Příloha č. 1 k rozhodnutí o prodloužení registrace sp.zn. sukls49821/2010

PŘÍBALOVÁ INFORMACE: INFORMACE PRO UŽIVATELE

Egilitax 6 mg/ml, koncentrát pro přípravu infuzního roztoku

paclitaxelum

Přečtěte si pozorně celou příbalovou informaci dříve, než začnete tento přípravek užívat.

-

Ponechte si tuto příbalovou informaci pro případ, že si ji budete potřebovat přečíst znovu.

-

Máte-li jakékoli další otázky, zeptejte se svého lékaře nebo lékárníka.

-

Tento přípravek byl předepsán Vám. Nedávejte jej žádné další osobě. Mohl by jí ublížit, a to i tehdy, má-li stejné příznaky jako Vy.

-

Pokud se kterýkoli z nežádoucích účinků vyskytne v závažné míře, nebo pokud si všimnete jakýchkoli nežádoucích účinků, které nejsou uvedeny v této příbalové informaci, prosím, sdělte to svému lékaři nebo lékárníkovi.

V příbalové informaci naleznete:

1.

Co je Egilitax a k čemu se používá

2.

Čemu musíte věnovat pozornost, než začnete Egilitax užívat

3.

Jak se Egilitax užívá

4.

Možné nežádoucí účinky

5.

Uchovávání přípravku Egilitax

6.

Další informace

1.

CO JE EGILITAX A K ČEMU SE POUŽÍVÁ

Egilitax je cytostatikum (lék pro léčbu nádorů). Přípravek Egilitax inhibuje růst nádorových buněk, což vede nakonec k jejich zničení. Může zastavit dělení a růst nádorových buněk.

Egilitax se používá pro léčbu různých typů nádoru, tj.:

-

karcinom vaječníků (pokročilý, s přesunem místa choroby (metastazující) nebo zbytkový nádor větší než 1 cm po chirurgickém odstranění řezem přes břišní stěnu);

-

karcinom prsu (léčba časného karcinomu prsu po chirurgickém odstranění primárního nádoru, pokročilý a s přesunem místa choroby (metastazující));

-

nemalobuněčný karcinom plic (pokročilý);

-

karcinom kůže (Kaposiho sarkom), který souvisí s AIDS.

Egilitax může být podáván samostatně nebo v kombinaci s cisplatinou nebo s lékem patřícím do skupiny antracyklinů (např. doxorubicin) nebo s trastuzumabem.

2.

ČEMU MUSÍTE VĚNOVAT POZORNOST, NEŽ ZAČNETE EGILITAX UŽÍVAT

Neužívejte přípravek Egilitax

-

jestliže jste alergický/á (přecitlivělý/á) na paklitaxel nebo na jakoukoli složku přípravkuEgilitax 6 mg/ml, zvláště na glyceromakrogol-ricinoleát;

-

jestliže jste těhotná nebo kojíte;

-

jestliže máte příliš nízký počet bílých krvinek nebo krevních destiček;

-

jestliže máte závažné nezvladatelné infekce (pouze v případě použití přípravku Egilitax 6 mg/ml pro léčbu Kaposiho sarkomu).

Zvláštní opatrnosti při použití přípravku Egilitax je zapotřebí

-

jestliže trpíte poruchami krve; před každým podáním přípravku Egilitax Vám lékař provede krevní testy;

-

pokud máte srdeční obtíže během léčby přípravkem Egilitax 6 mg/ml. Váš lékař Vám srdeční funkci vyšetří ještě před zahájením dalšího cyklu léčby přípravkem Egilitax;

-

pokud se u Vás vyskytne výrazná reakce z přecitlivělosti (např. dýchavičnost, snížení krevního tlaku,

otok obličeje nebo vyrážka);

-

pokud jste léčeni současně přípravkem Egilitax a doxorubicinem nebo trastuzumabem; Váš lékař Vám

bude kontrolovat srdeční funkce před léčbou i během léčby;

-

pokud máte nebo jste měli přetrvávající necitlivost, brnění nebo bolest v rukách nebo nohách (periferní neuropatie); v tomto případě bude pravděpodobně nutné snížit dávkování přípravku Egilitax;

-

pokud jsou Vaše jaterní funkce závažně poškozeny; v tomto případě nemusí být přípravek Egilitax pro Vás vhodný;

-

pokud se během léčby či krátce po ní u Vás objeví průjem, může to znamenat zánět střevní stěny (pseudomembranózní kolitida); Váš lékař by měl o tomto riziku vědět;

-

pokud právě podstupujete léčbu plic pomocí ozáření; může se u Vás vyvinout zápal plic (intersticiální pneumonitida);

-

pokud trpíte zánětem sliznice (mukositida); v tomto případě bývá nutné snížit dávkování přípravku Egilitax;

Pacienti v plodném věku, ženy i muži, a/nebo jejich partneři musí používat antikoncepční metody po dobu alespoň 6 měsíců po ukončení léčby přípravkem Egilitax.

Vzájemné působení s dalšími léčivými přípravky

Informujte prosím Vašeho lékaře nebo lékárníka, pokud užíváte nebo jste začal/a užívat další léky, včetně těch, které jsou dostupné bez lékařského předpisu.

Různé léčivé přípravky se mohou navzájem ovlivňovat. K vzájemnému působení může dojít, jestliže je Egilitax užíván zároveň:

s některými z následujících léčiv:

-

erytromycinem (proti bakteriální infekci), fluoxetinem (proti depresi), gemfibrozilem (snižuje hladinu cholesterolu); v tomto případě bývá nutné snížit dávky přípravku Egilitax;

-

rifampicinem (proti bakteriální infekci), karbamazepinem a fenytoinem (proti epilepsii), efavirenzemnebo nevirapinem (proti infekci); v tomto případě bývá nutné zvýšit dávky přípravku Egilitax;

-

některými léky proti HIV a AIDS, takzvanými inhibitory proteázy. Pokud jste léčeni těmito léky a přípravkem Egilitax 6 mg/ml současně, bude pravděpodobně nutné přizpůsobit dávkování přípravku Egilitax;

-

cisplatinou (léčba při nádorovém onemocnění); přípravek Egilitax by měl být podán před cisplatinou; bude nutné častěji kontrolovat funkce Vašich ledvin;

-

doxorubicinem (léčba při nádorovém onemocnění); přípravek Egilitax by měl být podán 24 hodin po doxorubicinu, aby se zabránilo vzniku příliš vysoké hladiny doxorubicinu ve Vašem těle.

Těhotenství a kojení

Během nebo ihned po ukončení chemoterapie byste v žádném případě neměla otěhotnět. Proto musíte používat metody zabraňující otěhotnění.

Pokud otěhotníte, informuje ihned svého lékaře.

Při léčbě přípravkem Egilitax nesmíte kojit. Kojení neobnovujte do chvíle, než Vám lékař řekne, že je to bezpečné.

O užívání jakéhokoli léku se poraďte se svým lékařem nebo lékárníkem.

Řízení dopravních prostředků a obsluha strojů

Není důvod, proč byste nemohl/nemohla řídit motorové vozidlo mezi léčebnými cykly s přípravkem Egilitax. Tento léčivý přípravek obsahuje alkohol (viz část 6). Proto není vhodné řídit okamžitě po ukončení infuze v léčebném cyklu. V žádném případě však neřiďte a neobsluhujte stroje, pokud pociťujete závrať nebo točení hlavy.

Důležité informace o některých složkách přípravku Egilitax:

Koncentrát obsahuje 396 mg/ml alkoholu. Tento přípravek může být škodlivý pro pacienty s poruchami funkce jater, epilepsií, poškozením mozku, poruchami mozkových funkcí a pro děti, alkoholiky a těhotné ženy. Alkohol může mít vliv na účinek jiných léčivých přípravků.

Tento léčivý přípravek obsahuje také glyceromakrogol-ricinoleát, který může způsobit těžké alergické reakce se snížením tlaku, šokem, dušností a zčervenáním.

3.

JAK SE PŘÍPRAVEK EGILITAX UŽÍVÁ

Dávka

Dávka bude stanovena Vaším lékařem podle Vaší výšky a tělesné hmotnosti.

Pro vyloučení reakce z přecitlivělosti Vám budou podány jisté léky ještě před přípravkem Egilitax. Tento lék Vám může být podáván jako tablety, jako infuze do žíly nebo obojím způsobem.

Dávka, která Vám bude podána, bude vycházet z výsledků Vašich krevních testů. V závislosti na typu a závažnosti nádoru Vám bude podáván buď přípravek Egilitax sám nebo v kombinaci s dalšími protinádorovými léky.

Váš lékař Vás bude informovat o počtu léčebných cyklů s přípravkem Egilitax, které budete absolvovat.

Způsob podání

Egilitax se podává infuzí do žíly po dobu 3 nebo 24 hodin. Egilitax se obvykle podává každé 2 nebo 3 týdny, pokud lékař nerozhodne jinak.

Pokud užijete více přípravku Egilitax než byste měl/a

Nepravděpodobné, protože Egilitax Vám bude podáván lékařem nebo zdravotní sestrou.

Jestliže zapomenete užít přípravek Egilitax

Nepravděpodobné, protože Egilitax Vám bude podáván lékařem nebo zdravotní sestrou.

Pokud přestanete užívat přípravek Egilitax

Nepravděpodobné, protože Egilitax Vám bude podáván lékařem nebo zdravotní sestrou.

Máte-li jakékoliv další dotazy, zeptejte se svého lékaře nebo lékárníka.

4.

MOŽNÉ NEŽÁDOUCÍ ÚČINKY

Podobně jako všechny léky, může mít i přípravek Egilitax nežádoucí účinky, které se však nemusí vyskytnout u každého.

Nejběžnějšími nežádoucími účinky jsou vypadávání vlasů a snížení počtu krevních buněk. Po ukončení léčby by Vám vlasy měly opět narůst a krevní obraz by se měl vrátit k normálním hodnotám.

Velmi časté (vyskytují se u více než 1 pacienta z 10):

-

Infekce (hlavně močové a infekce horních cest dýchacích) s hlášenými i smrtelnými případy. Pokud dostanete horečku nebo se u Vás objeví jiné známky infekce, okamžitě informujte lékaře. Někdy se objeví infekce tak závažná, že vyžaduje léčbu antibiotiky v nemocnici.

-

Poruchy krve způsobené útlumem kostní dřeně; snížení počtu krevních destiček, které se projeví jako pohmožděniny a zvýšená krvácivost (trombocytopenie), snížení počtu bílých krvinek, projevující se jako snížená odolnost vůči infekci (leukopenie, neutropenie), anémie (chudokrevnost), krvácení.

-

Mírné alergické reakce (hlavně zčervenání a vyrážka).

-

Přetrvávající necitlivost, brnění nebo bolest rukou a nohou (periferní neuropatie).

