Varianty

Příbalový létak RANISAN 150 MG

Příbalová informace - RP

Informace pro použití, čtěte pozorně!

RANISAN ^® 150 mg

(Ranitidini hydrochloridum)

potahované tablety

Držitel rozhodnutí o registraci/Výrobce

PRO.MED.CS Praha a.s., Telčská 1, Praha 4, Česká republika

Složení

Léčivá látka: 1 potahovaná tableta obsahuje 168 mg ranitidini hydrochloridum, což odpovídá 150 mg ranitidinu

Pomocné látky: mikrokrystalická celulosa, kukuřičný škrob, kopovidon, povidon, magnesium-stearát, hypromelosa 2506/5, hypromelosa 2506/15, oxid titaničitý, makrogol 6000, dibutyl-ftalát

INDIKAČNÍ SKUPINA

Antiulcerosum, antagonista histaminových H2-receptorů

CHARAKTERISTIKA

Ranisan^® 150 mg patří do skupiny léků snižujících tvorbu kyselé žaludeční šťávy. Rychle se vstřebává ve střevě a jeho účinek není ovlivněn současnou náplní žaludku.

INDIKACE

Přípravek Ranisan^® 150 mg je vhodný u všech stavů, kde dochází k zvýšené tvorbě kyselé žaludeční šťávy, a tím k narušení sliznice s následnými komplikacemi:

• u peptické vředové choroby (vřed jícnu, žaludku, dvanáctníku, postbulbární vřed, vřed v anastomóze po operaci žaludku)

- u vředu dvanáctníku spojeného s infekcí Helicobacter pylori (mikrob)

• u stresového vředu u těžce nemocných pacientů (závažná zranění, popáleniny, transplantace orgánů, chirurgické operace)

• prevence opakujícího se krvácení z vředu

• u dvanáctníkového vředu souvisejícího s podáváním léčiv proti bolesti, zánětu kloubů a svalů (nesteroidní antiflogisitka)

-u Zöllingerova-Ellisonova syndromu (onemocnění způsobené nadměrnou produkcí hormonu gastrinu z nádoru umístěného ve slinivce břišní)

• u dyspeptického syndromu spojeného se zvýšenou tvorbou nadměrně kyselé žaludeční šťávy (zažívací obtíže projevující se nechutenstvím, nevolností, pálením žáhy, nadýmáním, pocity plnosti, event. bolesti v nadbřišku či za hrudní kostí)

• u zánětu jícnu způsobeného návratem žaludečního obsahu do jícnu (refluxní ezofagitida).

Ve všech těchto případech je vhodné použít Ranisan®150 mg léčebně i preventivně.

Přípravek mohou užívat dospělí, mladiství a děti od 3 let.

KONTRAINDIKACE

Ranisan^® 150 mg se nesmí užívat při přecitlivělosti na složky přípravku a při zhoubné povaze vředové choroby.

Dále neužívat během těhotenství, pokud lékař neurčí jinak, a v období kojení. Pokud otěhotníte během léčby, je třeba ihned uvědomit ošetřujícího lékaře.

NEŽÁDOUCÍ ÚČINKY

Přípravek Ranisan^® 150 mg je dobře snášen. Nežádoucí účinky se objeví pouze u 3-7 % pacientů.

Mohou se vyskytnout bolesti hlavy, závratě, pocit únavy, rozostřené vidění, deprese, agresivita, zmatenost, halucinace (pravděpodobněji u starších pacientů), sucho v ústech, nevolnost, nadýmání, zácpa, průjem, nechutenství. Vzácně mohou vzniknout těžké celkové alergické projevy (anafylaktický šok, porucha dýchání), porucha srdečního rytmu, poškození jater a ledvin. Tyto příznaky většinou po vysazení přípravku ustoupí. Velmi vzácně se může vyskytnout porucha krvetvorby.

Laboratorně byl vzácně zjištěn vzestup jaterních enzymů a změny v krevním obraze.

