1

Příloha č. 2 k rozhodnutí o změně registrace sp. zn. sukls32791/2011

a příloha k sp. zn. sukls40883/2009, sukls109435/2010

Příbalová informace: informace pro uživatele

ARKETIS 20 mg

tablety

paroxetinum

(ve formě hydrochloridu)

Přečtěte si pozorně celou příbalovou informaci dříve, než začnete tento přípravek užívat, protože obsahuje pro Vás důležité údaje.



Ponechte si příbalovou informaci pro případ, že si ji budete potřebovat přečíst znovu.



Máte-li jakékoli další otázky, zeptejte se svého lékaře nebo lékárníka.



Tento přípravek byl předepsán výhradně Vám. Nedávejte jej žádné další osobě. Mohl by jí

ublížit, a to i tehdy, má-li stejné známky onemocnění jako Vy.



Pokud se u Vás vyskytne kterýkoli z nežádoucích účinků, sdělte to svému lékaři nebo

lékárníkovi. Stejně postupujte v případě jakýchkoli nežádoucích účinků, které nejsou uvedeny v této příbalové informaci.

Co naleznete v této příbalové informaci

1. Co je ARKETIS a k čemu se používá2. Čemu musíte věnovat pozornost, než začnete ARKETIS užívat3. Jak se ARKETIS užívá4. Možné nežádoucí účinky5. Jak ARKETIS uchovávat6. Obsah balení a další informace

1. Co je ARKETIS a k čemu se používá

Přípravek ARKETIS je určen k léčbě dospělých, kteří trpí depresí a/nebo úzkostnými poruchami. Mezi úzkostné poruchy, na které se paroxetin používá, patří: obsedantně kompulzivní porucha (opakující se nutkavé myšlenky spojené s nekontrolovatelným chováním), panická porucha (panické záchvaty včetně těch, které jsou způsobeny agorafobií, což je strach z otevřených prostranství), sociální úzkostná porucha/sociální fobie (strach z běžných společenských situací nebo vyhýbání se jim), posttraumatická stresová porucha (úzkost po traumatické události) a generalizovaná úzkostná porucha (všeobecná závažná úzkost nebo neklid).

Přípravek ARKETIS patří do skupiny léků známých jako SSRI (selektivní inhibitory zpětného vychytávání serotoninu). Látku zvanou serotonin má v mozku každý. Lidé trpící depresemi nebo úzkostí mají neobvykle nízkou hladinu serotoninu. Není přesně známo, jak paroxetin a ostatní látky zeskupiny SSRI působí, ale mohou zvyšovat hladinu serotoninu v mozku. Správná léčba deprese a úzkostných stavů je důležitá, pomůže zlepšit Váš stav.

2. Čemu musíte věnovat pozornost, než začnete ARKETIS užívat

Neužívejte ARKETIS



pokud užíváte léky, které se nazývají inhibitory monoaminooxidázy (IMAO, včetně

moklobemidu a metylthioninium chloridu (metylenová modř)) nebo jste je užíval/a kdykoli

v posledních dvou týdnech. Po ukončení užívání léků ze skupiny IMAO Vám lékař poradí, jak byste měl/a začít užívat paroxetin.



pokud užíváte antipsychotikum, které obsahuje thioridazin nebo pimozid



jestliže jste alergický(á) na paroxetin nebo na kteroukoli další složku tohoto přípravku

(uvedenou v bodě 6)

Pokud se Vás něco z výše uvedeného týká, řekněte to svému lékaři dříve, než začnete užívat ARKETIS.

Upozornění a opatření

Před užíváním tohoto léku sdělte svému lékaři:



jestliže užíváte jakýkoli jiný lék (viz bod „Další léčivé přípravky a ARKETIS“ dále v této

příbalové informaci)



jestliže máte problémy s ledvinami, játry nebo se srdcem



jestliže trpíte epilepsií nebo máte záchvaty nebo křeče v anamnéze (již dříve jste je prodělali)



jestliže jste v minulosti měli manické epizody (hyperaktivní chování nebo překotné myšlenky)



jestliže se podrobujete elektrokonvulzívní léčbě (ECT).



jestliže máte v anamnéze poruchy srážení krve nebo užíváte jiné léky, které zvyšují riziko

krvácení (patří sem léky používané ke „zředění“ krve jako je warfarin, antipsychotika jako je perfenazin nebo klozapin, tricyklická antidepresiva, léky používané proti bolesti a zánětům nazývané nesteroidní protizánětlivé látky, kam patří kyselina acetylsalicylová, ibuprofen, celekoxib, etodolak, diklofenak, meloxikam).



jestliže užíváte tamoxifen k léčbě rakoviny prsu.Paroxetin by mohl snížit účinek tamoxifenu,

proto Vám lékař může doporučit jiné antidepresivum.



jestliže máte diabetes (cukrovku)



jestliže máte dietu s nízkým obsahem sodíku



jestliže trpíte glaukomem (očním zákalem, zvýšeným tlakem v oku)



jestliže jste těhotná nebo plánujete otěhotnět (viz bod „Těhotenství a kojení“ dále v této

příbalové informaci)



jestliže je Vám méně než 18 let (viz bod „Děti a dospívající“ dále v této příbalové informaci)

Pokud se Vás cokoli z výše uvedeného týká a dosud jste o tom s lékařem nemluvil/a, poraďte se o užívání paroxetinu se svým lékařem znovu.

Děti a dospívající

Paroxetin by neměli užívat děti a dospívající do 18 let. Riziko výskytu nežádoucích účinků paroxetinu, jako jsou pokusy o sebevraždu, sebevražedné myšlenky a nepřátelské jednání (převážně agresivita, vzdorovité chování a hněv) je u pacientů do 18 let zvýšené. Pokud lékař předepsal Vám nebo Vašemu dítěti paroxetin a chcete se o tom poradit, navštivte znovu svého lékaře. Pokud se u Vás nebo Vašeho dítěte během užívání paroxetinu objeví nebo zhorší některý z výše uvedených příznaků, měli byste o tom informovat svého lékaře. Dlouhodobý vliv paroxetinu na růst, dospívání a vývoj rozpoznávání a chování není u dětí a dospívajících do 18 let dosud znám.

Ve studiích prováděných s paroxetinem ve věkové skupině do 18 let byly časté nežádoucí účinky(vyskytující se u méně než 1 z 10 dětí/dospívajících) tyto: zvýšení četnosti sebevražedných myšlenek a sebevražedných pokusů, úmyslné sebepoškozování, hněv, agresivita nebo nepřátelské chování, ztráta chuti k jídlu, chvění, abnormální pocení, hyperaktivita (příliš mnoho energie), rozčilení, změny emocí (včetně pláče a změny nálad). V těchto studiích se také prokázalo, že stejné příznaky se vyskytly u dětí a dospívajících, kteří dostávali placebo (neaktivní látku) místo paroxetinu, i když méně často.

V těchto studiích se u některých pacientů do 18 let objevily po přerušení léčby paroxetinem abstinenční příznaky. Tyto příznaky byly většinou podobné těm, které byly pozorovány po přerušení léčby u dospělých (viz bod 3 „Jak se ARKETIS užívá“ dále v této příbalové informaci). Navíc se u pacientů do 18 let často (méně než u 1 z 10 pacientů) vyskytovala bolest břicha, nervozita a změnaemocí (včetně pláče, změn nálady, pokusů o sebepoškozování, myšlenek na sebevraždu a pokusů o sebevraždu).

Sebevražedné myšlenky a zhoršení vaší deprese nebo úzkosti

Jestliže trpíte depresí či úzkostnými stavy, můžete někdy uvažovat o sebepoškození nebo sebevraždě. Tyto myšlenky se mohou projevit častěji v době, kdy poprvé začínáte užívat antidepresiva. Trvá totiž určitou dobu, než tyto přípravky začnou působit, obvykle přibližně dva týdny, ale někdy i déle.

Může být pravděpodobnější, že začnete uvažovat o sebepoškození nebo sebevraždě:



Jestliže se již v minulosti u Vás vyskytly myšlenky na sebepoškození nebo sebevraždu.



Jestliže jste mladý dospělý. Informace z klinických studií ukazují na zvýšené riziko

sebevražedného chování u mladých dospělých (mladších 25 let) s psychiatrickými onemocněními, kteří byli léčeni antidepresivy.

Pokud se u Vás kdykoli vyskytnou myšlenky na sebepoškození nebo na sebevraždu, vyhledejte ihned svého lékaře nebo nejbližší nemocnici.

Možná bude užitečné, když řeknete blízkému příteli nebo příbuznému, že máte deprese nebo úzkostnou poruchu a požádáte ho, aby si přečetl tuto příbalovou informaci. Možná byste je mohl(a) požádat, aby Vám řekli, pokud si budou myslet, že se Vaše deprese nebo úzkost zhoršuje nebo budou-li znepokojení změnami ve Vašem chování.

Důležité nežádoucí účinky pozorované při užívání paroxetinuU některých pacientů užívajících paroxetin se objevil neklid, při kterém měli pocit, že nemohou v klidu ani sedět, ani stát (tento stav se nazývá akatizie). U jiných pacientů se projevil serotoninový syndrom, při kterém se mohou objevit (některé nebo všechny) následující příznaky: zmatenost, neklid, pocení, třes, chvění, halucinace (vidění nebo slyšení podivných věcí, které neexistují), náhlé svalové záškuby nebo zrychlený srdeční rytmus. Pokud se u Vás některý z těchto příznaků objeví, vyhledejte svého lékaře. Více informací o těchto i jiných možných nežádoucích účincích paroxetinu naleznete v bodě 4 této příbalové informace - Možné nežádoucí účinky.

Další léčivé přípravky a ARKETIS

Některé léky mohou ovlivnit účinek paroxetinu nebo mohou zvýšit pravděpodobnost výskytu nežádoucích účinků. Paroxetin také může ovlivnit účinek některých jiných léků.

