Myclausen 500 Mg

Kód	0167865 ( )
Registrační číslo	EU/1/10/647/001
Název	MYCLAUSEN 500 MG
Režim prodeje	na lékařský předpis
Stav registrace	registrovaný léčivý přípravek
Držitel registrace	Herbert J. Passauer GmbH & Co. KG, Berlin, Německo
ATC klasifikace	Mykofenolová kyselina – zobrazit přípravky ve skupině Mykofenolová kyselina zobrazit diagnózu MKN-10 L04

nahoru

Kód	Náz.	Forma
0167866	POR TBL FLM 150X500MG	Potahovaná tableta, Perorální podání
0167865	POR TBL FLM 50X500MG	Potahovaná tableta, Perorální podání

Příbalový létak MYCLAUSEN 500 MG

PŘÍLOHA I

SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU

NÁZEV PŘÍPRAVKU

Myclausen 500 mg potahované tablety.

KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ

Jedna tableta obsahuje 500 mg mycophenolatum mofetilii.

Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.

LÉKOVÁ FORMA

Potahovaná tableta.

Bílé kulaté potahované tablety.

KLINICKÉ ÚDAJE

4.1 Terapeutické indikace

Myclausen je v kombinaci s cyklosporinem a kortikosteroidy indikován k profylaxi akutní rejekce u

pacientů po alogenní transplantaci ledviny, transplantaci srdce nebo transplantaci jater.

4.2 Dávkování a způsob podání

Léčba přípravkem Myclausen má být zahájena a dále vedena specialistou náležitě kvalifikovaným

v transplantologii.

Dávkování

Použití u ledvinového transplantátu:

Dospělí: počáteční dávku perorálního přípravku Myclausen je třeba podat do 72 hodin po

transplantaci. Doporučená dávka u pacientů po transplantaci alogenní ledviny je 1 g dvakrát denně

(denní dávka 2 g).

Děti a mladiství (od 2 do 18 let): doporučená dávka mykofenolát-mofetilu je 600 mg/m2, podávaná

perorálně dvakrát denně (až do maximální dávky 2 g denně). Přípravek Myclausen potahované tablety

by měl být předepisován pouze pacientům, jejichž povrch těla je větší než 1,5 m2 v dávce 1 g dvakrát

denně (2 g denně). Vzhledem k tomu, že u této skupiny pacientů (viz bod 4.8) dochází k častějšímu

výskytu některých nežádoucích účinků ve srovnání s dospělými, je v některých případech nezbytné

přistoupit k dočasnému snížení dávky nebo k přerušení léčby. Proto je třeba brát v úvahu příslušné

klinické projevy včetně závažnosti účinků.

Děti (< 2 roky): jsou k dispozici pouze omezené údaje týkající se bezpečnosti a účinnosti u dětí

mladších 2 let. Tyto údaje jsou nedostatečné pro stanovení dávek přípravku a z tohoto důvodu není

podávání přípravku u této věkové skupiny doporučeno.

Použití u srdečních transplantátů:

Dospělí: počáteční dávku přípravku Myclausen je třeba podat perorálně do 5 dnů po transplantaci

srdce. Doporučená dávka u pacientů po transplantaci srdce je 1,5 g dvakrát denně (denní dávka 3 g).

Děti: nejsou k dispozici žádné údaje týkající se použití přípravku u dětských pacientů po transplantaci

srdce.

Použití u jaterních transplantátů:

Dospělí: první 4 dny po transplantaci jater se podává intravenózně infuzní roztok mykofenolát-

mofetilu , perorální léčba přípravkem Myclausen by měla být zahájena co nejdříve, hned jakmile ji

pacient začne tolerovat. Doporučená perorální dávka je u pacientů po transplantaci jater 1,5 g dvakrát

denně (tj. 3 g denně).

Děti: nejsou k dispozici žádné údaje týkající se použití přípravku u dětských pacientů po transplantaci

jater.

Použití u starších pacientů (≥ 65 let): doporučená dávka 1,0 g dvakrát denně po transplantaci ledvin a

1,5 g dvakrát denně po transplantaci srdce nebo jater je vhodná pro starší pacienty.

Dávkování při renálním selhání: pacienti po transplantaci ledvin s těžkým chronickým selháním ledvin

(glomerulární filtrace < 25 ml/min/1,73 m2) po uplynutí akutního potransplantačního období, by

neměli překročit dávku 1 g dvakrát denně. Tyto pacienty je třeba pečlivě sledovat. Při opoždění

nástupu funkce transplantovaného orgánu není nutno zvláště upravovat dávkování (viz bod 5.2).

K dispozici nejsou žádné údaje týkající se pacientů po transplantaci srdce nebo jater s těžkým

chronickým selháním ledvin.

Použití u pacientů s těžkým jaterním postižením: u pacientů po transplantaci ledvin s těžkým

postižením jaterního parenchymu není potřeba měnit dávku. K dispozici nejsou žádné údaje týkající se

pacientů po transplantaci srdce s těžkým jaterním postižením.

Léčba v průběhu rejekce transplantátu: MPA (mykofenolová kyselina) je účinným metabolitem

mykofenolát-mofetilu. Rejekce renálního transplantátu nevede ke změnám farmakokinetiky MPA,

které by vyžadovaly snížení dávky nebo přerušení léčby přípravkem Myclausen. Podobně není také

třeba úprava dávkování po rejekci transplantovaného srdce. K dispozici nejsou žádné údaje týkající se

pacientů s rejekcí transplantovaných jater.

Způsob podání

Tablety je třeba polykat celé a zapít sklenicí vody. Tablety se nesmí lámat nebo drtit.

4.3 Kontraindikace

Byly zaznamenány hypersenzitivní reakce na mykofenolát-mofetil(viz bod 4.8). Z tohoto důvodu je

přípravek Myclausen kontraindikován u pacientů s přecitlivělostí na mykofenolát-mofetil nebo

mykofenolovou kyselinu.

Přípravek Myclausen je kontraindikován u kojících žen (viz bod 4.6).

Informace týkající se užití přípravku v těhotenství a antikoncepční doporučení jsou uvedeny v bodě

4.6.

4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití

Pacienti léčení imunosupresivy včetně kombinací léčivých přípravků zahrnujících přípravek

Myclausen jsou vystaveni zvýšenému riziku výskytu lymfomů a dalších malignit, především na kůži

(viz bod 4.8). Míra tohoto rizika je zřejmě spíše ve vztahu k intenzitě a trvání imunosuprese, než k

typu použitého přípravku. Tak jako u všech pacientů, kteří jsou vystaveni vyššímu riziku vzniku

rakoviny kůže, doporučuje se omezit expozici slunečnímu a UV-záření nošením ochranných oděvů a

používáním opalovacích krémů s vysokým ochranným faktorem.