-

Nespavost.

-

Nízký krevní tlak.

-

Padání vlasů.

-

Bolest kloubů a svalů.

-

Nevolnost, zvracení, průjem a zánět sliznice.

Časté (vyskytují se u více než 1 pacienta ze 100 ale méně než u 1 pacienta z 10):

-

Snížená srdeční frekvence (bradykardie).

-

Mírné změny na kůži a nehtech.

-

Reakce v místě vpichu (zahrnující otok, bolesti, zčervenání, ztvrdnutí a zbytnění kůže (kožní fibróza), odumírání kožní tkáně (kožní nekróza)).

-

Zvýšení hladiny jaterních enzymů ukazujících na poškození jaterních funkcí.

Méně časté (vyskytují se u více než 1 pacienta z 1000, ale méně než u 1 pacienta ze 100):

-

Šokový stav jako výsledek otravy krve, závažné snížení krevního tlaku způsobené bakteriemi v krvi, zblednutí, neklid, rychlý tep, vlhká kůže (septický šok).

-

Výrazná reakce z přecitlivělosti (angioedém) vyžadující léčbu (např. nízký krevní tlak, otok jazykanebo rtů, problémy s dýcháním, vyrážka po celém těle).

-

Nachlazení a bolest v zádech.

-

Srdeční infarkt, změny na srdečním svalu (kardiomyopatie), změny v srdečním rytmu (zrychlený tep:bezpříznaková komorová tachykardie, tachykardie s bigeminy), poruchy vedení vzruchu v srdci (AV blok), někdy ztráta vědomí, změny v EKG.

-

Vysoký krevní tlak.

-

Trombóza; zánět žil se srážením krve s bolestivou, napjatou a červenou kůží.

-

Zvýšená hladina bilirubinu, což je žlutá odpadní látka žluči, v krvi.

-

Reakce z přecitlivělosti zahrnující bolesti na hrudi, zrychlený puls, bolesti břicha, bolesti v končetinách, zvýšené pocení a vysoký krevní tlak.

Vzácné (vyskytují se u více než 1 pacienta z 10000, ale méně než u 1 pacienta z 1000):

-

Závažné, potenciálně smrtelné reakce z přecitlivělosti (anafylaktické reakce).

-

Snížení počtu bílých krvinek s horečkou a zvýšeným rizikem infekce (febrilní neutropenie).

-

Otrava krve.

-

Zánět pobřišnice, což je vrstva tkáně vnitřní stěny břicha a pánve (peritonitida).

-

Postižení nervů s pocitem slabosti ve svalech rukou a nohou.

-

Zápal plic, dušnost, výpotek v pohrudniční dutině, plicní fibróza, plicní embolie, potíže s dýcháním.

-

Bolest břicha, např. jako důsledek ucpání střev, protržení střev; zánět střev (ischemická kolitida).

-

Zánět slinivky břišní (pankreatitida).

-

Svědění, zčervenání, vyrážka, slabost, dehydratace, otok, malátnost.

-

Zvýšená hladina kreatininu v krvi ukazující na poškození ledvinných funkcí.

Velmi vzácné (vyskytují se u méně než 1 pacienta z 10000):

-

Závažné a potenciálně smrtelné reakce z přecitlivělosti se šokem.

-

Náhlé poruchy krvetvorby (akutní myeloidní leukémie, myelodysplastický syndrom).

-

Anorexie (nechutenství).

-

Zmatenost

-

Poruchy nervů (autonomní neuropatie) způsobující zácpu (paralytický ileus).

-

Náhlý pokles krevního tlaku někdy se závratí při rychlém vzpřímení ze sedu nebo lehu (ortostatická hypotenze).

-

Epileptické záchvaty grand mal, porucha mozku s křečemi a sníženým vědomím, onemocnění mozku (encefalopatie).

-

Závratě, bolest hlavy, problémy s koordinací pohybů (ataxie), např. nejistá chůze.

-

Poškození očního nervu a/nebo poruchy vidění, jako je blýskavý výpadek zorného úhlu (scintilující skotom).

-

Zhoršení sluchu (ototoxicita), ztráta sluchu, zvonění v uších (tinnitus).

-

Nepravidelný srdeční tep (fibrilace síní, supraventrikulární tachykardie).

-

Šok.

-

Kašel.

-

Tvorba krevních sraženin v cévách břicha a střeva (mesenterická trombóza), zánět střeva někdy s vytrvalým závažným průjmem (pseudomembranózní kolitida, neutropenická kolitida), zánět hltanu, zácpa, otoky.

-

Poškození jaterních funkcí (jaterní nekróza, jaterní encefalopatie, která může být život ohrožující).

-

Závažné reakce z přecitlivělosti zahrnující horečku, zčervenání kůže, bolest kloubů a/nebo zánět očí (Stevens-Johnsonův syndrom), místní olupování pokožky (epidermální nekrolýza), zčervenání s nepravidelnými rudými skvrnami (erythema multiforme), zánět kůže s puchýřky a olupováním (exfoliativní dermatitida), kopřivka.

-

Uvolnění nehtů z nehtového lůžka (léčení pacienti se musí na rukou a nohou chránit před sluncem).

Pokud se kterýkoli z nežádoucích účinků vyskytne v závažné míře, nebo pokud si všimnete jakýchkoli nežádoucích účinků, které nejsou uvedeny v této příbalové informaci, prosím, sdělte to svému lékaři nebo lékárníkovi.

5.

UCHOVÁVÁNÍ PŘÍPRAVKU EGILITAX

Uchovávejte mimo dosah a dohled dětí.

Uchovávejte v původním obalu, aby byl přípravek chráněn před světlem.

Neužívejte Egilitax po ukončení doby použitelnosti uvedené na obalu za „Použitelné do“. Doba použitelnosti se vztahuje k poslednímu dni uvedeného měsíce.

Léčivé přípravky se nesmí vyhazovat do odpadních vod nebo domácího odpadu. Zeptejte se svého lékárníka, jak máte likvidovat přípravky, které již nepotřebujete. Tato opatření pomáhají chránit životní prostředí.

6.

DALŠÍ INFORMACE

Co přípravek Egilitax obsahuje

-

Léčivá látka je paclitaxelum. Jeden ml koncentrátu obsahuje paclitaxelum 6 mg.

-

Pomocnými látkami jsou bezvodý ethanol a glyceromakrogol-ricinoleát.

Jak přípravek Egilitax vypadá a co obsahuje toto balení

Čirý, bezbarvý nebo světle žlutý viskózní roztok.

Koncentrát je balený v injekčních lahvičkách: 5 ml obsahuje paclitaxelum 30 mg; 16,7 ml obsahuje paclitaxelum 100 mg; 25 ml obsahuje paclitaxelum 150 mg; 50 ml obsahuje paclitaxelum 300 mg.

Držitel rozhodnutí o registraci a výrobce

Držitel rozhodnutí o registraci

EGIS Pharmaceuticals PLC

H-1106 Budapešť, Keresztúri út 30-38.

Maďarsko

Výrobce:

Haupt Pharma Wolfratshausen GmbH

Pfaffenrieder Strasse 5

D-82515 Wolfratshausen

Německo

a

EGIS Pharmaceuticals PLC

H-1106 Budapešť, Keresztúri út 30-38.

Maďarsko

Léčivý přípravek je registrován v členských zemích EU pod následujícími názvy:

Bulharsko:

Egilitax

Česká republika: Egilitax

Dánsko:

Tacli

Maďarsko:

Egilitax

Rumunsko:

Egilitax

Slovenská republika:

Egilitax

Tato příbalová informace byla naposledy schválena

25.7.2012

<-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Následující informace je určena pouze pro zdravotnické pracovníky:

Po otevření před naředěním

Chemická a fyzikální stabilita po prvním použití a následujících opakovaných vstupech jehly a odebrání přípravku byla prokázána po dobu 28 dní při teplotě 25°C.

Z mikrobiologického hlediska má být přípravek po otevření uchováván po dobu maximálně 28 dní při teplotě 25°C. Jiná doba a podmínky uchovávání jsou v odpovědnosti uživatele.

Po naředění byla chemická a fyzikální stabilita prokázána na dobu 96 hodin při teplotě pod 25°C.

Naředěný roztok by neměl být podchlazen.

Návod k použití:

Cytostatikum

Manipulace

Jako u všech antineoplastických látek je třeba při manipulaci s přípravkem Egilitax postupovat opatrně. Ředění se má provádět za aseptických podmínek personálem kvalifikovaným na práci s cytostatiky a v určených prostorech. Je třeba používat ochranné rukavice. Je nutné se vyhnout přímému kontaktu látky s kůží nebo sliznicemi. V případě kontaktu je třeba kůži umýt mýdlem a vodou. Při místním kontaktu bylo pozorování bodání, pálení a zarudnutí. Při styku se sliznicí je třeba postižené místo důkladně opláchnout vodou. Při vdechnutí látky byla pozorována dyspnoe, bolest na hrudníku, pálení v krku a nauzea. Těhotné ženy by neměly manipulovat s přípravkem Egilitax.

Při uchovávání neotevřených lahviček v chladničce nebo mrazničce může vzniknout sraženina, která se po ohřátí na pokojovou teplotu rozpustí i bez protřepání, případně po mírném protřepání lahvičkou. Kvalita léku tím není ovlivněna. Jestliže roztok zůstává i nadále zkalený nebo se v něm objeví nerozpustná sraženina, je nutno lahvičku zlikvidovat.

Příprava roztoku k intravenoznímu podání

Přípravek Egilitax se před infuzí musí asepticky naředit na konečnou koncentraci 0,3-1,2 mg/ml infuzního roztoku. K naředění lze použít 0,9% infuzní roztok chloridu sodného nebo 5% infuzní roztok glukosy, nebo směs 0,9% infuzního roztoku chloridu sodného a 5% infuzního roztoku glukosy anebo Ringerův infuzní roztok obsahující 5 % glukosy.

Připravené roztoky mohou být jemně zkalené, zákal je připisován složení vehikula a nedá se filtrací odstranit. Přípravek Egilitax se má podávat přes vestavěný filtr s mikroporézní membránou s velikostí pórů ≤0,22 μm. Při simulovaném podávání infuzní soupravou s in-line filtrem nebyla pozorována žádná významná ztráta účinnosti přípravku.

Během podávání infuzí přípravku Egilitax byla vzácně hlášena precipitace obvykle ke konci 24hodinového infuzního intervalu. Příčiny jejího vzniku nejsou osvětleny a je pravděpodobně způsobena přesycením naředěného roztoku. K minimalizaci rizika vzniku sraženiny je třeba podávat Egilitax co nejdříve po naředění, přičemž je třeba zabránit nadměrnému protřepávání roztoku.

Infuzní soupravu je třeba před použitím důkladně propláchnout.

