nahoru

Varianty

Kód	Náz.	Forma
0094525	POR TBL NOB 120X3.5MG	Tableta, Perorální podání
0094524	POR TBL NOB 30X3.5MG	Tableta, Perorální podání

nahoru

Příbalový létak GLUCOBENE 3,5 MG

PŘÍBALOVÁ INFORMACE

Přečtěte si pozorně celou příbalovou informaci dříve, než začnete tento přípravek užívat.

• Ponechte si příbalovou informaci pro případ, že si ji budete potřebovat přečíst znovu.

• Máte-li případně další otázky, zeptejte se, prosím, svého lékaře nebo lékárníka.

• Tento přípravek byl předepsán Vám, a proto jej nedávejte žádné další osobě. Mohl by jí ublížit, a to i tehdy, má-li stejné příznaky jako Vy.

V příbalové informaci naleznete:

1. Co je Glucobene 3,5 mg a k čemu se používá

2. Čemu musíte věnovat pozornost, než začnete Glucobene 3,5 mg užívat

3. Jak se Glucobene 3,5 mg užívá

4. Možné nežádoucí účinky

5. Uchovávání přípravku Glucobene 3,5 mg

6. Další informace

GLUCOBENE 3,5 mg

tablety

(glibenclamidum)

• Léčivou látkou je glibenclamidum 3,5 mg v jedné tabletě.

• Pomocné látky jsou monohydrát laktosy, mikrokrystalická celulosa, koloidní bezvodý oxid křemičitý, magnesium-stearát, sodná sůl karboxymethylškrobu (typ A), povidon, monohydrát kyseliny citronové, polysorbát.

Držitel rozhodnutí o registraci:

ratiopharm GmbH, Ulm, Německo

Výrobce:

Merckle GmbH, Blaubeuren, Německo

1. CO JE GLUCOBENE A K ČEMU SE POUŽÍVÁ

Glibenclamid je lék pro léčbu cukrovky (derivát sulfonylurey II. generace), který snižuje hladinu krevního cukru a zvyšuje uvolňování inzulínu slinivkou břišní a zlepšuje citlivost tkání na inzulín.

Glucobene 3,5 mg se užívá k léčbě cukrovky dospělých (diabetes mellitus II. typu), pokud dieta a dodržování léčebného režimu nepostačuje k uspokojivému snížení krevního cukru.

2. ČEMU MUSÍTE VĚNOVAT POZORNOST, NEŽ ZAČNETE GLUCOBENE UŽÍVAT

Neužívejte Glucobene 3,5 mg:

• jestliže jste přecitlivělý(á) na léčivou látku nebo na kteroukoliv další složku přípravku;

• při cukrovce dětí a mladistvých (diabetes mellitus I. typu);

• pokud máte sníženou funkci ledvin, nadledvin, jater a štítné žlázy;

• při závažnějších infekcích a operacích.

Zvláštní opatrnosti při použití Glucobene 3,5 mg je zapotřebí:

- jestliže jste těhotná nebo pokud kojíte.

Užívání Glucobene 3,5 mg s jídlem a pitím:

Nerozkousané tablety se užívají před jídlem a zapíjejí se dostatečným množstvím tekutiny. Během léčby nepožívejte alkohol.

Těhotenství

Poraďte se se svým lékařem nebo lékárníkem dříve, než začnete užívat jakýkoliv lék.

Užívání přípravku Glucobene 3,5 mg se v těhotenství nedoporučuje. Lékař zváží, zda je užívání přípravku v těhotenství nezbytné.

Kojení

Poraďte se se svým lékařem nebo lékárníkem dříve, než začnete užívat jakýkoliv lék.

Kojení je nutno při užívání přípravku Glucobene 3,5 mg přerušit.

Řízení dopravních prostředků a obsluha strojů:

Samotný glibenclamid neovlivňuje schopnost řízení motorových vozidel a ovládání strojů. Mohl by však vyvolat hypoglykémii, která může snížit schopnost vykonávat tyto činnosti. V takovém případě byste měl(a) tyto činnosti vykonávat pouze na základě výslovného souhlasu lékaře.

Vzájemné působení s dalšími léčivými přípravky:

Účinky přípravku Glucobene 3,5 mg a jiných léků se mohou navzájem ovlivňovat. Prosím, informujte svého lékaře nebo lékárníka o všech lécích, které užíváte nebo jste užíval(a) v nedávné době, a to i o lécích, které jsou dostupné bez lékařského předpisu.

Glucobene 3,5 mg prodlužuje účinek léků na spaní a na uklidnění.

