Holoxan 1 G
Registrace léku
| Kód | 0049983 ( ) |
|---|---|
| Registrační číslo | 44/1251/93-B/C |
| Název | HOLOXAN 1 G |
| Režim prodeje | na lékařský předpis |
| Stav registrace | registrovaný léčivý přípravek |
| Držitel registrace | Baxter Oncology GmbH, Halle, Německo |
| ATC klasifikace |
Příbalový létak HOLOXAN 1 G
PŘÍBALOVÁ INFORMACE
Holoxan 500 mg
Holoxan 1 g
Holoxan 2 g
(Ifosfamidum)
Prášek pro přípravu injekčního roztoku
SLOŽENÍ
1 injekční lahvička Holoxan 500 mg obsahuje jako suchou substanci: Ifosfamidum 500 mg
1 injekční lahvička Holoxan 1 g obsahuje jako suchou substanci: Ifosfamidum 1 g
1 injekční lahvička Holoxan 2 g obsahuje jako suchou substanci: Ifosfamidum 2 g.
INDIKACE
Holoxan musí podávat výhradně lékař se zkušenostmi v onkologii.
Nádory varlat
Pro kombinovanou chemoterapii pacientů s nádory v pokročilém stadiu (II - IV) podle klasifikace TNM (seminomy a non-seminomy), reagujícími nedostatečně nebo nereagujícími vůbec na počáteční chemoterapii.
Karcinom vaječníků
Pro kombinovanou chemoterapii pacientek trpících nádory v pokročilém stadiu (FIGO III a IV) po selhání chemoterapie včetně platiny.
Karcinom děložního krčku
Jako monoterapie pro pacientky s nádory v pokročilém stadiu (FIGO III a IV) a s rekurentními nádory.
Nádory prsu
Pro paliativní léčbu pokročilých a těžko léčitelných nebo rekurentních nádorů prsu.
Nemalobuněčný bronchiální karcinom
Pro samostatnou nebo kombinovanou chemoterapii pacientů s inoperabilními nebo metastatickými nádory.
Malobuněčný bronchiální karcinom
Pro kombinovanou chemoterapii.
Sarkomy měkkých tkání (včetně osteosarkomu a rhabdomyosarkomu)
Pro samostatnou nebo kombinovanou chemoterapii rhabdomyosarkomu nebo osteosarkomu po selhání standardní léčby. Pro samostatnou nebo kombinovanou chemoterapii jiných sarkomů měkkých tkání po selhání chirurgické léčby a radiační terapie.
Ewingův sarkom
Pro kombinovanou chemoterapii po selhání primární terapie cytostatiky.
Karcinom slinivky
Pro samostatnou nebo kombinovanou chemoterapii u pokročilých nádorů po selhání jiných forem léčby.
Non-Hodgkinovy lymfomy
Pro kombinovanou chemoterapii u pacientů s vysoce maligními non-Hodgkinovými lymfomy, reagujícími na počáteční léčbu pouze nedostatečně nebo vůbec. Pro kombinovanou terapii pacientů s rekurentními nádory.
Hodgkinova choroba
Pro kombinovanou chemoterapii po selhání primární léčby cytostatiky u pacientů s rekurentními nebo těžko léčitelnými lymfomy.
DÁVKOVÁNÍ A ZPŮSOB PODÁNÍ
Je třeba dbát na to, aby roztok ifosfamidu pro vlastní aplikaci nepřekročil koncentraci 4%.
Dávkování se musí vždy upravit individuální potřebě a při zvážení celkového zdravotního stavu a krevního obrazu.
Není-li předepsáno jinak, platí ohledně dávkování následující doporučení:
Frakcionované podání: 1,2 až 2,4 g/m2 povrchu těla (= 30-60 mg/kg tělesné hmotnosti) denně po dobu pěti po sobě následujících dnů.
Celková dávka v jednom cyklu dosahuje 6-12 g/m2 povrchu těla (= 150-300 mg/kg tělesné hmotnosti). Přípravek je podáván ve formě intravenosní krátkodobé infuze po dobu od 30 minut do dvou hodin podle na objemu infuze.
Kontinuální infuze: 5 g/m2 povrchu těla (= 125 mg/kg tělesné hmotnosti) jako jednotlivá dávka, obvykle podávaná ve formě 24-hodinové kontinuální infuze.
Celková dávka v jednom cyklu nesmí překročit 8 g/m2 povrchu těla (= 200 mg/kg tělesné hmotnosti).
Oproti frakcionovanému podání může vést podání ifosfamidu v jednotlivé vysoká dávce k závažnějším hematologické, urologické a nefrologické toxicitě a toxicitě CNS.
Poznámka:
Výše uvedená doporučení ohledně dávky platí především pro monoterapii ifosfamidem. Užívá-li se přípravek pro kombinovanou chemoterapii v kombinaci s jinými cytostatiky, musí se dodržovat pokyny pro příslušné schéma léčby.
Používá-li se přípravek v kombinaci s jinými chemoterapeutiky s podobnou toxicitou, může být nezbytné snížit dávku a/nebo prodloužit dobu intervalů mezi jednotlivými podáními.
Trvání léčby
Léčebné cykly lze opakovat každé 3 až 4 týdny. Doba trvání léčby a/nebo jednotlivých intervalů závisí na terapeutické indikaci, schématu kombinované léčby, celkovém zdravotním stavu pacienta, laboratorních parametrech a na normalizaci krevního obrazu.
