nahoru

Varianty

Kód	Náz.	Forma
0122489	INF SOL 10X10ML 0.1%	Infuzní roztok, Infuze
0091867	INF SOL 1X100ML 0.1%	Infuzní roztok, Infuze
0093152	INF SOL 1X50ML 0.1%	Infuzní roztok, Infuze

nahoru

Příbalový létak ISOKET ROZTOK 0,1% LAHVIČKA

Příbalová informace - Rp.

Informace pro použití, čtěte pozorně!

ISOKET roztok 0,1%, inf. sol.

ISOKET ROZTOK 0,1%, inj. pro inf.

( isosorbidi dinitras )

roztok pro intravenózní infúzi

Držitel rozhodnutí o registraci

Schwarz Pharma AG., 40789 Monheim, Německo

Složení

Léčivá látka:

Isosorbidi dinitras 1 mg v 1 ml fyziologického roztoku.

Pomocné látky:

chlorid sodný, voda na injekci

Indikační skupina

Vazodilatans

Charakteristika

Isoket roztok 0.1% obsahuje isosorbiddinitrát. Účinek isosorbiddinitrátu vyplývá z jeho schop-nosti relaxovat hladkou svalovinu cév.

Jako ostatní organické nitráty je i isosorbiddinitrát donorem oxidu dusnatého (NO). NO způsobu-je relaxaci hladkého svalstva stimulací guanylylcyklázy a následně zvýšením intracelulární kon-centrace guanosinmonofosfátu (cGMP). Tím se stimuluje cGMP-dependentní proteinkináza a dochází ke změně fosforylace některých proteinů v buňce hladkého svalu. To nakonec vede k de-fosforylaci lehkého řetězce myozinu a ke snížení kontrakce.

Kapacitní cévy a velké artérie jsou působením isosorbiddinitrátu relaxovány výrazněji než rezi-stenční cévy.

Vazodilatace v systémovém řečišti vede ke zvýšení venózní náplně.. Dochází ke snížení žilního návratu. Ventrikulární objem, plnicí tlak a diastolický tlak se tím snižují (snížení preloadu).

Dilatace velkých artérií vede ke snížení jak systémové rezistence (snížení afterloadu), tak i od-poru pulmonálního řečiště. Zkrácení doby plnění komor a nižší napětí stěny cévní snižují nároky myokardu na energii a kyslík.

Snížení srdečního plnicího tlaku je výhodné pro perfuzi subendokardiálních vrstev, kde je riziko vzniku ischemie, takže se zlepší lokální funkce stěny a průtok krve ischemickou oblastí.

Dilatace v místě koronárních stenóz a snížení odporu koronárních cév vedou ke zlepšení koronární perfuze a ke zvýšení přísunu kyslíku do srdce.

Isosorbiddinitrát má po i.v. aplikaci eliminační poločas asi 10 minut. Metabolity vzniklé denitri-fikací - isosorbid-2-mononitrát a isosorbid-5-mononitrát -mají poločas 1,5 - 2 respektive 4-6 ho-din a jsou taktéž farmakologicky aktivní. Vylučování se uskutečňuje z 99 % renálně. Při poruše funkce ledvin je vylučování ISDN a jeho metabolitů nezměněno, u pacientů s poruchou funkce jater může být koncentrace ISDN v plazmě zvýšena a koncentrace metabolitů snížena.

Indikace

- nestabilní angina pectoris a vazospastická forma anginy pectoris

- akutní infarkt myokardu;

- akutní levostranné srdeční selhání

Přípravek je určen k léčbě dospělých pacientů.

Kontraindikace

Přípravek nesmí být používán při:

- přecitlivělosti na nitrosloučeniny

- akutním oběhovém selhání (šok, srdeční kolaps)

- velmi výrazné hypotenzi (systolický krevní tlak nižší než 90 mm Hg)

-hypertrofické obstrukční kardiomyopatii, konstriktivní perikarditidě a perikardiální tamponádě

- kardiogením šoku, pokud není zajištěn dostatečně vysoký konečný diastolický tlak v levé srdeční komoře (LVEDP) intraaortální kontrapulzací nebo pozitivně inotropními léky

- v průběhu léčby nitráty se nesmí používat inhibitory fosfodiesterázy, např. sildenafil (přípravek Viagra užívaný k léčbě poruch erekce)

