Příloha č. 1 k rozhodnutí o změně registrace sp.zn. sukls102632/2010a příloha k sp.zn.sukls168271/2008

PŘÍBALOVÁ INFORMACE: INFORMACE PRO UŽIVATELE

Paroxetin-Teva 20 mg potahované tablety

Paroxetinum

Přečtěte si pozorně celou příbalovou informaci, dříve než začnete tento přípravek užívat.

-

Ponechte si příbalovou informaci pro případ, že si ji budete potřebovat přečíst znovu.

-

Máte-li jakékoli další otázky, zeptejte se svého lékaře nebo lékárníka.

-

Tento přípravek byl předepsán Vám. Nedávejte jej žádné další osobě. Mohl by jí ublížit, a to i tehdy, má-li stejné příznaky jako Vy.

-

Pokud se kterýkoli z nežádoucích účinků vyskytne v závažné míře, nebo pokud si všimnete jakýchkoli nežádoucích účinků, které nejsou uvedeny v této příbalové informaci, prosím, sdělte to svému lékaři nebo lékárníkovi.

V příbalové informaci naleznete:1.

Co je přípravek Paroxetin-Teva a k čemu se používá

2.

Čemu musíte věnovat pozornost, než začnete přípravek Paroxetin-Teva užívat

3.

Jak se přípravek Paroxetin-Teva užívá

4.

Možné nežádoucí účinky

5.

Jak přípravek Paroxetin-Teva uchovávat

6.

Další informace

1.

CO JE PŘÍPRAVEK PAROXETIN-TEVA A K ČEMU SE POUŽÍVÁ

Přípravek Paroxetin-Teva je určen k léčbě dospělých, kteří trpí depresemi a/nebo úzkostnými poruchami. Mezi úzkostné poruchy, které se léčí přípravkem Paroxetin-Teva patří:-

obsedantně kompulzivní porucha (opakující se nutkavé myšlenky s nekontrolovatelným chováním),

-

panická porucha (panické záchvaty včetně těch, které jsou způsobeny agorafobií, což je strach z otevřených prostranství),

-

sociální úzkostná porucha (strach nebo vyhýbání se situacím, kdy musíte vystupovat ve společnosti),

-

posttraumatická stresová porucha (úzkost po traumatické události),

-

generalizovaná úzkostná porucha (celkový pocit velké úzkosti nebo nervozity).

Paroxetin-Teva patří do skupiny léků známých jako SSRI (selektivní inhibitory zpětného vychytávání serotoninu). Látku zvanou serotonin má v mozku každý z nás. Zatím není přesně známo, jak přípravek Paroxetin-Teva a ostatní látky ze skupiny SSRI působí, ale zřejmě pomáhají zvyšovat hladinu serotoninu v mozku. Správná léčba deprese a úzkostných stavů je důležitá, neboť pomůže zlepšit Váš stav.

2.

ČEMU MUSÍTE VĚNOVAT POZORNOST, NEŽ ZAČNETE PŘÍPRAVEK

PAROXETIN-TEVA UŽÍVAT

Neužívejte přípravek Paroxetin-Teva

-

Pokud užíváte léky, které se nazývají inhibitory monoaminooxidázy (IMAO, včetně moklobemidu), nebo jste je kdykoli v posledních dvou týdnech užíval/a. Po ukončení užívání léků ze skupiny IMAO Vám lékař poradí, jak byste měl/a začít užívat paroxetin.

-

Pokud užíváte antipsychotikum, které se jmenuje thioridazin nebo pimozid.

-

Pokud jste alergický/á (přecitlivělý/á) na paroxetin nebo na kteroukoli další složku přípravku Paroxetin-Teva.

Pokud se u Vás vyskytuje kterákoliv z výše uvedených podmínek, řekněte to lékaři a neužívejte přípravek Paroxetin-Teva.

Zvláštní opatrnosti při použití přípravku Paroxetin-Teva je zapotřebíPoraďte se se svým lékařem-

Pokud užíváte jakýkoli jiný lék (viz „Vzájemné působení s dalšími léčivými přípravky“ dále v textu).

-

Pokud máte problémy s ledvinami, játry nebo se srdcem.

-

Pokud trpíte epilepsií nebo máte záchvaty nebo křeče v anamnéze (již dříve jste je prodělali).

-

Pokud jste kdykoli v minulosti měli „manické“ epizody (hyperaktivní chování nebo překotné myšlenky).

-

Pokud se podrobujete elektrokonvulzivní léčbě (ECT).

-

Pokud máte v anamnéze poruchy srážení krve nebo užíváte jiné léky, které mohou vyvolat zvýšené riziko krvácení (patří sem léky používané ke „zředění“ krve jako je warfarin, antipsychotika jako je perfenazin nebo klozapin, tricyklická antidepresiva, léky používané proti bolesti a zánětům nazývané nesteroidní protizánětlivé látky, kam patří kyselina acetylsalicylová, ibuprofen, celekoxib, etodolak, diklofenak, meloxikam).

-

Pokud máte cukrovku.

-

Pokud máte předepsanou dietu s nízkým obsahem sodíku.

-

Pokud trpíte zeleným očním zákalem (tlakem v oku).

-

Pokud jste těhotná nebo plánujete otěhotnět (viz „Těhotenství a kojení“ dále v textu).

-

Pokud je Vám méně než 18 let (viz „Použití u dětí a dospívajících do 18 let“ dále v textu).

Pokud si odpovíte ANO v kterémkoli výše uvedeném bodě, a dosud jste se o tom s lékařem nebavil/a, poraďte se co nejdříve se svým lékařem o dalším užívání přípravku Paroxetin-Teva.

Použití u dětí a dospívajících do 18 letPřípravek Paroxetin-Teva by neměli užívat děti a dospívající do 18 let. Měli byste také vědět, že u pacientů do 18 let, kteří se léčí přípravkem Paroxetin-Teva, je zvýšené riziko výskytu nežádoucích účinků, jako jsou pokusy o sebevraždu, sebevražedné myšlenky a nepřátelské jednání (převážně agresivita, protichůdné chování a hněv). I přesto, pokud se lékař rozhodne předepsat přípravek Paroxetin-Teva pacientům mladším 18 let, je tato léčba pro ně ta nejvhodnější. Pokud lékař předepsal pacientovi mladšímu 18 let přípravek Paroxetin-Teva a chcete se o tom poradit, navštivte, prosím, znovu svého lékaře. Pokud se u pacienta mladšího 18 let během užívání přípravku Paroxetin-Teva rozvine nebo zhorší některý z výše uvedených příznaků, měli byste o tom informovat Vašeho lékaře. Také byste měli vědět, že dlouhodobé bezpečnostní účinky přípravku Paroxetin-Teva ve vztahu k dalšímu růstu, dospívání a rozvoji poznání a chování nebyly dosud v této věkové skupině prokázány.

Ve studiích prováděných s paroxetinem ve věkové skupině do 18 let byly často se vyskytujícími nežádoucími účinky, které postihly méně než 1 z 10 dětí/dospívajících následující: zvýšení četnosti sebevražedných myšlenek a sebevražedných pokusů, úmyslné sebepoškozování, hněv, agresivita nebo negativně zaujaté a nepřátelské chování, ztráta chuti k jídlu, chvění, abnormální pocení, hyperaktivita (příliš mnoho energie), rozčilení, změny emocí (včetně pláče a změny nálad). V těchto studiích se také prokázalo, že stejné příznaky se vyskytly u dětí a dospívajících, kteří dostávali placebo (tablety obsahující pouze cukr) místo paroxetinu, i když se nevyskytovaly tak často.

V těchto studiích se u některých pacientů do 18 let dostavily po přerušení léčby paroxetinem abstinenční příznaky. Tyto příznaky byly většinou podobné těm, které byly pozorovány po přerušení

léčby u dospělých (viz část 3 „Jak se přípravek Paroxein-Teva užívá“ dále v textu). Navíc se u pacientů do 18 let často vyskytovala (méně než u 1 z 10 pacientů) bolest žaludku, nervozita a změna emocí (včetně pláče, změn nálady, pokusů o sebepoškozování, myšlenek na sebevraždu a pokusů o sebevraždu).

Myšlenky na sebepoškozování a zhoršení Vašeho stavuU lidí trpících depresemi nebo úzkostnými poruchami se někdy mohou objevit myšlenky na sebepoškození nebo na sebevraždu. Tyto myšlenky se mohou projevit častěji hlavně v době, kdy poprvé začínají užívat antidepresiva, protože trvá nějaký čas, než tyto léky začnou působit.

Skupiny pacientů, u nichž se tyto myšlenky mohou projevit s vyšší pravděpodobností:-

Jedinci, u nichž se již dříve objevily myšlenky na sebevraždu nebo na sebepoškození.

-

Mladí dospělí. Údaje z klinických studií ukázaly na zvýšené riziko sebevražedného chování u mladých dospělých (mladších 25 let), kteří s psychiatrickými obtížemi byli léčeni antidepresivy.

Pokud se u Vás kdykoli vyskytnou takovéto myšlenky na sebepoškození nebo sebevraždu, okamžitě o tom informujte svého lékaře nebo vyhledejte lékařskou pomoc v nemocnici.

Možná shledáte užitečným, když řeknete svým přátelům nebo příbuzným, že trpíte depresemi nebo úzkostnými poruchami a požádáte je, aby si přečetli tuto příbalovou informaci. Mohli byste je požádat,aby Vám řekli, když si budou myslet, že se Vaše deprese nebo úzkost zhoršuje nebo když se budou obávat změn ve Vašem chování.

Významné nežádoucí účinky pozorované po užívání přípravku Paroxetin-Teva U některých pacientů užívajících přípravek Paroxetin-Teva se objevil neklid, při kterém měli pocit, že nemohou v klidu ani sedět, ani stát. U jiných pacientů se projevil serotoninový syndrom, při kterém se mohou objevit (jen některé nebo až všechny) následující příznaky: pocit zmatenosti, pocit neklidu, pocení, třes, chvění, halucinace (podivné vize nebo zvuky), náhlé svalové záškuby nebo zrychlený srdeční tep. Pokud se u Vás některý z těchto příznaků objeví, kontaktujte svého lékaře. Více informací o těchto i jiných nežádoucích účincích přípravku Paroxetin-Teva naleznete v části 4 této příbalové informace, „Možné nežádoucí účinky“.

