovaskulární morbidity a mortality měřený snížením kombinované incidence kardiovaskulární smrti, cévní mozkové příhody a infarktu myokardu. V obou skupinách byl krevní tlak významně snížen na podobné úrovně. U pacientů, kteří dosáhli primárního složeného kritéria účinnosti vedla v porovnání s atenololem léčba losartanem ke 13,0% snížení rizika (p=0,021, 95% interval spolehlivosti 0,77 - 0,98). Tento jev bylo zejména možno přisoudit snížení incidence cévní mozkové příhody. Léčba losartanem snižovala v porovnání s atenololem riziko cévní mozkové příhody o 25 % (p=0,001, 95% interval spolehlivosti 0,63 – 0,89). Počty kardiovaskulárních úmrtí a infarktů myokardu nebyly mezi léčenými skupinami významně odlišné.

RasaVe studii LIFE černošští pacienti léčení losartanem měli vyšší riziko, že budou stiženi primárním složeným kritériem účinnosti, tj. kardiovaskulární příhodou (např. infarktem myokardu, kardiovaskulární smrtí ) a zejména cévní mozkovou příhodou, než černošští pacienti léčení atenololem. Výsledky pozorované u losartanu v porovnání s atenololem ve studii LIFE týkající se kardiovaskulární morbidity/mortality se proto nevztahují na černošské pacienty s hypertenzí a hypertrofií levé komory.

Studie RENAAL

Studie „Reduction of Endpoints in NIDDM with the Angiotensin II Receptor Antagonist losartan “ (RENAAL) byla kontrolovanou klinickou studií provedenou v celém světě na 1513 pacientech s diabetem typu 2 s proteinurií, s hypertenzí nebo bez ní. 751 pacientů bylo léčeno losartanem. Cílem studie bylo prokázat nefroprotektivní účinky draselné soli losartanu přesahující přínosy snížení krevního tlaku. Pacienti s proteinurií a sérovým kreatininem 1,3 – 3,0 mg/dl byli randomizováni do skupiny léčené losartanem v dávce 50 mg jednou denně, v případě potřeby titrované, k dosažení odpovědi krevního tlaku, nebo do skupiny léčené placebem, na pozadí konvenční antihypertenzní terapie s vyloučením ACE inhibitorů a antagonistů angiotensinu II. Zkoušející byli instruováni tak, aby titrovali hodnocenou medikaci na 100 mg denně podle potřeby; 72 % pacientů užívalo dávku 100 mg denně po většinu doby. V obou skupinách byla jako doplňková léčba v závislosti na požadavcích povolena další antihypertenziva (diuretika, blokátory kalciového kanálu, blokátory alfa a beta receptorů a rovněž centrálně působící antihypertenziva). Pacienti byly sledováni po dobu až 4,6 roku (v průměru 3,4 roku).Primárním kritériem účinnosti použitým ve studii bylo složené kritérium účinnosti skládající se z dvojnásobného zvýšení sérového kreatininu, terminálního selhání ledvin (potřeba dialýzy nebo transplantace) nebo smrti. Výsledky ukázaly, že léčba losartanem (327 příhod) ve srovnání s placebem (359 příhod) vedla k 16,1% snížení rizika (p = 0,022) u pacientů, kteří dosáhli primárního složeného hodnoceného parametru. Pokud se týče následujících jednotlivých a kombinovaných složek primárního

hodnoceného parametru, výsledky také ukázaly významné snížení rizika ve skupině léčenélosartanem: 25,3% snížení rizika dvojnásobného zvýšení sérového kreatininu (p = 0,006) 28,6% snížení rizika terminálního selhání ledvin (p = 0,002) 19,9% snížení rizika terminálního selhání ledvin nebo smrti (p = 0,009) 21,0% snížení rizika zdvojnásobení sérového kreatininu nebo terminálního selhání ledvin (p = 0,01).