Léky, kterých se to týká:



léky zvané inhibitory monoaminooxidázy (IMAO, včetně moklobemidu a metylthioninium

chloridu (metylenová modř)) - viz bod „Neužívejte ARKETIS“



antipsychotika thioridazin nebo pimozid - viz bod „Neužívejte ARKETIS“



kyselina acetylsalicylová, ibuprofen nebo jiné léky ze skupiny nesteroidních protizánětlivých

látek jako je celekoxib, etodolak, diklofenak a meloxikam, které se používají k léčení bolesti a zánětu



tramadol a pethidin, léky proti bolesti



léky nazývané triptany, například sumatriptan, používané k léčbě migrény



další antidepresiva včetně jiných léků ze skupiny SSRI a tricyklická antidepresiva jako je

klomipramin, nortriptylin a desipramin



doplněk stravy nazývaný tryptofan



přípravky jako lithium, risperidon, perfenazin, klozapin (tzv. antipsychotika) používané

k léčení psychiatrických poruch



kombinace fosamprenaviru a ritonaviru, která se používá k léčení HIV infekcí



bylinné přípravky z třezalky tečkované, používané k léčbě depresí



fentanyl užívaný k anestezii a k léčbě chronické bolesti



fenobarbital, fenytoin, valproát sodný nebo karbamazepin, které se používají k léčbě křečí

nebo epilepsie



atomoxetin, který se používá k léčbě hyperaktivity s poruchou pozornosti (ADHD)



procyklidin, který se používá ke zmírnění třesu, zejména u Parkinsonovy nemoci



warfarin nebo jiná antikoagulancia, používají se k ředění krve



propafenon, flekainid a léky používané k léčbě nepravidelného srdečního rytmu



metoprolol, beta-blokátor používaný k léčení vysokého krevního tlaku a jiných srdečních

poruch



rifampicin k léčbě tuberkulózy a lepry



antibiotikum linezolid



tamoxifen k léčbě rakoviny prsu

Pokud užíváte nebo jste v poslední době užíval/a jakékoli léky uvedené v tomto seznamu a dosud jste o tom neinformoval/a svého lékaře, znovu ho navštivte a požádejte ho o radu. Je možné, že bude nutné změnit dávkování nebo budete potřebovat jiný lék.

Informujte svého lékaře nebo lékárníka o všech lécích, které užíváte, které jste v nedávné době užíval(a) nebo které možná budete užívat.

ARKETIS s jídlem, pitím a alkoholem

Během užívání ARKETISU byste se měli vyhýbat alkoholu. Alkohol může zhoršit Vaše příznaky nebo nežádoucí účinky.

Užívání ARKETISU ráno společně s jídlem může snížit riziko nevolnosti.

Těhotenství a kojení

Pokud jste těhotná nebo kojíte, domníváte se, že můžete být těhotná, nebo plánujete otěhotnět, poraďte se se svým lékařem nebo lékárníkem dříve, než začnete tento přípravek užívat.

Některé studie naznačují zvýšení rizika defektů srdce u dětí, jejichž matky užívaly paroxetin během prvních měsíců těhotenství. Výskyt těchto defektů v populaci obecně je přibližně 1 ze 100 dětí. Riziko u dětí, jejichž matky užívaly paroxetin během těhotenství, je vyšší: 2 ze100 dětí.

Společně s lékařem se můžete rozhodnout, zda je pro Vás lepší v době těhotenství změnit způsobléčby nebo postupně paroxetin vysadit. Podle okolností může lékař rozhodnout, že je pro Vás lepší pokračovat v léčbě paroxetinem.

Ujistěte se, že Váš gynekolog a/nebo porodní asistentka ví, že užíváte ARKETIS. Užívání léků jako je ARKETIS během těhotenství, zvláště v posledních 3 měsících, může u dětí zvýšit riziko výskytu závažného zdravotního stavu, tzv. perzistující plicní hypertenze novorozenců, který se projevuje zrychleným dýcháním a promodráváním. Tyto příznaky se obvykle projeví během prvních 24 hodin po porodu. Pokud tyto příznaky zpozorujete u svého dítěte, okamžitě kontaktujte porodní asistentku a/nebo lékaře.

Příznaky zahrnují:



potíže s dýcháním



namodralé zabarvení kůže nebo je dítě příliš teplé nebo studené



modré zbarvení rtů



zvracení nebo poruchy příjmu potravy



zvýšená únava, poruchy spánku nebo nepřetržitý pláč



zvýšené nebo snížené svalové napětí



třes, neklid nebo křeče (záchvaty)

Pokud se kterýkoli z těchto příznaků objeví po narození u Vašeho dítěte nebo jste znepokojenázdravotním stavem Vašeho dítěte, řekněte to co nejdříve svému lékaři nebo porodní asistentce. Ti Vámporadí, co máte dělat.

Paroxetin může ve velmi malém množství přecházet do mateřského mléka. Pokud užíváte ARKETIS,navštivte před tím, než začnete kojit, svého lékaře a požádejte ho o radu.

Léčivé přípravky jako je ARKETIS mohou snižovat kvalitu spermií. Ačkoli dopad tohoto snížení na plodnost není znám, může být u některých mužů užívajících paroxetin plodnost ovlivněna.

Řízení dopravních prostředků a obsluha strojů

Možnými nežádoucími účinky při užívání ARKETISU jsou závratě, zmatenost, ospalost nebo rozmazané vidění. Pokud se u Vás tyto nežádoucí účinky projeví, neřiďte dopravní prostředky ani neobsluhujte stroje.

3. Jak se ARKETIS užívá

Vždy užívejte tento přípravek přesně podle pokynů svého lékaře nebo lékárníka. Pokud si nejste jistý(á), poraďte se se svým lékařem nebo lékárníkem.

Obvyklé dávky pro léčbu jednotlivých poruch jsou uvedeny v následující tabulce.

Úvodní dávka

Úvodní dávka

Doporučená denní

dávka

Maximální denní

dávka

Deprese

20 mg

20 mg

50 mg

Obsedantní kompulzivní porucha

20 mg

40 mg

60 mg

Panická porucha

10 mg

40 mg

60 mg

Sociální úzkostná porucha

20 mg

20 mg

50 mg

Posttraumatická stresová porucha

20 mg

20 mg

50 mg

Generalizovaná úzkostná porucha

20 mg

20 mg

50 mg

Váš lékař určí, jakou dávku přípravku ARKETIS budete při zahájení léčby užívat.

Většina lidí se začíná cítit lépe po několika týdnech léčby. Pokud se Váš stav po několika týdnech léčby nezlepší, informujte o tom svého lékaře a ten může rozhodnout o postupném zvyšování dávky vždy o 10 mg týdně až k maximální možné denní dávce.

Užívejte tablety přípravku ARKETIS ráno spolu s jídlem. Polykejte je celé a zapijte je sklenicí vody. Tablety nežvýkejte.

Lékař Vám řekne, jak dlouho budete muset tablety užívat. Léčba může trvat několik měsíců ale i déle.

Starší lidéNejvyšší dávka u pacientů starších 65 let je 40 mg denně.

Pacienti s poruchou funkce jater nebo ledvinPokud trpíte poruchou funkce jater nebo těžkou poruchou funkce ledvin, může lékař rozhodnout o tom, že budete užívat menší dávku přípravku ARKETIS, než je obvyklé.

Jestliže jste užil/a více přípravku ARKETIS, než jste měl/a

Nikdy neužívejte více tablet, než Vám doporučí lékař.

Pokud užijete (nebo někdo jiný užije) příliš mnoho tablet přípravku ARKETIS, okamžitě o tom informujte svého lékaře nebo okamžitě vyhledejte lékařskou pomoc v nemocnici. Ukažte tam také obal užitých tablet. Pokud se někdo předávkuje přípravkem ARKETIS, mohou se u něho projevit příznaky popsané v bodě 4 Možné nežádoucí účinky nebo některé z následujících příznaků: horečka, nekontrolovatelné svalové kontrakce (stahy).

Jestliže jste zapomněl/a užít ARKETIS

Užívejte svůj lék každý den ve stejný čas.

Pokud na dávku zapomenete a vzpomenete si na ni dříve, než si půjdete lehnout, užijte ji okamžitě. Další den pokračujte s užíváním v obvyklé době.

Pokud si na dávku vzpomenete až v noci nebo příští den, vynechejte tuto dávku. Další dávku užijte v obvyklé době. Je přitom možné, že se u Vás projeví nežádoucí účinky spojené s přerušením léčby, ale ty by měly vymizet po užití následující dávky.

Co dělat, pokud se necítíte lépe

ARKETIS neodstraní Vaše příznaky okamžitě. Všechna antidepresiva se musí nějaký čas užívat, než se dostaví účinek. Někteří pacienti se začnou cítit lépe již za několik týdnů, ale u jiných to může trvat trochu déle. Někteří pacienti se dokonce mohou přechodně cítit hůře. Pokud se ani po několikatýdnech léčby Váš stav nezlepší, navštivte znovu svého lékaře a řekněte mu to. Lékař by Vám měl na začátku léčby doporučit, abyste ho po několika týdnech léčby opět navštívil/a. Řekněte svému lékaři, pokud nenastalo zlepšení.

Jestliže jste přestal(a) užívat ARKETIS

Neukončujte léčbu přípravkem ARKETIS dokud Vám to neřekne lékař.

Když končíte s užíváním přípravku ARKETIS, lékař Vám pomůže s pomalým snižováním dávky během několika týdnů nebo měsíců, což by mělo snížit pravděpodobnost výskytu abstinenčních příznaků. Jeden ze způsobů, jak ukončit léčbu přípravkem ARKETIS spočívá v postupném snižování dávky o 10 mg týdně. Většina lidí zjistí, že příznaky vyvolané vysazením jsou mírné a samy zmizí v průběhu dvou týdnů. U některých pacientů mohou být tyto příznaky závažnější nebo mohou trvat delší dobu.

Pokud se u Vás v průběhu snižování dávek projeví abstinenční příznaky, může se Váš lékařrozhodnout vysazovat ARKETIS pomaleji. Pokud se u Vás projeví závažné abstinenční příznaky, navštivte svého lékaře. Lékař Vás může požádat, abyste opět začal/a ARKETIS užívat a poté jste dávky snižoval/a pomaleji. I když se u Vás projeví abstinenční příznaky, neznamená to, že nebudete schopný/á léčbu přípravkem ARKETIS ukončit.

Možné nežádoucí účinky spojené s ukončením léčbyKlinické studie ukazují, že 3 z 10 lidí zaznamenají po ukončení užívání paroxetinu jeden nebo vícepříznaků. Některé příznaky se vyskytují častěji než jiné.