Fraktury kostíStudie ukazují na zvýšené riziko fraktur kostí u pacientů, kteří užívají jistá antidepresiva. Riziko se objevuje během léčby a je největší v prvních měsících léčby.

Vzájemné působení s dalšími léčivými přípravkyNěkteré léky mohou ovlivnit účinek přípravku Paroxetin-Teva nebo mohou zvýšit pravděpodobnost výskytu nežádoucích účinků. Přípravek Paroxetin-Teva také může ovlivnit účinek některých jiných léků. Léky, o nichž je známo, že se s přípravkem Paroxetin-Teva navzájem ovlivňují, jsou tyto:-

Léky zvané inhibitory monoaminooxidázy (IMAO, včetně moklobemidu) – viz „Neužívejte přípravek Paroxetin-Teva“ výše v textu.

-

Antipsychotika thioridazin nebo pimozid - viz „Neužívejte přípravek Paroxetin-Teva“ výše v textu.

-

Kyselina acetylsalicylová, ibuprofen nebo jiné léky ze skupiny nesteroidních protizánětlivých látek jako je celekoxib, etodolak, diklofenak a meloxikam, které se používají k léčení bolesti a zánětu.

-

Tramadol, silný lék proti bolesti opiátového typu.

-

Léky nazývané triptany, například sumatriptan, používané k léčbě migrény.

-

Ostatní antidepresiva včetně jiných léků ze skupiny SSRI a tricyklická antidepresiva jako je klomipramin, nortriptylin a desipramin.

-

Doplněk stravy nazývaný tryptofan.

-

Léky jako lithium, risperidon, perfenazin, klozapin (tj. antipsychotika) používané k léčení psychiatrických poruch.

-

Kombinace fosamprenaviru a ritonaviru, která se používá k léčení HIV infekcí.

-

Přípravky obsahující výtažek z třezalky tečkované, používané k léčbě depresí.

-

Fenobarbital, fenytoin, valproát sodný nebo karbamazepin, které se používají k léčení křečí nebo epilepsie.

-

Atomoxetin, který se používá k léčení hyperaktivity s poruchou pozornosti.

-

Procyklidin, který se používá k mírnění příznaků Parkinsonovy nemoci.

-

Warfarin nebo jiné látky ze skupiny antikoagulancií, které se používají ke zředění krve.

-

Propafenon, flekainid a léky používané k léčení nepravidelného srdečního rytmu.

-

Metoprolol, beta-blokátor používaný k léčení vysokého krevního tlaku a jiných srdečních poruch.

-

Rifampicin, používaný k léčení tuberkulózy a lepry.

-

Linezolid, antibiotikum.

-

Fentanyl, používaný v celkové anestezii a k léčbě chronické bolesti.

-

Tamoxifen, který se používá k léčbě karcinomu prsu a k podnícení ovulace při léčbě neplodnosti.

Pokud užíváte nebo jste v poslední době užíval/a jakékoli léky uvedené v seznamu výše, a dosud jste o tom neinformoval/a svého lékaře, znovu ho navštivte a požádejte ho o radu ohledně užívání přípravku Paroxetin-Teva. Je možné, že bude nutné změnit dávkování nebo změnit léky.

Prosím, informujte svého lékaře nebo lékárníka o všech lécích, které užíváte nebo jste užíval/a v nedávné době, a to i o lécích, které jsou dostupné bez lékařského předpisu.

Užívání přípravku Paroxetin-Teva s jídlem a pitímPokud užíváte přípravek Paroxetin-Teva, nepijte alkoholické nápoje, protože alkohol může zhoršit příznaky nežádoucích účinků. Užívání přípravku Paroxetin-Teva ráno společně s jídlem snižuje pravděpodobnost výskytu pocitu na zvracení (nevolnosti).

Těhotenství a kojeníPokud již užíváte přípravek Paroxetin-Teva a právě jste zjistila, že jste těhotná, měla byste to neprodleně oznámit svému lékaři. Oznamte také svému lékaři, pokud těhotenství plánujete, protože výsledky některých klinických studií naznačily možnost zvýšení rizika výskytu poškození srdce u dětí, jejichž matky byly během několika prvních měsíců těhotenství léčeny paroxetinem. Ve studiích se zjistilo, že poškození srdce se vyskytlo u méně než 2 dětí ze 100 (2 %), jejichž matky byly v časném stadiu těhotenství léčeny paroxetinem, zatímco obvyklý poměr výskytu poruch srdce v populaci je 1 ze 100 (1 %). Když se vezmou v úvahu všechny typy poškození srdce, není žádný statistický rozdíl mezi množstvím dětí narozených se srdeční poruchou, jejichž matky užívaly v těhotenství paroxetin a celkovým množstvím dětí narozených se srdeční poruchou v populaci všeobecně. Společně s lékařem se můžete rozhodnout, jestli je pro Vás lepší v době těhotenství změnit způsob léčby nebo postupně vysadit paroxetin. Po zvážení Vašeho stavu ale může lékař dojít k závěru, že je pro Vás lepší pokračovat v léčbě paroxetinem.

Ujistěte se, že Váš porodník a lékař vědí, že během těhotenství užíváte Proxetin-Teva.Pokud během těhotenství, zvláště v pozdním stádiu těhotenství, užíváte léky podobné paroxetinu, může se zvýšit riziko vážného poškození dítěte, nazývané persistentní plicní hypertenze u novorozenců (PPHN). Při PPHN je krevní tlak mezi srdcem dítěte a jeho plícemi příliš vysoký.

Pokud jste užívala přípravek Paroxetin-Teva v posledních 3 měsících těhotenství, Vaše dítě může mít po narození následující příznaky: poruchy spánku, poruchy příjmu potravy, potíže s dýcháním, tmavě modré nebo fialové zabarvení kůže, zvýšená nebo snížená teplota, slabost, nepřetržitý pláč, zvýšené nebo snížené svalové napětí, netečnost, třes, neklid nebo křeče. Tyto příznaky se obvykle projeví do 24 hodin po narození. Pokud se kterýkoli z těchto příznaků objeví po narození u Vašeho dítěte a Vy jste tím znepokojena, řekněte to co nejdříve svému lékaři nebo porodníkovi. Ti Vám poradí, co máte dělat.

Přípravek Paroxetin-Teva se ve velmi malém množství vylučuje do mateřského mléka. Pokud užíváte přípravek Paroxetin-Teva, navštivte před tím, než začnete kojit svého lékaře. Vy a Váš lékař rozhodne, zda-li můžete při užívání přípravku Paroxetin-Teva kojit.

Poraďte se se svým lékařem nebo lékárníkem dříve, než začnete užívat jakýkoliv lék.

Řízení motorového vozidla a obsluha strojůMožnými nežádoucími účinky při užívání přípravku Paroxetin-Teva jsou závratě, zmatenost, ospalost nebo rozmazané vidění. Pokud se u Vás tyto nežádoucí účinky projeví, nesmíte řídit motorové vozidlo ani obsluhovat stroje.

3.

JAK SE PŘÍPRAVEK PAROXETIN-TEVA UŽÍVÁ

Dávka

Množství užívaných tablet

10 mg

Polovina 20 mg tablety

20 mg

Jedna 20 mg tableta

30 mg

Jedna a půl 20 mg tablety

40 mg

Dvě 20 mg tablety

50 mg

Dvě a půl 20 mg tablety

Přípravek Paroxetin-Teva užívejte vždy přesně podle pokynů Vašeho lékaře.Pokud si něčím nejste jistý/á zeptejte se svého lékaře nebo lékárníka.Někdy se stane, že budete muset užívat více než jednu tabletu nebo jen polovinu tablety. V tabulce naleznete návod, kolik tablet budete užívat.

60 mg

Tři 20 mg tablety

Doporučené dávky pro léčbu jednotlivých poruch jsou uvedeny v následující tabulce.

Úvodní dávka

Doporučená denní dávka

Maximální denní dávka

Deprese

20 mg

20 mg

50 mg

Obsedantní kompulzivní porucha

20 mg

40 mg

60 mg

Panická porucha

10 mg

40 mg

60 mg

Sociální úzkostná porucha

20 mg

20 mg

50 mg

Posttraumatická stresová porucha

20 mg

20 mg

50 mg

Generalizovaná úzkostná porucha

20 mg

20 mg

50 mg

Váš lékař Vám určí, jakou dávku přípravku Paroxetin-Teva budete při zahájení léčby užívat. Většina lidí se začíná cítit lépe až po několika týdnech léčby. Pokud se Váš stav po několika týdnech léčby nezlepší, informujte o tom svého lékaře a ten může rozhodnout o postupném zvyšování dávky vždy o 10 mg týdně až k maximální možné denní dávce.

Perorální užíváníUžívejte tablety přípravku Paroxetin-Teva ráno s jídlem.Polykejte je celé a zapijte je vodou.Tablety se nemají kousat.

Lékař Vám řekne, jak dlouho budete muset užívat tablety. Léčba může trvat několik měsíců, ale i mnohem déle.

Starší lidéNejvyšší doporučená dávka u lidí starších než 65 let je 40 mg denně.

Pacienti s poruchou funkce jater nebo ledvin

Pokud trpíte poruchou funkce jater nebo těžkou poruchou funkce ledvin, může lékař rozhodnout o tom, že budete užívat menší dávku, než je obvyklé.

Jestliže jste užil/a více přípravku Paroxetin-Teva , než jste měl/aNikdy neužívejte více tablet, než Vám doporučí lékař. Pokud užijete (nebo někdo jiný užije) příliš mnoho tablet přípravku Paroxetin-Teva, informujte o tom okamžitě svého lékaře nebo okamžitě vyhledejte lékařskou pomoc v nemocnici. Ukažte tam také balení užitých tablet.Pokud se někdo předávkuje přípravkem Paroxetin-Teva, mohou se u něho projevit příznaky popsanév části 4, „Možné nežádoucí účinky“, nebo některé z následujících příznaků: slabost, horečka, bolest hlavy, nekontrolovatelné svalové kontrakce (stahy).

