Arficin 300
Registrace léku
| Kód | 0048463 ( ) |
|---|---|
| Registrační číslo | 15/ 829/92-B/C |
| Název | ARFICIN 300 |
| Režim prodeje | na lékařský předpis |
| Stav registrace | registrovaný léčivý přípravek |
| Držitel registrace | Belupo, s.r.o., Bratislava, Slovenská republika |
| ATC klasifikace |
Příbalový létak ARFICIN 300
Souhrn údajů o přípravku
1. NÁZEV PŘÍPRAVKU
ARFICIN 150
ARFICIN 300
2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ
ARFICIN 150: 1 tobolka obsahuje 150 mg rifampicinu
ARFICIN 300: 1 tobolka obsahuje 300 mg rifampicinu
3. LÉKOVÁ FORMA
Tvrdé tobolky
ARFICIN 150: tvrdé želatinové tobolky, karmínově červené obsahující červenohnědý prášek.
ARFICIN 300: tvrdé želatinové tobolky se spodní částí karmínově červenou, vrchní částí hnědou obsahující červenohnědý prášek
4. KLINICKÉ ÚDAJE
4.1 Terapeutické indikace
Rifampicin užívaný v kombinaci s jinými účinnými antituberkulotiky je indikován k léčbě tuberkulózy a některých mykobakteriálních infekcí.
4.2. Dávkování a způsob podání
K perorálnímu užití.
Denní dávka rifampicinu, vypočítaná z pacientovy hmotnosti, musí být užita na lačno nejméně 30 minut před jídlem nebo 2 hodiny po jídle. To zaručí rychlé a kompletní vstřebání.
Rifampicin musí být užíván s jinými účinnými antituberkulotiky, to zabrání možnému vzniku rifampicin-rezistentních kmenů mykobakterií.
Dospělí
Doporučená jedna denní dávka u tuberkulózy je 450 až 600 mg (10 mg/kg tělesné hmotnosti).
Obvyklá denní dávka:
pacienti do 50 kg: 450 mg
pacienti nad 50 kg: 600 mg
Děti
Doporučená dávka je 10 - 20 mg/kg tělesné hmotnosti, ale celková denní dávka nesmí obvykle překročit 600 mg.
Pacienti s poškozením funkce jater
U těchto pacientů nesmí denní dávka překročit 8 mg/kg.
Starší pacienti
U starších pacientů je třeba opatrnosti, zvláště pokud mají sníženou jaterní funkci.
4.3. Kontraindikace
Rifampicin je kontraindikován u pacientů se žloutenkou a známou přecitlivělostí na rifampicin.
Rifampicin je kontraindikován při užívání sachinaviru/ritonaviru (viz bod 4.5.).
4.4. Zvláštní upozornění a opatření pro použití
Pacienti s poškozenou jaterní funkcí smí užívat rifampicin jen tehdy, kdy je to nezbytné, a to s velikou opatrností a pod pečlivým lékařským dozorem. U těchto pacientů jsou doporučeny nižší dávky rifampicinu a pečlivé monitorování jaterních funkcí, zvláště sérové hladiny AST a ALT by měly být vyšetřeny před zahájením léčby a pak vždy každé 2 - 4 týdny v průběhu léčby. Pokud se objeví známky hepatocelulárního poškození, léčba rifampicinem musí být přerušena.
U pacientů s porušenou jaterní funkcí, starších pacientů, pacientů podvyživených a u dětí do 2 let je doporučena opatrnost, zvláště při současné terapii isoniazidem. Zřídka je nutné, bez přítomnosti klinických nálezů, zvýšit frekvenci rutinních jaterních testů u pacientů s normálními jaterními funkcemi před léčbou.
U některých pacientů se může v počátku léčby vyskytnout hyperbilirubinémie zapříčiněná kompeticí na buněčné úrovni mezi rifampicinem a bilirubinem při exkreční činnosti jater. Izolované případy ukazují, že samotné mírné zvýšení bilirubinu a/nebo transamináz není indikací k přerušení léčby. Rozhodnutí je třeba udělat po opakování testů, posouzení změny hladin a zhodnocení pacientova klinického stavu.