Po dobu infuze je třeba pravidelně sledovat vzhled roztoku a v případě vzniku sraženiny ji ihned přerušit.

Aby se minimalizovalo riziko vystavení pacienta DEHP (di-(2-etylhexyl)ftalátu), který se může uvolňovatz infuzních vaků, setů a jiných lékařských nástrojů z měkčeného PVC, měl by být naředěný roztok přípravku Egilitax uchováván v lahvích neobsahujících PVC (sklo, polypropylen) nebo plastových vacích (polypropylen, polyolefin) a má být podáván infuzními sety z polyethylenu. Použití filtrů, které obsahují krátkou vstupní a/nebo výstupní hadičku z měkčeného PVC nevedlo k významnému uvolňování DEHP.

Likvidace

Všechny pomůcky použité při přípravě, podávání nebo manipulaci s přípravkem Egilitax se musí likvidovat podle lokálních předpisů pro manipulaci s cytotoxickými látkami.

Příloha č. 2 k rozhodnutí o prodloužení registrace sp.zn. sukls49821/2010

SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU

1.

NÁZEV PŘÍPRAVKU

Egilitax 6 mg/ml, koncentrát pro přípravu infuzního roztoku

2.

KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ

1 ml koncentrátu pro přípravu infuzního roztoku obsahuje paclitaxelum 6 mg.

Injekční lahvička o obsahu 5 ml obsahuje paclitaxelum 30 mg.

Injekční lahvička o obsahu 16,7 ml obsahuje paclitaxelum 100 mg.

Injekční lahvička o obsahu 25 ml obsahuje paclitaxelum 150 mg.

Injekční lahvička o obsahu 50 ml obsahuje paclitaxelum 300 mg.

Pomocné látky:

Bezvodý ethanol: 396 mg/ml

Glyceromakrogol-ricinoleát: 527 mg/ml

Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.

3.

LÉKOVÁ FORMA

Koncentrát pro přípravu infuzního roztoku

Čirý, bezbarvý nebo světle žlutý viskózní roztok

4.

KLINICKÉ ÚDAJE

4.1

Terapeutické indikace

Karcinom ovaria

Jako léčba první volby karcinomu ovaria je přípravek Egilitax indikován v kombinaci s cisplatinou pro léčbu pacientek s pokročilým karcinomem ovaria nebo s reziduem nádorové tkáně (>1 cm) po předchozí laparotomii.

Jako léčba druhé volby karcinomu ovaria se přípravek Egilitax používá k terapii metastazujícího karcinomu ovaria po selhání standardní terapie léky obsahujícími platinu.

Karcinom prsu

V adjuvantní léčbě karcinomu prsu je Egilitax indikován k léčbě pacientek s metastázami do uzlin po předchozí terapii antracyklinem a cyklofosfamidem (AC). Adjuvantní léčba přípravkem Egilitax má být považována za alternativu k rozšířené AC terapii.

Egilitax je indikován k iniciální léčbě metastazujícího karcinomu prsu nebo karcinomu v lokálně pokročilém stádiu, buď v kombinaci s antracyklinem u pacientek, pro které je tato léčba vhodná, nebo v kombinaci s trastuzumabem u pacientek s nadměrnou expresí receptoru HER-2 na úrovni 3+ podle imunohistochemického vyšetření či u pacientek, pro které antracyklin není vhodný (viz bod 4.4 a 5.1).

Jako monoterapie je přípravek Egilitax indikován při léčbě metastazujícího karcinomu prsu po selhání předcházející standardní terapie antracyklinem nebo u pacientek, pro které není tato standardní léčba vhodná.

Pokročilý nemalobuněčný karcinom plic

Egilitax je indikován v kombinaci s cisplatinou u pacientů s nemalobuněčným karcinomem plic (NSCLC), u nichž primárně nelze provést potenciálně kurativní chirurgický výkon a/nebo radioterapii.

Kaposiho sarkom související s AIDS

Přípravek Egilitax je indikován pro léčbu pacientů s pokročilým Kaposiho sarkomem (KS) u nemocných s AIDS, u kterých selhala předchozí lipozomální antracyklinová terapie.

Data podporující účinnost léčby v této indikaci jsou omezená. Souhrn relevantních studií je uveden v bodu 5.1.

4.2

Dávkování a způsob podání

Všichni pacienti musí být před léčbou přípravkem Egilitax premedikováni kortikosteroidy, antihistaminiky a antagonisty H2 receptorů, např.

Lék

Dávka

Podání před přípravkem Egilitax

dexamethason

20 mg p.o. (perorálně)* nebo i.v. (intravenozně)

Pro perorální podání: přibližně 6 a 12 hodin nebo pro i.v. podání: 30 až 60 minut

difenhydramin**

50 mg i.v.

30 až 60 minut

cimetidin nebo ranitidin

300 mg i.v.

nebo

50 mg i.v.

30 až 60 minut

*8-20 mg pro pacienty s Kaposiho sarkomem

** nebo odpovídající antihistaminikum, např. chlorfeniramin

Přípravek Egilitax je nutné podávat za použití filtru v infuzní soupravě s mikroporézní membránou≤0,22 μm (viz bod 6.6).

Chemoterapie karcinomu ovaria první volby

Přesto, že se hodnotí další dávkovací schémata, doporučuje se podávat paklitaxel v kombinaci s cisplatinou. Podle délky podávání infuze doporučujeme dvě dávky paklitaxelu: paklitaxel 175 mg/m

2

podaný i.v. v průběhu 3 hodin s následným podáním cisplatiny v dávce 75 mg/m

2 každé tři týdny

anebo paklitaxel 135 mg/m

2 v infuzi trvající 24 hodin s následným podáním cisplatiny v dávce

75 mg/m

2 a s 3týdenním intervalem mezi jednotlivými cykly (viz bod 5.1).

Chemoterapie karcinomu ovaria druhé volby

Doporučená dávka paklitaxelu je 175 mg/m

2, podávaná po dobu 3 hodin, s třítýdenním intervalem

mezi jednotlivými cykly.

Adjuvantní chemoterapie karcinomu prsu

Doporučená dávka paklitaxelu je 175 mg/m

2 v infuzi trvající 3 hodiny každé tři týdny po čtyři cykly

v návaznosti na AC terapii.

Chemoterapie karcinomu prsu první volby

Při použití v kombinaci s doxorubicinem (50 mg/m

2) se má paklitaxel aplikovat 24 hodin po podání

doxorubicinu. Doporučená dávka paklitaxelu je 220 mg/m

2

podávaná i.v. po dobu 3 hodin

s třítýdenním odstupem mezi jednotlivými cykly (viz bod 4.5 a 5.1).

Při kombinaci s trastuzumabem je doporučená dávka paklitaxelu 175 mg/m

2 podávaná i.v. po dobu

3 hodin s třítýdenním intervalem mezi jednotlivými cykly (viz bod 5.1). Infuze paklitaxelu může být podána den po první dávce trastuzumabu nebo bezprostředně po jeho dalších dávkách, pokud byla tato léčba dobře snášena (přesné údaje o dávkování trastuzumabu jsou uvedeny v Souhrnu údajů o přípravku pro trastuzumab).

Chemoterapie karcinomu prsu druhé volby

Doporučená dávka paklitaxelu je 175 mg/m

2, podávaná po dobu 3 hodin, s třítýdenním intervalem

mezi jednotlivými cykly.

Terapie pokročilého nemalobuněčného karcinomu plic

Doporučená dávka paklitaxelu je 175 mg/m

2, podávaná po dobu 3 hodin s následným podáním

cisplatiny v dávce 80 mg/m

2 s třítýdenním odstupem mezi jednotlivými cykly.

Terapie Kaposiho sarkomu souvisejícího s AIDS

Doporučená dávka paklitaxelu je 100 mg/m

2 podávaná v 3hodinové nitrožilní infuzi každé dva týdny.

Další dávky paklitaxelu by měly být upraveny podle individuální snášenlivosti pacienta.

Paklitaxel by neměl být podáván, dokud není počet neutrofilů ≥1,5x10

9/l (≥1x109/l u pacientů s KS) a

počet trombocytů ≥100x10

9/l (≥75x109/l u pacientů s KS). Pacientům, u nichž došlo k těžké

neutropenii (počet neutrofilů <0,5x10

9/l po dobu ≥7 dnů) nebo k těžké periferní neuropatii, se při

dalších cyklech sníží dávka o 20 % (25 % u pacientů s KS) (viz bod 4.4).

Pacienti s poruchou funkce jater

Adekvátní údaje týkající se doporučeného dávkování u pacientů s mírným až středně těžkým stupněm poškození nejsou k dispozici (viz bod 4.4 a 5.2). Pacienti s těžkým poškozením funkce jater by neměli být paklitaxelem léčeni.

Použití v pediatrii

Paklitaxel se nedoporučuje u dětí mladších než 18 let z důvodů chybějících dat o jeho bezpečnosti a účinnosti.

Způsob podání: Koncentrát pro přípravu infuzního roztoku musí být před použitím naředěn (viz bod 6.6) a měl by být podáván pouze intravenózně.

4.3

Kontraindikace

Přípravek Egilitax je kontraindikován u pacientů se závažnou přecitlivělostí na paklitaxel nebo kterékoliv složku přípravku, zejména na glyceromakrogol-ricinoleát (viz bod 4.4).

Paklitaxel je kontraindikován v těhotenství a při kojení (viz bod 4.6) a neměl by se používat u pacientů s výchozím počtem neutrofilů <1,5x10

9/l (<1x109/l u pacientů s KS).

Přípravek Egilitax je také kontraindikován u pacientů s KS trpících souběžnými závažnými a těžko zvladatelnými infekcemi.

4.4

Zvláštní upozornění a opatření pro použití

Přípravek Egilitax by měl být podáván pouze pod dohledem zkušeného lékaře, kvalifikovaného pro podávání cytostatik. Jelikož se mohou objevit významné reakce z přecitlivělosti, musí být dosažitelné podpůrné vybavení.

Každému pacientovi se před vlastním podáním paklitaxelu musí podat premedikace kortikosteroidy, antihistaminiky a H2- antagonisty (viz bod 4.2).

Pokud se přípravek Egilitax podává v kombinaci s cisplatinou, potom se má podat před aplikací cisplatiny (viz bod 4.5).

Významné reakce z přecitlivělosti charakterizované jako dyspnoe a hypotenze vyžadující terapii, angioedém a generalizovaná urtikarie se vyskytly u méně než 1 % pacientů, kterým byl podán paklitaxel po adekvátní premedikaci. Tyto reakce jsou patrně zprostředkovány histaminem. V případě těžké reakce z přecitlivělosti je třeba okamžitě přerušit infuzi paklitaxelu, zahájit symptomatickou terapii a v budoucnu se již paklitaxel u tohoto pacienta nesmí podávat.