Zesílený účinek přípravku Glucobene 3,5 mg a tím riziko nízké hladiny krevního cukru vzniká při současném užívání některých léků, např. fenylbutazonu, salicylátů (nesteroidní protizánětlivá léčiva), kumarinových derivátů (léčiva snižující srážení krve), fibrátů (léčiva užívaná pro snížení hladiny krevních tuků), tetracyklinů, sulfonamidů, chloramfenikolu (antibiotika), inhibitorů MAO (léčiva užívaná při léčbě deprese), antiuratik (léčiva užívaná při léčbě dny), cyklofosfamidu (cytostatikum), biguanidů (léčiva užívaná pro snížení hladiny cukru v krvi), beta-blokátorů (léčiva užívaná při srdečních onemocněních).

Účinek přípravku Glucobene 3,5 mg na snížení krevního cukru oslabují některé léky, např. glukokortikoidy (hormony kůry nadledvin), tricyklická antidepresiva (léčiva používaná při léčbě deprese), furosemid a další diuretika (močopudné látky), estrogeny (ženské pohlavní hormony), hormony štítné žlázy, beta-sympatomimetika (léčiva používaná převážně při léčbě astmatu), deriváty kyseliny nikotinové (léčiva zlepšující prokrvení), blokátory vápníkového kanálu (léčiva užívaná ke snížení vysokého krevního tlaku), rifampicin (antibiotikum), isoniazid (léčivo používané při léčbě tuberkulózy).

Nevhodná je kombinace Glucobene 3,5 mg s methyldopou (látka snižující vysoký krevní tlak).

3. JAK SE GLUCOBENE 3,5 mg UŽÍVÁ

Vždy užívejte přípravek přesně podle pokynů svého lékaře. Pokud si nejste jistý(á), poraďte se se svým lékařem nebo lékárníkem. Léčba začíná malými dávkami (1,75 mg glibenklamidu denně) a postupně se dle potřeby dávka zvyšuje (max. 10,5 mg/den).

Při přechodu z jiného p.o. antidiabetika na glibenklamid se dávka řídí dle předcházejícího léku, tj. 3,5 mg glibenklamidu v mikronizované tabletě je odpovídající účinek 5 mg glibenklamidu v nemikronizavané tabletě, 1000 mg chlorpropamidu, 250 mg tolbutamidu, 5 mg glipizidu, 80 mg gliklazidu, 30 mg gliquidonu.

Glucobene 3,5 mg užívejte přesně dle doporučení lékaře, dodržujte dietní režim s pravidelnou fyzickou aktivitou.

Jestliže jste užil(a) více tablet přípravku Glucobene 3,5 mg, než jste měl(a):

Při předávkování nebo požití tablet dítětem se poraďte s lékařem.

Jestliže jste zapomněl(a) užít Glucobene 3,5 mg:

Nezdvojujte následující dávku, abyste doplnil(a) vynechanou dávku.

Následky přerušení léčby Glucobene 3,5 mg:

Léčba přípravkem Glucobene 3,5 mg je dlouhodobá. Léčbu nepřerušujte ani neukončujte bez vědomí lékaře. Vaše onemocnění by se mohlo zhoršit.

4. MOŽNÉ NEŽÁDOUCÍ ÚČINKY

Podobně jako všechny léky, může mít i Glucobene 3,5 mg nežádoucí účinky. Glucobene 3,5 mg může vyvolat příliš nízkou hladinu krevního cukru (hypoglykémii), zejména při nepravidelném příjmu potravy nebo tělesné námaze. Známky nízké hladiny krevního cukru jsou studená a bledá kůže, třes, zrychlený tep, studený pot, nervozita, nejistá chůze, nezvyklá ospalost a únava, pocit hladu. Vzácně může užívání Glucobene 3,5 mg vyvolat zažívací obtíže, jako je nechutenství, nevolnost a pocit plnosti, kožní reakce spojené s vyrážkou a svěděním, bolesti hlavy.

Případný výskyt těchto nežádoucích účinků oznamte svému ošetřujícímu lékaři. Jestliže zaznamenáte jakýkoliv nežádoucí účinek, který není uveden v této příbalové informaci, oznamte to prosím svému lékaři nebo lékárníkovi.

5. UCHOVÁVÁNÍ PŘÍPRAVKU GLUCOBENE

Uchovávejte mimo dosah a dohled dětí.

Tento léčivý přípravek uchovávejte při teplotě do 25 °C v původním vnitřním obalu, aby byl přípravek chráněn před světlem.

Nepoužívejte po uplynutí doby použitelnosti vyznačené na obalu.

Velikost balení: 30 a 120 tablet.

Na trhu nemusí být všechny velikosti balení.

Datum poslední revize textu: 17.9.2008

6. DALŠÍ INFORMACE

Další informace o tomto přípravku získáte u místního zástupce držitele rozhodnutí o registraci.

ratiopharm CZ s.r.o.