Incidence smrti ze všech příčin se mezi oběma léčenými skupinami statisticky významně nelišila.V této studii byl losartan celkově dobře snášen, jak dokazuje podobná incidence ukončení léčby v důsledku nežádoucích ůčinků ve srovnání s placebem.

Studie ELITE I a ELITE II

Ve studii ELITE trvající více než 48 týdnů a provedené na 722 pacientech se srdečním selháním (třída NYHA II-IV) nebyl pozorován žádný rozdíl mezi pacienty léčenými losartanem a pacienty léčenými kaptoprilem, pokud jde o primární kritérium účinnosti spočívající v dlouhodobé změně renálních funkcí. Zjištění vyplývající ze studie ELITE, že v porovnání s kaptoprilem losartan snižoval riziko mortality, nebylo následnou studií ELITE II.

Ve studii ELITE II byl losartan v dávce 50 mg jednou denně (zahajovací dávka 12,5 mg, zvýšena na 25 mg, poté na 50 mg jednou denně) porovnáván s kaptoprilem v dávce 50 mg třikrát denně (zahajovací dávka 12,5 mg, zvýšena na 25 mg a poté na 50 mg třikrát denně). Primárním kritériem účinnosti u této prospektivní studie byla mortalita ze všech příčin.V této studii bylo sledováno 3152 pacientů se srdečním selháním (třída NYHA II-IV) po dobu téměř dvou let (medián: 1,5 roku) s cílem stanovit, zda je losartan lepší než kaptopril při snižování mortality ze všech příčin. Primární kritérium účinnosti nevykázalo ve snižování mortality ze všech příčin žádný statisticky významný rozdíl mezi losartanem a kaptoprilem.

V obou komparátorem kontrolovaných (nikoli placebem kontrolovaných) klinických studiích provedených na pacientech se srdečním selháním byla snášenlivost losartanu lepší než snášenlivost kaptoprilu, měřeno na základě významně nižší míry ukončení léčby kvůli nežádoucím příhodám a významně nižší frekvenci kašle.

U malé podskupiny (22 % všech pacientů se srdečním selháním) užívající betablokátory při zahájení bylo ve studii ELITE II pozorováno zvýšení mortality.

Pediatrická populace

Pediatrická hypertenzeAntihypertenzní účinek losartanu byl stanoven v klinickém hodnocení zahrnujícím 177 hypertenzních pediatrických pacientů ve věku od 6 do 16 let, s tělesnou hmotností > 20 kg a glomerulární filtrací > 30 ml/min/1,73 m2. Pacienti s hmotností > 20 kg až < 50 kg dostávali buď 2,5, 25 nebo 50 mg losartanu denně a pacienti s hmotností > 50 kg dostávali buď 5, 50 nebo 100 mg losartanu denně. Na konci třítýdenního období podávání losartanu jednou denně snížilo minimální krevní tlak způsobem závislým na dávce.

Celkově zde byla pozorována odpověď závislá na dávce. Vztah závislosti odpovědi na dávce byl velmi zřetelný ve skupině léčené nízkou dávkou v porovnání se skupinou léčenou střední dávkou (období I: -6,2 mmHg vs. -11,65 mmHg), nicméně byl oslaben při porovnání skupiny léčené střední dávkou se skupinou léčenou vysokou dávkou (období I: -11,65 mmHg vs. -12,21 mmHg). Nezdá se, že by nejnižší studované dávky, 2,5 mg a 5 mg, což odpovídá průměrné denní dávce 0,07 mg/ kg, poskytovaly konzistentní antihypertenzní účinek.

Tyto výsledky byly potvrzeny během období II studie, kdy pacienti byli po třech týdnech léčby randomizováni do skupin pokračujících v léčbě losartanem nebo placebem. Rozdíl ve zvýšení krevního tlaku v porovnání s placebem byl největší u skupiny léčené střední dávkou (6,70 mm Hg

u střední dávky vs. 5,38 mmHg u vysoké dávky). Vzestup minimálního diastolického krevního tlaku byl však v každé skupině u pacientů léčených placebem a u pacientů pokračujících v léčbě losartanem v nejnižší dávce stejný, což znovu naznačuje, že nejnižší dávka v žádné skupině nemá významný antihypertenzní účinek.