Pacienti užívající přípravek Myclausen musí být upozorněni, že je třeba okamžitě hlásit lékaři, pokud

se objeví známky infekce, nečekané hematomy, krvácení nebo jakékoli další příznaky útlumu kostní

dřeně.

Pacienti léčení imunosupresivy, včetně přípravku Myclausen, m ají v yšší r iziko vz niku opor tunních

infekcí (bakteriálních, mykotických, virových a protozoálních), fatálních infekcí a sepse (viz bod 4.8).

Mezi oportunní infekce patří i s virem BK asociovaná nefropatie a s JC virem asociovaná progresivní

multifokální leukoencefalopatie (PML). Tyto infekce jsou často spojené s vyšší c elkovou

imunosupresivní zátěží a mohou vést k závažným, nebo fatálním stavům, které by měl lékař zvažovat

v diferenciální di agnóze u i munosuprimovaných pacientů s poruchou r enálních f unkcí n ebo

neurologickými symptomy.

U pacientů léčených přípravkem Myclausen je třeba monitorovat počet neutrofilů. Rozvoj neutropenie

může být důsledkem podávání přípravku Myclausen samotného, další současné medikace, virových

infekcí nebo kombinací těchto vlivů. Pacientům užívajícím Myclausen je třeba vyšetřit kompletní

krevní obraz jednou týdně v průběhu prvního měsíce, dvakrát za měsíc ve druhém a třetím měsíci

léčby a dále jednou za měsíc do konce prvního roku. Pokud dojde k rozvoji neutropenie (absolutní

počet neutrofilů < 1,3 x 103/µl), může být vhodné přerušení nebo ukončení léčby přípravkem

Myclausen.

U pacientů léčených mykofenolát-mofetilem v kombinaci s dalšími imunosupresivními látkami

byly zaznamenány případy čisté aplazie červené řady (PRCA). Mechanismus, jakým mofetil-

mykofenolát indukuje PRCA, není známý. PRCA může být zvrácena snížením dávek nebo

přerušením terapie přípravkem Myclausen. Změny v léčbě přípravkem Myclausen by u pacientů

po transplantaci měly být prováděny pouze pod dohledem lékaře, který má zkušenosti s léčbou

takovýchto pacientů, aby se minimalizovalo riziko odloučení štěpu (viz bod 4.8).

Pacienti by měli být poučeni, že v průběhu léčby přípravkem Myclausen může být vakcinace méně

účinná a že by nemělo být prováděno očkování živými oslabenými vakcínami (viz bod 4.5). Očkování

proti chřipce se může provádět. Lékař by se měl řídit národními směrnicemi vakcinace proti chřipce.

Protože podávání přípravku Myclausen je spojeno se zvýšením incidence výskytu nežádoucích účinků

v gastrointestinálním traktu, včetně velmi vzácných případů ulcerace, krvácení a perforace, je nutno

podávat přípravek Myclausen velmi opatrně pacientům s vážným aktivním onemocněním

gastrointestinálního traktu.

Přípravek Myclausen je inhibitor inosin monofosfátdehydrogenázy (IMPDH). Neměl by být proto

teoreticky podáván pacientům se vzácným dědičným deficitem hypoxantin-guanin-

fosforibosyltransferázy (HGPRT) jako je Lesh-Nyhanův syndrom a Kelley-Seegmillerův syndrom.

Doporučuje se, aby přípravek Myclausen nebyl podáván spolu s azathioprinem, protože tato

kombinace dosud nebyla zkoumána.

S ohledem na signifikantní snížení hodnot AUC MPA cholestyraminem je třeba dávat pozor při

společném podání přípravku Myclausen s léčivými přípravky, které interferují s enterohepatickou

recirkulací, pro možné snížení účinnosti přípravku Myclausen.

Poměr rizika k prospěchu současného podávání mykofenolát-mofetilu s takrolimem nebo sirolimem

nebyl stanoven (viz též bod 4.5).

4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce

Studie interakcí byly provedeny pouze u dospělých.

Acyklovir: při podání mykofenolát-mofetilu spolu s acyklovirem byly pozorovány vyšší plazmatické

koncentrace acykloviru oproti podání samotného acykloviru. Změny farmakokinetiky MPAG byly

minimální (zvýšení koncentrace MPAG o 8 %) a nejsou považovány za klinicky významné. Protože

plazmatické koncentrace MPAG (fenolový glukuronid MPA) stoupají při renálním postižením stejně

tak jako koncentrace acykloviru, mohou obě látky nebo jejich prekursory, např. valacyklovir,

kompetovat o tubulární sekreci a tím navzájem ještě zvyšovat svoje koncentrace.

Antacida s hydroxidy hliníku a hořčíku: při podání spolu s antacidy byla absorpce mykofenolát-

mofetilu snížena.

Cholestyramin: při jednorázovém podání mykofenolát-mofetilu v dávce 1,5 g normálním zdravým

subjektům léčeným po 4 dny dávkou 4,0 g cholestyraminu třikrát denně, došlo k 40% redukci

AUC MPA (viz bod 4.4 a 5.2). Při současném podávání obou látek je třeba zvýšené opatrnosti

vzhledem k možnému snížení účinnosti přípravku Myclausen.

Léčivé přípravky interferující s enterohepatální cirkulací: při současném podávání mykofenolát-

mofetilu s léčivými přípravky interferujícími s enterohepatální cirkulací je třeba zvýšené opatrnosti

vzhledem k možnému snížení účinnosti přípravku Myclausen.

Cyklosporin A: farmakokinetika cyklosporinu A (CsA) není ovlivněna podáním mykofenolát-

mofetilu. Naopak je-li souběžně podávaná léčba cyklosporinem ukončena, lze očekávat vzestup AUC

MPA přibližně o 30 %.

Gancyklovir: na základě výsledků studie s podáním jednotlivých doporučených dávek perorálního

mykofenolátu a i.v. gancykloviru a na podkladě známého vlivu renálního poškození na

farmakokinetiku přípravku Myclausen (viz bod 4.2) a gancykloviru lze předpokládat, že současné

podání obou látek (které kompetují o mechanismus renální tubulární sekrece) povede ke zvýšení

koncentrace MPAG a gancykloviru. Žádné podstatné ovlivnění farmakokinetiky MPA se

nepředpokládá a není nutná žádná úprava dávek přípravku Myclausen. U pacientů s renálním

postižením, kterým je současně podávána kombinace přípravku Myclausen a gancykloviru nebo jejich

prekursorů např. valgancykloviru, by mělo být doporučené dávkování gancykloviru zachováno a

pacienti by měli být pečlivě monitorováni.