Přípravek může být podáván jen po pečlivém zvážení poměru rizika ku prospěchu léčby a za zvlášť pečlivé lékařské kontroly při:

- akutním infarktu myokardu s nízkým plnicím tlakem ( je nutno zabránit poklesu systolického

krevního tlaku pod 90 mm Hg. )

- aortální anebo mitrální stenóze;

- sklonu ortostatickým poruchám oběhové regulace

- onemocněních, která jsou provázena zvýšeným nitrolebním tlakem ( dosud byl další vzestup

tlaku pozorován jen při vysoké nitrožilní dávce glyceroltrinitrátu )

- těžké poruše funkce jater

- těžké anemii

- glaukomu

- hyperthyreóze

V těhotenství a v době laktace by měl být isosorbiddinitrát podáván jen jsou-li pro to zvlášť závažné důvody. Pokusy na zvířatech neprokázaly poškození plodu.

Nežádoucí účinky

Při prvním použití, ale také při zvýšení dávky se občas pozoruje snížení krevního tlaku anebo ortostatická hypotenze; tyto symptomy mohou být doprovázeny reflexním zvýšením srdeční frekvence, mdlobami, pocitem závrati a slabosti.

Na začátku terapie se může objevit bolest hlavy ("nitrátová bolest hlavy"), která při pokračující terapii zpravidla odezní. Zřídka se objevují také nausea, zvracení, přechodné zčervenání kůže (flush) a alregické kožní reakce. Velmi zřídka se může vyskytnout Stevens-Johnsonův syndrom.Vyjímečně byl pozorován angioedém.

Zřídka se může při silném poklesu krevního tlaku vystupňovat symptomatologie anginy pectoris.Rovněž zřídka byly pozorovány kolapsové stavy, někdy provázené bradykardickými poruchami srdečního rytmu a synkopami. V ojedinělých případech byla pozorována exfoliativní dermatitida.Isoket^* roztok 0,1% může vyvolat dočasnou hypoxémii způsobenou redistribucí krve do hypoventilovaných plicních oddílů a u pacientů s ischemickou chorobou srdeční tak snížit myokardiální perfuzi.

Tolerance

Bylo pozorováno snížení účinnosti po konstantním podávání isosorbiddinitrátu.

Tolerance odezní po přerušení terapie v průběhu 24 hodin.

Interakce

Současné užívání beta-blokátorů, blokátorů vápníkového kanálu, vazodilatancií (a případně alkoholu) může zesílit vliv přípravku Isoket roztok 0,1% na pokles krevního tlaku. Podobně může k zesílení hypotenze dojít po kombinaci přípravku s neuroleptiky a tricyklickými antidepresívy.

Také inhibitor fosfodiesterázy 5, sildenafil, potencuje hypotenzívní účinek přípravku. Isoket 0,1% roztok pro injekcione nesmí být podán pacientům užívajícím sildenafil.

Isoket roztok 0,1% může při současném podávání dihydroergotaminu (DHE) zvyšovat jeho hladinu v krvi a tím i jeho účinek.

Dávkování a způsob podání

Dávka musí být přizpůsobena klinickým a hemodynamickým parametrům, jež byly pacientovi naměřeny.

Počáteční dávka v nemocničních podmínkách je 1-2 mg/h. Dávka může být dále upravena v závislosti na klinickém stavu pacienta. Doporučená dávka se pohybuje od 2 do 7mg/h. Obvykle se nepřekračuje dávka 8-10 mg/h.

U pacientů se srdečním selháním může být nezbytné aplikovat vyšší dávky: do 10mg/h a v ojedinělých případech i 50 mg/h. Střední používaná dávka je 7,5mg/h.

Isoket^* roztok 0,1% se používá v nemocnicích za stálé kontroly oběhových funkcí a to jak zředěný, tak i neředěný ve formě dlouhodobé i.v. infuze přes automatické infuzní zařízení. Dle povahy a závažnosti onemocnění se během léčby doporučuje kontrola krevního tlaku (ne- invazivně - manžetou), monitorování EKG ( hrudní svody ),monitorování srdeční frekvence, měření diurézy .

