nahoru

Varianty

Kód	Náz.	Forma
0020897	POR CPS DUR 100X100MG HDPE	Tvrdá tobolka, Perorální podání
0020893	POR CPS DUR 100X100MG SKLO	Tvrdá tobolka, Perorální podání

nahoru

Příbalový létak RETROVIR 100

Příbalová informace

Informace pro použití, čtěte pozorně!

Název přípravku

Retrovir 100

Retrovir 250

(zidovudinum)

Složení přípravku

Léčivá látka: Zidovudinum, 100 mg nebo 250 mg v 1 tobolce.

Pomocné látky: škrob, mikrokrystalická celulóza, sodná sůl karboxymetylškrobu, magnesium-stearát.

Léková forma a velikost balení

Tobolky.

Velikost balení:

100 x 100 mg;

40 x 250 mg.

Farmakoterapeutická skupina, způsob účinku

Virostatikum.

Retrovir je protivirový přípravek, který je vysoce účinný proti retrovirům, včetně lidského viru imunitní nedostatečnosti (HIV).

Držitel rozhodnutí o registraci

The Wellcome Foundation Ltd., Greenford, Middlesex, Velká Británie.

Výrobci

Retrovir 100: SmithKline Beecham Plc, Crawley, Velká Británie.

Retrovir 250: SmithKline Beecham Plc, Crawley, Velká Británie.

GlaxoSmithKline Pharmaceuticals SA, Poznaň, Polsko

Indikace

Retrovir je indikován k léčbě infekcí vyvolaných virem lidské imunodeficience (HIV) u pacientů se syndromem získaného imunodeficitu (AIDS) nebo u pacientů trpících tzv. komplexem symptomů příbuzných AIDS (ARC).

Používá se u HIV pozitivních těhotných žen (po 14. týdnu těhotenství) a u dětí, které se jim narodily, protože je zřejmé, že snižuje rychlost přenosu viru HIV mezi matkou a plodem.

Přípravek mohou užívat dospělí, mladiství i děti starší 3 let.

Kontraindikace

Retrovir se nesmí užívat při přecitlivělosti na kteroukoliv jeho složku.

Nesmí se podávat pacientům s poruchou krevního obrazu - nízkým počtem neutrofilů (druhu bílých krvinek) nebo nízkou hladinou hemoglobinu (červeného krevního barviva).

Zvláštní upozornění

Otěhotníte-li v průběhu léčby přípravkem Retrovir, ihned o tom informujte svého ošetřujícího lékaře.

Při předávkování nebo náhodném požití přípravku dítětem se ihned poraďte s lékařem.

Interakce

Účinky přípravku Retrovir a účinky jiných současně užívaných léků se mohou navzájem ovlivňovat. Váš lékař by proto měl být informován o všech lécích, které v současné době užíváte nebo které začnete užívat, a to na lékařský předpis i bez něj. Než začnete současně s přípravkem Retrovir užívat nějaký volně prodejný lék, poraďte se se svým ošetřujícím lékařem.

Přípravky obsahující paracetamol mohou v kombinaci s přípravkem Retrovir ve zvýšené míře vyvolat zhoršení krevního obrazu.

Při současném užívání přípravků obsahujících např. kyselinu acetylosalicylovou, kodein, indometacin, cimetidin nebo oxazepam dochází ke zpomalení metabolismu přípravku Retrovir, a tím k přetrvávání jeho zvýšené koncentrace.

Dávkování a způsob podávání

Přesné dávkování vždy určí lékař.

Dospělí obvykle užívají dávku 500 mg (tj. 5 tobolek po 100 mg nebo 2 tobolky po 250 mg) nebo 600 mg (tj. 6 tobolek po 100 mg) denně ve dvou nebo třech dílčích dávkách. Bude-li dávka rozdělena do dvou dílčích dávek, musí být mezi jednotlivými dávkami časový odstup dvanáct hodin.

Bude-li dávka rozdělena do tří dílčích dávek, musí být mezi jednotlivými dávkami časový odstup osm hodin.