Bělehradská 54, Praha 2

www.ratiopharm.cz

1

---

nahoru

Souhrn údajů o léku (SPC)

SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU

1. NÁZEV PŘÍPRAVKU

GLUCOBENE 3,5 mg, tablety

2. KVALITATIVNÍ I KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ

Glibenclamidum 3,5 mg v 1 tabletě.

3. LÉKOVÁ FORMA

Tablety.

Popis přípravku: bílé hladké tablety s půlící rýhou.

4. KLINICKÉ ÚDAJE

4.1 Terapeutické indikace

Léčba diabetes mellitus 2. typu.

4.2 Dávkování a způsob podání

První podání

Použití glibenklamidu musí být spojeno s úpravou diety. Dávkování se řídí podle výsledku vyšetření metabolismu (cukr v krvi a moči).

Léčba by měla být zahájena dávkou 1,75 mg glibenklamidu (1/2 tablety) na den. Při nedostatečné úpravě metabolismu může být dávka postupně po dobu několika dnů až cca 1 týdne zvýšena na léčebně nutnou denní dávku, maximálně 5,25 mg (1,5 tablety). Je-li zapotřebí vyšší dávky, podává se 10,5 mg (3 tablety).

Přechod z jiného antidiabetika

Při přechodu na Glucobene 3,5 mg se začíná opatrně dávkou 1,75 mg 1krát denně.

Upozornění

U starších, oslabených nebo podvyživených pacientů a u pacientů s porušenou funkcí ledvin a jater je nutno počáteční i udržovací dávku pro nebezpečí hypoglykémie snížit.

Tablety se užívají nerozkousané před jídlem s dostatečným množstvím tekutiny.

Denní dávka do výše 1 tablety se užívá před snídaní. Při denní dávce vyšší než 1 tableta se doporučuje celkové množství rozdělit v poměru 2:1 na ranní a večerní dávku.

Je důležité užívat přípravek vždy ve stejnou dobu.

Chyby při užívání, např. vynechání pravidelné dávky, nesmí být nikdy vyrovnávány větším počtem tablet pro nebezpečí hypoglykémie.

Délka léčby se řídí podle průběhu onemocnění.

V pravidelných intervalech mají být prováděny kontroly metabolismu.

4.3 Kontraindikace

Přecitlivělost na složky přípravku. Těžší labilní diabetes nebo diabetes 1. typu, diabetická ketoacidóza, manifestní žloutenka a onemocnění jater, vážnější nedostatečnost funkce ledvin, stresující stavy (jako např. těžké infekce, poranění, chirurgické zákroky, infarkt myokardu) - v těchto případech se doporučuje dočasně přejít na inzulín. Během těhotenství nebo při již rozvinutých diabetických komplikacích se perorální antidiabetika užívat nemají.

4.4 Zvláštní upozornění a zvláštní opatření pro použití

Zvýšené riziko kardiovaskulární mortality

Podávání perorálních antidiabetik je -oproti léčbě prostou dietou nebo dietou a inzulínem- spojeno se zvýšením kardiovaskulární mortality.

V dlouhodobé prospektivní klinické studii u pacientů s noninzulíndependentním diabetem byla u pacientů léčených po dobu 5-8 let dietou a fixní dávkou tolbutamidu (1,5 g/den) téměř 2,5krát vyšší kardiovaskulární mortalita než u pacientů léčených pouze dietou.

Signifikantní vzrůst celkové mortality pozorován nebyl a další používání tolbutamidu bylo ve studii na základě kardiovaskulární mortality přerušeno, takže celkový vzestup mortality se pak už nedal vyhodnotit.

Jiné studie k podobným závěrům nedospěly, a naopak z nich vyplynulo, že udržování stabilní hladiny krevního cukru pomocí perorálních přípravků nebezpečí kardiovaskulárních chorob a mortality snižuje. Přestože o interpretaci výsledků a vhodnosti pokusného plánu trvají pochybnosti, nálezy studie UGDP zavdávají dostatečný důvod k opatrnosti.

Pacienti mají být varováni a upozorněni na možné nebezpečí léčby perorálními antidiabetiky oproti jiným možnostem léčby.

Ačkoli ve studii byl použit pouze tolbutamid, je poctivé předpokládat, že stejné varování je na místě u všech perorálních antidiabetik ze skupiny derivátů sulfonylmočoviny, vzhledem k tomu, že jsou si navzájem jak mechanizmem účinku, tak chemickou strukturou velmi podobná.

U dětí nebyla bezpečnost a účinnost glibenklamidu zjišťována. Používat přípravek se u této věkové skupiny nedoporučuje.

