Příloha č. 1 k rozhodnutí o prodloužení registrace sp.zn. sukls53943/2012 a příloha ke sp.zn.sukls130257/2012

PŘÍBALOVÁ INFORMACE: INFORMACE PRO UŽIVATELE

Paroxetin Orion 20 mg potahované tablety

paroxetinum

Přečtěte si pozorně celou příbalovou informaci, dříve než začnete tento přípravek užívat. - Ponechte si příbalovou informaci pro případ, že si ji budete potřebovat přečíst znovu. - Máte-li jakékoli další otázky, zeptejte svého lékaře nebo lékárníka. - Tento přípravek byl předepsán Vám. Nedávejte jej žádné další osobě. Mohl by jí ublížit, a to i tehdy, má-li stejné příznaky jako Vy. - Pokud se kterýkoli z nežádoucích účinků vyskytne v závažné míře, nebo pokud si všimnete jakýchkoli nežádoucích účinků, které nejsou uvedeny v této příbalové informaci, prosím, sdělte to svému lékaři nebo lékárníkovi. V příbalové informaci naleznete: 1. Co je přípravek Paroxetin Orion a k čemu se používá 2. Čemu musíte věnovat pozornost, než začnete přípravek Paroxetin Orion užívat 3. Jak se přípravek Paroxetin Orion užívá 4. Možné nežádoucí účinky 5. Jak přípravek Paroxetin Orion uchovávat 6. Další informace 1.

CO JE PŘÍPRAVEK PAROXETIN ORION A K ČEMU SE POUŽÍVÁ

Paroxetin Orion patří do skupiny léků známých jako SSRI (selektivní inhibitory zpětného vychytávání serotoninu), tyto léky jsou antidepresiva. Paroxetin Orion je určen k léčbě následujících onemocnění: - Deprese (závažné depresivní epizody) - Obsedantně-kompulzivní porucha (utkvělé nutkavé myšlenky a nutkavé opakované činnosti) - Panická porucha s agorafobií nebo bez ní (např. strach opustit dům, vstoupit do obchodu nebo strach z veřejných míst) - Sociální fobie (ohromný strach nebo vyhýbání se každodenním společenským situacím) - Generalizovaná úzkostná porucha (trvalejší každodenní strach, při kterém jsou nápadné chronické nervózní obavy) - Posttraumatická stresová porucha (úzkost způsobená traumatickou událostí) 2.

ČEMU MUSÍTE VĚNOVAT POZORNOST, NEŽ ZAČNETE PŘÍPRAVEK

PAROXETIN ORION UŽÍVAT Neužívejte přípravek Paroxetin Orion jestliže: - jste alergičtí (přecitlivělí) na paroxetin nebo jakoukoli jinou složku přípravku Paroxetin Orion. - užíváte nebo jste v minulých 2 týdnech užívali tak zvané inhibitory MAO. Jsou to léky pro léčbu např. deprese nebo Parkinsonovy choroby. Zeptejte se svého lékaře, kdy můžete začít užívat přípravek Paroxetin Orion. - začnete užívat inhibitory MAO. Mezi ukončením léčby přípravkem Paroxetin Orion a zahájením léčby inhibitory MAO musí být nejméně 1-týdenní odstup. Zeptejte se svého lékaře. - užíváte thioridazin nebo pimozid (léky na psychózy). Zvláštní opatrnosti při použití přípravku Paroxetin Orion je zapotřebí

Použití dětmi a dospívajícími do 18 let Paroxetin Orion by za normálních okolností neměl být používán u dětí a dospívajících do 18 let. Měli byste také vědět, že u pacientů do 18 let je při užívání této skupiny léků zvýšené riziko nežádoucích účinků jako např. pokusy o sebevraždu, sebevražedné myšlenky a nepřátelské chování (převážně agrese, vzdorovité chování a hněv). Váš lékař přesto může předepsat přípravek Paroxetin Orion pacientům pod 18 let, pokud usoudí, že je to v jejich zájmu. Pokud Váš lékař předepíše přípravek Paroxetin Orion pacientovi do 18 let a Vy byste se rádi dověděli více, vraťte se ke svému lékaři a prodiskutujte to s ním. Pokud u pacienta do 18 let užívajícího přípravek Paroxetin Orion vzniknou nebo se zhorší výše uvedené příznaky, měli byste informovat svého lékaře. Dlouhodobý vliv paroxetinu na růst, dospívání a vývoj rozpoznávání a chování není u této věkové skupiny pacientů znám. Sebevražedné myšlenky a zhoršení Vaší deprese nebo úzkosti Jestliže trpíte depresí a/nebo úzkostnými stavy, můžete někdy uvažovat o sebepoškození nebo sebevraždě. Tyto myšlenky se mohou projevit častěji v době, kdy poprvé začínáte užívat antidepresiva. Trvá totiž určitou dobu, než tyto přípravky začnou působit, obvykle přibližně dva týdny, ale někdy i déle. Může být pravděpodobnější, že začnete uvažovat o sebepoškození nebo sebevraždě: - Jestliže se již v minulosti u Vás vyskytly myšlenky na sebepoškození nebo sebevraždu. - Jestliže jste mladý dospělý. Informace z klinických studií ukazují na zvýšené riziko sebevražedného chování u mladých dospělých (mladších 25 let) s psychiatrickými onemocněními, kteří byli léčeni antidepresivy. Pokud se u Vás kdykoli vyskytnou myšlenky na sebepoškození nebo na sebevraždu, vyhledejte ihned svého lékaře nebo nejbližší nemocnici. Možná bude užitečné, když řeknete blízkému příteli nebo příbuznému, že máte deprese nebo úzkostnou poruchu a požádáte ho, aby si přečetl tuto příbalovou informaci. Možná byste je mohl(a) požádat, aby Vám řekl, pokud si bude myslet, že se Vaše deprese nebo úzkost zhoršuje nebo bude-li znepokojen změnami ve Vašem chování.

- Pokud se u Vás vyskytnou příznaky jako duševní neklid a pohybový neklid, jako je častá potřeba

pohybu spojená s neschopností sedět nebo v klidu stát (akatizie). Pokud toto nastane, pak je to obvykle

během prvních týdnů léčby. Zvýšení dávky přípravku Paroxetin Orion může tyto příznaky zhoršit (viz

bod Možné nežádoucí účinky)

- Pokud trpíte příznaky, jako je vysoká horečka, náhlé stahy svalů, zmatenost, silný nepokoj,

protože to mohou být známky takzvaného serotoninového syndromu.

- Pokud trpíte nebo jste trpěli obdobími přemrštěně aktivního chování a myšlenek (mánie). Pokud

se u Vás projeví mánie, je nutné užívání přípravku Paroxetin Orion přerušit. Poraďte se se svým

lékařem.

- Při potížích se srdcem, játry nebo s ledvinami. U pacientů se závažným ledvinným poškozením

nebo s poškozenými játry je doporučeno snížit dávkování.

- Při cukrovce (diabetes). Přípravek Paroxetin Orion může zvýšit nebo snížit hladinu cukru v krvi.

Může být nutné upravit dávku insulinu nebo Vašich tablet na snížení hladiny krevního cukru.

- Při epilepsii.

- Pokud dojde k záchvatu (křečím) při léčbě přípravkem Paroxetin Orion. Je nutné užívání

přípravku Paroxetin Orion zastavit a poradit se se svým lékařem.

- Pokud podstupujete elektrokonvulzivní terapii (ECT) deprese.

- Pokud máte zvýšený nitrooční tlak (takzvaný glaukom).

- Při riziku nízké hladiny sodíku v krvi (hyponatrémie), například díky užívání jiných léků nebo při

cirhóze. Nízká hladina sodíku v krvi byla při léčbě přípravkem Paroxetin Orion vzácně hlášena,

především u starších lidí.

- Pokud užíváte tamoxifen (léčba rakoviny prsu). Přípravek Paroxetin Orion může snížit účinek

tamoxifenu, proto Vám lékař může doporučit léčbu jiným antidepresivem.

- Máte nebo jste měli poruchy krve (např. abnormální krvácení do kůže nebo žaludku).

- Užíváte léky, které mohou zvýšit riziko krvácení (viz též Vzájemné působení s dalšími léčivými

přípravky) Pokud se vás týká jakékoli z výše popsaných varování, upozorněte svého lékaře. To platí i v případě, že u Vás výše popsané okolnosti nastaly v minulosti. Vzájemné působení s dalšími léčivými přípravky Prosím, informujte svého lékaře nebo lékárníka o všech lécích, které užíváte nebo jste užíval(a) v nedávné době, a to i o lécích, které jsou dostupné bez lékařského předpisu a rostlinných přípravků. Vzájemné působení znamená, že léky používané současně mohou ovlivnit účinek(-ky) a/nebo nežádoucí účinek(-ky) jednotlivých léků. Následující poznámky se mohou vztahovat i na léky, které jste užíval(a) kdykoli v minulosti, nebo je budete užívat v blízké budoucnosti. Vzájemné působení může nastat při používání přípravku Paroxetin Orion s následujícími léky: - tricyklická antidepresiva (proti depresi), např. klomipramin, nortriptylin a desipramin - SSRI, např. citalopram a fluoxetin - L-tryptofan (proti poruchám spánku) - inhibitory MAO (např. proti depresi nebo Parkinsonově nemoci) (viz bod Neužívejte přípravek Paroxetin Orion) - lithium (proti duševním poruchám) - třezalka tečkovaná (Hypericum perforatum) - triptany (proti migréně), např. sumatriptan - tramadol (silné analgetikum) - linezolid (antibiotikum) - methylthioninium chlorid (methylenová modř) (užívaná např. jako antidotum - protijed nebo antiseptikum – látka zabraňující infekci živé tkáně) - pethidin (silný lék proti bolesti) - fentanyl (užívaný v celkové anestézii – umrtvení nebo při chronické bolesti). Současné užívání výše uvedených léčivých přípravků může vyvolat „serotoninový syndrom“ tím, že umocní serotonergické účinky přípravku Paroxetin Orion (viz „Zvláštní opatrnosti při použití přípravku Paroxetin Orion je zapotřebí jestliže “). - perfenazin, risperidon, atomoxetin, thioridazin, pimozid a klozapine (antipsychotika) - propafenon a flekainid (proti nepravidelnému srdečnímu rytmu) - metoprolol (proti srdečnímu selhání) Současné užívání výše uvedených léčivých přípravků může vyvolat zvýšený výskyt nežádoucích účinků, jako jsou srdeční účinky, které mohou být v některých případech závažné (viz „Neužívejte přípravek Paroxetin Orion“). - fenobarbital, karbamazepin a fenytoin (proti epilepsii) - rifampicin (antibiotikum) - kombinace fosmprenaviru a ritonaviru (proti infekci HIV) Současné užívání výše uvedených léčivých přípravků s přípravkem Paroxetin Orion může oslabit účinek přípravku Paroxetin Orion tím, že zvýší metabolizmus paroxetinu.