Použití zředěného roztoku

Isoket^* roztok 0,1% je kompatibilní s dalšími, v klinické praxi běžně používanými infuzními roztoky jako např. fyziologickým roztokem, 5-30% roztokem glukózy, Ringerovým roztokem, 20% roztokem humánního albuminu.

Koncentrace 100 μg/ml (0,01%):

50 ml Isoket^* roztok 0,1% (5 ampulí à10 ml nebo 1 propichovací lahvička à 50 ml) se doplní na 500 ml.

Koncentrace 200 μg/ml (0,02%):

100 ml Isoket^* roztok 0,1% (10 ampulí à 10 ml, 2 propichovací lahvičky à 50 ml nebo 1 lahvička à 100 ml ) se doplní na 500 ml.

5 ampulí po 10ml nebo 1 propichovací lahvička à 50 ml Isoket* roztok 0,1% zředěný na 500 ml (100 μg/ml)		ISOKET	10 ampulí à 10 ml, 2 propichova- cí lahvičky à 50 ml, nebo lahvička à 100 ml Isoket* roztok 0,1% zředěný na 500 ml (200 μg/ml)
rychlost infuze		dávkování	rychlost infuze
ml/h	kapek/min	mg/h	ml/h	kapek/min
10	3-4	1	5	1-2
20	7	2	10	3
30	10	3	15	5
40	13	4	20	7
50	17	5	25	8
60	20	6	30	10
70	23	7	35	12
80	27	8	40	13
90	30	9	45	15
100	33	10	50	17

1 ml odpovídá 20 kapkám

Použití neředěného roztoku

Isoket^* roztok 0,1% je možné podávat také neředěný perfuzorem. 1 ml tohoto roztoku obsahuje 1 mg ISDN.

V závislosti na klinickém obrazu, hemodynamických parametrech a EKG je možné podávat přípravek 3 i více dní.

Upozornění

Upozornění k OPC ampulím: ampule je již naříznuta pod označeným modrým bodem. Další nařezávání proto není nutné. Ampulka se rozlomí obvyklým způsobem.

Protože je Isoket roztok 0,1% nasycený roztok, může být při použití roztoku v neředěné formě příležitostně pozorováno jeho vykrystalizování. Pokud jsou pozorovány krystaly, nedoporučuje se roztok dále používat.

Roztok je sterilní, ale neobsahuje konzervační činidla.

Propichovací lahvička není určena k několikanásobnému použití. Isoket roztok 0,1% má být upo-třeben ihned po otevření a to za aseptických podmínek.

Při podávání Isoket roztoku 0,1% se doporučuje používat materiály z polyethylenu (PE), polypropylenu (PP) či polytetrafluoroethylenu (PTFE). Nedoporučuje se používání materiálů z polyvinylchloridu (PVC) a polyurethanu (PU). ( Dochází k částečné adsorpci účinné látky ).

Uchovávání

Uchovávejte při teplotě do 25 °C.

Varování

Přípravek nesmí být používán po uplynutí doby použitelnosti vyznačené na obale.

Přípravek musí být uchováván mimo dosah dětí.

Balení

Isoket roztok 0,1%, inf. sol. - 1 x 50 ml, 1 x 100ml, 10 x 10 ml

Isoket roztok 0,1%, inj pro inf. - 10 x10 ml

Datum poslední revize

27.12.2007

---

nahoru

Souhrn údajů o léku (SPC)

Souhrn údajů o přípravku

1. NÁZEV PŘÍPRAVKU

Isoket roztok 0,1%, inf. sol.

Isoket roztok 0,1%, inj. pro inf.

2. SLOŽENÍ KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ

Léčivá látka:

isosorbidi dinitras 1mg v 1ml fyziologického roztoku

3. LÉKOVÁ FORMA

• infúzní roztok

• injekce pro infúzi

Popis přípravku : čirý, bezbarvý roztok

4. KLINICKÉ ÚDAJE

4.1. Indikace

- nestabilní angina pectoris a vazospastická forma anginy pectoris

- akutní infarkt myokardu

- akutní levostranné srdeční selhání

Přípravek je určen k léčbě dospělých pacientů.

4.2. Dávkování a způsob podání

Dávka musí být přizpůsobena klinickým a hemodynamickým parametrům, jež byly pacientovi naměřeny.

