Příloha č. 2 k rozhodnutí o registraci sp.zn. sukls42206-7/2009

PŘÍBALOVÁ INFORMACE: INFORMACE PRO UŽIVATELE

Mirpresoc 40 mg tablety Mirpresoc 80 mg tablety

Telmisartanum

Přečtěte si pozorně celou příbalovou informaci dříve, než začnete tento přípravek užívat.

 Ponechte si příbalovou informaci pro případ, že si ji budete potřebovat přečíst znovu.  Máte-li případně další otázky, zeptejte se, prosím, svého lékaře nebo lékárníka.  Tento přípravek byl předepsán Vám, a proto jej nedávejte žádné další osobě. Mohl by jí ublížit,

a to i tehdy, má-li stejné příznaky jako Vy.

 Pokud se kterýkoli z nežádoucích účinků vyskytne v závažné míře, nebo pokud si všimnete

jakýchkoli nežádoucích účinků, které nejsou uvedeny v této příbalové informaci, prosím, sdělte to svému lékaři nebo lékárníkovi.

V příbalové informaci naleznete: 1. Co je Mirpresoc 40/80 mg tablety a k čemu se používá 2. Čemu musíte věnovat pozornost, než začnete Mirpresoc 40/80 mg tablety používat 3. Jak se Mirpresoc 40/80 mg tablety používá 4. Možné nežádoucí účinky 5 Jak Mirpresoc 40/80 mg tablety uchovávat 6. Další informace 1. CO JE Mirpresoc 40/80 mg tablety A K ČEMU SE POUŽÍVÁ Mirpresoc patří ke skupině léků, které jsou známy jako blokátory (antagonisté) receptoru angiotenzinu II. Angiotenzin II je látka, která vzniká v těle. Jejím účinkem dochází k zúžení cév, čímž se zvyšuje krevní tlak. Přípravek Mirpresoc blokuje účinek angiotenzinu II, takže dochází k roztažení cév a tím ke snížení krevního tlaku. Přípravek Mirpresoc se užívá k léčbě esenciální hypertenze (vysoký krevní tlak). „Esenciální“ znamená, že vysoký krevní tlak není způsoben žádnými jinými okolnostmi. Pokud není vysoký krevní tlak léčen, může poškozovat krevní cévy v řadě orgánů, což může někdy vést k srdečnímu infarktu, k selhání srdce nebo ledvin, k cévní mozkové příhodě (mrtvici), nebo ke slepotě. V době před vznikem poškození zvýšený krevní tlak obvykle nemá žádné příznaky. Proto je velmi důležité pravidelným měřením ověřovat, zda jsou hodnoty krevního tlaku v normálním rozmezí. Přípravek Mirpresoc se rovněž používá ke snížení kardiovaskulárních příhod (tj. srdeční záchvat nebo cévní mozková příhoda) u pacientů, kteří jsou rizikoví, protože mají omezený nebo zablokovaný přívod krve do srdce či nohou, případně prodělali cévní mozkovou příhodu nebo mají vysoce rizikový diabetes (cukrovku). Lékař Vás může informovat o tom, zda Vám hrozí vysoké riziko takové příhody.

2. ČEMU MUSÍTE VĚNOVAT POZORNOST, NEŽ ZAČNETE PŘÍPRAVEK Mirpresoc 40/80 mg tablety UŽÍVAT Neužívejte přípravek Mirpresoc • jestliže jste alergický/á (přecitlivělý/á) na telmisartan nebo na kteroukoli další složku přípravku Mirpresoc (viz bod Další informace, kde je uveden seznam pomocných látek). • jestliže jste více než 3 měsíce těhotná. (Také je lepší vyhnout se užívání přípravku Mirpresoc v časném těhotenství – viz bod Těhotenství.) • jestliže máte závažné jaterní onemocnění, jako je cholestáza nebo obstrukce žlučových cest (problémy s odváděním žluči z jater a ze žlučníku) nebo jakékoliv jiné závažné jaterní onemocnění. Jestliže se Vás cokoliv z výše uvedeného týká, oznamte to svému lékaři nebo lékárníkovi před tím, než začnete přípravek Mirpresoc užívat. Zvláštní opatrnosti při použití přípravku Mirpresoc je zapotřebí Oznamte svému lékaři, jestliže trpíte nebo jste v minulosti trpěl(a) některým z následujících stavů nebo onemocnění: • Onemocnění ledvin nebo prodělaná transplantace ledvin • Stenóza renální artérie (zúžení tepny, která přivádí krev do jedné nebo do obou ledvin) • Onemocnění jater • Problémy se srdcem • Zvýšená hladina hormonu aldosteron (zadržování vody a solí v těle spolu s kolísáním různých krevních minerálů) • Nízký krevní tlak (hypotenze), který s vyšší pravděpodobností může nastat v případě dehydratace organismu (tj. při nadměrné ztrátě vody z těla) nebo při nedostatku soli v těle, způsobeném močopudnou (diuretickou) terapií (tj. „tabletami na odvodnění", tzv. diuretiky), při stravě s nízkým obsahem soli, při průjmech nebo zvracení • Zvýšená hladina draslíku v krvi • Cukrovka Musíte sdělit svému lékaři, pokud se domníváte, že jste (nebo můžete být) těhotná. Podávání přípravku Mirpresoc se nedoporučuje v časném těhotenství a nesmí se užívat, jestliže jste těhotná déle než 3 měsíce, protože může způsobit závažné poškození plodu, pokud se užívá v tomto období (viz bod Těhotenství). V případě operace nebo narkózy je nutno sdělit lékaři, že užíváte přípravek Mirpresoc. Použití přípravku Mirpresoc u dětí a dospívajících ve věku do 18 let se nedoporučuje. Podobně jako je tomu u všech ostatních blokátorů receptoru angiotenzinu II, může být přípravek Mirpresoc méně účinný při snižování krevního tlaku u pacientů černošské rasy. Vzájemné působení s dalšími léčivými přípravky Prosím, informujte svého lékaře nebo lékárníka o všech lécích, které užíváte nebo jste užíval(a) v nedávné době, a to i o lécích, které jsou dostupné bez lékařského předpisu. Váš lékař může dospět k závěru, že je třeba změnit dávkování některých jiných léčivých přípravků, které užíváte, nebo že je nutno přijmout další opatření. V některých případech možná budete muset užívání některého léku

