Doxorubicin Teva 2 Mg/ml

Kód	0139063 ( )
Registrační číslo	44/ 850/09-C
Název	DOXORUBICIN TEVA 2 MG/ML
Režim prodeje	na lékařský předpis
Stav registrace	registrovaný léčivý přípravek
Držitel registrace	Teva Pharmaceuticals CR, s.r.o., Praha, Česká republika
ATC klasifikace	Doxorubicin – zobrazit přípravky ve skupině Doxorubicin zobrazit diagnózu MKN-10 L01

nahoru

Varianty

Kód	Náz.	Forma
0139066	INJ SOL 1X100ML/200MG	Injekční roztok, Injekce
0139064	INJ SOL 1X10ML/20MG	Injekční roztok, Injekce
0139065	INJ SOL 1X25ML/50MG	Injekční roztok, Injekce
0139063	INJ SOL 1X5ML/10MG	Injekční roztok, Injekce

nahoru

Příbalový létak DOXORUBICIN TEVA 2 MG/ML

Příloha č. 1 k rozhodnutí o změně registrace sp. zn. sukls171008/2010

PŘÍBALOVÁ INFORMACE: INFORMACE PRO UŽIVATELE

Doxorubicin Teva 2 mg/ml, koncentrát pro přípravu infuzního roztoku

Doxorubicini hydrochloridum

Přečtěte si pozorně celou příbalovou informaci dříve, než začnete tento přípravek používat.-

Ponechte si příbalovou informaci pro případ, že si ji budete potřebovat přečíst znovu.

Máte-li jakékoli další otázky, zeptejte se svého lékaře nebo lékárníka.

Pokud se kterýkoli z nežádoucích účinků vyskytne v závažné míře, nebo pokud si všimnetejakýchkoli nežádoucích účinků, které nejsou uvedeny v této příbalové informaci, prosím, sdělteto, svému lékaři nebo lékárníkovi.

V příbalové informaci naleznete:1. Co je přípravek Doxorubicin Teva a k čemu se používá2. Čemu musíte věnovat pozornost, než začnete přípravek Doxorubicin Teva používat3. Jak se přípravek Doxorubicin Teva používá4. Možné nežádoucí účinky5. Jak přípravek Doxorubicin Teva uchovávat6. Další informace

1. CO JE PŘÍPRAVEK DOXORUBICIN TEVA A K ČEMU SE POUŽÍVÁ

Účinnou látkou tohoto přípravku je doxorubicin hydrochlorid. Doxorubicin patří do skupiny léků proti nádorům (protirakovinných léků), kterým se říká anthracykliny. Doxorubicin ničí nádorové (rakovinné) buňky a nedovoluje jejich další růst.

Doxorubicin se používá k léčbě:-

karcinomu prsu,

nádoru kostí (osteosarkom), kdy se podává před chirurgickým zákrokem a po něm,

nádoru měkkých tkání (pokročilý sarkom měkkých tkání u dospělých),

plicního nádoru (malobuněčný nádor plic),

nádoru lymfatické tkáně (lymfom Hodgkinova i ne-Hodgkinova typu),

určitých nádorů krve (akutní lymfatická nebo myeloblastická leukémie),

nádoru kostní dřeně (mnohočetný myelom),

nádoru děložní výstelky (pokročilý nebo recidivující karcinom endometria),

nádorů štítné žlázy (pokročilý papilárně/folikulární nádor štítné žlázy, anaplastický nádor štítné žlázy),

některých nádorů močového měchýře (místně rozvinutý nebo rozšiřující se). Aplikuje se také intravezikálně (tzn. do močového měchýře) při léčení (povrchové) rakoviny močového měchýřev časném stadiu, k zabránění recidivy tohoto druhy rakoviny po chirurgickém zákroku.

tzv. recidivujícího (opětovně se vracejícího) nádoru vaječníků,

určitého nádoru ledvin v dětství (Wilmsův nádor),

nádoru nervové tkáně v dětství (pokročilý neuroblastom).

Doxorubicin Teva se často používá v kombinaci s jinými léky proti rakovině (tzn. cytostatiky).

Přípravek Doxorubicin Teva je přípravek proti rakovině a bude Vám podáván na speciálním pracovišti pod dohledem kvalifikovaného lékaře se zkušeností s podáváním látek proti rakovině. Zdravotnický personál Vám vysvětlí, jakou zvláštní péči budete potřebovat během a po skončení léčby. Tato příbalová informace Vám pomůže zapamatovat si tyto instrukce.

ČEMU MUSÍTE VĚNOVAT POZORNOST, NEŽ ZAČNETE PŘÍPRAVEK DOXORUBICIN TEVA UŽÍVAT

Doxorubicin Teva Vám NEBUDE podáván v následujících případech:-

Pokud trpíte alergií (přecitlivělostí) na doxorubicin hydrochlorid nebo jakékoli jiné složky tohoto přípravku či látky patřící do stejné skupiny léčiv (tzv. anthracykliny nebo anthracenediony).

Pokud kojíte.

Podle způsobu podání Vám přípravek Doxorubicin Teva NEBUDE podáván ani v následujících případech:

Intravenózně (tzn. do žíly):-

Jestliže máte sníženou tvorbu krvinek, oslabenou funkci kostní dřeně (myelosuprese) nebo zánět v oblasti úst (stomatitida) po předchozí léčbě protirakovinnými přípravky popřípadě ozařováním.

Jestliže trpíte nějakým infekčním onemocněním.

Jestliže máte závažné postižení jaterních funkcí.

Jestliže trpíte srdečními potížemi (závažné poruchy srdečního rytmu, snížená srdeční funkce, (prodělaný) infarkt, zánět srdce). Jde o potíže objevující se náhle, netrvají dlouho, ale jsou závažné.

Jestliže jste se léčil/a podobnými protirakovinnými léky (jiné anthracykliny), a to v maximálníchdávkách.

Intravezikálně (do močového měchýře):-

Jestliže se rakovina rozšířila do stěny měchýře.

Jestliže máte infekci močového ústrojí.

Jestliže máte zánět močového měchýře.

Jestliže máte potíže s použitím katétru (trubice zavedená do močového měchýře za účelem odvodu moče).

Jestliže máte v moči krev (hematurie).

Váš ošetřující lékař bude při podávání přípravku Doxorubicin Teva zvláště opatrnýv následujících případech:-

Jestliže jste pacient starší věkové kategorie.

Jestliže jste prodělal/a onemocnění srdce.

Jestliže jste prodělal/a onemocnění kostní dřeně.

Jestliže jste prodělal/a ozařování v oblasti hrudní dutiny (mediastinum).

Jestliže jste se léčil/a podobnými protirakovinnými přípravky (jinými anthracykliny).

Důležité informace o přípravku Doxorubicin Teva

Doxorubicin může vyvolávat neplodnost, a to u mužů i žen, která může být trvalého charakteru.



Jestliže pociťujete bodání nebo pálení v místě vpichu injekce doxorubicinu, může být příčinou průnik látky ze žíly. V takovém případě, prosím, informujte o této skutečnosti svého ošetřujícího lékaře, aby mohl začít s podáváním do jiné žíly a postižené místo pečlivě sledovat.



Jestliže jste se látkou doxorubicin léčila a otěhotněla jste (dokonce až po 20 letech od takové léčby), ošetřující lékař bude sledovat funkci srdce, a to i v případě, že jste v minulosti neměla žádné potíže.



Při léčbě přípravkem Doxorubicin Teva se může vyskytnout červené zbarvení moči.



Při léčbě přípravkem Doxorubicin Teva se mohou objevit těžké příznaky nevolnosti, pocitu na zvracení a zánětu sliznice ústní dutiny nebo nosu. Jestliže se některý z takových příznaků objeví, informujte o této skutečnosti okamžitě svého ošetřujícího lékaře, který Vám poskytne veškerou nezbytnou pomoc.



Při léčbě přípravkem Doxorubicin Teva se nedoporučuje vakcinace. Neměl/a byste přijít do kontaktu ani s osobami, které byli nedávno očkovány proti obrně.

Před léčbou přípravkem Doxorubicin Teva i po ní bude ošetřující lékař:

kontrolovat hodnoty krevního obrazu, a to před každou léčebnou kúrou, neboť doxorubicin bude pravděpodobně ovlivňovat fungování kostní dřeně, což povede k poklesu počtu bílých krvinek a v důsledku toho ke zvýšení Vaší vnímavosti k infekcím a ke krvácivosti. Jestliže bude postižení kostní dřeně závažné, ošetřující lékař může snížit dávkování, pozastavit léčbu nebo ji odložit.



kontrolovat stav plic a hrudníku, aby se ujistil o jejich správném fungování během léčby.



provádět elektrokardiogramu (EKG) popisující funkci srdce před zahájením léčby i během ní, neboť doxorubicin bude pravděpodobně vyvolávat zánět srdečního svalu (kardiomyopatii). Může k tomu docházet zvláště v případě, že jste srdečním onemocněním trpěl/a již dříve, v případě, že jste starší 70 nebo mladší 15 let, že jste se léčil/a doxorubicinem (nebo jinými podobnými anthracyklinovými látkami) či ozařováním hrudní dutiny již v minulosti. Překračovat by se neměla kumulativní dávka 450-550 mg/m

2, protože při vyšším dávkování se nebezpečí rozvoje srdečního

selhání značně zvyšuje, a to zvláště u dětí a u pacientů s onemocněním srdce v minulosti. Za maximální kumulativní dávku u dětí se obvykle považuje 300 mg/m

2 (ve věku do 12 let) až 450

mg/m

2 (ve věku nad 12 let). V případě kojenců může být maximální kumulativní dávkování

ještě nižší. Ošetřující lékař může také vyžadovat provedení dalších zkoušek, které by srdeční funkci monitorovaly.



monitorovat hladiny kyseliny močové v krvi, aby se ujistil, že máte dostatečný příjem tekutin, neboť doxorubicin může hladiny kyseliny močové v krvi zvyšovat (hyperurikémie).



pravidelně kontrolovat ústa a krk během léčby, neboť doxorubicin může vyvolávat změny sliznice dutiny ústní a krku.



monitorovat funkci ledvin. Může být nezbytné snížit dávku.



monitorovat funkci jater (pomocí jaterních testů). V případě zhoršení funkce jater může být nutné snížit dávku.



kontrolovat Váš celkový zdravotní stav, protože doxorubicin se nemá používat v případě jakéhokoli zánětu, vředů nebo průjmu. Před zahájením léčby přípravkem Doxorubicin Teva Vám musí ošetřující lékař vyléčit všechny infekce.