Perorální kontraceptiva: při současném podávání s mykofenolát-mofetilem nebyla farmakokinetika a

farmakodynamika perorálních kontraceptiv ovlivněna (viz bod 5.2).

Rifampicin: u pacientů neužívajících současně cyklosporin, současné podávání mykofenolát-mofetilu

a rifampicinu vedlo k poklesu expozice MPA (AUC0-12h o 18 % až 70 %). Proto se doporučuje

monitorovat hladiny MPA a upravit dávkování přípravku Myclausen tak, aby při souběžném podávání

obou léčivých látek byla zachována klinická účinnost.

Sirolimus: u pacientů po transplantaci ledvin vedlo současné podávání mykofenolát-mofetilu a CsA ke

snížení expozice MPA o 30-50 % ve srovnání s pacienty, kteří dostávali kombinaci sirolimu a

obdobných dávek mykofenolát-mofetilu (viz též bod 4.4).

Sevelamer: při podávání mykofenolát-mofetilu souběžně se sevelamerem byl pozorován pokles Cmax

a AUC0-12 MPA o 30 %, resp. 25 % bez jakýchkoli klinických následků (tj. rejekce štěpu).

Doporučuje se však podávat přípravek Myclausen aspoň hodinu před nebo tři hodiny po užití

sevelameru, aby byl minimalizován vliv na absorpci MPA. Nejsou k dispozici žádné údaje o podávání

mykofenolát-mofetilu s jinými látkami vázajícími fosfát než je sevelamer.

Trimethoprim/sulfamethoxazol: nebyl pozorován žádný vliv na biologickou dostupnost MPA.

Norfloxacin a metronidazol: u zdravých dobrovolníků nebylo pozorováno žádné významné ovlivnění

při podání mykofenolát-mofetilu souběžně s norfloxacinem nebo metronidazolem. Při podávání

kombinace norfloxacinu a metronidazolu byla po jedné dávce přípravku Myclausen snížena expozice

MPA přibližně o 30 %.

Ciprofloxacin a amoxicilin s kyselinou klavulanovou: U příjemců renálního transplantátu bylo ve

dnech bezprostředně následujících po zahájení perorální terapie ciprofloxacinem nebo amoxicilinem

s kyselinou klavulanovou zaznamenáno snížení koncentrace (minimální koncentrace v rovnovážném

stavu) MPA o přibližně 50 % ve srovnání s koncentracemi před zahájením léčby těmito antibiotiky.

Při pokračování v terapii mají tyto účinky tendenci se snižovat a ustanou během několika dnů po jejím

přerušení. Změny hladin nemusejí přesně znázorňovat změny v celkové expozici MPA, proto by

změna dávkování přípravku Myclausen neměla být obvykle nutná v nepřítomnosti klinických známek

dysfunkce štěpu. Nicméně během kombinované terapie a krátce po ukončení antibiotické terapie by

mělo být prováděno pečlivé klinické sledování.

Takrolimus: u pacientů po transplantaci jater, u nichž byla zahájena léčba mykofenolát-mofetilem a

takrolimem, nemělo podání takrolimu významný vliv na AUC ani na Cmax MPA, účinného

metabolitu mykofenolát-mofetilu. Naproti tomu při podávání opakované dávky mykofenolát-mofetilu

(1,5 g 2x denně) pacientům užívajícím takrolimus došlo ke zvýšení AUC takrolimu o přibližně 20%.

U pacientů po transplantaci ledvin se nezdály koncentrace takrolimu mykofenolát-mofetilem

ovlivněny. (viz též bod 4.4).

Další interakce: podání probenecidu spolu s mykofenolát-mofetilem opicím zvýšilo hodnotu

plasmatické AUC MPAG na trojnásobek. Další látky vylučované renální tubulární sekrecí mohou

soutěžit s MPAG a tím zvyšovat plasmatickou koncentraci MPAG nebo jiných látek vylučovaných

tubulární sekrecí.

Živé vakcíny: pacientům se sníženou imunitní odpovědí by neměly být podávány živé vakcíny.

Protilátková odpověď na jiné typy vakcín může být snížena (viz též bod 4.4).

4.6 Fertilita, těhotenství a kojení

Doporučuje se zahájit léčbu přípravkem Myclausen pouze po vyloučení gravidity těhotenským testem.

Účinná antikoncepce musí být užívána před započetím léčby přípravkem Myclausen, v průběhu léčby

a po dobu šesti týdnů následujících po ukončení terapie (viz bod 4.5). Pacientky by měly být

upozorněny, aby se v případě otěhotnění okamžitě poradily s ošetřujícím lékařem.

Podávání přípravku Myclausen v průběhu těhotenství se nedoporučuje a mělo by být vyhrazeno pro

případy, kdy není k dispozici vhodnější alternativní léčba. Přípravek Myclausen by měl být podáván

těhotným ženám pouze v případě, kdy předpokládaný prospěch z léčby převáží potenciální riziko pro

plod. K dispozici jsou pouze omezené údaje týkající se podávání mykofenolát-mofetilu těhotným

ženám. U dětí žen, které byly během těhotenství vystaveny přípravku Myclausen v kombinaci

s dalšími imunosupresivy, byly zaznamenány kongenitální malformace včetně malformací ucha, tj.

abnormální vývoj nebo absence zevního/středního ucha. U pacientů užívajících mykofenolát-mofetil

byly hlášeny případy spontánních potratů. Studie se zvířaty prokázaly reprodukční toxicitu (viz bod

5.3).

Bylo prokázáno, že mykofenolát-mofetil je vylučován do mléka kojících samic potkanů. Není známo,

zda je tato látka vylučována také do lidského mléka. Vzhledem k možnosti výskytu závažných

nežádoucích účinků způsobených mykofenolát-mofetilem u kojených dětí je přípravek Myclausen

kontraindikován u kojících matek (viz bod 4.3).

4.7 Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje

Studie hodnotící účinky na schopnost řídit nebo obsluhovat stroje nebyly provedeny. Farmakologický

profil přípravku a pozorované nežádoucí účinky naznačují, že tento vliv není pravděpodobný.

4.8 Nežádoucí účinky

Níže jsou uvedeny nežádoucí účinky zaznamenané v klinických studiích :

Hlavními nežádoucí účinky hlášenými v souvislosti s podáním mykofenolát-mofetilu v kombinaci

s cyklosporinem a kortikosteroidy jsou průjem, leukopenie, sepse a zvracení a je také průkazně

zvýšená frekvence výskytu některých druhů infekcí (viz bod 4.4).