Může se objevit alergická reakce postihující krevní destičky a cévy. Vzhledem k možnosti imunologické reakce včetně anafylaktického šoku (viz bod 4.8.) musí být pacienti s přerušovanou terapií (méně než 2 - 3x týdně) pečlivě sledováni. Pacienti musí být varováni před přerušením dávkovacího režimu, protože se tyto reakce mohou objevit.
Dospělí pacienti léčení na tuberkulózu rifampicinem musí být na začátku léčby podrobeni kontrole jaterních enzymů, hladiny bilirubinu, sérového kreatininu, celkového počtu krvinek a počtu krevních destiček. Během léčby musí být pacienti nejméně jednou za měsíc kontrolováni a musí jim být kladeny otázky týkající se nežádoucích účinků. Všichni pacienti s abnormálními výsledky musí být pečlivě sledováni, včetně laboratorních vyšetření, pokud je to nutné.
Rifampicin je induktorem enzymů a může zvýšit metabolizmus endogenních substrátů včetně adrenálních hormonů, hormonů štítné žlázy a vitamínu D. Izolované případy ukazují na exacerbaci porfyrie při užívání rifampicinu jako výsledku indukce syntetázy delta-amino-levulinikové kyseliny.
Rifampicin může způsobit červené zabarvení moče, potu, sputa a slz a pacient na to musí být předem upozorněn.
Nedoporučuje se používat kontaktní čočky, protože mohou být trvale zabarveny.
4.5. Interakce s jinými přípravky a jiné formy interakce
Rifampicin je silný induktor cytochromu P-450. Současné užívání rifampicinu s dalšími léky, které jsou také metabolizovány tímto cytochromem může jejich metabolizmus urychlit a snížit jejich účinnost. Proto musí být věnována pozornost předepisování rifampicinu s dalšími léky metabolizovanými cytochromem P-450. K udržení optimální terapeutické hladiny v krvi může být nutné přizpůsobit dávkování jiných léků metabolizovaných cytochromem P-450, a to při zahájení nebo přerušení léčby rifampicinem.
Příklady léků metabolizovaných cytochromem P-450:
antikonvulziva (např. fenytoin)
antiarytmika (např. disopyramid, mexiletin, chinidin, propafenon, tokainid)
antiestrogeny (tamoxifen, toremifen)
antipsychotika (např. haloperidol)
perorální antikoagulacia (např. warfarin)
antifungální léky (např. flukonazol, itrakonazol, ketokonazol)
antiretrovirální léky (např. zidovudin, sachinavir, ritonavir, indinavir, efavirenz)
barbituráty
betablokáory
benzodiazepiny (např. diazepam)
léky příbuzné benzodiazepinům (např. zopiklon, zolpidem)
blokátory kalciového kanálu (např. diltiazem, nifedipin, verapamil)
chloramfenikol
klaritromycin
kortikosteroidy
srdeční glykosidy
klofibrát
systémová hormonální antikoncepce
dapson
doxycyklin
estrogeny
fluorochinoliny
gestrinon
perorální hypoglykemika (sulfonylurea)
imunosupresiva (např. cyklosporin, takrolimus, irinotekan)
levotyroxin
losartan
narkotická analgetika, metadon
praziquantel
progestiny, chinin
riluzol
selektivní 5-HT3 antagonisti (např. ondansetron)
statiny metabolizované CYP 3A4
telitromycin
teofylin
thiazolidinediony (např. rosiglitazon)
tricyklická antidepresiva (např. amitryptilin, nortryptilin)
Pokud je rifampicin podán spolu se sachinavirem/ritonavirem, potenciální hepatotoxicita je zvýšena. Proto je tato kombinace kontraindikována (viz bod 4.3.).
Pacientkám užívajícím systémovou hormonální antikoncepci musí být doporučeny během léčby rifampicinem jiné nehormonální antikoncepční metody.
Pokud je v léčebném režimu spolu s rifampicinem kyselina p-aminosylicylová, musí být tyto léky užívány nejméně s 8 hodinovým odstupem pro zajištění dostatečných hladin v krvi.
Léčebné dávky rifampicinu inhibují standardní testy k určení plazmatické koncentrace folátů a vitamínu B12. Proto musí být uvažováno o alternativních metodách testů. Bylo hlášeno přechodné zvýšení BSP a sérového bilirubinu. Z těchto důvodů je třeba uvedené testy provést před ranní dávkou rifampicinu.