Vzájemné působení s dalšími léčivými přípravkyInformujte, prosím, svého ošetřujícího lékaře o všech lécích, které užíváte nebo jste užíval/a v nedávné době, a to i o lécích, které jsou dostupné bez lékařského předpisu.Informujte svého lékaře v následujících případech:-

jestliže jste se léčil/a jakýmkoli jiným anthracyklinovým lékem či jinými léky, které mohou negativně ovlivňovat srdce jako 5-fluorouracil, cyklofosfamid nebo paklitaxel (protirakovinné léky), nebo léky ovlivňujícími srdeční funkci (jako antagonisté kalcia);

jestliže jste se léčil/a nebo se budete léčit trastuzumabem (protinádorová látka), protože Váš ošetřující lékař bude muset sledovat Vaši srdeční funkci;

jestliže jste se léčil/a 6-merkaptopurinen (protinádorová látka); nebezpečí nežádoucích účinků na játra se zvyšuje;

jestliže jste se léčil/a léky ovlivňujícími funkce kostní dřeně jako jsou cytostatické látky (např. cytarabin, cisplatina nebo cyklofosfamid), sulfonamidy (proti infekcím), chloramfenikol (proti infekcím), fenytoin (proti epilepsii), deriváty amidopyrinu (proti bolesti a zánětu), léky proti retrovirům (proti AIDS). Taková léčba může vést k poškození kostní dřeně způsobující snížení počtu krvinek;

jestliže jste užíval/a cyklosporin (látka potlačující přirozenou imunitu) nebo cimetidin (proti žaludečním vředům); v takovém případě se zvyšuje množství doxorubicinu v krvi a ošetřující lékař pak může uvažovat o snížení dávky;

jestliže užíváte fenobarbital (proti epilepsii) nebo rifampicin (antibiotikum); hladina doxorubicinu v krvi se může snížit, což může vést k oslabení účinku přípravku Doxorubicin Teva;

jestliže proděláváte nebo jste nedávno prodělal/a léčbu ozařováním; nežádoucí účinky se mohou zvyšovat;

jestliže jste užíval/a cyklofosfamid (protirakovinný lék); v takovém případě se zvyšuje riziko nežádoucích účinků na močový měchýř (hemoragická cystitida, infekce močového měchýře vyvolávající někdy krev v moči);

jestliže se léčíte nebo jste se nedávno léčil/a paklitaxelem (protinádorová látka); účinky nebo vedlejší účinky doxorubicinu se mohou zvyšovat;

jestliže užíváte přípravky snižující hladinu kyseliny močové. Může být nutná úprava dávkování těchto léků, neboť doxorubicin může vyvolávat zvýšení hladin kyseliny močové v krvi;

jestliže užíváte digoxin (lék na srdce); účinek digoxinu se totiž může snižovat;

jestliže užíváte léky na kontrolu epilepsie, jako je fenytoin, karbamazepin nebo valproát; účinek těchto léků se může snižovat;

jestliže užíváte heparin (látka zabraňující srážení krve) nebo 5-fluorouracil (protinádorová látka). Pokud se podávají ve stejné infuzi, může doxorubicin tyto léky vázat a jejich účinekmůže vymizet.

Těhotenství a kojeníJestliže jste žena, neměla byste během léčby doxorubicinem otěhotnět, a to ani do 6 měsíců po ukončení léčby.

Jestliže jste muž, měl byste zajistit odpovídající antikoncepci, kterou se zabrání otěhotnění Vaší partnerky během Vaší léčby doxorubicinem a do 6 měsíců po ukončení takové léčby. Jestliže plánujete rodičovství po ukončení léčby, poraďte se se svým ošetřujícím lékařem. Doxorubicin totiž může vyvolávat trvalou neplodnost. Proto se doporučuje poradit se s lékařem o možnosti zmražení vlastních spermií ještě před zahájením léčby (kryokonzervace).

Doxorubicin se nedoporučuje používat během těhotenství.

V průběhu léčby přípravkem Doxorubicin Teva se musí ukončit kojení.

Než začnete užívat jakýkoli lék, poraďte se se svým ošetřujícím lékařem.

Řízení dopravních prostředků a obsluha strojůJestliže se necítíte dobře, zvracíte nebo máte závratě, neřiďte dopravní prostředek ani neobsluhujte stroje.

JAK SE PŘÍPRAVEK DOXORUBICIN TEVA UŽÍVÁ

Přípravek Doxorubicin Teva Vám bude podávat lékař, který si může před zahájením léčby i v jejím průběhu vyžádat provedení některých vyšetření jako krevní obraz, EKG atd., aby rozhodl o dávkování přípravku Doxorubicin Teva.

Doxorubicin se podává buď do žíly pomocí intravenózní infuze, nebo do močového měchýře.

Přípravu a podání tohoto léku může provádět výhradně vyškolený a kvalifikovaný zdravotnický personál v nemocnici.

Dávka bude záviset na Vašem věku (u dětí a starších osob se může dávka snižovat), velikosti a celkovém zdravotním stavu. Bude také záležet na další případné léčbě, kterou jste již v souvislosti s onemocněním rakovinou absolvoval/a. Ošetřující lékař vypočte plochu Vašeho těla ve čtverečných metrech (m

2). Lék

Vám bude podáván v třítýdenních odstupech, a to po dobu 6 až 12 měsíců. Při podání do močového měchýře se může dávka opakovat v intervalech 1 týdne až 1 měsíce. Přesná délka léčby bude záviset na Vašem zdravotním stavu.

Pacienti s ledvinovými nebo jaterními potížemiJestliže trpíte závažnými potížemi ledvinových nebo jaterních funkcí, může být nutné snížení dávky.

Jestliže jste užil/a více přípravku Doxorubicin Teva, než jste měl/aVzhledem ke skutečnosti, že Vám lék bude podávat lékař, není pravděpodobné, že by došlo k předávkování. Pokud máte pocit, že by k předávkování mohlo dojít, informujte o tom svého ošetřujícího lékaře nebo sestru okamžitě.Následky předávkování přípravkem Doxorubicin Teva zahrnují: zánět žaludku a střev (zvláště výstelky), srdeční potíže a závažné postižení kostní dřeně (myelosuprese). Tento stav může být doprovázen zvýšeným nebezpečím krvácení a vzniku podlitin a zvýšeným rizikem infekcí (leukopénie).Léčba předávkování probíhá v nemocnici a spočívá v podávání antibiotik, krevních transfuzí (zvláště bílých krvinek a krevních destiček) a léčbě vedlejších účinků. Je možné, že budete přemístěni do sterilní místnosti. Jestliže se objeví jakékoli srdeční potíže, provede Vám vyšetření srdce specialista na srdce –kardiolog.

Pokud by došlo k náhodnému podání přípravku mimo žílu (tzn. extravazace), může to vést k rozvoji těžkých nežádoucích účinků, včetně odumření tkáně (nekrózy) a zánětu žíly a/nebo dokonce vzniku krevní sraženiny. Signálem může být pocit pálení v oblasti vpichu infuze a v takovém případě je nutné okamžitě upozornit ošetřujícího lékaře.

Máte-li jakékoli další otázky ohledně použití tohoto přípravku, obraťte se na svého ošetřujícího lékaře nebo zdravotní sestru.

MOŽNÉ NEŽÁDOUCÍ ÚČINKY

Podobně jako všechny léky může mít i Doxorubicin hydrochlorid Teva nežádoucí účinky, které se ale nemusí nutně vyskytnout u každého.

Jestliže se u Vás vyskytne některý z následujících stavů, obraťte se okamžitě na svého ošetřujícího lékaře:



Alergická reakce vyvolávající otok rtů, obličeje nebo krku a vedoucí k závažným potížím s dýcháním, vyrážce na kůži nebo kopřivce, anafylaktickému šoku (výrazné snížení krevního tlaku, zblednutí, podráždění, slabý tep a snížené vědomí).



Závažné příznaky nevolnosti, zvracení a zánětu sliznice úst nebo nosu.

Jde o velmi závažné vedlejší účinky, které se však vyskytují vzácně. Budete možná potřebovat okamžitou lékařskou pomoc.

Některé z vedlejších účinků by mohly být velmi závažné a mohou vyžadovat pečlivé sledování pacienta. Někdy vznikají vedlejší účinky v důsledku rychlosti podání a dávkování. Příkladem toho je třebapoškození kostní dřeně, které může být velmi těžké, nicméně je obvykle jen přechodné. Běžnými příznakypostižení kostní dřeně je horečka, infekce, otrava krve a šok (silný pokles krevního tlaku, bledost, neklid, slabý a rychlý puls, studeně vlhká kůže, snížené vědomí) vznikající v důsledku otravy krve (septický šok), krvácení, nedostatečné okysličení tkání (tkáňová hypoxie) a odumření tkáně.Nechtěný průnik přípravku mimo žílu (tzv. extravazace) může vyvolat těžký zánět kůže (celulitida), vznik puchýřů, zánět žíly, včetně tvorby krevní sraženiny (tromboflebitida), zánět uzlincharakterizovaný bolestivými zarudlými pruhy pod povrchem kůže (lymfangitida) a lokalizovaným odumíráním buněk, které může vyžadovat chirurgický zákrok (včetně transplantace kožních štěpů).

Frekvence výskytu nežádoucích účinků je následující:

Velmi časté:

Postihující více než 1 uživatele z 10.

Časté:

Postihující 1 až 10 uživatelů ze 100.

Méně časté:

Postihující 1 až 10 uživatelů z 1 000.

Vzácné:

Postihující 1 až 10 uživatelů z 10 000.

Velmi vzácné: Postihující méně než 1 uživatele z 10 000.

Neznámé:

Frekvenci výskytu nelze z dostupných údajů stanovit.

Velmi časté:

Pocit nevolnosti, nevolnost (zvracení), bolest břicha, zažívací potíže, průjem.



Vypadávání vlasů (vratné).



Červené zbarvení moči.



Postižení kostní dřeně (myelosuprese), včetně snížení počtu bílých krvinek a krevních destiček, cožmůže vést k častějším infekcím a ke zvýšenému riziku krvácení nebo vzniku krevních podlitin.



Anémie (snížení počtu červených krvinek, které může způsobovat zblednutí kůže, slabost nebo dušnost).



Poškození srdečního svalu (kardiotoxicita). Toto riziko se zvyšuje, jestliže se pacient podrobuje ozařování nebo užívá jiné léky toxické pro srdce, jestliže je pacient starší (nad 60 let), nebo pokud má pacient vysoký krevní tlak. Účinky se mohou objevit krátce po léčbě, ale i za několik let.



Zánět sliznice nosu, úst nebo pochvy (mukozitida).



Zánět nebo vředové postižení sliznice úst (stomatitida), nosu nebo krku (ezofagitida) tzn. vředy a opary v oblasti úst.



Citlivost pokožky k umělému nebo přirozenému světlu (fotosenzitivita), zarudnutí (zčervenání pokožky).



Horečka.

Časté:

Poruchy srdečního rytmu (nepravidelný srdeční tep, zvýšená srdeční frekvence, snížená srdeční frekvence), kontrakce srdečních komor, snížení množství krve pumpované do srdce, zhoršená funkce srdečního svalu (kardiomyopatie), která může ohrožovat život.



Potíže s krvácivostí (hemoragie).



Ztráta chuti k jídlu (anorexie/nechutenství).



Alergické reakce v místech ošetřovaných ozařováním (tzv. reakce znovu připomínající ozáření, „radiation-recall reaction“).



Svědění.

Po podání do močového měchýře se vyskytují následující časté nežádoucí účinky:

Potíže při močení, bolestivost nebo pocit pálení při močení.



Snížené množství krve.



Zvýšená frekvence močení.



Křeče močového měchýře.



Zánět močového měchýře způsobující někdy krev v moči.



Místní nežádoucí účinky při podání do močového měchýře jako zánět močového měchýře (chemická cystitida).