Při výskytu přecitlivělosti na Ranisan^® 150 mg, která se projevuje např. kožními vyrážkami nebo zažívacími poruchami, je třeba léčbu přerušit a nahlásit ošetřujícímu lékaři.

INTERAKCE

Účinky přípravku Ranisan^® 150 mg a jiných současně užívaných léků se mohou navzájem ovlivňovat. Váš lékař by měl být informován o všech lécích, které v současné době užíváte nebo které začnete užívat, a to na lékařský předpis i bez něj. Než začnete k přípravku Ranisan® 150 mg užívat nějaký volně prodejný lék, poradťe se se svým ošetřujícím lékařem.

Ranisan^® 150 mg může ovlivnit účinek některých léků (např. prokainamidu, diazepamu, theofylinu) změnou jejich vylučování ledvinami. Současné podání vysokých dávek sukralfátu (přípravek užívaný k léčbě peptických vředů) a jiných antacid může vést ke snížení vstřebávání ranitidinu, proto by měl při užívání obou léků zachován časový odstup nejméně 2 hodiny mezi jednotlivým užitím. Stejný časový interval by měl být dodržován při současném užívání itrakonazolu nebo ketokonazolu (terapie onemocnění houbami a plísněmi).

Současné užití ranitidinu a alkoholu může vést ke zvýšení alkoholu v krvi.

DÁVKOVÁNÍ A ZPŮSOB POUŽITÍ

Při léčbě akutního žaludečního vředu činí obvyklá dávka 1 tabletu 2krát denně (300 mg) ráno a večer, nebo 2 tablety (300 mg) večer před spaním. Přípravek je nutno podávat do zhojení vředu (ověřit endoskopickým vyšetřením).

Délka léčby je zpravidla 4-8 týdnů. Nedojde-li ke zlepšení stavu, další léčebný postup určí lékař. Léčbu samovolně nepřerušujte. K předcházení recidiv žaludečního vředu se doporučuje podávat 1 tabletu (150 mg) večer před spaním po dobu až 12 měsíců.

V případě zánětu sliznice jícnu se zpětným tokem žaludečního obsahu (refluxní ezofagitida) a vředu, vzniklého působením některých přípravků (nesteroidní antiflogistika), užívaných k léčbě revmatických a kloubních nemocí, činí dávka 2 tablety (300 mg) 2x denně (tj.600 mg) po dobu 2-3 měsíců, v prevenci recidivy 1 tabletu 2x denně (tj.300 mg)

U Zollinger-Ellisonova syndromu je počáteční dávka 1 tableta 3krát denně (tj.450 mg).

Podle klinického stavu pacienta zvýší lékař dávku na 6 i více tablet denně, případně zvolí jiný léčebný postup.

Dávkování dětem vždy určí lékař, obvykle se podává denní dávka od 2 do 4 mg/kg tělesné hmotnosti 2krát denně až po maximální dávku 300 mg/den. Mezi jednotlivými dávkami musí být časový odstup 12 hodin.

Přípravek užívejte po jídle.

UPOZORNĚNÍ

Vzhledem k lékové formě nedoporučujeme podávat dětem do 3 let.

Při používání tohoto přípravku není známo negativní ovlivnění činnosti vyžadující zvýšenou pozornost, motorickou koordinaci a rychlé rozhodování - řízení motorových vozidel, obsluha strojů, práce ve výškách apod.

Před zahájením léčby přípravkem Ranisan^® 150 mg musí lékař vyloučit nádorovou povahu žaludečního vředu. V případě onemocnění ledvin informujte svého lékaře.

Při předávkování nebo náhodném požití tablet dítětem se poraďte s lékařem.

UCHOVÁVÁNÍ

Při teplotě do 25 oC v původním vnitřním obalu, aby byl přípravek chráněn před vlhkem a světlem.

VAROVÁNÍ

Přípravek nesmí být používán po uplynutí doby použitelnosti vyznačené na obalu.