ukončit. To se týká zejména léků uvedených níže, pokud se užívají současně s přípravkem Mirpresoc: • Léky obsahující lithium, užívané k léčbě některých typů deprese. • Léky, které mohou zvýšit hladinu draslíku v krvi, jako jsou náhražky soli obsahující draslík, draslík šetřící močopudné léky (draslík šetřící diuretika tzv. „tablety na odvodnění“), ACE inhibitory, blokátory receptoru angiotenzinu II, NSAIDs (nesteroidní protizánětlivé léky, například kyselina acetylsalicylová nebo ibuprofen), heparin, imunosupresiva (například cyklosporin nebo takrolimus) a antibiotikum trimethoprim. • Diuretika (močopudné léky, „tablety na odvodnění") mohou vést k nadměrným ztrátám vody z těla a k nízkému krevnímu tlaku (hypotenzi), zejména jsou-li užívány ve vysokých dávkách současně s přípravkem Mirpresoc. Podobně jako u jiných léků na snížení krevního tlaku může být účinek přípravku Mirpresoc oslaben, pokud současně užíváte léky ze skupiny NSAIDs (nesteroidní protizánětlivé léky, například kyselina acetylsalicylová nebo ibuprofen) nebo kortikosteroidy. Přípravek Mirpresoc může zesilovat účinek jiných léků na snížení krevního tlaku, které jsou užívány k léčbě vysokého krevního tlaku. Užívání přípravku Mirpresoc s jídlem a pitím Můžete užívat přípravek Mirpresoc s jídlem nebo bez něj. Těhotenství a kojení Těhotenství Musíte sdělit svému lékaři, pokud se domníváte, že jste (nebo můžete být) těhotná. Lékař Vám obvykle poradí přestat s užíváním přípravku Mirpresoc dříve než otěhotníte nebo jakmile zjistíte, že jste těhotná, a doporučí Vám užívat jiný lék místo přípravku Mirpresoc. Přípravek Mirpresoc se nedoporučuje v časném těhotenství a nesmí se užívat, jestliže jste těhotná déle než 3 měsíce, protože při užívání v období po třetím měsíci těhotenství může způsobit závažné poškození plodu. Kojení Poraďte se s lékařem, pokud kojíte nebo začínáte s kojením. Přípravek Mirpresoc se nedoporučuje u kojících matek a lékař Vám zřejmě zvolí jinou léčbu, pokud si budete přát kojit, zejména pokud je Vaše dítě novorozenec nebo se narodilo předčasně. Řízení dopravních prostředků a obsluha strojů Nejsou k dispozici žádné informace o účincích přípravku Mirpresoc na schopnost řízení dopravních prostředků nebo obsluhy strojů. Někteří lidé během léčby vysokého krevního tlaku pociťují závratě nebo únavu. Pokud pociťujete závrať nebo únavu, neřiďte dopravní prostředky a neobsluhujte stroje. 3. JAK SE PŘÍPRAVEK Mirpresoc 40/80 mg tablety UŽÍVÁ Přípravek Mirpresoc vždy užívejte přesně podle pokynů svého lékaře. Pokud si nejste jistý(á), poraďte se se svým lékařem nebo lékárníkem.

Pro získání tablety postupujte následovně: 1.-

Oddělte jednotlivý článek blistru od zbytku stripu jemným odtržením podél ražení.

2.-

Pečlivě odloupněte zadní stranu.

3.- Tabletu vytlačte.

Obvyklá dávka přípravku Mirpresoc je jedna tableta denně. Snažte se užívat tablety každý den ve stejnou dobu. Mirpresoc můžete užívat s jídlem nebo bez něj. Tablety je třeba spolknout a zapít vodou nebo jiným nealkoholickým nápojem. Pokud Vám lékař neřekne jinak, je důležité, abyste užívali přípravek Mirpresoc každý den. Pokud se domníváte, že je účinek přípravku Mirpresoc příliš silný nebo příliš slabý, poraďte se se svým lékařem nebo lékárníkem. Pro léčbu vysokého krevního tlaku je obvyklá dávka přípravku Mirpresoc pro většinu pacientů jedna 40mg tableta jednou denně pro kontrolu krevního tlaku po dobu 24 hodin. Mirpresoc může být rovněž použit v kombinaci s diuretiky ("močopudné tablety"), jako je například hydrochlorthiazid, u něhož byl prokázán přídavný účinek na snížení krevního tlaku při použití s přípravkem Mirpresoc. Pro snížení kardiovaskulárních příhod je obvyklá dávka Mirpresoc jedna 80mg tableta jednou denně. Na počátku preventivní léčby přípravkem Mirpresoc je zapotřebí často měřit krevní tlak. Pokud Vám játra nefungují správně, obvyklá dávka by neměla překročit 40 mg jednou denně. Jestliže jste užil(a) více přípravku Mirpresoc, než jste měl(a) Jestliže jste nedopatřením užil(a) příliš mnoho tablet, poraďte se ihned se svým lékařem, lékárníkem, nebo na pohotovostním oddělení nejbližší nemocnice. Jestliže jste zapomněl(a) užít přípravek Mirpresoc Jestliže jste zapomněl(a) užít dávku přípravku Mirpresoc, nedělejte si starosti. Vezměte ji, jakmile si vzpomenete, a poté pokračujte jako dříve. Jestliže si tabletu jeden den nevezmete, vezměte si normální dávku následující den. Nezdvojujte následující dávku, abyste nahradil(a) vynechanou dávku. Máte-li jakékoli další otázky týkající se užívání tohoto přípravku, zeptejte se svého lékaře nebo lékárníka. 4. MOŽNÉ NEŽÁDOUCÍ ÚČINKY Podobně jako všechny léky, může mít i Mirpresoc nežádoucí účinky, které se ale nemusí vyskytnout u každého. Tyto nežádoucí účinky se mohou vyskytnout s četností, která je definována takto:

 velmi časté: vyskytují se u více než 1 pacienta z 10  časté: vyskytují se u 1 až 10 pacientů ze 100  méně časté: vyskytují se u 1 až 10 pacientů z 1000  vzácné: vyskytují se u 1 až 10 pacientů z 10 000  velmi vzácné: vyskytují se u méně než 1 pacienta z 10 000  není známo: četnost výskytu z dostupných údajů nelze určit

Mezi časté nežádoucí účinky může patřit: nízký krevní tlak (hypotenze) u pacientů léčených kvůli snížení kardiovaskulárních příhod. Mezi méně časté nežádoucí účinky může patřit:

infekce horních cest dýchacích (např. bolesti v krku, zánět vedlejších nosních dutin, nachlazení), infekce močových cest, nedostatek červených krvinek (anémie), vysoké hladiny draslíku, pocit smutku (deprese), omdlévání (synkopa), problémy s usínáním, pocit točení hlavy (vertigo), pomalý srdeční tep (bradykardie), nízký krevní tlak (hypotenze) u pacientů léčených kvůli vysokému krevnímu tlaku, závratě při přechodu do vzpřímené polohy (ortostatická hypotenze), dechová nedostatečnost, bolest břicha, průjem, diskomfort v břišní krajině, nadýmání, zvracení, zvýšené pocení, svědění, léková vyrážka, bolest svalů (myalgie), bolest zad, zhoršení funkce ledvin včetně akutního selhání ledvin, a bolest na hrudi, pocit slabosti a zvýšená hladina kreatininu v krvi. Mezi vzácné nežádoucí účinky může patřit: nízký počet krevních destiček (trombocytopenie), alergická reakce (např. vyrážka, svědění, dýchací obtíže, sípání, otok obličeje nebo nízký krevní tlak), pocit úzkosti, zhoršené vidění, rychlý srdeční tep (tachykardie), podrážděný žaludek, sucho v ústech, abnormální funkce jater, silná léková vyrážka, zarudnutí kůže, rychlý otok kůže a sliznic (angioedém), ekzém (kožní porucha), bolest kloubů (artralgie), bolest v končetinách, příznaky slabosti, onemocnění podobné chřipce, zvýšené hladiny kyseliny močové, kreatininu, jaterních enzymů nebo kreatin fosfokinázy v krvi a snížená hladina hemoglobinu (krevní protein). Mezi nežádoucí účinky s neznámou frekvencí výskytu může patřit: zvýšení počtu určitých bílých krvinek (eozinofilie), závažná alergická reakce (např. vyrážka, svědění, dýchací obtíže, sípání, otok obličeje nebo nízký krevní tlak), kopřivka (urtikarie), zánět šlach, a sepse* (často nazývaná "otrava krve", což je závažná infekce se zánětlivou odezvou v celém organismu, která může vést i ke smrti). *V dlouhodobé studii zahrnující více než 20 000 pacientů prodělalo sepsi více pacientů léčených telmisartanem ve srovnání s pacienty, kteří telmisartan neužívali. Příhoda se mohla stát náhodně nebo mohla souviset s dosud neznámým mechanismem. Pokud se kterýkoli z nežádoucích účinků vyskytne v závažné míře, nebo pokud si všimnete jakýchkoli nežádoucích účinků, které nejsou uvedené v této příbalové informaci, prosím, sdělte to svému lékaři nebo lékárníkovi. 5. JAK PŘÍPRAVEK Mirpresoc 40/80 mg tablety UCHOVÁVAT Uchovávejte mimo dosah a dohled dětí. Nepoužívejte přípravek Mirpresoc po uplynutí doby použitelnosti uvedené na krabičce a blistru za „Použitelné do:“. Doba použitelnosti se vztahuje k poslednímu dni uvedeného měsíce. Tento léčivý přípravek nevyžaduje žádné zvláštní podmínky uchovávání. Léčivé přípravky se nesmí vyhazovat do odpadních vod nebo domácího odpadu. Zeptejte se svého lékárníka, jak máte likvidovat přípravky, které již nepotřebujete. Tato opatření pomáhají chránit životní prostředí.