- tamoxifen, který se užívá při léčbě rakoviny prsu Současné užívání tamoxifenu s přípravkem Paroxetin Orion může snížit účinek tamoxifenu. - NSAID (např. ibuprofen, diklofenak), COX-2 inhibitory a kyselina acetylsalicylová (analgetika) - warfarin (zabraňuje srážení krve) Současné užívání výše uvedených léčivých přípravků vyvolává zvýšené/prodloužené krvácení (viz „Zvláštní opatrnosti při použití přípravku Paroxetin Orion je zapotřebí“). - procyklidin (proti Parkinsonově nemoci). Zesílené nežádoucí účinky procyklidinu se mohou vyskytnout vzhledem ke zvýšené koncentraci procyklidinu v krvi. Upozorňujeme vás, že výše uvedená léčiva mohou být známa pod jinými názvy, často pod obchodními názvy. V tomto bodě jsou uvedeny pouze léčivé látky nebo terapeutická skupina léčiv, nikoli obchodní názvy. Vždy pečlivě zkontrolujte balení a příbalovou informací u léků, které již používáte, a zjistěte si léčivou látku nebo terapeutickou skupinu tohoto léčiva. Užívání přípravku Paroxetin Orion s jídlem a pitím Jídlo: Tablety se mají užívat ráno při snídani. Tím se sníží riziko nežádoucích účinků. Alkohol: Kombinace přípravku Paroxetin Orion a alkoholu se nedoporučuje. Těhotenství a kojení Těhotenství: Poraďte se se svým lékařem nebo lékárníkem dříve, než začnete užívat jakýkoliv lék. Jelikož může dojít k malému zvýšení rizika poškození plodu (kardiovaskulární vady) užíváte-li přípravek Paroxetin Orion v prvních třech měsících těhotenství, je důležité, abyste svého lékaře informovala, že chcete otěhotnět nebo jste již těhotná. Lékař rozhodne, zda je léčba přípravkem Paroxetin Orion zcela nezbytná nebo zda je u Vás možná alternativní léčba. Ubezpečte se, že Váš gynekolog (popř. i porodní asistentka) ví, že užíváte přípravek Paroxetin Orion. Užívání látek podobných přípravku Paroxetin Orion během těhotenství, zvláště v posledních 3 měsících, může u dětí zvýšit riziko výskytu závažného zdravotního stavu, tzv. perzistující plicní hypertenze novorozenců, který se projevuje zrychleným dýcháním a promodráním. Tyto příznaky se obvykle projeví během prvních 24 hodin po porodu. Pokud tyto příznaky zpozorujete u svého dítěte, okamžitě kontaktujte dětského lékaře. Léčbu přípravkem Paroxetin Orion nesmíte náhle vysadit. Užíváte-li Paroxetin Orion v posledních 3 měsících těhotenství, oznamte to svému lékaři, neboť dítě může mít po porodu určité příznaky. Tyto příznaky obvykle začínají během prvních 24 hodin po porodu. Patří mezi ně neschopnost spát, potíže při krmení, potíže s dýcháním, namodralá pokožka, přílišná horkost či chlad, nevolnost, přílišný pláč, ztuhlé nebo ochablé svaly, netečnost, třes, chvění nebo záchvaty. Má-li Vaše dítě po narození kterýkoli z těchto příznaků, obraťte se na svého lékaře, který Vám poradí. Kojení: Paroxetin Orion může v malém množství přecházet do mateřského mléka. Užíváte-li přípravek Paroxetin Orion, promluvte si se svým lékařem, než začnete kojit. Plodnost: Ve studiích na zvířatech bylo prokázáno, že paroxetin snižuje kvalitu spermií. Teoreticky by to mohlo ovlivnit plodnost, ale vliv na lidskou plodnost zatím nebyl pozorován.

Poraďte se se svým lékařem nebo lékárníkem dříve, než začnete užívat jakýkoliv lék. Řízení dopravních prostředků a obsluha strojů Paroxetin Orion může vyvolat nežádoucí účinky (jako je pocit závratě, ospalost, nebo zmatenost), jež ovlivňují Vaši schopnost soustředit se a rychle reagovat. Jakmile se tyto nežádoucí účinky projeví, neřiďte žádné dopravní prostředky a neobsluhujte žádné stroje, ani nevykonávejte žádné jiné činnosti, které vyžadují Vaši bdělost a soustředěnost. Důležité informace o některých složkách přípravku Paroxetin Orion Paroxetin Orion obsahuje malé množství laktózy. Jestliže vám doktor řekl, že trpíte nesnášenlivostí některých cukrů, obraťte se na něj, než začnete tento lék užívat. 3.

JAK SE PŘÍPRAVEK PAROXETIN ORION UŽÍVÁ

Vždy užívejte přípravek Paroxetin Orion přesně podle pokynů svého lékaře. Pokud si nejste jistý(á), poraďte se se svým lékařem nebo lékárníkem. Obvyklá dávka přípravku: Dospělí Deprese Doporučená dávka je 20 mg denně. Na základě Vaší reakce lze dávku postupně zvyšovat na 50 mg denně v krocích po 10 mg. Obecně platí, že zlepšení u pacientů začne po jednom týdnu, ale patrné může být teprve od druhého týdne léčby. Léčba musí trvat nejméně 6 měsíců. Obsedantně-kompulzivní porucha Počáteční dávka je 20 mg denně. Na základě Vaší reakce lze dávku postupně zvyšovat na 40 mg denně v krocích po 10 mg. Doporučená dávka je 40 mg denně. Maximální dávka je 60 mg denně. Léčba musí trvat několik měsíců. Panická porucha Počáteční dávka je 10 mg denně. Na základě Vaší reakce lze dávku postupně zvyšovat na 40 mg denně v krocích po 10 mg. Doporučená dávka je 40 mg denně. Maximální dávka je 60 mg denně. Léčba musí trvat několik měsíců. Sociální fobie, generalizovaná úzkostná porucha a posttraumatická stresová porucha Doporučená dávka je 20 mg denně. Na základě Vaší reakce lze dávku postupně zvyšovat na 50 mg denně v krocích po 10 mg. Maximální dávka je 50 mg denně. Děti a dospívající Paroxetin by neměl být podáván dětem a dospívajícím do 18 let. Starší osoby (nad 65 let) Na základě Vaší reakce lze dávku zvýšit na 40 mg denně. Maximální dávka je 40 mg denně. Silně snížená funkce ledvin Váš lékař Vám předepíše vhodnou dávku. Snížená funkce jater Váš lékař Vám předepíše vhodnou dávku. Tablety se užívají perorálně.

Tablety se užívají pokud možno ráno se snídaní a zapíjejí se sklenicí vody. Tablety i poloviny tablet polykejte celé, nekousejte je. Jestliže jste užil(a) více přípravku Paroxetin Orion, než jste měl(a) Jestliže jste užil(a) více přípravku Paroxetin Orion, než jste měl(a), kontaktujte ihned svého lékaře nebo lékárníka, nebo nejbližší nemocnici. Příznaky předávkování jsou např. zvracení, rozšířené panenky, horečka, změny krevního tlaku, bolest hlavy, bezděčné stahy svalů, neklid, úzkost a zrychlení srdeční činnosti. Jestliže jste zapomněl(a) užít přípravek Paroxetin Orion Jakmile si zapomenete vzít jednu dávku přípravku Paroxetin Orion, vynechejte ji a ve správnou dobu si vezměte další dávku. Nikdy nezdvojujte dávku, abyste nahradil(a) vynechanou dávku. Jestliže jste přestal(a) užívat přípravek Paroxetin Orion Nepřestávejte užívat přípravek Paroxetin Orion bez porady se svým lékařem, i když se cítíte lépe. Jakmile po dlouhém užívání tento lék náhle vysadíte, můžete u Vás dojít k příznakům z vysazení: můžete pociťovat závratě, mít smyslové poruchy (znecitlivění nebo ‚mravenčení‘, tzv. parestezie, pocity elektrických šoků a zvonění v uších), poruchy spánku (včetně intenzivních snů), pocit nevolnosti (nauzeu), průjem, bolesti hlavy, zrychlený a nepravidelný tlukot srdce (palpitace), třes, pocení, zrakové poruchy, pocit nepokoje, úzkosti, podrážděnosti nebo zmatenosti z místa, kde se nacházíte (dezorientace). Tyto příznaky jsou obvykle slabé až mírné a vymizí samy od sebe během dvou týdnů. U některých pacientů však mohou být tyto příznaky silnější nebo přetrvávají déle. Obvykle se projeví v několika prvních dnech po vysazení léku. Viz bod 4. Možné nežádoucí účinky. Při ukončování užívání přípravku Paroxetin Orion Vám Váš lékař pomůže snižovat dávku postupně během několika týdnů či měsíců, což napomůže snížit možnost příznaků z vysazení. Jedním ze způsobů je postupné snižování dávky přípravku Paroxetin Orion o 10 mg týdně. Projeví-li se u Vás příznaky z vysazení, když přestáváte tablety užívat, může Váš lékař rozhodnout, že je máte přestávat užívat pomaleji. Jakmile se u Vás při vysazení přípravku Paroxetin Orion projeví silné příznaky z vysazení, navštivte svého lékaře. Možná Vás požádá, abyste začal(a) tablety znovu brát a pak je vysadil(a) pomaleji. Máte-li jakékoli další otázky týkající se užívání tohoto přípravku, zeptejte se svého lékaře nebo lékárníka. 4.