Speciální doporučení ohledně léčby:
Děti a dospívající
Podle stanovených plánů léčby se u dětí i dospívajících používá podobné dávkování jako u dospělých.
Dříve narození nebo zesláblí pacienti
Výběr dávky u starších pacientů je obecně nutno provádět s velkou opatrností. Měl by se vzít v úvahu četnější výskyt snížené funkce jater, ledvin nebo srdce a souběžné onemocnění nebo jiná farmakologická léčba.
Pacienti se sníženou funkcí ledvin
U pacientů se zhoršenou funkcí ledvin je použití ifosfamidu kontraindikováno. Pro tuto skupinu pacientů tedy žádné (stanovené) doporučené dávkování uvedeno není; dávka by se však měla snížit, protože ifosfamid a jeho metabolity se vylučují především ledvinami.
Pacienti se sníženou funkcí jater
Ifosfamid se metabolizuje pomocí mikrosomálních enzymů v játrech. Vzhledem k tomu, že u pacientů se sníženou funkcí jater nebyly provedeny žádné studie, neexistují pro tyto pacienty žádná doporučení ohledně dávkování.
Doporučení ohledně úpravy dávek u pacientů s myelosupresí
Počet leukocytů na μl |
Počet trombocytů na μl |
Dávka |
Více než 4000 |
Více než 100 000 |
100% plánované dávky |
4000 až 2500 |
100 000 až 50 000 |
50% plánované dávky |
Méně než 2500 |
Méně než 50 000 |
Nutno odložit, než se hodnoty normalizují, nebo individuální rozhodnutí |
KONTRAINDIKACE
Ifosfamid je kontraindikován u pacientů:
se známou přecitlivělostí na ifosfamid
s těžkým poškozením funkce kostní dřeně (především u pacientů, kteří byli dříve léčeni cytotoxickými přípravky nebo radioterapií)
trpících zánětem močového měchýře (cystitidou)
trpících zhoršenou funkcí ledvin a/nebo obstrukcí toku moči
s akutními infekcemi
těhotných pacientek nebo pacientek kojících (viz zvláštní část „Těhotenství a kojení“).
ZVLÁŠTNÍ UPOZORNĚNÍ
Podávání přípravku pacientům, kteří ještě před započetím léčby trpěli zhoršenou funkcí jater, musí být posouzeno individuálně případ od případu. Doporučuje se pečlivé monitorování těchto pacientů (viz také doporučení ohledně speciálního dávkování). Riziko vzniku dysfunkce ledvin se může zvýšit v důsledku požívání alkoholu.
Onemocnění ledvin a močového systému
Použití přípravku u pacientů, kteří již před zahájením léčby trpí zhoršenou funkcí ledvin, musí být posuzováno individuálně případ o případu. Doporučuje se pečlivé monitorování těchto pacientů (viz také doporučení ohledně speciálního dávkování).
V průběhu léčby je třeba pravidelně kontrolovat funkci ledvin, stav moči a močový sediment.
Doporučuje se, aby se před každým podáním dávky ifosfamidu provedla analýza moči. Před zahájením léčby je třeba vyloučit nebo odstranit poruchy vylučování v důsledku poruch eferentního močového systému, cystitidy nebo infekcí a nerovnováhy elektrolytů. V případě, že se v průběhu léčby ifosfamidem vyskytne cystitida doprovázená zřejmou makroskopickou hematurií nebo mikrohematurií, je třeba léčbu přerušit do té doby, než se obnoví normální stav.
Při léčbě ifosfamidem je třeba věnovat zvláštní pozornost dostatečné hydrataci, pravidelnému vyprazdňování močového měchýře a podávání mesny (viz též část „Dávkování a způsob podání“).
Nezbytné je zajistit dostatečnou diurézu a pravidelnou kontrolu funkce ledvin především v případech dlouhodobé léčby ifosfamidem. To platí především u dětí. V případě vývoje nefropatie je při pokračování léčby potřeba počítat s nevratným poškozením ledvin. Je nutné provést pečlivé zhodnocení poměru mezi rizikem a přínosem.
Faktory, zvyšující riziko nefrotoxicity, zahrnují velké kumulativní dávky ifosfamidu (především u dětí mladších 3 let). Před zahájením léčby proto musí být vyhodnocena glomerulární a tubulární funkce ledvin, která se musí se v průběhu léčby a po ukončení léčby kontrolovat.
U pacientů s odejmutou ledvinou, zhoršenou funkcí ledvin a pacientů léčených dříve nefrotoxickými přípravky (jako je cisplatina) je třeba postupovat s velkou opatrností. U těchto pacientů dochází ke zvýšení frekvence a intenzity myelotoxicity, nefrotoxicity a cerebrální toxicity.
Poruchy rozmnožovacího systému a onemocnění prsů, vrozené, rodové a genetické poruchy
Ifosfamid má mutagenní potenciál a vykazuje genotoxický účinek. Muži léčení ifosfamidem by měli být před zahájením léčby informováni o možnosti uložení spermatu a neměli by v průběhu léčby a po dobu šesti měsíců po ukončení léčby zplodit dítě.
Systémové poruchy a reakce v místě podání
Protože k cytostatickému účinku ifosfamidu dochází až po jeho aktivaci v játrech, nehrozí v případech neúmyslného paravenózního podání roztoku ifosfamidu riziko poškození tkáně. V případě extravasace se však doporučuje okamžité přerušení infuze, nasátí obsahu paravenózně podaného přípravku do nasazené jehly a proplach fyziologickým roztokem s dalším znehybněním končetiny.