Počáteční dávka v nemocničních podmínkách je 1-2 mg/h. Dávka může být dále upravena v závislosti na klinickém stavu pacienta. Doporučená dávka se pohybuje od 2 do 7mg/h. Obvykle se nepřekračuje dávka 8-10 mg/h.

U pacientů se srdečním selháním může být nezbytné aplikovat vyšší dávky: do 10mg/h a v ojedinělých případech i 50 mg/h. Střední používaná dávka je 7,5mg/h.

Isoket^* roztok 0,1% se používá v nemocnicích za stálé kontroly oběhových funkcí a to jak zředěný, tak i neředěný ve formě dlouhodobé i.v. infuze přes automatické infuzní zařízení. Dle povahy a závažnosti onemocnění se během léčby doporučuje kontrola krevního tlaku (ne- invazivně - manžetou), monitorování EKG ( hrudní svody ),monitorování srdeční frekvence, měření diurézy .

Použití zředěného roztoku

Isoket^* roztok 0,1% je kompatibilní s dalšími v klinické praxi běžně používanými infuzními roztoky jako např. fyziologickým roztokem, 5-30% roztokem glukózy, Ringerovým roztokem, 20% roztokem humánního albuminu.

Koncentrace 100 μg/ml (0,01%):

50 ml Isoket^* roztok 0,1% (5 ampulí à10 ml nebo 1 propichovací lahvička à 50 ml) se doplní na 500 ml.

Koncentrace 200 μg/ml (0,02%):

100 ml Isoket^* roztok 0,1% (10 ampulí à10 ml, 2 propichovací lahvičky à 50 ml nebo 1 lah-vička à 100 ml) se doplní na 500 ml.

5 ampulí po 10ml nebo 1 propichovací lahvička à 50 ml Isoket* roztok 0,1% zředěný na 500 ml (100 μg/ml)		ISOKET	10 ampulí po 10ml, 2 propichovací lah- vičky à 50 ml nebo 1 lahvička à 100ml Isoket* roztok 0,1% zředěný na 500 ml (200 μg/ml)
rychlost infuze		dávkování	rychlost infuze
ml/h	kapek/min	mg/h	ml/h	kapek/min
10	3-4	1	5	1-2
20	7	2	10	3
30	10	3	15	5
40	13	4	20	7
50	17	5	25	8
60	20	6	30	10
70	23	7	35	12
80	27	8	40	13
90	30	9	45	15
100	33	10	50	17

1 ml odpovídá 20 kapkám

Použití neředěného roztoku

Isoket^* roztok 0,1% je možné podávat také neředěný perfuzorem. 1 ml tohoto roztoku obsahuje 1 mg ISDN.

V závislosti na klinickém obrazu, hemodynamických parametrech a EKG je možno podávat přípravek 3 i více dní.

4.3. Kontraindikace

Isosorbiddinitrát nesmí být používán při:

• přecitlivělosti na nitrosloučeniny;

• akutním oběhovém selhání (šok, srdeční kolaps);

• velmi výrazné hypotenzi (systolický krevní tlak nižší než 90 mm Hg);

• hypertrofické obstrukční kardiomyopatii, konstriktivní perikarditidě a perikardiální tampo-

nádě;

• kardiogenním šoku, pokud není zajištěn dostatečně vysoký enddiastolický tlak v levé srdeční komoře (LVEDP) intraaortální kontrapulzací nebo pozitivně inotropními léky

• v průběhu léčby nitráty se nesmí používat inhibitory fosfodiesterázy 5 (např.sildenafil)

( viz 4.5. Interakce )

4.4. Zvláštní upozornění

Přípravek může být podáván jen po pečlivém zvážení poměru rizika ku prospěchu léčby a za zvlášť pečlivé lékařské kontroly při:

- akutním infarktu myokardu s nízkým plnicím tlakem (je nutno zabránit poklesu krevního tlaku

pod 90 mm Hg )

- aortální nebo mitrální stenóze

- sklonu k ortostatickým poruchám oběhové regulace

- onemocněních, která jsou provázena zvýšeným nitrolebním tlakem (dosud byl další vzestup

tlaku pozorován jen při vysoké i.v. dávce glyceroltrinitrátu)

- těžké poruše funkce jater

- glaukomu

- hyperthyreóze

Přípravek nesmí být podán pacientům, kteří současně užívají inhibitory fosfodiesterázy 5 (např. sildenafil).