Při současném podávání s atoquanem byly sledovány snížené koncentrace atoquanu a zvýšené koncentrace rifampicinu.
Při současném užívání s ketokonazolem byly sníženy sérové koncentrace jak ketokonazolu, tak rifampicinu.
Současné podávání s enalaprilem vedlo ke sníženým koncentracím enalaprilátu, aktivního metabolitu enalaprilu. Pokud to vyžaduje pacientův klinický stav, je nutné přizpůsobit dávkování.
Současné podávání s antacidy může snížit vstřebávání rifampicinu. Denní dávka rifampicinu musí být užita nejméně 1 hodinu před užitím antacid.
Při současném užívání s halotanem nebo isoniazidem je potenciální hepatotoxicita zvýšena, proto rifampicin spolu s halotanem nesmí být užíván. Pacient užívající současně rifampicin s isoniazidem musí být kvůli možné hepatotoxicitě pečlivě sledován.
4.6. Těhotenství a kojení
Rifampicin podávaný ve vysokých dávkách byl teratogenní u hlodavců. Kontrolované studie u těhotných žen nejsou k dispozici. Proto se rifampicin nesmí podávat těhotným ženám nebo ženám, které těhotné mohou být, pokud očekávaný přínos léčby nepřeváží možné riziko pro plod.
Při užívání rifampicinu po dobu posledních několika týdnů před porodem může rifampicin způsobit hemoragie u matky i novorozence, proto může být indikován vitamín K1.
Rifampicin je vylučován do mateřského mléka, a proto by ženy užívající rifampicin neměly kojit, pokud přínos léčby nepřeváží potenciální riziko pro kojence.
4.7. Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje
Nejsou určeny.
4.8. Nežádoucí účinky
Nežádoucí účinky objevující se při denní nebo přerušované léčbě zahrnují:
Poruchy kůže a podkoží
Kopřivka a závažnější hypersenzitivní kožní reakce se objevily, ale jejich výskyt není častý. Zřídka byly hlášeny reakce s puchýřky, erythema multiforme včetně Stevens-Johnsonova syndromu, toxická epidermální nekrolýza a vaskulitida. U malého procenta pacientů se objevily edémy.
Poruchy GIT
Zahrnují anorexii, nevolnost, zvracení, poruchy trávení a průjem. Byla hlášena pseudomembranózní kolitida.
Hepatobiliární poruchy
Rifampicin může způsobit hepatitidu, proto musí být prováděny testy jaterních funkcí (viz bod 4.4.).
Psychiatrické poruchy
Vzácně byly hlášeny psychózy.
Poruchy krve a lymfatického systému
Může se objevit trombocytopenie s nebo bez purpury, a to obvykle při přerušované léčbě. Je ireverzibilní, pokud se léčba přeruší okamžitě, jakmile se purpura objeví. Pokud léčba po objevení purpury pokračovala, vyskytlo se krvácení do mozku a končetin.
Velmi vzácně se objevila agranulocytóza.
Zřídka byla hlášena roztroušená intravaskulární koagulace.
U malého procenta pacientů se objevila eosinofilie a leukopenie.
Muskuloskeletální poruchy a poruchy pojivových tkání
U malého procenta pacientů se objevila svalová slabost a myopatie.
Endokrinní poruchy
Vzácně byla hlášena adrenální insuficience u pacientů s oslabenou adrenální funkcí.
Poruchy imunitního systému
Tyto reakce se obvykle vyskytují při přerušovaném užívání a s největší pravděpodobností je jejich původ imunologický: chřipkový syndrom zahrnující horečku, třes, bolest hlavy, závratě a bolest kloubů. Dýchavičnost a sípání. Pokles krevního tlaku a šok, anafylaktická reakce, akutní hemolytická anémie, akutní renální selhání obvykle způsobené akutní tubulární nekrózou nebo akutní intersticiální nefritidou.
Poruchy reprodukčního systému a prsou
Příležitostné poruchy menstruačního cyklu při dlouhodobé antituberkulózní terapii obsahující rifampicin.
Pokud se objeví závažné komplikace, jako je např. renální selhání, trombocytopenie nebo hemolytická anémie, léčba rifampicinem musí být ukončena.