Jestliže jste zapomněl/a užít přípravek Paroxetin-TevaUžívejte svůj lék denně ve stejný čas. Pokud na dávku zapomenete a vzpomenete si na ni dříve, než půjdete spát, užijte ji okamžitě. Další den pokračujte s užíváním v obvyklé době. Pokud si na dávku vzpomenete až v noci nebo příští den, vynechejte tuto dávku. Je přitom možné, že se u Vás projeví nežádoucí účinky spojené s přerušením léčby, ale ty by měly vymizet po užití následující dávky v obvyklé době.

Co dělat, pokud se necítíte lépePřípravek Paroxetin-Teva neodstraní Vaše příznaky okamžitě – všechna antidepresiva se musí nějaký čas užívat, než se dostaví účinek. Někteří pacienti se začnou cítit lépe již za několik týdnů, ale u jiných to může trvat trochu déle. Někteří pacienti se dokonce mohou přechodně cítit hůře. Pokud se ani po několika týdnech léčby Váš stav nezlepší, navštivte znovu svého lékaře a řekněte mu to. Lékař by Vám měl na začátku léčby doporučit, abyste ho po několika týdnech léčby opět navštívil/a a zhodnotil/a spolu s ním léčbu.

Ukončení léčby přípravkem Paroxetin-TevaNeukončujte léčbu přípravkem Paroxetin-Teva a nepřestávejte užívat přípravek Paroxetin-Teva, dokud Vám to neřekne lékař. Když končíte s užíváním přípravku Paroxetin-Teva, pomůže Vám lékař s pomalým snižováním dávky trvajícím několik týdnů nebo měsíců, což by mělo snížit pravděpodobnost výskytu abstinenčních příznaků (nežádoucích účinků spojených s vysazením přípravku). Jeden ze způsobů, jak ukončit léčbu přípravkem Paroxetin-Teva, spočívá v postupném snižování dávky, kterou užíváte, a to o 10 mg týdně. Pacienti většinou zjistí, že příznaky vyvolané vysazením přípravku Paroxetin-Teva jsou mírné a sami ukončí léčbu během dvou týdnů. U některých pacientů jsou ale tyto příznaky podstatně závažnější nebo trvají delší dobu.

Pokud se u Vás v průběhu snižování dávek projeví abstinenční příznaky, může se Váš lékař rozhodnout, že celý proces bude probíhat pomaleji. Pokud se u Vás během snižování dávek přípravku Paroxetin-Teva projeví závažné abstinenční příznaky, navštivte svého lékaře, který Vás může požádat, abyste opět začal/a tablety užívat a poté jste dávky snižoval/a pomaleji. I když se u Vás projeví abstinenční příznaky, neznamená to, že nebudete schopný/á ukončit léčbu přípravkem Paroxetin-Teva.

Možné abstinenční příznaky spojené s ukončením léčbyKlinické studie ukazují, že 3 z 10 lidí zaznamenají po ukončení užívání přípravku Paroxetin-Teva jeden nebo více příznaků. Některé abstinenční příznaky se přitom vyskytují častěji než jiné.

Časté nežádoucí účinky, které se mohou vyskytnout až u 1 z 10 pacientů jsou:-

Pocit závrati, nestability nebo nerovnováhy

-

Smyslové poruchy včetně pocitu mravenčení, pocitů pálení a (méně často) pocitů slabých elektrických šoků, včetně těchto pocitů v hlavě, a dále bzučení, syčení, pískot, zvonění nebo jiné úporné zvuky v uších (tinnitus)

-

Poruchy spánku (živé sny, noční můry, neschopnost spát)

-

Pocit úzkosti

-

Bolesti hlavy

Méně časté nežádoucí účinky, které se mohou vyskytnout až u 1 ze 100 pacientů jsou:-

Nevolnost (pocit na zvracení)

-

Pocení (včetně nočního pocení)

-

Motorický (pohybový) neklid

-

Třes

-

Pocit zmatenosti nebo dezorientace

-

Průjem

-

Emocionální nestabilita nebo podrážděnost

-

Zrakové poruchy

-

Kolísání srdečního rytmu nebo bušení srdce (palpitace)

Pokud se obáváte, že se u Vás projevily nežádoucí účinky spojené s ukončením léčby přípravkem Paroxetin-Teva, navštivte, prosím, svého lékaře.

Máte-li jakékoli další otázky, týkající se užívání tohoto přípravku, zeptejte se svého lékaře nebo lékárníka.

4.

MOŽNÉ NEŽÁDOUCÍ ÚČINKY

Podobně jako všechny léky, může mít i přípravek Paroxetin-Teva nežádoucí účinky, které se ale nemusí vyskytnout u každého.Pokud se u Vás během léčby vyskytne kterýkoli z následujících nežádoucích účinků, navštivte lékaře.Můžete se spojit se svým lékařem nebo vyhledat lékařskou pomoc přímo v nemocnici.

Méně časté nežádoucí účinky, které se mohou vyskytnout až u 1 ze 100 pacientů jsou: -

Pokud u Vás dochází ke vzniku neobvyklých krevních podlitin nebo ke krvácení, včetně zvracení krve nebo ke ztrátě krve stolicí, okamžitě o tom informujte svého lékaře nebo vyhledejte okamžitou lékařskou pomoc v nemocnici.

-

Pokud zjistíte, že nejste schopen/schopna se vymočit, okamžitě o tom informujte svého lékaře nebo vyhledejte okamžitou lékařskou pomoc v nemocnici.

Vzácné nežádoucí účinky, které se mohou vyskytnout až u 1 z 1000 pacientů jsou:-

Pokud se u Vás objeví křeče, okamžitě o tom informujte svého lékaře nebo vyhledejte okamžitou lékařskou pomoc v nemocnici.

-

Pokud pociťujete neklid a máte pocit, že nemůžete v klidu ani sedět, ani stát (tento stav se nazývá akatizie), informujte o tom svého lékaře. Při zvyšování dávek přípravku Paroxetin-Teva se tyto pocity mohou zhoršovat.

-

Pokud pociťujete únavu, slabost nebo zmatenost a máte bolavé nebo ztuhlé svaly či nekoordinované pohyby, může to být způsobeno nedostatkem sodíku v krvi. Pokud máte tyto příznaky, kontaktujte svého lékaře.

Velmi vzácné nežádoucí účinky, které se mohou vyskytnout až u 1 z 10 000 pacientů jsou:-

Alergické reakce na paroxetin.Pokud se u Vás objeví zarudlá hrudkovitá kožní vyrážka, otoky očních víček, obličeje, rtů, úst nebo jazyka, začínající svědění nebo těžkosti při dýchání nebo polykání, okamžitě o tom informujte svého lékaře nebo vyhledejte okamžitou lékařskou pomoc v nemocnici.

-

Pokud se u Vás objeví některé nebo všechny z následujících příznaků, můžete mít tzv.serotoninový syndrom. Jde o následující příznaky: pocit zmatenosti, pocit neklidu, pocení, třes, chvění, halucinace (podivné vize nebo zvuky), náhlé svalové záškuby nebo zrychlený srdeční tep. Pokud se u Vás některý z těchto příznaků objeví, kontaktujte svého lékaře.

-

Akutní glaukom (akutní zelený zákal).Pokud pociťujete bolest v oku spojenou s neostrým viděním, kontaktujte svého lékaře.

Další možné nežádoucí účinky v průběhu léčby

Velmi časté nežádoucí účinky, které se mohou vyskytnout u více než 1 z 10 pacientů jsou:-

Nevolnost (pocit na zvracení). Užíváním léku ráno po jídle se sníží pravděpodobnost, že k ní dojde.

-

Změna v sexuálním chování nebo funkci. Například ztráta orgasmu a u mužů abnormální erekce a ejakulace.

Časté nežádoucí účinky, které se mohou vyskytnout až u 1 z 10 pacientů jsou:-

Zvýšená hladina cholesterolu v krvi

-

Snížená chuť k jídlu

-

Potíže se spánkem (nespavost) nebo pocit ospalosti

-

Pocit závrati nebo chvění (třes)

-

Bolest hlavy

-

Pohybový neklid

-

Pocit neobvyklé slabosti

-

Neostré vidění

-

Zívání, sucho v ústech

-

Průjem nebo zácpa

-

Přibírání na váze

-

Pocení

-

Neobvyklé sny (včetně nočních můr)

Méně časté nežádoucí účinky, které se mohou vyskytnout až u 1 ze 100 pacientů jsou:-

Dočasné zvýšení nebo snížení krevního tlaku, které může způsobit závratě či slabost při náhlé změně polohy do stoje

-

Zrychlený tep srdce

-

Neschopnost pohybu, strnulost, třes nebo nekontrolovatelné pohyby úst a jazyka

-

Rozšíření zornic

-

Kožní vyrážky

-

Pocit zmatenosti

-

Halucinace (podivné vize a zvuky)

-

Neschopnost močení (retence moči) či nekontrolovatelný únik moče (inkontinence moče)

Vzácné nežádoucí účinky, které se mohou vyskytnout až u 1 z 1000 pacientů jsou:-

Abnormální tvorba mléka u mužů a žen

-

Pomalý tep srdce

-

Zvýšení hodnot jaterních testů

-

Panické záchvaty

-

Hyperaktivní chování nebo překotné myšlenky (mánie)

-

Pocit odcizení a nepřirozeného vztahu k sobě a okolí (depersonalizace)

-

Pocit úzkosti

-

Bolest kloubů nebo svalů

-

Syndrom neklidných nohou (SNN)

-

Zvracení

Velmi vzácné nežádoucí účinky, které se mohou vyskytnout až u 1 z 10 000 pacientů jsou:-

Problémy s játry, které mají za následek zežloutnutí kůže a očního bělma

-

Zadržování tekutin nebo vody způsobující otoky rukou nebo nohou

-

Citlivost na sluneční světlo

-

Přetrvávající bolestivá erekce

-

Snížený počet krevních destiček

U některých pacientů se během užívání přípravku Paroxetin-Teva může objevit bzučení, syčení, pískání, zvonění nebo jiné přetrvávající zvuky v uších (tinnitus).