Přípravek musí být uchováván mimo dosah dětí.

BALENÍ

30, 60 nebo 500 potahovaných tablet

DATUM POSLEDNÍ REVIZE

26.1. 2005

Souhrn údajů o léku (SPC)

SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU

1. Název přípravku

RANISAN^® 150 mg

2. kvalitativní i kvantitativní Složení

Léčivá látka: Ranitidini hydrochloridum 168 mg odpovídající ranitidinum 150 mg v 1 potahované tabletě

Pomocné látky: viz bod 6.1

3. Léková forma

Bílé až téměř bílé potahované tablety čočkovitého tvaru s půlící rýhou.

4. Klinické údaje

1. Terapeutické indikace

Indikační skupina: antiulcerosum, antagonista histaminových H2-receptorů:

• Různé morfologické projevy peptické vředové choroby: vřed jícnu, žaludku, bulbu duodena,

postbulbární vřed, vřed v anastomóze po operaci žaludku (floridní léze i prevence recidiv

onemocnění).

• Prevence duodenálních vředů souvisejících s podáváním nesteroidních antiflogistik (včetně aspirinu), a to zvláště pacientům s peptickým vředem v anamnéze.

• Duodenální vřed spojený s infekcí Helicobacter pylori.

• Akutní stresový vřed po traumatech, chirurgických zákrocích (včetně transplantací orgánů).

• Profylaxe recidivujícího krvácení z peptického vředu.

• Zollinger-Ellisonův syndrom.

• Chronické dyspeptické obtíže spojené s postprandiální bolestí (v epigastriu či retrosternálně)

nevztahující se k výše uvedeným stavům.

• Hemorrhagická gastropatie.

• Refluxní ezofagitida.

• Příznaky gastroezofageální refluxní choroby.

• Před celkovou anestézií u nemocných ohrožených aspirací kyselého obsahu žaludku

(Mendelsonův syndrom).

1. Dávkování a způsob podání

Dospělí:

Léčba duodenálního a žaludečního vředu.

Akutní: obvyklá dávka je 1 tableta 2krát denně (2krát 150 mg) ráno a večer, nebo 2 tablety (300 mg) večer před spaním. Přípravek je nutno podávat do zhojení peptické léze (ověřit endoskopickým vyšetřením). Délka léčby je zpravidla 4-8 týdnů.

Udržovací terapie: k prevenci recidiv se doporučuje podávat 1 tabletu (150 mg) večer před spaním po dobu až 12 měsíců.

Peptický vřed spojený s léčbou nesteroidními antiflogistiky.

Akutní léčba: u vředů vzniklých po terapii nesteroidními antiflogistiky (NSA) nebo souvisejících s dalším podáváním NSA může léčba trvat 8 až 12 týdnů při podávání 150 mg 2krát denně nebo 300 mg na noc.

Profylaxe: lze podávat 150 mg ranitidinu 2krát denně současně s podáváním nesteroidních antiflogistik.

Duodenální vřed spojený s infekcí Helicobacter pylori.

Podává se 300 mg večer nebo 150 mg 2krát denně spolu s amoxicilinem v dávce 750 mg 3krát denně a metronidazolem v dávce 500 mg podávané 3krát denně po 2 týdny. Léčba ranitidinem samotným pak pokračuje další 2 týdny. Tento režim významně snižuje frekvenci výskytu duodenálního vředu.

Pooperační vřed.

Standardní dávkovací režim je 150 mg 2krát denně nejčastěji podávaný po dobu 4 týdnů. Nedojde-li ke zhojení, pokračujeme v léčbě další 4 týdny.

Gastroezofageální reflux. Akutní gastroezofagitida.

Terapeutická dávka je 150 mg 2krát denně nebo 300 mg na noc po dobu delší než 8 měsíců, v případě potřeby až 12 měsíců.U pacientů s těžkou ezofagitidou může dávka ranitidinu být zvýšena na 150 mg 4krát denně po dobu 12 týdnů.