Dospělí se syndromem HIV užívají obvykle kombinovanou léčbu s přípravkem obsahujícím zalcitabin, a to 200 mg zidovudinu (tj. 2 tobolky po 100 mg) a 0,75 mg zalcitabinu třikrát denně. Mezi jednotlivými dávkami musí být časový odstup osm hodin.

Dětem starším než 3 roky se obvykle podává dávka 180 mg/m² povrchu těla každých šest hodin. Denní dávka tak činí 720 mg/m². Maximální dávka by neměla překročit 200 mg podávaných v šestihodinových intervalech.

V prevenci přenosu viru mezi matkou a plodem se podává perorálně 500 mg/den, to je 100 mg (tj. 1 tobolka po 100 mg) pětkrát denně až do začátku porodu. Mezi jednotlivými dávkami musí být časový odstup čtyři hodiny.

Pacientům s poruchou funkce ledvin a jater dávku upraví lékař.

Nežádoucí účinky

Při užívání přípravku Retrovir se mohou vyskytnout nežádoucí účinky, jako je nevolnost, zvracení, nechutenství, bolest břicha, bolest hlavy, horečka, svalová bolest, pocit mravenčení, nespavost a vyrážka. Případný výskyt těchto nežádoucích účinků nebo jiných neobvyklých reakcí oznamte ošetřujícímu lékaři.

V průběhu užívání přípravku Retrovir může dojít k vývoji poruchy krevního obrazu (snížení počtů červených nebo bílých krvinek). Proto během léčby budete muset v pravidelných intervalech podstoupit vyšetření krevního obrazu.

Doba použitelnosti

Přípravek se nesmí používat po uplynutí doby použitelnosti vyznačené na obalu.

Uchovávání

Uchovávejte v suchu při teplotě do 30 °C, chraňte před světlem.

Přípravek musí být uchováván mimo dosah a dohled dětí.

Datum poslední revize textu

14.3.2008

---

nahoru

Souhrn údajů o léku (SPC)

SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU

1. NÁZEV PŘÍPRAVKU

RETROVIR 100

RETROVIR 250

2. SLOŽENÍ KVALITATIVNÍ I KVANTITATIVNÍ

Zidovudinum, 100 mg v 1 tobolce.

Zidovudinum, 250 mg v 1 tobolce.

3. LÉKOVÁ FORMA

Tobolky.

Retrovir 100: neprůhledné, bílé, tvrdé, želatinové tobolky s černým potiskem na obou stranách - na víčku s textem Wellcome a znakem jednorožce, na spodní části s potiskem Y9C100;

spojení obou částí je provedeno jasně modrým želatinovým páskem;

obsahují bělavý až bílý prášek.

Retrovir 250: neprůhledné, tvrdé želatinové tobolky s černým potiskem na obou stranách - na modrém víčku s textem Wellcome a znakem jednorožce, na spodní bílé části s potiskem H2F250;

obě části tobolky jsou spojeny jasně modrým želatinovým páskem;

obsahují bělavý až bílý prášek.

4. KLINICKÉ ÚDAJE

4.1. Indikace

Retrovir je indikován k léčbě infekcí vyvolaných virem lidské imunodeficience (HIV) u pacientů se syndromem získaného imunodeficitu (AIDS) nebo u pacientů trpících tzv. komplexem symptomů příbuzných AIDS (ARC).

Použití přípravku Retrovir se doporučuje u HIV pozitivních těhotných žen (od 14. týdne těhotenství) a u dětí, které se jim narodily, protože je zřejmé, že snižuje rychlost přenosu HIV mezi matkou a plodem.

4.2. Dávkování a způsob podávání

Dávkování u dospělých

Asymptomatičtí pacienti obvykle užívají 500 nebo 600 mg denně ve dvou nebo třech dílčích dávkách. Je rovněž možné podávat dávku 1000 mg denně ve dvou nebo čtyřech dílčích dávkách.