Malignity:

Pacienti léčení imunosupresivy včetně kombinací léčivých přípravků zahrnujících mykofenolát-

mofetil jsou vystaveni zvýšenému riziku výskytu lymfomů a dalších malignit, především na kůži (viz

bod 4.4). K rozvoji lymfoproliferativního onemocnění nebo lymfomu došlo u 0,6 % pacientů

užívajících mykofenolát-mofetil (2 g nebo 3 g denně) v kombinaci s dalšími imunosupresivy

v kontrolovaných klinických studiích u pacientů po transplantaci ledvin (údaje z dávkování 2 g

denně), transplantaci srdce nebo jater při sledování nejméně 1 rok. Karcinom kůže (kromě melanomu)

se objevil u 3,6 % pacientů; jiné typy malignit se objevily u 1,1 % pacientů. Údaje o bezpečnosti ze

tříletého sledování u pacientů po transplantaci ledvin nebo srdce neprokázaly žádné neočekávané

změny incidence malignit ve srovnání s údaji z ročního sledování. Pacienti po transplantaci jater byli

sledováni déle než rok, ale méně než 3 roky.

Oportunní infekce:

Všichni pacienti po transplantaci jsou vystaveni vyššímu riziku vzniku oportunní infekce, riziko se

zvyšuje s celkovou imunosupresivní zátěží (viz bod 4.4). Nejčastější oportunní infekce zaznamenané u

pacientů užívajících mykofenolát-mofetil (2 g nebo 3 g denně) s dalšími imunosupresivy

v kontrolovaných klinických studiích u pacientů po transplantaci ledvin (údaje z dávkování 2 g

denně), transplantaci srdce nebo jater při sledování po dobu nejméně 1 roku byly kandidóza kůže a

sliznic, CMV viremie/syndrom a herplex simplex. CMV viremie/syndrom byly zaznamenány u

13,5 % pacientů.

Děti a mladiství (od 2 do 18 let):

Druh a četnost výskytu nežádoucích účinků v klinické studii s 92 pacienty ve věkovém rozmezí od

2 do 18 let, kterým bylo perorálně podáváno 600 mg/m2 mykofenolát-mofetilu dvakrát denně, byly

obecně podobné nežádoucím účinkům, které byly zaznamenány u dospělých pacientů, kterým byl

podáván přípravek Myclausen v dávce 1 g dvakrát denně. Výjimku tvoří dětští pacienti, především

děti mladší 6 let, u kterých byl častější výskyt průjmu, sepse, leukopenie, anémie a infekce, ve

srovnání s dospělými pacienty.

Starší pacienti (≥ 65 let):

U starších pacientů (≥ 65 let) je obecně zvýšené riziko rozvoje nežádoucích účinků v důsledku

imunosuprese. Starší pacienti, a to především ti, kteří užívají přípravek Myclausen jako součást

imunosupresivní léčby, jsou ve srovnání s mladšími pacienty vystaveni zvýšenému riziku vzniku

některých infekcí (včetně cytomegalovirových invazivních onemocnění tkání) a zvýšenému riziku

krvácení do zažívacího traktu a plicního edému.

Další nežádoucí účinky:

Nežádoucí účinky vznikající v pravděpodobné nebo možné souvislosti s léčbou mykofenolát-

mofetilem zaznamenané u ≥1/10 a u ≥1/100 až <1/10 pacientů léčených mykofenolát-mofetilem

v kontrolovaných klinických studiích u pacientů po transplantaci ledvin (údaje z dávkování 2 g

denně), srdce nebo jater, jsou uvedeny v následující tabulce.

Nežádoucí účinky v pravděpodobné nebo možné souvislosti s léčbou mykofenolát-mofetilem v

klinických studiích hlášené u pacientů po transplantaci ledvin, srdce nebo jater při léčbě

mykofenolát-mofetilem v kombinaci s cyklosporinem a kortikosteroidy

V rámci třídy orgánových systémů jsou nežádoucí účinky seřazeny v rubrikách dle četnosti za použití

následujících kategorií: velmi časté (≥1/10); časté (≥1/100 až <1/10); méně časté (≥1/1000 až <1/100);

vzácné (≥1/10000 až <1/1,000); velmi vzácné(<1/10000), neznámé (není možno odhadnout na základě

dostupných dat). V každé skupině četností jsou nežádoucí účinky seřazeny podle klesající závažnosti.

Třída orgánových systémů

Nežádoucí účinky léčivého přípravku

Infekce a infestace Velmi časté Sepse, gastrointestinální kandidóza, infekce močových cest,

herpes simplex, herpes zoster

Časté

Pneumonie, chřipka, infekce dýchacích cest, respirační moniliáza,

gastrointestinální infekce, kandidóza, gastroenteritida, infekce,

bronchitida, faryngitida, sinusitida, plísňová onemocnění kůže,

kožní kandida, vaginální kandidóza, rinitida

Novotvary

benigní, maligní a

blíže neurčené

(zahrnující cysty a

polypy)

Velmi časté

Časté

Rakovina kůže, benigní kožní novotvar

Poruchy krve a

lymfatického

systému

Velmi časté Leukopenie, trombocytopenie, anémie

Časté

Pancytopenie, leukocytóza

Poruchy

metabolismu a

výživy

Velmi časté -

Časté

Acidóza, hyperkalémie, hypokalémie, hyperglykémie,

hypomagnezémie, hypokalcémie, hypercholesterolémie,

hyperlipidémie, hypofosfatémie, hyperurikémie, dna, anorexie

Psychiatrické

poruchy

Velmi časté -

Časté

Agitovanost, zmatenost, deprese, úzkost, poruchy myšlení,

nespavost

Poruchy

nervového

systému

Velmi časté -

Časté

Křeče, hypertonie, třes, somnolence, myastenický syndrom,

závratě, bolest hlavy, parestézie, dysgeuzie

Srdeční poruchy

Velmi časté -

Časté

Tachykardie

Cévní poruchy

Velmi časté -

Časté

Hypotenze, hypertenze, vazodilatace

Respirační, hrudní

a mediastinální

poruchy

Velmi časté -

Časté

Pleurální výpotek, dyspnoe, kašel

Gastrointestinální

poruchy

Velmi časté Zvracení, bolest břicha, průjem, nauzea

Časté

Krvácení ze zažívacího traktu, peritonitida, ileus, kolitida,

žaludeční vřed, duodenální vřed, gastritida, ezofagitida,

stomatitida, zácpa, dyspepsie, flatulence, eruktace

Poruchy jater a

žlučových cest

Velmi časté -

Časté

Hepatitida, žloutenka, hyperbilirubinémie

Poruchy kůže a

podkožní tkáně

Velmi časté

Časté

Hypertrofie kůže, vyrážka, akné, alopecie

Poruchy svalové a

kosterní soustavy a

pojivové tkáně

Velmi časté -

Časté

Artralgie

Poruchy ledvin a

Velmi časté -

Třída orgánových systémů

Nežádoucí účinky léčivého přípravku

Časté

Zhoršení funkce ledvin

Celkové poruchy a

reakce v místě

aplikace

Velmi časté -

Časté

Otok, pyrexie, třesavka, bolest, únava, asténie

Vyšetření

Velmi časté -

Časté

Zvýšení jaterních enzymů, zvýšení kreatininu v krvi, zvýšení

laktát-dehydrogenázy v krvi, zvýšení močoviny v krvi, zvýšení

alkalické fosfatázy v krvi, úbytek váhy

Poznámka: Fáze III klinického hodnocení prevence rejekce renálního, srdečního nebo jaterního