MOŽNÉ NEŽÁDOUCÍ ÚČINKY

Podobně jako všechny léky, může mít i přípravek Paroxetin Orion nežádoucí účinky, které se ale nemusí vyskytnout u každého. Vyskytne-li se kterýkoli z následujících účinků, ihned navštivte svého lékaře: - otékání tváře, jazyka a/nebo hrdla, a/nebo potíže při polykání nebo vyrážka s potížemi při dýchání (angioedém) - vysoká horečka, svalové křeče, zmatenost a úzkost, neboť tyto příznaky mohou být známkou tzv. „serotoninového syndromu“. Napadnou-li Vás během léčby přípravkem Paroxetin Orion sebevražedné myšlenky nebo představy, zvláště v prvních 2-4 týdnech, musíte ihned kontaktovat svého lékaře. Další nežádoucí účinky Frekvence nežádoucích účinků se klasifikuje následovně:

Velmi časté: mohou se vyskytnout u více než 1 z 10 léčených pacientů Časté:

mohou se vyskytnou u 1 až 10 ze 100 léčených pacientů

Méně časté:

mohou se vyskytnout u 1 až 10 z 1000 léčených pacientů

Vzácné:

mohou se vyskytnou u 1 až 10 z 10 000 léčených pacientů

Velmi vzácné: mohou se vyskytnou u méně než 1 z 10 000 pacientů Není známo: z dostupných údajů nelze určit Byly pozorovány následující nežádoucí účinky: Velmi časté - poruchy koncentrace - nevolnost (pocit nevolnosti) - sexuální dysfunkce Časté - ztráta chuti, zvýšení hladiny cholesterolu - ospalost, nespavost, neklid, abnormální sny (včetně nočních můr) - bolest hlavy - závratě, třesení těla - rozmazané vidění - zívání - zácpa, průjem, zvracení, sucho v ústech. - pocení - slabost (astenie), přírůstek tělesné hmotnosti Méně časté - abnormální krvácení, převážně na kůži a sliznicích (většinou ekchymóza) - zmatenost, halucinace - pomalé a/nebo bezděčné pohyby (extrapyramidové poruchy) - zrychlený tlukot srdce - dočasné zvýšení či snížení krevního tlaku, způsobující závratě nebo mdloby při rychlém vzpřímení. Po léčbě paroxetinem byla hlášena dočasná zvýšení či snížení krevního tlaku, obvykle u pacientů s již existujícím vysokým krevním tlakem (hypertenzí) nebo úzkostí. - rozšířené zornice - kožní vyrážky, svědění - neschopnost močit (retence moči), únik moči (inkontinence moči) Vzácné - snížená hladina sodíku v krvi (hyponatrémie). Hyponatrémie byla hlášena převážně u starších pacientů a někdy je vyvolána SIADH (syndrom nepřiměřené sekrece ADH) - manické reakce, úzkost, pocit odtržení od sebe samého (odosobnění), záchvaty paniky, nepokoj, neschopnost zůstat v klidu (viz bod 2. Zvláštní opatrnosti při použití přípravku Paroxetin Orion je zapotřebí jestliže). Tyto příznaky mohou být také vyvolané základním onemocněním. - křeče, syndrom neklidných nohou - pomalý tlukot srdce - zvýšení hladiny jaterních enzymů - bolest kloubů, bolest svalstva - hyperprolaktinémie (abnormálně vysoká hladina prolaktinu v krvi)/výtok z prsu Vzácné - nedostatek krevních destiček - alergické reakce včetně kopřivky a otékání tváře, rtů, jazyka nebo hrdla s potížemi při dýchání nebo polykání (angioedém). - zvýšené vylučování antidiuretického hormonu (syndrom nepřiměřené sekrece ADH), jež vede k hyponatrémii (snížení hladiny sodíku v krvi) s příznaky jako je bolest hlavy, nevolnost a zvracení - serotoninový syndrom (příznaky mohou zahrnovat nepokoj, zmatenost, pocení, halucinace, zvýšené

reflexy, svalové křeče, chvění, zrychlený tlukot srdce a třes) - akutní glaukom (oční porucha způsobující poškození zrakového nervu) - krvácení v žaludku či střevech (gastrointestinální krvácení). - poruchy jater (jako je zánět jater (hepatitida), někdy spojený se žloutenkou a/nebo selháním jater). Po uvedení přípravku na trh byly velmi vzácně hlášeny případy poruchy jater (jako je zánět jater (hepatitida), někdy spojený se žloutenkou a/nebo selháním jater). V případě dlouhodobého zvýšení jaterních funkčních testů je třeba zvážit vysazení paroxetinu. - závažné kožní reakce (včetně erythema multiforme, Stevens-Johnsonova syndromu a toxické epidermální nekrolýzy), přecitlivělost na sluneční svit - přetrvávající erekce (priapismus). - otékání tkáně vyvolané zadržováním tekutin Není známo - myšlenky na sebepoškození nebo sebevraždu. Tyto myšlenky byly hlášeny při léčbě paroxetinem nebo krátce po jejím přerušení (viz bod 2. Zvláštní opatrnosti při použití přípravku Paroxetin Orion je zapotřebí). - u některých pacientů se při užívání přípravku Paroxetin Orion projevilo bzučení, syčení, pískání, zvonění nebo jiný ustavičný hluk v uších (tinitus). Příznaky z vysazení pozorované při přerušení léčby paroxetinem Časté: závratě, smyslové poruchy, zvonění v uších (tinitus), poruchy spánku, úzkost, bolest hlavy Méně časté: neklid, nevolnost, třes, zmatenost, pocení, citová nestálost, zrakové poruchy, bušení srdce, průjem, podrážděnost. Viz bod 3. Jestliže jste přestal(a) užívat přípravek Paroxetin Orion. U pacientů užívajících tento typ antidepresiv byl pozorován zvýšený výskyt zlomenin kostí. Pokud se kterýkoli z nežádoucích účinků vyskytne v závažné míře, nebo pokud si všimnete jakýchkoli nežádoucích účinků, které nejsou uvedeny v této příbalové informaci, prosím, sdělte to svému lékaři nebo lékárníkovi. 5.

JAK PŘÍPRAVEK PAROXETIN ORION UCHOVÁVAT

Uchovávejte mimo dosah a dohled dětí. Přípravek Paroxetin Orion nepoužívejte po uplynutí doby použitelnosti, uvedené na obalu za „Použ. do:“. Doba použitelnosti se vztahuje k poslednímu dni uvedeného měsíce. Tento léčivý přípravek nevyžaduje žádné zvláštní podmínky uchovávání. Léčivé přípravky se nesmí vyhazovat do odpadních vod nebo domácího odpadu. Zeptejte se svého lékárníka, jak máte likvidovat přípravky, které již nepotřebujete. Tato opatření pomáhají chránit životní prostředí. 6.

DALŠÍ INFORMACE

Co přípravek Paroxetin Orion obsahuje - Léčivou látkou je paroxetinum. Jedna potahovaná tableta obsahuje paroxetinum 20 mg (jako paroxetini hydrochloridum hemihydricum). - Pomocnými látkami jsou: Jádro tablety: dihydrát hydrogenfosforečnanu vápenatého

hydrogenfosforečnan vápenatý monohydrát laktózy sodná sůl karboxymetylškrobu (typ A) magnesium-stearát Potah tablety: oxid titaničitý (E171) hypromelóza makrogol 400 polysorbát 80 Jak přípravek Paroxetin Orion vypadá a co obsahuje toto balení Potahovaná tableta. Bílá až téměř bílá podlouhlá, bikonvexní, potahovaná tableta s vyraženým „56“ na jedné straně a „C“, a hlubokou půlicí rýhou na druhé straně. Tabletu lze dělit na dvě stejné poloviny. Velikost balení: 20, 30, 60 a 100 potahovaných tablet Na trhu nemusí být všechny velikosti balení. Držitel rozhodnutí o registraci Orion Corporation Orionintie 1 FI-02200 Espoo Finsko Výrobce Orion Corporation, Orion Pharma Orionintie 1 FI- 02200 Espoo Finsko Tento léčivý přípravek je v zemích EHP registrován pod těmito názvy:

Členský stát

Název přípravku

Česká republika

Paroxetin Orion 20 mg potahované tablety

Dánsko

Paroxetin Orion 20 mg filmovertrukne tabletter

Estonsko

Paroxetine Orion 20 mg õhukese polümeerikattega tabletid

Finsko

Paroxetin Orion 20 mg kalvopäällysteiset tabletit Paroxetin Orion 20 mg filmdragerade tabletter

Lotyšsko

Paroxetine Orion 20 mg apvalkotās tabletes

Litva

Paroxetine Orion 20 mg plėvele dengtos tabletės

Polsko

Paroxinor 20 mg tabletki powlekane

Slovenská republika

Paroxetin Orion 20 mg filmom obalené tablety

Švédsko

Paroxetin Orion 20 mg filmdragerade tabletter

Tato příbalová informace byla naposledy schválena: 12.12.2012

Příloha č. 2 k rozhodnutí o prodloužení registrace sp.zn. sukls53943/2012 a příloha ke sp.zn.sukls130257/2012

SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU

1.

NÁZEV PŘÍPRAVKU

Paroxetin Orion 20 mg potahované tablety 2.

KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ

Jedna potahovaná tableta obsahuje paroxetinum 20 mg (jako paroxetini hydrochloridum hemihydricum). Pomocné láky: jedna potahovaná tableta obsahuje 9,5 mg laktózy (jako monohydrát laktózy). Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1. 3.

LÉKOVÁ FORMA

Potahovaná tableta. Bílá až téměř bílá podlouhlá, bikonvexní, potahovaná tableta s vyraženým „56“ a na jedné straně a „C“ a hlubokou půlicí rýhou na druhé straně. Tabletu lze dělit na dvě stejné poloviny. 4.