Rifampicin může způsobit červené zabarvení moči, sputa a slz. Pacienta je nutné o tom předem informovat. Měkké kontaktní čočky mohou být trvale zabarveny.
4.9. Předávkování
Krátce po akutním předávkování pravděpodobně dojde k nauzee, zvracení, bolesti břicha, pruritu, bolesti hlavy a k letargii; v případě již existujícího těžkého jaterního poškození může dojít až k bezvědomí. Může dojít k přechodnému zvýšení jaterních enzymů a/nebo bilirubinu. U dětí byly hlášeny faciální nebo periorbitální edémy. U některých fatálních případů se objevila hypotenze, sinusová tachykardie, ventrikulární arytmie, křeče a srdeční zástava. Minimální akutní letální nebo toxická dávka není stanovena. Přesto, nefatální akutní předávkování u dospělých bylo hlášeno v rozmezí dávek 14 - 60 g. U některých případů fatálních i nefatálních předávkování byl v anamnéze popsán alkoholismus či alkoholická závislost. Nefatální předávkování u dětí ve věku 1 až 4 roky bylo hlášeno v dávce 100 mg/kg v jedné nebo ve 2 dávkách.
Při předávkování je nutné provést co nejdříve výplach žaludku. Musí být zavedena intenzivní podpůrná opatření a léčeny individuální příznaky, které se objeví. I v případě výskytu nevolnosti, nucení na zvracení či zvracení, je výplach žaludku vhodnější než vyvolání nebo podpora zvracení. Po vyprázdnění žaludku je třeba instilace suspenze živočišného uhlí do žaludeční sondy, aby došlo k navázání zbývajícího léku v gastrointestinálním ústrojí. V případě těžké nauzey nebo zvracení je doporučováno podání antiemetika.
Forsírovaná diuréza (měřením příjmu a výdeje tekutin) se provádí k urychlení vylučování rifampicinu. V některých případech je nezbytná hemodialýza.
5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI
5.1. Farmakodynamické vlastnosti
Farmakoterapeutická skupina: antibiotikum, ATC kód: J04AB02
Rifampicin je aktivní baktericidní antituberkulotikum, které je zvláště účinné proti rychle rostoucím extracelulárním organizmům a je také baktericidně účinné intracelulárně. Rifampicin je účinný proti pomalu a nesouvisle rostoucímu M. tuberculosis.
Rifampicin inhibuje na DNA závislou RNA polymeraci v citlivých buňkách. Specificky reaguje s bakteriální RNA-polymerázou, ale neinhibuje savčí enzym. Zkřížená rezistence na rifampicin byla prokázána pouze u jiných rifamycinů.
5.2. Farmakokinetické vlastnosti
U normálních subjektů byl biologický poločas rifampicinu v séru průměrně 3 hodiny po podání dávky 600 mg a zvýšil se na 5,1 hodiny po 900 mg dávce. Při opakovaném podávání poločas poklesl a střední hladiny bylo dosaženo za 2 - 3 hodiny. Pokud pacient netrpí renálním selháním a podobným postižením, není potřeba dávku upravovat.
Rifampicin je rychle eliminován ve žluči a následné enterohepatální cirkulaci. Během tohoto procesu rifampicin prochází progresivní deacetylací tak, že téměř veškerý lék je ve žluči v této formě do 6 hodin. Tento metabolit má zachovanou základní kompletní antibakteriální aktivitu. Deacetylací je intestinální absorpce snížena a eliminace usnadněna. Až 30 % dávky je vylučováno močí, polovina jako nezměněný lék.
Rifampicin je široce distribuován po celém těle. Účinná koncentrace se nachází v mnoha orgánech a tělesných tekutinách, včetně cerebrospinální. Rifampicin je vázán na bílkoviny asi z 80 %. Většina z nevázané frakce není ionizována, a proto prochází volně tkáněmi.
5.3. Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti přípravku
Bezpečnost přípravku byla prověřena dlouhodobým použitím v klinické praxi.
6. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE
6.1. Seznam pomocných látek
Arficin 150
Obsah tobolky:
Natrium-lauryl-sulfát
Povidon
Kukuřičný škrob
Mastek
Magnesium-stearát
Obal tobolky: oranžová žluť (E 110), azorubin (E 122), oxid titaničitý (E 171), želatina
Arficin 300
Obsah tobolky:
Natrium-lauryl-stearát
Povidon
Kukuřičný škrob
Mastek
Magnesium-stearát
Obal tobolky: chinolinová žluť (E 104), azorubin (E 122), oxid titaničitý (E 171), patentní modř V (E131), želatina.
Souhrn údajů o léku (SPC)
Souhrn údajů o přípravku
1. NÁZEV PŘÍPRAVKU
ARFICIN 150
ARFICIN 300
2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ
ARFICIN 150: 1 tobolka obsahuje 150 mg rifampicinu
ARFICIN 300: 1 tobolka obsahuje 300 mg rifampicinu
3. LÉKOVÁ FORMA
Tvrdé tobolky
ARFICIN 150: tvrdé želatinové tobolky, karmínově červené obsahující červenohnědý prášek.
ARFICIN 300: tvrdé želatinové tobolky se spodní částí karmínově červenou, vrchní částí hnědou obsahující červenohnědý prášek
4. KLINICKÉ ÚDAJE
4.1 Terapeutické indikace
Rifampicin užívaný v kombinaci s jinými účinnými antituberkulotiky je indikován k léčbě tuberkulózy a některých mykobakteriálních infekcí.
4.2. Dávkování a způsob podání
K perorálnímu užití.
Denní dávka rifampicinu, vypočítaná z pacientovy hmotnosti, musí být užita na lačno nejméně 30 minut před jídlem nebo 2 hodiny po jídle. To zaručí rychlé a kompletní vstřebání.
Rifampicin musí být užíván s jinými účinnými antituberkulotiky, to zabrání možnému vzniku rifampicin-rezistentních kmenů mykobakterií.
Dospělí
Doporučená jedna denní dávka u tuberkulózy je 450 až 600 mg (10 mg/kg tělesné hmotnosti).
Obvyklá denní dávka:
pacienti do 50 kg: 450 mg
pacienti nad 50 kg: 600 mg
Děti
Doporučená dávka je 10 - 20 mg/kg tělesné hmotnosti, ale celková denní dávka nesmí obvykle překročit 600 mg.
Pacienti s poškozením funkce jater
U těchto pacientů nesmí denní dávka překročit 8 mg/kg.
Starší pacienti
U starších pacientů je třeba opatrnosti, zvláště pokud mají sníženou jaterní funkci.
4.3. Kontraindikace
Rifampicin je kontraindikován u pacientů se žloutenkou a známou přecitlivělostí na rifampicin.
Rifampicin je kontraindikován při užívání sachinaviru/ritonaviru (viz bod 4.5.).
4.4. Zvláštní upozornění a opatření pro použití
Pacienti s poškozenou jaterní funkcí smí užívat rifampicin jen tehdy, kdy je to nezbytné, a to s velikou opatrností a pod pečlivým lékařským dozorem. U těchto pacientů jsou doporučeny nižší dávky rifampicinu a pečlivé monitorování jaterních funkcí, zvláště sérové hladiny AST a ALT by měly být vyšetřeny před zahájením léčby a pak vždy každé 2 - 4 týdny v průběhu léčby. Pokud se objeví známky hepatocelulárního poškození, léčba rifampicinem musí být přerušena.
U pacientů s porušenou jaterní funkcí, starších pacientů, pacientů podvyživených a u dětí do 2 let je doporučena opatrnost, zvláště při současné terapii isoniazidem. Zřídka je nutné, bez přítomnosti klinických nálezů, zvýšit frekvenci rutinních jaterních testů u pacientů s normálními jaterními funkcemi před léčbou.
U některých pacientů se může v počátku léčby vyskytnout hyperbilirubinémie zapříčiněná kompeticí na buněčné úrovni mezi rifampicinem a bilirubinem při exkreční činnosti jater. Izolované případy ukazují, že samotné mírné zvýšení bilirubinu a/nebo transamináz není indikací k přerušení léčby. Rozhodnutí je třeba udělat po opakování testů, posouzení změny hladin a zhodnocení pacientova klinického stavu.