Méně časté:

Doxorubicin v kombinaci s jinými protinádorovými látkami může vést ke vzniku některých forem rakoviny krve (leukémie). Tyto formy rakoviny se objevují do 1-7 let.



Otrava krve (sepse/septikémie).



Krvácení do žaludku nebo střev, bolest břicha, vředy a odumírání tkáňových buněk (nekróza) tlustého střeva s krvácením a infekcemi, zvláště v oblasti tlustého střeva. Dochází k nim, když se doxorubicin užívá spolu s cytarabinem (protirakovinný lék).



Úbytek vody v organismu (dehydratace).

Vzácné:

Kožní vyrážka (exantém), kopřivka (urticaria).



Zbarvení (pigmentace) kůže a nehtů, odchlipování, uvolnění a opadávání nehtů (onycholýza).



Třes, závratě.



Reakce v místě vpichu, a to včetně svědění, vyrážky a bolesti, zánětu žíly (flebitidy), zesílení nebo ztvrdnutí stěn žíly (fleboskleróza).



Závažná alergická reakce vyvolávající dýchací potíže či závratě (anafylaktická reakce).

Velmi vzácné:

Poruchy srdečního rytmu (nespecifické změny EKG).



Ojedinělé případy život ohrožujících nepravidelností srdečního tepu (arytmie), selhání levé části srdce, zánět sliznic v okolí srdce vyvolávající bolest na hrudi a nahromadění tekutiny okolo srdce (perikarditida), zánět srdečního svalu a vaku okolo srdce (syndrom perikarditidy-myokarditidy), ztráta nervového vedení v srdci (atrioventrikulární blok, blokáda raménka).



Zneprůchodnění cév vyvolané krevní sraženinou.



Vředové postižení sliznice úst, krku, jícnu, žaludku nebo střev, zbarvení (pigmentace) sliznice úst.



Otok a znecitlivění rukou a nohou (akrální erytémy), tvorba puchýřů.



Postižení tkání, zvláště rukou a nohou, vedoucí k zarudnutí, otoku, puchýřům, pocitumravenčení vyvolanému prostupem tohoto léčivého přípravku do tkání (syndrom erytrodysestézie dlaní a chodidel).



Stav, při němž přestávají správně fungovat ledviny (akutní ledvinové selhání).



Výrazně zvýšené hladiny kyseliny močové v krvi (hyperurikémie), které mohou vyvolat pakostnici neboli dnu, ledvinové kameny nebo poškození ledvin v důsledku rychlého rozpadu nádoru.



Nepřítomnost menstruace (amenorea).



Problémy s plodností u mužů (snížení počtu aktivních spermií nebo jejich úplná absence).



Zarudnutí obličeje.

Frekvence není známa:

Dušnost vyvolaná svalovou křečí v oblasti dýchacích cest (bronchospazmus).



Dočasné zvýšení hodnot jaterních enzymů.



Závažné poškození jater vedoucí v některých případech až k trvalému poškození normální tkáně ledvin (cirhóza jater).



Zánět povrchu očních víček, vnější vrstvy oka nebo rohovky (konjunktivitida či keratitida), zvýšená tvorba slz (slzení).



Silná bolestivost a otok kloubů.



Poškození ozářením (kůže, plic, krku, jícnu, žaludeční a střevní sliznice, srdce), které se již hojí, se může v důsledku použití doxorubicinu znovu objevit.



Tlusté, šupinaté nebo zatvrdlé úseky kůže (aktinická keratóza – zrohovatění kůže vyvolané ozářením).

Jestliže se některý z uvedených nežádoucích účinků vyskytne v závažné míře, nebo jestliže si všimnete nežádoucích účinků, které nejsou v této příbalové informaci uvedeny, informujte prosím svého lékaře.

JAK PŘÍPRAVEK DOXORUBICIN TEVA UCHOVÁVAT

Uchovávejte mimo dosah a dohled dětí. Přípravek se nesmí používat po uplynutí doby použitelnosti uvedené na štítku za symbolem EXP. Doba použitelnosti se vztahuje k poslednímu dni uvedeného měsíce.

Podmínky uchováváníPřed otevřením: Uchovávejte v chladničce (2-8

oC). Chraňte před mrazem.

Po otevření: po otevření lahvičky se musí přípravek okamžitě spotřebovat.

Po naředění:Chemická a fyzikální stabilita přípravku po zředění na koncentraci 0,5 mg/ml v 9 mg/ml (0,9%) roztoku chloridu sodného na infuze nebo v 50 mg/ml (5%) roztoku glukosy na infuze byla prokázána po dobu 7 dnů při pokojové teplotě (15-25 ºC) a ochraně před světlem a při 2-8 °C.Po naředění na na koncentraci 0,05 mg/ml musí být přípravek použit okamžitě.

Z mikrobiologického hlediska by měl být přípravek použit okamžitě. Pokud není použit okamžitě, in-use doba uchovávání a podmínky uchovávání jsou odpovědností uživatele a obvykle nepřekračují 24 hodin při 2-8 °C, pokud nebyla rekonstituce provedena za kontrolovaných a validovanýchaseptických podmínek.

Nepoužívejte přípravek Doxorubicin Teva, pokud si všimnete v lahvičce sraženiny (precipitátu).

Léčivé přípravky se nesmí vyhazovat do odpadních vod nebo domácího dopadu. Zeptejte se svého lékárníka, jak máte likvidovat přípravky, které již nepotřebujete. Tato opatření pomáhají chránit životní prostředí.

DALŠÍ INFORMACE

Co Doxorubicin Teva obsahuje:

Léčivou látkou přípravku je doxorubicin hydrochlorid.1 ml koncentrátu pro přípravu infuzního roztoku obsahuje doxorubicini hydrochloridum 2 mg.Lahvička s 5 ml obsahuje doxorubicini hydrochloridum 10 mg.Lahvička s 10 ml obsahuje doxorubicini hydrochloridum 20 mg.Lahvička s 25 ml obsahuje doxorubicini hydrochloridum 50 mg.Lahvička se 100 ml obsahuje doxorubicini hydrochloridum 200 mg.



Pomocnými látkami přípravku jsou chlorid sodný, kyselina chlorovodíková (E507), hydroxid sodný (E524) a voda na injekci.

Jak přípravek Doxorubicin Teva vypadá a co obsahuje toto baleníDoxorubicin Teva 2 mg/ml ve formě koncentrátu pro přípravu infuzního roztoku je čirý roztok červené barvy. Roztok se dodává v bezbarvých skleněných lahvičkách (typ I) o objemu 5, 10, 25 a 100 ml s chlorobutylovou zátkou s inertní fluoropolymerovou (PTFE) vrstvou na vnitřní straně a hliníkovým uzávěrem pokrytým barevným polypropylenovým potahem.

Přípravek Doxorubicin Teva 2 mg/ml je dostupný v lahvičkách 5 ml, 10 ml, 25 ml a 100 ml. Jedno balení obsahuje 1 injekční lahvičku.

Na trhu nemusí být všechny velikosti balení.

Držitel rozhodnutí o registraci a výrobce

Držitel rozhodnutí o registraciTeva Pharmaceuticals CR, s.r.o., Praha, Česká republika

VýrobcePharmachemie B.V.,Swensweg 5,2031 GA Haarlem,Nizozemsko

Tato informace byla schválena : 7.3.2011

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Následující informace jsou určeny pouze pro lékaře či kvalifikovaný zdravotní personál:

InkompatibilityDoxorubicin není kompatibilní s heparinem, aminofylinem, cefalotinem, dexametazonem, fluorouracilem a hydrokortizonem.

Dávkování a způsob podáníPři zacházení s přípravkem Doxorubicin Teva roztok je nutná opatrnost. Je nutné předcházet jakémukoli kontaktu s roztokem. Příprava by měla probíhat výhradně v přísně aseptickém prostředí a přísně aseptickým postupem; ochranná opatření musejí zahrnovat použití ochranných rukavic, roušky, ochranných brýlí a ochranného oděvu. Doporučuje se použití digestoře s vertikálním laminárnímprouděním vzduchu (LAF).

Personál by měl být vyškolen ve správné praxi pro zacházení s cytotoxickými látkami. Těhotné ženys tímto lékem nesmí pracovat.

V případě kontaktu přípravku Doxorubicin Teva s kůží nebo sliznicemi je nutné zasaženou oblast důkladně omýt vodou a mýdlem. Jestliže se substance dostane do očí, vypláchněte je vodou nebo sterilním fyziologickým roztokem a kontaktujte očního specialistu.

Lahvičky a injekční materiály, včetně rukavic, se po použití musí zlikvidovat v souladu s předpisy pro cytostatika. Nepoužitý přípravek nebo odpadní materiál se musí zlikvidovat v souladu s místními předpisy a nařízeními.

Rozsypaný nebo rozlitý lék lze inaktivovat pomocí 1% roztoku chlornanu sodného nebo fosfátovým pufrem (pH > 8) do odbarvení roztoku. Všechny čisticí materiály se mají zlikvidovat, jak je uvedeno výše.

Před propíchnutím jehlou uchovávejte lahvičky při pokojové teplotě.

Léčba doxorubicinem smí být zahájena jen pod dohledem kvalifikovaného lékaře se zkušenostmi s cytotoxickou léčbou nebo po konzultaci s ním. Během léčby je nutné pacienty pečlivě a často sledovat.

Doxorubicin se NESMÍ podávat nitrosvalově (intramuskulárně), podkožně (subkutánně), vnitřně (perorálně) ani do páteřního kanálu (intratekálně).

Nitrožilní (i.v.) podání doxorubicinu se musí provádět velmi opatrně a doporučuje se lék podat pomocí hadičky s volně protékajícím i.v. fyziologickým roztokem nebo 5% glukosou do 3-5 minut. Tento způsob podání umožní co nejvíce snížit nebezpečí vzniku trombózy a extravazace do okolí žíly, což vede k těžké celulitidě, vzniku puchýřů (vezikaci) a nekróze tkání. Doxorubicin se může podávat nitrožilně do několika minut ve formě bolusu, ve formě krátké infuze v délce do jedné hodiny, nebo ve formě kontinuální infuze trvající až 96 hodin. Přímá intravenózní injekce se nedoporučuje kvůli nebezpečí extravazace, k níž může dojít dokonce i v případě adekvátního natažení krve jehlou.

Intravenózní podání:Dávka se obvykle stanovuje podle tělesného povrchu (mg/m

2). Dávkovací režim doxorubicinu se

může lišit v závislosti na indikaci (solidní tumory nebo akutní leukémie) a v závislosti na použití specifického léčebného režimu (např. podávání v monoterapii nebo v kombinaci s dalšími cytotoxickými látkami nebo jako součást multidisciplinární procedury zahrnující kombinaci chemoterapie, chirurgického výkonu a radioterapie a hormonální léčby).

Monoterapie:Doporučená dávka je 60-75 mg/m

2 povrchu těla i.v., jako jednorázová dávka nebo v dílčích dávkách

během 2-3 za sebou následujících dní, podaná intravenózně v odstupech 21 dní. Časový harmonogram dávkování a dávky se mohou upravovat podle protokolu. Přesné informace o dávkování viz aktuálníprotokoly.

Kombinační léčba:Pokud se Doxorubicin Teva podává v kombinaci s jinými cytostatiky, má se dávkování zredukovat na 30-60 mg/m

2 vždy po 3 až 4 týdnech.