Pokud Vás během užívání přípravku Paroxetin-Teva cokoli znepokojilo, řekněte to svému lékaři, který Vám jistě poradí. Pokud se kterýkoli z nežádoucích účinků vyskytne v závažné míře nebo pokud si všimnete jakýchkoli nežádoucích účinků, které nejsou uvedeny v této příbalové informaci, prosím, sdělte to svému lékaři nebo lékárníkovi.

5.

JAK PŘÍPRAVEK PAROXETIN-TEVA UCHOVÁVAT

Uchovávejte mimo dosah a dohled dětí.Nepoužívejte přípravek Paroxetin-Teva po uplynutí doby použitelnosti, uvedené na obalu za „EXP“. Doba použitelnosti se vztahuje k poslednímu dni uvedeného měsíce.Přípravek uchovávejte v původním obalu, aby byl chráněn před světlem.

Léčivé přípravky se nesmí vyhazovat do odpadních vod nebo domácího odpadu. Zeptejte se svého lékárníka, jak máte likvidovat přípravky, které již nepotřebujete. Tato opatření pomáhají chránit životní prostředí.

6.

DALŠÍ INFORMACE

Co přípravek Paroxetin-Teva obsahuje

- Léčivou látkou je paroxetinum. Jedna potahovaná tableta obsahuje paroxetinum 20 mg

(ve formě paroxetini hydrochloridum hemihydricum).

- Pomocnými látkami jsou hydrogenfosforečnan vápenatý, povidon 40, sodná sůl

karboxymethylškrobu (typ A), magnesium-stearát, oxid titaničitý (E171), methylcelulosa, makrogol 400 a polysorbát 80.

Jak přípravek Paroxetin-Teva vypadá a co obsahuje toto balení

Potahovaná tableta

Paroxetin-Teva 20 mg potahované tablety jsou bílé až téměř bílé, kulaté bikonvexní potahované tablety, kde na jedné straně tablety, která je rozdělena půlící rýhou na dvě části, je v jedné části vyraženo "2" a ve druhé části "0". Na druhé straně tablety, která je též rozdělena půlící rýhou na dvě části, je v jedné části vyraženo "P" a ve druhé části "X".

Tablety lze dělit na dvě stejné poloviny.

Přípravek Paroxetin-Teva 20 mg je dostupný ve velikostech balení 14, 20, 28, 30, 50, 56, 60, 84 a 100 potahovaných tablet.

Na trhu nemusí být všechny velikosti balení.

Držitel rozhodnutí o registraci: Teva Pharmaceuticals CR, s.r.o., Praha, Česká republika

Výrobce:Teva UK LtdBrampton Road, Hampden Park, Eastbourne, East Sussex, BN22 9AG, Velká Británie

Pharmachemie B.V.Swensweg 5, Postbus 552, 2003 RN Haarlem, Nizozemsko

Teva SantéRue Bellocier, 89107 Sens, Francie

Teva Pharmaceutical Works Private Limited CompanyPallagi ùt 13, 4042 Debrecen, Maďarsko

Tato příbalová informace byla schválena: 3.9.2010

Příloha č. 2 k rozhodnutí o změně registrace sp.zn. sukls102632/2010a příloha k sp.zn.sukls168271/2008

SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU

1.

NÁZEV PŘÍPRAVKU

Paroxetin-Teva 20 mg potahované tablety

2.

KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ

Jedna tableta obsahuje paroxetinum 20 mg, jako paroxetini hydrochloridum hemihydricum.

Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.

3.

LÉKOVÁ FORMA

Potahované tablety.Paroxetin-Teva 20 mg potahované tablety jsou bílé až téměř bílé, kulaté bikonvexní potahované tablety, kde na jedné straně tablety, která je rozdělena půlící rýhou na dvě části, je v jedné části vyraženo "2" a ve druhé části "0". Na druhé straně tablety, která je též rozdělena půlící rýhou na dvě části, je v jedné části vyraženo "P" a ve druhé části "X".Tablety lze dělit na dvě stejné poloviny.

4.

KLINICKÉ ÚDAJE

4.1

Terapeutické indikace

Léčba-

závažné epizody deprese.

-

obsedantně-kompulsivní poruchy (OCD).

-

panické poruchy s agarofobií nebo bez ní.

-

sociální úzkosti/sociální fobie.

-

generalizované úzkostné poruchy.

-

posttraumatické stresové poruchy.

4.2

Dávkování a způsob podání

Paroxetin se doporučuje užívat jednou denně, ráno společně s jídlem. Tabletu je nutné spolknout vcelku, nemá se rozkousat.

ZÁVAŽNÉ EPIZODY DEPRESEDoporučené dávkování je 20 mg denně. Obvykle se zlepšení stavu u pacientů projeví už po prvním týdnu

léčby,

ale

bývá

evidentní

až

od

druhého

týdne

léčby.

Tak jako u všech antidepresivních léků se musí dávkování znovu přezkoumat a upravovat v průběhu 3 až 4 týdnů od začátku léčby a potom vždy, pokud se to bude považovat za klinicky vhodné. U některých pacientů s nedostatečnou odpovědí na 20 mg se tato dávka může podle odpovědi pacienta postupně zvyšovat o 10 mg až na maximální dávku 50 mg/den.Pacienti s depresí se mají léčit dostatečně dlouho - nejméně 6 měsíců, aby se zajistilo, že u nich již nepřetrvávají žádné symptomy.

OBSEDANTNĚ-KOMPULSIVNÍ PORUCHA (OCD)

Doporučená denní dávka je 40 mg. Pacienti mají začít dávkou 20 mg denně a tato dávka se může postupně zvyšovat o 10 mg až do výše doporučené dávky. V případě, že po několika týdnech podávání doporučené dávky nebude pozorována dostatečná odpověď, může být u některých pacientů přínosné postupné zvýšení dávky až na maximálních 60 mg denně.Pacienti s OCD se mají léčit dostatečně dlouho, aby se zajistilo, že u nich již nepřetrvávají žádné symptomy. Tato doba může trvat několik měsíců i déle (viz bod 5.1).

PANICKÁ PORUCHADoporučené dávkování je 40 mg denně. Pacienti mají začít s dávkou 10 mg denně a tato dávka se může podle odpovědi pacienta postupně zvyšovat o 10 mg až na doporučenou dávku. Nízká úvodní dávka se doporučuje proto, aby se minimalizovalo potenciální zhoršení symptomů panického syndromu, k čemuž obvykle dochází v časných stádiích léčby této poruchy. V případě, že po několika týdnech léčby doporučenou dávkou nebude pozorovaná dostatečná odpověď, může být u některých pacientů přínosné postupné zvýšení dávky až na maximálních 60 mg denně.Pacienti s panickou poruchou se mají léčit dostatečně dlouho, aby se zajistilo, že u nich již nepřetrvávají žádné symptomy. Tato doba může trvat několik měsíců i déle (viz bod 5.1).

SOCIÁLNÍ ÚZKOST/SOCIÁLNÍ FOBIEDoporučené dávkování je 20 mg denně. V případě, že po několika týdnech léčby doporučenou dávkou nebude pozorovaná dostatečná odpověď, může být u některých pacientů přínosné postupné zvyšování dávky o 10 mg až na maximálních 50 mg denně. Dlouhodobé užívání se musí pravidelně vyhodnoco-vat (viz bod 5.1).

GENERALIZOVANÁ ÚZKOSTNÁ PORUCHADoporučené dávkování je 20 mg denně. V případě, že po několika týdnech léčby doporučenou dávkou nebude pozorovaná dostatečná odpověď, může být u některých pacientů přínosné postupné zvyšování dávky o 10 mg až na maximálních 50 mg denně. Dlouhodobé užívání se musí pravidelně vyhodnoco-vat (viz bod 5.1).

POSTTRAUMATICKÁ STRESOVÁ PORUCHADoporučené dávkování je 20 mg denně. V případě, že po několika týdnech léčby doporučenou dávkou nebude pozorovaná dostatečná odpověď, může být u některých pacientů přínosné postupné zvyšování dávky o 10 mg až na maximálních 50 mg denně. Dlouhodobé užívání se musí pravidelně vyhodnoco-vat (viz bod 5.1).

VŠEOBECNÉ INFORMACEABSTINENČNÍ SYMPTOMY POZOROVANÉ PO PŘERUŠENÍ PODÁVÁNÍ PAROXETINU Náhlému přerušení užívání se musí zabránit (viz bod 4.4 a 4.8 ). Režim postupného snižování dávky uplatněný v klinických studiích spočívá ve snižování denní dávky o 10 mg v týdenních intervalech. Pokud se po snížení dávky nebo po přerušení léčby objeví nesnesitelné symptomy, může se zvážit pokračování v léčbě předtím předepsanou dávkou. Následně může lékař pokračovat ve snižování dávky, ale pomaleji.

Zvláštní skupiny pacientů

Starší lidéU starších lidí se vyskytují zvýšené plazmatické koncentrace paroxetinu, dosažené hodnoty však nevybočují z rozmezí hodnot pozorovaných v mladších věkových skupinách. Dávkování se má začít počáteční dávkou pro dospělé. U některých pacientů může být zvyšování dávky užitečné, ale nemá se přesáhnout maximální dávka 40 mg denně.

Děti a mladiství (7-17 let)Paroxetin se nesmí používat k léčbě dětí a mladistvých, protože v kontrolovaných klinických studiích se zjistilo, že paroxetin je spojován se zvýšeným rizikem sebevražedného a nepřátelského chování (hostility).V těchto studiích kromě toho nebyla dostatečně potvrzena účinnost (viz bod 4.4 a 4.8).

Děti do 7 letU dětí do 7 let nebylo použití paroxetinu zkoumáno. Paroxetin se nemá používat, protože v této skupině nebyla potvrzena bezpečnost a účinnost.