Vyšetření
U pacientů s cukrovkou by se měla pravidelně kontrolovat hladina cukru v krvi, aby se včas mohla upravit léčba antidiabetiky. Viz též část Interakce.
Interakce
V důsledku interakce s dalšími cytostatiky nebo při kombinaci s ozařováním je třeba vzít v úvahu zesílení myelotoxicity. Myelosupresivní účinek může být zesílen také současným podáváním ifosfamidu a allopurinolu nebo hydrochlorothiazidu.
Je třeba očekávat sníženou reakci na příslušné očkovací látky vzhledem k účinkům ifosfamidu vedoucím ke snížení imunity. V případě živých vakcin se tak může vyvinout i vakcinou vyvolaná infekce.
Současné nebo dřívější podávání nefrotoxických léčiv jako je cisplatina, aminoglykosidy, acyklovir nebo amfotericin B může zesilovat nefrotoxický účinek ifosfamidu a následně i hematotoxicitu a toxicitu CNS.
Léčba může zvýšit účinek sulfonylmočovinových přípravků snižujících hladinu cukru v krvi (hypoglykemický účinek).
Výsledky experimentů in vitro udávají, že bupropion je metabolizován především prostřednictvím mikrosomálního enzymu cytochromu P450 IIB6 (CYP2B6). Proto je třeba při současném podávání bupropionu a přípravků působících na izoenzym CYP2B6 (jako je orfenadrin, cyklofosfamid a ifosfamid) postupovat s opatrností. V případě dřívější nebo souběžné léčby fenobarbitalem, fenytoinem, benzodiazepiny, primidonem, karbamazepinem, rifampicinem nebo chloralhydrátem existuje riziko indukce všudypřítomných mikrosomálních izoenzymů CYP, vyskytujících se především v játrech.
Grapefruity obsahují látku, vedoucí k inhibici izoenzymů CYP, a proto mohou snižovat metabolickou aktivaci ifosfamidu a v důsledku toho i jeho účinnost. Proto by neměli pacienti léčení ifosfamidem jíst grapefruity a měli by se vyhnout potravinám a nápojům, obsahujícím toto ovoce.
Ifosfamid může zvyšovat kožní reakci na ozáření (tzv. radiation recall syndrome).
Analogicky jako u cyklofosfamidu může dojít k následujícím interakcím: terapeutický účinek a toxicita ifosfamidu se může zvýšit současným podáním chlorpromazinu, trijodthyroninu nebo inhibitorů aldehyd-dehydrogenázy jako je disulfiram (Antabus); může se také zvyšovat myorelaxační účinek suxamethonia.
TĚHOTENSTVÍ A KOJENÍ
V průběhu léčby ifosfamidem by ženy neměly přijít do jiného stavu.
Studie na zvířatech udávají, že léčba ifosfamidem může mít při podání těhotným ženám genotoxický účinek a může vyvolat poškození plodu. V případě vitální indikace v prvním trimestru těhotenství je naprosto nezbytná porada s lékařem ohledně umělého přerušení těhotenství. Pokud nelze po prvním trimestru těhotenství léčbu odložit, může se po informování pacienty o malém ale existujícím riziku teratogenních účinků a potenciálního rizika pro plod zahájit léčba.
Je-li nutno léčit ženu v plodném věku, je třeba, aby se v průběhu léčby a po dobu šesti měsíců po ukončení léčby používala spolehlivá antikoncepční metoda. Pokud se užívá ifosfamid v průběhu těhotenství nebo přijde-li pacientka při léčbě ifosfamidem do jiného stavu, měla by se pacientka příslušným způsobem informovat o možných následcích.
Není známo, zda se ifosfamid vylučuje do mateřského mléka. Vzhledem k možnosti závažných nežádoucích účinků a potenciálu vyvolání nádorového bujení, prokázaného ve studiích ifosfamidu na zvířatech, by se mělo s ohledem na důležitost léku pro matku rozhodnout, zda se kojení přeruší nebo zda dojde k přerušení farmakologické léčby.
Možnost snížení pozornosti při řízení motorových vozidel a obsluze strojů
Ifosfamid může vést ke zhoršení schopností řídit motorové vozidlo nebo obsluhovat stroje, jednak přímo tím, že může vyvolávat encefalopatii, jednak nepřímo vyvoláváním nevolnosti a zvracení - především v případě současného podání přípravků působících na CNS nebo při konzumaci alkoholu.
Nežádoucí účinky
U pacientů léčených ifosfamidem jako samostatným přípravkem je toxicita omezující dávku představována myelosupresí a urotoxicitou. Výskyt hematurie, především makroskopické, spojené s hemoragickou cystitidou, se může výrazně snížit podáním přípravku na ochranu močového ústrojí jako je mesna, rozsáhlou hydratací a frakcionací dávek. Pokud dojde k leukopenii, je obvykle jenom mírná nebo středně závažná. Další významné vedlejší účinky zahrnují alopecii, nevolnost, zvracení a toxicitu na centrální nervový systém.
Infekce a zamoření, poruchy dýchacího ústrojí
Málo běžné, byl hlášen zápal plic.
Velmi vzácně se může vyskytnout intersticiální pneumonitida a chronická intersticiální fibróza.