KLINICKÉ ÚDAJE

4.1

Terapeutické indikace

Léčba -

Závažné epizody deprese

-

Obsedantně-kompulzivní poruchy (OCD)

-

Panické poruchy s agarofobií nebo bez ní

-

Sociální úzkostné poruchy/Sociální fobie

-

Generalizované úzkostné poruchy

-

Posttraumatické stresové poruchy

4.2

Dávkování a způsob podání

Paroxetin se doporučuje užívat jednou denně, ráno společně s jídlem. Tabletu je nutné spolknout vcelku, nemá se rozkousat. ZÁVAŽNÉ EPIZODY DEPRESE Doporučené dávkování je 20 mg denně. Obvykle se zlepšení stavu u pacientů projeví už po prvním týdnu léčby, ale bývá evidentní až od druhého týdne léčby. Tak jako u všech antidepresivních přípravků se musí dávkování podle potřeby hodnotit a upravovat v průběhu 3 až 4 týdnů od začátku léčby a potom vždy, pokud se to bude považovat za klinicky vhodné. U některých pacientů s nedostatečnou odpovědí na 20 mg se tato dávka může podle odpovědi pacienta postupně zvyšovat o 10 mg až na maximální dávku 50 mg/den. Pacienti s depresí se mají léčit dostatečně dlouho - nejméně 6 měsíců, aby se zajistilo, že u nich již nepřetrvávají žádné symptomy. OBSEDANTNĚ-KOMPULZIVNÍ PORUCHA (OCD) Doporučená denní dávka je 40 mg. Pacienti mají začít dávkou 20 mg denně a tato dávka se může postupně zvyšovat o 10 mg až do výše doporučené dávky. V případě, že po několika týdnech podávání doporučené dávky nebude pozorována dostatečná odpověď, může být u některých pacientů přínosné postupné zvýšení dávky až na maximálních 60 mg denně.

Pacienti s OCD se mají léčit dostatečně dlouho, aby se zajistilo, že u nich již nepřetrvávají žádné symptomy. Tato doba může trvat několik měsíců i déle (viz bod 5.1). PANICKÁ PORUCHA Doporučené dávkování je 40 mg denně. Pacienti mají začít s dávkou 10 mg denně a tato dávka se může podle odpovědi pacienta postupně zvyšovat o 10 mg až na doporučenou dávku. Nízká úvodní dávka se doporučuje proto, aby se minimalizovalo potenciální zhoršení symptomů panického syndromu, k čemuž obvykle dochází v časných stádiích léčby této poruchy. V případě, že po několika týdnech léčby doporučenou dávkou nebude pozorovaná dostatečná odpověď, může být u některých pacientů přínosné postupné zvýšení dávky až na maximálních 60 mg denně. Pacienti s panickou poruchou se mají léčit dostatečně dlouho, aby se zajistilo, že u nich již nepřetrvávají žádné symptomy. Tato doba může trvat několik měsíců i déle (viz bod 5.1). SOCIÁLNÍ ÚZKOSTNÁ PORUCHA/SOCIÁLNÍ FOBIE Doporučené dávkování je 20 mg denně. V případě, že po několika týdnech léčby doporučenou dávkou nebude pozorovaná dostatečná odpověď, může být u některých pacientů přínosné postupné zvyšování dávky o 10 mg až na maximálních 50 mg denně. Dlouhodobé užívání se musí pravidelně vyhodnocovat (viz bod 5.1). GENERALIZOVANÁ ÚZKOSTNÁ PORUCHA Doporučené dávkování je 20 mg denně. V případě, že po několika týdnech léčby doporučenou dávkou nebude pozorovaná dostatečná odpověď, může být u některých pacientů přínosné postupné zvyšování dávky o 10 mg až na maximálních 50 mg denně. Dlouhodobé užívání se musí pravidelně vyhodnocovat (viz bod 5.1). POSTTRAUMATICKÁ STRESOVÁ PORUCHA Doporučené dávkování je 20 mg denně. V případě, že po několika týdnech léčby doporučenou dávkou nebude pozorovaná dostatečná odpověď, může být u některých pacientů přínosné postupné zvyšování dávky o 10 mg až na maximálních 50 mg denně. Dlouhodobé užívání se musí pravidelně vyhodnocovat (viz bod 5.1). Zvláštní skupiny pacientů:

Starší lidé

U starších lidí se vyskytují zvýšené plazmatické koncentrace paroxetinu, dosažené hodnoty však nevybočují z rozmezí hodnot pozorovaných v mladších věkových skupinách. Dávkování se má začít počáteční dávkou pro dospělé. U některých pacientů může být zvyšování dávky užitečné, ale nemá se přesáhnout maximální dávka 40 mg denně.

Děti a dospívající (7-17 let)

Paroxetin by neměl být použit k léčbě dětí a dospívajících, protože v kontrolovaných klinických studiích se zjistilo, že paroxetin je spojován se zvýšeným rizikem sebevražedného a nepřátelského chování (hostility). V těchto studiích kromě toho nebyla dostatečně potvrzena účinnost (viz bod 4.4 a 4.8).

Děti do 7 let

U dětí do 7 let nebylo použití paroxetinu zkoumáno. Paroxetin by se neměl používat, protože v této věkové skupině nebyla potvrzena bezpečnost a účinnost.

Pacienti s poruchou funkce ledvin/jater

U pacientů s těžkou poruchou funkce ledvin (clearance kreatininu je menší než 30 ml/min) nebo u pacientů s poruchou funkce jater dochází ke zvýšení plazmatických koncentrací paroxetinu. Dávkování je proto potřeba omezit na spodní hranici doporučeného dávkování. ABSTINENČNÍ SYMPTOMY POZOROVANÉ PO PŘERUŠENÍ PODÁVÁNÍ PAROXETINU

Je nutné se vyhnout náhlému přerušení užívání. Aby bylo riziko abstinenčních příznaků sníženo, při ukončování léčby paroxetinem musí být dávkování snižováno postupně v intervalu nejméně 1 až 2 týdnů (viz bod 4.4 a 4.8). Režim postupného snižování dávky uplatněný v klinických studiích spočívá ve snižování denní dávky o 10 mg v týdenních intervalech. Pokud se po snížení dávky nebo po přerušení léčby objeví nesnesitelné symptomy, může se zvážit pokračování v léčbě předtím předepsanou dávkou. Následně může lékař pokračovat ve snižování dávky, ale pomaleji. 4.3

Kontraindikace

Známá přecitlivělost na paroxetin nebo na jakoukoli pomocnou látku.

Paroxetin je kontraindikovaný v kombinaci s inhibitory monoaminooxidázy (IMAO). Ve

výjimečných případech může být za předpokladu, že je k dispozici zařízení pro pečlivé monitorování symptomů serotoninového syndromu a krevního tlaku (viz bod 4.5), v kombinaci s paroxetinem podán linezolid (antibiotikum, reverzibilní neselektivní IMAO). Léčba paroxetinem může být zahájena:

po dvou týdnech po přerušení podávání ireverzibilního IMAO, nebo

nejméně po 24 hodinách po přerušení podávání reverzibilního IMAO (např. moklobemid,

linezolid, methylthioninium chlorid /methylenová modř, předoperační přípravek, který je reverzibilní neselektivní IMAO/) (viz bod 4.4 a 4.5). Mezi přerušením léčby paroxetinem a začátkem léčby jakýmkoliv IMAO by měl uplynout nejméně jeden týden.

Paroxetin by se neměl používat v kombinaci s thioridazinem, protože tak jako jiné léky, které

inhibují jaterní enzym CYP450 2D6, může paroxetin zvýšit plazmatické hladiny thioridazinu (viz bod 4.5). Podávání samotného thioridazinu může vést k prodloužení QTc intervalu ve spojení se závažnou komorovou arytmií jako je torsades de pointes a náhlou smrtí.

Paroxetin by se neměl užívat v kombinaci s pimozidem (viz bod 4.5).

4.4

Zvláštní upozornění a opatření pro použití

Použití u dětí a dospívajících do 18 let Paroxetin Orion by neměl být použit k terapii dětí a dospívajících do 18 let. Sebevražedné chování (pokus o sebevraždu a sebevražedné myšlenky) a hostilita (převážně agresivita, opoziční chování a hněv) byly v klinických studiích mnohem častěji pozorovány u dětí a dospívajících léčených antidepresivy v porovnání s těmi, kteří byli léčeni placebem. Nicméně, jestliže je na základě klinické potřeby přesto rozhodnuto o léčbě, pak by pacient měl být pečlivě sledován pro výskyt sebevražedných symptomů. Navíc nejsou k dispozici dostačující údaje o dlouhodobé bezpečnosti použití u dětí a dospívajících týkající se růstu, dospívání a rozvoje kognitivních a behaviorálních funkcí. Inhibitory monooxidázy Léčba paroxetinem by měla být zahájena opatrně až po dvou týdnech po ukončení léčby ireverzibilním IMAO anebo po 24 hodinách po ukončení léčby reverzibilním IMAO. Dávky paroxetinu se mají postupně zvyšovat do té doby, než se dosáhne optimální odpovědi (viz bod 4.3 a bod 4.5). Sebevražda/sebevražedné myšlenky nebo zhoršení klinického stavu Deprese je spojena se zvýšeným rizikem sebevražedných myšlenek, sebepoškozování a sebevraždy (příhod souvisejících se sebevraždou). Riziko přetrvává až do té doby, dokud nedojde k významné remisi. Protože se zlepšení nemusí projevit během několika prvních nebo i dalších týdnů léčby, musí být pacienti pečlivě sledováni až do té doby, dokud k takovému zlepšení nedojde. Všeobecnou klinickou zkušeností je, že se riziko sebevraždy může v časných stadiích uzdravování zvýšit. Také další psychiatrická onemocnění u nichž se paroxetin předepisuje, mohou být doprovázeny zvýšeným rizikem příhod souvisejících se sebevraždou. Tyto stavy mohou kromě toho být komorbidní s depresivní poruchou. Při léčbě pacientů s dalšími psychiatrickými onemocněními se proto musí dodržovat stejná opatření, která jsou u léčby pacientů s depresivní poruchou.