Kombinovaná léčba pacientů se syndromem HIV infekce

U dospělých HIV pozitivních pacientů (počet T-lymfocytů CD4 <= 300/mm3) se používá kombinace 200 mg zidovudinu a 0,75 mg zalcitabinu, která se podává v osmihodinových intervalech. Celková denní dávka je 600 mg zidovudinu a 2,25 mg zalcitabinu.

V monoterapii je přípravek Retrovir stále indikován k úvodní léčbě HIV pozitivních pacientů.

Dávkování u dětí

Doporučenou úvodní dávkou pro děti starší než 3 roky je 180 mg/m2 tělesného povrchu každých 6 hodin. Denní dávka tak činí 720 mg/m2 tělesného povrchu. Maximální dávka by neměla překročit 200 mg podávaných v šestihodinových intervalech.

Optimální dávka je však individuální. Obecně se pohybuje v rozmezí od 120 do 180 mg/m2 tělesného povrchu podávaných po šesti hodinách (480 až 720 mg/m2/den).

Účinnost nižších dávek v léčbě a prevenci neurologických dysfunkcí a malignit přidružených k infekci HIV není známa.

Dávkování v prevenci přenosu viru mezi matkou a plodem

Za účinný je považován následující dávkovací režim: Gravidním ženám (po 14. týdnu těhotenství) se perorálně podává 500 mg/den (100 mg pětkrát denně) až do začátku porodních stahů. V průběhu porodních stahů a samotného porodu je třeba podávat přípravek Retrovir intravenózně v dávce 2 mg/kg tělesné hmotnosti během 1 hodiny s následnou kontinuální intravenózní infuzí o rychlosti 1 mg/kg/h aplikovanou až do podvázání pupeční šňůry.

Úprava dávky u pacientů s nežádoucími hematologickými reakcemi

Pacientům, u nichž se objeví nežádoucí hematologické reakce, je zapotřebí upravit dávky. Tyto reakce jsou pravděpodobnější u pacientů s nedostatečnou rezervou kostní dřeně před léčbou. Pokud hladina hemoglobinu klesne na hodnotu mezi 75 g/l a 90 g/l nebo pokud počet neutrofilů klesne na hodnoty mezi 0,75 x 10 na 9/l a 1,0 x 10 na 9/l, lze až do prokázání zotavení kostní dřeně snížit denní dávku; zotavení lze uspíšit krátkodobým (2 až 4 týdny) přerušením léčby přípravkem Retrovir. Je-li potřebné snížení velikosti dávky, lze například snížit denní dávku na polovinu a podle snášenlivosti ze strany nemocného ji opět zvyšovat až na původní dávku.

Při poklesu hladiny hemoglobinu pod 75 g/l nebo při poklesu počtu neutrofilů pod hodnotu 0,75 x 10'/l je nutné léčbu přípravkem Retrovir přerušit. Zotavení kostní dřeně lze obvykle pozorovat do 2 týdnů. Po této době je možné obnovit léčbu sníženou dávkou. Po dalších 2 až 4 týdnech se podle snášenlivosti ze strany nemocného může dávkování postupně zvyšovat až na původní dávku.

Dávkování u starších osob

K dispozici nejsou žádné konkrétní údaje; doporučuje se však věnovat této věkové skupině zvláštní pozornost vzhledem ke změnám souvisejícím s věkem, jako je např. snížení renální funkce a změny hematologických parametrů.

Dávkování při poruše renální funkce

Pacienti s pokročilým renálním selháním po perorálním podání zidovudinu maximální plazmatické koncentrace o 50% vyšší než zdravé osoby. Systémová expozice (měřená jako plocha pod křivkou) se zvyšuje o 100%, ale poločas se významně nemění. Při renálním selhání dochází k výrazné kumulaci hlavního metabolitu - glukuronidu, nezdá se však, že by tento metabolit působil toxicky. Pacientům s pokročilou formou renálního selhání je nutné podávat přípravek Retrovir v dávkách při dolní hranici dávkovacího rozmezí. Úprava dávek pak závisí na hematologických parametrech a na klinické odpovědi. Hemodialýza a peritoneální dialýza nemají žádný významný vliv na eliminaci zidovudinu, zatímco vylučování metabolitu (glukuronidu) se jimi zvyšuje.