Vzácné jsou poruchy plic doprovázené klinickými známkami jako je kašel, dyspoea, vedoucí velmi vzácně k respiračnímu selhání.
Byly popsány velmi vzácné případy toxicko-alergického edému plic.
Neoplazmatické útvary, benigní, maligní a nespecifické (včetně cyst a polypů)
Stejně jako je tomu obecně v případě jiných alkylačních činidel, obnáší i léčba ifosfamidem riziko vzniku sekundárních nádorů nebo jejich prekanceróz jako druhotnému pozdnímu následku. Byl mimo jiné hlášen vznik karcinomů močového ústrojí a myeloplastického syndromu, vedoucího až k akutní leukémii. Studie na zvířatech potvrdily, že riziko rakoviny močového měchýře lze významně snížit odpovídajícím podáním mesny.
Poruchy krevního a lymfatického systému, infekce a zamoření, cévní onemocnění, systémové poruchy a reakce v místě podání
Velice častá je myelosuprese, která závisí na dávce a je zároveň faktorem, který dávku omezuje. Projevuje se především leukopenií a v menším rozsahu trombocytopenií, spojenou s vyšším rizikem krvácení. Při vyšších dávkách je leukopenie téměř všeobecná. Anémie je obecně vzácná a nevzniká dříve než po absolvování několika léčebných cyklů.
Myelosuprese je obvykle reverzibilní a léčbu je možno provádět každé 3 až 4 týdny. Užívá-li se ifosfamid v kombinaci s jinými myelosupresivními látkami, může být nezbytné dávku upravit. Vzhledem k neutropenii se může objevit zvýšená teplota, která může být doprovázena infekcemi. Pacienti, u kterých došlo k závažné myelosupresi, jsou potenciálně ohroženi vyšším rizikem infekce, která může vést až k životu ohrožující sepsi.
Existují určité komplikace jako je tromboembólie, DIC (diseminovaná intravaskulární koagulace) nebo hemolytický uremický syndrom (HUS), který může být vyvolán některým skrytým onemocněním, ke kterému však může se zvýšenou frekvencí docházet při chemoterapii ifosfamidem.
Poruchy imunitního systému, vaskulární poruchy, kožní projevy a problémy spojené s podkožní tkání
Ve vzácných případech byly hlášeny reakce přecitlivělosti. Obecnými klinickými projevy jsou vyrážka, horečnatá hypotenze atd. Velmi vzácně mohou alergické reakce vyústit v anafylaktický šok.
Endokrinní poruchy, poruchy metabolismu a výživy
Ve vzácných případech byly pozorovány SIADH (syndrom neadekvátní sekrece ADH) s hyponatrémií a retencí vody a přidružené symptomy (zmatenost, křeče).
Muskuloskeletální onemocnění a onemocnění pojivové tkáně
Ve velmi vzácných případech může být kombinovaná chemoterapie využívající ifosfamid faktorem, který přispívá ke vzniku rhabdomyolýzy.
Psychiatrické poruchy a poruchy nervového systému
Velmi běžná je encefalopatie. Může se vyvinout v průběhu několika hodin až několika dnů po zahájení léčby ifosfamidem. Encefalopatie a přidružené symptomy jsou obvykle reversibilní a spontánně zmizí v průběhu několika dnů po posledním podání ifosfamidu.
Nejčastěji hlášeným symptomem encefalopatie je ospalost, která může vzácně přerůst ve spavost a ve velmi vzácných případech přejít až do komatu. Další symptomy, ke kterým vyjímečně dochází, je zapomnětlivost, depresivní psychóza, dezorientace, neklid, závratě, zmatenost, halucinace a vzácně i cerebelární syndrom a inkontinence (stolice a moči). Ve velmi vzácných případech byly hlášeny epileptické záchvaty a koma s fatálními následky.
Existují i zprávy o rychlejší úlevě od symptomů po použití metylénové modři u pacientů, u kterých se vyvinula ifosfamidem indukovaná encefalopatie. Jiné zprávy však použití metylénové modři v této situaci nepodpořily. Metylénová modř by se tedy měla uvažovat po krátkém zhodnocení poměru rizika a přínosu jako možnost léčby pouze u těch pacientů, u kterých vznikla velmi závažná encefalopatie, vyvolaná ifosfamidem.
Vzácně se může vyskytovat polyneuropatie.
Oční poruchy
Vzácně se objevovalo přechodné zastřené vidění a v izolovaných případech i zhoršené vidění.
Poruchy srdeční činnosti, vyšetření
Vyjímečně byly hlášeny arytmie jako ventrikulární a supraventrikulární arytmie, vzestup ST-segmentu a selhání srdce, především po podání mimořádně vysokých dávek ifosfamidu. Ve velmi vzácných případech může arytmie vyústit ve fatální zástavu srdce. Ve velmi vzácných případech byl hlášen infarkt myokardu, který však nemůže být s jistotou připsán léčbě ifosfamidem.
Problémy zažívacího ústrojí, poruchy metabolismu a výživy, systémové projevy a reakce v místě podání
Velmi častými vedlejšími účinky, závislými na dávce, jsou nevolnost a zvracení. U zhruba 50% pacientů se vyskytují středně těžké až těžké formy, které mohou vést k dehydrataci. Vyjímečně docházelo i k anorexii, průjmům, zácpě a vzácně i k mukositidě či stomatitidě.
Ve velmi vzácných případech může vzniknout akutní pankreatitida.