Časté nežádoucí účinky (vyskytují se u 1 až 10 pacientů ze 100)



pocit závrati, nestability nebo nerovnováhy



smyslové poruchy včetně pocitu mravenčení, pocitů pálení a méně často pocitů elektrických

šoků (včetně těchto pocitů v hlavě)



bzučení, syčení, pískot, zvonění nebo jiné úporné zvuky v uších (tinitus).



poruchy spánku (živé sny, noční můry, neschopnost spát)



pocit úzkosti



bolesti hlavy

Méně časté nežádoucí účinky (vyskytují se u 1 až 10 pacientů z 1000)



nevolnost (pocit na zvracení)



pocení (včetně nočního pocení)



motorický (pohybový) neklid



tremor (chvění)



pocit zmatenosti nebo dezorientace



průjem



emocionální nestabilita nebo podrážděnost



zrakové poruchy



kolísání srdečního rytmu nebo bušení srdce (palpitace)

Pokud se obáváte nežádoucích účinků spojených s ukončením léčby přípravkem ARKETIS, konzultujte to se svým lékařem.

Máte-li jakékoli další otázky, týkající se užívání tohoto přípravku, zeptejte se svého lékaře nebolékárníka.

4. Možné nežádoucí účinky

Podobně jako všechny léky, může mít i přípravek ARKETIS nežádoucí účinky, které se ale nemusí vyskytnout u každého. K těmto účinkům častěji dochází v prvních týdnech léčby.

Pokud se u Vás vyskytne kterýkoli z následujících nežádoucích účinků, kontaktujete ihned lékaře. Může být nutné jít přímo do nemocnice.

Méně časté nežádoucí účinky (vyskytují se u 1 až 10 pacientů z 1000)



Pokud u Vás dochází ke vzniku neobvyklých krevních podlitin nebo ke krvácení, včetně

zvracení krve nebo ke ztrátě krve stolicí, okamžitě o tom informujte svého lékaře nebovyhledejte okamžitou lékařskou pomoc v nemocnici.



Pokud máte obtíže se vymočit, okamžitě o tom informujte svého lékaře nebo vyhledejte

okamžitou lékařskou pomoc v nemocnici.

Vzácné nežádoucí účinky (vyskytují se u 1 až 10 pacientů z 10 000)



Pokud se u Vás objeví křeče, okamžitě o tom informujte svého lékaře nebo vyhledejte

okamžitou lékařskou pomoc v nemocnici.



Pokud pociťujete neklid a máte pocit, že nemůžete v klidu ani sedět, ani stát, můžete mít stav,

který se nazývá akatizie. Při zvyšování dávek se tyto pocity mohou zhoršovat. Informujte o tom svého lékaře.



Pokud pociťujete únavu, slabost nebo zmatenost a máte bolavé nebo ztuhlé svaly či

nekoordinované pohyby, může to být způsobeno nedostatkem sodíku v krvi. Pokud máte tytopříznaky, kontaktujte svého lékaře.

Velmi vzácné nežádoucí účinky (vyskytují se u méně než 1 pacienta z 10 000)



Alergické reakce na přípravek ARKETIS. Pokud se u Vás objeví zarudlá hrudkovitá kožní

vyrážka, otoky očních víček, obličeje, rtů, úst nebo jazyka, začínající svědění nebo těžkosti při dýchání nebo polykání, okamžitě o tom informujte svého lékaře nebo vyhledejte okamžitou lékařskou pomoc v nemocnici.



Pokud se u Vás objeví některé nebo všechny z následujících příznaků, můžete mít tzv.

serotoninový syndrom. Jde o následující příznaky: pocit zmatenosti, pocit neklidu, pocení, třes, chvění, halucinace (podivné vize nebo zvuky), náhlé svalové záškuby nebo zrychlený srdeční rytmus. Pokud se u Vás některý z těchto příznaků objeví, navštivte svého lékaře.



Akutní glaukom. Pokud pociťujete bolest v oku spojenou s neostrým viděním, navštivte svého

lékaře.

Neznámá frekvence, frekvenci nelze z dostupných údajů určit



U některých osob se mohou při užívání přípravku ARKETIS nebo krátce po ukončení léčby

objevit myšlenky na sebepoškozování nebo sebevražedné myšlenky (viz bod 2, Čemu musíte věnovat pozornost, než začnete ARKETIS užívat).

Další možné nežádoucí účinky v průběhu léčby

Velmi časté nežádoucí účinky (vyskytují se u více než 1 pacienta z 10)



Nevolnost (pocit na zvracení). Užíváním léku ráno s jídlem se sníží pravděpodobnost, že k ní

dojde.



Změna v sexuálním chování nebo funkci. Například ztráta orgasmu a u mužů abnormální

erekce a ejakulace.

Časté nežádoucí účinky (vyskytují se u 1 až 10 pacientů ze 100)



Zvýšená hladina cholesterolu v krvi



Snížená chuť k jídlu



Potíže se spánkem (nespavost) nebo pocit ospalosti



Abnormální sny (včetně nočních můr)



Pocit závrati nebo chvění (třes)



Bolest hlavy



Nesoustředěnost



Pohybový neklid



Pocit neobvyklé slabosti



Neostré vidění



Zívání, sucho v ústech



Průjem nebo zácpa



Zvracení



Přibírání na váze



Pocení

Méně časté nežádoucí účinky (vyskytují se u 1 až 10 pacientů z 1000)



Krátkodobé zvýšení krevního tlaku nebo jeho snížení, při kterém můžete mít závrať, nebo

Vám může být na omdlení, když se náhle postavíte



Zrychlený srdeční rytmus



Neschopnost pohybu, strnulost, třes nebo nekontrolovatelné pohyby úst a jazyka



Rozšíření zornic



Kožní vyrážky



Pocit zmatenosti



Halucinace (podivné vize a zvuky)



Neschopnost se vymočit (retence moči) nebo nekontrolovatelný mimovolní únik moči

(inkontinence moči)

Vzácné nežádoucí účinky (vyskytují se u 1 až 10 pacientů z 10 000)



Abnormální tvorba mléka u mužů a žen



Pomalý puls



Zvýšení hodnot jaterních testů



Panické záchvaty



Hyperaktivní chování nebo myšlenky (mánie)



Pocit odcizení od vlastního těla (depersonalizace)



Pocit úzkosti



Neodolatelné nutkání k pohybu nohama (syndrom neklidných nohou)



Bolest kloubů nebo svalů

Velmi vzácné nežádoucí účinky (vyskytují se u méně než 1 pacienta z 10 000)



kožní vyrážka, která puchýřuje a vypadá jako malé terčíky (tmavý střed obklopený světlejší

zónou s tmavým okrajem), tzv. erythema multiforme



rozsáhlá vyrážka s puchýři a olupující se kůže, a to zejména v okolí úst, nosu, očí a genitálií

(Stevens-Johnsonův syndrom)



rozsáhlá vyrážka s puchýři a olupující se kůže na téměř celém těle (toxická epidermální

nekrolýza)



Problémy s játry spojené se žloutenkou (zežloutnutí kůže a očního bělma)



Zadržování tekutin nebo vody způsobující otoky rukou nebo nohou



Přecitlivělost na sluneční světlo



Přetrvávající bolestivá erekce



Snížený počet krevních destiček

U některých pacientů se během užívání přípravku ARKETIS může objevit bzučení, syčení, pískání zvonění nebo jiné přetrvávající zvuky v uších (tinitus).

U pacientů užívajících tento typ antidepresiv byl pozorován zvýšený výskyt zlomenin kostí.

Pokud Vás během užívání přípravku ARKETIS cokoli znepokojuje, řekněte to svému lékaři nebo lékárníkovi.

Pokud se u Vás vyskytne kterýkoli z nežádoucích účinků, sdělte to svému lékaři nebo lékárníkovi. Stejně postupujte v případě jakýchkoli nežádoucích účinků, které nejsou uvedeny v této příbalové informaci.

5. Jak ARKETIS uchovávat

Uchovávejte mimo dohled a dosah dětí.

Nepoužívejte ARKETIS po uplynutí doby použitelnosti vyznačené na obale a blistru za písmeny EXP.

Tento léčivý přípravek nevyžaduje žádné zvláštní podmínky uchovávání.

Nevyhazujte žádné léčivé přípravky do odpadních vod nebo domácího odpadu. Zeptejte se svého lékárníka, jak naložit s přípravky, které již nepoužíváte. Tato opatření pomáhají chránit životní prostředí.

6. Obsah balení a další informace

Co ARKETIS obsahuje



Léčivou látkou v přípravku ARKETIS je paroxetinum (ve formě hydrochloridu).

Jedna tableta obsahuje paroxetinum 20 mg (jako paroxetini hydrochloridum).



Pomocnými látkami jsou:

mikrokrystalická celulosa (E 460), dihydrát hydrogenfosforečnanu vápenatého (E 341), sodná sůl kroskarmelosy (E 468), koloidní bezvodý oxid křemičitý (E 551) a magnesium-stearát (E 470b).

Jak ARKETIS vypadá a co obsahuje toto balení

Tablety.

Ploché, téměř bílé, kulaté tablety se zkosenými hranami, na jedné straně s vyraženým označením „20“, na druhé straně s půlicí rýhou. Tabletu lze rozdělit na stejné dávky.

K dispozici jsou krabičky obsahující 10, 14, 28, 30, 56, 60, 90, 98, 120, 180 a 500 tablet v blistrech.

Na trhu nemusí být všechny velikosti balení.

Držitel rozhodnutí o registraci

MEDOCHEMIE Ltd., Limassol, Kypr

Výrobce

F.A.L. Duiven BV, Nizozemsko

Tento léčivý přípravek je v členských státech EHP registrován pod těmito názvy:

Belgie

Paroxetine EG 10, 20, 30, 40 mg tabletten

Kypr

Arketis 10, 20, 30, 40 mg tablets

Česká republika

Arketis 20 mg

Estonsko

Arketis 10, 20, 30, 40 mg tablets

Řecko

Paroxia 20, 30, 40 mg

Litva

Arketis 10, 20, 30, 40 mg tablets

Lucembursko

Paroxetine EG 10, 20, 30, 40 mg tabletten

Lotyšsko

Arketis 10, 20, 30, 40 mg tablets

Malta

Arketis 10, 20, 30, 40 mg tablets

Nizozemsko

Paroxetine 10, 20, 30, 40 mg tabletten

Polsko

Arketis 10, 20, 30, 40 mg tablets

Švédsko

Arketis 10, 20, 30, 40 mg tablets

Slovensko

Arketis 10, 20, 30, 40 mg tablets

Itálie

Paroxetina GERMED 10, 20, 30, 40 mg compresse

Tato příbalová informace byla naposledy revidována : 12.10.2011

Příloha č. 3 k rozhodnutí o změně registrace sp. zn. sukls32791/2011

a příloha k sp. zn. sukls40883/2009, sukls109435/2010

SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU

1. NÁZEV PŘÍPRAVKU

ARKETIS 20 mg

2. KVALITATIVNÍ I KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ

Jedna tableta obsahuje paroxetinum 20 mg (jako paroxetini hydrochloridum).