Porucha funkce ledvin/jaterU pacientů s těžkou poruchou funkce ledvin (clearence kreatininu je menší než 30 ml/min) nebo u pacientů s poruchou funkce jater dochází ke zvýšení plazmatických koncentrací paroxetinu. Dávkování se proto musí omezit na spodní hranici doporučeného dávkování.

4.3

Kontraindikace

Známá přecitlivělost na paroxetin nebo na jakoukoli pomocnou látku.

Paroxetin je kontraindikovaný v kombinaci s inhibitory monoaminooxidázy (IMAO). Za výjimečnýchokolností může být podán v kombinaci s paroxetinem linezolid (antibiotikum, které je reverzibilní neselektivní IMAO), avšak při jeho podání je nutno zajistit podrobnější sledování symptomů serotoninového syndromu a měření krevního tlaku (viz bod 4.5). Léčba paroxetinem se může začít:-

po dvou týdnech po přerušení podávání ireverzibilního IMAO, nebo

-

nejméně po 24 hodinách po přerušení podávání reverzibilního IMAO (např. moklobemidu, linezolidu).

Mezi přerušením léčby paroxetinem a začátkem léčby jakýmkoli IMAO musí uplynout nejméně jeden týden.

Paroxetin se nesmí používat v kombinaci s thioridazinem, protože tak jako jiné léky, které inhibují jaterní enzym CYP450 2D6, může paroxetin zvýšit plazmatické hladiny thioridazinu (viz bod 4.5). Podávání samotného thioridazinu může vést k prodloužení QTc intervalu ve spojení se závažnou komorovou arytmií jako je torsades de pointes a náhlou smrtí.

Paroxetin se nesmí užívat v kombinaci s pimozidem (viz bod 4.5).

4.4

Zvláštní upozornění a opatření pro použití

Léčba paroxetinem se má začít opatrně až po dvou týdnech po ukončení léčby ireverzibilním IMAO anebo po 24 hodinách po ukončení léčby reverzibilním IMAO. Dávky paroxetinu se mají postupně zvyšovat do té doby, než se dosáhne optimální odpovědi (viz bod 4.3 a bod 4.5).

Použití u dětí a dospívajících do 18 letPřípravek Paroxetin-Teva by neměl být použit k terapii dětí a dospívajících do 18 let. Sebevražedné chování (pokus o sebevraždu a sebevražedné myšlenky) a hostilita (převážně agresivita, protichůdné chování a hněv) byly v klinických studiích mnohem častěji pozorovány u dětí a dospívajících léčených antidepresivy v porovnání s těmi, kteří byli léčeni placebem. Nicméně jestliže je rozhodnutí o léčbě založeno na klinické potřebě, pak by pacient měl být pečlivě sledován pro výskyt sebevražedných symptomů. Navíc nejsou k dispozici dostačující údaje o dlouhodobé bezpečnosti použití u dětí a dospívajících týkající se růstu, dospívání a rozvoje kognitivních a behaviorálních funkcí.

Sebevražda/sebevražedné představy nebo klinické zhoršeníDeprese je spojena se zvýšeným rizikem sebevražedných myšlenek, sebepoškozování a sebevraždy. Riziko přetrvává až do té doby, dokud nedojde k významnému dočasnému ústupu nemoci. Protože se zlepšení nemusí projevit během několika prvních nebo dalších týdnů léčby, musí být pacienti pečlivě sledováni až do té doby, dokud k takovému zlepšení nedojde. Všeobecnou klinickou zkušeností u všech antidepresivních terapií je, že se riziko sebevraždy může v časných stadiích uzdravování zvýšit.

Také další psychické stavy, na které se paroxetin předepisuje, můžou být spojeny se zvýšeným rizikem sebevražedného chování. Tyto stavy mohou kromě toho být komorbidní s velkou depresivní poruchou.

Při léčbě pacientů s dalšími psychickými poruchami se proto musí dodržovat stejná opatření, která jsou u léčby pacientů s velkou depresivní poruchou.

Pacienti se sebevražedným chováním nebo sebevražednými myšlenkami v anamnéze, anebo pacienti, u kterých se před začátkem léčby projevuje výrazná míra sebevražedných představ, jsou vystaveni většímu riziku sebevražedných myšlenek anebo pokusu o sebevraždu, a proto musí být během léčby pečlivě sledováni.Metaanalýza placebem kontrolované klinické studie s antidepresivy u dospělých pacientů s psychiatrickými poruchami ukázala na zvýšené riziko sebevražedného chování u antidepresiv, ve srovnání s placebem, u pacientů mladších 25 let (viz bod 5.1).

Mladí dospělí musí být z tohoto důvodu pečlivě sledováni po celou dobu léčby, zejména na začátku léčby a při změně dávkování.

Pacienti (a osoby poskytující pacientům péči) musí být upozorněni na to, že je nutné sledování zaměřené na vznik sebevražedných představ/chování anebo myšlenek na sebepoškození a na to, že pokud budou takové symptomy pozorovány, musí okamžitě vyhledat lékařskou pomoc.

Akatizie/psychomotorický neklidPoužití paroxetinu bylo spojeno s rozvojem akatizie, která je charakterizována vnitřním pocitem neklidu a psychomotorickou agitovaností jako je neschopnost sedět nebo stát v klidu, obvykle spojené se subjektivní tísní. Akatizie se s největší pravděpodobností vyskytuje během několika prvních týdnů léčby. U pacientů u nichž dojde k těmto symptomům, může být zvyšování dávky škodlivé.

Serotoninový syndrom/Maligní neuroleptický syndromVe vzácných případech se může v souvislosti s léčbou paroxetinem vyskytnout rozvoj serotoninového syndromu nebo příznaků podobných malignímu neuroleptickému syndromu, zvláště pokud se podává v kombinaci s dalšími serotonergními a/nebo neuroleptickými léky. Vzhledem k tomu, že tyto syndromy mohou vést k potenciálně život ohrožujícím stavům, musí se léčba paroxetinem přerušit, pokud se takové příznaky (charakterizované skupinou symptomů jako jsou hypertermie, rigidita, myoklonie, autonomní nestabilita s možnými rychlými výkyvy vitálních funkcí, změny v duševním stavu zahrnující zmatenost, podrážděnost, extrémní agitovanost s progresí do delíria a komatu) vyskytnou a musí se začít podpůrná symptomatická léčba. Paroxetin se nesmí používat v kombinaci s prekurzory serotoninu (jako je L-tryptofan, oxitriptan) z důvodu rizika serotonergního syndromu (viz bod 4.3 a bod 4.5).

MánieTak jako u všech antidepresiv se paroxetin musí používat opatrně u pacientů s mánií v anamnéze. Podávání paroxetinu se musí přerušit u každého pacienta, u něhož začne manická fáze.

Fraktury kostíEpidemiologické studie ukazují na zvýšené riziko fraktur kostí u pacientů, kteří užívají jistá antidepresiva, včetně SSRI, jako je paroxetin. Riziko se objevuje během léčby a je největší v prvních měsících léčby.

Porucha funkce ledvin/jaterOpatrnost se doporučuje u pacientů s těžkou poruchou funkce ledvin nebo u pacientů s poruchou funkce jater (viz bod 4.2).

DiabetesU pacientů s diabetem může léčba SSRI ovlivnit kompenzaci diabetu. Je možné, že bude nutné upravit dávkování inzulinu a/nebo perorálních antidiabetik.

EpilepsieTak jako u ostatních antidepresiv se paroxetin musí používat opatrně u pacientů s epilepsií.

ZáchvatyCelkový výskyt záchvatů je u pacientů léčených paroxetinem menší než 0,1 %. Podávání léku se musí přerušit, pokud u pacienta dojde k záchvatu.

Elektrokonvulzivní léčba (ECT)O současném podávání paroxetinu s ECT existuje málo klinických zkušeností.

GlaukomTak jako u ostatních léků ze skupiny SSRI může paroxetin způsobit mydriázu, a proto se musí u pacientů, kteří trpí glaukomem s úzkým úhlem anebo glaukomem v anamnéze, používat s opatrností.

Onemocnění srdceU pacientů s onemocněním srdce je nutné dodržovat obvyklá opatření.

HyponatrémieHyponatrémie byla hlášena zřídka, a když, tak především u starších lidí. Opatrnosti je potřeba i u pacientů vystavených riziku vzniku hyponatrémie, např. z důvodu současně používaných léků a cirhózy. Hyponatrémie po přerušení léčby paroxetinem obvykle odezní.

KrváceníU léků ze skupiny SSRI byly hlášeny případy krvácení do kůže jako je ekchymóza a purpura. Hlášenybyly i další projevy krvácení, např. gastrointestinální krvácení. Starší lidé mohou být vystaveni zvýšenému riziku.

Opatrnost se doporučuje u pacientů užívajících léky ze skupiny SSRI současně s perorálními antikoagulancii, s léky, o kterých je známo, že ovlivňují funkci krevních destiček anebo s dalšími léky, které mohou zvýšit riziko krvácení (např. s atypickými antipsychotiky jako je klozapin, fenothiaziny, většina TCA, kyselina acetylsalicylová, NSAID, inhibitory COX-2), stejně i u pacientů, kteří mají v anamnéze poruchy krvácení anebo stavy, které je mohou predisponovat ke krvácení.

Interakce s tamoxifenemParoxetin může snižovat účinnost tamoxifenu (viz bod 4.5). Doporučuje se, aby bylo při předepisování léků zváženo užití antidepresiv s minimální CYP2D6 aktivitou.

Abstinenční symptomy pozorované po přerušení léčby paroxetinemAbstinenční symptomy se po přerušení léčby vyskytují často, zvláště pokud je přerušení náhlé (viz bod 4.8). V klinických studiích se nežádoucí účinky po přerušení léčby vyskytly u 30 % pacientů léčených paroxetinem oproti 20 % pacientů léčených placebem. Výskyt abstinenčních příznaků není stejný jako u léku, který vytváří návyk nebo závislost. Riziko výskytu abstinenčních příznaků může záviset na několika faktorech, včetně délky trvání a dávky

použité

v

léčbě

a

rychlosti

snižování

dávky.