Maximální kumulativní dávka:Aby se zabránilo kardiomyopatii, nemá dle doporučení celoživotní kumulativní celková dávka doxorubicinu (včetně použití příbuzných léků jako daunorubicin) překročit 450-550 mg/m

2 plochy

povrchu těla; mimořádná pozornost je nutná u kumulativní dávky přesahující 400 mg/m

2 v případě

předchozího ozařování mediastina, předchozí nebo souběžné léčby potenciálně kardiotoxickými látkami a u vysoce rizikových pacientů – např. u pacientů s arteriální hypertenzí po dobu delší než 5 let; po prodělaném koronárním, chlopňovém nebo myokardiálním onemocnění; popřípadě ve věku nad 70 let. U těchto pacientů se musí sledovat srdeční funkce.

Zvláštní skupiny pacientů:

Pacienti s imunosupresí: Dávka se má v případě imunosuprese snížit, alternativní dávkování je 15-20 mg/m

2 tělesného povrchu týdně.

Pacienti s poruchou funkce jater: V případě poruchy funkce jater se má dávkování snížit podle následující tabulky:

Sérový bilirubin

Doporučená dávka

20-50 μmol/L

½ normální dávky

> 50-85 μmol /L

¼ normální dávky

> 85 μmol/L

Vysazení léčby

Pacienti s poruchou funkce ledvin:U pacientů s ledvinovou nedostatečností (GFR nižší než 10 ml/min) se podává pouze 75 % plánované dávky.

Pacienti s rizikem poruch srdeční funkce:

U pacientů se zvýšeným rizikem srdeční toxicity se má zvážit spíše podání jedné dávky formou 24hodinové kontinuální infuze než injekce. Tímto způsobem se může kardiotoxicita snížit, aniž by byla snížena terapeutická účinnost přípravku. U těchto pacientů má být před každou léčebnou kúrou změřena ejekční frakce.

Pacienti s omezenou rezervou kostní dřeně nesouvisející s vlivem daného onemocnění:U pacientů s anamnézou terapie pomoci myelosupresivních látek se může dávkování snížit. Rezerva jejich kostní dřeně nemusí být dostatečná.

Doxorubicin Teva se nesmí zaměnit s lipozomální formulací Doxorubicinu hydrochloridu.

Vzhledem ke značně vysokému nebezpečí kardiotoxicity, kterou vyvolává doxorubicin u dětí, se mají použít určité maximální kumulativní dávky, které závisejí na věku pacientů. U dětí (ve věku do 12 let) se za maximální kumulativní dávky obvykle považuje 300 mg/m

2, zatímco u dospívajících pacientů

(ve věku nad 12 let) je maximální kumulativní dávka stanovena na 450 mg/m

2. Pro kojence nebylo

maximální kumulativní dávkování zatím stanoveno, dá se však předpokládat ještě nižší snášenlivost.Je možné, že u dětí bude potřebné snížit dávkování. Obraťte se na aktuální léčebné protokoly a odbornou literaturu. Také u starších pacientů může být nezbytné dávkování snížit.

Intravezikální podání:Intravezikálně podaný doxorubicin může být použit k léčbě superficiálních tumorů močového měchýře nebo jako profylaxe ke snížení rekurence po transuretrální resekci (TUR). Doporučená dávka pro intravezikální léčbu je 30-50 mg v 25-50 ml fyziologického roztoku k instilaci. Optimální koncentrace se pohybuje okolo 1 mg/ml. Roztok má být v močovém měchýři ponechán 1 až 2 hodiny. Během této doby se má pacient každých 15 minut otočit o 90°. Aby se předešlo nepřiměřenému naředění močí, má být pacient poučen, aby 12 hodin před instilací nepil žádné tekutiny (to může snížit tvorbu moče až na 50 ml/h). Aplikace po kapkách se může opakovat v intervalu 1 týdne až 1 měsíce podle toho, zda je léčba terapeutická nebo profylaktická.

Kontroly během terapiePřed léčbou doxorubicinem nebo v jejím průběhu se doporučují následná monitorovací vyšetření (jejich frekvence bude záviset na celkovém zdravotním stavu pacienta, na dávce a na souběžné medikaci):-

radiografické vyšetření plic a hrudníku a EKG

pravidelné sledování srdeční funkce (LVEF pomocí např. EKG, UKG a MUGA skenu)

vyšetření ústní dutiny a hltanu za účelem zjištění případných změn na sliznici

krevní obraz: hematokrit, krevní destičky, diferenciální počet bílých krvinek, SGPT, SGOT, LDH, bilirubin, kyselina močová, AST, ALT, ALP.

Kontrola funkce levé komory srdečníAby byly zachovány optimální podmínky pro správnou funkci srdce pacienta, má se provádět analýza LVEF ultrazvukem nebo scintigrafie srdce. Tato kontrola se má provádět před zahájením léčby a po každé akumulované dávce 100 mg/m

Po naředěníChemická a fyzikální stabilita přípravku po zředění na koncentraci 0,5 mg/ml v 9 mg/ml (0,9%) roztoku chloridu sodného na infuze nebo v 50 mg/ml (5%) roztoku glukosy na infuze byla prokázána po dobu 7 dnů při pokojové teplotě (15-25 ºC) a ochraně před světlem a při 2-8 °C.Po naředění na na koncentraci 0,05 mg/ml musí být přípravek použit okamžitě.

Návod na likvidaciPostupy likvidace odpadního materiálu mají zohledňovat cytotoxické vlastnosti této substance.

nahoru

Souhrn údajů o léku (SPC)

Příloha č. 2 k rozhodnutí o změně registrace sp. zn. sukls171008/2010

SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU

NÁZEV PŘÍPRAVKU

Doxorubicin Teva 2 mg/ml, koncentrát pro přípravu infuzního roztoku

KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ

1 ml Doxorubicin Teva 2 mg/ml obsahuje 2 mg doxorubicini hydrochloridum5 ml Doxorubicin Teva 2 mg/ml obsahuje 10 mg doxorubicini hydrochloridum10 ml Doxorubicin Teva 2 mg/ml obsahuje 20 mg doxorubicini hydrochloridum25 ml Doxorubicin Teva 2 mg/ml obsahuje 50 mg doxorubicini hydrochloridum100 ml Doxorubicin Teva 2 mg/ml obsahuje 200 mg doxorubicini hydrochloridum

Pomocné látky:1 ml Doxorubicin Teva 2 mg/ml obsahuje 3,54 mg sodíku5 ml Doxorubicin Teva 2 mg/ml obsahuje 17,7 mg sodíku10 ml Doxorubicin Teva 2 mg/ml obsahuje 35,4 mg sodíku25 ml Doxorubicin Teva 2 mg/ml obsahuje 88,5 mg sodíku100 ml Doxorubicin Teva 2 mg/ml obsahuje 354,1 mg sodíku

Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.

LÉKOVÁ FORMA

Koncentrát pro přípravu infuzního roztoku.

Čirý červený roztok, pH 2,7-3,3.

KLINICKÉ ÚDAJE

4.1

Terapeutické indikace



karcinom prsu



neadjuvantní a adjuvantní terapie osteosarkomu



pokročilý sarkom měkkých tkání u dospělých



malobuněčný bronchogenní karcinom



lymfom Hodgkinova typu



vysoce maligní lymfom ne-Hodgkinova typu



indukční a konsolidační terapie akutní lymfatické leukémie



akutní myeloblastická leukémie



pokročilý mnohočetný myelom



pokročilý nebo recidivující karcinom endometria



pokročilý nebo recidivující papilárně/folikulární karcinom štítné žlázy



anaplastický karcinom štítné žlázy



systematická léčba lokálně pokročilého nebo metastazujícího karcinomu močového

měchýře



intravezikální profylaxe recidivujícího superficiálního karcinomu močového měchýře

po transuretrální resekci



recidivující karcinom vaječníků



Wilmsův tumor (stádium II vysoce maligní varianty, všechna pokročilá stádia III-IV)



pokročilý neuroblastom

Doxorubicin je často používán i v kombinaci s jinými cytostatiky.

4.2

Dávkování a způsob podání

Doxorubicin smí být podáván jen pod dohledem kvalifikovaného lékaře se zkušenostmi s cytotoxickou léčbou. Také pacienti musí být v průběhu léčby pečlivě a často monitorováni.

Z důvodu vysokého rizika vzniku letální kardiomyopatie se má léčba před každou aplikací individuálně posoudit z hlediska poměru riziko/přínos.

Před zahájením léčby se doporučuje změřit hodnoty jaterních funkcí pomocí běžných jaterních testů jako AST, ALT, ALP a bilirubin a také hodnoty ledvinových funkcí (viz bod 4.4).

Aby bylo možné posoudit stav srdeční funkce pacienta, má se provést analýza LVEF pomocí

ultrazvuku nebo scintigrafie srdce. Toto vyšetření se provádí před zahájením léčby i po každé akumulované dávce přibližně 100 mg/m

2 (viz bod 4.4).

Intravenózní (i.v.) podání doxorubicinu se musí provádět velmi pečlivě a je vhodné provést aplikaci ve formě volně tekoucí nitrožilní infuze chloridu sodného nebo 5% glukosy po dobu 3-5 minut. Tento způsob minimalizuje riziko trombózy či perivenózní extravazace, která způsobuje závažnou celulitidu, tvorbu puchýřů a nekrózu měkkých tkání. Doxorubicin může být podáván intravenózně jako bolus trvající do několika minut, jako krátkodobá do hodiny trvající infuze nebo kontinuální infuze trvající až 96 hodin. Přímá injekce i.v. se nedoporučuje z důvodu rizika extravazace, k níž může docházetdokonce i při adekvátním zpětném natažení krve do jehly.

Doxorubicin se nesmí podávat intramuskulárně, subkutánně, perorálně nebo intratekálně.

Intravenózní (i.v.) podáníDávka se obvykle stanovuje podle tělesného povrchu (mg/m

2). Dávkovací režim doxorubicinu se

MonoterapieDoporučená dávka je 60-75 mg/m

2 tělesného povrchu jako i.v. injekce podávaná jednorázově nebo v

rozdělených 2-3 dávkách po sobě následujících podávané i.v. v intervalu 21 dnů.Dávkovací schéma a dávky se mohou přizpůsobit podle protokolu. Pro získání přesných informací o dávkování se obraťte na aktuální léčebný protokol.

Kombinovaná terapiePokud se doxorubicin podává v kombinaci s jinou cytostatickou látkou, dávka se má snížit na 30-60 mg/m

2 každé 3-4 týdny.

Maximální kumulativní dávka:Maximální celková kumulativní dávka 450-550 mg/m

2 plochy povrchu těla (a to včetně použití

příbuzných léků jako daunorubicin) se nemá překračovat.

U pacientů trpících souběžně onemocněním srdce, kteří se podrobují ozařování mediastina a/nebo

srdce, pacienti léčení dříve alkylujícími látkami a u vysoce rizikových pacientů (např. pacienti s arteriální hypertenzí po dobu delší než 5 let, pacienti po prodělaném koronárním, chlopňovém nebo

myokardiálním onemocnění nebo pacienti starší 70 let) nemá maximální celková dávka překročit 400 mg/m

2 plochy povrchu těla. Srdeční funkce u těchto pacientů má být sledována (viz bod 4.4).