Útlum kostní dřeně (především neutropenie) představuje toxický projev limitující dávkování. Je třeba často kontrolovat krevní obraz. Další dávka přípravku Egilitax se nesmí podat, dokud počet neutrofilů opět nedosáhne hladiny ≥1,5x10

9/l (≥1x109/l u pacientů s KS) a počet destiček hladiny ≥100x109/l

(≥75x10

9/l u pacientů s KS). V klinické studii s KS užívala většina pacientů faktor stimulující

granulocytové kolonie (G-CSF).

Těžké poruchy srdeční konduktivity se při monoterapii paklitaxelem objevily vzácně. Pokud se vyvinou v průběhu aplikace paklitaxelu výrazné poruchy vedení, je třeba zahájit odpovídající terapii a průběžně monitorovat srdeční funkce při dalším podávání přípravku Egilitax. V průběhu podávání přípravku byla pozorována hypotenze, hypertenze a bradykardie; pacienti jsou obvykle asymptomatičtí a obecně nevyžadují terapii. Zejména v průběhu první hodiny infuze přípravkuEgilitax je doporučeno časté monitorování základních životních funkcí. Závažné kardiovaskulární příhody se objevily u pacientů s nemalobuněčným karcinomem plic častěji než u nemocných s karcinomem prsu anebo ovaria. Ojedinělý případ selhání srdce ve vztahu k paklitaxelu byl zjištěn v průběhu klinické studie AIDS-KS.

Při podávání paklitaxelu v kombinaci s doxorubicinem nebo trastuzumabem v průběhu úvodní léčby metastazujícího karcinomu prsu se musí pečlivě monitorovat srdeční funkce.

U pacientů indikovaných k terapii paklitaxelem v kombinaci je potřebné provést základní vyšetření srdce, včetně anamnézy, celkového fyzikálního vyšetření, EKG, echokardiogramu a/nebo vyšetření zobrazovací metodou MUGA (Multiple Gated Acquisition). Srdeční funkce by pak měly býtmonitorovány v průběhu léčby (např. v tříměsíčních intervalech). Monitorování pomůže identifikovat pacienty s vyvíjející se kardiální dysfunkcí, přičemž ošetřující lékaři by měli při rozhodování o frekvenci hodnocení funkce komor pečlivě posoudit kumulativní dávku podávaných antracyklinů (mg/m

2). V případě nálezu i asymptomatické kardiální dysfunkce je třeba pečlivě posoudit klinický

přínos další léčby z hlediska možnosti poškození srdce, včetně ireverzibilních změn. Je-li podávána další léčba, mělo by být monitorování srdečních funkcí prováděno častěji (např. každé 1–2 cykly). Podrobnější údaje jsou uvedeny v Souhrnu údajů o přípravku pro trastuzumab nebo doxorubicin.

Periferní neuropatie jsou sice časté, ale těžké příznaky se vyvinou vzácně. V závažných případech se doporučuje snížit dávky přípravku Egilitax o 20 % (o 25 % u pacientů s KS) u všech následných cyklů léčby. U nemocných s nemalobuněčným karcinomem plic a karcinomem ovaria, kteří byli léčeni v první linii 3hodinovou infuzí paklitaxelu v kombinaci s cisplatinou, byla pozorována vyšší incidence těžké neurotoxicity v porovnání s podáváním samotného paklitaxelu a cyklofosfamidu s následným podáním cisplatiny.

U pacientů s těžkou poruchou jaterních funkcí se může vyskytnout zvýšené riziko toxicity, zvláště myelosuprese stupně III-IV. Nejsou k dispozici žádné důkazy, že by se toxicita paklitaxelu zvýšila, je-li podáván v tříhodinové infuzi pacientům s mírně poškozenou funkcí jater. Když se infuze paklitaxelu podává déle, může dojít ke zvýšení myelosuprese u pacientů se středně těžkým až těžkým poškozením jaterních funkcí. Pacienti musí být pečlivě sledováni vzhledem k vývoji těžké myelosuprese (viz bod 4.2). Nejsou dostupné adekvátní údaje týkající se doporučeného dávkování u pacientů s mírným až středně těžkým poškozením jaterních funkcí (viz bod 5.2).

Údaje o pacientech s těžkou cholestázou nejsou k dispozici. Pacienti s těžkým poškozením funkce jater by neměli být paklitaxelem léčeni.

Jelikož přípravek Egilitax obsahuje ethanol (396 mg/ml), je třeba zvážit jeho vliv na CNS a další možné účinky.

Přípravek Egilitax obsahuje glyceromakrogol-ricinoleát, který může vyvolat závažné hypersenzitivní reakce.

Při aplikaci paklitaxelu je třeba pečlivě předcházet intraarteriální aplikaci, protože studie lokální snášenlivosti u zvířat prokázaly těžké tkáňové reakce po tomto způsobu podání.

Vzácně byla zaznamenána pseudomembranózní kolitida, včetně případů u pacientů, kteří nebyli současně léčeni antibiotiky. Tuto reakci je třeba zvážit při diferenciální diagnóze závažných nebo přetrvávajících průjmů během léčby paklitaxelem nebo těsně po jejím skončení.

Paklitaxel v kombinaci s ozařováním plic může přispět ke vzniku intersticiální pneumonie bez ohledu na časový sled obou zákroků.

Byly prokázány teratogenní, embryotoxické a mutagenní účinky paklitaxelu v mnoha experimentálních systémech. Proto by měli ženy a muži v reprodukčním věku a/nebo jejich partneři používat antikoncepční metody po dobu minimálně šesti měsíců po léčbě paklitaxelem.

U pacientů s KS se vzácně vyskytuje těžká mukozitida. V tom případě by se mělo dávkování

paklitaxelu snížit o 25 %.

4.5

Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce

Clearance paklitaxelu neovlivňuje premedikace cimetidinem.

Při léčbě první volby karcinomu ovaria se doporučuje podat přípravek Egilitax před aplikací cisplatiny. Je-li paklitaxel podáván před cisplatinou, zůstává bezpečnostní profil paklitaxelu shodný jako u samostatného podání. Jestliže se však paklitaxel aplikuje až po cisplatině, objevuje se u pacientů těžší útlum kostní dřeně a clearance paklitaxelu je snížena asi o 20 %. U pacientů léčených paklitaxelem a cisplatinou může být zvýšené riziko selhání ledvin v porovnání se samotnou cisplatinou podávanou při gynekologických nádorech.

Protože vylučování doxorubicinu a jeho aktivních metabolitů může být sníženo v případě, že se paklitaxel a doxorubicin podají krátce po sobě, měl by se paklitaxel v iniciální léčbě metastazujícího karcinomu prsu podávat 24 hodin po doxorubicinu (viz bod 5.2).

Metabolismus paklitaxelu je částečně katalyzován isoenzymy CYP2C8 a CYP3A4 cytochromu P450 (viz bod 5.2). Výsledky klinických studií v tomto směru potvrdily, že hlavní metabolická cesta paklitaxelu na 6α-hydroxypaklitaxel u lidí je zprostředkována izoenzymem CYP2C8. Současné podávání ketokonazolu, který je známým silným inhibitorem CYP3A4, neinhibuje vylučování paklitaxelu u pacientů. Obě léčiva se proto mohou podávat současně bez úpravy dávkování. Další údaje o možných lékových interakcích paklitaxelu s jinými CYP3A4 substráty/inhibitory jsou omezené. Je třeba věnovat zvýšenou pozornost současnému podávání paklitaxelu s léky, které inhibují (např. erytromycin, fluoxetin, gemfibrozil) nebo indukují (např. rifampicin, karbamazepin, fenytoin, fenobarbital, efavirenz, nevirapin) isoenzym CYP2C8 nebo 3A4.

Studie u pacientů s KS, kteří dostávali vícečetnou konkomitantní léčbu, ukazují, že systémová clearance paklitaxelu byla signifikantně nižší za přítomnosti nelfinaviru a ritonaviru, ale nebyla ovlivněna za přítomnosti indinaviru. Dostupné jsou jen nedostatečné informace o interakcích s jinými inhibitory proteáz. Proto by měl být paklitaxel podáván u pacientů léčených těmito proteázovými inhibitory velmi opatrně.

4.6

Těhotenství a kojení

Použití přípravku během těhotenství

Bylo prokázáno, že paklitaxel má embryotoxické a fetotoxické účinky u králíků a že snižuje fertilitu u potkanů.

Informace o užívání paklitaxelu během těhotenství nejsou k dispozici. Stejně jako jiné cytotoxické léky, může přípravek Egilitax způsobit poškození plodu, a proto je v těhotenství kontraindikován. Pokud je žena léčena přípravkem Egilitax, je třeba ji upozornit, aby během léčby předcházela otěhotnění a aby v případě otěhotnění ihned informovala lékaře.

Použití během kojení

Není známo, zda se paklitaxel vylučuje do lidského mateřského mléka. Přípravek Egilitax je během kojení kontraindikován. Kojení by mělo být přerušeno při trvající terapii.

4.7

Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje

Paclitaxel neovlivňuje schopnost řídit a obsluhovat stroje. Nicméně je třeba počítat s tím, že paklitaxel obsahuje alkohol (viz body 4.4 a 6.1).

4.8

Nežádoucí účinky

Pokud není uvedeno jinak, následující údaje jsou převzaty z databáze celkové bezpečnosti zahrnující 812 pacientů se solidními nádory léčenými samotným paklitaxelem v klinických studiích. Protože populace pacientů s KS je velmi specifická, zvláštní část věnovaná výsledkům klinické studie 107 pacientů s KS je prezentována na konci této části.

Četnost a závažnost nežádoucích účinků je zhruba stejná u pacientů, kteří paklitaxel dostávají k léčbě nemalobuněčného karcinomu plic, karcinomu ovaria nebo karcinomu prsu. Žádné pozorované toxické účinky nebyly jednoznačně ovlivněny věkem.

Nejčastějším nežádoucím účinkem byl útlum kostní dřeně. Těžká neutropenie (tj. <0,5x10

9/l) se

vyskytla u 28 % pacientů, ale nebyla spojena s horečnatými epizodami. Pouze u 1 % pacientů setrvala těžká neutropenie po dobu 7 dní anebo déle. Trombocytopenie byla hlášena u 11 % pacientů. U 3 % dosáhl pokles počtu destiček alespoň jednou během studie na hodnotu <50x10

9/l. Anémie se sice

projevila u 64 % pacientů, závažná (koncentrace Hb<5 mmol/l) však byla jen u 6 %. Incidence a závažnost anémie má souvislost s výchozími hodnotami hemoglobinu.