Byly hlášeny závratě, smyslové poruchy (včetně parestézie, pocitů elektrických šoků a hučení v uších), poruchy spánku (včetně intenzivních snů), agitovanost nebo úzkost, nauzea, tremor, zmatenost, pocení, bolest hlavy, průjem, palpitace, emocionální nestabilita, podrážděnost a zrakové poruchy. Tyto symptomy jsou obvykle mírné až středně těžké intenzity, u některých pacientů však mohou být těžké. Obvykle se vyskytují během několika prvních dní po přerušení léčby, ale tyto symptomy byly velmi zřídka hlášeny u pacientů, kteří dávku vynechali nevědomě. Tyto symptomy jsou obvykle přechodné a obvykle odezní do dvou týdnů, i když u některých jedinců mohou přetrvávat déle (2-3 měsíce i déle). Z tohoto důvodu se při přerušení léčby doporučuje, aby se dávka paroxetinu snižovala postupně po dobu několika týdnů anebo měsíců podle potřeb pacienta (viz „Abstinenční symptomy pozorované po přerušení podávání paroxetinu“, bod 4.2).

4.5

Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce

Serotonergní lékyTak jako u ostatních léků ze skupiny SSRI, může současné podávání se serotonergními léky vést k výskytu účinků souvisejících s 5-HT (serotoninový syndrom: viz bod 4.4). Pokud jsou serotonergní léky (jako je L-tryptofan, triptany, tramadol, linezolid, SSRI, lithium a přípravky obsahující třezalku tečkovanou – Hypericum perforatum) kombinované s paroxetinem, doporučuje se opatrnost a pozornější klinické sledování pacienta. Opatrnost je také doporučována při použití fentanylu při celkové anestezii nebo léčbě chronické bolesti.Současné užívání paroxetinu a IMAO je kontraindikováno z důvodu rizika vzniku serotoninového syndromu (viz bod 4.3).

PimozidVe studii, kde se používala jednotlivá nízká dávka pimozidu (2 mg) současně s paroxetinem (60 mg), byly prokázány zvýšené hladiny pimozidu – průměrně 2.5 krát. Může to být způsobeno známými CYP2D6 inhibičními vlastnostmi paroxetinu. Díky úzkému terapeutickému indexu pimozidu a jeho známé schopnosti prodlužovat QT interval současné užívání pimozidu a paroxetinu kontraindikováno (viz bod 4.3).

Enzymy metabolizující lékyMetabolismus a farmokokinetiku paroxetinu může ovlivnit indukce nebo inhibice enzymů metabolizujících

léky.

Pokud se paroxetin má podávat současně se známým inhibitorem enzymů metabolizujících léky, musí se

zvážit

podání

dávek

odpovídajících

spodní

hranici

doporučeného

dávkování.

Pokud se má lék podávat současně se známými induktory enzymů metabolizujících léky (např. s karbamazepinem, rifampicinem, fenobarbitalem, fenytoinem) nebo s fosamprenavirem/ritonavirem, není potřebná žádná úprava úvodního dávkování. Jakákoliv úprava dávkování paroxetinu (ať už po iniciaci dávkování nebo po přerušení podávání enzymatického induktoru) se má řídit klinickým účinkem (snášenlivost a účinnost).

Fosamprenavir/ritonavirSoučasné podávání fosamprenaviru/ritonaviru v dávce 700/100 mg podávané dvakrát denně a paroxetinu v dávce 20 mg podávané jedenkrát denně zdravým dobrovolníkům po dobu 10 dní vede k signifikantnímu snížení plazmatických hladin paroxetinu přibližně o 55 %. Plazmatické hladiny fosamprenaviru/ritonaviru byly během současného podávání s paroxetinem blízké referenčním hodnotám jiných studií, což naznačuje, že paroxetin neměl signifikantní vliv na metabolismus fosamprenaviru/ritonaviru. Údaje o efektu dlouhodobého současného podávání paroxetinu a fosamprenaviru/ritonaviru (přesahujícího 10 dní) nejsou k dispozici.

ProcyklidinKaždodenní podávání paroxetinu významně zvyšuje plazmatické hladiny procyklidinu. Pokud se projeví anticholinergní účinky, musí se dávka procyklidinu snížit.

Antikonvulziva: karbamazepin, fenytoin, valproát sodnýNezdá se, že by současné podávání mělo nějaký účinek na farmakokinetický/dynamický profil u pacientů s epilepsií.

Inhibiční potenciál paroxetinu vůči CYP2D6Tak jako ostatní antidepresiva, včetně ostatních SSRI, inhibuje paroxetin jaterní enzym CYP2D6 cytochromu P450. Inhibice CYP2D6 může vést ke zvýšeným plazmatickým koncentracím současně podávaných léků, které jsou metabolizovány tímto enzymem. Patří mezi ně některá tricyklická antidepresiva (např. klomipramin, nortriptylin a desipramin), fenothiazinová neuroleptika (např. perfenazin a thioridazin, viz bod 4.3), risperidon, atomoxetin, některá antiarytmika typu 1c (např. propafenon a flekainid) a metoprolol. Nedoporučuje se používat paroxetin v kombinaci s

metoprololem, který se podává při srdeční nedostatečnosti, a to z důvodu jeho úzkého terapeutického rozmezí u této indikace.

Tamoxifen je prolék vyžadující metabolickou aktivaci prostřednictvím CYP2D6. Inhibice CYP2D6 paroxetinem může vést ke snížení plazmatických koncentrací aktivního metabolitu a tak snížit účinnost tamoxifenu, zvláště u značných metabolizátorů. Doporučuje se, aby bylo při předepisování léků zváženo užití antidepresiv s minimální CYP2D6 aktivitou.

AlkoholTak jako u ostatních psychotropních léků, musí být pacienti upozorněni na to, že během užívání paroxetinu se mají vyvarovat konzumace alkoholu.

Perorální antikoagulanciaMezi paroxetinem a perorálními antikoagulancii se může vyskytnout farmakodynamická interakce. Současné použití paroxetinu a perorálních antikoagulancií může vést ke zvýšené antikoagulační aktivitě a riziku krvácení. Paroxetin se proto musí používat opatrně u pacientů, kteří jsou léčeni perorálními antikoagulancii (viz bod 4.4).

NSAID a kyselina acetylsalicylová a další antikoagulační lékyMezi paroxetinem a NSAID/kyselinou acetylsalicylovou může dojít k farmakodynamické interakci. Současné použití paroxetinu a NSAID/kyseliny acetylsalicylové může vést ke zvýšenému riziku krvácení (viz bod 4.4). Opatrnost se doporučuje u pacientů užívajících SSRI současně s perorálními antikoagulancii, s léky, o kterých víme, že ovlivňují funkci krevních destiček anebo s dalšími léky, které mohou zvýšit riziko krvácení (např. s atypickými antipsychotiky jako je klozapin, fenothiaziny, většina TCA, kyselina acetylsalicylová, NSAID, inhibitory COX-2), i u pacientů, kteří mají v anamnéze poruchy krvácení nebo stavy, které je mohou predisponovat ke krvácení.

4.6

Těhotenství a kojení

TěhotenstvíNěkteré epidemiologické studie naznačily možnost malého zvýšení rizika výskytu vrozených malformací, zvláště kardiovaskulárních malformací (jako jsou například defekty ventrikulárního (většinou) a atriálního septa) v souvislosti s užíváním paroxetinu v prvním trimestru těhotenství. Mechanismus není znám. Podle těchto dat je riziko, že se po užívání paroxetinu v těhotenství narodí dítě s kardiovaskulárním defektem menší než 2/100 ve srovnání s očekávaným poměrem těchto defektů v celkové populaci, který je přibližně 1/100. Podle dostupných údajů nedochází ke zvýšení celkového poměru kongenitálních malformací.

Paroxetin se má užívat v průběhu těhotenství jen v případě naprosté nutnosti. Předepisující lékař bude muset u žen, které jsou těhotné nebo plánují těhotenství, zvážit možnost alternativní léčby. Náhlému přerušení léčby v průběhu těhotenství se má zabránit (viz „Abstinenční symptomy pozorované po přerušení podávání paroxetinu“, bod 4.2).

Pokud matky pokračovaly v užívání paroxetinu v pozdějších stádiích těhotenství, zvláště ve třetím trimestru, musí se jejich narozené děti pozorovat.

U novorozence, jehož matka užívala paroxetin v pozdějších stádiích těhotenství, se mohou vyskytnout následující symptomy: respirační tíseň, cyanóza, apnoe, záchvaty, nestabilita teploty, porucha příjmu potravy, zvracení, hypoglykémie, hypertonie, hypotonie, hyperreflexie, tremor, nervozita, podrážděnost, letargie, nepřetržitý pláč, somnolence a poruchy spánku. Tyto symptomy mohou být buď důsledkem serotonergních účinků anebo abstinenčních příznaků. Ve většině případů začnou komplikace okamžitě, anebo krátce po porodu (do 24 hodin).

Epidemiologická data naznačila, že užívání SSRI v těhotenství, zvláště v pozdním stadiu těhotenství, může zvýšit riziko persistentní plicní hypertenze u novorozenců (PPHN). Bylo pozorováno přibližně 5

případů na 1 000 těhotných žen. V celkové populaci se objevily 1-2 případy PPHN na 1 000 těhotných žen.

Studie na zvířatech prokázaly reprodukční toxicitu, ale neprokázaly přímé škodlivé účinky na těhotenství, embryonální/fetální vývoj, porod nebo postnatální vývoj (viz bod 5.3).

KojeníMalé množství paroxetinu se vylučuje do mateřského mléka. V publikovaných studiích byly sérové koncentrace u kojených dětí nedetekovatelné (méně než 2 ng/ml) anebo velmi nízké (méně než 4 ng/ml). U těchto dětí nebyly pozorovány žádné známky účinku léků. Protože se tedy tyto účinky léků u kojených dětí neočekávají, může být kojení zváženo.

4.7

Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje

Paroxetin neovlivňuje (či má pouze zanedbatelný vliv) na schopnost řídit a obsluhovat stroje.Klinické zkušenosti ukázaly, že léčba paroxetinem není spojená s ovlivněním kognitivní anebo psychomotorické funkce. Tak jako u všech léků působících na psychiku však musí být pacienti opatrní,

pokud

jde

o

jejich

schopnost

řídit

vozidlo

a

obsluhovat

stroje.

