Souhrn údajů o léku (SPC)

SOUHRN ÚDAJ* O PŘÍPRAVKU

1. NÁZEV PŘÍPRAVKU

CAPSION

(Sodium jodide-¹³¹I capsule for therapy.)

(Tobolka s jodidem-¹³¹I sodným pro terapii.)

2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ

Jodid-¹³¹I sodný: od 50 do 3 700 MBq k datu kalibrace / tobolka.

Pomocné látky, viz odst. 6.1.

Jod-¹³¹I se vyrábí štěpením uranu-²³⁵U a bombardováním stabilního telluru neutrony v jaderném reaktoru. Jod-¹³¹I má poločas přeměny 8,04 dnů. Přeměňuje se emisí záření gama s energií 365 keV (81,2 %), 637 keV (7,3 %) a 284 keV (6,1 %) a zářením beta s maximální energií 606 keV na stabilní xenon-¹³¹Xe.

3. LÉKOVÁ FORMA

Tvrdá tobolka. Oranžové tělo, zelené víčko.

4. KLINICKÉ ÚDAJE

1. Terapeutické indikace

Terapie štítné žlázy radioaktivním jodem je indikována při:

• léčbě Gravesovy choroby, toxická multinodulární struma nebo samostatné uzlíky

• léčbě papilárního a folikulárního karcinomu štítné žlázy včetně metastatických onemocnění.

Terapie jodidem-¹³¹I sodným se často kombinuje s chirurgickým zákrokem a s medikamentózní léčbou štítné žlázy.

2. Dávkování a způsob podání

Podávaná aktivita je věcí klinické úvahy. Terapeutický účinek se očekává teprve po několika měsících.

• Léčba hypertyreózy

Obvykle se podává aktivita v rozmezí 200 - 800 MBq, ale může být nutné i opakované podání. Požadovaná dávka závisí na diagnóze, velikosti žlázy, vychytávání štítnou žlázou a jodové clearanci. Je-li to možné, pacient by měl být před léčbou hypertyreózy radioaktivním jodem medikamentózně navrácen do eutyreózy.

• Odstranění štítné žlázy a léčení metastáz

Aktivity podávané k ablaci zbývající tkáně štítné žlázy po celkové nebo neúplné tyreoidektomii jsou v rozsahu 1 850 - 3 700 MBq. Závisí to na velikosti zbytků a vychytávání radioaktivního jodu. Při následující léčbě metastáz se podává aktivita v rozsahu 3 700 - 11 000 MBq.

Aktivita podávaná dětem a mladistvým má být podílem dávky dospělým vypočítané z  hmotnosti nebo povrchu těla, podle následujících vztahů:

dávka dospělému (MBq) x váha dítěte (kg)

Dávka dítěti (MBq) = ^{_______________________________________________________________}

70 (kg)

dávka dospělému (MBq) x povrch dítěte (m²)

Dávka dítěti (MBq) = ^{___________________________________________________________________}

1,73 (m²)

Korekční faktory jsou dány, jsou uvedeny níže.

Podíly dávky dospělým:

(Skupina pro pediatrii EANM)

Tobolka se podává perorálně společně s pitím. Polyká se vcelku.

K usnadnění průchodu tobolky jícnem a následovně vytvoření správného prostředí pro rozpuštění tobolky se doporučuje, aby pacient po podání rychle vypil horký nápoj.

U pacientů s podezřením na gastrointestinální onemocnění je třeba podání tobolek s jodem-¹³¹I věnovat velkou opatrnost. Aby se zajistil hladký průchod do žaludku a horní části tenkého střeva, musí se tobolky polykat vcelku s dostatečným množstvím tekutiny. Doporučuje se současné podávání H₂-antagonistů nebo inhibitorů protonové pumpy.

Po užití vysokých dávek, např. při léčení karcinomu štítné žlázy, se má podporovat zvýšený perorální přívod tekutin, aby pacient často vyprazdňoval močový měchýř a snižovala se radiační zátěž.