6. DALŠÍ INFORMACE Co přípravek Mirpresoc obsahuje • Léčivou látkou je telmisartanum: jedna tableta přípravku Mirpresoc 40 mg obsahuje telmisartanum 40 mg; jedna tableta přípravku Mirpresoc 80 mg obsahuje telmisartanum 80 mg. • Pomocnými látkami jsou povidon, meglumin, hydroxid sodný, manitol, krospovidon a magnesium-stearát. Jak Mirpresoc vypadá a co obsahuje toto balení Mirpresoc jsou tablety. Mirpresoc 40 mg: bílé, oválné tablety. Mirpresoc 80 mg: bílé, oválné tablety. Přípravek Mirpresoc se dodává v Al-Al blistrech obsahujících 14, 28, 30, 56, 84, 90 a 98 tablet.

Na trhu nemusí být všechny velikosti balení nebo síly tablet. Držitel rozhodnutí o registraci a výrobce Držitel rozhodnutí o registraci: LABORATORIOS LICONSA, S.A., Gran Via Carlos III, 98 - 7º, Barcelona, Španělsko Výrobce: Laboratorios LICONSA, S.A. Avda. Miralcampo, Nº 7, Polígono Industrial Miralcampo 19200 Azuqueca de Henares (Guadalajara), Španělsko Tento léčivý přípravek je v členských státech EHP registrován pod těmito názvy: Portugalsko, Rakousko, Belgie, Česká republika, Německo, Španělsko, Finsko, Francie, Irsko, Nizozemsko, Polsko, Slovinsko, Slovensko, Velká Británie: Mirpresoc 20, 40 a 80 mg tablety Tato příbalová informace byla naposledy schválena: 8.12.2010

Příloha č. 3 k rozhodnutí o registraci sp.zn. sukls42206-7/2009

SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU

1. NÁZEV PŘÍPRAVKU Mirpresoc 40 mg tablety Mirpresoc 80 mg tablety 2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ Mirpresoc 40 mg tablety: Jedna tableta obsahuje telmisartanum 40 mg Mirpresoc 80 mg tablety: Jedna tableta obsahuje telmisartanum 80 mg Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1. 3. LÉKOVÁ FORMA Tablety Mirpresoc 40 mg: jsou bílé, oválné tablety. Mirpresoc 80 mg: jsou bílé, oválné tablety. 4. KLINICKÉ ÚDAJE 4.1 Terapeutické indikace Hypertenze: Léčba esenciální hypertenze u dospělých pacientů. Prevence kardiovaskulárních onemocnění: Snížení kardiovaskulární morbidity u pacientů s: i) projevy atero-trombotického kardiovaskulárního onemocnění (při anamnéze koronárního srdečního onemocnění, cévní mozkové příhody nebo onemocnění periferních arterií) nebo ii) diabetes mellitus 2. typu s dokumentovaným poškozením cílových orgánů. 4.2 Dávkování a způsob podání Léčba esenciální hypertenze: Obvyklá účinná dávka je 40 mg jednou denně. U některých pacientů se příznivý výsledek dostavuje již při denní dávce 20 mg. V případech, kdy se nedosáhne požadovaných hodnot krevního tlaku, lze dávku telmisartanu zvýšit až na 80 mg jednou denně. Alternativně lze telmisartan použít v kombinaci s diuretiky thiazidového typu, jako např. hydrochlorothiazidem, u kterého bylo prokázáno, že má aditivní účinek na snížení krevního tlaku telmisartanem. Pokud se uvažuje o zvyšování dávek, je třeba přihlížet k okolnosti, že maximálního antihypertenzního účinku se obvykle dosáhne za čtyři až osm týdnů po zahájení léčby (viz bod 5.1). Prevence kardiovaskulárních onemocnění: Doporučená dávka je 80 mg jednou denně. Je známo, že dávky nižší než 80 mg telmisartanu jsou účinné při snižování kardiovaskulární morbidity.

1/12

Při zahájení léčby telmisartanem za účelem snížení kardiovaskulární morbidity se doporučuje provádět pečlivé sledování krevního tlaku a, bude-li to vhodné, může být nezbytná úprava medikací, které snižují krevní tlak. Mirpresoc se může užívat s jídlem nebo bez jídla. Poškození funkce ledvin: U pacientů s mírným až středně závažným poškozením ledvin není třeba upravovat dávkování. U pacientů se závažným poškozením ledvin nebo postupujících hemodialýzu jsou omezené zkušenosti. U těchto pacientů je doporučena nižší úvodní dávka 20 mg (viz bod 4.4). Poškození funkce jater: U pacientů s mírným až středně závažným poškozením funkce jater by dávka neměla přesáhnout 40 mg jednou denně (viz bod 4.4). Starší pacienti Úprava dávkování u starších pacientů není nutná. Pediatričtí pacienti Podávání přípravku Mirpresoc se pro nedostatek údajů o bezpečnosti a účinnosti u dětí do 18 let nedoporučuje. 4.3 Kontraindikace • Přecitlivělost na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku tohoto přípravku (viz bod 6.1) • Druhý a třetí trimestr těhotenství (viz bod 4.4 a 6.4) • Obstrukce žlučovodů • Závažné poškození funkce jater 4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití Těhotenství: Léčba pomocí antagonistů receptoru angiotensinu II nesmí být během těhotenství zahájena. Pokud není pokračování v léčbě antagonisty receptoru angiotensinu II považováno za nezbytné, pacientky plánující těhotenství musí být převedeny na jinou léčbu hypertenze, která má ověřený bezpečnostní profil, pokud jde o podávání v těhotenství. Pokud je zjištěno těhotenství, léčba pomocí antagonistů receptoru angiotensinu II musí být ihned ukončena, a pokud je to vhodné, může být zahájena alternativní léčba (viz body 4.3 a 4.6). Poškození funkce jater: Vzhledem k tomu, že se telmisartan vylučuje především žlučí, nesmí být Mirpresoc podáván pacientům s cholestázou, obstrukcí žlučovodů nebo závažným poškozením jater (viz bod 4.3). U těchto pacientů se předpokládá snížení jaterní clearance telmisartanu. Pacientům s mírným až středně závažným poškozením jater může být Mirpresoc podán pouze se zvýšenou opatrností. Renovaskulární hypertenze: Pacientům s oboustrannou stenózou renální arterie nebo se stenózou arterie zásobující jedinou funkční ledvinu, kteří jsou léčeni přípravky ovlivňujícími renin-angiotenzin-aldosteronový systém, hrozí zvýšené riziko těžké hypotenze a renální nedostatečnosti. Renální poškození a transplantace ledvin: Pokud je přípravek Mirpresoc podáván pacientům s poruchou funkce ledvin, je doporučena pravidelná kontrola hladin draslíku a kreatininu v krvi. Nejsou žádné zkušenosti s podáváním přípravku Mirpresoc pacientům po nedávné transplantaci ledvin.