Může se objevit alergická reakce postihující krevní destičky a cévy. Vzhledem k možnosti imunologické reakce včetně anafylaktického šoku (viz bod 4.8.) musí být pacienti s přerušovanou terapií (méně než 2 - 3x týdně) pečlivě sledováni. Pacienti musí být varováni před přerušením dávkovacího režimu, protože se tyto reakce mohou objevit.
Dospělí pacienti léčení na tuberkulózu rifampicinem musí být na začátku léčby podrobeni kontrole jaterních enzymů, hladiny bilirubinu, sérového kreatininu, celkového počtu krvinek a počtu krevních destiček. Během léčby musí být pacienti nejméně jednou za měsíc kontrolováni a musí jim být kladeny otázky týkající se nežádoucích účinků. Všichni pacienti s abnormálními výsledky musí být pečlivě sledováni, včetně laboratorních vyšetření, pokud je to nutné.
Rifampicin je induktorem enzymů a může zvýšit metabolizmus endogenních substrátů včetně adrenálních hormonů, hormonů štítné žlázy a vitamínu D. Izolované případy ukazují na exacerbaci porfyrie při užívání rifampicinu jako výsledku indukce syntetázy delta-amino-levulinikové kyseliny.
Rifampicin může způsobit červené zabarvení moče, potu, sputa a slz a pacient na to musí být předem upozorněn.
Nedoporučuje se používat kontaktní čočky, protože mohou být trvale zabarveny.
4.5. Interakce s jinými přípravky a jiné formy interakce
Rifampicin je silný induktor cytochromu P-450. Současné užívání rifampicinu s dalšími léky, které jsou také metabolizovány tímto cytochromem může jejich metabolizmus urychlit a snížit jejich účinnost. Proto musí být věnována pozornost předepisování rifampicinu s dalšími léky metabolizovanými cytochromem P-450. K udržení optimální terapeutické hladiny v krvi může být nutné přizpůsobit dávkování jiných léků metabolizovaných cytochromem P-450, a to při zahájení nebo přerušení léčby rifampicinem.
Příklady léků metabolizovaných cytochromem P-450:
antikonvulziva (např. fenytoin)
antiarytmika (např. disopyramid, mexiletin, chinidin, propafenon, tokainid)
antiestrogeny (tamoxifen, toremifen)
antipsychotika (např. haloperidol)
perorální antikoagulacia (např. warfarin)
antifungální léky (např. flukonazol, itrakonazol, ketokonazol)
antiretrovirální léky (např. zidovudin, sachinavir, ritonavir, indinavir, efavirenz)
barbituráty
betablokáory
benzodiazepiny (např. diazepam)
léky příbuzné benzodiazepinům (např. zopiklon, zolpidem)
blokátory kalciového kanálu (např. diltiazem, nifedipin, verapamil)
chloramfenikol
klaritromycin
kortikosteroidy
srdeční glykosidy
klofibrát
systémová hormonální antikoncepce
dapson
doxycyklin
estrogeny
fluorochinoliny
gestrinon
perorální hypoglykemika (sulfonylurea)
imunosupresiva (např. cyklosporin, takrolimus, irinotekan)
levotyroxin
losartan
narkotická analgetika, metadon
praziquantel
progestiny, chinin
riluzol
selektivní 5-HT3 antagonisti (např. ondansetron)
statiny metabolizované CYP 3A4
telitromycin
teofylin
thiazolidinediony (např. rosiglitazon)
tricyklická antidepresiva (např. amitryptilin, nortryptilin)
Pokud je rifampicin podán spolu se sachinavirem/ritonavirem, potenciální hepatotoxicita je zvýšena. Proto je tato kombinace kontraindikována (viz bod 4.3.).
Pacientkám užívajícím systémovou hormonální antikoncepci musí být doporučeny během léčby rifampicinem jiné nehormonální antikoncepční metody.
Pokud je v léčebném režimu spolu s rifampicinem kyselina p-aminosylicylová, musí být tyto léky užívány nejméně s 8 hodinovým odstupem pro zajištění dostatečných hladin v krvi.
Léčebné dávky rifampicinu inhibují standardní testy k určení plazmatické koncentrace folátů a vitamínu B12. Proto musí být uvažováno o alternativních metodách testů. Bylo hlášeno přechodné zvýšení BSP a sérového bilirubinu. Z těchto důvodů je třeba uvedené testy provést před ranní dávkou rifampicinu.