Dlouhodobé účinky losartanu na růst, pubertu a celkový vývoj nebyly studovány. Dlouhodobá účinnost antihypertenzní léčby losartanem v dětství na snižování kardiovaskulární morbidity a mortality rovněž nebyla stanovena.

U hypertenzních (N=60) a normotenzních (N=246) dětí s proteinurií byl ve 12týdenní, placebem a aktivním komparátorem (amlodipin) kontrolované studii hodnocen účinek losartanu na proteinurii. Proteinurie byla definována jako poměr protein v moči/kreatinin ≥0,3. Hypertenzní pacienti (ve věku 6 až 18 let) byli randomizováni do skupin léčených buď losartanem (n=30) nebo amlodipinem (n=30). Normotenzní pacienti (ve věku 1 až 18 let) byli randomizováni do skupin léčených buď losartanem (n=122) nebo placebem (n=124). Losartan byl podáván v dávkách 0,7 mg/kg až 1,4 mg/kg (do maximální dávky 100 mg za den). Amlodipin byl podáván v dávkách 0,05 mg/kg až 0,2 mg/kg (do maximální dávky 5 mg za den).

Celkově došlo po 12 týdnech léčby u pacientů léčených losartanem ke statisticky významnému snížení výchozích hodnot proteinurie o 36 % v porovnání s 1 % nárůstem u skupiny léčené placebem/amlodipinem (p≤0,001). Hypertenzní pacienti léčení losartanem vykázali statisticky významné snížení výchozích hodnot proteinurie představující -41,5 % (95% interval spolehlivosti -29,9;-51,1) v porovnání s +2,4 % (95% interval spolehlivosti -22,2;14,1) ve skupině léčené amlodipinem. Pokles jak systolického, tak diastolického krevního tlaku byl vyšší ve skupině léčené losartanem (-5,5/-3,8 mm Hg) v porovnání se skupinou léčenou amlodipinem (-0,1/+0,8 mm Hg). U normotenzních dětí došlo k malému poklesu krevního tlaku ve skupině léčené losartanem (-3,7/-3,4 mm Hg) v porovnání s placebem. Mezi poklesem proteinurie a krevního tlaku nebyla zaznamenána žádná korelace, je však možné, že ve skupině léčené losartanem jde zčásti o důsledek poklesu krevního tlaku. Dlouhodobé účinky snížení proteinurie u dětí nebyly hodnoceny.

5.2

Farmakokinetické vlastnosti

Absorpce

Po perorálním podání se losartan dobře vstřebává a podstupuje metabolismus prvního průchodu, přičemž se vytváří aktivní metabolit karboxylové kyseliny a další neaktivní metabolity. Systémová biologická dostupnost draselné soli losartanu je asi 33 %. Střední hodnoty maximálních koncentrací losartanu se dosáhne během jedné hodiny a jeho aktivního metabolitu během 3 - 4 hodin.

Distribuce

Jak losartan, tak jeho aktivní metabolit jsou z  99 % vázány na bílkoviny plasmy, především na albumin. Distribuční objem losartanu je 34 litrů.

Biotransformace

Asi 14 % intravenózně či perorálně podané dávky losartanu se přeměňuje na aktivní metabolit. Po perorálním a intravenózním podání draselné soli losartanu značeného

14C je plasmatická

radioaktivita v krevním oběhu přisuzována především losartanu a jeho aktivnímu metabolitu. Asi u 1 % sledovaných jedinců byla zjištěna minimální přeměna losartanu na aktivní metabolit.Kromě aktivního metabolitu se tvoří neaktivní metabolity.