transplantátu se účastnilo 501 pacientů (mykofenolát-mofetil 2 g denně), 289 pacientů (mykofenolát-

mofetil 3 g denně), resp. 277 pacientů (mykofenolát-mofetil 2 g i.v./3 g p.o. denně).

Dále jsou uvedeny nežádoucí účinky zaznamenané v rámci postmarketingového sledování:

Nežádoucí účinky hlášené v rámci postmarketingového sledování s mykofenolát-mofetilem jsou

podobné nežádoucím účinkům zaznamenaným v kontrolovaných studiích u pacientů po transplantaci

ledvin, srdce nebo jater. Další nežádoucí účinky hlášené po uvedení přípravku na trh jsou uvedeny

níže s četnostmi, pokud jsou známy, uvedenými v závorkách.

Gastrointestinální systém:

gingivální hyperplazie (≥1/100 až <1/10), kolitida včetně kolitidy vyvolané cytomegalovirem (≥1/100

až <1/10), pankreatitida (≥1/100 až <1/10) a případy intestinální vilózní atrofie.

Onemocnění v důsledku imunosuprese:

závažné, život ohrožující infekce jako meningitida, infekční endokarditida, tuberkulóza a atypická

mykobakteriální infekce. U pacientů léčených imunosupresivy, včetně mykofenolát-mofetilu byly

zaznamenány případy s BK virem asociované nefropatie stejně jako případy s virem JC asociované

progresivní multifokální leukoencefalopatie (PML). Byly hlášeny případy agranulocytózy (≥1/1000 až

<1/100) a neutropenie, proto je doporučována pravidelná kontrola pacientů užívajících přípravek

Myclausen (viz bod 4.4). U pacientů léčených mykofenolát-mofetilem byly hlášeny případy výskytu

aplastické anémie a útlumu kostní dřeně, některé z nich byly fatální.

Poruchy krve a lymfatického systému:

U pacientů léčených mykofenolát-mofetilem byly zaznamenány případy čisté aplazie červené řady

(PRCA) (viz bod 4.4).

Ojedinělé případy abnormální morfologie neutrofilů, včetně získané Pelger-Huetovy anomálie, byly

pozorovány u pacientů léčených mykofenolát-mofetilem. Tyto změny nejsou spojovány s poruchou

funkce neutrofilů. Tyto změny mohou připomínat posun doleva (left shift) zralosti neutrofilů při

hematologických vyšetřeních, které pak mohou být chybně interpretovány jako příznaky infekce u

imunosuprimovaých pacientů, mezi něž patří i pacienti užívající mykofenolát-mofetil.

Hypersenzitivita: Byly hlášeny hypersensitivní reakce včetně angioneurotického edému a

anafylaktické reakce.

Kongenitální poruchy: další informace viz bod 4.6.

Respirační, hrudní a mediastinální poruchy:

U pacientů léčených mykofenolát-mofetilem v kombinaci s dalšími imunosupresivy byly ojediněle

hlášeny případy intersticiálního plicního onemocnění a plicní fibrózy, z nichž některé byly fatální.

4.9 Předávkování

Předávkování mykofenolát-mofetilem bylo hlášeno v klinických studiích i po uvedení přípravku na

trh. V mnoha případech nebylo spojeno s žádnými nežádoucími účinky. V případech, kdy byly při

předávkování hlášeny nežádoucí účinky, nepřekračovaly známý bezpečnostní profil léčivého

přípravku.

Lze předpokládat, že předávkování mykofenolát-mofetilem by se mohlo projevit nadměrnou supresí

imunitního systému a zvýšením vnímavosti k infekcím a k supresi kostní dřeně (viz bod 4.4). Dojde-li

k výskytu neutropenie, mělo by být podávání přípravku Myclausen přerušeno nebo by měla být

snížena dávka (viz bod 4.4).

Nelze očekávat, že by klinicky významné množství MPA nebo MPAG, bylo možno odstranit

hemodialýzou. Sekvestranty žlučových kyselin, např. cholestyramin, mohou napomoci odstranění

MPA snížením enterohepatální recirkulace léku (viz bod 5.2).

FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI

5.1 Farmakodynamické vlastnosti

Farmakoterapeutická skupina: imunosupresiva, ATC kód: L04AA06

Mykofenolát-mofetil je 2-morpholinoethyl ester mykofenolové kyseliny (MPA). MPA je silný,

selektivní, nekompetitivní a reversibilní inhibitor inosinmonofosfátdehydrogenázy, který inhibuje de novo

syntézu guanosinových nukleotidů, které tak nemohou být v dostatečné míře inkorporovány do

molekuly DNA. Zatímco jiné buňky mohou využít tzv. záchrannou syntézu purinových nukleosidů,

proliferace T a B lymfocytů je kriticky závislá na de novo syntéze purinů. Proto má MPA silnější

cytostatický efekt na lymfocyty než na jiné buňky.

5.2 Farmakokinetické vlastnosti

Po perorálním podání dochází k rychlé a intenzívní absorpci mykofenolát-mofetilu a úplné

presystémové metabolizaci na aktivní metabolit, MPA. Jak prokazuje potlačení rejekce transplantátu

po transplantaci ledvin, imunosupresivní aktivita mykofenolát-mofetilu odpovídá koncentraci MPA.

Průměrná biologická dostupnost perorálně podaného mykofenolát-mofetilu počítaná z AUC MPA byla

94 % v porovnání s i.v. podaným mykofenolát-mofetilem. Potrava neměla žádný vliv na míru

absorpce (MPA AUC) mykofenolát-mofetilu, když byl podán v dávce 1,5 g dvakrát denně pacientům s

ledvinným transplantátem. Hodnota Cmax MPA však poklesla o 40 % v přítomnosti potravy.