Pacienti, kteří mají v anamnéze před zahájením léčby příhody související se sebevraždou nebo ti kteří vykazují významný stupeň sebevražedné představivosti před zahájením léčby, mají vyšší riziko sebevražedných myšlenek nebo pokusů o sebevraždu, a proto musí být během léčby pečlivě sledováni. Meta-analýza placebem kontrolovaných klinických studií prováděných na dospělých trpících psychiatrickými poruchami prokázala vyšší riziko sebevražedného chování u mladých dospělých do 25 let, léčených antidepresivy ve srovnání s placebem. Pacienti, a zvláště ti se zvýšeným rizikem, by měli být během léčby pečlivě sledováni, a to především na začátku léčby nebo v době, kdy se mění dávky. Pacienti (a jejich ošetřovatelé) by měli být upozorněni na to, že je nutné sledovat jakékoli zhoršení jejich stavu, vznik sebevražedného chování nebo myšlenek a neobvyklých změn chování a na to, že pokud se tyto symptomy objeví, musí okamžitě vyhledat lékařskou pomoc. Akatizie/psychomotorický neklid Použití paroxetinu bylo spojeno s rozvojem akatizie, která je charakterizována vnitřním pocitem neklidu a psychomotorickou agitovaností jako je neschopnost sedět nebo stát v klidu, obvykle spojené se subjektivní tísní. Akatizie se s největší pravděpodobností vyskytuje během několika prvních týdnů léčby. U pacientů u nichž dojde k těmto symptomům, může být zvyšování dávky škodlivé. Serotoninový syndrom/Maligní neuroleptický syndrom Ve vzácných případech se může v souvislosti s léčbou paroxetinem vyskytnout rozvoj serotoninového syndromu nebo příznaků podobných malignímu neuroleptickému syndromu, zvláště pokud se podává v kombinaci s dalšími serotonergními a/nebo neuroleptickými léky. Vzhledem k tomu, že tyto syndromy mohou vést k potenciálně život ohrožujícím stavům, měla by být léčba paroxetinem přerušena, pokud se takové příznaky (charakterizované skupinou symptomů jako jsou hypertermie, rigidita, myoklonie, autonomní nestabilita s možnými rychlými výkyvy vitálních funkcí, změny v duševním stavu zahrnující zmatenost, podrážděnost, extrémní agitovanost s progresí do delíria a komatu) vyskytnou a musí se začít podpůrná symptomatická léčba. Paroxetin by se neměl používat s prekurzory serotoninu (jako je L-tryptofan, oxitriptan) z důvodu rizika serotonergního syndromu (viz bod 4.3 a 4.5). Mánie Tak jako u všech antidepresiv by se měl paroxetin používat opatrně u pacientů s mánií v anamnéze. Podávání paroxetinu je potřeba přerušit u každého pacienta, u něhož začne manická fáze. Porucha funkce ledvin/jater Opatrnost se doporučuje u pacientů s těžkou poruchou funkce ledvin nebo u pacientů s poruchou funkce jater (viz bod 4.2). Diabetes U pacientů s diabetem může léčba SSRI ovlivnit kompenzaci diabetu. Je možné, že bude nutné upravit dávkování inzulínu a/nebo perorálních antidiabetik. Epilepsie Tak jako u ostatních antidepresiv by se měl paroxetin používat opatrně u pacientů s epilepsií. Záchvaty Celkový výskyt záchvatů je u pacientů léčených paroxetinem menší než 0,1 %. Podávání léku by se mělo přerušit, pokud u pacienta dojde k záchvatu. Elektrokonvulzívní léčba (ECT) O současném podávání paroxetinu s ECT existuje málo klinických zkušeností. Glaukom

Tak jako u ostatních léčivých přípravků ze skupiny SSRI může paroxetin způsobit mydriázu, a proto by se měl používat s opatrností u pacientů, kteří trpí glaukomem s úzkým úhlem anebo mají glaukom v anamnéze. Onemocnění srdce U pacientů s onemocněním srdce je nutné dodržovat obvyklá opatření. Hyponatrémie Hyponatrémie byla hlášena vzácně, a když, tak především u starších lidí. Opatrnosti je potřeba i u pacientů vystavených riziku vzniku hyponatrémie, např. z důvodu současně používaných léků a cirhózy. Hyponatrémie po přerušení léčby paroxetinem obvykle odezní. Krvácení U léků ze skupiny SSRI byly hlášeny případy krvácení do kůže jako je ekchymóza a purpura. Hlášeny byly i další projevy krvácení, např. gastrointestinální krvácení. Starší lidé mohou být vystaveni zvýšenému riziku. Opatrnost se doporučuje u pacientů užívajících léky ze skupiny SSRI současně s perorálními antikoagulancii, s léky, o kterých je známo, že ovlivňují funkci krevních destiček anebo s dalšími léky, které mohou zvýšit riziko krvácení (např. s atypickými antipsychotiky jako je klozapin, fenothiaziny, většinou TCA, kyselinou acetylsalicylovou, NSAID, inhibitory COX-2), stejně i u pacientů, kteří mají v anamnéze poruchy krvácení anebo stavy, které mohou predisponovat ke krvácení. Interakce s tamoxifenem Některé studie prokázaly, že účinnost tamoxifenu, při hodnocení rizika relapsu/mortality nádorového onemocnění prsu, může být snížena při současném podávání s paroxetinem jako výsledek ireverzibilní inhibice CYP2D6 způsobené paroxetinem (viz bod 4.5). Při léčbě nebo prevenci nádorového onemocnění prsu tamoxifenem by se mělo vyvarovat současného užívání paroxetinu kdykoli je to možné. Abstinenční symptomy pozorované po přerušení léčby paroxetinem Abstinenční symptomy se po přerušení léčby vyskytují často, zvláště pokud je přerušení náhlé (viz bod 4.8).V klinických studiích se nežádoucí účinky po přerušení léčby vyskytly u 30 % pacientů léčených paroxetinem oproti 20 % pacientů léčených placebem. Výskyt abstinenčních příznaků není to samé, jako kdyby přípravek vzbuzoval návyk nebo závislost. Riziko výskytu abstinenčních příznaků může záviset na několika faktorech, včetně délky trvání a dávky použité v léčbě a rychlosti snižování dávky. Byly hlášeny závratě, smyslové poruchy (včetně parestézie, pocitů elektrických šoků a tinitu), poruchy spánku (včetně intenzivních snů), agitovanost nebo úzkost, nevolnost, tremor, zmatenost, pocení, bolest hlavy, průjem, palpitace, emocionální nestabilita, podrážděnost a zrakové poruchy. Tyto symptomy jsou obvykle mírné až středně těžké intenzity, u některých pacientů však mohou být těžké. Obvykle se vyskytují během několika prvních dní po přerušení léčby, ale velmi vzácně byly hlášeny u pacientů, kteří dávku vynechali nevědomě. Tyto symptomy jsou obvykle přechodné a obvykle odezní do dvou týdnů, i když u některých jedinců mohou přetrvávat déle (2-3 měsíce i déle). Z tohoto důvodu se při přerušení léčby doporučuje, aby byl paroxetin vysazován postupně po dobu několika týdnů anebo měsíců podle potřeb pacienta (viz Abstinenční symptomy pozorované po přerušení podávání paroxetinu, bod 4.2). Přípravek Paroxetin Orion obsahuje malé množství laktózy. Pacienti se vzácnými dědičnými problémy galaktózové nesnášenlivosti, vrozeným nedostatkem laktázy nebo malabsorpcí glukózy a galaktózy by tento lék neměli užívat. 4.5

Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce

Serotonergní přípravky

Tak jako u ostatních přípravků ze skupiny SSRI, může současné podávání se serotonergními léky vést k výskytu účinků souvisejících s 5-HT (serotoninový syndrom: viz bod 4.3 a 4.4). Doporučuje se opatrnost a pozornější klinické sledování pacienta, pokud jsou s paroxetinem kombinovány serotonergní přípravky (jako např. L-tryptofan, triptany, tramadol, linezolid, methylthioninium chlorid (methylenová modř), SSRI, lithium, pethidin a přípravky obsahující třezalku tečkovanou – Hypericum perforatum). Pozornost je třeba rovněž věnovat použití fentanylu v průběhu celkové anestézie nebo při léčbě chronické bolesti. Současné užívání paroxetinu a IMAO je kontraindikováno kvůli riziku serotoninového syndromu (viz bod 4.3). Pimozid Ve studii, kde se používala jednotlivá nízká dávka pimozidu (2 mg) současně s 60 mg paroxetinu, byly prokázány průměrně 2,5krát zvýšené hladiny pimozidu. To může být vysvětleno CYP2D6 inhibujícími vlastnostmi paroxetinu. Díky úzkému terapeutickému indexu pimozidu a jeho známé schopnosti prodlužovat QT interval je současné užívání pimozidu a paroxetinu kontraindikováno (viz bod 4.3). Enzymy metabolizující léky Metabolismus a farmokokinetiku paroxetinu může ovlivnit indukce nebo inhibice enzymů metabolizujících léky. Pokud se paroxetin má podávat současně se známým inhibitorem enzymů metabolizujících léky, musí se zvážit podání dávek odpovídajících spodní hranici doporučeného dávkování. Pokud se má lék podávat současně se známými induktory enzymů metabolizujících léky (např. s karbamazepinem, rifampicinem, fenobarbitalem, fenytoinem) nebo s fosamprenavirem/ritonavirem, není potřebná žádná úprava úvodního dávkování. Jakákoliv úprava dávkování paroxetinu (ať už po iniciaci dávkování nebo po přerušení podávání enzymatického induktoru) se má řídit klinickým účinkem (snášenlivost a účinnost). Fosamprenavir/ritonavir Současné podávání fosamprenaviru/ritonaviru v dávce 700/100 mg podávané dvakrát denně a paroxetinu v dávce 20 mg podávané jedenkrát denně zdravým dobrovolníkům po dobu 10 dní vede k signifikantnímu snížení plazmatických hladin paroxetinu přibližně o 55 %. Plazmatické hladiny fosamprenaviru/ritonaviru byly během současného podávání s paroxetinem blízké hodnotám získaným v jiných studiích, což naznačuje, že paroxetin neměl signifikantní vliv na metabolismus fosamprenaviru/ritonaviru. Údaje o efektu dlouhodobého současného podávání paroxetinu a fosamprenaviru/ritonaviru (přesahujícího 10 dní) nejsou k dispozici. Procyklidin Každodenní podávání paroxetinu významně zvyšuje plazmatické hladiny procyklidinu. Pokud se projeví anticholinergní účinky, dávka procyklidinu by měla být snížena. Antikonvulziva Karbamazepin, fenytoin, valproát sodný. Nezdá se, že by současné podávání mělo nějaký účinek na farmakokinetický/dynamický profil u pacientů s epilepsií. Inhibiční potenciál paroxetinu vůči CYP2D6 Tak jako ostatní antidepresiva, včetně ostatních SSRI, inhibuje paroxetin jaterní enzym CYP2D6 cytochromu P450. Inhibice CYP2D6 může vést ke zvýšeným plazmatickým koncentracím současně podávaných léků, které jsou metabolizovány tímto enzymem. Patří mezi ně některá tricyklická antidepresiva (např. klomipramin, nortriptylin a desipramin), fenothiazinová neuroleptika (např. perfenazin a thioridazin, viz bod 4.3), risperidon, atomoxetin, některá antiarytmika třídy 1c (např. propafenon a flekainid) a metoprolol. Nedoporučuje se používat paroxetin v kombinaci s metoprololem, který se podává při srdeční nedostatečnosti, a to z důvodu jeho úzkého terapeutického rozmezí u této indikace.