2/12

Intravaskulární hypovolemie: U pacientů s poklesem objemu nebo koncentrace sodíku v důsledku intenzivní diuretické terapie, omezování soli v dietě, průjmu nebo zvracení se zejména po první dávce přípravku Mirpresoc může objevit symptomatická hypotenze. Takové stavy by se měly ještě před podáním přípravku Mirpresoc korigovat, stejně jako snížení intravaskulárního objemu nebo deplece sodíku. Duální blokáda renin-angiotenzin-aldosteronového systému: V důsledku inhibice renin-angiotenzin-aldosteronového systému byly hlášeny u vnímavých jedinců hypotenze a změny renálních funkcí (včetně akutního renálního selhání), zvláště v kombinaci s léčivými přípravky, které ovlivňují tento systém. Duální blokáda renin-angiotenzin-aldosteronového systému (např. přidáním ACE inhibitoru k antagonistovi receptoru angiotenzinu II) se proto nedoporučuje u pacientů s již regulovaným krevním tlakem a musí být omezena na individuálně definované případy s přísným sledováním renálních funkcí. Ostatní stavy provázené stimulací renin-angiotenzin-aldosteronového systému: U pacientů, jejichž cévní tonus a renální funkce závisejí převážně na aktivitě renin-angiotenzin-aldosteronového systému (např. u pacientů se závažným městnavým srdečním selháním nebo s průvodním onemocněním ledvin, včetně stenózy renální arterie), byla léčba dalšími přípravky, které ovlivňují tento systém, jako je telmisartan, spojena s akutní hypotenzí, hyperazotemií, oligurií nebo vzácně i s akutním selháním ledvin (viz bod 4.8). Primární aldosteronismus: Pacienti s primárním aldosteronismem obvykle nereagují na antihypertenziva působící mechanismem inhibice renin-angiotenzin-aldosteronového systému. V těchto případech se léčba telmisartanem nedoporučuje. Stenóza aortální a mitrální chlopně, obstrukční hypertrofická kardiomyopatie: Stejně jako u ostatních vazodilatancií je třeba věnovat zvlášť zvýšenou pozornost pacientům trpícím stenózou aortální nebo mitrální chlopně nebo obstrukční hypertrofickou kardiomyopatií. Hyperkalemie: Podávání léčivých přípravků, které ovlivňují renin-angiotenzin-aldosteronový systém, může vést k hyperkalemii. U starších pacientů, u pacientů s poškozením funkce ledvin, u diabetiků, u pacientů současně léčených jinými přípravky, které mohou zvyšovat hladinu draslíku, a/nebo u pacientů s interkurentními příhodami může být hyperkalemie fatální. Před zvažováním současného podávání léčivých přípravků, které ovlivňují renin-angiotenzin-aldosteronový systém, je nutno zhodnotit poměr přínosu a rizika. Hlavní rizikové faktory hyperkalemie, které je třeba zvažovat, jsou: - Diabetes mellitus, poškozená funkce ledvin, věk (>70 let) - Kombinace s jedním nebo více léčivými přípravky, které ovlivňují renin-angiotenzin-aldosteronový systém, a/nebo s přípravky doplňujícími draslík. Léčivé přípravky nebo terapeutické třídy léčivých přípravků, které mohou vyvolat hyperkalemii, jsou náhražky soli obsahující draslík, draslík šetřící diuretika, ACE inhibitory, antagonisté receptoru angiotenzinu II, nesteroidní protizánětlivé léčivé přípravky (NSAIDs, včetně selektivních COX-2 inhibitorů), heparin, imunosupresiva (cyklosporin nebo takrolismus) a trimethoprim. - Interkurentní příhody, zejména dehydratace, akutní srdeční dekompenzace, metabolická acidóza, zhoršení renálních funkcí, náhlé zhoršení podmínek pro funkci ledvin (např. infekční onemocnění), rozpad buněk (např. při akutní ischemii končetin, rhabdomyolýze, rozsáhlém traumatu). U rizikových pacientů se doporučuje pečlivě sledovat sérové hladiny draslíku (viz bod 4.5).

3/12

Etnické odlišnosti: Stejně jako inhibitory enzymu konvertujícího angiotenzin, také telmisartan a další antagonisté receptoru angiotenzinu II zjevně navozují u černošské populace méně výrazné snížení krevního tlaku než u jiných lidských ras, pravděpodobně v souvislosti s vyšší prevalencí stavů s nízkou hladinou reninu v populaci hypertoniků černé pleti. Další upozornění: Analogicky jako u kterýchkoli jiných antihypertenziv může dojít při nadměrném snížení krevního tlaku u pacientů s ischemickou kardiopatií nebo s ischemickou chorobou srdeční k infarktu myokardu nebo k cévní mozkové příhodě. 4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce Studie interakcí byly prováděny pouze u dospělých. Tak jako ostatní léčiva působící na renin-angiotenzin-aldosteronový systém, telmisartan může způsobit hyperkalemii (viz bod 4.4). Riziko se může zvýšit v případě kombinované léčby s dalšími léčivými přípravky, které mohou také vyvolat hyperkalemii (náhražky soli obsahující draslík, draslík šetřící diuretika, ACE inhibitory, antagonisté receptoru angiotenzinu II, nesteroidní protizánětlivé léčivé přípravky (NSAIDs, včetně selektivních COX-2 inhibitorů), heparin, imunosupresiva (cyklosporin nebo takrolismus) a trimethoprim). Výskyt hyperkalemie závisí na přidružených rizikových faktorech. Riziko se zvyšuje v případě výše uvedených léčebných kombinací. Riziko je zvláště vysoké při kombinaci s kalium šetřícími diuretiky a při kombinaci s náhražkami soli obsahující draslík. Kombinace např. s ACE inhibitory nebo s NSAIDs představují menší riziko za předpokladu, že jsou přesně dodržována opatření při podávání. Současné podávání se nedoporučuje Draslík šetřící diuretika a přípravky obsahující draslík: Antagonisté receptoru angiotenzinu II, jako telmisartan, zmenšují ztrátu draslíku navozenou diuretiky. Draslík šetřící diuretika, například spironolakton, eplerenon, triamteren nebo amilorid, přípravky obsahující draslík nebo náhražky soli obsahující draslík, mohou vést k významnému zvýšení hladiny draslíku v séru. Pokud je indikováno současné podávání z důvodu prokázané hypokalemie, je nutno je podávat opatrně a za častých kontrol hladin draslíku v séru. Lithium: Při současném podávání lithia spolu s inhibitory angiotenzin konvertujícího enzymu a s antagonisty receptoru angiotenzinu II, včetně telmisartanu, byl hlášen reverzibilní vzestup koncentrací lithia v séru a jeho toxicita. Pokud se ukáže kombinované podávání jako nezbytné, doporučuje se pečlivě monitorovat sérové hladiny lithia. Současné podávání vyžadující opatrnost Nesteroidní protizánětlivé léčivé přípravky (NSAIDs): NSAIDs (např. kyselina acetylsalicylová v protizánětlivých dávkách, inhibitory COX-2 a neselektivní NSAIDs) mohou snižovat antihypertenzivní účinek antagonistů receptoru angiotensinu II. U některých pacientů s oslabenou funkcí ledvin (např. u dehydratovaných pacientů nebo starších pacientů s poruchou funkce ledvin) může mít současné podávání antagonistů receptoru angiotensinu II a přípravků, které blokují cyklooxygenázu, za následek další zhoršení funkce ledvin, včetně možného vzniku akutního selhání ledvin, které je obvykle reverzibilní. Z tohoto důvodu je nutno podávat takovou kombinaci velmi opatrně, zejména u