Neurotoxicita, především periferní neuropatie projevující se častěji a závažněji při dávkování 175 mg/m

2 v 3hodinové infuzi (neurotoxicita v 85 %, v 15 % těžká), než při dávkování 135 mg/m2 ve

24hodinové infuzi (periferní neuropatie ve 25 %, ve 3 % závažná) při kombinaci paklitaxelu s cisplatinou. U pacientů s nemalobuněčným karcinomem plic a ovariálním karcinomem léčených paklitaxelem v 3hodinové infuzi s následným podáním cisplatiny byl výskyt závažné neurotoxicity zřetelně vyšší. Po prvním cyklu se může objevit periferní neuropatie, která se může se zhoršit při zvyšující se dávce paklitaxelu. V některých případech byla periferní neuropatie příčinou přerušení léčby paklitaxelem. Senzorické příznaky se obvykle zlepšily anebo vymizely po několikaměsíčním přerušení aplikace paklitaxelu. Preexistující neuropatie, vzniklé po jiném předchozím léčení, nepředstavují kontraindikaci terapie paklitaxelem.

Artralgie nebo myalgie se vyskytly u 60 % pacientů, závažné byly u 13 % nemocných.

Významné reakce přecitlivělosti, případně se smrtelnými následky (definovanými jako hypotenze vyžadující terapii, angioneurotický edém, respirační tíseň vyžadující podání bronchodilatancií, generalizovaná urtikarie) se objevily u 2 pacientů (<1 %). U 34 % pacientů (tj. v 17 % veškerých provedených cyklů) se vyvinuly méně významné reakce přecitlivělosti. Tyto reakce, zejména zarudnutí a exantém, nevyžadovaly terapii ani nebránily v pokračování léčby paklitaxelem.

Lokální reakce v místě injekce se mohou v průběhu infuze projevit jako místní edém, bolestivost, erytém a indurace, příležitostně extravazace s následnou celulitidou. Bylo rovněž zaznamenáno olupování a/nebo odrolování kůže, někdy ve vztahu k extravazaci. Může se také objevit diskolorace kůže. Vzácně byly zaznamenány případy lokální reakce v místě předchozí extravazace po podání paklitaxelu do jiného místa, tzv. „recall“. Specifická terapie extravazací není v současné době známa.

V následující tabulce jsou uvedeny nežádoucí účinky bez ohledu na jejich závažnost, které souvisely s podáváním paklitaxelu v monoterapii ve formě 3hodinové infuze pacientům s metastazujícími nádory (812 pacientů léčených v rámci klinických studií) a ty, které byly hlášeny v průběhu post-marketingového sledování (viz*).

Frekvence výskytu níže uvedených nežádoucích účinků je definována následujícím způsobem:

velmi časté (≥1/10), časté (≥1/100, <1/10), méně časté (≥1/1000, <1/100), vzácné (≥1/10000, <1/1000), velmi vzácné (<1/10000)

Infekce a infestace:

Velmi časté: infekce (hlavně močových cest a horních cest dýchacích)s hlášenými případy úmrtí

Méně časté: septický šok

Vzácné*: pneumonie, peritonitida, sepse

Poruchy krve a lymfatického systému:

Velmi časté: myelosuprese, neutropenie, anémie, trombocytopenie, leukopenie, krvácení

Vzácné*: febrilní neutropenie

Velmi vzácné*: akutní myelodní leukémie, myelodysplastický syndrom

Poruchy imunitního systému:

Velmi časté: méně závažné reakce přecitlivělosti (hlavně zarudnutí, vyrážka)

Méně časté: výrazné reakce přecitlivělosti vyžadující léčbu (např. hypotenze, angioneurotický edém, respirační tíseň, generalizovaná urtikárie, zimnice, bolesti zad a hrudníku, tachykardie, bolesti břicha, bolesti končetin, pocení a hypertenze)

Vzácné*: anafylaktické reakce

Velmi vzácné*: anafylaktický šok

Poruchy metabolismu a výživy Velmi vzácné*: anorexie

Psychiatrické poruchy:

Velmi vzácné*: stav zmatenosti

Poruchy nervového systému:

Velmi časté: neurotoxicita (hlavně: periferní neuropatie)

Vzácné*: motorická neuropatie (s výslednou méně závažnou distální slabostí)

Velmi vzácné*: autonomní neuropatie (projevující se paralytickým ileem a ortostatickou hypotenzí), záchvaty grand mal, křeče, encefalopatie, závratě, bolest hlavy, ataxie

Poruchy oka:

Velmi vzácné*: poruchy zrakového nervu nebo zraku (scintilační skotom) hlavně u pacientů léčených vyššími dávkami, než jsou doporučené

Poruchy ucha a labyrintu:

Velmi vzácné*: ototoxicita, ztráta sluchu, tinnitus, vertigo

Srdeční poruchy:

Časté: bradykardie

Méně časté: kardiomyopatie, asymptomatická ventrikulární tachykardie, tachykardie s bigeminií, AV blok a synkopa, infarkt myokardu

Velmi vzácné*: fibrilace síní, supraventrikulární tachykardie

Cévní poruchy:

Velmi časté: hypotenze

Méně časté: hypertenze, trombóza, tromboflebitida

Velmi vzácné*: šok

Respirační, hrudní a mediastinální poruchy:

Vzácné*: dyspnoe, pleurální výpotek, intersticiální pneumonie, plicní fibróza, plicní embolie, selhání dýchání

Velmi vzácné*: kašel

Gastrointestinální poruchy:

Velmi časté: nevolnost, zvracení, průjem, zánět sliznic

Vzácné*: střevní neprůchodnost nebo perforace střev, ischemická kolitida, pankreatitida

Velmi vzácné*: mesenterická trombóza, pseudomembranózní kolitida, ezofagitida, zácpa, ascites, neutropenická kolitida

Poruchy jater a žlučových cest:

Velmi vzácné*: jaterní nekróza a hepatoencefalopatie (s hlášenými případy úmrtí u obou)

Poruchy kůže a podkožnítkáně:

Velmi časté: alopecie

Časté: přechodné mírné změny na nehtech a kůži

Vzácné*: pruritus, vyrážka, erytém

Velmi vzácné*: Stevens-Johnsonův syndrom, epidermální nekrolýza, erythema multiforme, exfoliativní dermatitida, urtikárie, onycholýza (pacient by měl během terapie nosit ochranné pomůcky proti slunečnímu záření na dlaních a chodidlech)

Poruchy svalové a kosterní soustavy a pojivové tkáně:

Velmi časté: artralgie, myalgie

Celkové poruchy a reakce v místě aplikace:

Časté: reakce v místě vpichu (včetně lokalizovaného edému, bolestivosti, erytému, indurace, občas může extravazace vyústit až do celulitidy, kožní fibrózy a nekrózy)

Vzácné*: astenie, horečka, dehydratace, edém, malátnost

Vyšetření:

Časté: výrazné zvýšení hodnot AST a alkalické fosfatázy

Méně časté: výrazné zvýšení hodnot bilirubinu

Vzácné*: zvýšení hodnot kreatininu v krvi

U pacientů s karcinomem prsu užívajících paklitaxel jako adjuvantní léčbu po předcházející AC terapii byla zaznamenána neurosenzorická toxicita, hypersenzitivní reakce, artralgie/myalgie, anémie, infekce, horečka, nauzea/zvracení a průjem častěji než u pacientek užívajících samotnou AC léčbu. Frekvence těchto nežádoucích reakcí je však shodná s použitím samotného paklitaxelu tak, jak bylo uvedeno v předchozí části.

Kombinovaná léčba

Následující údaje jsou převzaty ze dvou rozsáhlých studií primární chemoterapie karcinomu ovaria (paklitaxel+cisplatina: více než 1050 pacientek), ze dvou studií fáze III léčby první volbymetastazujícího

karcinomu

prsu:

jedna

testovaná

kombinace

s doxorubicunem

(paklitaxel+doxorubicin: 267 pacientek); druhá testovaná kombinace s trastuzumabem (plánovaná analýza podskupiny paklitaxel+trastuzumab: 188 pacientek) a ze dvou studií fáze III léčby pokročilého nemalobuněčného karcinomu plic (paklitaxel+cisplatina: více než 360 pacientů) (viz bod 5.1).

V léčbě karcinomu ovaria první volby paklitaxelem podávaným v tříhodinové infuzi s následným podáním cisplatiny se vyskytla neurotoxicita, artralgie/myalgie a hypersenzitivita častěji a měly závažnější charakter než u pacientek léčených cyklofosfamidem s následným podáním cisplatiny. Myelosuprese byla zjevně méně častá a méně závažná při léčbě paklitaxelem ve formě 3hodinové infuze s následným podáním cisplatiny v porovnání s léčbou cyklofosfamidem s následným podáním cisplatiny.

Při chemoterapii první volby metastazujícího karcinomu prsu se vyskytla neutropenie, anémie, periferní neuropatie, artralgie/myalgie, astenie, horečka a průjem častěji a s větší intenzitou než když se 3hodinová infuze paklitaxelu (220 mg/m

2) podávala 24 hodin po doxorubicinu (50 mg/m2)

v porovnání se standardní FAC terapií (5-FU 500 mg/m

2, doxorubicin 50 mg/m2, cyklofosfamid

500 mg/m

2). Nauzea a zvracení se vyskytovaly méně často a byly méně závažné v režimu paklitaxel

(220 mg/m

2) / doxorubicin (50 mg/m2) v porovnání se standardním FAC režimem. Použití kortikoidů

může snižovat četnost a závažnost nauzey a zvracení při použití kombinace paklitaxel / doxorubicin

Při podávání paklitaxelu v kombinaci s trastuzumabem ve formě 3hodinové infuze v primární léčbě pacientek s metastazujícím karcinomem prsu se objevily následující nežádoucí účinky (bez ohledu na vztah k paklitaxelu nebo trastuzumabu) častěji než při podání samotného paklitaxelu: srdeční selhání (8 % oproti 1 %), infekce (46 % oproti 27 %), zimnice (42 % oproti 4 %), horečka (47 % oproti 23 %), kašel (42 % oproti 22 %), vyrážka (39 % oproti 18 %), artralgie (37 % oproti 21 %), tachykardie (12 % oproti 4 %), průjem (45 % oproti 30 %), hypertenze (11 % oproti 3 %), epistaxe (18 % oproti 4 %), akné (11 % oproti 3 %), herpes simplex (12 % oproti 3 %), náhodné poranění (13 % oproti 3 %), nespavost (25 % oproti 13 %), rýma (22 % oproti 5 %), sinusitida (21 % oproti 7 %) a reakce v místě vpichu (7 % oproti 1 %). Některé rozdíly ve frekvenci výskytu nežádoucích účinků mohou být způsobené rozdílnou délkou léčby a vyšším počtem pacientek léčených kombinací paklitaxel /trastuzumab v porovnání s aplikací paklitaxelu v monoterapii. Poměr výskytu závažných reakcí při použití kombinace obou přípravků byl podobný jako při léčbě samotným paklitaxelem.