Pomocné látky viz bod 6.1.

3. LÉKOVÁ FORMA

Tablety.

Ploché, téměř bílé, kulaté tablety se zkosenými hranami, na jedné straně s vyraženým označením „20“, na druhé straně s půlicí rýhou. Tabletu lze rozdělit na stejné dávky.

4. KLINICKÉ ÚDAJE

4.1

Terapeutické indikace

Paroxetin je indikován k léčbě těchto onemocnění:



Depresivní epizody



Obsedantně-kompulzivní porucha (OCD)



Panická porucha s agorafobií nebo bez ní



Sociální úzkostná porucha / Sociální fobie



Generalizovaná úzkostná porucha



Posttraumatická stresová porucha

4.2

Dávkování a způsob podání

Paroxetin se doporučuje užívat jednou denně ráno společně s jídlem. Tableta by se měla polykat vcelku, neměla by se žvýkat. Pro perorální podání.

Depresivní epizody

Doporučené dávkování je 20 mg denně. Obvykle se zlepšení stavu u pacientů projeví už po prvním týdnu léčby, ale může být zřetelné až od druhého týdne léčby. Tak jako u všech antidepresivních léků se musí dávkování podle potřeby hodnotit a upravovat v průběhu 3 až 4 týdnů od začátku léčby a potom vždy, pokud to bude klinicky vhodné. U některých pacientů s nedostatečnou odpovědí na 20 mg se tato dávka může podle odpovědi pacienta postupně zvyšovat po 10 mg až na maximální dávku 50 mg/den.

Pacienti s depresí mají být léčeni po dobu alespoň 6 měsíců, aby se zajistilo, že u nich již nepřetrvávají žádné symptomy.

Obsedantně-kompulzivní porucha (OCD)

Doporučená denní dávka je 40 mg. Pacienti mají začít dávkou 20 mg denně a tato dávka se může postupně zvyšovat po 10 mg až do výše doporučené dávky. V případě, že po několika týdnech podávání doporučené

dávky nebude pozorována dostatečná odpověď, může být u některých pacientů přínosné postupné zvýšení dávky až na 60 mg denně. Pacienti s OCD se mají léčit dostatečně dlouho, aby se zajistilo, že u nich již nepřetrvávají žádné symptomy. Tato doba může trvat několik měsíců i déle (viz bod 5.1).

Panická porucha s agorafobií nebo bez ní

Doporučené dávkování je 40 mg denně. Pacienti mají začít s dávkou 10 mg denně a tato dávka se může podle odpovědi pacienta postupně zvyšovat po 10 mg až na doporučenou dávku.

Nízká úvodní dávka se doporučuje proto, aby se minimalizovalo potenciální zhoršení symptomů panického syndromu, k čemuž obvykle dochází v časných stádiích léčby této poruchy. V případě, že po několika týdnech léčby doporučenou dávkou nebude pozorovaná dostatečná odpověď, může být u některých pacientů přínosné postupné zvýšení dávky až na 60 mg denně.

Pacienti s panickou poruchou se mají léčit dostatečně dlouho, aby se zajistilo, že u nich již nepřetrvávají žádné symptomy. To může trvat několik měsíců i déle (viz bod 5.1).

Sociální úzkostná porucha / Sociální fobie

Doporučené dávkování je 20 mg denně. V případě, že po několika týdnech léčby doporučenou dávkou nebude pozorovaná dostatečná odpověď, může být u některých pacientů vhodné postupné zvyšování dávky po 10 mg až na 50 mg denně. Dlouhodobé užívání se musí pravidelně vyhodnocovat (viz bod 5.1).

Generalizovaná úzkostná porucha

Doporučené dávkování je 20 mg denně. V případě, že po několika týdnech léčby doporučenou dávkou nebude pozorovaná dostatečná odpověď, může být u některých pacientů vhodné postupné zvyšování dávky po 10 mg až na 50 mg denně. Dlouhodobé užívání se musí pravidelně vyhodnocovat (viz bod 5.1).

Posttraumatická stresová porucha

Doporučené dávkování je 20 mg denně. V případě, že po několika týdnech léčby doporučenou dávkou nebude pozorovaná dostatečná odpověď, může být u některých pacientů vhodné postupné zvyšování dávky po 10 mg až na 50 mg denně. Dlouhodobé užívání se musí pravidelně vyhodnocovat (viz bod 5.1).

VŠEOBECNÉ INFORMACE

Příznaky z vysazení pozorované po přerušení podávání paroxetinu

Náhlému přerušení užívání je třeba se vyhnout (viz bod 4.4 a 4.8). Režim postupného snižování dávky uplatněný v klinických studiích spočíval ve snižování denní dávky po 10 mg v týdenních intervalech. Pokud se po snížení dávky nebo po přerušení léčby objeví nesnesitelné symptomy, může se zvážit pokračování v léčbě předtím předepsanou dávkou. Následně může lékař pokračovat ve snižování dávky, ale pomaleji.

ZVLÁŠTNÍ SKUPINY PACIENTŮ

Starší lidé

U starších lidí se vyskytují zvýšené plazmatické koncentrace paroxetinu, dosažené hodnoty se však překrývají s rozmezím hodnot pozorovaných u mladších pacientů. Dávkování se má začít počáteční dávkou pro dospělé. U některých pacientů může být zvyšování dávky užitečné, ale neměla by být překročena dávka 40 mg denně.

Děti a mladiství (7–17 let)

Paroxetin se nesmí používat k léčbě dětí a mladistvých, protože v kontrolovaných klinických studiích se zjistilo, že paroxetin je spojován se zvýšeným rizikem sebevražedného a nepřátelského chování (hostility). V těchto studiích kromě toho nebyla dostatečně potvrzena účinnost (viz bod 4.4 a 4.8).

Děti do 7 let

U dětí do 7 let nebylo použití paroxetinu zkoumáno. Paroxetin se nesmí používat, protože v této skupině nebyla potvrzena jeho bezpečnost a účinnost.

Porucha funkce ledvin/jater

U pacientů s těžkou poruchou funkce ledvin (clearance kreatininu je menší než 30 ml/min) nebo u pacientů s poruchou funkce jater dochází ke zvýšení plazmatických koncentrací paroxetinu. Dávkování se proto musí omezit na spodní hranici doporučeného dávkování.

4.3

Kontraindikace

Známá přecitlivělost na paroxetin nebo na jakoukoliv pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1.

Paroxetin je kontraindikovaný v kombinaci s inhibitory monoaminooxidázy (IMAO).

Za výjimečných okolností může být v kombinaci s paroxetinem podán linezolid (antibiotikum, které je reverzibilní neselektivní IMAO). Musí však být zajištěno pečlivé sledování příznaků serotoninového syndromu a měření krevního tlaku (viz bod 4.5).

Léčba paroxetinem se může začít:



po dvou týdnech po přerušení podávání ireverzibilního IMAO, nebo



nejméně po 24 hodinách po přerušení podávání reverzibilního IMAO (např. moklobemid, linezolid,

methylthioninium chlorid (methylenová modř – předoperační vizualizační činidlo, které je reverzibilním neselektivním IMAO)).

Mezi přerušením léčby paroxetinem a začátkem léčby jakýmkoliv IMAO musí uplynout nejméně jeden týden.

Paroxetin by neměl být používán v kombinaci s thioridazinem, protože tak jako jiné léky, které inhibují jaterní enzym CYP450 2D6, může paroxetin zvýšit plazmatické hladiny thioridazinu (viz bod 4.5).Podávání samotného thioridazinu může vést k prodloužení QTc intervalu ve spojení se závažnou komorovou arytmií jako je torsades de pointes a náhlou smrtí.

Paroxetin by neměl být používán v kombinaci s pimozidem (viz bod 4.5)

4.4

Zvláštní upozornění a opatření pro použití

Léčbu paroxetinem lze opatrně začít až po dvou týdnech po ukončení léčby ireverzibilním IMAO anebo po 24 hodinách po ukončení léčby reverzibilním IMAO. Dávky paroxetinu se mají postupně zvyšovat do té doby, než se dosáhne optimální odpovědi (viz bod 4.3 a bod 4.5).

Děti a dospívajících do 18 let

Paroxetin by neměl být použit k terapii dětí a dospívajících do 18 let. Sebevražedné chování (pokus o sebevraždu a sebevražedné myšlenky) a hostilita (převážně agresivita, opoziční chování a hněv) byly v klinických studiích mnohem častěji pozorovány u dětí a dospívajících léčených antidepresivy v porovnání s těmi, kteří byli léčeni placebem. Nicméně jestliže je na základě klinické potřeby přeci jen rozhodnuto o léčbě, pak by pacient měl být pečlivě sledován pro výskyt sebevražedných symptomů. Navíc nejsou k dispozici dostačující údaje o dlouhodobé bezpečnosti použití u dětí a dospívajících týkající se růstu, dospívání a rozvoje kognitivních a behaviorálních funkcí.

Sebevražda/sebevražedné myšlenky nebo zhoršení klinického stavu

Deprese je spojena se zvýšeným rizikem sebevražedných myšlenek, sebepoškozování a sebevraždy (příhody související se sebevraždou). Riziko přetrvává, dokud nedojde k významné remisi. Jelikož se zlepšení nemusí projevit během několika prvních nebo i dalších týdnů léčby, měli by být pacienti pečlivě sledováni až do té doby, dokud k tomuto zlepšení nedojde. Všeobecnou klinickou zkušeností je, že se riziko sebevraždy může v časných stádiích uzdravování zvýšit.