4/12

starších pacientů. Pacienti musí být dostatečně hydratováni a je třeba zvážit kontroly funkce ledvin po zahájení, a také v pravidelných intervalech během této kombinované terapie. V jedné studii vedlo současné podávání telmisartanu a ramiprilu ke 2,5 násobnému zvýšení AUC0-24 a Cmax ramiprilu a ramiprilátu. Klinický význam tohoto zjištění není znám.

Diuretika (thiazidová nebo kličková diuretika) Předchozí léčba vysokými dávkami diuretik jako je furosemid (kličkové diuretikum) a hydrochlorothiazid (thiazidové diuretikum) může vést k volumové depleci a k riziku vzniku hypotenze po zahájení léčby telmisartanem. Současné podávání, které je nutno zvažovat Jiná antihypertenziva Účinek telmisartanu na snížení krevního tlaku může být zesílen při současném podávání jiných antihypertenziv. Na základě farmakologických vlastností následně uvedených léků lze očekávat, že tyto léčivé přípravky mohou potencovat hypotenzní účinek všech antihypertenziv, včetně telmisartanu: baklofen, amifostin. Vedle toho může být ortostatická hypotenze potencována alkoholem, barbituráty, narkotiky nebo antidepresivy. Kortikosteroidy (systémové podání) Snížení antihypertenzního účinku. 4.6 Těhotenství a kojení Užívání antagonistů receptoru angiotensinu II se nedoporučuje během prvního trimestru těhotenství (viz bod 4.4). Užívání antagonistů receptoru angiotensinu II je kontraindikováno během druhého a třetího trimestru těhotenství (viz body 4.3 a 4.4). Těhotenství (viz body 4.3 a 4.4): Adekvátní údaje o podávání přípravku Mirpresoc těhotným ženám nejsou k dispozici. Studie na zvířatech poukázaly na reprodukční toxicitu (viz bod 5.3). Epidemiologické důkazy týkající se rizika teratogenicity při podávání ACE inhibitorů během prvního trimestru těhotenství nebyly nezvratné; malý vzestup rizika však nelze vyloučit. I když neexistují žádné kontrolované epidemiologické údaje pokud jde o riziko při podávání antagonistů receptoru angoptenzinu II, pro tuto třídu léčiv může existovat podobné riziko. Pokud pokračování v léčbě antagonisty receptoru angiotenzinu II není považováno za nezbytné, pacientky plánující těhotenství musí být převedeny na jinou antihypertenzivní léčbu, která má ověřený bezpečnostní profil, pokud jde o podávání v těhotenství. Jestliže je těhotenství prokázáno, léčba antagonisty receptoru angiotenzinu II musí být ihned ukončena, a pokud je to vhodné, je nutné zahájit jinou léčbu. Je známo, že expozice vůči antagonistům receptoru angiotenzinu II během druhého a třetího trimestru těhotenství vede u lidí k fetotoxicitě (pokles funkce ledvin, oligohydramnion, zpoždění osifikace lebky) a k novorozenecké toxicitě (selhání ledvin, hypotenze, hyperkalémie). (Viz bod 5.3). Pokud by došlo k expozici vůči antagonistům receptoru angiotenzinu II od druhého trimestru těhotenství, doporučuje se sonografická kontrola funkce ledvin a lebky. Děti, jejichž matky užívaly antagonisty receptoru angiotenzinu II, musí být pečlivě sledovány, pokud jde o hypotenzi (viz body 4.3 a 4.4).

5/12

Kojení (viz bod 4.3): Protože nejsou k dispozici žádné údaje ohledně užívání přípravku Mirpresoc během kojení, Mirpresoc se nedoporučuje a je vhodnější zvolit jinou léčbu s lepším bezpečnostním profilem během kojení, obzvláště během kojení novorozence nebo předčasně narozeného dítěte. 4.7 Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje Studie hodnotící účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje nebyly provedeny. Při řízení motorových vozidel nebo obsluze strojních zařízení je však třeba mít na paměti, že léčba antihypertenzivy může v některých případech způsobovat závratě nebo ospalost. 4.8 Nežádoucí účinky V placebem kontrolovaných studiích byla celková incidence výskytu nežádoucích účinků hlášených pro telmisartan (41,4 %) obvykle srovnatelná s placebem (43,9 %). Výskyt nežádoucích účinků nebyl závislý na dávce ani na pohlaví, věku nebo rase pacientů. Bezpečnostní profil telmisartanu u pacientů léčených s cílem snížit kardiovaskulární morbiditu byl konzistentní s profilem získaným u hypertenzních pacientů. Nežádoucí účinky, které jsou uvedeny dále, byly shromážděny ze všech klinických hodnocení pacientů léčených kvůli hypertenzi a z postmarketingových hlášení. Seznam bere rovněž v úvahu závažné nežádoucí příhody a nežádoucí příhody vedoucí k vysazení léčiva hlášené ve třech klinických dlouhodobých studiích zahrnujících 21642 pacientů léčených telmisartanem pro snížení kardiovaskulární morbidity až po dobu šesti let.

Nežádoucí účinky jsou podle frekvence výskytu rozděleny za použití následujícího pravidla: velmi časté (≥1/10); časté (≥1/100 až <1/10); méně časté (≥1/1000 až <1/100); vzácné (≥1/10000 až <1/1000); velmi vzácné (<1/10000); není známo (z dostupných údajů nelze určit). V každé skupině četnosti jsou nežádoucí účinky seřazeny podle klesající závažnosti. Infekce a infestace: Méně časté (≥1/1000 až <1/100): Infekce horních cest dýchacích včetně faryngitidy a sinusitidy, infekce močových cest včetně cystitidy. Není známo (z dostupných údajů nelze určit): Sepse s následkem smrti1 Poruchy krve a lymfatického systému Méně časté (≥1/1 000 až <1/100): Anémie Vzácné (≥ 1/10 000 až <1/1 000) Trombocytopenie Není známo (z dostupných údajů nelze určit) Eosinofilie Poruchy imunitního systému Vzácné (≥ 1/10 000 až <1/1 000): Hypersenzitivita Není známo (z dostupných údajů nelze určit): Anafylaktická reakce Poruchy metabolismu a výživy Méně časté (≥1/1 000 až <1/100): Hyperkalémie Psychiatrické poruchy: Méně časté (≥1/1 000 až <1/100): Deprese, nespavost Vzácné (≥ 1/10 000 až <1/1 000) Anxieta. Poruchy nervového systému Méně časté (≥1/1 000 až <1/100): Synkopa.