Při současném podávání s atoquanem byly sledovány snížené koncentrace atoquanu a zvýšené koncentrace rifampicinu.
Při současném užívání s ketokonazolem byly sníženy sérové koncentrace jak ketokonazolu, tak rifampicinu.
Současné podávání s enalaprilem vedlo ke sníženým koncentracím enalaprilátu, aktivního metabolitu enalaprilu. Pokud to vyžaduje pacientův klinický stav, je nutné přizpůsobit dávkování.
Současné podávání s antacidy může snížit vstřebávání rifampicinu. Denní dávka rifampicinu musí být užita nejméně 1 hodinu před užitím antacid.
Při současném užívání s halotanem nebo isoniazidem je potenciální hepatotoxicita zvýšena, proto rifampicin spolu s halotanem nesmí být užíván. Pacient užívající současně rifampicin s isoniazidem musí být kvůli možné hepatotoxicitě pečlivě sledován.
4.6. Těhotenství a kojení
Rifampicin podávaný ve vysokých dávkách byl teratogenní u hlodavců. Kontrolované studie u těhotných žen nejsou k dispozici. Proto se rifampicin nesmí podávat těhotným ženám nebo ženám, které těhotné mohou být, pokud očekávaný přínos léčby nepřeváží možné riziko pro plod.
Při užívání rifampicinu po dobu posledních několika týdnů před porodem může rifampicin způsobit hemoragie u matky i novorozence, proto může být indikován vitamín K1.
Rifampicin je vylučován do mateřského mléka, a proto by ženy užívající rifampicin neměly kojit, pokud přínos léčby nepřeváží potenciální riziko pro kojence.
4.7. Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje
Nejsou určeny.
4.8. Nežádoucí účinky
Nežádoucí účinky objevující se při denní nebo přerušované léčbě zahrnují:
Poruchy kůže a podkoží
Kopřivka a závažnější hypersenzitivní kožní reakce se objevily, ale jejich výskyt není častý. Zřídka byly hlášeny reakce s puchýřky, erythema multiforme včetně Stevens-Johnsonova syndromu, toxická epidermální nekrolýza a vaskulitida. U malého procenta pacientů se objevily edémy.
Poruchy GIT
Zahrnují anorexii, nevolnost, zvracení, poruchy trávení a průjem. Byla hlášena pseudomembranózní kolitida.
Hepatobiliární poruchy
Rifampicin může způsobit hepatitidu, proto musí být prováděny testy jaterních funkcí (viz bod 4.4.).
Psychiatrické poruchy
Vzácně byly hlášeny psychózy.
Poruchy krve a lymfatického systému
Může se objevit trombocytopenie s nebo bez purpury, a to obvykle při přerušované léčbě. Je ireverzibilní, pokud se léčba přeruší okamžitě, jakmile se purpura objeví. Pokud léčba po objevení purpury pokračovala, vyskytlo se krvácení do mozku a končetin.
Velmi vzácně se objevila agranulocytóza.
Zřídka byla hlášena roztroušená intravaskulární koagulace.
U malého procenta pacientů se objevila eosinofilie a leukopenie.
Muskuloskeletální poruchy a poruchy pojivových tkání
U malého procenta pacientů se objevila svalová slabost a myopatie.
Endokrinní poruchy
Vzácně byla hlášena adrenální insuficience u pacientů s oslabenou adrenální funkcí.
Poruchy imunitního systému
Tyto reakce se obvykle vyskytují při přerušovaném užívání a s největší pravděpodobností je jejich původ imunologický: chřipkový syndrom zahrnující horečku, třes, bolest hlavy, závratě a bolest kloubů. Dýchavičnost a sípání. Pokles krevního tlaku a šok, anafylaktická reakce, akutní hemolytická anémie, akutní renální selhání obvykle způsobené akutní tubulární nekrózou nebo akutní intersticiální nefritidou.
Poruchy reprodukčního systému a prsou
Příležitostné poruchy menstruačního cyklu při dlouhodobé antituberkulózní terapii obsahující rifampicin.
Pokud se objeví závažné komplikace, jako je např. renální selhání, trombocytopenie nebo hemolytická anémie, léčba rifampicinem musí být ukončena.