Mykofenolát-mofetil není po perorálním podání měřitelný v systémovém oběhu. Mykofenolát-mofetil

je v klinicky odpovídajících koncentracích vázán z 97 % na plazmatický albumin.

V důsledku enterohepatální cirkulace se přibližně 6-12 hodin po podání zjišťují sekundární vzestupy

plazmatické koncentrace MPA. Podání cholestyraminu (4 g třikrát denně) je spojeno s přibližně 40%

snížením hodnoty AUC MPA. To svědčí o značné enterohepatální recirkulaci.

MPA se metabolizuje především enzymem glukuronyl transferázou na fenolový glukuronid MPA

(MPAG), který není farmakologicky aktivní.

Zanedbatelné množství látky je vylučováno močí jako MPA (méně než 1 %). Při perorálním podání

radioaktivně značeného mykofenolát-mofetilu, kdy bylo dosaženo kompletního záchytu látky, bylo

zjištěno, že 93 % z podané dávky je vyloučeno v moči a 6 % ve stolici. Většina (kolem 87 %) z

podané dávky je vylučována močí ve formě MPAG.

V klinických koncentracích nejsou MPA a MPAG odstranitelné hemodialýzou. Při velmi vysokých

plazmatických koncentracích MPAG (> 100 µg/ml) však lze malé množství MPAG hemodialýzou

odstranit.

V době krátce po transplantaci (do 40 dnů) byly u pacientů po transplantaci ledvin, srdce nebo jater

průměrné hodnoty MPA AUC přibližně o 30 % nižší a hodnoty Cmax o 40 % nižší ve srovnání

s obdobím delší dobu po transplantaci (3–6 měsíců po transplantaci).

Porucha funkce ledvin:

Ve studii s jednorázovým podáním (6 pacientů v každé skupině) byly průměrné hodnoty plazmatické

AUC MPA u pacientů s těžkou chronickou poruchou funkce ledvin (glomerulární filtrace < 25 ml/min-

1 /1,73 m-2) vyšší o 28-75 % než u zdravých subjektů nebo u lehčího stupně postižení ledvin. AUC

MPAG po jedné dávce byla 3–6krát vyšší u subjektů s těžkou poruchou funkce ledvin, než u lehčích

forem anebo u zdravých subjektů. Tento nález byl v souladu s předpokládaným mechanismem

vylučování MPAG ledvinami. Opakované podávání u pacientů s těžkou chronickou poruchou funkce

ledvin nebylo testováno. K dispozici nejsou žádné údaje týkající se pacientů po transplantaci srdce

nebo jater s těžkou chronickou poruchou funkce ledvin.

Opožděný nástup funkce transplantátu:

U pacientů s opožděným nástupem funkce transplantátu byla průměrná AUC (0-12 h) MPA

srovnatelná s hodnotou u normálního nástupu funkce u pacientů po transplantaci. Průměrná hodnota

AUC (0–12 h) MPAG byla 2-3krát vyšší než u pacientů po transplantaci s normálním nástupem

funkce transplantátu. U pacientů s opožděným nástupem funkce transplantátu může dojít

k přechodnému zvýšení volné frakce a plazmatických koncentrací MPA. Nezdá se však, že by byla

úprava dávkování přípravku Myclausen nutná.

Porucha funkce jater:

U dobrovolníků s cirhózou jater byla funkce jaterní glukuronidace MPA relativně neovlivněna nemocí

jaterního parenchymu. Vliv jaterního onemocnění na tento proces závisí pravděpodobně na typu

onemocnění. Jaterní onemocnění s poruchou tvorby a vylučování žluče, jako je primární biliární

cirhóza, však může mít na tento proces odlišný vliv.

Děti a mladiství (od 2 do 18 let):

Farmakokinetické parametry byly vyhodnocovány u 49 dětských pacientů po transplantaci ledviny,

kterým byl perorálně podáván mykofenolát-mofetil v dávce 600 mg/m2 dvakrát denně. Při této dávce

bylo dosaženo hodnot AUC MPA podobných těm, které byly zaznamenány u dospělých pacientů po

transplantaci ledviny, kteří dostávali přípravek Myclausen v dávce 1 g dvakrát denně v časném a

pozdějším období po transplantaci. Hodnoty AUC MPA vyhodnocované v rámci věkových skupin

byly podobné v časném i pozdějším období po transplantaci.

Starší pacienti (≥ 65 let):

Farmakokinetické vlastnosti mykofenolát-mofetilu u starších pacientů nebyly vyhodnoceny.

Perorální kontraceptiva:

Farmakokinetika perorálních kontraceptiv nebyla společným podáváním s mykofenolát-mofetilem

ovlivněna (viz bod 4.5). V klinické studii, do níž bylo zařazeno 18 žen (které nepodstoupily

transplantaci a neužívaly žádná další imunosupresiva), prováděné po dobu 3 po sobě následujících

menstruačních cyklů, byl současně podáván mykofenolát-mofetil (1 g 2 krát denně) a kombinovaná

perorální kontraceptiva obsahující ethinylestradiol (0,02 mg - 0,04 mg) a levonorgestrel (0,05 mg -

0,15 mg), desogestrel (0,15 mg) nebo gestoden (0,05-0,10 mg). Výsledky této studie neprokázaly

žádné klinicky významné ovlivnění funkce orálních kontraceptiv (suprese ovulace) mykofenolát-

mofetilem. Sérové koncentrace LH, FSH a progesteronu nebyly významně ovlivněny.

5.3 Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti

V experimentálních modelech nebyl u mykofenolát-mofetilu prokázán tumorigenní potenciál.

Nejvyšší studovaná dávka v testech kancerogenity na zvířatech byla 2 až 3krát vyšší než systémová

expozice (AUC a Cmax) pozorovaná u pacientů po transplantaci ledvin s klinickou dávkou 2 g denně a

1,3-2krát vyšší než systémová expozice (AUC a Cmax) pozorovaná u pacientů po transplantaci srdce

s doporučenou klinickou dávkou 3 g denně.

Dva testy genotoxicity (test in vitro za využití myšího lymfomu a test in vivo za využití jadérek myší

kostní dřeně) prokázaly schopnost mykofenolát-mofetilu způsobit chromozomální aberace. Tyto

účinky mohou být ve vztahu k farmakodynamickému mechanizmu účinku látky, tj. k inhibici syntézy

nukleotidů v citlivých buňkách. Další in vitro testy pro určení možné genetické mutace neprokázaly

genotoxickou aktivitu.