Chronická ezofagitida.

Doporučená dávka dospělým je 150 mg 2krát denně.

Symptomatická gastroezofagitida.

U pacientů se symptomatickým gastroezofageálním refluxem je doporučováno 150 mg 2krát denně po dobu 2 týdnů. V tomto podávání lze pokračovat další 2 týdny u pacientů, u nichž iniciální režim nebyl dostatečný.

Zollingerův - Ellisonův syndrom.

Zpočátku se podává 150 mg 3krát denně, tuto dávku však lze zvýšit podle potřeby. Dávky až 6 g denně byly dobře tolerovány.

Chronické epizody dyspepsie.

Doporučuje se podávat 150 mg 2krát denně po dobu 6 týdnů. Osoby, které na terapii neodpovídají nebo u nichž dojde krátce po ní k relapsu, je třeba vyšetřit.

Profylaxe Mendelsonova syndromu.

Doporučená dávka je 150 mg 2 hodiny před anestézií a ideálně 150 mg večer před ní. U žen před porodem se používá 150 mg každých 6 hodin, avšak v případě, že je nutná celková anestézie, doporučuje se navíc podat rozpustné antacidum.

Děti starší než 3 roky.

Doporučená denní dávka pro léčbu peptických vředů u dětí je 2 až 4 mg/kg 2krát denně až po maximální dávku 300mg/den.

Porucha funkce ledvin.

U pacientů s těžkým postižením funkce ledvin dochází ke kumulaci s následným zvýšením koncentrace ranitidinu v plazmě (clearence kreatininu nižší než 50 ml/min). U těchto pacientů se doporučuje denní dávka 150 mg ranitidinu. U pacientů podstupující chronickou ambulantní peritoneální dialýzu nebo chronickou hemodialýzu je nutné podávat ranitidin 150 mg okamžitě po dialýze neboť ranitidin je dialyzovatelný a hemodialýza snižuje jeho hladinu v krvi.

Vzhledem k lékové formě nedoporučujeme přípravek podávat dětem do 3 let.

2. Kontraindikace

Přípravek Ranisan^® 150 mg nesmí být podáván při přecitlivělosti na ranitidin a pomocné látky, při maligní povaze vředové choroby před bioptickým ověřením, a v období kojení.

3. Zvláštní upozornění a zvláštní opatření pro použití

Před zahájením léčby musí být vyloučena maligní povaha žaludečního vředu. Symptomatické zlepšení žaludečního vředu po podání přípravku Ranisan^® 150 mg malignitu nevylučuje.

Biologický poločas ranitidinu se prodlužuje při renální insuficienci úměrně stavu ledvinných funkcí, na 9,6 -18,3 hodiny při anurii. Dávku ranitidinu je nutno upravit tak, jak je uvedeno v oddílu 4.2. Zároveň mají být před podáváním Ranisan® 150 mg monitorovány funkce ledvin a to zvláště u starších pacientů.

U pacientů starších 65 let dochází k prodloužení biologického poločasu na 2,4 - 4,0 hodiny. Hepatální insuficience vede ke zvýšení biologické dostupnosti ranitidinu o přibližně 20 % ve srovnání se zdravými dobrovolníky. Pacienti s hepatální insuficiencí mají tedy vyšší plazmatické hladiny.

Při dlouhodobém podávání vysokých dávek ranitidinu mají být prováděny kontroly funkce jater a krevních testů.

Klinické zprávy ukazují, že ve vzácných případech může ranitidin vyvolat akutní záchvat porfyrie. Proto se nedoporučuje podávání přípravku pacientům s akutní porfyrií v anamnéze.

Doporučuje se pravidelně sledovat pacienty, kteří spolu s ranitidinem užívají nesteroidní antiflogistika, zvláště starší osoby a osoby s peptickým vředem v anamnéze.