Eliminace

Plasmatická clearance losartanu je asi 600 ml/min a jeho aktivního metabolitu 50 ml/min.. Renální clearance losartanu je asi 74 ml/min a jeho aktivního metabolitu 26 ml/min. Při perorálním podávání losartanu se přibližně 4 % dávky vyloučí v nezměněné podobě močí a asi 6 % dávky se vyloučí močí v podobě aktivního metabolitu. Farmakokinetika losartanu a jeho aktivního metabolitu je v rozmezí dávek až do 200 mg draselné soli losartanu, podané perorálně, lineární.Po perorálním podání klesá plasmatická koncentrace losartanu a jeho aktivního metabolitu polyexponenciálně s konečným poločasem asi 2 hodiny (losartan), respektive 6 - 9 hodin (aktivní metabolit). Při podávání dávky 100 mg 1x denně se losartan ani jeho aktivní metabolit významně nehromadí v plazmě.K eliminaci draselné soli losartanu a jeho metabolitů přispívá jak vylučování do žluči, tak vylučování močí. Po perorální dávce draselné soli losartanu značené

14C člověku se přibližně 35 % radioaktivity

zachytí v moči a 58 % ve stolici. Po intravenózním podání draselné soli losartanu značené

14C se

přibližně 43 % radioaktivity zachytí v moči a 50 % ve stolici.

Individuální rozdíly u pacientů

U starších hypertenzních pacientů nejsou plasmatické koncentrace losartanu a jeho aktivního metabolitu zásadně odlišné od plasmatických koncentrací losartanu a jeho metabolitů pozorovaných u mladých hypertonických pacientů.

U žen hypertoniček byly plasmatické hladiny losartanu až dvakrát vyšší než u mužů hypertoniků, zatímco plasmatické hladiny aktivního metabolitu se mezi ženami a muži nelišily.

U pacientů s mírnou až středně těžkou alkoholickou jaterní cirhózou byly plasmatické hladiny losartanu a jeho aktivního metabolitu po perorálním podání 5krát, respektive 1,7krát vyšší, než u mladých mužských dobrovolníků (viz body 4.2 a 4.4).

Plasmatické koncentrace losartanu nejsou u pacientů s clearance kreatininu nad 10 ml/minutu změněny. Plocha pod křivkou plasmatických koncentrací (AUC) losartanu je u dialýzovaných pacientů 2krát větší než u pacientů s normální funkcí ledvin.

Plasmatické koncentrace aktivního metabolitu nejsou u pacientů s poruchou funkce ledvin ani u pacientů na hemodialýze změněny.Ani losartan, ani aktivní metabolit nelze hemodialýzou odstranit.

Farmakokinetika u pediatrických pacientůFarmakokinetika losartanu byla studována na 50 hypertenzních pediatrických pacientech starších než 1 měsíc a mladších než 16 let po perorálním podávání přibližně 0,54 až 0,77 mg/kg losartanu (průměrná hodnota dávek) jednou denně.

Výsledky ukázaly, že aktivní metabolit se z losartanu vytváří u všech věkových skupin. Výsledky ukázaly zhruba podobné farmakokinetické parametry losartanu po perorálním podání u dětí do 1 roku věku a batolat, předškolních dětí, dětí školního věku a dospívajících. Farmakokinetické parametry metabolitu se mezi věkovými skupinami lišily větší měrou. Při porovnávání předškolních dětí s dospívajícími byly tyto rozdíly statisticky významné. Expozice u kojenců/batolat byla srovnatelně vysoká.