1. Kontraindikace

• Těhotenství.

• Podávání k diagnostickým účelům dětem mladším deseti let.

• Zobrazování štítné žlázy, kromě sledování maligních onemocnění, nebo nejsou-li k dispozici jod-¹²³I nebo technecium-^99mTc.

• Nemocní s disphagií, zúžením jícnu, aktivní gastritidou, erozí žaludku a peptidickým vředem.

• Nemocní s podezřením na sníženou motilitu žaludku.

2. Zvláštní upozornění a zvláštní opatření pro použití

Toto radiofarmakum může býti dodáváno, používáno a podáváno pouze oprávněnou osobou v určeném klinickém zařízení. Jeho dodávání, skladování, používání, manipulace a rozdělování jsou předmětem předpisů a/nebo příslušných povolení místních kompetentních úřadů.

Radiofarmaka mají být připravována způsobem, který vyhovuje požadavkům radiační bezpečnosti a farmaceutické kvality. Je pravděpodobné, že většina nemocných obdrží po podání tohoto přípravku vysokou radiační dávku (viz odstavec 4.8. a 5.4.).

Podání vysoké dávky radioaktivního jodu může způsobit znatelné nebezpečí pro okolí. V závislosti na množství podané aktivity se to může týkat bezprostředně rodiny nemocného, který je léčen, nebo i široké veřejnosti. Mají se dodržovat vhodná bezpečnostní opatření, týkající se aktivity, kterou pacient vylučuje, aby se zabránilo jakékoliv kontaminaci.

I přes široké používání radioaktivního jodu existuje u nemocných při léčbě benigních onemocnění štítné žlázy málo důkazů, týkajících se zvýšeného výskytu rakoviny, leukémie nebo mutací. Při léčení dětí a mladých lidí se musí brát v úvahu větší senzitivita tkáně dítěte a větší předpokládaná délka života těchto nemocných. Rovněž se musí zvážit riziko oproti jiným možným způsobům léčby. V jedné studii byl hlášen vyšší výskyt karcinomu močového měchýře u nemocných, kterým bylo léčeno maligní onemocnění štítné žlázy dávkou jodu-¹³¹I větší než 3 700 MBq. V jiné studii byl hlášen mírný vzestup leukémie u nemocných, kteří obdrželi velmi vysoké dávky. Souhrnná celková aktivita větší než 26 000 MBq není proto vhodná.

Zvláštní pozornost je třeba věnovat terapeutickému podání tobolek s jodidem-¹³¹I sodným pacientům s významnou poruchou ledvin, kdy je nutné dávkování aktivity upravit.

Pro vyvarování se zánětu slinné žlázy, který může komplikovat podání vysoké dávky radioaktivního jodu, se má nemocnému doporučit jíst sladká jídla, nebo pít tekutiny obsahující kyselinu citrónovou, stimulující vylučování slin.

Vzhledem k potenciálnímu přechodnému poškození mužské pohlavní funkce vysokou terapeutickou dávkou jodového izotopu, zvažte u mladých mužů s intenzivním onemocněním uložení spermatu do spermobanky.

Strava s nízkým obsahem jodu podávaná před terapií usnadní jeho vychytávání do funkční tkáně štítné žlázy.

Aby se zajistilo příslušné vychytání radioaktivního jodu, má se před jeho podáním pro terapii karcinomu štítné žlázy zastavit náhradní terapie. Pro trijodtyronin se doporučuje období deseti dnů a pro tyroxin šest týdnů. Podobně se má pět dní před léčbou hypertyreózy vysadit propylthiouracil a znovu pokračovat po několika dnech.

U nemocných s přecitlivělostí na želatinu, nebo její metabolity, se má dát při terapii radioaktivním jodem přednost roztoku jodidu-¹³¹I sodného.

3. Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce

Jsou známé mnohé interakce farmakologicky účinných látek s radioaktivním jodem. Mechanismy interakcí, které mohou ovlivňovat vazbu jodu na proteiny, jeho farmakokinetiku a jeho působení, jsou různé. Proto je nutné znát předešlou farmakoterapii a zjistit, zda je třeba před podáním jodidu-¹³¹I sodného některé léky vysadit.

Např. antityreoidální přípravky, karbimazol (nebo jiné deriváty imidazolu jako propylthiouracil), salicyláty, steroidy, nitroprusid sodný, bromsulfoftalein sodný, chloristan draselný, různé látky (antikoagulancia, antihistaminika, antiparazitika, peniciliny, sulfonamidy, tolbutamid, thiopental) se obyčejně vysazují na 1 týden; fenylbutazon na 1 - 2 týdny; expektorancia, vitamíny na 2 týdny; přírodní nebo syntetické přípravky pro léčbu štítné žlázy (sodná sůl tyroxinu, liotyroninu, extrakt ze štítné žlázy) na 2 - 3 týdny; amiodaron, benzodiazepiny, lithium na 4 týdny; topicky (lokálně) podávané jodidy na 1 - 9 měsíců; intravenozně podávané kontrastní látky, perorálně podávané látky na cholecystografii a kontrastní látky obsahující jod na období do 1 roku.

4. Těhotenství a kojení

Jodid-¹³¹I sodný je kontraindikován během těhotenství nebo při jeho podezření nebo v případech, kdy nebylo těhotenství vyloučeno (absorbovaná dávka na dělohu je po podání této látky pravděpodobně v rozsahu 11 - 511 mGy, štítná žláza plodu během druhého a třetího trimestru velmi ochotně koncentruje jod).

Je-li nezbytné podat radioaktivní léčivo ženě, která může být těhotná, vždy je nutné se o tom přesvědčit. Každá žena, které vynechala perioda, má být považována za těhotnou, dokud se neprokáže opak. Měly by se také zvažovat alternativní metody bez ionizujícího záření. V případě diferenciovaného karcinomu štítné žlázy diagnostikovaného v těhotenství by se léčba radioaktivním jodem měla odložit na dobu po skončení těhotenství. Pacientkám, kterým byl jodid-¹³¹I sodný podán, je třeba doporučit, aby po dobu 4 měsíců od podání neotěhotněly.

Před podáním radioaktivního léčiva kojícím matkám je třeba zvážit, zda léčba může býti odložena, až matka přestane kojit, a zda je výběr radiofarmaka nejvhodnější s ohledem na skutečnost, že se radioaktivita vylučuje do mléka. Kojení je třeba po podání jodidu-¹³¹I sodného přerušit.

5. Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje

Nebyly provedeny žádné studie na zjištění vlivu na řízení motorových vozidel nebo obsluhy strojů.

6. Nežádoucí účinky

Vystavení každého pacienta ionizujícímu záření musí být opodstatněné na základě jeho pravděpodobného přínosu. Aplikovaná aktivita musí být taková, aby výsledná dávka záření byla co nejnižší a přitom bylo dosaženo požadovaného terapeutického výsledku.

Vystavení ionizujícímu záření je spojeno se vznikem rakoviny a možným vývojem dědičných vad. Radiační dávka po terapeutickém ozáření může mít za následek vyšší výskyt rakoviny a mutací. Ve všech případech je nezbytné, aby riziko ozáření bylo menší než riziko způsobené samotným onemocněním. Obdržená radiační dávka (EDE) po podání terapeutické dávky jodidu-¹³¹I sodného je větší než 20 mSv.

Po podání jodidu-¹³¹I sodného byly popsány některé případy nežádoucích účinků zahrnující nevolnost, zvracení a nespecifikované projevy alergie. Nevolnost a zvracení jsou častější po perorálním podání především terapeutických dávek a v případě nevolnosti je třeba brát v úvahu riziko kontaminace.