I když paroxetin nezvyšuje účinky alkoholu na mentální a motorické funkce, současné užívání paroxetinu a alkoholu se nedoporučuje.

4.8

Nežádoucí účinky

S pokračující léčbou se může intenzita a frekvence některých níže uvedených nežádoucích účinků snižovat a obvykle není nutno léčbu ukončit. Nežádoucí účinky jsou seřazeny podle tříd orgánových systémů a frekvence výskytu. Frekvence výskytu nežádoucích účinků jsou definovány jako:velmi časté (≥1/10), časté (≥1/100, <1/10), méně časté (≥1/1 000, <1/100), vzácné (≥1/10 000, <1/1000), velmi vzácné (<1/10 000), zahrnující ojedinělá hlášení, není známo (z dostupných údajů nelze určit).

Poruchy krve a lymfatického systémuMéně časté:

abnormální krvácení převážně do kůže a sliznic (většinou se jednalo o výskyt

ekchymosy)Velmi vzácné: trombocytopenie

Poruchy imunitního systémuVelmi vzácné: alergické reakce (včetně kopřivky a angioedému)

Endokrinní poruchyVelmi vzácné: syndrom nedostatečné sekrece antidiuretického hormonu (SIADH)

Poruchy metabolismu a výživyČasté:

zvýšená hladina cholesterolu, snížená chuť k jídlu

Vzácné:

hyponatrémie Hyponatrémie se vyskytovala většinou u starších pacientů, což může být někdy způsobeno syndromem nedostatečné sekrece antidiuretického hormonu (SIADH)

Psychiatrické poruchyČasté:

spavost, nespavost, agitovanost, abnormální snění (včetně nočních můr)

Méně časté:

zmatenost, halucinace

Vzácné:

manické reakce, úzkost, depersonalizace, záchvaty paniky, akatizie (viz bod 4.4)

Frekvence neznámá: sebevražedné představy, sebevražedné chování

Případy sebevražedných představ a sebevražedného chování byly hlášeny během terapie paroxetinem či brzy po přerušení léčby (viz bod 4.4).

Tyto symptomy mohou být také důsledkem základního onemocnění.

Poruchy nervového systémuČasté:

závrať, třes, bolest hlavy

Méně časté:

extrapyramidové poruchy

Vzácné:

křeče, syndrom neklidných nohou (SNN)

Velmi vzácné: serotoninergní syndrom (mezi symptomy patří agitace, zmatenost, pocení, halucinace,

hyperreflexie, myoklonie, svalový třes, tachykardie a tremor) U pacientů užívajících neuroleptika nebo trpících poruchami motoriky byly ojediněle pozorovány poruchy extrapyramidových funkcí včetně orofaciální dystonie.

Poruchy okaČasté:

neostré vidění

Méně časté:

mydriása (viz bod 4.4)

Velmi vzácné: akutní glaukom

Poruchy ucha a labyrintuFrekvence neznámá: tinnitus

Srdeční poruchyMéně časté:

sinusová tachykardie

Vzácné:

bradykardie

Cévní poruchyMéně časté:

přechodné zvýšení nebo snížení krevního tlaku, posturální hypotenzePři užívání paroxetinu může dojít k přechodnému zvýšení nebo snížení krevního tlaku, a to obvykle u pacientů, kteří již dříve trpěli hypertenzí či úzkostí.

Respirační, hrudní a mediastinální poruchyČasté:

zívání

Gastrointestinální poruchyVelmi časté:

nauzea

Časté:

zácpa, průjem, zvracení, sucho v ústech

Velmi vzácné: gastrointestinální krvácení

Poruchy jater a žlučových cestVzácné:

zvýšení hodnot jaterních enzymů

Velmi vzácné: poruchy jater, jako je například hepatitida (někdy spojená se žloutenkou), a/nebo

selhání jaterBylo pozorováno přechodné zvýšení hodnot jaterních enzymů. Při postmarketingovém sledování byly u pacientů užívajících paroxetin velmi vzácně hlášeny jaterní poruchy, jako je například hepatitida (někdy spojená se žloutenkou), a/nebo selhání jater. Dojde-li k dlouhodobému zvýšení hodnot jaterních testů, mělo by se zvážit případné vysazení paroxetinu.

Poruchy kůže a podkožní tkáněČasté:

pocení

Méně časté:

kožní ekzantémy, pruritus

Velmi vzácné: fotosenzitivní reakce

Poruchy ledvin a močových cestMéně časté:

retence moči, urinární inkontinence

Poruchy reprodukčního systému a prsůVelmi časté:

poruchy sexuálních funkcí

Vzácné:

hyperprolaktinémie/galaktorea

Velmi vzácné: priapismus

Poruchy svalové a kosterní soustavyVzácné:

artralgie, myalgie

Celkové a jinde nezařazené poruchy a lokální reakce po podáníČasté:

astenie, přírůstek tělesné hmotnosti

Velmi vzácné: periferní edém

ABSTINENČNÍ SYMPTOMY POZOROVANÉ PO PŘERUŠENÍ LÉČBY PAROXETINEMČasté:

závrať, smyslové poruchy, poruchy spánku, úzkost, bolest hlavy

Méně časté:

agitovanost, nauzea, tremor, zmatenost, pocení, emocionální nestabilita, zrakové poruchy, palpitace, průjem, podrážděnostVysazení paroxetinu (zvláště pokud je náhlé) často vede k abstinenčním příznakům. Hlášené byly závratě, smyslové poruchy (včetně parestezie, pocitů elektrických šoků a hučení v uších), poruchy spánku (včetně intenzivních snů), agitovanost anebo úzkost, nauzea, tremor, zmatenost, pocení, bolest hlavy, průjem, palpitace, emocionální nestabilita, podrážděnost a zrakové poruchy.

Tyto symptomy jsou obvykle mírné až středně těžké intenzity a přechodné, ale u některých pacientů mohou být těžké a/nebo dlouhodobé. Z tohoto důvodu se doporučuje postupné snižování dávky v případě, že už léčba paroxetinem není nutná (viz bod 4.2 a bod 4.4).

NEŽÁDOUCÍ ÚČINKY ZÍSKANÉ Z PEDIATRICKÝCH KLINICKÝCH STUDIÍV krátkodobých (až do 10-12 týdnů) pediatrických klinických studiích prováděných u dětí a mladistvých byly u pacientů léčených paroxetinem pozorované následující nežádoucí účinky s frekvencí nejméně u 2 % pacientů a s výskytem v poměru nejméně dvojnásobném oproti placebu: zvýšená míra chování spojeného se sebevraždou (zahrnující pokusy o sebevraždu a sebevražedné myšlenky), sebepoškozující chování a zvýšená míra nepřátelství. Sebevražedné myšlenky a pokusy o sebevraždu byly pozorované hlavně v klinických studiích u mladistvých s velkou depresivní poruchou. Zvýšená míra nepřátelského chování se vyskytovala hlavně u dětí s obsedantně-kompulzivní poruchoua zvláště u mladších dětí ve věku do 12 let. Další nežádoucí účinky, které byly častěji pozorované u skupiny užívající paroxetin než u skupiny s placebem byla snížená chuť k jídlu, tremor, pocení, hyperkineze, agitovanost, emocionální labilita (včetně pláče a změn nálady).

Ve studiích s režimem postupného snižování dávky byly v průběhu snižování dávky nebo po přerušení podávání paroxetinu hlášeny následující symptomy s frekvencí nejméně u 2 % pacientů a s výskytem v poměru nejméně dvojnásobném oproti placebu: emocionální labilita (včetně pláče, změn nálady, sebepoškozování, sebevražedných myšlenek a pokusů o sebevraždu), nervozita, závrať, nauzea a bolest břicha (viz bod 4.4).

4.9

Předávkování

Symptomy a příznakyZ dostupných informací o předávkování paroxetinem je zřejmé jeho široké rozmezí bezpečnosti. Zkušenosti s předávkováním paroxetinem ukázaly, že kromě příznaků uvedených v bodu 4.8 bylo hlášeno zvracení, horečka a mimovolné svalové kontrakce. Pacienti se obvykle uzdravili bez závažných následků, a to i v případech kdy užili jednotlivé dávky až do 2000 mg. Vzácně byly hlášeny nežádoucí účinky jako bezvědomí nebo změny EKG, velmi vzácně s fatálním výsledkem, a to zvláště v případech kdy byl paroxetin kombinován s dalšími psychotropními léky, ať už s alkoholem nebo bez něj.

LéčbaNení známo specifické antidotum.

Léčba se skládá ze všeobecných opatření, která jsou platná pro léčbu předávkování jakýmkoliv antidepresivem. Je nutné vyprázdnit žaludek a to buď vyvoláním zvracení, nebo výplachem, případněobojím. Po vyprázdnění žaludku je možné během prvních 24 hodin po požití podávat v intervalu 4-6 hodin 20-30 g živočišného uhlí, aby se snížila absorpce paroxetinu. Doporučují se podpůrná opatření s častým monitorováním vitálních funkcí a důkladné sledování. Péče o pacienta by měla být klinicky indikována.

5.

FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI

5.1

Farmakodynamické vlastnosti

Farmakoterapeutická skupina: Antidepresiva – selektivní inhibitory zpětného vychytávání serotoninu. ATC kód: N06A B05

Mechanismus účinkuParoxetin je účinný a selektivní inhibitor zpětného vychytávání 5-hydroxytryptaminu (5-HT, serotoninu) a předpokládá se, že jeho antidepresivní účinek a účinnost v léčbě OCD, sociální úzkosti/sociální fobie, generalizované úzkostné poruchy, posttraumatické stresové poruchy a panické poruchy souvisí právě se specifickou inhibicí zpětného vychytávání 5-HT na synaptických membránách mozkových neuronů.Paroxetin není chemicky příbuzný s tricyklickými nebo tetracyklickými antidepresivy ani s jinými dostupnými antidepresivy.Paroxetin má nízkou afinitu k muskarinovým cholinergním receptorům. Při studiích prováděných na zvířatech byly zjištěny jen slabé anticholinergní vlastnosti.Ve shodě s uvedenou selektivitou ukazují studie prováděné in vitro, že paroxetin má na rozdíl od tricyklických antidepresiv nízkou afinitu k alfa1-, alfa2- a beta-adrenergním receptorům a dále k dopaminovým (D2), různým 5-HT1, 5-HT2 a histaminovým (H1) receptorům. Tomu, že neexistují interakce s postsynaptickými receptory in vitro, odpovídají i výsledky studií in vivo, při nichž nedochází k útlumu CNS ani k hypotenznímu účinku.