Hepatobiliární poruchy, vyšetření
Vyjímečně může docházet k poruchám funkce jater, doprovázeným vzestupem jaterních enzymů jako je SGOT, SGPT, gama-GT, ALP a/nebo bilirubinu.
Kožní projevy a poruchy spojené s podkožní tkání
Velice běžným vedlejším účinkem je alopecie. Podle podané dávky a době trvání léčby k ní může docházet až u 100% pacientů, obecně je však reversibilní.
Může dojít ke vzácným případům dermatitidy a velmi vzácným případům toxických kožních reakcí.
Byly hlášeny velmi vzácné případy zesílených kožních reakcí na radioterapii (tzv. radiation recall syndrome).
Poruchy funkce ledvin a močového ústrojí, poruchy metabolismu a výživy, onemocnění kostry a svalstva a pojivové tkáně, vrozené, rodinné a genetické poruchy
Močový měchýř
Hematurie po podání ifosfamidu je velmi častou komplikací, která závisí na dávce. Podle závažnosti mikro-, makrohematurie nebo hemoragické cystitidy je třeba léčbu přerušit.
Dalšími klinickými známkami jsou dysurie, poruchy frekvence vyměšování a jiné symptomy podráždění močového měchýře.
Ledviny
Ifosfamid vyvolává nefropatie, které se běžně projevují jako tubulární, vzácně také jako glomerulární dysfunkce. Běžnými klinickými známkami nefropatie vyvolané ifosfamidem jsou pokles clearance kreatininu nebo vzrůst BUN a sérového kreatininu - tyto známky jsou obvykle přechodné.
Tubulární dysfunkce ledvin vyvolaná ifosfamidem je vzácně doprovázena aminoacidurií, fosfáturií, tubulární acidózou, proteinurií a/nebo nerovnováhou elektrolytů.
Ifosfamidem vyvolaná acidóza je běžně hlášena jako metabolická acidóza.
Ve velmi vzácných případech, běžně u dětí, se však může u pacientů s chronickou tubulární dysfunkcí ledvin vyvinout Fanconiho syndrom. Ten může vést ke křivici a osteomalacii u dospělých. Velmi vzácné jsou také nefropatie, vyúsťující v akutní a chronické selhání ledvin, především v kombinaci s nefrotoxickými léčivy.
Ve velmi vzácných případech byla hlášena hypokalémie.
Poruchy reprodukčního systému a poruchy endokrinologické
Vzhledem k mechanismu účinku vyvolává ifosfamid jako alkylační činidlo běžně poruchy spermatogeneze - vzácně ireverzibilní - které mají za následek azoospermii a/nebo přetrvávající oligospermii.
V málo běžných případech byly hlášeny ireverzibilní poruchy ovulace, vedoucí k amenorrhoee a snížené hladině ženských pohlavních hormonů.
Všeobecné zhoršení zdravotního stavu a reakce v místě podání
Při léčbě ifosfamidem se velmi často objevuje horečka jako důsledek neutropenie spojené s infekcí nebo v souvislosti s reakcemi přecitlivělosti, které mají někdy neznámý původ.
Souhrn údajů o léku (SPC)
SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU
1. NÁZEV PŘÍPRAVKU
Holoxan 500 mg
Holoxan 1 g
Holoxan 2 g
2. KVALITATIVNÍ I KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ
Léčivá látka: Ifosfamidum
Lahvička s práškem 500 mg 1 g 2 g
obsahuje
ifosfamidum 500 mg 1 g 2 g
3. LÉKOVÁ FORMA
Léková forma a množství léčivé látky na jednotku dávky:
Prášek pro přípravu injekčního/infuzního roztoku: lahvičky obsahující 500 mg, 1000 mg nebo 2000 mg.
4. KLINICKÉ ÚDAJE
4.1 Terapeutické indikace
Holoxan musí podávat výhradně lékař se zkušenostmi v onkologii.
Nádory varlat
Pro kombinovanou chemoterapii pacientů s nádory v pokročilém stadiu (II - IV) podle klasifikace TNM (seminomy a non-seminomy), reagujícími nedostatečně nebo nereagujícími vůbec na počáteční chemoterapii.
Karcinom vaječníků
Pro kombinovanou chemoterapii pacientek trpících nádory v pokročilém stadiu (FIGO III a IV) po selhání chemoterapie včetně platiny.
Karcinom děložního krčku
Jako monoterapie pro pacientky s nádory v pokročilém stadiu (FIGO III a IV) a s rekurentními nádory.
Nádory prsu
Pro paliativní léčbu pokročilých a těžko léčitelných nebo rekurentních nádorů prsu.
Nemalobuněčný bronchiální karcinom
Pro samostatnou nebo kombinovanou chemoterapii pacientů s inoperabilními nebo metastatickými nádory.
Malobuněčný bronchiální karcinom
Pro kombinovanou chemoterapii.
Sarkomy měkkých tkání (včetně osteosarkomu a rhabdomyosarkomu)
Pro samostatnou nebo kombinovanou chemoterapii rhabdomyosarkomu nebo osteosarkomu po selhání standardní léčby. Pro samostatnou nebo kombinovanou chemoterapii jiných sarkomů měkkých tkání po selhání chirurgické léčby a radiační terapie.
Ewingův sarkom
Pro kombinovanou chemoterapii po selhání primární terapie cytostatiky.
Karcinom slinivky
Pro samostatnou nebo kombinovanou chemoterapii u pokročilých nádorů po selhání jiných forem léčby.