Tolerance

Byl pozorován rozvoj tolerance a zkřížené tolerance k ostatním nitrátům.( snížení účinnosti v případě, že pacient v minulosti užíval jiný lék ze skupiny nitrátů ). Ke snížení, či vyloučení vzniku tolerance, by se neměl lék podávat kontinuálně ve vysokých dávkách.

Tolerance odezní po přerušení terapie v průběhu 24 hodin.

4.5. Interakce

Současné podávání vazodilatancií, antihypertenziv, betablokátorů, blokátorů vápníkového kanálu, neuroleptik, tricyklických antidepresiv a alkoholu může zesílit vliv Isoket^* roztoku 0,1% na pokles krevního tlaku.

Také inhibitory fosfodiesterázy 5 ( sildenafil ) potencují hypotenzívní účinek přípravku.

Isoket 0,1% roztok nesmí být podáván pacientům užívajícím sildenafil.

Isoket^* roztok 0,1% může při současném podávání dihydroergotaminu (DHE) zvyšovat jeho hladinu v krvi a tím jeho účinek.

4.6. Těhotenství a kojení

Experimentální studie provedené na potkanech a králících s dávkami až hraničně toxickými pro březí samici neprokázaly poškození plodu v důsledku podání isosorbiddinitrátu. Nejsou však k disposici žádné kontrolované studie u těhotných žen. Protože studie na zvířatech vždy přesně nepředurčují, jak bude přípravek působit u lidí, pro použití přípravku v těhotenství mu-sí být zvlášť závažné důvody. Není známo, zda se isosorbiddinitrát vylučuje do mateřského mléka. Přípravek může být kojícím ženám podáván jen po pečlivém zvážení poměru rizika pro kojence ku prospěchu léčby pro matku.

4.7. Možnost snížení pozornosti při řízení motorových vozidel a obsluze strojů

Vzhledem k indikacím přípravku irelevantní.

4.8. Nežádoucí účinky

Při prvním použití, ale také při zvýšení dávky se občas ( u 1-10% pacientů) pozoruje snížení krevního tlaku anebo ortostatická hypotenze; tyto symptomy mohou být doprovázeny reflexním zvýšením srdeční frekvence, mdlobami, pocitem závrati a slabosti.

Na začátku terapie (vice než 10% pac) se může objevit bolest hlavy ("nitrátová bolest hlavy"), která při pokračující terapii zpravidla odezní. Zřídka (méně než 1% pac) se objevují také nausea, zvracení, přechodné zčervenání kůže (flush) a alregické kožní reakce.

Zřídka se může při silném poklesu krevního tlaku vystupňovat symptomatologie anginy pectoris.

Rovněž zřídka byly pozorovány kolapsové stavy, někdy provázené bradykardickými poruchami srdečního rytmu a synkopami. V ojedinělých případech byla pozorována exfoliativní dermatitida.Velmi zřídka se může vyskytnout Stevens-Johnsonův syndrom. Vyjímečně byl pozorován angioedém.

Isoket^* roztok 0,1% může vyvolat dočasnou hypoxémii způsobenou redistribucí krve do hypoventilovaných plicních oddílů a u pacientů s ischemickou chorobou srdeční tak snížit myokardiální perfuzi.

4.9. Předávkování

Symptomy Hlavními symptomy předávkování jsou snížení krevního tlaku provázené ortostatickou hypotenzí, reflexní tachykardie a bolest hlavy. Mohou se také objevit pocity slabosti, závratě, mdloby, zčervenání kůže, nauzea, zvracení a průjem. Po velmi vysokých dávkách (*20 mg/kg tělesné hmotnosti) se může objevit methemoglobinémie, cyanóza a tachypnoe.

Terapie při předávkování

Terapeutická opatření musí směřovat zejména ke zvýšení krevního tlaku. V lehčích případech postačí obvykle položení pacienta do horizontální polohy s podložením dolních končetin.

V případech vážné intoxikace je nutné aplikovat obecné zásady pro terapii intoxikace anebo šoku. V případě výrazné hypotenze může být použito zvýšení objemu cirkulujících tekutin. Ve výjimečných případech je také možno použít sympatomimetika.