6/12

Poruchy oka: Vzácné (≥ 1/10 000 až <1/1 000) Abnormality visu Poruchy ucha a labyrintu: Méně časté (≥1/1 000 až <1/100): Vertigo Srdeční poruchy: Méně časté (≥1/1 000 až <1/100): Bradykardie Vzácné (≥ 1/10 000 až <1/1 000): Tachykardie Cévní poruchy: Méně časté (≥1/1 000 až <1/100): Hypotenze2, ortostatická hypotenze Respirační, hrudní a mediastinální poruchy: Méně časté (≥1/1 000 až <1/100): Dyspnoe Gastrointestinální poruchy: Méně časté (≥1/1 000 až <1/100): Bolest břicha, průjem, dyspepsie, plynatost, zvracení Vzácné (≥ 1/10 000 až <1/1 000): Podrážděný žaludek, sucho v ústech Poruchy jater a žlučových cest: Vzácné (≥ 1/10 000 až <1/1 000): Poruchy funkce jater Poruchy kůže a podkožní tkáně: Méně časté (≥1/1 000 až <1/100): Hyperhidróza, pruritus, vyrážka. Vzácné (≥ 1/10 000 až <1/1 000): Erytém, angioedém, kožní erupce způsobená léky, toxická kožní erupce, ekzém Není známo (z dostupných údajů nelze určit): Kopřivka. Poruchy svalové a kosterní soustavy a pojivové tkáně: Méně časté (≥1/1 000 až <1/100): myalgie, bolest zad (např. ischias), svalové křeče Vzácné (≥ 1/10 000 až <1/1 000): artralgie, bolest v končetinách. Není známo (z dostupných údajů nelze určit): tendinitida Poruchy ledvin a močových cest: Méně časté (≥1/1 000 až <1/100): zhoršení funkce ledvin včetně akutního selhání ledvin Celkové poruchy a reakce v místě aplikace: Méně časté (≥1/1 000 až <1/100): bolest na hrudi, astenie (slabost). Vzácné (≥ 1/10 000 až <1/1 000): onemocnění podobné chřipce Vyšetření Méně časté (≥1/1 000 až <1/100): zvýšený kreatinin v krvi. Vzácné (≥ 1/10 000 až <1/1 000): zvýšená kyselina močová v krvi, zvýšená hladina jaterních enzymů v krvi, zvýšená hladina kreatinfosfokinázy v krvi, snížená hladina hemoglobinu.

1 V klinickém hodnocení PRoFEESS byla u telmisartanu v porovnání s placebem pozorována zvýšená incidence sepse. Může jít o náhodnou příhodu nebo může souviset s v současnosti neznámým mechanismem (viz bod 5.1).

2 Hlášena jako častá u pacientů s kontrolovaným krevním tlakem, kteří byli léčeni telmisartanem pro snížení kardiovaskulární morbidity nad rámec standardní péče.

7/12

4.9 Předávkování K dispozici jsou pouze omezené informace týkající se předávkování u člověka. Příznaky: Nejnápadnějšími projevy předávkování telmisartanem jsou hypotenze a tachykardie; vyskytla se také bradykardie, závrať, zvýšení kreatininu v séru a akutní selhání ledvin. Terapie: Telmisartan nelze odstranit hemodialýzou. Pacient by měl být pečlivě monitorován, léčba by měla být podpůrná a symptomatická. Léčba závisí na časovém úseku, který uplynul od požití, a na závažnosti příznaků. Navrhovaná opatření zahrnují navození zvracení a/nebo výplach žaludku. V léčbě předávkování může být vhodné použití aktivního uhlí. Hladiny elektrolytů a kreatininu v séru je nutno často monitorovat. Pokud dojde k hypotenzi, je nutno pacienta uložit do polohy vleže na zádech a urychleně doplnit soli a objem tekutin. 5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI 5.1 Farmakodynamické vlastnosti Farmakoterapeutická skupina: Antagonisté angiotensinu II, samotní; ATC kód: C09CA07. Mechanismus účinku: Telmisartan je specifický antagonista receptoru angiotenzinu II (typ AT1) účinný po perorálním podání. S vysokou afinitou vytěsňuje angiotenzin II z jeho vazebného místa na subtypu receptoru AT1, který odpovídá za známé působení angiotenzinu II. Telmisartan nemá na receptoru AT1 žádnou parciální agonistickou aktivitu a váže se selektivně na tento receptor. Vazba má dlouhodobý charakter. Telmisartan nevykazuje afinitu k ostatním receptorům, včetně AT2 a ostatních méně charakterizovaných AT. Funkční význam těchto receptorů není znám, stejně jako efekt jejich možné zvýšené stimulace angiotenzinem II, jehož hladiny se podáváním telmisartanu zvyšují. Plazmatické hladiny aldosteronu se podáváním telmisartanu snižují. Telmisartan neinhibuje u lidí plazmatický renin ani neblokuje iontové kanály. Telmisartan neinhibuje enzym konvertující angiotenzin (kinázu II), což je enzym, který rovněž rozkládá bradykinin. Proto se nepředpokládá, že by telmisartan potencoval nežádoucí účinky zprostředkované bradykininem. Dávka telmisartanu 80 mg u člověka téměř zcela inhibuje zvýšení krevního tlaku vyvolané angiotenzinem II. Inhibiční účinek přetrvává déle než 24 hodin a je měřitelný po dobu až 48 hodin. Klinická bezpečnost a účinnost: Léčba esenciální hypertenze: Po první dávce telmisartanu dojde v průběhu tří hodin postupně k poklesu krevního tlaku. Maximální redukce krevního tlaku se dosáhne obvykle v průběhu 4 až 8 týdnů od zahájení léčby a přetrvává během dlouhodobé terapie. Antihypertenzní účinek trvá 24 hodin po podání přípravku včetně posledních 4 hodin před podáním následující dávky, jak bylo prokázáno ambulantním monitorováním krevního tlaku. Ve studiích kontrolovaných placebem po dávce 40 a 80 mg telmisartanu je toto potvrzeno poměrem minimálních a maximálních hodnot tlaku krve, který byl konzistentně nad 80 %. Existuje zjevná závislost mezi podanou dávkou přípravku a časem potřebným k návratu systolického krevního tlaku (STK) na původní hodnoty. Údaje týkající se diastolického krevního tlaku (DTK) nejsou jednotné.

8/12

U pacientů s hypertenzí snižuje telmisartan jak systolický, tak i diastolický krevní tlak bez ovlivnění tepové frekvence. Příspěvek diuretického a natriuretického efektu léčivého přípravku k jeho hypotenznímu působení musí být ještě určen. Antihypertenzní účinnost telmisartanu je srovnatelná se zástupci jiných tříd antihypertenziv (což bylo prokázáno v klinických studiích porovnávajících telmisartan s amlodipinem, atenololem, enalaprilem, hydrochlorothiazidem a lisinoprilem). Po náhlém přerušení léčby telmisartanem se během několika dnů krevní tlak postupně vrací k hodnotám před léčbou bez vzniku „rebound“ fenoménu. V klinických studiích přímo srovnávajících dvě antihypertenziva byl výskyt suchého kašle významně nižší u pacientů léčených telmisartanem než u pacientů léčených inhibitory enzymu konvertujícího angiotenzin. Prevence kardiovaskulárních onemocnění: Klinické hodnocení ONTARGET (Ongoing Telmisartan Alone and in Combination with Ramipril Global Endpoint Trial) [klinické hodnocení s globálním cílovým bodem porovnat průběžné podávání telmisartanu samotného a v kombinaci s ramiprilem] porovnávalo účinky telmisartanu, ramiprilu a kombinace telmisartanu a ramiprilu u kardiovaskulárních výsledků u 25620 pacientů ve věku 55 let a vyšším, kteří měli v anamnéze onemocnění koronárních arterií, cévní mozkovou příhodu, TIA, periferní arteriální onemocnění nebo diabetes mellitus 2. typu doprovázený prokázaným poškozením koncového orgánu (např. retinopatie, hypertrofie levé komory, makro- nebo mikroalbuminurie) a kteří představují populaci ohroženou kardiovaskulárními příhodami. Pacienti byli randomizováni do jedné ze tří následujících léčebných skupin: telmisartan 80 mg (n=8542), ramipril 10 mg (n=8576) nebo kombinace telmisartanu 80 mg a ramiprilu 10 mg (n=8502), kdy poté následovala průměrná doba sledování 4,5 roku.