Zvláštní skupiny pacientů:

Pacienti s imunosupresí:V případě imunosuprese se má dávka snížit, alternativní dávkování je 15-20 mg/m

2 tělesného povrchu

týdně.Pacienti s poruchou funkce jater:V případě poruchy funkce jater se musí dávkování snížit podle následující tabulky:

Sérový bilirubin

Doporučená dávka

20-50 μmol/l

½ normální dávky

> 50-85 μmol/l

¼ normální dávky

> 85 μmol/l

Přerušení léčby

Pacienti s poruchou funkce ledvin:U pacientů s renální insuficiencí (GFR nižší než 10 ml/min) se podává pouze 75 % plánované dávky.

Pacienti s rizikem poruch srdeční funkce:U pacientů se zvýšeným rizikem srdeční toxicity se má zvážit spíše podání jedné dávky formou24hodinové kontinuální infuze než formou injekce. Tímto způsobem se může kardiotoxicita snížit, aniž by byla snížena terapeutická účinnost přípravku. U těchto pacientů má být před každou léčebnou kúrou změřena ejekční frakce.

Pacienti s omezenou rezervou kostní dřeně nesouvisející s daným onemocněním:U pacientů, u nichž se anamnesticky podávaly myelosupresiva, se může dávkování snížit. Jejich

rezerva kostní dřeně totiž nemusí být dostatečná.

Starší pacienti:U starších pacientů může být třeba dávkování snížit.

Pediatrická populace:Vzhledem ke značně vysokému nebezpečí kardiotoxicity, kterou vyvolává doxorubicin u dětí, se mají použít určité maximální kumulativní dávky, které závisejí na věku pacientů. U menších dětí (ve věku do 12 let) se za maximální kumulativní dávky obvykle považuje 300 mg/m

2, zatímco u dospívajících

pacientů (ve věku nad 12 let) je maximální kumulativní dávka stanovena na 450 mg/m

2. Pro kojence

nebylo maximální kumulativní dávkování zatím stanoveno, lze však předpokládat ještě nižší tolerabilitu.

Dávkování u dětí má být sníženo, protože je u nich zvýšené riziko kardiotoxicity, které se může objevit zvláště později. Nástup myelotoxicity lze předpokládat za 10 až 14 dnů po zahájení léčby. Obraťte se na aktuální léčebné protokoly a odbornou literaturu.

Poznámka: Dávkování S-lipozomálního Doxorubicinu a (tradičního) doxorubicinu se liší. Tyto dvě formulace není možné zaměňovat.

Intravezikální podáníIntravezikálně podaný doxorubicin může být použit k léčbě superficiálních tumorů močového měchýře nebo jako profylaxe ke snížení rekurence po transuretrální resekci (TUR). Doporučená dávka pro intravezikální léčbu je 30-50 mg v 25-50 ml fyziologického roztoku k instilaci. Optimální koncentrace se pohybuje okolo 1 mg/ml. Roztok má být v močovém měchýři ponechán 1 až 2 hodiny. Během této doby se má pacient každých 15 minut otočit o 90°. Aby se předešlo nepřiměřenému naředění močí, má být pacient poučen, aby 12 hodin před instilací nepil žádné tekutiny (to může snížit tvorbu moče až na

50 ml/h). Instilace se může opakovat v intervalu 1 týdne až 1 měsíce podle toho, zda je léčba terapeutická nebo profylaktická.

4.3

Kontraindikace

Přecitlivělost na doxorubicin nebo na kteroukoli pomocnou látku, jiné antracykliny nebo antracendiony.

Kontraindikace při intravenózním (i.v.) podání:-

přetrvávající myelosuprese a/nebo těžká stomatitida, která je navozena předchozí chemoterapií a/nebo radiací (včetně pacientů s vysokým rizikem hemoragií)

akutní systémová infekce

závažná porucha funkce jater

závažné arytmie, zhoršená funkce srdeční, akutní infarkt myokardu, nedávný infarkt myokardu, akutní zánětlivé onemocnění srdce

předchozí léčba pomocí antracyklinů s maximální kumulativní dávkou

kojení

Kontraindikace při intravezikálním podání:-

invazivní tumor s penetrací do močového měchýře (kromě T1)

infekce močového traktu

záněty močového měchýře

problémy s katetrizací

hematurie

kojení

4.4

Zvláštní upozornění a opatření pro použití

Obecné upozornění:Doxorubicin se smí podávat jen pod dohledem kvalifikovaného lékaře se zkušenostmi s cytotoxickou léčbou. Také pacienti musí být v průběhu léčby pečlivě a často monitorováni.

Pečlivé sledování potenciálních klinických komplikací se má provádět zvláště u starších pacientů, u pacientů s anamnézou onemocnění srdce nebo se supresí kostní dřeně, nebo u pacientů, kteří prodělali léčbu anthracykliny nebo ozařování mediastina.

Před léčbou doxorubicinem nebo v jejím průběhu se doporučují provádět následující vyšetření (jejich

frekvence bude záviset na celkovém zdravotním stavu pacienta, na dávce a na souběžné medikaci):-

RTG plic a hrudníku a EKG

pravidelné sledování srdeční funkce (LVEF pomocí např. EKG, UKG a MUGA skenu)

vyšetření ústní dutiny a nosohltanu k zjištění změn na sliznici

krevní obraz: hematokrit, trombocyty, diferenciální počet bílých krvinek, SGPT, SGOT, LDH, bilirubin, kyselina močová

Doxorubicin se nesmí podávat intramuskulárně, subkutánně, perorálně nebo intratekálně.Pacienti mají být informováni, že po podání přípravku může být moč načervenalá. Nauzea, zvracení a mukozitida jsou často velmi závažné a měly by se vhodně léčit.

Kardiotoxicita:Při překročení maximální celkové kumulativní dávky (dospělí 550 mg/m² plochy povrchu těla, v případech předchozího ozařování hrudníku nebo během souběžné alkylující léčby 400 mg/m² plochy povrchu těla) se stupeň kardiomyopatie vyvolané anthracykliny rychle zvyšuje i bez předchozích rizikových faktorů. V ojedinělých případech však byla kardiotoxicita zjištěna již při mnohem nižších

celkových dávkách. Po celkové kumulativní dávce 550 mg/m² plochy povrchu těla vykazují pacienti například asi 5% riziko rozvoje závažného selhání srdce.

Kumulativní dávku je třeba vzít v úvahu, jestliže se tento léčivý přípravek podává dětem, které tolerují nižší kumulativní celoživotní dávku a u kterých další léčba ozařováním, nízký věk na začátku léčby a agresivní souběžné léčby vedou k poměrně vysokému riziku, že se u nich rozvine pozdní, život ohrožující kardiotoxicita zahrnující dysfunkci komor, srdeční selhání, případně arytmie. Dívky se po podání doxorubicinu ve srovnání s chlapci jeví jako více predisponované k rozvoji pozdní kardiotoxicity.

Zvláštní opatrnost je také nutná u dětí ve věku do 2 let a u pacientů s předchozí kardiologickou léčbou (onemocnění srdce, srdeční selhání) v časové souvislosti s léčbou hypertermie.Před zahájením chemoterapie pomocí doxorubicinu, v jejím průběhu i po jejím ukončení je nutné sledovat srdeční funkci pomocí EKG, ECHO a MUGA.

Myelosuprese:Doxorubicin se nesmí použít v případě závažné myelosuprese; je nezbytné snížit dávku nebo podávání přípravku odložit. Je třeba dbát na to, aby závažná infekce a/nebo episoda hemoragie byly léčeny rychle a efektivně. Před zahájením léčby doxorubicinem musí být stávající infekce zaléčeny.

Gastrointestinální poruchy:Doporučuje se antiemetická profylaxe.Poznámka: U probíhajících zánětlivých onemocnění, ulcerací nebo průjmu se doxorubicin použítnemůže.

Kontrola krevního obrazu:Před každým léčebným cyklem se má vyhodnotit celkový a diferenciální krevní obraz, počet leukocytů, erytrocytů a trombocytů. Důkladné hematologické vyšetření je nutné u suprese kostní dřeně vyvolané doxorubicinem, a to především při postižení leukocytů, protože závažná myelosuprese může vést k superinfekcím a krvácení. Při dávkách doporučovaných k léčbě solidních nádorů se může rozvinout těžká leukopenie (při léčbě úplnou dávkou doxorubicinu se předpokládá počet leukocytů 1000/mm

3 nebo nižší). Leukopenie je nejvýraznější 10-14 dní po léčbě a ve většině případů se

leukocyty vracejí k normálu 21. den. Léčba se nemůže zahájit a nemůže ani pokračovat, jestliže jsou polynukleární granulocyty nižší než 2000/mm³. Při léčbě akutních leukémií může být tato hodnota dle okolností nižší. Po léčbě onkolytickými látkami se vyžaduje také pravidelné hematologické vyšetření kvůli riziku sekundární leukémie. K remisi akutní leukémie může dojít, pokud je diagnóza stanovena včas a léčí se vhodnými chemoterapeutickými režimy.

Kontrola srdeční funkce:Existuje známé riziko rozvoje kardiomyopatie vyvolané podáním kumulativní dávky anthracyklinu. Z tohoto důvodu se nemá překračovat kumulativní dávka 450-550 mg/m

2. U vyšších dávek se

nebezpečí rozvoje srdečního selhání významně zvyšuje. Doxorubicinem vyvolaná kardiotoxicita se obvykle objeví během léčby nebo do dvou měsíců po jejím ukončení; hlášen však byl i výskyt pozdějších komplikací (měsíce až léta po léčbě). Proto se má před zahájením léčby posoudit srdeční funkce a během celé léčebné kúry by se měla pečlivě sledovat. Doporučuje se elektrokardiografie před zahájením každého léčebného cyklu i po něm. Změny EKG, jako je deprese nebo negativní T-vlna, snížení ST-segmentu nebo arytmie, jsou obvykle příznaky akutního, nicméně přechodného (reverzibilního) toxického účinku a nepovažují se za důvod k vysazení léčby pomocí doxorubicinu. Avšak redukce amplitudy QRS-vlny a prodloužení systolického intervalu se považuje za signál kardiotoxicity vyvolané anthracyklinem.Nejlepším příznakem signalizujícím kardiomyopatii je snížení ejekční frakce levé komory (LVEF), která se zjistí ultrazvukem nebo scintigrafií srdce. Vyšetření na LVEF se mají provádět před zahájením léčby a opakují se po každé akumulované dávce 100 mg/m

2 a při klinických příznacích srdečního

selhání. Zpravidla je u pacientů s normálními iniciálními hodnotami LVEF příznakem horšící se srdeční funkce absolutní pokles ≥ 10 % nebo pokles pod 50 %. V takových případech se musí

kontinuální léčba podáním doxorubicinu pečlivě zvažovat. Riziko kardiotoxicity se může zvyšovat u pacientů s předchozí léčbou ozařováním mediastinálního perikardia, u pacientů s předchozí léčbou jinými anthracykliny popřípadě anthracendiony, u pacientů ve věku nad 70 let nebo pod 15 let, popřípadě u pacientů s historií srdečních chorob. Při stanovení celkové dávky doxorubicinu, která má být pacientovi podána, se má vzít v úvahu jakákoliv předchozí nebo současná terapie jinými potenciálně kardiotoxickými látkami, např. vysoké i.v. dávky cyklofosfamidu, mediastinální ozařovánínebo anthracykliny, např. daunorubicin.V průběhu podávání doxorubicinu nebo do několika hodin po něm se objevovaly akutní závažné arytmie.