Dávkování při poruše funkce jater

Omezené množství údajů o pacientech s cirhózou, jimž byl přípravek Retrovir podáván perorálně, naznačuje, že vzhledem ke snížené glukuronidaci může u pacientů s poruchou jaterní funkce docházet k hromadění zidovudinu. Může být nutná úprava dávek, avšak přesná doporučení nelze v současnosti poskytnout. Pokud není plazmatické hladiny zidovudinu monitorovat, musí lékaři věnovat zvláštní pozornost známkám nesnášenlivosti a příslušným způsobem prodlužovat interval mezi dávkami.

Úprava dávky při kombinované léčbě zidovudinem a zalcitabinem

Při používání kombinované terapie zidovudinu se zalcitabinem je třeba dodržovat doporučení pro používání jednotlivých přípravků. V případě výrazných nežádoucích účinků, u nichž není znám příčinný vztah k terapii nebo které neustupují po redukci dávky či vysazení jednoho přípravku, je třeba snížit dávku i u druhého přípravku. Při kombinování zidovudinu s jinými přípravky je nutné se seznámit se zásadami používání všech přípravků použitých v kombinaci.

4.3. Kontraindikace

Retrovir je kontraindikován u pacientů přecitlivělých na zidovudin nebo na kteroukoliv jinou složku přípravku.

Retrovir nelze podávat pacientům s nízkým počtem neutrofilů (méně než 0,75 x 10 na 9/l) nebo s nízkými hladinami hemoglobinu (méně než 75 g/l).

4.4. Zvláštní upozornění

Přípravek je nutné podávat pouze pod přísným dohledem lékaře.

Pacient musí být upozorněn, že není prokázáno, že by léčba přípravkem Retrovir zabránila přenosu HIV na jiné osoby pohlavním stykem nebo kontaminací krve.

Retrovir není lékem, který by zcela vyléčil infekci virem HIV. Pacienti jsou stále v nebezpečí progrese onemocnění související s potlačením imunity, včetně oportunních infekcí a tumorů. I když se ukázalo, že přípravek snižuje nebezpečí rozvoje oportunních infekcí, je množství údajů o vzniku tumorů (včetně lymfomů) omezené. Dostupné údaje od pacientů HIV pozitivních, u nichž byla léčena pokročilá forma onemocnění, ukazují, že riziko rozvoje lymfomu je stejné jako riziko pozorované u neléčených pacientů. U dlouhodobě léčených pacientů s časnou formou onemocnění není riziko rozvoje lymfomů známo.

Gravidní ženy, u nichž se zvažuje použití přípravku Retrovir během těhotenství s cílem zabránit přenosu viru HIV na dítě, je nutné informovat, že v některých případech může dojít k přenosu viru i navzdory léčbě.

Laktátová acidóza a těžká hepatomegalie se steatózou

Ojedinělé případy laktátové acidózy bez hypoxemie a těžké hepatomegalie spolu se steatózou byly popsány u pacientů, jimž byl perorálně podáván přípravek Retrovir. Tyto případy jsou potenciálně fatální. Není známo, zda jsou v příčinné souvislosti s podáváním přípravku Retrovir, byly však popsány u HIV pozitivních pacientů bez AIDS. Při zjištění rychle se zvyšujících hladin aminotransferáz a při progresivní hepatomegalii nebo metabolické/laktátové acidóze neznámé etiologie je nutné léčbu přípravkem Retrovir přerušit.

Podávání přípravku Retrovir pacientům (zvláště obézním ženám) s hepatomegalií, hepatitidou nebo s jiným známým rizikovým hepatologickým faktorem vyžaduje zvláštní pozornost.

4.5. Interakce

Protože zkušenosti s lékovými interakcemi s přípravkem Retrovir jsou omezené, je nutné při kombinování s jinými léky postupovat opatrně. I když dále uváděný přehled interakcí nelze považovat za vyčerpávající, jde o interakce reprezentativní pro třídy léků, vyžadující při současném podávání s přípravkem Retrovir zvýšenou opatrnost.