Mykofenolát-mofetil neměl žádný vliv na plodnost potkaních samců při perorálním podávání v

dávkách do 20 mg/kg/den. Systémová expozice při této dávce představuje 2 až 3násobek klinické

expozice při doporučené dávce 2 g denně u pacientů po transplantaci ledvin a 1,3–2 násobek klinické

expozice při doporučené dávce 3 g denně u pacientů po transplantaci srdce.

Ve studii zkoumající vliv na samičí fertilitu a reprodukci u potkanů způsobila perorálně podaná dávka

4,5 mg/kg/den malformaci plodu (včetně anoftalmie, agnatie a hydrocefalu) v první generaci potomků

při nepřítomnosti mateřské toxicity. Systémová expozice při této dávce představuje přibližně polovinu

klinické expozice při doporučené dávce 2 g denně u pacientů po transplantaci ledvin a přibližně třetinu

klinické expozice při doporučené dávce 3 g denně u pacientů po transplantaci srdce. Nebyl pozorován

žádný vliv na fertilitu nebo reprodukční parametry matek nebo následujících generací zvířat.

V teratologických studiích na potkanech a králících se vyskytly resorpce plodu a malformace u

potkanů při dávkách 6 mg/kg/den (včetně anoftalmie, agnatie a hydrocefalu) a u králíků při dávkách

90 mg/kg/den (včetně anomálií kardiovaskulárního a renálního systému jako jsou ektopie srdce,

ektopie ledvin a diafragmatická a umbilikální hernie), bez příznaků mateřské toxicity. Systémová

expozice při této dávce představuje zhruba polovinu nebo méně než polovinu klinické dávky při

doporučené denní dávce 2 g u pacientů po transplantaci ledvin a přibližně třetinu klinické expozice při

doporučené dávce 3 g denně u pacientů po transplantaci srdce.

Viz bod 4.6.

Orgány, které byly především ovlivněny v toxikologických studiích s mykofenolát-mofetilem na

potkanech, myších, psech a opicích, byly hematopoetický a lymfatický systém. Ovlivnění těchto

systémů bylo pozorováno při systémové expozici v dávkách ekvivalentních nebo nižších než je

klinická expozice při doporučeném dávkování 2 g denně u příjemců renálního transplantátu. Účinky

na gastrointestinální systém byly u psů pozorovány při systémové expozici ekvivalentní nebo nižší než

je klinická expozice při doporučeném dávkování. Účinky na gastrointestinální a renální systém

spojené s dehydratací byly pozorovány u opic při nejvyšších testovaných dávkách (hladina systémová

expozice ekvivalentní nebo vyšší než hodnoty klinické expozice). Profil neklinické toxicity

mykofenolát-mofetilu je ve shodě s nežádoucími účinky pozorovanými v klinických studiích, jejichž

výsledky nyní představují relevantnější data o bezpečnosti pro lidskou populaci (viz bod 4.8).

FARMACEUTICKÉ ÚDAJE

6.1 Seznam pomocných látek

Jádro tablety:

mikrokrystalická celulosa

povidon (K-30)

sodná sůl kroskarmelosy

magnesium–stearát

Potah tablety:

polyvinylalkohol (částečně hydrolyzovaný)

oxid titaničitý (E171)

makrogol 3000

mastek

6.2 Inkompatibility

Neuplatňuje se

6.3 Doba použitelnosti

2 roky.

6.4 Zvláštní opatření pro uchovávání

Tento léčivý přípravek nevyžaduje žádné zvláštní podmínky uchovávání.

6.5 Druh obalu a velikost balení

Blistry PVC/hliník

1 krabička obsahuje 50 tablet (10 tablet v jednom blistru)

1 krabička obsahuje 150 tablet (10 tablet v jednom blistru)

Na trhu nemusí být všechny velikosti balení.

6.6 Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku a pro zacházení s ním

Protože byl mykofenolát-mofetilu prokázán teratogenní efekt u potkanů a králíků, neměly by se

potahované tablety přípravku Myclausen 500 mg drtit.

S nepoužitým přípravkem a částmi výrobku určenými k likvidaci by mělo být nakládáno v souladu

s místními požadavky.

DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI

Herbert J. Passauer GmbH & Co. KG

Stubenrauchstrasse 33, 14167

Berlin, Německo

Tel.: 0049 (0)30 744 60 12

Fax: 0049 (0)30 744 60 41

REGISTRAČNÍ ČÍSLO(A)

EU/1/10/647/001-002

DATUM PRVNÍ REGISTRACE/PRODLOUŽENÍ REGISTRACE

7. října 2010

10. DATUM REVIZE TEXTU

Podrobné informace o tomto přípravku jsou uveřejněny na webových stránkách Evropské agentury pro

léčivé přípravky (EMA) http://www.ema.europa.eu/

NÁZEV PŘÍPRAVKU

Myclausen 250 mg tvrdé tobolky

KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ

Jedna tvrdá tobolka obsahuje 250 mg mycophenolatum mofetilii .

Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.

LÉKOVÁ FORMA

Tvrdá tobolka

Podlouhlé bílé tobolky.

KLINICKÉ ÚDAJE

4.1 Terapeutické indikace

Myclausen je v kombinaci s cyklosporinem a kortikosteroidy indikován k profylaxi akutní rejekce u

pacientů po alogenní transplantaci ledviny, transplantaci srdce nebo transplantaci jater.

4.2 Dávkování a způsob podání

Léčba přípravkem Myclausen má být zahájena a dále vedena specialistou náležitě kvalifikovaným

v transplantologii.

Použití u ledvinového transplantátu:

Dospělí: počáteční dávku perorálního přípravku Myclausen je třeba podat do 72 hodin po

transplantaci. Doporučená dávka u pacientů po transplantaci alogenní ledviny je 1 g dvakrát denně

(denní dávka 2 g).

Děti a mladiství (od 2 do 18 let): doporučená dávka mykofenolát-mofetilu je 600 mg/m2, podávaná

perorálně dvakrát denně (až do maximální dávky 2 g denně). Myclausen tobolky mají být

předepisovány pouze pacientům, jejichž povrch těla dosahuje nejméně 1,25 m2. Pacientům s povrchem

těla 1,25 m² až 1,5 m² lze předepsát Myclausen tobolky v dávce 750 mg dvakrát denně ( denní dávka

1,5 g). Pacientům s povrchem těla větším než 1,5 m² lze předepsat Myclausen tobolky v dávce 1 g

dvakrát denně (2 g denně). Vzhledem k tomu, že u této skupiny pacientů (viz bod 4.8) dochází k

častějšímu výskytu některých nežádoucích účinků ve srovnání s dospělými, je v některých případech

nezbytné přistoupit k dočasnému snížení dávky nebo k přerušení léčby. Proto je třeba brát v úvahu

příslušné klinické projevy, včetně závažnosti účinků.