Telmisartan vykázal podobný účinek jako ramipril při snižování primárního kompozitního cílového bodu kardiovaskulárních úmrtí, nefatálních infarktů myokardu, nefatální cévní mozkové příhody nebo hospitalizace kvůli kongestivnímu srdečnímu selhání. Incidence primárního cílového bodu byla podobná u telmisartanu (16,7 %) a ramiprilu (16,5 %). Poměr rizika u telmisartanu versus ramiprilu byl 1,01 (97,5% interval spolehlivosti 0,93 - 1,10, p (noninferiorita) = 0,0019 při rozpětí 1,13). Míra mortality kvůli všem příčinám byla 11,6 % u pacientů léčených telmisartanem a 11,8 % u pacientů léčených ramiprilem.

Ukázalo se, že telmisartan je podobně účinný jako ramipril u předem stanoveného sekundárního cíle kardiovaskulárního úmrtí, nefatálního infarktu myokardu a nefatální cévní mozkové příhody [0,99(97,5% interval spolehlivosti 0,90 až 1,08), p (noninferiorita)=0,0004], u primárního cílového bodu referenční studie HOPE (The Heart Outcomes Prevention Evaluation Study)[studie hodnocení výsledků srdeční prevence], která zkoumala účinek ramiprilu versus placebo. TRANSCEND randomizovala pacienty s nesnášenlivostí vůči ACE-I s jinak podobnými zařazovacími kritérii jako ONTARGET pro telmisartan 80 mg (n=2954) nebo placebo (n=2971), oba podávány nad rámec standardní péče. Průměrná doba trvání kontrolního sledování byla 4 roky a 8 měsíců. V incidenci primárního kompozitního cílového bodu (kardiovaskulární úmrtí), nefatální infarkt myokardu, nefatální cévní mozkové příhody nebo hospitalizace kvůli kongestivnímu srdečnímu selhání nebyl zjištěn žádný statisticky signifikantní rozdíl [15,7 % u telmisartanu a 17,0 % ve skupině s placebem s poměrem rizika 0,92 (95% interval spolehlivosti 0,81 až 1,05, p=0,22)]. Byl prokázán přínos telmisartanu v porovnání s placebem v předem stanoveném sekundárním kompozitním cílovém bodě

9/12

kardiovaskulárního úmrtí, nefatálního infarktu myokardu a nefatální cévní mozkové příhody [0,87 (95% interval spolehlivosti 0,76 - 1,00, p = 0,048)]. Nebyl prokázán prospěch v případě kardiovaskulární mortality (poměr rizika 1,03, 95% interval spolehlivosti 0,85 - 1,24).

U pacientů léčených telmisartanem byl hlášen kašel a angioedém méně často než u pacientů léčených ramiprilem, zatímco u pacientů léčených telmisartanem byla hypotenze hlášena častěji. Kombinace telmisartanu s ramiprilem nepřinesla další prospěch vůči samotnému ramiprilu nebo telmisartanu. Kardiovaskulární mortalita a mortalita ze všech příčin byla v kombinaci numericky vyšší. Kromě toho došlo k významně vyšší incidenci hyperkalémie, selhání ledvin, hypotenze a synkopy v ramenu s kombinací. Proto se použití kombinace telmisartanu a ramiprilu u této populace nedoporučuje.

V klinickém hodnocení “Prevention Regimen For Effectively avoiding Second Strokes” (PRoFESS)" [Režim prevence pro efektivní předcházení druhé cévní mozkové příhodě] u pacientů ve věku 50 let a starších, kteří byli nedávno postiženi cévní mozkovou příhodou, byla zaznamenána zvýšená incidence sepse u telmisartanu v porovnání s placebem, a to 0,70 % versus 0,49 % [RR 1,43 (95% interval spolehlivosti 1,00 - 2,06]; výskyt případů fatální sepse se zvýšil u pacientů užívajících telmisartan (0,33 %) versus pacienti užívající placebo (0,16 %) [RR 2,07 (95% interval spolehlivosti 1,14 - 3,76]. Pozorovaná zvýšená míra výskytu sepse spojená s použitím telmisartanu může být buď náhodným nálezem nebo může souviset s dosud neznámým mechanismem.

Příznivé účinky telmisartanu na mortalitu a kardiovaskulární morbiditu nejsou v současné době známy. 5.2 Farmakokinetické vlastnosti Absorpce: Absorpce telmisartanu je rychlá, i když rozsah jeho vstřebání kolísá. Průměrná hodnota absolutní biologické dostupnosti telmisartanu je asi 50 %. Pokud se telmisartan podává spolu s jídlem, pohybuje se redukce plochy pod křivkou závislosti plazmatických koncentrací na čase (AUC0-nekonečno) přibližně od 6 % (dávka 40 mg) do přibližně 19 % (dávka 160 mg). Od 3 hodin

po podání telmisartanu nalačno nebo současně s jídlem se jeho plazmatické koncentrace neliší. Linearita/nelinearita: Nepředpokládá se, že by menší redukce AUC mohla vést ke snížení terapeutické účinnosti. Neexistuje lineární závislost mezi dávkami a plazmatickými hladinami. Hodnoty Cmax a v menší

míře i AUC rostou nerovnoměrně při dávkách překračujících 40 mg. Distribuce: Telmisartan se z velké části váže na plazmatické bílkoviny (> 99,5 %), především na albumin a alfa-1 kyselý glykoprotein. Distribuční objem v ustáleném stavu (Vdss) dosahuje přibližně 500 l. Metabolismus: Telmisartan se metabolizuje konjugací na glukuronid výchozí látky. U konjugátu nebyla prokázána žádná farmakologická aktivita. Eliminace: Telmisartan je charakterizován biexponenciálním poklesem farmakokinetiky s terminálním poločasem eliminace > 20 h. Maximální plazmatické koncentrace (Cmax) a v menší míře plocha

pod křivkou plazmatických koncentrací v závislosti na čase (AUC) rostou nerovnoměrně s dávkou. V doporučovaných dávkách nebyla prokázána klinicky významná kumulace

10/12

telmisartanu. Plazmatické koncentrace byly u žen vyšší než u mužů, avšak bez významného vlivu na účinnost. Po perorálním (a nitrožilním) podání se telmisartan téměř výhradně vylučuje stolicí, většinou jako nezměněná substance. Kumulativní vylučování močí je menší než 1 % dávky. Celková plazmatická clearance (Cltot) je vysoká (přibližně 1000 ml/min) v porovnání s průtokem krve

játry (kolem 1500 ml/min). Zvláštní skupiny pacientů Účinky v závislosti na pohlaví: Byly pozorovány rozdíly v plazmatických koncentracích v závislosti na pohlaví, s hodnotami Cmax přibližně třikrát a AUC přibližně dvakrát vyššími u žen než u mužů.