Existují zprávy o nízkých hladinách fenytoinu v krvi některých pacientů, jimž byl perorálně podáván přípravek Retrovir, u jednoho pacienta byly však zjištěny vysoké hladiny. Tyto nálezy naznačují, že je nutné pečlivě monitorovat hladiny fenytoinu u pacientů, jimž se podávají oba léky.

Při použití paracetamolu současně s perorálním přípravkem Retrovir byla ve studii kontrolované placebem zjištěna zvýšená incidence neutropenie, zvláště po dlouhodobé léčbě. Přesto dostupné farmakokinetické údaje ukazují, že paracetamol nezvyšuje plazmatické hladiny zidovudinu ani jeho metabolitu ve formě glukuronidu.

Jiné léky, včetně aspirinu, kodeinu, morfia, indometacinu, ketoprofenu, naproxenu, oxazepamu, lorazepamu, cimetidinu, klofibrátu, dapsonu a izoprinosinu, mohou měnit metabolismus zidovudinu kompetitivní inhibicí glukuronidace nebo přímou inhibicí metabolismu v jaterních mikrozomech. Před použitím takových léků současně s přípravkem Retrovir je nutné - zvláště při dlouhodobé terapii - pečlivě zvážit možnosti lékových interakcí.

Současná a zvláště akutní léčba potenciálně nefrotoxickými nebo myelosupresivními léky (např. Systémově podávaným pentamidinem, dapsonem, pyrimetaminem, kotrimoxazolem, amfotericinem, flucytosinem, ganciklovirem, interferonem, vinkristinem, vinblastinem a doxorubicinem) může také zvýšit riziko nežádoucích reakcí na přípravek Retrovir. Současná léčba kterýmkoliv z těchto léků vyžaduje monitorování renální funkce a hematologických parametrů a zvýšenou opatrnost. V případě potřeby je nutné dávku jedné nebo více látek snížit.

Analog nukleosidů ribavirin antagonizuje in vitro antivirovou aktivitu zidovudinu, a proto je třeba zabránit současnému podávání těchto léků. Protože u některých pacientů léčených přípravkem Retrovir může i nadále docházet k rozvoji oportunních infekcí, je nutné zvážit možnost současného použití profylaktické antimikrobiální léčby. K profylaxi se dosud používal kotrimoxazol, pentamidin, pyrimetamin a acyklovir ve formě aerosolu. Omezené množství údajů z klinických studií s perorálním přípravkem Retrovir neukazuje významně zvýšené riziko nežádoucích reakcí těchto léků a přípravku Retrovir.

Dostupné údaje naznačují, že probenecid snížením glukuronidace prodlužuje průměrný eliminační poločas a plochu pod křivkou plazmatických koncentrací zidovudinu. Renální vylučování glukuronidu (a snad i samotného zidovudinu) se v přítomnosti probenecidu snižuje.

4.6. Těhotenství a kojení

Použití přípravku Retrovir u těhotných žen po 14. týdnu těhotenství a u dětí, které se jim narodily, prokázalo, že zidovudin významně snižuje procento přenosu viru HIV mezi matkou a dítětem. Počty buněk CD4+ u žen, které zahájily léčbu přípravkem Retrovir mezi 14. a 34. týdnem těhotenství, se pohybovaly v rozmezí 200 až 1818/mm3 (medián 550/mm3); novorozencům byl Retrovir podáván až do věku 6 týdnů. Není známo, zda působení přípravku Retrovir in utero a v kojeneckém věku má nějaké dlouhodobé důsledky.

Omezené množství údajů ukazuje, že se zidovudin vylučuje do mateřského mléka zvířat. Není známo, zda se vylučuje do mateřského mléka i u lidí.

Protože lék může do mateřského mléka procházet, doporučuje se, aby matky léčené přípravkem Retrovir nekojily.