5.3

Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti

Předklinické údaje neodhalují žádná specifická rizika pro lidi na základě konvenčních studií obecné farmakologie, genotoxicity a kancerogenního potenciálu. Ve studiích toxicity při opakovaných dávkách navodilo podávání losartanu snížení počtu parametrů červených krvinek (erytrocyty, hemoglobin, hematokrit), vzestup močovinového dusíku v séru a příležitostná zvýšení sérového kreatininu, snížení hmotnosti srdce (bez histologického korelátu) a gastrointestinální změny (slizniční

léze, vředy, eroze, hemoragie). Stejně jako jiné látky, které přímo ovlivňují renin-angiotensinový systém, bylo u losartanu ukázáno, že indukuje nepříznivé účinky na pozdní vývoj plodu, což vede ke smrti plodu a malformacím.

6. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE

6.1 Seznam pomocných látek

Jádro tablety:mikrokrystalická celulosamagnesium-stearátpovidon K 25koloidní bezvodý oxid křemičitýsodná sůl karboxymethylškrobu (typ A)

Potah tablety:Potahová soustava Opadry bílá (monohydrát laktosy, hypromelosa, oxid titaničitý (E 171), makrogol 4000), hlinitý lak indigokarmínu (E 132) (pouze v přípravku Sangona 12,5 mg)

Sangona 12,5 mg, 25 mg, 50 mg, 75 mg a 100 mg obsahují draslík v následujícím množství: 1,06 mg (0.027 mEq), 2,12 mg (0.054 mEq), 4,24 mg (0.108 mEq), 6,36 mg (0. 162 mEq) and 8,48 mg (0.216 mEq) respective.

Sangona 12,5 mg rovněž obsahuje oxid titaničitý (E171), hlinitý lak indigokarmínu (E132).Sangona 25 mg rovněž obsahuje oxid titaničitý (E171).Sangona 50 mg rovněž obsahuje oxid titaničitý (E171).Sangona 75 mg rovněž obsahuje oxid titaničitý (E171).Sangona 100 mg rovněž obsahuje oxid titaničitý (E171.)

6.2. Inkompatibility

Neuplatňuje se.

6.3. Doba použitelnosti

4 roky

Lahvička z HDPE:

Doba použitelnosti po prvním otevření: 6 měsíců

6.4. Zvláštní opatření pro uchováváníSangona 12,5 mg Uchovávejte při teplotě do 25 °C. Uchovávejte v původním obalu, aby byl přípravek chráněn před světlem.

Sangona 25 mg/- 50 mg/- 75 mg/- 100 mg Blistry:Uchovávejte v původním obalu, aby byl přípravek chráněn před světlem.

Lahvičky:Po prvním otevření:Uchovávejte při teplotě do 25 °C.

6.5. Druh obalu a velikost baleníSangona 12,5 mg :PVC/PVdC/Al blistr

Sangona 25 mg/- 50 mg/- 75 mg/- 100 mg :PVC/PVdC/Al blistrHDPE lahvička se šroubovacím uzávěrem z PP.

Velikost balení:

Sangona 12,5 mg Blistry: 7, 10, 14, 20, 21, 28, 30, 50, 56, 60, 84, 90, 98, 100 potahovaných tabletBlistry s jednotlivými dávkami: 10x5, 14x4 potahovaných tablet

Sangona 25 mg/- 50 mg/- 75 mg/- 100 mg Blistry: 7, 10, 14, 20, 21, 28, 30, 50, 56, 60, 84, 90, 98, 100 potahovaných tabletBlistry s jednotlivými dávkami: 10x5, 14x4 potahovaných tabletLahvičky: 250 potahovaných tablet

Na trhu nemusí být všechny velikosti balení.

6.6. Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku a pro zacházení s ním

Žádné zvláštní požadavky.

7. Držitel rozhodnutí o registraci

Sandoz s.r.o. Praha, Česká republika

8. Registrační číslo(a)

Sangona 12,5 mg: 58/480/08-CSangona 25 mg 58/481/08-CSangona 50 mg: 58/482/08-C Sangona 75 mg: 58/483/08-C Sangona 100 mg: 58/484/08-C

9. Datum první registrace/prodloužení registrace

20.8.2008

10. Datum revize textu

17.9.2010