Non-Hodgkinovy lymfomy
Pro kombinovanou chemoterapii u pacientů s vysoce maligními non-Hodgkinovými lymfomy, reagujícími na počáteční léčbu pouze nedostatečně nebo vůbec. Pro kombinovanou terapii pacientů s rekurentními nádory.
Hodgkinova choroba
Pro kombinovanou chemoterapii po selhání primární léčby cytostatiky u pacientů s rekurentními nebo těžko léčitelnými lymfomy.
4.2 Dávkování a způsob podání
Je třeba dbát na to, aby roztok ifosfamidu pro vlastní aplikaci nepřekročil koncentraci 4%.
Dávkování se musí vždy upravit individuální potřebě a při zvážení celkového zdravotního stavu a krevního obrazu.
Není-li předepsáno jinak, platí ohledně dávkování následující doporučení:
Frakcionované podání: 1,2 až 2,4 g/m2 povrchu těla (= 30-60 mg/kg tělesné hmotnosti) denně po dobu pěti po sobě následujících dnů.
Celková dávka v jednom cyklu dosahuje 6-12 g/m2 povrchu těla (= 150-300 mg/kg tělesné hmotnosti). Přípravek je podáván ve formě intravenosní krátkodobé infuze po dobu od 30 minut do dvou hodin podle na objemu infuze.
Kontinuální infuze: 5 g/m2 povrchu těla (= 125 mg/kg tělesné hmotnosti) jako jednotlivá dávka, obvykle podávaná ve formě 24-hodinové kontinuální infuze.
Celková dávka v jednom cyklu nesmí překročit 8 g/m2 povrchu těla (= 200 mg/kg tělesné hmotnosti).
Oproti frakcionovanému podání může vést podání ifosfamidu v jednotlivé vysoká dávce k závažnějším hematologické, urologické a nefrologické toxicitě a toxicitě CNS.
Poznámka:
Výše uvedená doporučení ohledně dávky platí především pro monoterapii ifosfamidem. Užívá-li se přípravek pro kombinovanou chemoterapii v kombinaci s jinými cytostatiky, musí se dodržovat pokyny pro příslušné schéma léčby.
Používá-li se přípravek v kombinaci s jinými chemoterapeutiky s podobnou toxicitou, může být nezbytné snížit dávku a/nebo prodloužit dobu intervalů mezi jednotlivými podáními.
Trvání léčby
Léčebné cykly lze opakovat každé 3 až 4 týdny. Doba trvání léčby a/nebo jednotlivých intervalů závisí na terapeutické indikaci, schématu kombinované léčby, celkovém zdravotním stavu pacienta, laboratorních parametrech a na normalizaci krevního obrazu.
Speciální doporučení ohledně léčby:
Děti a dospívající
Podle stanovených plánů léčby se u dětí i dospívajících používá podobné dávkování jako u dospělých.
Dříve narození nebo zesláblí pacienti
Výběr dávky u starších pacientů je obecně nutno provádět s velkou opatrností. Měl by se vzít v úvahu četnější výskyt snížené funkce jater, ledvin nebo srdce a souběžné onemocnění nebo jiná farmakologická léčba.
Pacienti se sníženou funkcí ledvin
U pacientů se zhoršenou funkcí ledvin je použití ifosfamidu kontraindikováno. Pro tuto skupinu pacientů tedy žádné (stanovené) doporučené dávkování uvedeno není; dávka by se však měla snížit, protože ifosfamid a jeho metabolity se vylučují především ledvinami.
Pacienti se sníženou funkcí jater
Ifosfamid se metabolizuje pomocí mikrosomálních enzymů v játrech. Vzhledem k tomu, že u pacientů se sníženou funkcí jater nebyly provedeny žádné studie, neexistují pro tyto pacienty žádná doporučení ohledně dávkování.
Doporučení ohledně úpravy dávek u pacientů s myelosupresí
Počet leukocytů na μl |
Počet trombocytů na μl |
Dávka |
Více než 4000 |
Více než 100 000 |
100% plánované dávky |
4000 až 2500 |
100 000 až 50 000 |
50% plánované dávky |
Méně než 2500 |
Méně než 50 000 |
Nutno odložit, než se hodnoty normalizují, nebo individuální rozhodnutí |
4.3 Kontraindikace
Ifosfamid je kontraindikován u pacientů:
se známou přecitlivělostí na ifosfamid
s těžkým poškozením funkce kostní dřeně (především u pacientů, kteří byli dříve léčeni cytotoxickými přípravky nebo radioterapií)
trpících zánětem močového měchýře (cystitidou)
trpících zhoršenou funkcí ledvin a/nebo obstrukcí toku moči
s akutními infekcemi
těhotných pacientek nebo pacientek kojících (viz zvláštní část „Těhotenství a kojení“).
4.4 Zvláštní upozornění a zvláštní opatření pro použití
Poruchy krevního a lymfatického systému a vyšetření
Až do dosažení normální hodnoty je třeba pravidelně kontrolovat krevní obraz. U pacientů, kteří byli dříve léčeni chemoterapeutiky nebo pomocí radiační terapie, nebo u pacientů se sníženou funkcí ledvin je třeba očekávat závažnou myelosupresi. Proto se doporučuje důkladné hematologické monitorování. Před každým podání a ve vhodných intervalech, v případě nutnosti i denně, je třeba kontrolovat počet bílých krvinek, počet destiček a hodnotu hemoglobinu. Pokud to není naprosto nezbytné, neměl by se ifosfamid podávat pacientům s počtem bílých krvinek nižším než 2500/μl. V případě horečky nebo leukopenie je potřeba profylaktické podání antibiotik a/nebo antimykotik.