Děti (< 2 roky): jsou k dispozici pouze omezené údaje týkající se bezpečnosti a účinnosti u dětí

mladších 2 let. Tyto údaje jsou nedostatečné pro stanovení dávek přípravku, a z tohoto důvodu není

podávání přípravku u této věkové skupiny doporučeno.

Použití u srdečních transplantátů:

Dospělí: počáteční dávku přípravku Myclausen je třeba podat perorálně do 5 dnů po transplantaci

srdce. Doporučená dávka u pacientů po transplantaci srdce je 1,5 g dvakrát denně (denní dávka 3 g).

Děti a adolescenti (mladší 18 let): nejsou k dispozici žádné údaje týkající se použití přípravku u

dětských pacientů po transplantaci srdce.

Použití u jaterních transplantátů:

Dospělí: první 4 dny po transplantaci jater se podává intravenózně infuzní roztok mykofenolát-

mofetilu , perorální léčba přípravkem Myclausen by měla být zahájena co nejdříve, hned jakmile ji

pacient začne tolerovat. Doporučená perorální dávka je u pacientů po transplantaci jater 1,5 g dvakrát

denně (tj. 3 g denně).

Děti a adolescenti (mladší 18 let): nejsou k dispozici žádné údaje týkající se použití přípravku u

dětských pacientů po transplantaci jater.

Použití u starších pacientů (≥65 let): doporučená dávka 1,0 g dvakrát denně po transplantaci ledvin a

1,5g dvakrát denně po transplantaci srdce nebo jater je vhodná pro starší pacienty.

Dávkování při renálním selhání: pacienti po transplantaci ledvin s těžkým chronickým selháním ledvin

(glomerulární filtrace < 25 ml/min/1,73 m2) po uplynutí akutního potransplantačního období, by

neměli překročit dávku 1 g dvakrát denně. Tyto pacienty je třeba pečlivě sledovat. Při opoždění

nástupu funkce transplantovaného orgánu není nutno zvláště upravovat dávkování (viz bod 5.2).

K dispozici nejsou žádné údaje týkající se pacientů po transplantaci srdce nebo jater s těžkým

chronickým selháním ledvin.

Použití u pacientů s těžkým jaterním postižením: u pacientů po transplantaci ledvin s těžkým

postižením jaterního parenchymu není potřeba měnit dávku. K dispozici nejsou žádné údaje týkající se

pacientů po transplantaci srdce s těžkým jaterním postižením.

Léčba v průběhu rejekce transplantátu: MPA (mykofenolová kyselina) je účinným metabolitem

mykofenolát-mofetilu. Rejekce renálního transplantátu nevede ke změnám farmakokinetiky MPA,

které by vyžadovaly snížení dávky nebo přerušení léčby přípravkem Myclausen. Podobně není také

třeba úprava dávkování po rejekci transplantovaného srdce. K dispozici nejsou žádné údaje týkající se

pacientů s rejekcí transplantovaných jater.

Způsob podání

Tobolky je třeba polykat celé a zapít sklenicí vody. Tobolky se nesmí lámat nebo drtit.

4.3 Kontraindikace

Byly zaznamenány hypersenzitivní reakce na mykofenolát-mofetil(viz bod 4.8). Z tohoto důvodu je

přípravek Myclausen kontraindikován u pacientů s přecitlivělostí na mykofenolát-mofetil nebo

mykofenolovou kyselinu.

Přípravek Myclausen je kontraindikován u kojících žen (viz bod 4.6).

4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití

Pacienti léčení imunosupresivy včetně kombinací léčivých přípravků zahrnujících přípravek

Myclausen jsou vystaveni zvýšenému riziku výskytu lymfomů a dalších malignit, především na kůži

(viz bod 4.8). Míra tohoto rizika je zřejmě spíše ve vztahu k intenzitě a trvání imunosuprese, než k

typu použitého přípravku. Tak jako u všech pacientů, kteří jsou vystaveni vyššímu riziku vzniku

rakoviny kůže, doporučuje se omezit expozici slunečnímu a UV-záření nošením ochranných oděvů a

používáním opalovacích krémů s vysokým ochranným faktorem.

Pacienti užívající přípravek Myclausen musí být upozorněni, že je třeba okamžitě hlásit lékaři, pokud

se objeví známky infekce, nečekané hematomy, krvácení nebo jakékoli další příznaky útlumu kostní

dřeně.

Pacienti léčení imunosupresivy, včetně přípravku Myclausen, ma jí vyšší r iziko vz niku opor tunních

infekcí (bakteriálních, mykotických, virových a protozoálních), fatálních infekcí a sepse (viz bod 4.8).

Mezi oportunní infekce patří i s virem BK asociovaná nefropatie a s JC virem asociovaná progresivní

multifokální le ukoencefalopatie (PML). Tyto infekce jsou často spojené s vyšší c elkovou

imunosupresivní zátěží a mohou vést k závažným, nebo fatálním stavům, které by měl lékař zvažovat

v diferenciální diagnóze u imunosuprimovaných pacientů s poruchou r enálních f unkcí n ebo

neurologickými symptomy.

U pacientů léčených přípravkem Myclausen je třeba monitorovat počet neutrofilů. Rozvoj neutropenie

může být důsledkem podávání přípravku Myclausen samotného, další současné medikace, virových

infekcí nebo kombinací těchto vlivů. Pacientům užívajícím Myclausen je třeba vyšetřit kompletní

krevní obraz jednou týdně v průběhu prvního měsíce, dvakrát za měsíc ve druhém a třetím měsíci

léčby a dále jednou za měsíc do konce prvního roku. Pokud dojde k rozvoji neutropenie (absolutní

počet neutrofilů < 1,3 x 103/µl), může být vhodné přerušení nebo ukončení léčby přípravkem

Myclausen.

U pacientů léčených mykofenolát-mofetilem v kombinaci s dalšími imunosupresivními látkami

byly zaznamenány případy čisté aplazie červené řady (PRCA). Mechanismus, jakým mofetil-

mykofenolát indukuje PRCA, není známý. PRCA může být zvrácena snížením dávek nebo

přerušením terapie přípravkem Myclausen. Změny v léčbě přípravkem Myclausen by u pacientů

po transplantaci měly být prováděny pouze pod dohledem lékaře, který má zkušenosti s léčbou

takovýchto pacientů, aby se minimalizovalo riziko odloučení štěpu (viz bod 4.8).

Pacienti by měli být poučeni, že v průběhu léčby přípravkem Myclausen mohou být vakcinace méně

účinné a že by nemělo být prováděno očkování živými oslabenými vakcínami (viz bod 4.5). Očkování