Hypoglykémie

Souběžné podávání inhibitorů MAO, fenylbutazonu, derivátů kumarinu a některých sulfonamidů zvyšuje nebezpečí hypoglykémie.

U pacientů léčených glibenklamidem může docházet k hypoglykémii, která může být závažná a v některých případech i fatální. Aby se vzniku glibenklamidem indukované hypoglykémie předešlo, je třeba pacienty přiměřeně vybírat a pečlivě volit dávkování. I když to nebylo zcela potvrzeno, jsou náznaky, že glibenklamid má větší sklon vyvolávat těžkou hypoglykémii než jiná sulfonylmočovinová antidiabetika. Při některých klinických studiích byla hypoglykémie nejčastějším nežádoucím účinkem léčiva. Hypoglykémie může vznikat následkem příliš vysokého dávkování glibenklamidu; protože však vznik hypoglykémie je výslednicí mnoha faktorů, včetně příjmu potravy nebo vynaložení tělesné námahy bez dostatečného přívodu kalorií, může se tento účinek objevit i u některých pacientů užívajících jen běžné dávky. Těžká, v některých případech i fatální hypoglykémie, se vyskytla i u pacientů užívajících denně pouze 2,5 nebo 5 mg glibenklamidu. Geriatričtí pacienti mohou být ke glibenklamidem indukované hypoglykémii zvláště náchylní.

Glibenklamidem vyvolaná hypoglykémie se může projevit i v situacích nesouvisejících s léčbou (požití léku omylem nebo záměrně).

Prostředky ke zvládnutí glibenklamidem vyvolané hypoglykémie budou různé podle toho, jak je reakce závažná; pacienti s těžkou reakcí musí být ihned hospitalizováni a pozorováni tak dlouho, až není pochyb o jejich úplném zotavení. Zpravidla, avšak ne vždy, se dá hypoglykémie zvládnout podáním glukózy. Pokud k hypoglykémii dojde během pravidelné léčby glibenklamidem, je třeba okamžitě znovu přehodnotit a přizpůsobit dávkování glibenklamidu a upravit denní režim pacientovy diety.

Pacienti léčení glibenklamidem mají být monitorováni pravidelnými klinickými a laboratorními kontrolami, při nichž má být stanovována i glukóza v krvi a v moči, aby bylo možno určit minimální účinnou dávku a zaregistrovat případné primární selhání léčby (nedostatečné snížení koncentrace glukózy v krvi po užití plné doporučené dávky) nebo sekundární selhání léčby (po počátečním období účinnosti vznikající ztráta schopnosti stabilizovat koncentraci glukózy v krvi). K monitorování pacientovy odpovědi na léčbu glibenklamidem může být užitečné stanovování glykosylovaného hemoglobinu.

Během období převádění pacientů z inzulínu na glibenklamid musí být pacienti poučeni, že si mají alespoň 3krát denně provádět v moči zkoušku na glukózu a ketony, a že mají výsledky sdělovat svému lékaři; pokud je to proveditelné, je vhodnější, aby pacient sám nebo laboratoř prováděli monitorování glukózy přímo v krvi. Během převádění pacientů z inzulínu na glibenklamid je třeba obezřetně předcházet vzniku ketózy, acidózy nebo komatu. Jakmile již nebude možno udržovací léčbou glibenklamidem docílit přiměřeného snižování obsahu glukózy v krvi, má se lék přestat užívat. Pacientům je třeba vysvětlit, že při léčbě diabetu je nejdůležitější dodržování dietních omezení, a že podávání glibenklamidu je pouze doplňkem k přiměřenému dietnímu režimu, ale není jeho substitucí nebo prostředkem, jak dietní omezení obcházet. Pacienty je třeba také poučit, že nesmějí přestupovat dietní omezení, že musí odpovědně dbát o svůj celkový stav a nezanedbávat pokyny k udržování tělesné hmotnosti, k pravidelnému cvičení, k dodržování hygieny, a že musí předcházet infekcím. Pacientům se má také vysvětlit, co je to primární a sekundární selhání perorálních sulfonylmočovinových antidiabetik.

Zeslabené, podvyživené nebo geriatrické pacienty, pacienty s dalšími chorobami nebo se sníženou funkcí jater nebo ledvin je nutno pečlivě monitorovat a dávka glibenklamidu u těchto pacientů musí být přesně nastavena, protože právě u nich lze předpokládat predispozici ke vzniku hypoglykémie (mnohdy vážné). Renální nebo hepatální nedostatečnost může způsobit zvýšení krevních koncentrací glibenklamidu a hepatální insuficience může také snižovat schopnost glukoneogeneze, což obojí zvyšuje riziko vážných hypoglykemických reakcí. Někteří klinikové zastávají názor, že pacienti s renální nebo hepatální nedostatečností glibenklamid nemají užívat vůbec.