Farmakodynamické účinkyParoxetin neovlivňuje psychomotorické funkce a nepotencuje depresivní účinek ethanolu.Tak jako u ostatních selektivních inhibitorů zpětného vychytávání 5-HT, paroxetin způsobuje příznaky nadměrné stimulace 5-HT receptorů, podá-li se zvířatům, kterým byly předtím podány jiné inhibitory monoaminooxidázy (IMAO) nebo tryptofan.Behaviorální a EEG studie naznačují, že paroxetin má v dávce, která obvykle převyšuje dávky potřebné pro inhibici resorbce 5-HT, slabý stimulační účinek. Stimulace není amfetaminu-podobné povahy. Na základě studií na zvířatech se prokázalo, že kardiovaskulární systém snáší paroxetin bez obtíží. Paroxetin nevyvolává po podání zdravým dobrovolníkům klinicky významné změny krevního tlaku,

tepové

frekvence

ani

EKG.

Klinické studie svědčí o tom, že paroxetin má na rozdíl od antidepresiv, které inhibují zpětné vychytávání noradrenalinu, mnohem menší tendenci inhibovat antihypertenzivní účinky guanetidinu. V léčbě depresivních poruch je účinnost paroxetinu srovnatelná se standardními antidepresivy. Existují určité důkazy o tom, že paroxetin může být terapeuticky úspěšný i u pacientů, kteří na léčbu standardními antidepresivy nereagují. Ranní užívání paroxetinu nemá negativní vliv na kvalitu ani na délku spánku. Kromě toho je pravděpodobné, že jako reakci na léčbu pacienti zpozorují zlepšení spánku.

Analýza sebevražedných pokusů u dospělýchAnalýza placebem kontrolovaných studií s paroxetinem u dospělých s psychiatrickými poruchami ukázala vyšší výskyt sebevražedného chování u mladých dospělých (ve věku 18-24) léčených paroxetinem, ve srovnání s placebem (2,19 % vs. 0,92 %). U lidí staršího věku toto zvýšení pozorováno nebylo. U dospělých s velkou depresivní poruchou (u všech věkových kategorií), bylo pozorováno zvýšení výskytu sebevražedného chování u pacientů léčených paroxetinem ve srovnání s placebem (0,32 % vs. 0,005 %); ve všech případech se jednalo o sebevražedné pokusy. Přesto

většina z těchto sebevražedných pokusů u paroxetinu (8 z 11) se vyskytla u mladších dospělých (viz bod 4.4).

Odpověď na dávkuVe studiích fixní dávky je křivka odpovědi na dávku plochá, což svědčí o tom, že neexistuje výhoda týkající se účinnosti při používání vyšších než doporučených dávek. Existují však některé klinické údaje svědčící o tom, že pro některé pacienty může být titrace dávky směrem nahoru přínosná.

Dlouhodobá účinnostDlouhodobá účinnost paroxetinu u deprese byla prokázána v 52týdenní studii za použití udržovací dávky s koncepcí prevence relapsu: relaps mělo 12 % pacientů užívajících paroxetin (20-40 mg denně) oproti 28 % pacientů užívajících placebo.Dlouhodobá účinnost paroxetinu v léčbě OCD byla studována ve třech 24týdenních studiích za použití udržovací dávky s koncepcí prevence relapsu. V jedné ze tří studií bylo dosaženo významného rozdílu v podílu jedinců s relapsem mezi paroxetinem (38 %) oproti placebu (59 %). Dlouhodobá účinnost paroxetinu v léčbě panické poruchy byla prokázána ve 24týdenní studii za použití udržovací dávky s koncepcí prevence relapsu: relaps mělo 5 % pacientů užívajících paroxetin (10-40 mg denně) oproti 30 % pacientů užívajících placebo. Tato studie byla podpořená 36týdenní studií, kde se užívaly udržovací dávky.Dlouhodobá účinnost paroxetinu v léčbě sociální úzkosti a generalizované úzkostné poruchy a posttraumatické stresové poruchy nebyla dostatečně prokázána.

5.2

Farmakokinetické vlastnosti

AbsorpceParoxetin se po perorálním podání dobře vstřebává a podléhá first-pass metabolismu. V důsledku first-pass metabolismu je množství paroxetinu obsažené v systémové cirkulaci menší než množství, které se vstřebá z gastrointestiálního traktu. Dochází k částečné saturaci first-pass účinku a ke snížení plazmatické clearance, protože se při vyšších jednorázových dávkách nebo po podání opakované dávky zvýší tělesná zátěž. To má za následek disproporční zvýšení plazmatických koncentrací paroxetinu a z tohoto důvodu nejsou konstantní farmakokinetické parametry, což vede k nelineární kinetice. Nelinearita je však obvykle malá a omezuje se na jedince, kteří dosáhnou při nízkých dávkách nízké plazmatické hladiny.Systémové hladiny v rovnovážném stavu se dosahují po 7 až 14 dnech po zahájení léčby u přípravků s okamžitým anebo kontrolovaným uvolňováním a nezdá se, že by se farmakokinetické parametry během dlouhodobé léčby změnily.

DistribuceParoxetin je intenzivně distribuován do tkání a farmakokinetické výpočty svědčí o tom, že v plazmě zůstává jen 1 % celkového množství paroxetinu.Při terapeutických koncentracích se asi 95 % paroxetinu v plazmě váže na proteiny. Plazmatické koncentrace paroxetinu nekorelují s klinickým účinkem (nežádoucí účinky a účinnost). Malé množství paroxetinu přechází do mateřského mléka a přenáší se do plodů laboratorních zvířat.

MetabolismusHlavními metabolity paroxetinu jsou polární a konjugované produkty oxidace a methylace, které se snadno vylučují. Vzhledem k jejich relativní farmakologické neúčinnosti není příliš pravděpodobné, že by přispívaly k terapeutickému účinku paroxetinu. Metabolismus neovlivňuje selektivní účinek paroxetinu na zpětné vychytávání 5-HT v neuronech.

EliminaceMočí se v nezměněné formě obvykle vyloučí méně než 2 % podaného paroxetinu, zatímco 64 % podané dávky se vyloučí ve formě metabolitů. Přibližně 36 % podané dávky se vylučuje stolicí, pravděpodobně prostřednictvím žluče, z toho méně než 1 % připadá na nemetabolizovaný paroxetin. Paroxetin se tedy vylučuje převážně ve formě metabolitů.Vylučování metabolitů je dvoufázové. Primárně je výsledkem first-pass metabolismu a sekundárně

je ovlivněné systémovou eliminací paroxetinu. Poločas vylučování je proměnlivý, obvykle bývá asi 1 den.

Zvláštní skupiny pacientůStarší pacienti a pacienti s poruchou funkce ledvin/jaterU starších lidí a u jedinců s těžkou poruchou funkce ledvin nebo u jedinců s poruchou funkce jater dochází ke zvýšení plazmatických koncentrací paroxetinu, ale dosažené hodnoty nevybočují z rozmezí hodnot pozorovaných u zdravých dospělých osob.

5.3

Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti

Prováděly se toxikologické studie na opicích (rhesus) a bílých potkanech. U obou živočichů jsou metabolické procesy podobné jako u lidí. Podle očekávání byla po podávání paroxetinu u potkanů, podobně jako po podávání ostatních lipofilních aminů včetně tricyklických antidepresiv, zjištěna fosfolipidóza. Fosfolipidóza nebyla zjištěna u primátů ani při podávání paroxetinu po dobu až jednoho roku v dávkách 6x převyšujících doporučené klinicky účinné dávkování.

KancerogeneseParoxetin nevykazoval ve dvouletých studiích na myších a potkanech kancerogenní účinek.

GenotoxicitaPři celé řadě testů in vitro ani in vivo nebyla zjištěna genotoxicita.Studie reprodukční toxicity u potkanů prokázaly, že paroxetin ovlivňuje fertilitu u samic i u samců. U potkanů byla pozorována zvýšená mortalita mláďat a opožděná osifikace. Tyto účinky pravděpodobně souvisely s dávkami vyvolávajícími toxické projevy u gravidních samic a nepovažují se za přímý účinek na plod/novorozence.

6.

FARMACEUTICKÉ ÚDAJE

6.1

Seznam pomocných látek

Jádro tabletyHydrogenfosforečnan vápenatýPovidon K30Sodná sůl karboxymethylškrobu (typ A)Magnesium-stearát

Potah tabletyOxid titaničitý (E171)MethylcelulosaMakrogol 400Polysorbát 80

6.2

Inkompatibility

Neuplatňuje se.

6.3

Doba použitelnosti

3 roky.

6.4

Zvláštní opatření pro uchovávání

Přípravek uchovávejte v původním obalu, aby byl chráněn před světlem.

6.5

Druh obalu a velikost balení

Průhledné PVC/ PVdC/Al blistry.Bílé neprůhledné PVC/ PVdC/Al blistry.

Blistry v krabičkách obsahují: 14, 20, 28, 30, 50, 56, 60, 84 či 100 potahovaných tablet.Na trhu nemusí být všechny velikosti balení.

6.6

Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku a pro zacházení s ním

Žádné zvláštní požadavky.

7.

DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI

Teva Pharmaceuticals CR, s.r.o., Praha, Česká republika

8.

REGISTRAČNÍ ČÍSLO

30/239/08-C

9.

DATUM PRVNÍ REGISTRACE /PRODLOUŽENÍ REGISTRACE

7.5.2008

10.

DATUM REVIZE TEXTU

3.9.2010