Také další psychiatrická onemocnění, u nichž je paroxetin předepisován, mohou být doprovázena zvýšeným rizikem příhod souvisejících se sebevraždou. Navíc mohou být tyto stavy komorbidní s depresivní epizodou. Při léčbě pacientů s dalšími psychiatrickými onemocněními se proto musí dodržovat stejná opatření, jako při léčbě pacientů s depresivní epizodou.

Pacienti, kteří mají v anamnéze před zahájením léčby příhody související se sebevraždou, nebo ti kteří vykazují významný stupeň sebevražedné představivosti před zahájením léčby, mají vyšší riziko sebevražedných myšlenek nebo pokusů o sebevraždu a musí být během léčby pečlivě sledováni.

Meta-analýza placebem kontrolovaných klinických studií prováděných na dospělých trpících psychiatrickými poruchami prokázala ve srovnání s placebem vyšší riziko sebevražedného chování u mladých dospělých do 25 let léčených antidepresivy (viz také bod 5.1).

Pacienti, a zvláště ti, kteří mají zvýšené riziko, by měli být během léčby pečlivě sledováni, a to především na začátku léčby a po změně dávkování. Pacienti (a jejich ošetřovatelé) by měli být upozorněni na to, že je nutné sledovat jakékoliv zhoršení jejich stavu, výskyt sebevražedného chování nebo myšlenek a neobvyklých změn chování a na to, že pokud se tyto příznaky objeví, musí okamžitě vyhledat lékařskou pomoc.

Akatizie/psychomotorický neklid

Použití paroxetinu bylo spojeno s rozvojem akatizie, která je charakterizována vnitřním pocitem neklidu a psychomotorickou agitovaností, jako je neschopnost sedět nebo stát v klidu, obvykle spojené se subjektivní tísní. Akatizie je nejčastější během prvních týdnů léčby. U pacientů, u nichž dojde k těmto symptomům, může být zvyšování dávky škodlivé.

Serotoninový syndrom/neuroleptický maligní syndrom

Ve vzácných případech může v souvislosti s léčbou paroxetinem dojít k rozvoji serotoninového syndromu nebo příznaků podobných neuroleptickému malignímu syndromu, zvláště pokud se podává v kombinaci s dalšími serotonergními a/nebo neuroleptickými léky. Vzhledem k tomu, že tyto syndromy mohou vést k potenciálně život ohrožujícím stavům, musí se léčba paroxetinem přerušit, pokud se takové příznaky (charakterizované skupinou symptomů jako jsou hypertermie, rigidita, myoklonie, autonomní nestabilita s možnými rychlými výkyvy vitálních funkcí, změny v duševním stavu zahrnující zmatenost, podrážděnost, extrémní agitovanost s progresí do deliria a komatu) vyskytnou a musí se začít podpůrná symptomatická léčba. Paroxetin se nesmí používat s prekurzory serotoninu (jako je L-tryptofan, oxitriptan) z důvodu rizika serotonergního syndromu (viz bod 4.3 a bod 4.5).

Mánie

Tak jako u všech antidepresiv se paroxetin musí používat opatrně u pacientů s mánií v anamnéze. Podávání paroxetinu se musí přerušit u každého pacienta, u něhož začne manická fáze.

Porucha funkce ledvin/jater

Opatrnost se doporučuje u pacientů s těžkou poruchou funkce ledvin nebo u pacientů s poruchou funkce jater (viz bod 4.2 Dávkování a způsob podání).

Diabetes

U pacientů s diabetem může léčba SSRI změnit kontrolu glykémie. Může být nutné upravit dávkování inzulinu a/nebo perorálních antidiabetik.

Epilepsie

Tak jako u ostatních antidepresiv se paroxetin musí používat opatrně u pacientů s epilepsií.

Záchvaty

Celkový výskyt záchvatů je u pacientů léčených paroxetinem menší než 0,1%. Podávání léku se musí přerušit, pokud u pacienta dojde k záchvatu.

Elektrokonvulzivní léčba (ECT)

Se souběžným použitím paroxetinu a ECT je málo klinických zkušeností.

Glaukom

Tak jako u ostatních léků ze skupiny SSRI může paroxetin způsobovat mydriázu, a proto se musí u pacientů, kteří trpí glaukomem s uzavřeným úhlem nebo s glaukomem v anamnéze, používat s opatrností.

Onemocnění srdce

U pacientů s onemocněním srdce je nutné dodržovat obvyklá opatření.

Hyponatrémie

Hyponatrémie byla hlášena vzácně, a to především u starších lidí. Opatrnosti je potřeba i u pacientů vystavených riziku vzniku hyponatrémie, např. z důvodu současně používaných léků a cirhózy.Hyponatrémie po přerušení léčby paroxetinem obvykle odezní.

Krvácení

U léků ze skupiny SSRI byly hlášeny případy krvácení do kůže jako je ekchymóza a purpura. Hlášeny byly i další projevy krvácení, např. gastrointestinální krvácení. U starších pacientů je riziko zvýšené.

Opatrnost se doporučuje u pacientů užívajících léky ze skupiny SSRI současně s perorálními antikoagulancii, s léky, o kterých je známo, že ovlivňují funkci krevních destiček anebo s dalšími léky, které mohou zvýšit riziko krvácení (např. s atypickými antipsychotiky jako je klozapin, fenothiaziny, většina TCA, kyselina acetylsalicylová, NSAID, inhibitory COX-2), stejně i u pacientů, kteří mají v anamnéze poruchy krvácení anebo stavy, které je mohou predisponovat ke krvácení.

Interakce s tamoxifenem

Paroxetin, silný inhibitor CYP2D6, může způsobovat snížení koncentrace endoxifenu, jednoho z nejdůležitějších aktivních metabolitů tamoxifenu. Proto by se paroxetin během léčby tamoxifenem pokud možno neměl užívat (viz bod 4.5).

Příznaky z vysazení pozorované po přerušení léčby paroxetinem

Abstinenční příznaky se po přerušení léčby vyskytují často, zvláště pokud je přerušení náhlé (viz bod 4.8Nežádoucí účinky). V klinických studiích se nežádoucí účinky po přerušení léčby vyskytly u 30% pacientů léčených paroxetinem oproti 20% pacientů léčených placebem. Výskyt příznaků z vysazení neznamená, že by byl přípravek návykový nebo vytvářel závislost

Riziko výskytu příznaků z vysazení může záviset na několika faktorech, včetně délky trvání léčby, použité dávky a rychlosti snižování dávky.

Byly hlášeny závratě, smyslové poruchy (včetně parestézie, pocitů elektrických šoků a tinitu), poruchy spánku (včetně intenzivních snů), agitovanost nebo úzkost, nauzea, tremor, zmatenost, pocení, bolest hlavy, průjem, palpitace, emocionální nestabilita, podrážděnost a zrakové poruchy. Tyto symptomy jsou obvykle mírné až středně těžké intenzity, u některých pacientů však mohou být těžké. Obvykle se vyskytují během prvních dní po přerušení léčby, ale vzácně byly symptomy hlášeny u pacientů, kteří neúmyslně vynechali dávku. Tyto symptomy obvykle samovolně odeznívají a většinou odezní do dvou týdnů, i když u některých jedinců mohou přetrvávat déle (2–3 měsíce i déle).

Z tohoto důvodu se při přerušení léčby doporučuje, aby se dávka paroxetinu snižovala postupně po dobu několika týdnů anebo měsíců podle potřeb pacienta (viz Příznaky z vysazení pozorované po přerušení léčby paroxetinem, bod 4.2).

4.5

Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce

Serotonergní léky

Tak jako u ostatních léků ze skupiny SSRI, může současné podávání se serotonergními léky vést k výskytu účinků souvisejících s 5-HT (serotoninový syndrom: viz bod 4.4). Pokud jsou serotonergní léky (jako L-tryptofan, triptany, tramadol, linezolid, methylthioninium chlorid (methylenová modř), SSRI, lithium, petidin a přípravky obsahující třezalku tečkovanou - Hypericum perforatum) podávány současně s paroxetinem, doporučuje se opatrnost a pečlivé klinické sledování pacienta. Opatrnost se doporučuje také u fentanylu užívaného při celkové anestezii nebo při léčbě chronické bolesti. Současné užívání paroxetinu a IMAO je kontraindikováno z důvodu rizika vzniku serotoninového syndromu (viz bod 4.3).

Pimozid

Při podání jedné nízké dávky pimozidu (2 mg) spolu s 60 mg paroxetinu byly během studie pozorovány v průměru 2,5krát vyšší hladiny pimozidu. To lze vysvětlit známými CYP2D6 inhibičními vlastnostmi paroxetinu. Vzhledem k nízkému terapeutickému indexu pimozidu a jeho známé schopnosti prodlužovat interval QT je současné použití pimozidu a paroxetinu kontraindikováno (viz bod 4.3).

Enzymy metabolizující léky

Metabolismus a farmakokinetiku paroxetinu může ovlivnit indukce nebo inhibice enzymů metabolizujících léky. Pokud se paroxetin má podávat současně se známým inhibitorem enzymů metabolizujících léky, musí se zvážit podání dávek na spodní hranici doporučeného dávkování.

Pokud se má lék podávat současně se známými induktory enzymů metabolizujících léky (např. s karbamazepinem, rifampicinem, fenobarbitalem, fenytoinem) nebo s fosamprenavirem/ritonavirem, není potřebná žádná úprava úvodního dávkování. Jakákoliv úprava dávkování paroxetinu (ať už po zahájení léčby nebo po přerušení podávání induktoru enzymů) se má řídit klinickým účinkem (snášenlivost a účinnost).

Fosamprenavir/ritonavir

Současné podávání fosamprenaviru/ritonaviru v dávce 700/100 mg podávané dvakrát denně a paroxetinu v dávce 20 mg podávané jedenkrát denně zdravým dobrovolníkům po dobu 10 dní vede k signifikantnímu snížení plazmatických hladin paroxetinu přibližně o 55%. Plazmatické hladiny fosamprenaviru/ritonaviru byly během současného podávání s paroxetinem blízké referenčním hodnotám jiných studií, což naznačuje, že paroxetin neměl signifikantní vliv na metabolismus fosamprenaviru/ritonaviru. Údaje o efektu dlouhodobého současného podávání paroxetinu a fosamprenaviru/ritonaviru (přesahujícího 10 dní) nejsou k dispozici.