Pacienty může ke vzniku hypoglykémie predisponovat také požití alkoholu, těžká nebo dlouhotrvající námaha, nedostatečný přívod kalorií, užívání několika různých antidiabetik, vážnější endokrinní poruchy nebo hypofunkce nadledvin či hypofýzy. U geriatrických pacientů a také u pacientů užívajících beta-adrenergní blokátory může být obtížné hypoglykémii rozpoznat. U některých pacientů, u nichž se během léčby glibenklamidem vyvine vážná hypoglykémie, mohou být nutná intenzivní protiopatření (např. i.v. glukóza) a lékařský dohled.

Aby se diabetes dal udržet v kompenzovaném stavu i v obdobích stresu (např. při horečnatých stavech jakéhokoliv původu, při traumatech, infekcích, chirurgických zákrocích), může být nutné dočasně podávání glibenklamidu přerušit a podávat inzulín.

4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce

Léčiva vázaná na proteiny

Protože glibenklamid je ve značné míře vázán na proteiny, mohl by teoreticky vytěsňovat z vazebných míst jiné léky, jež se rovněž vážou na proteiny, jako třeba perorální antikoagulancia, hydantoiny, salicyláty a nesteroidní protizánětlivé látky nebo sulfonamidy. Vazba glibenklamidu na proteiny je však v podstatě neionogenní, v čemž se liší od vazby některých dalších sulfonylmočovinových antidiabetik (např. acetohexamidu, chlorpropamidu, tolazamidu a tolbutamidu) a v čemž se naopak podobá glipizidu; navíc se glibenklamid zřejmě váže na jiná, i když blízce příbuzná vazebná místa na sérovém albuminu, a to s větší afinitou než acetohexamid, chlorpropamid nebo tolbutamid. Následkem toho je méně pravděpodobné, že by mohl být glibenklamid vytěsněn ze svých vazebných míst jinými léčivy, jež se rovněž značněji váží na proteiny, ale jejichž vazba má ionogenní povahu, nebo že by sám taková léčiva vytěsňoval.

Pacienty, užívající léčiva silně se vážící na proteiny, je třeba s ohledem na možnost nežádoucích účinků více sledovat vždy, když se jim začne nebo přestane podávat glibenklamid, nebo naopak, pokud se jim během užívání glibenklamidu taková léčiva začnou nebo přestanou podávat.

Fenylbutazon

Fenylbutazon může potencovat hypoglykemické účinky glibenklamidu. Přesný mechanismus této interakce není znám. Bylo zjištěno, že fenylbutazon snižuje vylučování metabolitů glibenklamidu ledvinami, aniž by přitom byl ovlivněn metabolismus sulfonylmočoviny. Podává-li se fenylbutazon souběžně s glibenklamidem, měl by být pacient pečlivě monitorován vzhledem k možnému vzniku hypoglykémie; při začátku léčby fenylbutazonem nebo při jejím ukončení může být nutná úprava dávky glibenklamidu.

Thiazidová diuretika

Thiazidová diuretika mohou způsobit zhoršení diabetes mellitus, takže potřeba sulfonylmočovinových antidiabetik se může zvýšit a může dojít k dočasné dekompenzaci (ztrátě kontroly nad diabetem) nebo k sekundárnímu selhání antidiabetika. Vždy, když se podávají thiazidová diuretika současně se sulfonylmočovinovými antidiabetiky, je na místě opatrnost.

Alkohol

Ve velmi vzácných případech došlo po současném užití alkoholu a glibenklamidu k reakcím podobným jako po disulfiramu.

Beta-adrenergní blokátory

Mezi beta-adrenergními blokátory a sulfonylmočovinovými antidiabetiky existuje několik potenciálních interakcí.

Beta-adrenergní blokátory mohou zhoršovat toleranci glukózy, mohou potlačit tachykardii vznikající při hypoglykémii, nemohou však potlačit hypoglykemické pocení, které se může naopak zvýšit; mohou zpomalit rychlost, s jakou se -po lékem vyvolané hypoglykémii- v krvi obnovuje koncentrace glukózy; mohou pozměnit hemodynamickou odpověď na hypoglykémii, což může vést i k přehnané odpovědi hypertenzní; a mohou konečně také narušovat periferní cirkulaci. Existují náznaky, že mnohé z těchto účinků se dají omezit na minimum, použije-li se místo neselektivního beta-adrenergního blokátoru raději adrenergní blokátor beta₁-selektivní. U acebutolu a propranololu bylo ukázáno, že snižují hypoglykemické působení glibenklamidu u pacientů s diabetem 2. typu pravděpodobně tím, že snižují sekreci inzulínu. V jiné studii u pacientů s diabetem 2. typu byla během krátkodobé terapie atenololem sekrece inzulínu snížena, hypoglykemický účinek glibenklamidu však zůstal v průběhu jak krátkodobého, tak dlouhodobého podávání atenololu nezměněn.