4.7. Možnost snížení pozornosti při řízení motorových vozidel a obsluze strojů

Retrovir ve formě roztoku pro infuzi se obecně používá u hospitalizovaných pacientů, a informace o schopnosti řídit vozidla a obsluhovat stroje zde tedy nemají význam. Neprováděly se žádné studie vlivu přípravku Retrovir na schopnost řídit vozidlo nebo obsluhovat stroje. Z farmakologie uvedeného léku ani nelze takový vliv odvodit. Přesto je nutné při hodnocení schopnosti pacienta řídit nebo obsluhovat stroje mít na mysli klinický stav pacienta a profil nežádoucích účinků přípravku Retrovir.

4.8. Nežádoucí účinky

Dospělí

K nejzávažnějším nežádoucím reakcím patří anémie (která může vyžadovat krevní transfuze), neutropenie a leukopenie. Ty se vyskytují častěji při podávání vyšších dávek (1200 až 1500 mg/den) a u pacientů s AIDS než u pacientů s ARC (zvláště při nízké rezervě kostní dřeně před léčbou), a obzvláště u pacientů s počtem buněk CD4+ nižším než 100/mm3. V těchto případech může být potřebné snížení dávky nebo ukončení léčby. Incidence neutropenie byla zvýšena také u pacientů, u nichž počet neutrofilů, hladiny hemoglobinu a sérové hladiny vitaminu B12 byly při zahájení léčby přípravkem Retrovir nízké, a u pacientů, jimž byl současně podáván paracetamol.

K dalším častým nežádoucím reakcím, uváděným také ve velké klinické studii s perorálním Retrovirem kontrolované placebem, patří nauzea, zvracení, anorexie, bolesti břicha, bolesti hlavy, vyrážka, horečka, myalgie, parestezie a nespavost. Kromě nauzey, těžkých bolestí hlavy, myalgie a nespavosti, jež byly významně častější u pacientů léčených perorálním přípravkem Retrovir, byl výskyt jiných nežádoucích účinků pouze mírně vyšší než u osob, které dostávaly placebo.

K méně častým nežádoucím účinkům patřila astenie, malátnost, spavost, průjmy, závratě, pocení, dyspnoe, dyspepsie, flatulence, pachuť, bolesti na hrudi, duševní útlum, úzkost, časté močení, deprese, generalizovaná bolest, pocity mrazení, kašel, kopřivka, pruritus a syndrom připomínající chřipku.

Výskyt těchto a dalších méně častých nežádoucích reakcí byl obecně podobný jak u pacientů, kteří dostávali přípravek Retrovir, tak u pacientů, kteří dostávali placebo.

Dostupné údaje získané ze studií s perorálními přípravky Retrovir ukazují, že výskyt nauzey a dalších často uváděných klinických nežádoucích reakcí se jednoznačně snižuje během několika prvních týdnů léčby.

U pacientů léčených přípravky Retrovir pro perorální podání se mohou vyskytovat tyto stavy:

myopatie;

pancytopenie s hypoplazií kostní dřeně a izolovaná trombocytopenie;

laktátová acidóza bez hypoxemie;

poruchy funkce jater, jako je těžká hepatomegalie se steatózou, zvýšené hladiny jaterních enzymů a bilirubinu v krvi;

pankreatitida;

pigmentace nehtů, kůže a sliznice v ústech.

Tyto stavy mohou být součástí základního chorobného procesu nebo výsledkem působení širokého spektra léků používaných při léčbě onemocnění virem HIV. Určit vztah mezi těmito reakcemi a používáním přípravku Retrovir je obtížné, zvláště v komplikovaných situacích charakterizujících pokročilou formu onemocnění virem HIV. Pokud si závažnost symptomů vyžádá snížení nebo přerušení terapie přípravkem Retrovir, může to napomoci posouzení tohoto vztahu.

Při otevřené léčbě perorálním přípravkem Retrovir byly také popsány křeče a další mozkové příhody. Přesto je obtížné hodnotit vztah mezi těmito reakcemi a použitím přípravku Retrovir. Ukazuje se celkově příznivý vliv přípravku Retrovir na neurologické poruchy objevující se v souvislosti s onemocněním virem HIV.