Procyklidin

Každodenní podávání paroxetinu významně zvyšuje plazmatické hladiny procyklidinu. Pokud se projeví anticholinergní účinky, musí se dávka procyklidinu snížit.

Antikonvulziva

Karbamazepin, fenytoin, valproát sodný: Nezdá se, že by současné podávání mělo účinek na farmakokinetický nebo farmakodynamický profil u pacientů s epilepsií.

Inhibiční potenciál paroxetinu vůči CYP2D6

Tak jako ostatní antidepresiva, včetně ostatních SSRI, inhibuje paroxetin jaterní enzym CYP2D6 cytochromu P450. Inhibice CYP2D6 může vést ke zvýšeným plazmatickým koncentracím současně podávaných léků, které jsou metabolizovány tímto enzymem. Patří mezi ně některá tricyklická antidepresiva (např. klomipramin, nortriptylin a desipramin), fenothiazinová neuroleptika (např. perfenazin a thioridazin, viz bod 4.3), risperidon, atomoxetin, některá antiarytmika typu 1c (např. propafenon a flekainid) a metoprolol. Při léčbě srdeční nedostatečnosti se nedoporučuje používat paroxetin v kombinaci s metoprololem, a to z důvodu nízkého terapeutického indexu metoprololu u této indikace.

V literatuře byla popsána farmakokinetická interakce mezi inhibitory CYP2D6 a tamoxifenem projevující se65–75% snížením plazmatických hladin jednoho z aktivních metabolitů tamoxifenu – endoxifenu.V některých studiích bylo hlášeno snížení účinnosti tamoxifenu při současném použití s některými SSRI. Protože nelze vyloučit snížení účinku tamoxifenu, jeho současné podávání se silnými inhibitory CYP2D6 (včetně paroxetinu) je třeba se pokud možno vyhnout (viz bod 4.4).

Alkohol

Tak jako u ostatních psychotropních léků se pacienti musí upozornit na to, že během užívání paroxetinu se mají vyvarovat konzumace alkoholu.

Perorální antikoagulancia

Mezi paroxetinem a perorálními antikoagulancii se může vyskytnout farmakodynamická interakce. Současné použití paroxetinu a perorálních antikoagulancií může vést ke zvýšené antikoagulační aktivitě

a riziku krvácení. Paroxetin se proto musí používat opatrně u pacientů, kteří jsou léčeni perorálními antikoagulancii (viz bod 4.4).

NSAID a kyselina acetylsalicylová a další antikoagulační léky

Mezi paroxetinem a NSAID/kyselinou acetylsalicylovou může dojít k farmakodynamické interakci. Současné použití paroxetinu a NSAID/kyseliny acetylsalicylové může vést ke zvýšenému riziku krvácení (viz bod 4.4).

Opatrnost se doporučuje u pacientů užívajících SSRI současně s perorálními antikoagulancii, s léky, o kterých víme, že ovlivňují funkci krevních destiček anebo s dalšími léky, které mohou zvýšit riziko krvácení (např. s atypickými antipsychotiky jako je klozapin, fenothiaziny, většina TCA, kyselina acetylsalicylová, NSAID, inhibitory COX-2), stejně jako u pacientů, kteří mají v anamnéze poruchy krvácení nebo stavy, které je mohou predisponovat ke krvácení.

4.6

Fertilita, těhotenství a kojení

Fertilita

Některé klinické studie ukázaly, že SSRI (včetně paroxetinu) mohou ovlivnit kvalitu spermatu. Tento účinek se zdá být reverzibilní – odezní po ukončení léčby. Tyto studie nezkoumaly vliv na fertilitu, nicméně změna kvality spermatu může u některých mužů fertilitu ovlivnit.

Těhotenství

Některé epidemiologické studie ukazují na zvýšené riziko vrozených malformací, zvláště kardiovaskulárních (např. defekty komorového a síňového septa) spojených s užíváním paroxetinu během prvního trimestru. Mechanismus není znám. Data ukazují, že riziko narození dítěte s kardiovaskulárním defektem je menší než 2/100 v porovnání s výskytem těchto defektů v populaci obecně, který je přibližně 1/100.

Paroxetin se má užívat v průběhu těhotenství jen v případě nutnosti. U žen, které plánují otěhotnění nebo které otěhotní v průběhu léčby, musí lékař zvážit alternativní léčbu. Je třeba se vyhnout náhlému přerušení léčby v průběhu těhotenství (viz Příznaky z vysazení pozorované po přerušení podávání paroxetinu, bod 4.2).

Pokud matky pokračovaly v užívání paroxetinu v pozdějších stádiích těhotenství, zvláště ve třetím trimestru, je třeba novorozence sledovat.

U novorozence, jehož matka užívala paroxetin v pozdějších stádiích těhotenství, se mohou vyskytnout následující symptomy: respirační potíže, cyanóza, apnoe, záchvaty, nestabilita teploty, porucha příjmu potravy, zvracení, hypoglykémie, hypertonie, hypotonie, hyperreflexie, tremor, nervozita, podrážděnost, letargie, nepřetržitý pláč, spavost a poruchy spánku. Tyto symptomy mohou být buď důsledkem serotonergních účinků anebo abstinenčních příznaků. Ve většině případů začnou komplikace okamžitě nebo krátce po porodu (do 24 hodin).

Epidemiologické studie ukázaly, že užívání SSRI v těhotenství, zvláště na konci těhotenství, může zvýšit riziko úporné plicní hypertenze u novorozenců (PPHN). Pozorované riziko bylo asi 5 případů na 1000 těhotenství. Výskyt tohoto defektu v populaci obecně je 1 až 2 případy na 1000 těhotenství.

Studie na zvířatech prokázaly reprodukční toxicitu, ale neprokázaly přímé škodlivé účinky na těhotenství, embryonální/fetální vývoj, porod nebo postnatální vývoj (viz bod 5.3 Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti).

Kojení

Malé množství paroxetinu se vylučuje do mateřského mléka. V publikovaných studiích byly sérové koncentrace u kojených dětí nedetekovatelné (méně než 2 ng/ml) anebo velmi nízké (méně než 4 ng/ml).U těchto kojenců nebyly pozorovány žádné známky účinku léku. Jelikož se nepředpokládá žádný vliv, je možné kojení zvážit.

4.7

Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje

Klinické zkušenosti ukázaly, že léčba paroxetinem není spojena s ovlivněním kognitivních nebo psychomotorických funkcí. Tak jako u všech léků působících na psychiku však musí pacienti být opatrní, pokud jde o jejich schopnost řídit vozidlo a obsluhovat stroje.

I když paroxetin nezvyšuje účinky alkoholu na mentální a motorické funkce, současné užívání paroxetinu a alkoholu se nedoporučuje.

4.8

Nežádoucí účinky

S pokračující léčbou se může intenzita a frekvence některých níže uvedených nežádoucích účinků snižovat a obvykle není nutno léčbu ukončit. Nežádoucí účinky jsou seřazeny podle orgánových systémů a frekvence výskytu. Frekvence výskytu nežádoucích účinků jsou definovány takto:

Velmi časté (≥1/10)

Časté (≥1/100 až <1/10)

Méně časté (≥1/1000 až <1/100)

Vzácné (≥1/10000 až < 1/1000)

Velmi vzácné (<1/10000)

Není známo (z dostupných údajů nelze určit)

Poruchy krve a lymfatického systému

Méně časté: abnormální krvácení převážně do kůže a sliznic (většinou se jednalo o ekchymózy)

Velmi vzácné: trombocytopenie

Poruchy imunitního systému

Velmi vzácné: alergické reakce (včetně kopřivky a angioedému)

Endokrinní poruchy

Velmi vzácné: syndrom nepřiměřené sekrece antidiuretického hormonu (SIADH)

Poruchy metabolismu a výživy

Časté: zvýšené hladiny cholesterolu, snížená chuť k jídlu

Vzácné: hyponatrémie

Hyponatrémie se vyskytovala většinou u starších pacientů, což může být někdy způsobeno syndromem nepřiměřené sekrece antidiuretického hormonu (SIADH).

Psychiatrické poruchy

Časté: spavost, nespavost, motorický neklid (agitovanost), abnormální sny (včetně nočních můr)

Méně časté: zmatenost, halucinace

Vzácné: manické reakce, úzkost, depersonalizace, záchvaty paniky, akatizie (viz bod 4.4).

Není známo: sebevražedné myšlenky a sebevražedné chování

Během užívání paroxetinu nebo záhy po přerušení léčby byly hlášeny případy sebevražedných myšlenek a sebevražedného chování (viz bod 4.4).

Tyto symptomy mohou být i důsledkem základního onemocnění.

Poruchy nervového systému

Časté: závrať, třes, bolest hlavy, poruchy soustředění

Méně časté: extrapyramidové poruchy

Vzácné: křeče, syndrom neklidných nohou (RLS)

Velmi vzácné: serotoninový syndrom (mezi symptomy patří motorický neklid, zmatenost, pocení, halucinace, hyperreflexie, myoklonie, svalový třes, tachykardie a tremor)

U pacientů užívajících neuroleptika nebo trpících poruchami motoriky byly ojediněle pozorovány poruchy extrapyramidových funkcí včetně orofaciální dystonie.

Poruchy oka

Časté: rozmazané vidění

Méně časté: mydriáza (viz bod 4.4).

Velmi vzácné: akutní glaukom

Poruchy ucha a labyrintu

Neznámá frekvence: tinitus

Srdeční poruchy

Méně časté: sinusová tachykardie

Vzácné: bradykardie

Cévní poruchy

Méně časté: přechodné zvýšení nebo snížení krevního tlaku, posturální hypotenze

Při užívání paroxetinu může dojít k přechodnému zvýšení nebo snížení krevního tlaku, a to obvykle u pacientů, kteří již dříve trpěli hypertenzí či úzkostí.