Tamoxifen má důležitý aktivní metabolit, endoxifen, který je tvořen CYP2D6 a který významně přispívá k účinnosti tamoxifenu. Ireverzibilní inhibice CYP2D6 paroxetinem vede ke snížení plazmatické koncentrace endoxifenu (viz bod 4.4). Alkohol Tak jako u ostatních psychotropních léků se pacienti musí upozornit na to, že během užívání paroxetinu se mají vyvarovat konzumace alkoholu. Ačkoli paroxetin nezvyšuje poškození mentální a motorické schopnosti způsobené alkoholem, současné užívání paroxetinu a alkoholu není doporučeno. Perorální antikoagulancia Mezi paroxetinem a perorálními antikoagulancii se může vyskytnout farmakodynamická interakce. Současné použití paroxetinu a perorálních antikoagulancií může vést ke zvýšené antikoagulační aktivitě a riziku krvácení. Paroxetin se proto musí používat opatrně u pacientů, kteří jsou léčeni perorálními antikoagulancii (viz bod 4.4). NSAID a kyselina acetylsalicylová a další antikoagulační léky Mezi paroxetinem a NSAID/kyselinou acetylsalicylovou může dojít k farmakodynamické interakci. Současné použití paroxetinu a NSAID/kyseliny acetylsalicylové může vést ke zvýšenému riziku krvácení (viz bod 4.4). Opatrnost se doporučuje u pacientů užívajících SSRI současně s perorálními antikoagulancii, s léky, o kterých víme, že ovlivňují funkci krevních destiček anebo s dalšími léky, které mohou zvýšit riziko krvácení (např. s atypickými antipsychotiky jako je klozapin, fenothiaziny, většinou TCA, kyselinou acetylsalicylovou, NSAID, inhibitory COX-2), i u pacientů, kteří mají v anamnéze poruchy krvácení nebo stavy, které mohou predisponovat ke krvácení. 4.6

Fertilita, těhotenství a kojení

Fertilita Studie na zvířatech prokázaly, že paroxetin může ovlivnit kvalitu spermií (viz bod 5.3). Data získaná z lidského materiálu in vitro mohou naznačovat účinky na kvalitu spermií, avšak spontánní hlášení u některých SSRI (včetně paroxetinu) prokázala, že je vliv na kvalitu spermií je pravděpodobně reverzibilní. Vliv na lidskou fertilitu zatím nebyl pozorován. Těhotenství Některé epidemiologické studie naznačily možnost zvýšení rizika výskytu vrozených malformací, především kardiovaskulárních (jako jsou například defekty ventrikulárního a atriálního septa) v souvislosti s užíváním paroxetinu v prvním trimestru těhotenství. Mechanismus není znám. Podle těchto dat je riziko, že se po užívání paroxetinu v těhotenství narodí dítě s kardiovaskulárním defektem menší než 2/100 ve srovnání s očekávaným poměrem těchto defektů v celkové populaci, který je přibližně 1/100. Epidemiologické údaje naznačují, že užívání SSRI během těhotenství, zvláště v jeho pozdním stádiu, může zvýšit riziko vzniku perzistující plicní hypertenze novorozenců (PPHN). Zjištěné riziko je přibližně 5 případů na 1000 těhotenství. V běžné populaci se objevují 1 až 2 případy PPHN na 1000 těhotenství. Paroxetin se má užívat v průběhu těhotenství jen v případě naprosté nutnosti. Předepisující lékař bude muset u žen, které jsou těhotné nebo plánují těhotenství, zvážit možnost alternativní léčby. Náhlému přerušení léčby v průběhu těhotenství se má zabránit (viz Abstinenční symptomy pozorované po přerušení podávání paroxetinu, bod 4.2). Pokud matky pokračovaly v užívání paroxetinu v pozdějších stádiích těhotenství, zvláště ve třetím trimestru, měly by se jejich narozené děti pozorovat.

U novorozence, jehož matka užívala paroxetin v pozdějších stádiích těhotenství, se mohou vyskytnout následující symptomy: respirační tíseň, cyanóza, apnoe, záchvaty, nestabilita teploty, porucha příjmu potravy, zvracení, hypoglykémie, hypertonie, hypotonie, hyperreflexie, tremor, nervozita, podrážděnost, letargie, nepřetržitý pláč, somnolence a poruchy spánku. Tyto symptomy mohou být buď důsledkem serotonergních účinků anebo abstinenčních příznaků. Ve většině případů začnou komplikace okamžitě, anebo krátce po porodu (do 24 hodin). Studie na zvířatech prokázaly reprodukční toxicitu, ale neprokázaly přímé škodlivé účinky na těhotenství, embryonální/fetální vývoj, porod nebo postnatální vývoj (viz bod 5.3). Kojení Malé množství paroxetinu se vylučuje do mateřského mléka. V publikovaných studiích byly sérové koncentrace u kojených dětí nedetekovatelné (méně než 2 ng/ml) anebo velmi nízké (méně než 4 ng/ml) a žádné známky účinku léku nebyly u těchto kojenců pozorovány. Protože nejsou žádné účinky očekávány, kojení může být uváženo. 4.7

Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje

Paroxetin nemá žádný nebo má zanedbatelný vliv na schopnost řídit a ovládat stroje. Klinické zkušenosti ukázaly, že léčba paroxetinem není spojená s ovlivněním kognitivních anebo psychomotorických funkcí. Tak jako u všech léků působících na psychiku však musí pacienti být opatrní pokud jde o jejich schopnost řídit vozidlo a obsluhovat stroje. Ačkoli paroxetin nezvyšuje účinky alkoholu na mentální a motorické funkce, současné užívání paroxetinu a alkoholu se nedoporučuje. 4.8

Nežádoucí účinky

S pokračující léčbou se může intenzita a frekvence některých níže uvedených nežádoucích účinků snižovat a obvykle není nutno léčbu ukončit. Nežádoucí účinky jsou seřazeny podle tříd orgánových systémů a frekvence výskytu. Frekvence výskytu nežádoucích účinků jsou definovány jako: velmi časté (≥1/10), časté (≥1/100 až <1/10), méně časté (≥1/1000 až <1/100), vzácné (≥1/10 000 až <1/1000), velmi vzácné (<1/10 000), není známo (z dostupných údajů nelze určit) Poruchy krve a lymfatického systému Méně časté: abnormální krvácení převážně do kůže a sliznic (většinou ekchymosy). Velmi vzácné: trombocytopenie. Poruchy imunitního systému Velmi vzácné: alergické reakce (včetně kopřivky a angioedému). Endokrinní poruchy Velmi vzácné: syndrom inadekvátní sekrece antidiuretického hormonu (SIADH). Poruchy metabolismu a výživy Časté: snížená chuť k jídlu, zvýšení hladin cholesterolu,. Vzácné: hyponatrémie. Hyponatrémie byla hlášena většinou u starších pacientů, což může být někdy způsobeno syndromem inadekvátní sekrece antidiuretického hormonu (SIADH). Psychiatrické poruchy Časté: spavost, nespavost, agitovanost, abnormální sny (včetně nočních můr).

Méně časté: zmatenost, halucinace. Vzácné: manické reakce, úzkost, depersonalizace, záchvaty paniky, akatizie (viz bod 4.4). Není známo: sebevražedné myšlenky a sebevražedné chování.* *Během užívání paroxetinu nebo záhy po přerušení léčby byly hlášeny případy sebevražedných myšlenek a sebevražedného chování (viz bod 4.4). Tyto symptomy mohou být i důsledkem základního onemocnění. Poruchy nervového systému Velmi časté. poruchy koncentrace Časté: závrať, třes, bolest hlavy. Méně časté: extrapyramidové poruchy. Vzácné: křeče, syndrom neklidných nohou (RLS). Velmi vzácné: serotoninový syndrom (mezi symptomy patří agitovanost, zmatenost, pocení, halucinace, hyperreflexie, myoklonie, svalový třes, tachykardie a tremor). U pacientů užívajících neuroleptika nebo trpících poruchami motoriky byly ojediněle pozorovány poruchy extrapyramidových funkcí včetně orofaciální dystonie. Oční poruchy Časté: rozmazané vidění. Méně časté: mydriáza (viz bod 4.4). Velmi vzácné: akutní glaukom. Poruchy ucha a labyrintu Není známo: tinnitus. Srdeční poruchy Méně časté: sinusová tachykardie. Vzácné: bradykardie. Cévní poruchy Méně časté: přechodné zvýšení nebo snížení krevního tlaku, posturální hypotenze. Při užívání paroxetinu může dojít k přechodnému zvýšení nebo snížení krevního tlaku, a to obvykle u pacientů, kteří již dříve trpěli hypertenzí či úzkostí. Respirační, hrudní a mediastinální poruchy Časté: zívání. Gastrointestinální poruchy Velmi časté: nevolnost. Časté: zácpa, průjem, zvracení, sucho v ústech. Velmi vzácné: gastrointestinální krvácení. Poruchy jater a žlučových cest Vzácné: zvýšení hodnot jaterních enzymů. Velmi vzácné: poruchy jater (jako je například hepatitida, někdy spojená se žloutenkou, a/nebo selhání jater). Bylo hlášeno zvýšení hodnot jaterních enzymů. Při postmarketingovém sledování byly u pacientů užívajících paroxetin velmi vzácně hlášeny jaterní poruchy (jako je například hepatitida, někdy spojená se žloutenkou, a/nebo selhání jater). Dojde-li k dlouhodobému zvýšení hodnot jaterních testů, mělo by se zvážit případné vysazení paroxetinu. Poruchy kůže a podkožní tkáně Časté: pocení. Méně časté: kožní vyrážky, pruritus. Velmi vzácné: závažné kožní reakce (včetně erythema multiforme, Stevens-Johnsonova syndromu a toxické epidermální nekrolýzy), fotosenzitivní reakce.