Zkušenosti s léčbou Retrovirem ve formě roztoku pro infuzi u dospělých po dobu delší než 2 týdny jsou omezené, i když léčba některých pacientů trvala až 12 týdnů. K nejčastějším nežádoucím reakcím patřila anémie, neutropenie a leukopenie. Místní reakce nebyly časté.

Děti

Omezené množství údajů získaných z otevřených (nezaslepených) studií intravenózního podávání přípravku Retrovir dětem není v rozporu se známým profilem nežádoucích reakcí u dospělých.

Nežádoucí reakce na přípravek Retrovir v prevenci přenosu viru HIV mezi matkou a plodem

Ve studii kontrolované placebem gravidní ženy dobře snášely přípravek Retrovir v dávkách doporučených pro tuto indikaci. Klinické nežádoucí reakce a patologické hodnoty laboratorních testů u skupin, které dostávaly přípravek Retrovir a placebo, byly podobné (nepublikované údaje).

V téže studii byly koncentrace hemoglobinu u kojenců vystavených účinku přípravku Retrovir v této indikaci pouze nepatrně nižší než u kojenců ve skupině s placebem; transfuze však nebyla zapotřebí. Anémie se upravila do 6 týdnů po ukončení léčby přípravkem Retrovir. Ostatní klinické nežádoucí reakce a patologické hodnoty laboratorních testů u skupin, jimž bylo podáváno placebo a Retrovir, byly podobné (nepublikované údaje). Dlouhodobé důsledky působení přípravku Retrovir in utero a na kojence nejsou známy.

Hematologické nežádoucí reakce

U pacientů léčených přípravkem Retrovir je možné očekávat rozvoj anémie, kterou lze pozorovat obvykle až po 6 týdnech léčby, ojediněle i dříve. Dále se vyskytuje neutropenie, která se objeví dříve, a leukopenie, která se obvykle vyvine na podkladě neutropenie. Proto je nutné pečlivě sledovat hematologické parametry. Obecně se u pacientů léčených přípravkem Retrovir doporučuje alespoň jednou týdně provádět krevní testy.

Zvláštní péči je třeba věnovat pacientům s již existujícím ohrožením kostní dřeně (např. s hodnotou hemoglobinu nižší než 90 g/l nebo s počtem neutrofilů nižším než 1,0 x 10 na 9/l). U takových pacientů může být vhodné podávat nižší denní dávky již od začátku léčby.

U pacientů v počáteční fázi infekce virem HIV, kdy je funkce kostní dřeně zachována, se hematologické nežádoucí účinky objevují výjimečně. Podle stavu pacienta se kontroly krevního obrazu provádějí s odstupem 1 až 3 měsíců. Dojde-li k poklesu hodnot hemoglobinu o více než 25% základních hodnot a neutrofilů o 50% základních hodnot, sledování krevního obrazu musí být častější.

V případě těžké anémie nebo myelosuprese je třeba upravit dávkování. Uvedené abnormality lze obvykle rychle upravit ukončením terapie. U pacientů s významnou anémií nemusí úprava dávky stačit, a musí být potřebná krevní transfuze.

Nežádoucí účinky kombinované léčby

Informace týkající se bezpečnosti podávání kombinované léčby Retrovirem a zalcitabinem jsou omezené.

4.9. Předávkování

Symptomy

Pěti pacientům byla infuzí podávána dávka až 7,5 mg/kg tělesné hmotnosti každé 4 hodiny po dobu 2 týdnů. U jednoho pacienta došlo k rozvoji úzkostné reakce, u dalších čtyř nebyly pozorovány žádné nežádoucí účinky.

K dispozici je omezené množství údajů o důsledcích perorálního požití nadměrných dávek dospělými a dětmi. Nebyly popsány žádné případy úmrtí a všichni pacienti se zotavili. Nejvyšší zaznamenané hladiny zidovudinu v krvi byly 185 mikromol (49,4 mikrogramů/ml). Ani po tomto předávkování však nebyly zjištěny žádné konkrétní symptomy.

Postup při předávkování

U pacientů je nutné pozorně sledovat možnost rozvoje toxicity, aby jim případně bylo možné poskytnout nezbytnou podpůrnou terapii.