Při podávání doxorubicinu v kombinaci s paklitaxelem u metastazujícího karcinomu prsu byly pozorovány abnormality srdeční kontrakce (snížení ejekční frakce levé komory o ≥20 %) u 15 % pacientů ve srovnání s 10 % pacientů léčených ve standardním FAC režimu. Městnavé srdeční selhání bylo pozorováno u <1 % pacientů v obou ramenech paklitaxel/doxorubicin a ve standardním FAC rameni. Podávání trastuzumabu v kombinaci s paklitaxelem pacientům, kteří byli v minulosti léčeni antracyklinem, vedlo ke zvýšení frekvence a závažnosti výskytu srdečních dysfunkcí ve srovnání s pacienty léčenými pouze paklitaxelem (NYHA třída I/II 10 % oproti 0 %; NYHA třída III/IV 2 % oproti 1 %) a vzácně mělo fatální průběh (viz Souhrn údajů o přípravku trastuzumab). S výjimkou těchto vzácných případů pacienti reagovali na příslušnou léčbu.

Radiační pneumonitida se vyskytla u pacientů současně léčených radioterapií.

Kaposiho sarkom související s AIDS

Podle klinické studie zahrnující 107 pacientů je u pacientů s Kaposiho sarkomem kromě

hematologických a hepatálních nežádoucích účinků (viz níže) frekvence a závažnost nežádoucích účinků obecně podobná jako u pacientů léčených paklitaxelem v monoterapii u jiných solidních nádorů.

Poruchy krve a lymfatického systému: hlavním dávku limitujícím toxicitním faktorem byl útlum kostní dřeně. Neutropenie je nejdůležitější hematologická toxicita. V průběhu prvního terapeutického cyklu byla těžká neutropenie (<0,5x10

9/l) pozorována u 20 % pacientů. V průběhu celého období

léčby byla těžká neutropenie pozorována u 39 % pacientů. Neutropenie byla přítomna během >7 dní u 41 % a během 30–35 dní u 8 % pacientů. U všech sledovaných pacientů odezněla do 35 dní. Incidence neutropenie stupně 4 přetrvávající déle než 7 dní byla 22 %.

Febrilní neutropenie ve vztahu k paklitaxelu se vyskytla u 14 % pacientů a u 1,3 % léčebných cyklů. V průběhu podávání paklitaxelu byly zaznamenány 3 fatální septické episody (2,8 %) vztahující se k podávání tohoto léku.

Trombocytopenie byla pozorována u 50 % pacientů a těžká (<50x10

9/l) byla u 9 % pacientů. Pouze u

14 % pacientů poklesl nejméně jednou v průběhu léčby počet trombocytů pod 75x10

9/l. Krvácivé

stavy se ve vztahu paklitaxelu vyskytly u <3 % pacientů, ale epizody krvácení byly pouze lokalizované.

Anémie (Hb <11 g/dl) byla pozorována u 61 % pacientů a těžká anémie (Hb <8 g/dl) u 10 % pacientů. Nutnost krevních transfuzí si vyžadoval stav 21 % pacientů.

Poruchy jater a žlučových cest: Mezi pacienty (více než v 50 % užívajících inhibitory proteáz) s normální jaterní funkcí mělo 28 % zvýšenou hladinu bilirubinu, 43 % zvýšenou hladinu alkalické fosfatázy a 44 %, zvýšenou hladinu AST (SGOT). U každého z těchto parametrů bylo zvýšení závažné v 1 % případů.

4.9

Předávkování

Proti předávkování paklitaxelem není v současnosti známo žádné antidotum. Útlum krvetvorby, periferní neurotoxické účinky a slizniční záněty lze považovat za hlavní projevy případné intoxikace.

5.

FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI

5.1

Farmakodynamické vlastnosti

Farmakoterapeutická skupina: Taxany

ATC kód: L01CD01

Paklitaxel je antimikrotubulární agens, které podporuje tvorbu mikrotubulů z tubulinových dimérů a vytvořené mikrotubuly stabilizuje tím, že inhibuje jejich depolymerizaci. Výsledkem této stabilizace je inhibice normální dynamické reorganizace mikrotubulární sítě, která je nezbytná pro interfázi a mitotickou funkci buněk. Kromě toho paklitaxel také indukuje abnormální uspořádání mikrotubulů v průběhu buněčného životního cyklu a vede ke vzniku mnohočetných mikrotubulárních pseudoaster při mitóze.

Při chemoterapii karcinomu ovaria první volby byla účinnost a bezpečnost paklitaxelu hodnocena ve dvou velkých randomizovaných a kontrolovaných studiích (vs. cyklofosfamid 750 mg/m

2 / cisplatina

75 mg/m

2 ). Ve studii Intergroup (BMS CA139–209) bylo více než 650 pacientek s primárním

ovariálním karcinomem ve stadiu IIb-c, III nebo IV léčených paklitaxelem 175 mg/m

2/3 hod.

s následným podáním cisplatiny (75 mg/m

2) nebo kontrolního léku v maximálně devíti léčebných

cyklech. Druhá velká studie (GOG-111/BMS CA139-022) zahrnující více než 400 pacientek s primárním karcinomem ovaria ve stádiu III/IV s reziduálním nálezem >1 cm po laparotomii nebo se vzdálenými metastázami, hodnotila maximálně 6 cyklů terapie paklitaxelem (135 mg/m

2 v průběhu

24 hod.) s následným podáním cisplatiny (75 mg/m

2) a nebo kontrolního léku. I přesto, že oba

terapeutické režimy podávání paklitaxelu nebyly přímo srovnávané, pacientky léčené kombinací paklitaxel / cisplatina vykazovaly vyšší míru odpovědi, delší dobu do progrese a delší přežití ve srovnání se standardní léčbou. Zvýšená neurotoxicita, artralgie / myalgie, ale snížená myelosuprese byly pozorovány u pacientek s pokročilým karcinomem ovaria léčených tříhodinovou infuzí paklitaxelem / cisplatinou v porovnání s pacientkami léčenými kombinací cyklofosfamid / cisplatina.

V průběhu adjuvantní léčby karcinomu prsu bylo 3121 pacientek s pozitivním nálezem v uzlinách buď adjuvantně léčeno paklitaxelem nebo byly bez chemoterapie po předchozích čtyřech cyklech léčby doxorubicinem a cyklofosfamidem (CALGB 9344, BMS CA139-223). Střední délka sledování byla 69 měsíců. Celkově vykazovaly pacientky léčené paklitaxelem významné snížení rizika opakování choroby o 18 % v poměru k pacientkám léčeným AC v monoterapii (p=0,0014) a také významné snížení rizika úmrtí o 19 % (p=0,0044). Retrospektivní analýzy ukázaly prospěch ve všech podskupinách pacientek. U pacientek s nádory s negativními hormonálními receptory či s nádory s neznámými hormonálními receptory byla zaznamenána 28% redukce rizika recidivy onemocnění (95% CI: 0,590-0,86). V podskupině pacientek s nádory s pozitivními hormonálními receptory bylo 9% riziko recidivy onemocnění (95% CI: 0,78-1,07). Studie však nestudovala vliv léčby AC rozšířené na více než čtyři cykly. Na základě pouze této studie nelze vyloučit, že pozorovaný účinek může být zčásti způsoben rozdílným průběhem chemoterapie mezi dvěma rameny (4 cykly AC; 8 cyklů AC+paklitaxel). Proto se má adjuvantní léčba paklitaxelem považovat za alternativu k rozšířené AC terapii.

Ve druhé velké klinické studii u adjuvantního karcinomu prsu s pozitivním nálezem uzlin a s podobným průběhem bylo randomizováno 3060 pacientek, kterým byl podáván resp. nepodáván paklitaxel ve čtyřech cyklech ve vyšší dávce 225 mg/m

2 po předcházejících čtyřech cyklech terapie

AC (NSABP B-28, BMS CA 139-270). Po střední době sledování 64 měsíců měly pacientky užívající paklitaxel signifikantně, o 17 % nižší riziko recidivy onemocnění ve srovnání s pacientkami, které dostávaly pouze AC (p=0,006). Léčba paklitaxelem také vedla k 7% snížení rizika úmrtí (95% CI: 0,78-1,12). Všechny analýzy podskupin upřednostňovaly režim s paklitaxelem. V této studii měly pacientky s nádory s pozitivními hormonálními receptory snížené riziko recidivy onemocnění o 23 % (95% CI: 0,60-0,92); v podskupině pacientek s nádory s negativním hormonálním receptorem bylo riziko recidivy onemocnění sníženo o 10 % (95% CI: 0,7-1,11).

Při léčbě metastazujícího karcinomu prsu první volby byla účinnost a bezpečnost paklitaxelu sledována ve dvou klíčových, randomizovaných, kontrolovaných a otevřených studiích fáze III.

V první studii (BMS CA 139-278) byla porovnávána kombinace bolusu doxorubicinu (50 mg/m

2)

podaného 24 hod. po aplikaci paklitaxelu (220 mg/m

2 v 3hod. infuzi) (AT) se standardním FAC

režimem (5-FU 500 mg/m

2, doxorubicin 50 mg/m2, cyklofosfamid 500 mg/m2), přičemž byly oba

režimy podávané každé tři týdny po dobu 8 cyklů. Do této randomizované studie bylo zařazeno 267 pacientek s metastazujícím karcinomem prsu, které buď dosud neužívaly chemoterapii, nebo užívaly pouze neantracyklinovou chemoterapii jako adjuvantní. Výsledky prokázaly signifikantní rozdíl v délce doby do progrese u pacientek užívajících AT režim v porovnání s FAC režimem (8,2v porovnání s 6,2 měsíce; p=0,029). Střední doba přežívání byla vyšší u režimu paklitaxel /doxorubicin v porovnání s režimem FAC (23,0 měsíců v porovnání s 18,3 měsíce; p=0,004). V AT terapeutickém režimu užívalo 44 % pacientek následnou chemoterapii, která v 7 % zahrnovala taxany, v FAC režimu užívalo následnou chemoterapii 48 % pacientek a taxany byly do terapie zahrnuty v 50 %. Celkový poměr odpovědi byl rovněž signifikantně vyšší v AT režimu než ve FAC režimu (68 % oproti 55 %). V režimu paklitaxel / doxorubicin byla úplná odpověď 19 % ve srovnání s 8% odpovědí v režimu FAC. Všechny výsledky účinnosti byly postupně potvrzené nezávislým zaslepeným hodnocením.