Platí obecné doporučení: vyhnout se pokud možno souběžnému podávání beta-adrenergních blokátorů a sulfonylmočovinových antidiabetik; pokud je současná aplikace nevyhnutelná, má být dána přednost použití beta₁-selektivního adrenergního blokátoru. Při současném podávání glibenklamidu a některého beta-adrenergního blokátoru je třeba pacienta pečlivě monitorovat, protože jeho terapeutická odpověď na antidiabetika se může měnit.

Jiná léčiva

Mezi léčiva, jež mohou zvyšovat hypoglykemický účinek sulfonylmočovinových antidiabetik a tedy také glibenklamidu, patří chloramfenikol, inhibitory monoaminooxidázy a probenecid. Když se u pacientů užívajících glibenklamid začnou nebo naopak přestanou podávat tato další léčiva, je třeba pacienta pečlivě sledovat, aby nedošlo k hypoglykémii nebo k dekompenzaci diabetu.

Mezi léčiva, jež mohou snižovat hypoglykemický účinek sulfonylmočovinových antidiabetik a tedy i glibenklamidu, patří nethiazidová diuretika (např. furosemid), kortikosteroidy, fenothiaziny, látky ovlivňující štítnou žlázu, estrogeny, perorální kontraceptiva, fenytoin, nikotinová kyselina, sympatomimetika, blokátory kalciových kanálů, rifampicin a isoniazid. Když se u pacientů užívajících glibenklamid začnou nebo naopak přestanou podávat tato další léčiva, je třeba pacienta pečlivě sledovat, aby nedošlo k dekompenzaci diabetu nebo k hypoglykémii.

4.6 Těhotenství a kojení

Ve studiích na potkanech a králících se nenalezly žádné důkazy o tom, že by docházelo k nežádoucímu ovlivnění fertility, ani se neprokázala teratogenita.

Antidiabetická látka glibenklamid byla v kritickém období embryogeneze perorálně podávána celkem 480 březím samicím myší, potkanů a králíků. Při následném vyšetření celkem 4022 zárodků nebyly zjištěny žádné náznaky možné teratogenní aktivity glibenklamidu.

Fertilitní studie glibenklamidu: při fertilitním testu glibenklamidu provedeném na 419 březích myších a 185 potkaních samicích s dávkami dosahujícími u potkanů 1000 mg/kg/den a u myší 2700 mg/kg/den, bylo vyšetřeno celkem 1753 mláďat; u žádného z obou živočišných druhů nebyly zjištěny poruchy fertility.

Podávání glibenklamidu těhotným ženám se obecně nedoporučuje a lék má být použit během těhotenství jen v případech zřejmé nezbytnosti (např. když není možná léčba inzulínem). Ačkoliv dosud neexistují žádné přiměřeně rozsáhlé a kontrolované studie s používáním glibenklamidu během těhotenství, k jeho užívání u jistého počtu těhotných žen došlo, a to bez jakýchkoliv zvláštních nežádoucích projevů; nicméně u některých novorozenců, jejichž matky lék užívaly až do samé doby porodu, se vyskytla hypoglykémie, jež trvala 2 dny nebo i déle. Byly popsány také případy těžší hypoglykémie novorozenců, přetrvávající 4-10 dní, zde však šlo o jiná antidiabetika, která jejich matky užívaly ještě těsně před porodem, a tento účinek byl častější při použití antidiabetik s dlouhými poločasy vylučování. Aby se co nejvíce omezilo nebezpečí hypoglykémie u novorozenců, doporučuje se, aby se při užívání glibenklamidu v době těhotenství toto užívání přerušilo nejméně 2 týdny před očekávaným datem porodu.

Není sice známo, zda se glibenklamid vylučuje do mateřského mléka, je to však známo o některých jiných antidiabetických látkách typu sulfonylmočoviny. S ohledem na možnost vzniku hypoglykémie u kojenců je nutno zvážit rozhodnutí, zda by měla matka spíše přestat kojit nebo naopak přestat užívat lék, přičemž je třeba přihlížet k tomu, jak nutně žena lék potřebuje. Pokud dojde k přerušení užívání glibenklamidu a pokud léčebná dieta nestačí udržet koncentraci glukózy v krvi v příslušných mezích, je nutno uvažovat o použití inzulínu.