Zdá se, že hemodialýza a peritoneální dialýza mají na vylučování zidovudinu omezený vliv, zvyšují však vylučování metabolitu glukuronidu.

5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI

5.1. Farmakodynamické vlastnosti

- farmakoterapeutická skupina

Virostatikum

- klasifikace ATC

J05AB05

- mechanismus účinku

Zidovudin je antivirový přípravek, který je in vitro vysoce účinný proti retrovirům, včetně lidského viru imunitní nedostatečnosti (HIV). V infikovaných i neinfikovaných buňkách dochází působením buněčné tymidinkinázy k fosforylaci zidovudinu na derivát monofosfát (MP). Následná fosforylace zidovudinu-MP na difosfát (DP) a potom na trifosfát (TP) je katalyzována buněčnou tymidinkinázou a nespecifickými kinázami (v tomto pořadí). Zidovudin-TP působí jako inhibitor a substrát pro reverzní transkriptázu virů. Tvorba další provirové DNA je blokována inkorporací zidovudinu-TP do řetězce a ukončením tohoto řetězce.

Kompetice zidovudinu-TP pro HIV reverzní transkriptázu je přibližně 100krát vyšší než pro buněčnou DNA polymerázu alfa.

Mikrobiologie

Vztah mezi citlivostí HIV na zidovudin in vitro a klinickou odpovědí na léčbu je nadále předmětem výzkumu. Testování citlivosti in vitro dosud nebylo standardizováno, a výsledky se tedy mohou lišit podle metodologických faktorů.

Snížená citlivost na zidovudin in vitro byla popsána u patogenů HIV izolovaných od pacientů, jimž byl v dlouhodobých kúrách perorálně podáván přípravek Retrovir. Dostupné informace ukazují, že v časném stadiu onemocnění virem HIV je frekvence a stupeň snížení citlivosti in vitro významně nižší než v pokročilém stadiu.

5.2. Farmakokinetické vlastnosti

Farmakokinetika u dospělých osob

Kinetika nezávislá na dávce byla pozorována u pacientů, jimž byly podány jednohodinové infuze 1 až 5 mg/kg tělesné hmotnosti třikrát až šestkrát denně. Průměrné maximální koncentrace (Cssmax) a minimální koncentrace (Cssmin) v plazmě při rovnovážném stavu u dospělých po jednohodinové infuzi 2,5 mg/kg tělesné hmotnosti podávané každé 4 hodiny dosahovaly hodnot 4,0 a 0,4 mikromol (tj. 1,1 a 0,1 mikrogramů/ml).

Průměrný plazmatický poločas eliminace je 1,1 hodiny, průměrná celková tělesná clearance 27,1 ml/min/kg a zdánlivý distribuční objem 1,6 l/kg. Renální clearance zidovudinu vysoce převyšuje clearance kreatininu, což ukazuje na významnou tubulární sekreci.

Hlavním metabolitem v plazmě i v moči je 5'-glukuronid zidovudinu, který tvoří přibližně 50 až 80% podané dávky vyloučené ledvinami. Jako metabolit zidovudinu po intravenózní aplikaci byl identifikován 3'amino-3'-deoxytymidin (AMT).

Zatím je k dispozici omezené množství údajů o farmakokinetice zidovudinu po perorálním podání přípravku Retrovir pacientům s poruchou renální nebo jaterní funkce. Existuje jen malé množství údajů o farmakokinetice zidovudinu u gravidních žen. Nejsou k dispozici žádné konkrétní údaje o farmakokinetice zidovudinu u starších osob.

Farmakokinetika u dětí

U dětí starších než 5 až 6 měsíců se farmakokinetický profil zidovudinu podobá profilu u dospělých. Po intravenózní dávce 80 mg zidovudinu/m2 povrchu těla dosahovaly maximální hladiny Cmax hodnoty 1,46 mikrogramů/ml, po dávce 120 mg/m2 byly 2,26 mikrogramů/ml a po dávce 160 mg/m2 byly 2,96 mikrogramů/ml.

---