Respirační, hrudní a mediastinální poruchy

Časté: zívání

Gastrointestinální poruchy

Velmi časté: nauzea

Časté: zácpa, průjem, zvracení, sucho v ústech

Velmi vzácné: gastrointestinální krvácení

Poruchy jater a žlučových cest

Vzácné: zvýšení hodnot jaterních enzymů

Velmi vzácné: poruchy funkce jater (např. hepatitida, někdy spojená se žloutenkou a/nebo selháním jater)

Bylo pozorováno zvýšení hodnot jaterních enzymů. Při postmarketingovém sledování byly u pacientů užívajících paroxetin velmi vzácně hlášeny jaterní poruchy (např. hepatitida, někdy spojená se žloutenkou a/nebo selháním jater). Dojde-li k dlouhodobému zvýšení hodnot jaterních testů, mělo by se zvážit vysazení paroxetinu.

Poruchy kůže a podkožní tkáně

Časté: pocení

Méně časté: kožní vyrážky, pruritus

Velmi vzácné: závažné kožní reakce (včetně erythema multiforme, Stevens-Johnosonova syndromu a toxické epidermální nekrolýzy), fotosenzitivní reakce

Poruchy ledvin a močových cest

Méně časté: retence moči, inkontinence moči

Poruchy reprodukčního systému a prsu

Velmi časté: poruchy sexuálních funkcí

Vzácné: hyperprolaktinémie, galaktorea

Velmi vzácné: priapismus

Poruchy svalové a kosterní soustavy a pojivové tkáně

Vzácné: artralgie, myalgie

Účinky skupiny léčiv

Epidemiologické studie, především ty, které byly provedené u pacientů ve věku 50 let a výše, ukázaly zvýšené riziko fraktur kostí u těch pacientů, kteří užívají selektivní inhibitory zpětného vychytávání serotoninu (SSRI) nebo tricyklická (TCA) antidepresiva. Mechanismus vzniku tohoto rizika není znám.

Celkové poruchy a reakce v místě aplikace

Časté: astenie, přírůstek tělesné hmotnosti

Velmi vzácné: periferní edém

Příznaky z vysazení pozorované po přerušení léčby paroxetinem

Časté: závrať, smyslové poruchy, poruchy spánku, úzkost, bolest hlavy

Méně časté: agitovanost, nauzea, tremor, zmatenost, pocení, emocionální nestabilita, zrakové poruchy, palpitace, průjem, podrážděnost

Vysazení paroxetinu (zvláště pokud je náhlé) často vede k příznakům z vysazení. Hlášené byly závratě, smyslové poruchy (včetně parestezie, pocitů elektrických šoků a tinitu), poruchy spánku (včetně intenzivních snů), agitovanost nebo úzkost, nauzea, tremor, zmatenost, pocení, bolest hlavy, průjem, palpitace, emocionální nestabilita, podrážděnost a zrakové poruchy. Tyto symptomy jsou obvykle mírné až středně těžké intenzity a přechodné, ale u některých pacientů mohou být těžké a/nebo dlouhodobé. Z tohoto důvodu se doporučuje postupné snižování dávky v případě, že už léčba paroxetinem není nutná (viz bod 4.2a bod 4.4).

Nežádoucí účinky získané z pediatrických klinických studií

Byly pozorovány tyto nežádoucí účinky: zvýšená míra sebevražedného chování (zahrnující pokusy o sebevraždu a sebevražedné myšlenky), sebepoškozující chování a zvýšená míra nepřátelství.Sebevražedné myšlenky a pokusy o sebevraždu byly pozorované hlavně v klinických studiích u mladistvých s depresivní epizodou. Zvýšená míra nepřátelského chování se vyskytovala hlavně u dětí s obsedantně-kompulzivní poruchou a zvláště u mladších dětí ve věku do 12 let.

Další pozorované nežádoucí účinky jsou: snížená chuť k jídlu, tremor, pocení, hyperkineze, agitovanost, emocionální labilita (včetně pláče a změn nálady), nežádoucí účinky spojené s krvácením, zejména kůže a sliznic.

Účinky pozorované po přerušení podávání nebo snížení dávky paroxetinu jsou: emocionální labilita (včetně pláče, změn nálady, sebepoškozování, sebevražedných myšlenek a pokusů o sebevraždu), nervozita, závrať, nauzea a bolest břicha (viz bod 4.4).

Viz též bod 5.1 pro více informací o pediatrických klinických studiích.

4.9

Předávkování

Symptomy a příznaky

Z dostupných informací o předávkování paroxetinem je zřejmé jeho široké bezpečnostní rozmezí.

Zkušenosti s předávkováním paroxetinem ukázaly, že kromě příznaků uvedených v bodě 4.8 byly hlášenyhorečka a mimovolné svalové kontrakce. Pacienti se obvykle uzdravili bez závažných následků, a to i v případech kdy užili jednotlivé dávky až 2000 mg. Vzácně byly hlášeny nežádoucí účinky jako bezvědomí nebo změny EKG, velmi vzácně s fatálním výsledkem, a to zvláště v případech, kdy byl paroxetin kombinován s dalšími psychotropními látkami, ať už s alkoholem nebo bez něj.

Léčba

Není známo specifické antidotum.

Léčba by měla spočívat v aplikaci všeobecných opatření, která jsou platná pro léčbu předávkování jakýmkoliv antidepresivem. Během několika hodin po předávkování může být zváženo podání 20–30 g aktivního uhlí, aby se snížila absorpce paroxetinu. Doporučuje se podpůrná péče s častým monitorováním vitálních funkcí a pečlivé sledování. Péče o pacienta by měla být podle klinické indikace.

5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI

5.1

Farmakodynamické vlastnosti

Farmakoterapeutická skupina: Antidepresiva - selektivní inhibitory zpětného vychytávání serotoninu.

ATC kód: N06AB05.

Mechanismus účinku

Paroxetin je účinný a selektivní inhibitor vychytávání 5-hydroxytryptaminu (5-HT, serotoninu) a předpokládá se, že jeho antidepresivní účinek a účinnost v léčbě OCD, sociální úzkosti/sociální fobie, generalizované úzkostné poruchy, posttraumatické stresové poruchy a panické poruchy souvisí právě se specifickou inhibicí vychytávání 5-HT v mozkových neuronech.

Paroxetin není chemicky příbuzný s tricyklickými nebo tetracyklickými antidepresivy, ani s většinou ostatních antidepresiv.

Paroxetin má nízkou afinitu k muskarinovým cholinergním receptorům. Při studiích prováděných na zvířatech byly zjištěny jen slabé anticholinergní vlastnosti.

Ve shodě s uvedenou selektivitou ukazují studie prováděné in vitro, že paroxetin má na rozdíl od tricyklických antidepresiv nízkou afinitu k alfa1-, alfa2- a beta-adrenergním receptorům, k dopaminovým (D2), různým 5-HT1, 5-HT2 a histaminovým (H1) receptorům. Této nízké interakci s postsynaptickými receptory in vitro odpovídají i výsledky studií in vivo, při nichž nedochází k útlumu CNS ani k hypotenznímu účinku.

Farmakodynamické účinky

Paroxetin neovlivňuje psychomotorické funkce a nepotencuje depresivní účinek etanolu.

Tak jako u ostatních selektivních inhibitorů zpětného vychytávání 5-HT, paroxetin způsobuje příznaky nadměrné stimulace 5-HT receptorů, podá-li se zvířatům, kterým byly předtím podány jiné inhibitory monoaminooxidázy (IMAO) nebo tryptofan.

Behaviorální a EEG studie naznačují, že paroxetin má v dávce, která obvykle převyšuje dávky potřebné pro inhibici resorpce 5-HT, slabý stimulační účinek. Stimulace není amfetaminové povahy.

Na základě studií na zvířatech se prokázalo, že kardiovaskulární systém snáší paroxetin bez obtíží.Paroxetin nevyvolává po podání zdravým dobrovolníkům klinicky významné změny krevního tlaku, tepové frekvence ani EKG.

Klinické studie svědčí o tom, že paroxetin má na rozdíl od antidepresiv, které inhibují zpětné vychytávánínoradrenalinu, mnohem menší tendenci inhibovat antihypertenzivní účinky guanetidinu.

V léčbě depresivních poruch je účinnost paroxetinu srovnatelná se standardními antidepresivy.

Existují určité důkazy o tom, že paroxetin může být terapeuticky úspěšný i u pacientů, kteří na léčbu standardními antidepresivy nereagují.

Ranní užívání paroxetinu nemá negativní vliv na kvalitu ani na délku spánku. Kromě toho je pravděpodobné, že jako reakci na léčbu budou pacienti pozorovat zlepšení spánku.

Analýza sebevražednosti u dospělých

Na paroxetin zaměřená analýza placebem kontrolovaných klinických studií prováděných na dospělých trpících psychiatrickými poruchami prokázala vyšší frekvenci výskytu sebevražedného chování u mladých dospělých (ve věku 18 až 24 let) léčených paroxetinem ve srovnání s placebem (2,19% oproti 0,92%). Ve starších věkových skupinách nebylo takové zvýšení pozorováno. U dospělých trpících depresivní poruchou (ve všech věkových skupinách) došlo ke zvýšení frekvence výskytu sebevražedného chování u pacientů léčených paroxetinem ve srovnání s placebem 0,32% oproti 0,05%; ve všech těchto případech se jednalo o pokusy o sebevraždu. Většina těchto pokusů u paroxetinu (8 z 11) byla však pozorovaná u mladších dospělých (viz také bod 4.4).

Odpověď na dávku

Ve studiích s fixní dávkou je křivka odpovědi na dávku plochá, což svědčí o tom, že neexistuje výhoda týkající se účinnosti při používání vyšších než doporučených dávek. Existují však některé klinické údaje svědčící o tom, že pro některé pacienty může být titrace dávky směrem nahoru přínosná.

Dlouhodobá účinnost

Dlouhodobá účinnost paroxetinu u deprese byla prokázána v 52týdenní studii za použití udržovací dávky s koncepcí prevence relapsu: relaps mělo 12% pacientů užívajících paroxetin (20–40 mg denně) oproti 28% pacientů užívajících placebo.

Dlouhodobá účinnost paroxetinu v léčbě OCD byla studována ve třech 24týdenních studiích za použití udržovací dávky s koncepcí prevence relapsu. V jedné ze tří studií bylo dosaženo významného rozdílu v podílu jedinců s relapsem mezi paroxetinem (38%) oproti placebu (59%).

Dlouhodobá účinnost paroxetinu v léčbě panické poruchy byla prokázána ve 24týdenní studii za použití udržovací dávky s koncepcí prevence relapsu: relaps mělo 5% pacientů užívajících paroxetin (10–40 mg denně) oproti 30% pacientů užívajících placebo. Tato studie byla podpořená 36týdenní studií, kde se užívaly udržovací dávky.