Poruchy imunitního systému
Pacienti se sníženou imunitou (např. pacienti trpící cukrovkou nebo chronickým onemocněním jater či ledvin) musí být důkladně monitorováni.
Psychiatrické poruchy a poruchy nervového systému
Pacienty s metastázami na mozku nebo mozkovými symptomy je třeba pravidelně monitorovat.
Riziko toxických účinků ifosfamidu na CNS vyžaduje pečlivé monitorování pacienta. V případě vzniku encefalopatie je třeba léčbu ifosfamidem přerušit a již neopakovat.
Rizikovými faktory pro vznik encefalopatie jsou snížená funkce jater (kreatinin přesahující hodnotu 1,5 mg/dl), dřívější léčba nefrotoxickými přípravky (např. cisplatinou) a postrenální obstrukce (např. nádory v oblasti pánve). Další rizikové faktory pro vznik encefalopatie zahrnují špatný celkový zdravotní stav, vyšší věk, alkoholismus v anamnéze, snížené hodnoty sérového albuminu nebo sérového hydrouhličitanu, acidóza a dysfunkce jater.
Léky působící na CNS (jako jsou antiemetika, trankvilizéry, narkotika nebo antihistaminika) je třeba v případech encefalopatie vyvolané ifosfamidem používat s opatrností, případně jejich užívání podle možnosti přerušit.
Onemocnění srdce a vyšetření
Zvláštní pozornost je třeba věnovat pacientům, u nichž je v anamnéze onemocnění srdce. Je třeba pravidelná kontrola elektrolytů. Kromě toho existují důkazy, že kardiotoxický účinek ifosfamidu může být zesílen u pacientů, kteří byli již dříve léčeni pomocí radiační terapie v oblasti srdce a/nebo adjuvantní terapie antracykliny.
Onemocnění zažívacího ústrojí
Aby se snížilo riziko stomatitidy, je třeba věnovat pozornost důkladné hygieně ústní dutiny.
Pro snížení četnosti a závažnosti nevolnosti a zvracení je třeba včas podat antiemetika.
Hepatobiliární poruchy
Podávání přípravku pacientům, kteří ještě před započetím léčby trpěli zhoršenou funkcí jater, musí být posouzeno individuálně případ od případu. Doporučuje se pečlivé monitorování těchto pacientů (viz také doporučení ohledně speciálního dávkování). Riziko vzniku dysfunkce ledvin se může zvýšit v důsledku požívání alkoholu.
Onemocnění ledvin a močového systému
Použití přípravku u pacientů, kteří již před zahájením léčby trpí zhoršenou funkcí ledvin, musí být posuzováno individuálně případ o případu. Doporučuje se pečlivé monitorování těchto pacientů (viz také doporučení ohledně speciálního dávkování).
V průběhu léčby je třeba pravidelně kontrolovat funkci ledvin, stav moči a močový sediment.
Doporučuje se, aby se před každým podáním dávky ifosfamidu provedla analýza moči. Před zahájením léčby je třeba vyloučit nebo odstranit poruchy vylučování v důsledku poruch eferentního močového systému, cystitidy nebo infekcí a nerovnováhy elektrolytů. V případě, že se v průběhu léčby ifosfamidem vyskytne cystitida doprovázená zřejmou makroskopickou hematurií nebo mikrohematurií, je třeba léčbu přerušit do té doby, než se obnoví normální stav.
Při léčbě ifosfamidem je třeba věnovat zvláštní pozornost dostatečné hydrataci, pravidelnému vyprazdňování močového měchýře a podávání mesny (viz též část „Dávkování a způsob podání“).
Nezbytné je zajistit dostatečnou diurézu a pravidelnou kontrolu funkce ledvin především v případech dlouhodobé léčby ifosfamidem. To platí především u dětí. V případě vývoje nefropatie je při pokračování léčby potřeba počítat s nevratným poškozením ledvin. Je nutné provést pečlivé zhodnocení poměru mezi rizikem a přínosem.
Faktory, zvyšující riziko nefrotoxicity, zahrnují velké kumulativní dávky ifosfamidu (především u dětí mladších 3 let). Před zahájením léčby proto musí být vyhodnocena glomerulární a tubulární funkce ledvin, která se musí se v průběhu léčby a po ukončení léčby kontrolovat.
U pacientů s odejmutou ledvinou, zhoršenou funkcí ledvin a pacientů léčených dříve nefrotoxickými přípravky (jako je cisplatina) je třeba postupovat s velkou opatrností. U těchto pacientů dochází ke zvýšení frekvence a intenzity myelotoxicity, nefrotoxicity a cerebrální toxicity.
Poruchy rozmnožovacího systému a onemocnění prsů, vrozené, rodové a genetické poruchy
Ifosfamid má mutagenní potenciál a vykazuje genotoxický účinek. Muži léčení ifosfamidem by měli být před zahájením léčby informováni o možnosti uložení spermatu a neměli by v průběhu léčby a po dobu šesti měsíců po ukončení léčby zplodit dítě.