Při současném podávání ranitidinu a theofylinu mají být kontrolovány plazmatické hladiny theofylinu a je-li třeba, upravit jeho dávkování.

Podávání přípravku může poskytnout falešně negativní výsledek kožních testů.

4. Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce

Ranitidin na rozdíl od cimetidinu prakticky neovlivňuje mikrosomální monooxygenázový systém. Z tohoto důvodu se lékové interakce, které jsou v řadě případů u cimetidinu klinicky velmi významné, po podání ranitidinu obvykle nevyskytují.

Ranitidin se vylučuje z organismu glomerulární filtrací a tubulární sekrecí a právě tento mechanismus je zodpovědný za některé klinicky významné lékové interakce ranitidinu (s prokainamidem, acetylprokainamidem a triamterenem).

Ranitidin je velmi účinným inhibitorem sekrece kyseliny chlorovodíkové. Vstřebávání léčiv charakteru slabých kyselin je závislé na pH žaludečního obsahu a při jejich současném podání s ranitidinem může tedy docházet ke snížení jejich biologické dostupnosti. Při současné léčbě podáváním nízkých dávek antacid je možná potenciace účinku, stejně jako při současné léčbě anticholinergiky. Vysoké dávky antacid snižují absorpci ranitidinu.

Podávání ranitidinu s theofylinem může způsobit zvýšení plazmatické hladiny theofylinu s projevy nežádoucích účinků typu tachykardie, anxiozita, křeče.

Současné podávání vysokých dávek ketokonazolu, itrakonazolu může omezovat absorpci ranitidinu.

Současné užití ranitidinu a alkoholu může vést ke zvýšení hladiny alkoholu v krvi.

Velmi vzácně byl hlášen výskyt několika interakcí mezi ranitidinem a glipizidem, glybornuridem, metoprololem, midazolamem, nifedipinem, phenytoinem a warfarinem.

5. Těhotenství a kojení

Ranitidin přechází do mateřského mléka a vytváří v něm koncentrace, které jsou vyšší než koncentrace plazmatické. Po jednorázovém podání dávky 150 mg ranitidinu p.o. je poměr 3+koncentrací v mateřském mléce a plazmě 0,6-2,7 (2 h po podání), 1,1-10,2 (4 h po podání) a 2,9-17,1 (8 h po podání). Po opakovaném podání je tento poměr ještě vyšší. Kojenec by tak mohl dostat 0,4-0,5 mg/kg/d, což představuje až 11,9 % dávky aplikované kojící matce. Z výše uvedených důvodů není vhodné podávat ranitidin v průběhu kojení.

Ranitidin prochází placentou a jeho koncentrace ve tkáních plodu odpovídají prakticky koncentracím plazmatickým. Rozsáhlejší zkušenosti s podáváním ranitidinu v graviditě doposud chybějí. V experimentu nebylo prokázáno, že by ranitidin měl mutagenní, kancerogenní nebo teratogenní vlastnosti. Při indikování ranitidinu v graviditě je nutno zvážit riziko pro plod a podávat v odůvodněných případech pouze krátkodobě.

6. Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje

Při požívání přípravku Ranisan^® 150 mg není známo nepříznivé ovlivnění činnosti vyžadující zvýšenou pozornost, motorickou koordinaci a rychlé rozhodování (řízení motorových vozidel, obsluha strojů, práce ve výškách apod.).

7. Nežádoucí účinky

Přípravek je obecně dobře snášen. Nežádoucí účinky se objevují pouze u 3-7 % pacientů. Mohou se vyskytovat bolesti hlavy, závratě, reverzibilní zmatenost, deprese a halucinace (převážně u starších pacientů), sucho v ústech, nevolnost, nadýmání, zácpa, průjem, nechutenství.