4.7 Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje

Glibenklamid může vyvolávat poměrně vážnou hypoglykémii, která může být kromě jiných symptomů provázena také úzkostnými stavy, mrazením, studeným potem, komatem, zmateností, zhoršenou schopností se soustředit, ospalostí, bolestí hlavy, nejistou chůzí, mimořádnou únavností nebo slabostí atd., což může negativně ovlivnit schopnost řízení motorových vozidel a ovládání strojů.

4.8 Nežádoucí účinky

Gastrointestinální

Nejběžnějšími nežádoucími účinky glibenklamidu jsou nežádoucí účinky postihující trávicí ústrojí jako nauzea, pocit plnosti v nadbřišku nebo pálení žáhy; vyskytují se asi u 1-2 % pacientů. Gastrointestinální nežádoucí účinky glibenklamidu mohou souviset s výší dávky a po jejím snížení mohou ustoupit.

Hepatální

U pacientů užívajících glibenklamid se může vzácně vyskytnout cholestatická žloutenka, což je indikace pro vysazení léku. Cholestatická žloutenka po glibenklamidu se v ojedinělých případech vyskytla spolu s dalšími vážnými nežádoucími účinky (např. viscerální arteriitidou, bulózní dermatitidou). U pacientů užívajících glibenklamid byly též hlášeny odchylky od normálních hodnot jaterních testů, včetně zvýšených koncentrací sérové aminotransferázy, které se však mohou upravit samy během další léčby.

Dermatologické a alergické reakce

Asi u 1,5 % pacientů užívajících glibenklamid se vyskytují alergické kožní reakce jako pruritus, erytém, kopřivka a morbiliformní nebo makulopapulózní vyrážky. Glibenklamidem vyvolané dermatologické nežádoucí účinky obvykle rychle ustupují po vysazení léku, ale mohou samovolně mizet i během pokračující léčby; pokud však nežádoucí dermatologické projevy při další léčbě glibenklamidem neustupují, je nutno přestat lék podávat.

4.9 Předávkování

Předávkování sulfonylmočovinovými přípravky, a tedy i glibenklamidem, může vyvolat hypoglykémii. I u mírných symptomů hypoglykémie bez ztráty vědomí nebo bez neurologických nálezů je třeba rázně zasáhnout perorálním podáním glukózy a úpravou dávky léku nebo režimu stravy nebo obojího. Pozorné sledování pacienta má trvat tak dlouho, dokud nemá lékař jistotu, že pacient je mimo nebezpečí. Těžké hypoglykemické reakce s komatem, křečemi nebo jinými neurologickými projevy se vyskytují zřídka, představují však z lékařského hlediska naléhavé situace, jež vyžadují okamžitou hospitalizaci. Při rozpoznaném nebo suspektním diabetickém komatu má být pacientovi podána rychlá intravenózní injekce koncentrovaného 50% roztoku glukózy; potom má následovat trvalá infúze zředěnější 10% glukózy takovou rychlostí, aby se hladina glukózy v krvi udržovala na 100 mg/100 ml. Pacienti musí být pečlivě monitorováni nejméně 24-48 hodin, protože hypoglykémie se může po zdánlivé klinické stabilizaci znovu vrátit.

5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI

5.1 Farmakodynamické vlastnosti

Farmakoterapeutická skupina: Perorální antidiabetikum, derivát sulfonylmočoviny.

ATC skupina: A10BB01

Podobně jako ostatní antidiabetické látky typu sulfonylmočoviny snižuje glibenklamid koncentraci glukózy v krvi jak u diabetiků, tak u osob diabetem netrpících. I když je hypoglykemická účinnost různých derivátů sulfonylmočoviny podobná, mohou se jednotlivé látky od sebe lišit kvantitativně a někdy i kvalitativně mírou svých specifických účinků, a tyto účinky mohou být různé a mohou být ovlivněny i trváním léčby. V přepočtu na hmotnost je glibenklamid jednou z nejúčinnějších látek ve skupině sulfonylmočovinových antidiabetik; i když objektivní vztah mezi dávkou a mírou účinnosti neexistuje, lze odhadnout, že denní dávka 5 mg glibenklamidu má na krevní hladinu glukózy asi stejný účinek jako denní dávky 500-750 mg acetohexamidu, 250-375 mg chlorpropamidu nebo tolazamidu, 5-10 mg glipizidu nebo 1-1,5 g tolbutamidu.

Přesný mechanismus hypoglykemického působení sulfonylmočovinových antidiabetik nebyl dosud zcela objasněn, ale zřejmě tyto látky vesměs -včetně glibenklamidu- nejdříve snižují krevní koncentraci glukózy tím, že stimulují sekreci endogenního inzulínu z pankreatických beta-buněk. Při krátkodobé léčbě glibenklamidem se dle všeho uplatňují i další mechanismy, jako snížení bazální tvorby glukózy v játrech a potenciace periferního postreceptorového působení inzulínu (patrně intracelulárního). Po krátkodobém působení glibenklamidu byla prokázána vyšší vazba inzulínu na monocyty získané od zdravých osob, nikoli však na adipocyty získané od diabetiků. Stejně jako je tomu u ostatních sulfonylmočovinových látek, bez funkceschopných beta-buněk je glibenklamid neúčinný.