Methemoglobinémii je možné léčit (v případě nutnosti) redukujícími látkami (např. toluidinovou modří 2-4mg/kg tělesné hmotnosti, methylenovou modří 1% roztok až 50 ml i.v., vitamin C 1g p.o. nebo i.v.).

5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI

5.1. Farmakodynamické vlastnosti

Farmakoterapeutická skupina

Vasodilatans

Účinek izosorbiddinitrátu vyplývá z jeho schopnosti relaxovat hladkou svalovinu cév. Kapacitní cévy a velké artérie jsou působením isosorbiddinitrátu relaxovány výrazněji než re-zistenční cévy.

Vazodilatace v systémovém řečišti vede ke zvýšení venózní náplně. Dochází ke snížení žilní-ho návratu. Ventrikulární objem, plnicí tlak a diastolický tlak se tím snižují (snížení preloa-du).

Dilatace velkých artérií vede ke snížení jak systémové rezistence (snížení afterloadu), tak i odporu pulmonálního řečiště. Zkrácení doby plnění komor a nižší napětí stěny cévní snižují nároky myokardu na energii a kyslík.

Snížení srdečního plnicího tlaku je výhodné pro perfuzi subendokardiálních vrstev, kde je riziko vzniku ischemie, takže se zlepší lokální funkce stěny a průtok krve ischemickou oblastí.

Dilatace v místě koronárních stenóz a snížení odporu koronárních cév vedou ke zlepšení koronární perfuze a ke zvýšení přísunu kyslíku do srdce.

Na molekulární úrovni nitráty velmi pravděpodobně působí jako EDRF( endotel relaxační faktror ): zvyšují koncentraci cyklického guanozínmonofosfátu (cGMP), jenž je považován za mediátor relaxace.

Isosorbiddinitrát je donorem oxidu dusnatého (NO). NO způsobuje relaxaci hladkého sval-stva stimulací guanylylcyklázy a následně zvýšením intracelulární koncentrace guanosin-monofosfátu (cGMP). Tím se stimuluje cGMP-dependentní proteinkináza a dochází ke změ-ně fosforylace některých proteinů v buňce hladkého svalu. To nakonec vede k defosforylaci lehkého řetězce myozinu a ke snížení kontrakce.

5.2. Farmakokinetické vlastnosti

Isosorbiddinitrát má po i.v. aplikaci eliminační poločas asi 10 minut. Metabolity vzniklé deni-trifikací - isosorbid-2-mononitrát a a isosorbid-5-mononitrát - mají poločas 1,5 - 2 respektive 4-6 hodin a jsou taktéž farmakologicky aktivní. Vylučování se uskutečňuje z 99 % renálně. Při poruše funkce ledvin je vylučování ISDN a jeho metabolitů nezměněno, u pacientů s poruchou funkce jater může být koncentrace ISDN v plazmě zvýšena a koncentrace meta-bolitů snížena.

Biologická dostupnost:

Biologická dostupnost Isoket^* roztoku 0,1% je - stejně jako u jiných i.v. podávaných pří-pravků - 100%.

5.3. Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti přípravku

Lokální dráždivost:

Zkoušky na akutní toxicitu, jež následovaly po jedné i.v. neředěné infuzi myším, krysám a psům prokázaly dobrou místní snášenlivost Isoket^* roztoku 0,1%. Dobrá lokální snášenlivost byla také prokázána po aplikaci jak zředěného, tak i neředěného roztoku člověku.

Akutní toxicita:

Zkoušky na akutní toxicitu neprokázaly žádné zvláštní riziko přípravku.

Chronická toxicita:

Testy chronické toxicity byly provedeny na potkanech a psech. Byly prokázány symptomy poškození CNS a hepatomegálie ( zvětšení jater ) v těch případech, kdy byl isosorbiddinitrát podáván ve vysokých dávkách ( potkan 480 mg/kg tělesné hmotnosti/den, pes 90 mg/kg tělesné hmotnosti/den). Hepatomegálie může být vysvětlena farmakodynamickým účinkem isosorbiddinitrátu. Sedace může být výsledkem zvýšeného farmakodynamického účinku.

Studie reprodukce:

---