Alopecie, vaskulitidy, artralgie, myalgie se mohou objevit zcela vzácně. Po podání ranitidinu se výjimečně vyskytly reakce přecitlivělosti (urtikarie, angioneurotický edém, horečka, bronchospasmus, hypotenze, anafylaktický šok, bolesti na hrudi).

Jako při podávání jiných antagonistů H₂ - receptorů byl vzácně pozorován výskyt bradykardií, AV blokád a asystolií.

Sporadicky byla pozorována hepatitida (hepatocelulární, cholestatická nebo smíšená) se žloutenkou nebo bez ní. Tyto změny byly rovněž reversibilní. Ojediněle byla uváděna akutní pankreatitida. Byly hlášeny vzácné případy agranulocytózy nebo pancytopénie, někdy s hypoplazií nebo aplazií kostní dřeně. Laboratorně byl zaznamenán přechodný vzestup jaterních enzymů a močoviny, eventuálně leukopenie, trombocytopenie.

8. Předávkování

Ranitidin má velmi specifický účinek a při předávkování není třeba očekávat nějaké zvláštní potíže.

Léčba je syptomatická, specifické antidotum není známo, ranitidin je možné odstranit z oběhu dialýzou.

5. Farmakologické vlastnosti

Farmakoterapeutická skupina: ANTIULCEROSUM, ANTAGONISTA HISTAMINOVÝCH H₂-RECEPTORŮ

ATC klasifikace: A02BA02

1. Farmakodynamické vlastnosti

Ranitidin reverzibilně blokuje H2-receptory v parietálních buňkách žaludeční sliznice, čímž inhibuje bazální i stimulovanou sekreci žaludeční kyseliny.

Plazmatické koncentrace nutné k 50% inhibici histaminem stimulované sekrece kyseliny chlorovodíkové jsou u ranitidinu udávány kolem 165 ng/ml (po jednorázové dávce 150 mg ranitidinu jsou dosahovány plazmatické koncentrace 403 až 411 ng/ml, v ustáleném stavu při dávkovém režimu 150 mg každých 12 hodin je to pak 653 ng/ml), tyto koncentrace přetrvávají po dobu nejméně 8 hodin.

Ranitidin snižuje nejen koncentraci vodíkových iontů, ale i celkový objem v žaludku secernované tekutiny. Snížení acidity žaludečního obsahu koresponduje lineárně s dávkou podanou perorálně i parenterálně.

Ranitidin snižuje sekreci pepsinu v závislosti na podané dávce. Svým efektem na aciditu žaludečního obsahu pak brání vzniku aktivního pepsinu z pepsinogenu vzhledem k tomu, že při pH vyšším než 4 se pepsin z pepsinogenu již netvoří a při pH vyšším se dokonce již denaturuje.

Ranitidin v závislosti na podané dávce zvyšuje tonus dolního ezofageálního sfinkteru.

Na rozdíl od cimetidinu nemá ranitidin antiandrogenní účinky a neovlivňuje plazmatické hladiny testosteronu a di-hydrotestosteronu. Ranitidin jen minimálně ovlivňuje jaterní mikrosomální monooxygenázový systém. Je prakticky bez vlivu na cytochrom P-450. Lékové interakce, které vyvolává cimetidin svým inhibičním účinkem právě na cytochrom P-450, nevyvolává ranitidin buď vůbec, nebo jsou z klinického hlediska bezvýznamné.

Ranitidin neovlivňuje ani při dlouhodobé terapii negativně plazmatické lipoproteiny, hladinu cholesterolu a triacylglycerolu.