Mechanismus účinku glibenklamidu při delším používání není zcela dořešen. Glibenklamidem vyvolávané zlepšení glukózové tolerance přetrvává při dlouhodobé terapii vzdor tomu, že sekrece endogenního inzulínu stimulovaná glukózou nebo potravou postupně klesá oproti stavu před léčbou. Při dlouhodobém podávání sulfonylmočovinových přípravků včetně glibenklamidu přispívají k jejich hypoglykemickému působení zjevně také extrapankreatické faktory. Uvažovalo se o mnoha možných extrapankretických efektech těchto látek a byly i studovány, ale hlavní efekty pravděpodobně spočívají ve zvýšené periferní citlivosti k inzulínu a v potlačené bazální tvorbě glukózy v játrech; nicméně povaha dlouhodobého hypoglykemického účinku a mechanismus nebo mechanismy, jež se na něm podílejí, budou muset být teprve objasněny. Je doloženo, že glibenklamid podporuje periferní působení inzulínu na postreceptorových (patrně intracelulárních) vazebných místech a při dlouhodobém podávání snižuje také bazální tvorbu glukózy v játrech. V monocytech a adipocytech diabetických pacientů dlouhodobě léčených přípravkem byla skutečně prokázána zvýšená vazba inzulínu a zmnožení inzulínových receptorů.

5.2 Farmakokinetické vlastnosti

Glibenklamid se z gastrointestinálního traktu dobře absorbuje. Současný příjem potravy může vést ke snížení plazmatické koncentrace. Vazba glibenklamidu na albuminy plazmy je více než 98 %. Maximální hladina v plazmě je dosažena po 2-6 hodinách. Eliminační poločas je v průměru cca 10 hodin, jeho variabilita je ale značná.

Doba působení neodpovídá plazmatickému poločasu a může být až 24 hodiny. Glibenklamid je metabolizován v játrech prakticky úplně na 2 hlavní metabolity, které mají jen slabý hypoglykemický účinek. Vylučují se stejným dílem žlučí a močí.

5.3 Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti přípravku

Toxicita při jednorázovém podání

Ani nejvyšší perorálně a podkožně aplikované dávky 20 000 mg/kg glibenklamidu nevedly u potkanů (jak nakrmených, tak lačných) k toxickým projevům. Hodnotu LD₅₀ bylo možno stanovit pouze po intraperitoneální aplikaci, a to pouze u samic (u potkanů: 3750 mg/kg, u myší: 5900 mg/kg).

Chronická toxicita

Studie chronické toxicity u potkanů a psů po dobu 18 měsíců neukázaly žádné zvláštní toxické působení.

Reprodukční studie

Při studiích na potkanech a králících se nenalezly žádné důkazy o tom, že by docházelo k nežádoucímu ovlivnění fertility, ani se neprokázala teratogenita.

Mutagenita

Amesovým testem a stanovením poškození DNA alkalickou elucí nebyly nalezeny žádné projevy mutagenity.

Kancerogenita

V dlouhodobé studii na zvířatech nebyl prokázán tumorigenní potenciál.

6. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE

6.1 Seznam pomocných látek

Lactosum monohydricum, Cellulosum microcrystallinum, Silica colloidalis anhydrica, Magnesii stearas, Carboxymethylamylum natricum A, Povidonum, Acidum citricum monohydricum, Polysorbatum.

6.2 Inkompatibility

Neuplatňují se.

6.3 Doba použitelnosti

3 roky.

6.4 Zvláštní opatření pro uchovávání

Tento léčivý přípravek se uchovává při teplotě do 25 °C, v původním vnitřním obalu.

6.5 Druh obalu a velikost balení

Blistr, příbalová informace, papírová skládačka.

Velikost balení: 30 a 120 tablet.

6.6 Návod k použití přípravku, zacházení s ním (a k jeho likvidaci)

Žádné zvláštní požadavky.

Veškerý nepoužitý přípravek nebo odpad musí být zlikvidován v souladu s místními požadavky.

7. DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI

ratiopharm GmbH, Ulm, Německo

8. REGISTRAČNÍ ČÍSLO(A)

18/081/89-S/C

9. DATUM PRVNÍ REGISTRACE / PRODLOUŽENÍ REGISTRACE

26.9.1989

10. DATUM REVIZE TEXTU

17.9.2008

---