Také během těhotenství se mohou u žen, které se dříve léčily doxorubicinem (až před 20 lety), objevovat srdeční symptomy, a to dokonce i v případě, že se takové nežádoucí příznaky dříve vůbec neobjevovaly. Byly hlášeny případy městnavého srdečního selhání a plicního edému. Ženy, které se léčily doxorubicinem v minulosti a otěhotněly, by se měly sledovat kvůli výskytu srdečních nežádoucích účinků. Viz též bod 4.8.

Kontrola funkce jater:Hlavní cestou eliminace doxorubicinu je hepatobiliární systém. Zhoršená funkce jater nebo biliární obstrukce prodlužuje eliminaci léčivého přípravku s následnou celkovou toxicitou. Proto se před zahájením léčby a v jejím průběhu doporučuje kontrola jaterní funkce pomocí běžných testů jako AST, ALT, ALP a hodnot bilirubinu, protože úprava dávek může být nutná (viz bod 4.2). U pacientů se závažným poškozením jaterních funkcí se před léčbou posuzuje poměr mezi rizikem a přínosem léčby doxorubicinem. U pacientů s předchozím ozařováním v mediastinální oblasti se vyskytovala závažná hepatotoxicita vedoucí někdy až k úmrtí. Celkové sérové hodnoty bilirubinu se vyhodnocují jak před zahájením léčby doxorubicinem, tak v jejím průběhu.

Kontrola plazmatické koncentrace kyseliny močové:Během léčby může dojít ke zvýšení plazmatické koncentrace kyseliny močové. V takovém případě má být zahájena léčba vedoucí ke snížení hladiny kyseliny močové.Plazmatická koncentrace kyseliny močové má být sledována; má být zajištěn dostatečný příjem tekutiny (denní maximum 3 l/m²). V případě nutnosti se může podat inhibitor xanthin-oxidázy (alopurinol).U pacientů se závažným poškozením funkce ledvin bude pravděpodobně nezbytné snížit dávku přípravku (viz bod 4.2)

Kombinace s jinou cytotoxickou léčbou:Doxorubicin může potencovat toxicitu jiné protinádorové léčby (viz bod 4.5). Doxorubicin může potencovat toxicitu ozařování na myokard, sliznice, kůži a játra.

Karcinogenita, mutagenita a zhoršení fertility:V testech in vitro a in vivo byl doxorubicin genotoxický a mutagenní.

U žen může doxorubicin vyvolávat během podání infertilitu. Může také vyvolat amenoreu. Po ukončení léčby se ovulace a menstruace znovu objevují, i když se může vyskytnout předčasná menopauza.

Doxorubicin je mutagenní a může vyvolávat chromozomální poškození lidského spermatozoa. Oligospermie nebo azoospermie mohou být trvalé; avšak v některých případech docházelo k návratu počtu spermií do normálu. K tomu může docházet až několik let po ukončení léčby. Muži podrobující se léčbě doxorubicinem mají užívat účinná antikoncepční opatření. Mužům léčeným doxorubicinem se nedoporučuje během léčby a do 6 měsíců po jejím ukončení zplodit dítě a měli by se zajímat o možnost kryokonzervace spermií ještě před zahájením léčby, protože doxorubicin může navodit reverzibilní infertilitu. Ženy nemají otěhotnět během léčby a do 6 měsíců po jejím ukončení.

Extravazace:Ostrý a palčivý pocit v místě podání může znamenat nízký stupeň extravazace. Extravazace způsobují závažné a progresivní nekrózy měkkých tkání. V případě podezření nebo výskytu extravazace se má infuze okamžitě ukončit a aplikace se má opakovat do jiné žíly. Ochlazení místa na 24 hodin může nepříjemný stav zlepšit. Pacienti by měli být pečlivě sledováni po dobu několika týdnů. Chirurgický zákrok může být nezbytný.

Vakcinace:Podání vakcín se nedoporučuje (viz bod 4.5). Během léčby doxorubicinem se pacienti mají vyhnout kontaktu s osobami, které byly v nedávné době očkovány proti dětské obrně.

4.5

Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce

Kardiotoxicita doxorubicinu se zvyšuje při předchozím nebo současném podání jiných antracyklinů nebo jiných potenciálně kardiotoxických látek (např. 5-fluorouracil, cyklofosfamid nebo paklitaxel) nebo přípravky ovlivňující srdeční funkci (jako blokátory vápníkového kanálu). Jestliže je doxorubicin současně podáván se zmíněnými látkami, následně je nutné pečlivě sledovat srdeční funkce.Použití trastuzumabu v kombinaci s antracykliny (jako doxorubicin) je spojeno s vysokým rizikem kardiotoxicity. Pokud je to možné, terapie antracykliny se nemá začínat dříve než 24 týdnů po ukončení terapie trastuzumabem. Pokud se antracykliny podávají, vyžaduje se velice přísné sledování kardiálních funkcí pacienta. Trastuzumab a antracykliny nesmí být použity současně s výjimkou kontrolovaných klinických studií doprovázených kardiomonitoringem. U pacientů, kteří dříve užívali antracykliny, je také riziko kardiotoxicity způsobené léčbou trastuzumabem, avšak toto riziko je nižší než při současném užívání trastuzumabu a antracyklinů.

Předchozí i stávající léčba látkami ovlivňujícími funkci kostní dřeně (např. cytostatika, sulfonamidy, chloramfenikol, fenytoin, deriváty amidopyrinu, antiretrovirové látky) by mohla vést k závažným poruchám krvetvorby. Dávkování doxorubicinu se musí v případě potřeby změnit. Toxické účinky léčby doxorubicinem se mohou zvyšovat v kombinaci s jinými cytostatiky (např. cytarabinem, cisplatinou, cyklofosfamidem).

Hepatotoxicita doxorubicinu se může zvyšovat jinými hepatotoxickými látkami (např. 6-merkaptopurinem).

Doxorubicin hydrochlorid používaný v kombinaci s cyklosporinem může vyžadovat úpravu dávkování. Při současném podávání cyklosporinu se clearance doxorubicinu snižuje asi o 50 %. Velikost AUC doxorubicinu se zvětší o 55 % a AUC doxorubicinolu bude větší o 350 %. Při této kombinaci se tedy doporučuje 40% snížení dávky doxorubicinu. Cyklosporin, podobně jako verapamil, inhibuje CYP3A4 i P-glykoprotein, čímž lze vysvětlit interakce a výsledné zvýšení nežádoucích účinků.

Také inhibitory cytochromu P-450 (např. cimetidin) snižují plazmatickou clearance a zvyšují AUC doxorubicinu, možná podobným mechanizmem, který se uplatňuje u cyklosporinu, a tak mohou vést ke zvýšení nežádoucích účinků. Naproti tomu induktory cytochromu P-450 (např. fenobarbital a rifampicin) plazmatické hladiny doxorubicinu snižují a mohou tak vést ke snížení jeho účinnosti.

Doxorubicin je silný radiosenzibilizující látka (“radiosensitizer”) a znovu vzplanutí příznakůvyvolaných doxorubicinem může být život ohrožující. Kardiotoxicitu nebo hepatotoxicitu doxorubicinu může zvyšovat jakákoli předchozí, souběžná nebo následná radioterapie. To také platípři souběžné terapii kardiotoxickými nebo hepatotoxickými léky. Doxorubicin podaný po léčběcyklofosfamidem, nemusí zvýšovat pouze kardiotoxicitu, ale také zhoršit hemoragickou cystitidu.

Paklitaxel, pokud je podán dříve než doxorubicin, může způsobit zvýšení plazmatických koncentrací doxorubicinu a/nebo jeho metabolitů. Existují údaje o tom, že se tento účinek sníží, je-li antracyklin podán dříve než paklitaxel.

Léčba doxorubicinem může snížit plazmatickou koncentraci kyseliny močové, a proto bude možná nezbytné přizpůsobit dávku přípravků snižujících hladinu kyseliny močové.

Doxorubicin může snižovat biologickou dostupnost digoxinu.

Současné užití doxorubicinu snižuje absorpci antiepileptik (např, karbamazin, fenytoin, valproát).

Během léčby doxorubicinem nesmí být pacienti očkováni a také se mají vyhnout kontaktu s osobami, které byly v nedávné době očkovány proti dětské obrně.

Doxorubicin se váže na heparin a 5-fluorouracil. Proto je možná precipitace a ztráta účinku obou látek. Více podrobností viz bod 6.6.

4.6

Těhotenství a kojení

Těhotenství:Během těhotenství se doxorubicin nesmí podávat. Obecně se cytostatika mají podávat během těhotenství pouze v případech přesné indikace a přínos pro matku musí vyvážit možné riziko pro plod. Ve studiích na zvířatech doxorubicin vykazoval embryotoxické, fetotoxické a teratogenní účinky (viz bod 5.3).Během léčby a 6 měsíců po jejím ukončení mají muži i ženy užívat účinnou antikoncepci.

Těhotenství:Je prokázáno, že doxorubicin přechází do mateřského mléka. Riziko pro kojené dítě tedy nelze vyloučit. Protože je použití doxorubicinu během kojení kontraindikováno, má se kojení v průběhu léčby doxorubicinem přerušit (viz bod 4.3).

4.7

Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje

Žádné studie vlivu tohoto přípravku na schopnost řídit nebo obsluhovat stroje se neprováděly.Protože se často vyskytuje nevolnost a zvracení, mají pacienti varováni před řízením a obsluhou strojů.

4.8

Nežádoucí účinky

Léčení doxorubicinem způsobuje často nežádoucí účinky a některé z nich jsou natolik závažné, že si vyžádají pečlivé sledování pacienta. Frekvence a druh nežádoucích účinků jsou ovlivňovány rychlostí podání a dávkováním. Suprese kostní dřeně je akutní nežádoucí účinek vyžadující snížení dávky, většinou však je přechodného charakteru. Klinickými příznaky účinku doxorubicinu na kostní dřeň a hematologickou toxicitu mohou být horečka, infekce, sepse, septikémie, septický šok, krvácení, hypoxie tkání nebo smrt. Téměř u všech pacientů se vyskytuje nevolnost a zvracení společně s vypadáváním vlasů (alopecie).Intravezikální podání může způsobit následující nežádoucí účinky: hematurii, podráždění močového měchýře a močové trubice, strangurii a pollakisurii. Tyto reakce jsou obvykle střední závažnosti a nepřetrvávají dlouho.Podání doxorubicinu do močového měchýře může někdy vyvolat hemoragickou cystitidu, čímž se může zmenšit jeho kapacita.Extravazace může vést k těžké celulitidě, vezikaci, tromboflebitidě, lymfangitidě a k nekróze místních tkání, což může vyžadovat chirurgické zákroky (včetně kožních štěpů).

Nežádoucí účinky jsou uvedeny níže, rozdělené podle orgánových systémů a absolutní frekvence (všechny hlášené případy). Frekvence jsou definované jako:Velmi časté ( 1/10); časté ( 1/100 až < 1/10); méně časté ( 1/1000 až < 1/100); vzácné ( 1/10000 až  1/1000); velmi vzácné ( 1/10000), neznámá četnost (nelze ji z dostupných údajů odhadnout).