2. Farmakokinetické vlastnosti

Po perorálním podání se ranitidin poměrně rychle vstřebává a maximálních plazmatických hladin dosahuje během 1-3 hodin. Po absorpci dochází při prvním průchodu játry k relativně vysoké hepatální extrakci (first pass effect). Absolutní biologická dostupnost ranitidinu po perorálním podání je udávána mezi 39-87,8 %, obvykle však kolem 50 %. Podání po jídle nemá prakticky žádný vliv na plazmatické koncentrace ranitidinu a jeho farmakokinetické vlastnosti. Po jednorázovém podání perorální dávky 150 mg ranitidinu jsou maximální plazmatické koncentrace 403-411 ng/ml, při opakovaném podávání téže dávky ve 12hodinových intervalech jsou v ustáleném stavu dosahovány koncentrace 653 ng/ml. Distribuční objem ranitidinu po perorálním i parenterálním podání v ustáleném stavu je 1,16-1,87 l/kg. Vazba ranitidinu na plazmatické bílkoviny je kolem 15 %. Celková clearance je 568-709 ml/min. Hepatální clearance ranitidinu činí přibližně 30 % celkové clearance po parenterálním podání a až 70 % po podání perorálním. Kolem jedné čtvrtiny až třetiny dávky podané perorálně se vylučuje močí v nezměněné formě. Ranitidin se eliminuje ledvinami glomerulární filtrací a tubulární sekrecí. Ranitidin se v organismu biotransformuje za vzniku tří hlavních metabolitů. Všechny tyto metabolity jsou farmakologicky neaktivní.

Biologický poločas se prodlužuje při renální insuficienci úměrně stavu ledvinných funkcí až na 9,6-18,3 hodiny při anurii. U pacientů starších 65 let dochází k mírnému prodloužení biologického poločasu na 2,4-4,0 hodiny. Hepatální insuficience vede ke zvýšení biologické dostupnosti ranitidinu o přibližně 20 %.

3. Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti přípravku

Hodnocení akutní toxicity bylo provedeno na myších a potkanech po p.o. podání (žaludeční sondou) a po i.m. podání. Z výsledků vyplývá, že po p.o. podání je LD50 u myších samců 1 058,6 mg/kg (903,5 až 1 289,1), u samic 839,9 mg/kg (778,3 až 963,1), u potkanů samců 2 703,0 mg/kg (2 115,6 až 3 114,4), u samic 1 567,4 mg/kg (1 413,2 až 1 840,7). Po i.m. podání je LD50 u myších samců 596,1 mg/kg (503,0 až 1 139,1), u samic 520,9 mg/kg (476,5 až 563,8), u potkaních samců 2 523,8 mg/kg (2 353,8 až 2 719,4), u samic 2 236,8 mg/kg (2 157,3 až 2 317,3).

Tato LD50 byla stanovena včetně histologické kontroly (negativní nálezy) po exitu zvířat či po usmrcení přežívajících jedinců.

6. Farmaceutické údaje

1. Seznam pomocných látek

Jádro: Kukuřičný škrob

Mikrokrystalická celulosa

Kopovidon

Povidon

Magnesium-stearát

Obal: Hypromelosa 2506/5

Hypromelosa 2506/15

Oxid titaničitý

Makrogol 6000

Magnesium-stearát

Dibutyl-ftalát

2. Inkompatibility

Nejsou známy.

3. Doba použitelnosti

3 roky

6.4. Zvláštní opatření pro uchovávání

Při teplotě do 25 oC, v původním vnitřním obalu, aby byl přípravek chráněn před vlhkem a světlem.

Při přepravě musí být přípravek chráněn před vlhkostí a světlem, může být krátkodobě vystaven zvýšené teplotě do +35 oC.

1. Druh obalu a velikost balení

Al/Al blistr, krabička

Velikost balení: 30, 60 nebo 500 potahovaných tablet

6.6. Návod k použití přípravku, zacházení s ním

Potahované tablety k perorálnímu podání

7. Držitel rozhodnutí O registraCI

PRO.MED.CS Praha a.s.

Telčská 1

40 00 PRAHA 4, ČR

8. Registrační číslo

09/287/90-C

9. DATUM PRVNÍ REGISTRACE/PRODLOUŽENÍ REGISTRACE

19. 3 1990/ 27. 9. 1995/13.6.2001

9. DATUM REVIZE TEXTU

26.1. 2005