Starší pacienti: Farmakokinetika telmisartanu se u mladších a starších pacientů neliší. Pacienti s poškozením funkce ledvin: U pacientů s mírným až středně závažným a závažným poškozením funkce ledvin byly pozorovány dvojnásobné koncentrace v plazmě, avšak u pacientů s nedostatečností ledvin podstupujících hemodialýzu byly pozorovány nižší plazmatické koncentrace. Telmisartan se u pacientů s ledvinnou nedostatečností ve vysoké míře váže na plazmatické bílkoviny a dialýzou jej nelze odstranit. Poločas eliminace se u pacientů s poškozením funkce ledvin nemění. Pacienti s poškozením funkce jater: Farmakokinetické studie u pacientů s poškozením funkce jater prokázaly zvýšení absolutní biologické dostupnosti téměř na 100 %. Poločas eliminace se u pacientů s poškozením funkce jater nemění. 5.3 Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti V předklinických studiích bezpečnosti po podání dávek, které vedly k expozici srovnatelné s klinickým terapeutickým rozmezím, došlo u normotenzních zvířat ke snížení hodnot červeného krevního obrazu (erytrocytů, hemoglobinu, hematokritu), změnám v renální hemodynamice (vzestup dusíku močoviny a kreatininu v krvi) a zvýšení hladiny sérového draslíku. U psů byla pozorována dilatace renálních tubulů a atrofie. U potkanů a psů byly rovněž zaznamenány změny žaludeční sliznice (eroze, vředy nebo zánět). Těmto farmakologicky vyvolaným nežádoucím účinkům, známým z předklinických studií jak s inhibitory enzymu konvertujícího angiotenzin, tak s antagonisty receptoru angiotenzinu II, bylo možné předejít perorálním podáváním solí. U potkanů a psů byly rovněž pozorovány zvýšené hodnoty reninu v plazmě a hypertrofie/hyperplazie ledvinových juxtaglomerulárních buněk. Tyto změny představují rovněž skupinový účinek inhibitorů enzymu konvertujícího angiotenzin II a antagonistů receptoru angiotenzinu II, zřejmě nemají klinický význam. Neexistuje žádný důkaz o teratogenním účinku, ale ze studií na zvířatech vyplynulo riziko podávání telmisartanu na postnatální vývoj potomků: nižší tělesná hmotnost, opožděné otevírání očí a vyšší úmrtnost. Studie in vitro neprokázaly mutagenní a významnou klastogenní aktivitu, ani nebyl prokázán kancerogenní účinek u potkanů a myší.

11/12

12/12

6. FARMACEUTICKÉ VLASTNOSTI 6.1 Seznam pomocných látek Povidon

Meglumin Hydroxid sodný Mannitol

Magnesium-stearát

Krospovidon

6.2 Inkompatibility Neuplatňuje se 6.3 Doba použitelnosti 2 roky 6.4 Zvláštní opatření pro uchovávání Tento léčivý přípravek nevyžaduje žádné zvláštní podmínky uchovávání. 6.5 Druh obalu a velikost balení Al-Al blistr. Přípravek Mirpresoc 40/80 mg tablety se dodává v blistrech (Al-Al) obsahujících 14, 28, 30, 56, 84, 90 a 98 tablet. Na trhu nemusí být všechny velikosti balení. 6.6 Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku Žádné zvláštní požadavky. Všechen nepoužitý přípravek nebo odpad musí být zlikvidován v souladu s místními požadavky. 7. DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI LABORATORIOS LICONSA, S.A., Gran Via Carlos III, 98 - 7º, Barcelona, Španělsko 8. REGISTRAČNÍ ČÍSLO (A) Mirpresoc 40 mg: 58/973/10-C Mirpresoc 80 mg: 58/974/10-C 9. DATUM PRVNÍ REGISTRACE/PRODLOUŽENÍ REGISTRACE 8.12.2010 10. DATUM REVIZE TEXTU 8.12.2010

ÚDAJE UVÁDĚNÉ NA VNĚJŠÍM OBALU:

Krabička pro Al-Al blistry 1. NÁZEV LÉČIVÉHO PŘÍPRAVKU Mirpresoc 40 mg tablety Mirpresoc 80 mg tablety Telmisartanum 2. OBSAH LÉČIVÉ LÁTKY/LÁTEK Jedna tableta obsahuje telmisartanum 40/80 mg 3. SEZNAM POMOCNÝCH LÁTEK Další informace naleznete v příbalové informaci. 4. LÉKOVÁ FORMA A OBSAH 14 tablet 28 tablet 30 tablet 56 tablet 84 tablet 90 tablet 98 tablet 5. ZPŮSOB A CESTA PODÁNÍ Perorální podání. Před použitím si přečtěte příbalovou informaci. Pro získání tablety postupujte následovně: 1.-

Oddělte jednotlivý článek blistru od zbytku stripu jemným odtržením podél ražení.

2.-

Pečlivě odloupněte zadní stranu.

3.- Tabletu vytlačte.

6. ZVLÁŠTNÍ UPOZORNĚNÍ, ŽE LÉČIVÝ PŘÍPRAVEK MUSÍ BÝT UCHOVÁVÁN MIMO DOSAH A DOHLED DĚTÍ Uchovávejte mimo dosah a dohled dětí.

7. DALŠÍ ZVLÁŠTNÍ UPOZORNĚNÍ, POKUD JE POTŘEBNÉ 8. POUŽITELNOST Použitelné do: 9. ZVLÁŠTNÍ PODMÍNKY PRO UCHOVÁVÁNÍ 10. ZVLÁŠTNÍ OPATŘENÍ PRO LIKVIDACI NEPOUŽITÝCH LÉČIVÝCH PŘÍPRAVKŮ NEBO ODPADU Z TAKOVÝCH LÉČIVÝCH PŘÍPRAVKŮ, POKUD JE TO VHODNÉ Nepoužitelné léčivo vraťte do lékárny. 11. NÁZEV A ADRESA DRŽITELE ROZHODNUTÍ O REGISTRACI LABORATORIOS LICONSA, S.A., Gran Via Carlos III, 98 - 7º, Barcelona, Španělsko 12. REGISTRAČNÍ ČÍSLO(A) Mirpresoc 40 mg: 58/973/10-C Mirpresoc 80 mg: 58/974/10-C 13. ČÍSLO ŠARŽE č.š.: 14. KLASIFIKACE PRO VÝDEJ Výdej léčivého přípravku vázán na lékařský předpis. 15. NÁVOD K POUŽITÍ 16. BRAILLOVO PÍSMO Mirpresoc 40 mg tablety Mirpresoc 80 mg tablety

MINIMÁLNÍ ÚDAJE UVÁDĚNÉ NA BLISTRECH A STRIPECH 1. NÁZEV LÉČIVÉHO PŘÍPRAVKU Mirpresoc 40 mg tablety Mirpresoc 80 mg tablety Telmisartanum 2. NÁZEV DRŽITELE ROZHODNUTÍ O REGISTRACI LABORATORIOS LICONSA, S.A., Gran Via Carlos III, 98 - 7º, Barcelona, Španělsko 3. POUŽITELNOST Použitelné do: 4. ČÍSLO ŠARŽE č.š.: 5. JINÉ Perorální podání.