Poruchy svalové a kosterní soustavy a pojivové tkáně Vzácné: artralgie, myalgie. Epidemiologické studie, které byly vedeny převážně u pacientů ve věku 50 let a starších, prokázaly zvýšení rizika kostních zlomenin u pacientů léčených SSRI a TCA. Mechanismus vedoucí ke zvýšení rizika zlomenin není znám. Poruchy ledvin a močových cest Méně časté: retence moči, inkontinence moči. Poruchy reprodukčního systému a choroby prsu Velmi časté: poruchy sexuálních funkcí. Vzácné: hyperprolaktinémie, galaktorea. Velmi vzácné: priapismus. Celkové poruchy a reakce v místě aplikace Časté: astenie, přírůstek tělesné hmotnosti. Velmi vzácné: periferní edém. Abstinenční symptomy pozorované po přerušení léčby paroxetinem Časté: závrať, smyslové poruchy, poruchy spánku, úzkost, bolest hlavy. Méně časté: agitovanost, nevolnost, tremor, zmatenost, pocení, emocionální nestabilita, zrakové poruchy, palpitace, průjem, podrážděnost. Vysazení paroxetinu (zvláště pokud je náhlé) často vede k abstinenčním příznakům. Hlášené byly závratě, smyslové poruchy (včetně parestezie, pocitů elektrických šoků a hučení v uších), poruchy spánku (včetně intenzivních snů), agitovanost anebo úzkost, nevolnost, tremor, zmatenost, pocení, bolest hlavy, průjem, palpitace, emocionální nestabilita, podrážděnost a zrakové poruchy. Tyto symptomy jsou obvykle mírné až střední intenzity a přechodné, u některých pacientů však mohou být těžké a/nebo dlouhodobé. Z tohoto důvodu se doporučuje postupné snižování dávky v případě, že už léčba paroxetinem není nutná (viz bod 4.2 a 4.4). Nežádoucí účinky získané z pediatrických klinických studií Byly pozorovány následující nežádoucí účinky: Zvýšení výskytu suicidálního (sebevražedného) chování (včetně suicidálních pokusů a suicidálních myšlenek), sebepoškozující jednání a projevy nepřátelství. Suicidální myšlenky a suicidální pokusy byly pozorovány převážně v klinických studiích u dospívajících s diagnózou velké deprese. Projevy nepřátelství se objevovaly převážně u dětí s obsedantně-kompulzivní poruchou, zvláště u dětí mladších 12 let. Další pozorované nežádoucí účinky jsou: snížení chuti k jídlu, tremor, pocení, hyperkinze, agitovanost, emoční labilita (včetně pláče a kolísání nálady), krvácivé nežádoucí účinky, převážně na kůži a sliznicích. Nežádoucí účinky, které byly pozorovány při přerušení/postupném vysazování paroxetinu jsou: emoční labilita (včetně pláče a kolísání nálady, sebepoškozování, suicidálních myšlenek a suicidálních pokusů), nervozita, závrať, nevolnost a bolest břicha (viz bod 4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití) Pro další informace týkající se pediatrických klinických studií viz bod 5.1. 4.9

Předávkování

Symptomy a příznaky Z dostupných informací o předávkování paroxetinem je zřejmé jeho široké rozmezí bezpečnosti. Zkušenosti s předávkováním paroxetinem ukázaly, že kromě příznaků uvedených v bodu 4.8 bylo hlášeno zvracení, horečka, a mimovolné svalové kontrakce. Pacienti se obvykle uzdravili bez závažných následků, a to i v případech kdy užili jednotlivé dávky až do 2000 mg. Vzácně byly hlášeny nežádoucí účinky jako bezvědomí nebo změny EKG, velmi vzácně s fatálním výsledkem, a to zvláště

v případech kdy byl paroxetin kombinován s dalšími psychotropními látkami, ať už s alkoholem nebo bez něj. Léčba Není známo specifické antidotum. Léčba se skládá ze všeobecných opatření, která jsou platná pro léčbu předávkování jakýmkoliv antidepresivem. Je-li to možné, lze v období několika hodin po předávkování podat ke snížení absorpce paroxetinu 20-30 g živočišného uhlí. Doporučují se podpůrná opatření s častým monitorováním vitálních funkcí a důkladné sledování. Léčba pacientů odpovídá klinickým příznakům předávkování. 5.

FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI

5.1

Farmakodynamické vlastnosti

Farmakoterapeutická skupina: Antidepresiva – selektivní inhibitory zpětného vychytávání serotoninu. ATC kód: N06AB05. Mechanismus účinku Paroxetin je účinný a selektivní inhibitor zpětného vychytávání 5-hydroxytryptaminu (5-HT, serotoninu) a předpokládá se, že jeho antidepresivní účinek a účinnost v léčbě OCD, sociální úzkostné poruchy/sociální fobie, generalizované úzkostné poruchy, posttraumatické stresové poruchy a panické poruchy souvisí právě se specifickou inhibicí zpětného vychytávání 5-HT na synaptických membránách mozkových neuronů. Paroxetin není chemicky příbuzný s tricyklickými nebo tetracyklickými antidepresivy, ani s většinou ostatních antidepresiv. Paroxetin má nízkou afinitu k muskarinovým cholinergním receptorům. Při studiích prováděných na zvířatech byly zjištěny jen slabé anticholinergní vlastnosti. Ve shodě s uvedenou selektivitou ukazují studie prováděné in vitro, že paroxetin má na rozdíl od tricyklických antidepresiv nízkou afinitu k alfa1-, alfa2- a beta-adrenergním receptorům a dále k

dopaminovým (D2), různým 5-HT1, 5-HT2 a histaminovým (H1) receptorům. Tomu, že neexistují

interakce s postsynaptickými receptory in vitro odpovídají i výsledky studií in vivo, při nichž nedochází k útlumu CNS ani k hypotenznímu účinku. Farmakodynamické účinky Paroxetin neovlivňuje psychomotorické funkce a nepotencuje depresivní účinek etanolu. Tak jako u ostatních selektivních inhibitorů zpětného vychytávání 5-HT, paroxetin způsobuje příznaky nadměrné stimulace 5-HT receptorů, podá-li se zvířatům, kterým byly předtím podány jiné inhibitory monoaminooxidázy (IMAO) nebo tryptofan. Behaviorální a EEG studie naznačují, že paroxetin má v dávce, která obvykle převyšuje dávky potřebné pro inhibici resorbce 5-HT, slabý stimulační účinek. Stimulace není amfetaminové povahy. Na základě studií na zvířatech se prokázalo, že kardiovaskulární systém snáší paroxetin bez obtíží. Paroxetin nevyvolává po podání zdravým dobrovolníkům klinický významné změny krevního tlaku, tepové frekvence ani EKG. Klinické studie svědčí o tom, že paroxetin má na rozdíl od antidepresiv, které inhibují zpětné vychytávání noradrenalinu, mnohem menší tendenci inhibovat antihypertenzivní účinky guanetidinu. V léčbě depresivních poruch je účinnost paroxetinu srovnatelná se standardními antidepresivy. Existují určité důkazy o tom, že paroxetin může být terapeuticky úspěšný i u pacientů, kteří na léčbu standardními antidepresivy nereagují.

Ranní užívání paroxetinu nemá negativní vliv na kvalitu ani na délku spánku. Kromě toho je pravděpodobné, že jako reakci na léčbu pacienti zpozorují zlepšení spánku. Analýza sebevražednosti u dospělých Analýza placebem kontrolovaných klinických studií u dospělých osob trpících psychiatrickými poruchami prokázala vyšší frekvenci výskytu sebevražedného chování u mladých dospělých (ve věku 18 až 24 let) léčených paroxetinem ve srovnání s placebem (2,19% oproti 0,92%). Ve starších věkových skupinách nebylo takové zvýšení pozorováno. U dospělých trpících závažnou depresivní poruchou (ve všech věkových skupinách) bylo zvýšení frekvence výskytu sebevražedného chování u pacientů léčených paroxetinem ve srovnání s placebem (0,32% oproti 0,05%); ve všech těchto případech se jednalo o pokusy o sebevraždu. Většina těchto pokusů u paroxetinu (8 z 11) byla ale pozorovaná u mladších dospělých (viz také bod 4.4) Odpověď na dávku Ve studiích fixní dávky je křivka odpovědi na dávku plochá, což svědčí o tom, že neexistuje výhoda týkající se účinnosti při používání vyšších než doporučených dávek. Existují však některé klinické údaje svědčící o tom, že pro některé pacienty může být titrace dávky směrem nahoru přínosná. Dlouhodobá účinnost Dlouhodobá účinnost paroxetinu u deprese byla prokázána v 52-týdenní studii za použití udržovací dávky s koncepcí prevence relapsu: relaps mělo 12 % pacientů užívajících paroxetin (20-40 mg denně) oproti 28 % pacientů užívajících placebo. Dlouhodobá účinnost paroxetinu v léčbě OCD byla studována ve třech 24-týdenních studiích za použití udržovací dávky s koncepcí prevence relapsu. V jedné ze tří studií bylo dosaženo významného rozdílu v podílu jedinců s relapsem mezi paroxetinem (38 %) oproti placebu (59 %). Dlouhodobá účinnost paroxetinu v léčbě panické poruchy byla prokázána ve 24-týdenní studii za použití udržovací dávky s koncepcí prevence relapsu: relaps mělo 5 % pacientů užívajících paroxetin (10-40 mg denně) oproti 30 % pacientů užívajících placebo. Tato studie byla podpořená 36-týdenní studií, kde se užívaly udržovací dávky. Dlouhodobá účinnost paroxetinu v léčbě sociální úzkostné poruchy a generalizované úzkostné poruchy a posttraumatické stresové poruchy nebyla dostatečně prokázána. Nežádoucí účinky získané z pediatrických klinických studií V krátkodobých (až do 10-12 týdnů) pediatrických klinických studiích prováděných u dětí a dospívajících byly u pacientů léčených paroxetinem pozorovány následující nežádoucí účinky (s frekvencí výskytu nejméně u 2 % pacientů a s výskytem v poměru nejméně dvojnásobném ve srovnání s placebem): zvýšení výskytu suicidálního (sebevražedného) jednání (včetně suicidálních pokusů a suicidálních myšlenek), sebepoškozující jednání a projevy nepřátelství. Suicidální myšlenky a suicidální pokusy byly pozorovány převážně v klinických studiích u dospívajících s diagnózou velké deprese. Projevy nepřátelství se objevovaly převážně u dětí s obsedantně-kompulzivní poruchou, zvláště u dětí mladších 12 let. Další nežádoucí účinky, které byly častěji pozorovány u skupiny užívající paroxetin než u skupiny s placebem, byly snížení chuti k jídlu, tremor, pocení, hyperkineze, agitovanost, emoční labilita (včetně pláče a kolísání nálady). Ve studiích s režimem postupného snižování dávky byly během snižování dávky nebo po přerušení podávání paroxetinu pozorovány následující příznaky (s frekvencí výskytu nejméně u 2 % pacientů a s výskytem v poměru nejméně dvojnásobném ve srovnání s placebem): emoční labilita (včetně pláče a kolísání nálady, sebepoškozování, suicidálních myšlenek a suicidálních pokusů), nervozita, závrať, nevolnost a bolest břicha (viz bod 4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití). V pěti studiích paralelních skupin s dobou léčby od 8 týdnů do 8 měsíců byly u pacientů léčených paroxetinem pozorovány krvácivé nežádoucí účinky, zvláště na kůži a sliznicích, s frekvencí 1,74 % ve srovnání s 0,74 % pozorovanými u pacientů léčených placebem.