Ve druhé klíčové studii byla hodnocena účinnost a bezpečnost kombinace paklitaxelu a trastuzumabu v plánované analýze podskupiny studie HO648g (pacientky s metastazujícím karcinomem prsu, které byly léčeny v předcházející adjuvantní terapii antracykliny). Účinnost trastuzumabu v kombinaci s paklitaxelem u pacientek, které nebyly léčené předcházející adjuvantní terapií antracykliny, nebyla prokázána. Kombinace trastuzumabu (úvodní dávka 4 mg/kg, poté 2 mg/kg týdně) a paklitaxelu (175 mg/m

2) v tříhodinové infuzi každé tři týdny byla porovnávána s léčbou pouze paklitaxelem

(175 mg/m

2) v 3hodinové infuzi každé tři týdny u 188 pacientek s metastazujícím karcinomem prsu, u

kterých se projevila výrazná exprese HER2 (2+ nebo 3+ podle imunohistochemického vyšetření) a které již byly v minulosti léčeny antracykliny. Paklitaxel byl podáván každé tři týdny minimálně v šesti cyklech, zatímco trastuzumab byl podáván jedenkrát týdně až do progrese onemocnění. Studie prokázala výrazný přínos kombinace paklitaxel / trastuzumab z hlediska doby do progrese (6,9 měsíců vs. 3 měsíce), míru odpovědi na léčbu (41 % vs. 17 %) a délku trvání odpovědi (10,5 měsíců vs. 4,5 měsíců) ve srovnání s podáváním samotného paklitaxelu. Mezi nejvýznamnější případy toxicity vyskytující se při podávání kombinace paklitaxel / trastuzumab patřila srdeční dysfunkce (viz bod

4.8).

Při léčbě pokročilého nemalobunečného karcinomu plic bylo hodnoceno podávání paklitaxelu v dávce 175 mg/m

2 s následným podáním cisplatiny 80 mg/m2 ve dvou klinických studiích fáze III u

367 pacientů s NSCLC. Obě studie byly randomizované, v jednom případě byla porovnávána uvedená léčba cisplatinou 100 mg/m

2, v druhém případě léčba teniposidem 100 mg/m2 s následným podáním

cisplatiny 80 mg/m

2 (367 pacientů v porovnávané skupině). Výsledky byly v obou případech podobné.

U primárního parametru mortality nebyly nalezeny významné rozdíly mezi režimem zahrnujícím paklitaxel a porovnávaným léčebným režimem (medián přežití 8,1 a 9,5 měsíce při režimu s paklitaxelem a 8,6 a 9,9 měsíců v porovnávané skupině). Ani u ukazatelů přežití bez progrese nebyly zjištěny významné rozdíly mezi oběma způsoby léčby. V oblasti míry odpovědi na léčbu byl zaznamenán významný přínos. Výsledky ukazatelů kvality života poukazují na to, že léčba paklitaxelem méně snižuje chuť k jídlu a vykazuje nižší výskyt periferní neuropatie (p<0,008).

V léčbě KS souvisejícího s AIDS byla účinnost a bezpečnost paklitaxelu hodnocena v nesrovnávací studii u pacientů s pokročilým KS dříve léčených systémovou chemoterapií. Výsledným primárním ukazatelem byla nejlepší nádorová odpověď. Ze 107 pacientů bylo 63 rezistentních na lipozomální antracykliny. Tato podskupina je považována za základ populace vhodné pro terapii. Celkový poměr úspěšnosti (úplná/částečná odpověď) po 15 léčebných cyklech byl u pacientů rezistentních na lipozomální antracykliny 57 % (CI 44-70 %). Více než 50 % odpovědí je zachyceno po prvních třech cyklech. U pacientů rezistentních na proteázové inhibitory byla rychlost odpovědi srovnatelná jako u pacientů, kteří nikdy neužívali inhibitory proteáz (55,6 %), a u těch, kteří je užívali nejméně 2 měsíce před léčbou paklitaxelem (60,9 %). Medián časové progrese v základní skupině byl 468 dní (95% CI 257-NE). Medián přežití nebyl sumarizován, ale hranice nižší než 95 % představovala v základní skupině pacientů 617 dní.

5.2

Farmakokinetické vlastnosti

Po intravenózním podání paklitaxel vykazuje dvoufázový pokles plasmatické koncentrace.

Farmakokinetika paklitaxelu byla zjišťována po 3hodinových a 24hodinových infuzích u dávek 135 a 175 mg/m

2. Průměrný eliminační poločas se pohybuje mezi 3,0 až 52,7 hodinami a průměrné

nekompartmentálně odvozené hodnoty celkové clearance byly mezi 11,6 až 24,0 l/hod/m

2. Celková

clearance se při vyšších plasmatických hladinách paklitaxelu snižuje. Průměrná hodnota distribučního objemu se za ustáleného stavu pohybuje mezi 198 až 688 l/m

2, což svědčí o rozsáhlé extravaskulární

distribuci, respektive o vazbě na tkáně. Při tříhodinové infuzi zvyšujících se dávek se hladiny v krvi zvyšovaly nelineárně s dávkami. Při 30% zvýšení dávky ze 135 mg/m

2 na 175 mg/m2 se Cmax zvýšila o

75 % a AUC o 81 %.

Po intravenózní dávce 100 mg/m

2 podané formou 3hodinové infuze 19 pacientům s KS byla Cmax

1530 ng/ml (v rozmezí 761–2860 ng/ml) a AUC 5619 ng.hod/ml (v rozmezí 2609–9428 ng.hod/ml). Clearance byla 20,6 l/h/m

2 (rozmezí 11-38) a distribuční objem byl 291 l/m2 (v rozmezí 121-638).

Průměrný eliminační poločas byl 23,7 hodin (rozmezí 12-33).

Intraindividuální variabilita farmakokinetiky paklitaxelu byla minimální. Kumulace paklitaxelu po opakovaných léčebných cyklech nebyla zaznamenána.

Ze studií in vitro lze soudit, že na proteiny lidského séra se váže 89 až 98 % léčivé látky. Cimetidin, ranitidin, dexamethason ani difenhydramin vazbu paklitaxelu na bílkoviny neovlivňují.

Způsob eliminace paklitaxelu u lidí nebyl zcela objasněn. Močí se vyloučí 1,3 až 12,6 % podané dávky v nezměněné formě, což svědčí pro rozsáhlou extrarenální clearence látky. Hlavní eliminační mechanismy paklitaxelu jsou pravděpodobně metabolismus v játrech a vylučování žlučí. Paklitaxel se primárně metabolizuje enzymatickým systémem cytochromu P450. Po podání radioaktivně značeného paklitaxelu se průměrně 26 % radioaktivity vyloučilo stolicí jako 6α-hydroxypaklitaxel, 2 % jako 3'-p-hydroxypaklitaxel a 6 % jako 6α-3’-p-dihydroxypaklitaxel. Vznik těchto hydroxylovaných metabolitů katalyzují izoenzymy CYP2C8 a CYP3A4, případně CYP2C8 a CYP3A4.

Vliv renální a jaterní dysfunkce na farmakokinetiku paklitaxelu při tříhodinové infuzi nebyl dostatečně prostudován. U jediného pacienta s hemodialýzou nebyly při tříhodinové infuzi paklitaxelu v dávce 135 mg/m

2 nalezeny rozdíly oproti nedialyzovaným pacientům.

V klinických studiích, ve kterých byl paklitaxel a doxorubicin podáván současně, byla distribuce a

eliminace doxorubicinu a jeho metabolitů prodloužena. Celková plasmatická expozice doxorubicinu byla o 30 % vyšší, pokud se paklitaxel podával bezprostředně po doxorubicinu, než když byl mezi jednotlivým podáním přípravků 24hodinový interval.

Při použití přípravku Egilitax v kombinaci s jinými přípravky si, prosím, prostudujte dokumenty Souhrn údajů o přípravku cisplatina nebo trastuzumab s uváděnými údaji pro jejich použití.

5.3

Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti

Karcinogenní účinky paklitaxelu nebyly studovány. Na základě farmakodynamického mechanismu účinku je však třeba považovat paklitaxel za potenciálně karcinogenní a genotoxickou látku. V testovaných savčích systémech in vitro i in vivo byl zjištěn mutagenní účinek paklitaxelu.

6.

FARMACEUTICKÉ ÚDAJE

6.1

Seznam pomocných látek

Bezvodý ethanol

Glyceromakrogol-ricinoleát

6.2

Inkompatibility

Glyceromakrogol-ricinoleát může způsobit vyluhování di-(2-etylhexyl)ftalátu (DEHP) z nádob vyrobených z měkčeného polyvinylchloridu (PVC) v množství vzrůstajícím s časem a koncentrací. Z tohoto důvodu má být příprava, uchovávání a podávání naředěného přípravku Egilitax prováděno v zařízení neobsahujícím PVC.

Vzhledem k absenci studií kompatibility nesmí být tento přípravek míchán s jinými léčivými přípravky.

6.3

Doba použitelnosti

V neporušeném obalu:

3 roky

Po otevření lahvičky před ředěním:

Chemická a fyzikální stabilita po prvním použití a následujících opakovaných vstupech jehly a odebrání přípravku byla prokázána po dobu 28 dní při teplotě 25 °C. Z mikrobiologického hlediska má být přípravek po prvním otevření uchováván po dobu maximálně 28 dní při teplotě 25 °C. Jiná doba a podmínky uchovávání jsou v odpovědnosti uživatele.

Po naředění:

Chemická a fyzikální stabilita roztoku připraveného k infuzi byla prokázána na dobu 96 hodin při teplotě do 25 °C, pokud byl roztok naředěn 0,9% infuzním roztokem chloridu sodného nebo 5% infuzním roztokem glukosy nebo směsí 0,9% infuzního roztoku chloridu sodného a 5% infuzníhoroztoku glukosy nebo Ringerovým infuzním roztokem obsahujícím 5 % glukosy.

Z mikrobiologického hlediska se má roztok použít okamžitě. Není-li přípravek použit okamžitě, doba a podmínky uchovávání po otevření před použitím jsou v odpovědnosti uživatele a normálně by doba neměla být delší než 24 hodin při teplotě 2–8 °C, pokud ředění neproběhlo za kontrolovaných a validovaných aseptických podmínek.

6.4

Zvláštní opatření pro uchovávání

Uchovávejte lahvičku v původním obalu, aby byl přípravek chráněn před světlem.

Naředěný roztok: (viz bod 6.3)

6.5

Druh obalu a velikost balení

Bezbarvá skleněná lahvička (typ I Ph Eur) s chlorobutylovou pryžovou zátkou s hliníkovým uzávěrem a flip-off systémem.

Lahvičky o obsahu 5 ml, 16,7 ml, 25 ml a 50 ml

Na trhu nemusí být všechny velikosti balení.