Dlouhodobá účinnost paroxetinu v léčbě sociální úzkostné poruchy, generalizované úzkostné poruchy a posttraumatické stresové poruchy nebyla dostatečně prokázána.

Nežádoucí účinky v pediatrických klinických studiích

V krátkodobých (do 10–12 týdnů) pediatrických klinických studiích prováděných u dětí a mladistvých byly s frekvencí nejméně u 2% pacientů a s četností výskytu nejméně dvojnásobnou oproti placebu pozorovány následující nežádoucí účinky: zvýšená míra sebevražedného chování (zahrnující pokusy o sebevraždu a sebevražedné myšlenky), sebepoškozující chování a zvýšená míra nepřátelství. Sebevražedné myšlenky a pokusy o sebevraždu byly pozorované hlavně v klinických studiích u mladistvých s depresivní epizodou. Zvýšená míra nepřátelského chování se vyskytovala hlavně u dětí s obsedantně-kompulzivní poruchou a zvláště u mladších dětí ve věku do 12 let. Další nežádoucí účinky, které byly častěji pozorované u skupiny užívající paroxetin, než u skupiny s placebem, byly snížená chuť k jídlu, tremor, pocení, hyperkineze, agitovanost, emocionální labilita (včetně pláče a změn nálady).

Ve studiích s režimem postupného snižování dávky byly v průběhu snižování dávky nebo po přerušení podávání paroxetinu hlášeny následující symptomy (frekvence nejméně u 2% pacientů a četnost výskytu nejméně dvojnásobná oproti placebu): emocionální labilita (včetně pláče, změn nálady, sebepoškozování, sebevražedných myšlenek a pokusů o sebevraždu), nervozita, závrať, nauzea a bolest břicha (viz bod 4.4).

U pěti paralelních skupinových studií s dobou léčby od 8 týdnů do 8 měsíců byly u pacientů léčených paroxetinem pozorovány nežádoucí účinky spojené s krvácením (zejména kůže a sliznic) s frekvencí 1,74% oproti 0,74% u pacientů, kteří dostávali placebo.

5.2

Farmakokinetické vlastnosti

Absorpce

Paroxetin se po perorálním podání dobře vstřebává a podléhá first-pass metabolismu. V důsledku first-pass metabolismu je množství paroxetinu dostupné pro systémovou cirkulaci menší než množství, které se

vstřebá z gastrointestinálního traktu. Dochází k částečné saturaci first-pass účinku a ke snížení plazmatické clearance, protože se při vyšších jednorázových dávkách nebo po podání opakované dávky zvýší tělesná zátěž. To má za následek disproporční zvýšení plazmatických koncentrací paroxetinu a z tohoto důvodu nejsou konstantní farmakokinetické parametry, což vede k nelineární kinetice. Nelinearita je však obvykle malá a omezuje se na jedince, kteří dosáhnou při nízkých dávkách nízké plazmatické hladiny.

Ustálené systémové hladiny se dosahují po 7 až 14 dnech po zahájení léčby u přípravků s okamžitým anebo kontrolovaným uvolňováním a nezdá se, že by se farmakokinetické parametry během dlouhodobé léčby měnily.

Distribuce

Paroxetin je intenzivně distribuován do tkání a farmakokinetické výpočty svědčí o tom, že v plazmě zůstává jen 1% celkového množství paroxetinu. Při terapeutických koncentracích se asi 95% paroxetinu v plazmě váže na proteiny. Plazmatické koncentrace paroxetinu nekorelují s klinickým účinkem (nežádoucí účinky a účinnost).

Metabolismus

Hlavními metabolity paroxetinu jsou polární a konjugované produkty oxidace a metylace, které se snadno vylučují. Vzhledem k jejich relativní farmakologické neúčinnosti je nepravděpodobné, že by přispívaly k terapeutickému účinku paroxetinu. Metabolismus neovlivňuje selektivní účinek paroxetinu na zpětné vychytávání 5-HT v neuronech.

Eliminace

Močí se v nezměněné formě obvykle vyloučí méně než 2% podaného paroxetinu, zatímco 64% podané dávky se vyloučí ve formě metabolitů. Přibližně 36% podané dávky se vylučuje stolicí, pravděpodobně prostřednictvím žluče, z toho méně než 1% připadá na nemetabolizovaný paroxetin. Paroxetin se tedy vylučuje převážně ve formě metabolitů.

Vylučování metabolitů je dvoufázové. Primárně je výsledkem first-pass metabolismu a sekundárně je ovlivněné systémovou eliminací paroxetinu. Poločas vylučování je proměnlivý, obvykle bývá asi 1 den.

ZVLÁŠTNÍ SKUPINY PACIENTŮ

Starší pacienti a pacienti s poruchou funkce ledvin/jater

U starších lidí a u jedinců s těžkou poruchou funkce ledvin nebo u jedinců s poruchou funkce jater dochází ke zvýšení plazmatických koncentrací paroxetinu. Rozsah plazmatických koncentrací se však překrývá s rozmezím hodnot pozorovaných u zdravých dospělých.

5.3

Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti

Toxikologické studie se prováděly na opicích (rhesus) a bílých potkanech. U obou živočišných druhů jsou metabolické procesy podobné jako u lidí. Podobně jako po podávání ostatních lipofilních aminů včetně tricyklických antidepresiv, byla po podávání paroxetinu u potkanů podle očekávání zjištěna fosfolipidóza. Fosfolipidóza nebyla zjištěna u primátů ani při podávání paroxetinu po dobu až jednoho roku v dávkách 6x převyšujících doporučený rozsah klinických dávek.

Kancerogenese

Paroxetin nevykazoval ve dvouletých studiích na myších a potkanech kancerogenní účinek.

Genotoxicita

Při celé řadě testů in vitro ani in vivo nebyla zjištěna genotoxicita.

Studie reprodukční toxicity u potkanů prokázaly, že paroxetin ovlivňuje fertilitu samic i samců. U potkanů byla pozorována zvýšená mortalita mláďat a opožděná osifikace. Tyto účinky pravděpodobně souvisely s toxicitou pro gravidní samice a nepovažují se za přímý účinek na plod/novorozence.

6. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE

6.1

Seznam pomocných látek

mikrokrystalická celulosa (E 460)

dihydrát hydrogenfosforečnanu vápenatého (E 341)

sodná sůl kroskarmelosy (E 468)

koloidní bezvodý oxid křemičitý (E 551)

magnesium-stearát (E 470b)

6.2

Inkompatibility

Neuplatňuje se.

6.3

Doba použitelnosti

3 roky

6.4

Zvláštní opatření pro uchovávání

Tento léčivý přípravek nevyžaduje žádné zvláštní podmínky uchovávání.

6.5

Druh obalu a obsah balení

PVC/Al blistr

Velikost balení: 10, 14, 28, 30, 56, 60, 90, 98, 120, 180 a 500 tablet

Na trhu nemusí být všechny velikosti balení.

6.6

Návod k použití přípravku a pro zacházení s ním

Žádné zvláštní požadavky.

7. DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI

MEDOCHEMIE Ltd., Limassol, Kypr

8. REGISTRAČNÍ ČÍSLO

30/494/06-C

9. DATUM PRVNÍ REGISTRACE / PRODLOUŽENÍ REGISTRACE

20.12.2006

10. DATUM REVIZE TEXTU

12.10.2011

ÚDAJE UVÁDĚNÉ NA VNĚJŠÍM OBALU

KRABIČKA

1.

NÁZEV LÉČIVÉHO PŘÍPRAVKU

ARKETIS 20 mgtabletyParoxetinum

2.

OBSAH LÉČIVÉ LÁTKY/LÉČIVÝCH LÁTEK

Jedna tableta obsahuje paroxetinum 20 mg (jako paroxetini hydrochloridum).

3.

SEZNAM POMOCNÝCH LÁTEK

4.

LÉKOVÁ FORMA A OBSAH BALENÍ

Tablety10 tablet14 tablet28 tablet30 tablet56 tablet60 tablet90 tablet98 tablet120 tablet180 tablet500 tablet

5.

ZPŮSOB A CESTA/CESTY PODÁNÍ

Perorální podání. Před použitím si přečtěte příbalovou informaci.

6.

ZVLÁŠTNÍ UPOZORNĚNÍ, ŽE LÉČIVÝ PŘÍPRAVEK MUSÍ BÝT UCHOVÁVÁN MIMO DOHLED A DOSAH DĚTÍ

Uchovávejte mimo dohled a dosah dětí.

7.

DALŠÍ ZVLÁŠTNÍ UPOZORNĚNÍ, POKUD JE POTŘEBNÉ

8.

POUŽITELNOST

EXP:

9.

ZVLÁŠTNÍ PODMÍNKY PRO UCHOVÁVÁNÍ

10.

ZVLÁŠTNÍ OPATŘENÍ PRO LIKVIDACI NEPOUŽITÝCH LÉČIVÝCH PŘÍPRAVKŮ NEBO ODPADU Z NICH, POKUD JE TO VHODNÉ

Nepoužitelné léčivo vraťte do lékárny.

11.

NÁZEV A ADRESA DRŽITELE ROZHODNUTÍ O REGISTRACI

MEDOCHEMIE Ltd., Limassol, Kypr

12.

REGISTRAČNÍ ČÍSLO

Registrační číslo: 30/494/06-C

13.

ČÍSLO ŠARŽE

č.š.:

14.

KLASIFIKACE PRO VÝDEJ

Výdej léčivého přípravku vázán na lékařský předpis.

15.

NÁVOD K POUŽITÍ

16.

INFORMACE V BRAILLOVĚ PÍSMU

ARKETIS 20 mg

MINIMÁLNÍ ÚDAJE UVÁDĚNÉ NA BLISTRECH NEBO STRIPECH

BLISTR

1.

NÁZEV LÉČIVÉHO PŘÍPRAVKU

ARKETIS 20 mgtabletyParoxetinum

2.

NÁZEV DRŽITELE ROZHODNUTÍ O REGISTRACI

MEDOCHEMIE LTD

3.

POUŽITELNOST

EXP:

4.

ČÍSLO ŠARŽE

LOT:

5.

JINÉ