5.2

Farmakokinetické vlastnosti

Absorpce Paroxetin se po perorálním podání dobře vstřebává a podléhá first-pass metabolismu. V důsledku first-pass metabolismu je množství paroxetinu obsažené v systémové cirkulaci menší než množství, které se vstřebá z gastrointestiálního traktu. Dochází k částečné saturaci first-pass účinku a ke snížení plazmatické clearance, protože se při vyšších jednorázových dávkách nebo po podání opakované dávky zvýší tělesná zátěž. To má za následek disproporční zvýšení plazmatických koncentrací paroxetinu a z tohoto důvodu nejsou konstantní farmakokinetické parametry, což vede k nelineární kinetice. Nelinearita je však obvykle malá a omezuje se na jedince, kteří dosáhnou při nízkých dávkách nízké plazmatické hladiny. Systémové hladiny v rovnovážném stavu se dosahují po 7 až 14 dnech po zahájení léčby u přípravků s okamžitým anebo kontrolovaným uvolňováním a nezdá se, že by se farmakokinetické parametry během dlouhodobé léčby změnily. Distribuce Paroxetin je intenzivně distribuován do tkání a farmakokinetické výpočty svědčí o tom, že v plazmě zůstává jen 1 % celkového množství paroxetinu. Při terapeutických koncentracích se asi 95 % paroxetinu v plazmě váže na proteiny. Plazmatické koncentrace paroxetinu nekorelují s klinickým účinkem (nežádoucí účinky a účinnost). Malé množství paroxetinu přechází do mateřského mléka a přenáší se do plodů laboratorních zvířat. Metabolismus Hlavními metabolity paroxetinu jsou polární a konjugované produkty oxidace a metylace, které se snadno vylučují. Vzhledem k jejich relativní farmakologické neúčinnosti není příliš pravděpodobné, že by přispívaly k terapeutickému účinku paroxetinu. Metabolismus neovlivňuje selektivní účinek paroxetinu na zpětné vychytávání 5-HT v neuronech. Eliminace Močí se v nezměněné formě obvykle vyloučí méně než 2 % podaného paroxetinu, zatímco 64 % podané dávky se vyloučí ve formě metabolitů. Přibližně 36% podané dávky se vylučuje stolicí, pravděpodobně prostřednictvím žluče, z toho méně než 1% připadá na nemetabolizovaný paroxetin. Paroxetin se tedy vylučuje převážně ve formě metabolitů. Vylučování metabolitů je dvoufázové. Primárně je výsledkem first-pass metabolismu a sekundárně je ovlivněné systémovou eliminací paroxetinu. Poločas vylučování je proměnlivý, obvykle bývá asi 1 den. Zvláštní skupiny pacientů Starší pacienti a pacienti s poruchou funkce ledvin/jater U starších lidí a u jedinců s těžkou poruchou funkce ledvin nebo u jedinců s poruchou funkce jater dochází ke zvýšení plazmatických koncentrací paroxetinu, ale dosažené hodnoty nevybočují z rozmezí hodnot pozorovaných v mladších věkových skupinách. 5.3

Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti

Prováděly se toxikologické studie na opicích (rhesus) a bílých potkanech. U obou živočichů jsou metabolické procesy podobné jako u lidí. Podle očekávání byla po podávání paroxetinu u potkanů, podobně jako po podávání ostatních lipofilních aminů včetně tricyklických antidepresiv, zjištěna

fosfolipidóza. Fosfolipidóza nebyla zjištěna u primátů ani při podávání paroxetinu po dobu až jednoho roku v dávkách 6x převyšujících doporučené klinicky účinné dávkování. Kancerogeneze: Paroxetin nevykazoval ve dvouletých studiích na myších a potkanech kancerogenní účinek. Genotoxicita: Při celé řadě testů in vitro ani in vivo nebyla zjištěna genotoxicita. Studie reprodukční toxicity u potkanů prokázaly, že paroxetin ovlivňuje fertilitu samců i samic snížením indexu fertility a četnosti březosti. U potkanů byla pozorována zvýšená mortalita mláďat a opožděná osifikace. Poslední uvedené účinky pravděpodobně souvisí s maternální toxicitou a nejsou považovány za přímý účinek na plod/novorozence. 6.

FARMACEUTICKÉ ÚDAJE

6.1

Seznam pomocných látek

Jádro tablety: dihydrát hydrogenfosforečnanu vápenatého hydrogenfosforečnan vápenatý monohydrát laktózy sodná sůl karboxymetylškrobu (typ A) (bramborový škrob) magnesium-stearát Potah tablety: oxid titaničitý (E171) hypromelóza makrogol 400 polysorbát 80 6.2

Inkompatibility

Neuplatňuje se. 6.3

Doba použitelnosti

4 roky. 6.4

Zvláštní opatření pro uchovávání

Tento léčivý přípravek nevyžaduje žádné zvláštní podmínky uchovávání. 6.5

Druh obalu a velikost balení

PVC/PE/PVDC/Al blistr Velikosti balení: 20, 30, 60 a 100 potahovaných tablet Na trhu nemusí být všechny velikosti balení. 6.6

Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku a pro zacházení s ním

Žádné zvláštní požadavky. 7.

DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI

Orion Corporation Orionintie 1 FI- 02200 Espoo Finsko 8.

REGISTRAČNÍ ČÍSLO

30/644/09-C 9.

DATUM PRVNÍ REGISTRACE /PRODLOUŽENÍ REGISTRACE

16.9.2009/15.7.2012 10.

DATUM REVIZE TEXTU

12.12.2012

1

ÚDAJE UVÁDĚNÉ NA VNĚJŠÍM OBALU

KRABIČKA

1.

NÁZEV LÉČIVÉHO PŘÍPRAVKU

Paroxetin Orion 20 mg potahované tablety

paroxetinum

2.

OBSAH LÉČIVÉ LÁTKY/LÉČIVÝCH LÁTEK

Jedna potahovaná tableta obsahuje paroxetinum 20 mg (jako paroxetini hydrochloridum

hemihydricum).

3.

SEZNAM POMOCNÝCH LÁTEK

Obsahuje laktosu. 4.

LÉKOVÁ FORMA A VELIKOST BALENÍ

20 (30, 60, 100) potahovaných tablet 5.

ZPŮSOB A CESTA /CESTY PODÁNÍ

Perorální podání.

Před použitím si přečtěte příbalovou informaci. 6.

ZVLÁŠTNÍ UPOZORNĚNÍ, ŽE LÉČIVÝ PŘÍPRAVEK MUSÍ BÝT UCHOVÁVÁN MIMO DOSAH A DOHLED DĚTÍ

Uchovávejte mimo dosah a dohled dětí! 7.

DALŠÍ ZVLÁŠTNÍ UPOZORNĚNÍ, POKUD JE POTŘEBNÉ

8.

POUŽITELNOST

Použ. do 9.

ZVLÁŠTNÍ PODMÍNKY PRO UCHOVÁVÁNÍ

10. ZVLÁŠTNÍ OPATŘENÍ PRO LIKVIDACI NEPOUŽITÝCH LÉČIVÝCH

PŘÍPRAVKŮ NEBO ODPADU Z TAKOVÝCH LÉČIVÝCH PŘÍPRAVKŮ, POKUD JE TO VHODNÉ

Nepoužitelné léčivo vraťte do lékárny. 11. NÁZEV A ADRESA DRŽITELE ROZHODNUTÍ O REGISTRACI

2

Orion Corporation

Espoo

Finsko 12. REGISTRAČNÍ ČÍSLO/ČÍSLA Reg. č.:30/644/09-C 13. ČÍSLO ŠARŽE Č. šarže: 14. KLASIFIKACE PRO VÝDEJ Výdej léčivého přípravku vázán na lékařský předpis. 15. NÁVOD K POUŽITÍ 16. INFORMACE V BRAILLOVĚ PÍSMU paroxetin orion 20 mg

3

MINIMÁLNÍ ÚDAJE UVÁDĚNÉ NA BLISTRECH NEBO STRIPECH

BLISTRY 1.

NÁZEV LÉČIVÉHO PŘÍPRAVKU

Paroxetin Orion 20 mg potahované tablety

paroxetinum

2.

NÁZEV DRŽITELE ROZHODNUTÍ O REGISTRACI

Orion Corporation 3.

POUŽITELNOST

Použ. do: 4.

ČÍSLO ŠARŽE

Č. šarže: 5.

JINÉ