Systémové poruchy a reakce v místě podání
Protože k cytostatickému účinku ifosfamidu dochází až po jeho aktivaci v játrech, nehrozí v případech neúmyslného paravenózního podání roztoku ifosfamidu riziko poškození tkáně. V případě extravasace se však doporučuje okamžité přerušení infuze, nasátí obsahu paravenózně podaného přípravku do nasazené jehly a proplach fyziologickým roztokem s dalším znehybněním končetiny.
Vyšetření
U pacientů s cukrovkou by se měla pravidelně kontrolovat hladina cukru v krvi, aby se včas mohla upravit léčba antidiabetiky. Viz též část Interakce.
4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce
V důsledku interakce s dalšími cytostatiky nebo při kombinaci s ozařováním je třeba vzít v úvahu zesílení myelotoxicity. Myelosupresivní účinek může být zesílen také současným podáváním ifosfamidu a allopurinolu nebo hydrochlorothiazidu.
Je třeba očekávat sníženou reakci na příslušné očkovací látky vzhledem k účinkům ifosfamidu vedoucím ke snížení imunity. V případě živých vakcin se tak může vyvinout i vakcinou vyvolaná infekce.
Současné nebo dřívější podávání nefrotoxických léčiv jako je cisplatina, aminoglykosidy, acyklovir nebo amfotericin B může zesilovat nefrotoxický účinek ifosfamidu a následně i hematotoxicitu a toxicitu CNS.
Léčba může zvýšit účinek sulfonylmočovinových přípravků snižujících hladinu cukru v krvi (hypoglykemický účinek).
Výsledky experimentů in vitro udávají, že bupropion je metabolizován především prostřednictvím mikrosomálního enzymu cytochromu P450 IIB6 (CYP2B6). Proto je třeba při současném podávání bupropionu a přípravků působících na izoenzym CYP2B6 (jako je orfenadrin, cyklofosfamid a ifosfamid) postupovat s opatrností. V případě dřívější nebo souběžné léčby fenobarbitalem, fenytoinem, benzodiazepiny, primidonem, karbamazepinem, rifampicinem nebo chloralhydrátem existuje riziko indukce všudypřítomných mikrosomálních izoenzymů CYP, vyskytujících se především v játrech.
Grapefruity obsahují látku, vedoucí k inhibici izoenzymů CYP, a proto mohou snižovat metabolickou aktivaci ifosfamidu a v důsledku toho i jeho účinnost. Proto by neměli pacienti léčení ifosfamidem jíst grapefruity a měli by se vyhnout potravinám a nápojům, obsahujícím toto ovoce.
Ifosfamid může zvyšovat kožní reakci na ozáření (tzv. radiation recall syndrome).
Analogicky jako u cyklofosfamidu může dojít k následujícím interakcím: terapeutický účinek a toxicita ifosfamidu se může zvýšit současným podáním chlorpromazinu, trijodthyroninu nebo inhibitorů aldehyd-dehydrogenázy jako je disulfiram (Antabus); může se také zvyšovat myorelaxační účinek suxamethonia.
4.6 Těhotenství a kojení
V průběhu léčby ifosfamidem by ženy neměly přijít do jiného stavu.
Studie na zvířatech udávají, že léčba ifosfamidem může mít při podání těhotným ženám genotoxický účinek a může vyvolat poškození plodu. V případě vitální indikace v prvním trimestru těhotenství je naprosto nezbytná porada s lékařem ohledně umělého přerušení těhotenství. Pokud nelze po prvním trimestru těhotenství léčbu odložit, může se po informování pacienty o malém ale existujícím riziku teratogenních účinků a potenciálního rizika pro plod zahájit léčba.
Je-li nutno léčit ženu v plodném věku, je třeba, aby se v průběhu léčby a po dobu šesti měsíců po ukončení léčby používala spolehlivá antikoncepční metoda. Pokud se užívá ifosfamid v průběhu těhotenství nebo přijde-li pacientka při léčbě ifosfamidem do jiného stavu, měla by se pacientka příslušným způsobem informovat o možných následcích.
Není známo, zda se ifosfamid vylučuje do mateřského mléka. Vzhledem k možnosti závažných nežádoucích účinků a potenciálu vyvolání nádorového bujení, prokázaného ve studiích ifosfamidu na zvířatech, by se mělo s ohledem na důležitost léku pro matku rozhodnout, zda se kojení přeruší nebo zda dojde k přerušení farmakologické léčby.
4.7 Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje
Ifosfamid může vést ke zhoršení schopností řídit motorové vozidlo nebo obsluhovat stroje, jednak přímo tím, že může vyvolávat encefalopatii, jednak nepřímo vyvoláváním nevolnosti a zvracení - především v případě současného podání přípravků působících na CNS nebo při konzumaci alkoholu.
4.8 Nežádoucí účinky
U pacientů léčených ifosfamidem jako samostatným přípravkem je toxicita omezující dávku představována myelosupresí a urotoxicitou. Výskyt hematurie, především makroskopické, spojené s hemoragickou cystitidou, se může výrazně snížit podáním přípravku na ochranu močového ústrojí jako je mesna, rozsáhlou hydratací a frakcionací dávek. Pokud dojde k leukopenii, je obvykle jenom mírná nebo středně závažná. Další významné vedlejší účinky zahrnují alopecii, nevolnost, zvracení a toxicitu na centrální nervový systém.
Nežádoucí účinky: Výskyt
Primární projevy |
Velice běžné více než u 1/10 |
Běžné u 1/100 až 1/10 |
Málo běžné/vyjímečné u 1/1000 až 1/100 |