Po podání jodidu-¹³¹I sodného byly hlášeny některé případy nežádoucích reakcí alergické povahy (Evropský systém hlášení nežádoucích účinků a vadných léků). Je velmi pravděpodobné, že tyto reakce jsou způsobeny přecitlivělostí na želatinu z tobolek, nebo jejích metabolitů.

Časné následky

Terapeutická množství jodidu-¹³¹I sodného mohou dočasně zhoršit existující hypertyreózu.

Vysoké hladiny radioaktivity mohou vést ke gastrointestinálním poruchám, obvykle v prvních hodinách nebo dnech po podání. Ke zhoršení stavu v gastrointestinální oblasti může docházet až v 67 %. Tomu lze jednoduše předejít, nebo čelit, symptomatickou léčbou.

Při léčbě vysokou dávkou radioaktivního jodu může mít nemocný 1 - 3 dny po podání přechodně zánětlivý zánět štítné žlázy, zánět průdušnice s možností těžké konstrikce průdušnice, zvláště při již existující tracheální stenóze. Může se vyskytnout i zánět slinné žlázy s otokem a bolestí v oblasti slinných žláz, částečná ztráta chuti a sucho v ústech. Výskyt se různí od 10 % (s prevencí) do 60 % (bez preventivních opatření). Zánět slinné žlázy se obvykle samovolně upraví, nebo se nasadí terapie zánětu, ale občas se v závislosti na podané dávce popisují případy ztráty chuti a trvání sucha v ústech, následované ztrátou zubů. Radiační expozice slinných žláz se může snížit stimulací exkrece slin pomocí kyselých látek.

Po léčbě jodovým radioizotopem může dojít k poruchám funkce slzných žláz, např. k suchu v očích a obstrukci nazolakrimálních cest. Přestože tyto příznaky jsou ve většině případů přechodné, u některých pacientů mohou přetrvávat po delší období či se projevit později.

Vysoké hladiny vychytaného radioaktivního jodu podaného nemocným mohou zapříčinit místní bolest, nevolnost a otok tkáně akumulující radionuklid.

K přechodnému poškození mužské pohlavní funkce může dojít po obdržení vysoké terapeutické dávky jodového radioizotopu či při výskytu pánevních metastáz.

Při léčbě metastazujících karcinomů štítné žlázy do CNS je třeba mít na paměti možnost místního mozkového edému a/nebo zvýšení mozkového edému již existujícího.

Pozdní následky

Jako pozdní následek léčby hypertyreózy radioaktivním jodem může být v závislosti na dávce hypotyreóza. To může být samo osobě zjevné týdny nebo měsíce po léčbě, vyžadující vhodné časované měření funkce štítné žlázy a patřičnou substituční terapii štítné žlázy. Výskyt hypotyreózy není obvykle pozorován do 6 -12 týdnů po podání radioaktivního jodu, uvádí se v rozmezí 2 - 70 %.

Příležitostně byly po podání radioaktivního jodu pozorovány případy snížené funkce příštítných tělísek; proto se musí sledovat a léčit substituční terapií. Jako pozdní následky jednoho podání více než 5 000 MBq, nebo interval kratší než 6 měsíců, jsou nejpravděpodobněji spojeny s vratným, nebo ve velmi vzácných případech nevratným vývojem útlumu kostní dřeně s izolovanou trombocytopenií nebo erytrocytopenií, což může být smrtelné. Často je pozorována přechodná leukocytóza.

Epidemiologické studie sdělují u nemocných po podání jodidu-¹³¹I sodného vyšší výskyt rakoviny žaludku.

Po podání vyšších aktivit, zpravidla těch, které se používají k léčbě malignit štítné žlázy, byl pozorován zvýšený výskyt leukémie. Může se také mírně zvýšit výskyt rakoviny močového měchýře a prsu.

7. Předávkování

---