Srdeční poruchyVelmi časté:

Kardiotoxicita.

Časté:

Život ohrožující kongestivní (dilatační) kardiomyopatie (po kumulativní dávce 550 mg/m²).

Sinusová tachykardie, ventrikulární tachykardie, tachyarytmie,

supraventrikulární a ventrikulární extrasystoly, bradykardie, arytmie.Asymptomatické snížení ejekční frakce levé komory.

Velmi vzácné:

Nespecifické změny EKG (změny ST úseku, nízká voltáž, prodloužení úseku QT).Ojedinělé případy život ohrožujících arytmií, akutní levostranné selhávání, perikarditida, syndrom fatální perikarditidy/myokarditidy.Atrioventrikulární blok, blokády ramének.

Doxorubicin je kardiotoxický. Riziko, že se kardiotoxické nežádoucí účiky projeví, se zvyšuje během léčby ozařováním mediastinální oblasti i po ní, po předchozí léčbě potenciálně kardiotoxickými látkami (např. anthracykliny, cyklofosfamidem) a u starších pacientů (přes 60 let) nebo u pacientů s projevy arteriální hypertenze (viz bod 4.4).Kardiotoxický účinek doxorubicinu se může projevovat dvojím způsobem:

Akutní typ

Akutní nežádoucí účinky se objevují většinou prvních 24 až 48 hodin po zahájení léčby, nezávisejí na

velikosti dávky a jsou pro ně charakteristické následující symptomy: přechodná arytmie (častá), zvláště pak sinusová tachykardie (častá) a supraventrikulární a ventrikulární extrasystoly. Ty jsou (velmi vzácně) charakterizovány nespecifickými změnami EKG (ST změny, nízká voltáž a dlouhéintervaly QT). Tyto změny jsou obecně vratné a jejich výskyt není pro opakované podání doxorubicinu kontraindikací. Do několika hodin po podání doxorubicinu se však mohou objevit život ohrožující arytmie; v ojedinělých případech se vyskytovalo akutní selhání levé komory, perikarditida nebo syndrom smrtelné perikarditidy s myokarditidou.

Pozdní typPozdní nežádoucí účinky se manifestují projevy kumulativní orgánové toxicity závislé na dávce, které jsou obecně nevratné a život ohrožující. Často se projevují jako kongestivní (dilatační) kardiomyopatie s příznaky selhání levé komory do několika měsíců po ukončení léčby. Poprvé se však kardiotoxicitamůže projevit dokonce až několik let po ukončení léčby; její výskyt se zvyšuje s celkovou kumulativní dávkou (viz bod 4.4).

Poruchy krve a lymfatického systémuVelmi časté:

Myelosuprese zahrnující leukopenii, neutropénii, trombocytopénii, anémii.

Jedním z nejčastějších nežádoucích účinků vyžadujících si omezení dávky je myelosuprese, která může být závažná. Projevuje se hlavně snížením počtu leukocytů. Leukopenie se vyskytovala téměř u 75 % pacientů s adekvátní rezervou kostní dřeně, kteří se léčili 60 mg/m² BSA v odstupech 21 dní. Hlášeny byly také trombocytopénie, neutropénie a anémie, i když to bylo méně často. V souvislosti s výskytem suprese kostní dřeně se objevovaly i superinfekce (velmi časté) a krvácení. Myelosuprese obvykle kulminuje 10 až 14 dní po podání doxorubicinu a ustupuje většinou v období mezi 21. až 28. dnem. Pokud se objeví trombocytopénie nebo anémie, pak to je ve stejném období, avšak obvykle nejsou tak závažné (viz bod 4.4).

Poruchy okaNeznámá četnost:

Konjunktivitida/keratitida, zvýšené slzení.

Respirační, hrudní a mediastinální poruchyNeznámá četnost:

Bronchospasmus.

Gastrointestinální poruchyVelmi časté:

Gastrointestinální nevolnost.Průjem.Nauzea, zvracení.Mukozitida, stomatitda, esofagitida.

Časté:

Anorexie.

Méně časté:

Gastrointestinální hemoragie.Bolest břicha.Nekróza tenkého střeva s masivním krvácením a závažnými infekcemi.

Velmi vzácné:

Žaludeční eroze/vředy.Ulcerace sliznic (ústa, hltan, jícen, zažívací trakt).Hyperpigmentace ústní sliznice.

Emetogenní potenciál doxorubicinu je vysoký; poměrně silná nevolnost a zvracení se objevují asi u 80 % pacientů již první den léčby, ale i později (viz bod 4.4). Dále se může vyskytnout ztráta chuti k jídlu (častá) a ulcerace sliznic dutiny ústní a hltanu, ale i jícnu a zažívacího traktu. Jejích závažné formy mohou vést k infekcím.Průjem (velmi častý) se může vyskytnout jako druhotný projev po inhibici proliferace střevního epitelia. V souvislosti s kombinační léčbou pomocí cytarabinu se vyskytovala nekróza tlustého střeva s masivním krvácením a těžkými infekcemi (méně častý výskyt). Po radiační terapii se během léčení doxorubicinem objevuje ezofagitida (méně často), která může vést až ke zúžení jícnu.

Poruchy ledvin a močových cestVelmi časté:

Červené zabarvení moči.

Časté:

Dysurie.Chemická cystitida po intravezikálním podání (s dysurickými obtížemi jako je dráždění močového měchýře, močové trubice, obtížné močení, bolestivé močení, časté močení, hematurie, křeče močového měchýře, hemoragická cystitida).

Velmi vzácné:

Akutní renální selhávání (izolované případy).Hyperurikémie s následnou nefropatií, kterou způsobuje masivní lýza tumoru.

Poruchy kůže a podkožní tkáněVelmi časté:

Alopecie (je závislá na dávce a ve většině případů reverzibilní).Zarudnutí.Fotosenzitivita.

Časté:

Lokální hypersenzitivní reakce ozářené kůže (“radiation recall reaction”).Svědění.

Vzácné:

Kopřivka.Exantém.Hyperpigmentace kůže a nehtů.Onycholýza.Extravazace (mohou způsobovat závažnou celulitidu, vezikaci a tromboflebitidu, lymfangitidu a místní nekrózu měkkých tkání).

Velmi vzácné:

Akrální erytém.Tvorba puchýřků.Palmární a plantární erytrodysestezie.

Neznámá četnost:

Aktinická keratóza.

Poruchy pohybového systému a pojivové tkáněNeznámá četnost:

Artralgie.

Endokrinní poruchyVelmi vzácné:

Amenorhea.Návaly horka.

Oligospermie.Azoospermie.

Poruchy metabolismu a výživyVelmi vzácné:

Hyperurikémie.

Infekční a parazitární onemocněníMéně časté:

Sepse/septikémie.

Novotvary benigní, maligní a blíže neurčené (včetně cyst a polypů)Méně časté:

Akutní lymfatická leukémie.Akutní myeloidní leukémie.

U pacientů léčených anthracykliny (včetně doxorubicinu) se vyskytovala druhotná leukémie (někdy) s předběžnou leukemickou fází nebo bez ní. Sekundární leukémie se vyskytuje častěji v případě podávání v kombinaci s DNA poškozujícími cytostatiky (např. alkylující substance, deriváty platiny) nebo radiační terapií, jestliže se pacienti již dříve léčili intenzivně cytotoxickými látkami, nebo jestliže se zvýšilo dávkování anthracyklinů. Takové typy latentní leukémie se mohou vyskytnout po 1 až 7 letech.

Zranění, otravy a komplikace postupůNeznámá četnost:

Radiační poškození (kůže, plíce, jícen, sliznice trávicího traktu, srdce), které se může po zhojení znovu objevit při podávání doxorubicinu.

Cévní poruchyČasté:

Hemorrhagie.

Velmi vzácné

Tromboembolie.

Celkové a jinde nezařazené poruchy a lokální reakce po podáníVelmi časté:

Horečka.

Méně časté:

Dehydratace.

Vzácné:

Třesavka.Závratě.Reakce v místě vpichu (lokální erytematózní reakce podél žíly, bolest, flebitida, fleboskleróza).

Poruchy imunitního systémuVzácné:

Anafylaktické reakce.

Poruchy jater a žlučových cestNeznámá četnost:

Hepatotoxicita (někdy přecházející do cirhózy).Přechodné zvýšení jaterních enzymů.

4.9

Předávkování

U doxorubicinu není známo žádné specifické antidotum.Akutní intoxikace se může projevit do 24 hodin ve formě např. srdečního selhání s bolestí na hrudi, angíny pectoris nebo infarktu myokardu. V takových případech je nutná konzultace s kardiologem. Dalšími příznaky předávkování byla myelosuprese, která se obvykle objevuje 10 až 14 dní po zahájení léčby, a těžký zánět sliznic. Výrazná myelosuprese se musí léčit hospitalizací. Dle okolností může léčba zahrnovat substituci chybějících složek a léčbu antibiotiky. Může být nezbytné přemístit pacienta do sterilní místnosti. Jestliže se příznaky intoxikace objeví, musí se podávání doxorubicinu okamžitě vysadit. Příznaky chronické intoxikace zahrnují zvláště výše uvedené příznaky kardiotoxicity. Jestliže se objeví srdeční selhání, je nutná konzultace s kardiologem.

Terapie hemodialýzou bude pravděpodobně u intoxikace doxorubicinem zbytečná, neboť má velmi vysoký distribuční objem a pouze 5 % dávky se eliminuje přes ledviny.

ExtravazaceNesprávné perivenózní podání vede k místní nekróze a tromboflebitidě a projeví se pocitem pálení v oblasti vpichu infuzní jehly.Jestliže dojde k extravazaci, je nutné infuzi nebo injekci okamžitě ukončit; jehla se ponechá krátkou dobu na místě a potom se po krátkém vtažení vyjme.

V případě extravazace se zahájí intravenózní infuze dexrazoxanu, a to nejpozději do 6 hodin po extravazaci (viz SPC dexrazoxanu kvůli dávkování a dalším informacím). Jestliže je dexrazoxan kontraindikován, doporučuje se místní aplikace 99% dimetylsulfoxidu (DMSO) do oblasti velikostí dvakrát větší než je postižená plocha (4 kapky na plochu povrchu kůže o velikosti 10 cm²) a tato aplikace se opakuje třikrát denně po dobu minimálně 14 dní. V případě nutnosti se uvažuje o důkladném vyčištění rány. Vzhledem k antagonistickému mechanismu se musí plocha po podání DMSO chladit (vazokonstrikce vs. vazodilatace), aby se snížila bolestivost.U pacientů léčených dexrazoxanem kvůli extravazaci vyvolané anthracyklinem se DMSO nedoporučuje. Jiná opatření se v literatuře ukazují jako kontroverzní a jejich hodnota není vypovídající.

FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI

5.1

Farmakodynamické vlastnosti

Farmakoterapeutická skupina: antracykliny a příbuzné látky, ATC kód: L01D B01.

Doxorubicin se řadí do skupiny antracyklinů a jde o cytostatické antibiotikum izolované z kultur Streptomyces peuceutius, var. caesius. V současnosti se připravuje semi-synteticky z daunorubicinu. Doxorubicin má silně iritační účinek na tkáně.