6.6

Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku a pro zacházení s ním

Manipulace

Jako se všemi cytostatiky, také s přípravkem Egilitax je třeba zacházet opatrně. Ředění se má provádět za aseptických podmínek personálem kvalifikovaným na práci s cytostatiky a v určených prostorech. Je třeba používat ochranné rukavice. Je nutné se vyhnout přímému kontaktu látky s kůží nebo sliznicemi. V případě kontaktu je třeba kůži umýt mýdlem a vodou. Při místním kontaktu bylo pozorováno bodání, pálení a zarudnutí. Při styku se sliznicí je třeba postižené místo důkladně opláchnout vodou. Při vdechnutí látky byla pozorována dyspnoe, bolest na hrudníku, pálení v krku a nauzea. Těhotné ženy by neměly manipulovat s paklitaxelem.

Při uchovávání neotevřených lahviček v chladničce nebo v mrazničce může vzniknout sraženina, která se po ohřátí na pokojovou teplotu rozpustí i bez protřepání, případně po mírném protřepání lahvičkou. Kvalita léku tím není ovlivněna. Jestliže roztok zůstává i nadále zkalený nebo se v něm objeví nerozpustná sraženina, je nutno lahvičku zlikvidovat.

Příprava roztoku k intravenoznímu podání

Přípravek Egilitax se před infuzí musí asepticky naředit na konečnou koncentraci 0,3-1,2 mg/ml infuzního roztoku. K naředění lze použít 0,9% infuzní roztok chloridu sodného nebo 5% infuzníroztok glukosy, nebo směs 0,9% infuzního roztoku chloridu sodného a 5% infuzního roztoku glukosy, anebo Ringerův infuzní roztok obsahující 5 % glukosy.

Pro chemickou a fyzikální stabilitu naředěného roztoku viz bod 6.3.

Připravené roztoky mohou být jemně zkalené, zákal je připisován složení vehikula a nedá se filtrací odstranit. Egilitax se má podávat za použití filtru s mikroporézní membránou ≤0,22 μm vestavěného v infuzní soupravě. Při simulovaném podávání infuzní soupravou s in-line filtrem nebyla pozorována žádná významná ztráta účinnosti přípravku.

Při podávání paklitaxelu byl vzácně pozorován vznik sraženiny obvykle ke konci 24hodinové infuze.Příčiny jejího vzniku nejsou osvětleny a je pravděpodobně způsobena přesycením naředěného roztoku. K minimalizaci rizika vzniku sraženiny je třeba podávat Egilitax co nejdříve po naředění, přičemž je třeba zabránit nadměrnému protřepávání roztoku.

Infuzní soupravu je třeba před použitím důkladně propláchnout.

Po dobu infuze je třeba pravidelně sledovat vzhled roztoku a v případě vzniku sraženiny ji ihned přerušit.

Pro minimalizaci kontaktu pacienta s DEHP [di-(2-ethylhexyl)ftalát], který se může uvolňovat z infuzních vaků, setů nebo jiných lékařských nástrojů vyrobených z měkčeného PVC, by měl být naředěný roztok paklitaxelu uchováván v lahvích neobsahujících PVC (sklo, polypropylen) nebo v plastových vacích (polypropylen, polyolefin) a má být podáván infuzními sety z polyethylenu. Použití filtračních zařízení, s krátkou vstupní a/nebo výstupní hadičkou z měkčeného PVC nevedlo k významnému uvolňování DEHP.

Likvidace

Všechny pomůcky použité při přípravě, podávání nebo jiným způsobem přicházející do styku s přípravkem Egilitax se musí likvidovat podle lokálních předpisů pro manipulaci s cytotoxickými látkami.

7.

DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI

EGIS Pharmaceuticals PLC

H-1106 Budapešť, Keresztúri út 30-38.

Maďarsko

8.

REGISTRAČNÍ ČÍSLO(A)

44/148/09-C

9.

DATUM PRVNÍ REGISTRACE/PRODLOUŽENÍ REGISTRACE

4.2.2009, 8.6.2010

10.

DATUM REVIZE TEXTU

25.7.2012

ÚDAJE UVÁDĚNÉ NA VNĚJŠÍM OBALU

Skládačka:5 ml16,7 ml25 ml50 ml

1.

NÁZEV PŘÍPRAVKU

Egilitax 6 mg/ml, koncentrát pro přípravu infuzního roztokupaclitaxelum

2.

OBSAH LÉČIVÉ LÁTKY/LÉČIVÝCH LÁTEK

1 ml obsahuje paclitaxelum 6 mg

Jedna lahvička o obsahu 5 ml obsahuje paclitaxelum 30 mg.Jedna lahvička o obsahu 16,7 ml obsahuje paclitaxelum 100 mg.Jedna lahvička o obsahu 25 ml obsahuje paclitaxelum 150 mg.Jedna lahvička o obsahu 50 ml obsahuje paclitaxelum 300 mg.

3.

SEZNAM POMOCNÝCH LÁTEK

Pomocné látky: bezvodý ethanol, glyceromakrogol-ricinoleát

4.

LÉKOVÁ FORMA A VELIKOST BALENÍ

Koncentrát pro přípravu infuzního roztoku1 lahvička o obsahu 5 ml1 lahvička o obsahu 16,7 ml1 lahvička o obsahu 25 ml1 lahvička o obsahu 50 ml

5.

ZPŮSOB A CESTA/CESTY PODÁNÍ

Před použitím si přečtěte příbalovou informaci.Před použitím se musí naředit.Pouze pro intravenozní podání

6.

ZVLÁŠTNÍ UPOZORNĚNÍ, ŽE LÉČIVÝ PŘÍPRAVEK MUSÍ BÝT UCHOVÁVÁN MIMO DOSAH A DOHLED DĚTÍ

Uchovávejte mimo dosah a dohled dětí.

7.

DALŠÍ ZVLÁŠTNÍ UPOZORNĚNÍ, POKUD JE POTŘEBNÉ

Cytotoxická látka

8.

POUŽITELNOST

Použitelné do:

9.

ZVLÁŠTNÍ PODMÍNKY PRO UCHOVÁVÁNÍ

Uchovávejte v původním obalu, aby byl přípravek chráněn před světlem.

10.

ZVLÁŠTNÍ OPATŘENÍ PRO LIKVIDACI NEPOUŽITÝCH LÉČIVÝCH

PŘÍPRAVKŮ NEBO ODPADU Z TAKOVÝCH LÉČIVÝCH PŘÍPRAVKŮ, POKUD JE TO VHODNÉ

Všechen nepoužitý přípravek nebo odpad musí být zlikvidován v souladu s místními požadavky na likvidaci cytotoxických látek.

11.

NÁZEV A ADRESA DRŽITELE ROZHODNUTÍ O REGISTRACI

EGIS Pharmaceuticals PLC

H-1106 Budapešť, Keresztúri út 30-38.

Maďarsko

12.

REGISTRAČNÍ ČÍSLO(A)

44/148/09-C

13.

ČÍSLO ŠARŽE

Č.š.:

14.

KLASIFIKACE PRO VÝDEJ

Výdej léčivého přípravku vázán na lékařský předpis.

15.

NÁVOD K POUŽITÍ

-

16.

INFORMACE V BRAILLOVĚ PÍSMU

Nevyžaduje se – odůvodnění přijato

VNITŘNÍ OBALŠtítek (lahvička): 25 ml, 50 ml

1.

NÁZEV PŘÍPRAVKU

Egilitax 6 mg/ml, koncentrát pro přípravu infuzního roztokupaclitaxelum

2.

OBSAH LÉČIVÉ LÁTKY/LÉČIVÝCH LÁTEK

1 ml obsahuje paclitaxelum 6 mg

Jedna lahvička o obsahu 25 ml obsahuje paclitaxelum 150 mg.Jedna lahvička o obsahu 50 ml obsahuje paclitaxelum 300 mg.

3.

SEZNAM POMOCNÝCH LÁTEK

Pomocné látky: bezvodý ethanol, glyceromakrogol-ricinoleát

4.

LÉKOVÁ FORMA A VELIKOST BALENÍ

Koncentrát pro přípravu infuzního roztoku

150 mg / 25 ml300 mg / 50 ml

5.

ZPŮSOB A CESTA/CESTY PODÁNÍ

Před použitím si přečtěte příbalovou informaci.Před použitím se musí naředit.Pouze pro intravenozní podání

6.

ZVLÁŠTNÍ UPOZORNĚNÍ, ŽE LÉČIVÝ PŘÍPRAVEK MUSÍ BÝT UCHOVÁVÁN MIMO DOSAH A DOHLED DĚTÍ

Uchovávejte mimo dosah a dohled dětí.

7.

DALŠÍ ZVLÁŠTNÍ UPOZORNĚNÍ, POKUD JE POTŘEBNÉ

Cytotoxická látka

8.

POUŽITELNOST

Použitelné do:

9.

ZVLÁŠTNÍ PODMÍNKY PRO UCHOVÁVÁNÍ

Uchovávejte v původním obalu, aby byl přípravek chráněn před světlem.

10.

ZVLÁŠTNÍ OPATŘENÍ PRO LIKVIDACI NEPOUŽITÝCH LÉČIVÝCH

PŘÍPRAVKŮ NEBO ODPADU Z TAKOVÝCH LÉČIVÝCH PŘÍPRAVKŮ, POKUD JE TO VHODNÉ

Všechen nepoužitý přípravek nebo odpad musí být zlikvidován v souladu s místními požadavky na likvidaci cytotoxických látek.

11.

NÁZEV A ADRESA DRŽITELE ROZHODNUTÍ O REGISTRACI

EGIS Pharmaceuticals PLC

H-1106 Budapešť, Keresztúri út 30-38.

Maďarsko

12.

REGISTRAČNÍ ČÍSLO(A)

44/148/09-C

13.

ČÍSLO ŠARŽE

Č.š.:

14.

KLASIFIKACE PRO VÝDEJ

Výdej léčivého přípravku vázán na lékařský předpis.

15.

NÁVOD K POUŽITÍ

-

16.

INFORMACE V BRAILLOVĚ PÍSMU

Nevyžaduje se – odůvodnění přijato

MINIMÁLNÍ ÚDAJE UVÁDĚNÉ NA MALÉM VNITŘNÍM OBALU

Štítek (lahvička): 5 ml, 16,7 ml

1.

NÁZEV LÉČIVÉHO PŘÍPRAVKU A CESTA/CESTY PODÁNÍ

Egilitax 6 mg/ml, koncentrát pro přípravu infuzního roztokupaclitaxelum

Pouze pro intravenozní podání

2.

ZPŮSOB PODÁNÍ

Před použitím si přečtěte příbalovou informaci.Před použitím se musí naředit.

3.

POUŽITELNOST

Použitelné do:

4.

ČÍSLO ŠARŽE

Č.š.:

5.

OBSAH UDANÝ JAKO HMOTNOST, OBJEM NEBO POČET

5 ml / paclitaxelum 30 mg16.7 ml / paclitaxelum 100 mg

6.

DALŠÍ