Biologická účinnost doxorubicinu se přičítá vazebné schopnosti jeho DNA, která vede k inhibici enzymatického systému životně důležitého pro replikaci DNA a transkripci DNA. Blokáda buněčného cyklu se zdá být maximální ve fázi S a mitóze; inhibice však byla zjištěna i během jiných fází buněčného cyklu.

5.2

Farmakokinetické vlastnosti

Po intravenózním podání je eliminace doxorubicinu charakterizována třífázovou eliminací z plazmy s konečným poločasem okolo 30 hodin. Distribuční objem je přibližně 25 l/kg. Vazba na plazmatické proteiny je přibližně 70%.

Nejvyšší koncentrace léku je přítomna v plicích, játrech, slezině, ledvinách, srdci, tenkém střevě a kostní dřeni. Doxorubicin nepřechází hematoencefalickou bariérou.

Doxorubicin je rychle metabolizován a hlavním metabolitem je méně aktivní 13-dihydroderivát doxorubicinolu. Do 5 dní se přibližně 5 % vyloučí močí, zatímco 40-50 % je vyloučeno žlučí do 7 dnů.Porucha renálních funkcí může snížit eliminaci látky.

5.3

Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti

Literatura o studiích na zvířatech prokazuje, že doxorubicin ovlivňuje fertilitu, je embryotoxický a fetotoxický, ale i teratogenní. Jiné údaje ukazují na mutagenitu doxorubicinu.

FARMACEUTICKÉ ÚDAJE

6.1

Seznam pomocných látek

Chlorid sodný, kyselina chlorovodíková (E507), hydroxid sodný (E524), voda na injekci.

6.2

Inkompatibility

Doxorubicin se nesmí mísit s heparinem, neboť to vede k precipitaci. Dokud nebudou dostupné podrobné informace o mísitelnosti, nemá se doxorubicin mísit s jinými přípravky než s těmi, které jsou uvedeny v bodu 6.6.Popsány byly následující inkompatibility:Aminofylin, cefalotin, dexametazon, fluorouracil, hydrokortizon.

6.3

Doba použitelnosti

Lahvička před otevřením:2 roky

Po prvním otevření:Po prvním otevření ihned použijte.

Po naředění:Chemická a fyzikální stabilita přípravku po naředění na koncentraci 0,5 mg/ml v 9 mg/ml (0,9%) roztoku chloridu sodného na infuze nebo v 50 mg/ml (5%) roztoku glukosy na infuze byla prokázána po dobu 7 dnů při pokojové teplotě (15-25 ºC) a ochraně před světlem a při 2-8 °C.Po naředění na koncentraci 0,05 mg/ml musí být přípravek použit okamžitě.

6.4

Zvláštní opatření pro uchovávání

Uchovávejte v chladničce (2-8

oC).

Chraňte před mrazem.Podmínky uchovávání přípravku po naředění, viz bod 6.3

6.5

Druh obalu a velikost balení

Doxorubicin 2 mg/ml koncentrát pro infuzi je dodáván v lahvičkách 5 ml (10 mg), 10 ml (20 mg), 25 ml (50 mg) nebo 100 ml (200 mg), které obsahují červeno-oranžový čirý sterilní roztok.

Primární obal: bezbarvé skleněné lahvičky (typ I) o objemu 5, 10, 25 a 100 ml s chlorobutylovou zátkou s inertní fluoropolymerovou (PTFE) vrstvou na vnitřní straně a hliníkovým uzávěrem pokrytým barevným polypropylenovým potahem.

Velikost balení: krabičky s lahvičkou 5, 10, 25 nebo 100 ml.

Na trhu nemusí být všechny velikosti balení.

6.6 Zvláštní opatření pro užívání a uchovávání

Doxorubicin může být podáván jako intravenozní infuze, která je naředěná do non-PVC infuzního vaku na koncentraci v rozmezí 0,05 mg/ml až 0,5 mg/ml infuzním roztokem chloridu sodného 9 mg/ml (0,9%) nebo infuzním roztokem glukosy 50 mg/ml (5%).

Personál musí být vyškolen ve správných technikách rekonstituce a zacházení s přípravkem. Těhotné ženy nesmí pracovat s tímto léčivým přípravkem. Personál manipulující s doxorubicinem musí nosit ochranné prostředky: ochranné brýle, plášť, rukavice na jedno použití a roušku.

Při kontaktu doxorubicinu s kůží nebo sliznicemi je nutné okamžitě postižené místo důkladně opláchnout vodou a umýt mýdlem. Pokud se látka dostala do očí, vypláchněte je vodou nebo fyziologickým roztokem a hned poté je nutné vyhledat lékaře oftalmologa.

Po použití je nutné lahvičku a injekční materiál, včetně rukavic, zlikvidovat podle pravidel určených k likvidaci cytostatik.Nepoužitý přípravek a zbylý materiál musí být zlikvidován v souladu s místními předpisy.

DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI

Teva Pharmaceuticals CR, s.r.o, Praha, Česká republika

REGISTRAČNÍ ČÍSLO

44/850/09-C

DATUM PRVNÍ REGISTRACE/PRODLOUŽENÍ REGISTRACE

9.12.2009

10.

DATUM REVIZE TEXTU

7.3.2011

nahoru

Informace na obalu

ÚDAJE UVÁDĚNÉ NA VNĚJŠÍM A VNITŘNÍM OBALU

Krabička (2 mg/ml) (5ml, 10ml, 25ml & 100ml lahvičky) a etiketa (25 ml, 100 ml)

NÁZEV LÉČIVÉHO PŘÍPRAVKU

Doxorubicin Teva 2 mg/ml, koncentrát pro přípravu infuzního roztokudoxorubicini hydrochloridum

OBSAH LÉČIVÉ LÁTKY/LÉČIVÝCH LÁTEK

1 ml obsahuje doxorubicini hydrochloridum 2 mg

Lahvička s 5 ml koncentrátu pro přípravu infuzního roztoku obsahuje doxorubicini hydrochloridum 10 mg.Lahvička s 10 ml koncentrátu pro přípravu infuzního roztoku obsahuje doxorubicini hydrochloridum 20 mg.Lahvička s 25 ml koncentrátu pro přípravu infuzního roztoku obsahuje doxorubicini hydrochloridum 50 mg.Lahvička se 100 ml koncentrátu pro přípravu infuzního roztoku obsahuje doxorubicini hydrochloridum 200 mg.

SEZNAM POMOCNÝCH LÁTEK

Chlorid sodný, kyselina chlorovodíková, hydroxid sodný, voda na injekci.

LÉKOVÁ FORMA A VELIKOST BALENÍ

Koncentrát pro přípravu infuzního roztoku.

Krabička:1 x 5 ml (10 mg)1 x 10 ml (20 mg)1 x 25 ml (50 mg)1 x 100 ml (200 mg)

Eiketa:Lahvička 25 ml (50 mg)Lahvička 100 ml (200 mg)

ZPŮSOB A CESTA/CESTY PODÁNÍ

Před použitím musí být přípravek naředěn.Intravenózní a intravezikální podání.Pouze jednorázové podání. Nepoužitý roztok zlikvidujte.Před použitím si přečtěte příbalovou informaci.

ZVLÁŠTNÍ UPOZORNĚNÍ, ŽE LÉČIVÝ PŘÍPRAVEK MUSÍ BÝT UCHOVÁVÁN MIMO DOSAH A DOHLED DĚTÍ

Uchovávejte mimo dosah a dohled dětí.

DALŠÍ ZVLÁŠTNÍ UPOZORNĚNÍ, POKUD JE POTŘEBNÉ

Cytotoxická látka.Nezaměňujte s lipozomální formulací doxorubicin hydrochloridu.Nepoužívejte, pokud si všimnete v lahvičce precipitátu.

POUŽITELNOST

Použitelné do:

ZVLÁŠTNÍ PODMÍNKY PRO UCHOVÁVÁNÍ

Uchovávejte v chladničce (2 °C-8 °C). Chraňte před mrazem.Podmínky uchovávání přípravku po naředění, viz příbalová informace.

10.

ZVLÁŠTNÍ OPATŘENÍ PRO LIKVIDACI NEPOUŽITÝCH LÉČIVÝCH PŘÍPRAVKŮ NEBO ODPADU Z TAKOVÝCH LÉČIVÝCH PŘÍPRAVKŮ, POKUD JE TO VHODNÉ

Všechen nepoužitý přípravek nebo odpad musí být zlikvidován v souladu s místními požadavky na likvidaci cytotoxických látek.

11.

NÁZEV A ADRESA DRŽITELE ROZHODNUTÍ O REGISTRACI

Teva Pharmaceuticals CR, s.r.o.Praha, Česká republika

12.

REGISTRAČNÍ ČÍSLO/ČÍSLA

Reg.č.: 44/850/09-C

13.

ČÍSLO ŠARŽE

Č. šarže:

14.

KLASIFIKACE PRO VÝDEJ

Výdej léčivého přípravku vázán na lékařský předpis.

15.

NÁVOD K POUŽITÍ

16.

INFORMACE V BRAILLOVĚ PÍSMU

Nevyžaduje se – odůvodnění přijato.

MINIMÁLNÍ ÚDAJE UVÁDĚNÉ NA MALÉM VNITŘNÍM OBALU

Etiketa – 5 ml

NÁZEV LÉČIVÉHO PŘÍPRAVKU A CESTA(Y) PODÁNÍ

Doxorubicin Teva 2 mg/ml, koncentrát pro přípravu infuzního roztokudoxorubicini hydrochloridum

ZPŮSOB PODÁNÍ

Koncentrát pro přípravu infuzního roztoku.Před použitím musí být přípravek naředěn.Intravenózní a intravezikální podání.Nepoužitý roztok zlikvidujte.Před použitím si přečtěte příbalovou informaci.

POUŽITELNOST

EXP:

ČÍSLO ŠARŽE

Č. šarže:

OBSAH UDANÝ JAKO HMOTNOST, OBJEM NEBO POČET DÁVEK

Lahvička 5 ml (10 mg)

JINÉ

MINIMÁLNÍ ÚDAJE UVÁDĚNÉ NA MALÉM VNITŘNÍM OBALU

Etiketa – 10 ml

NÁZEV LÉČIVÉHO PŘÍPRAVKU A CESTA(Y) PODÁNÍ

Doxorubicin Teva 2 mg/ml, koncentrát pro přípravu infuzního roztokuDoxorubicini hydrochloridum

ZPŮSOB PODÁNÍ

POUŽITELNOST

EXP:

ČÍSLO ŠARŽE

Č. šarže:

OBSAH UDANÝ JAKO HMOTNOST, OBJEM NEBO POČET DÁVEK

Lahvička 10 ml (20 mg)

JINÉ

Tyto informace jsou určeny pouze odborníkům. Pokud máte pochybnosti o nějakém léku, prosím, kontaktujte svého lékaře. Nedoporučujeme se řídit informacemi uvedenými na těchto stránkách, mohou být zastaralé a nepřesné.

Farmaceutika

Doxorubicin Teva 2 Mg/ml

Registrace léku

Varianty

Příbalový létak DOXORUBICIN TEVA 2 MG/ML

Souhrn údajů o léku (SPC)

Informace na obalu