Rifampicin může způsobit červené zabarvení moči, sputa a slz. Pacienta je nutné o tom předem informovat. Měkké kontaktní čočky mohou být trvale zabarveny.
4.9. Předávkování
Krátce po akutním předávkování pravděpodobně dojde k nauzee, zvracení, bolesti břicha, pruritu, bolesti hlavy a k letargii; v případě již existujícího těžkého jaterního poškození může dojít až k bezvědomí. Může dojít k přechodnému zvýšení jaterních enzymů a/nebo bilirubinu. U dětí byly hlášeny faciální nebo periorbitální edémy. U některých fatálních případů se objevila hypotenze, sinusová tachykardie, ventrikulární arytmie, křeče a srdeční zástava. Minimální akutní letální nebo toxická dávka není stanovena. Přesto, nefatální akutní předávkování u dospělých bylo hlášeno v rozmezí dávek 14 - 60 g. U některých případů fatálních i nefatálních předávkování byl v anamnéze popsán alkoholismus či alkoholická závislost. Nefatální předávkování u dětí ve věku 1 až 4 roky bylo hlášeno v dávce 100 mg/kg v jedné nebo ve 2 dávkách.
Při předávkování je nutné provést co nejdříve výplach žaludku. Musí být zavedena intenzivní podpůrná opatření a léčeny individuální příznaky, které se objeví. I v případě výskytu nevolnosti, nucení na zvracení či zvracení, je výplach žaludku vhodnější než vyvolání nebo podpora zvracení. Po vyprázdnění žaludku je třeba instilace suspenze živočišného uhlí do žaludeční sondy, aby došlo k navázání zbývajícího léku v gastrointestinálním ústrojí. V případě těžké nauzey nebo zvracení je doporučováno podání antiemetika.
Forsírovaná diuréza (měřením příjmu a výdeje tekutin) se provádí k urychlení vylučování rifampicinu. V některých případech je nezbytná hemodialýza.
5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI
5.1. Farmakodynamické vlastnosti
Farmakoterapeutická skupina: antibiotikum, ATC kód: J04AB02
Rifampicin je aktivní baktericidní antituberkulotikum, které je zvláště účinné proti rychle rostoucím extracelulárním organizmům a je také baktericidně účinné intracelulárně. Rifampicin je účinný proti pomalu a nesouvisle rostoucímu M. tuberculosis.
Rifampicin inhibuje na DNA závislou RNA polymeraci v citlivých buňkách. Specificky reaguje s bakteriální RNA-polymerázou, ale neinhibuje savčí enzym. Zkřížená rezistence na rifampicin byla prokázána pouze u jiných rifamycinů.
5.2. Farmakokinetické vlastnosti
U normálních subjektů byl biologický poločas rifampicinu v séru průměrně 3 hodiny po podání dávky 600 mg a zvýšil se na 5,1 hodiny po 900 mg dávce. Při opakovaném podávání poločas poklesl a střední hladiny bylo dosaženo za 2 - 3 hodiny. Pokud pacient netrpí renálním selháním a podobným postižením, není potřeba dávku upravovat.
Rifampicin je rychle eliminován ve žluči a následné enterohepatální cirkulaci. Během tohoto procesu rifampicin prochází progresivní deacetylací tak, že téměř veškerý lék je ve žluči v této formě do 6 hodin. Tento metabolit má zachovanou základní kompletní antibakteriální aktivitu. Deacetylací je intestinální absorpce snížena a eliminace usnadněna. Až 30 % dávky je vylučováno močí, polovina jako nezměněný lék.
Rifampicin je široce distribuován po celém těle. Účinná koncentrace se nachází v mnoha orgánech a tělesných tekutinách, včetně cerebrospinální. Rifampicin je vázán na bílkoviny asi z 80 %. Většina z nevázané frakce není ionizována, a proto prochází volně tkáněmi.
5.3. Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti přípravku
Bezpečnost přípravku byla prověřena dlouhodobým použitím v klinické praxi.
6. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE
6.1. Seznam pomocných látek
Arficin 150
Obsah tobolky:
Natrium-lauryl-sulfát
Povidon
Kukuřičný škrob
Mastek
Magnesium-stearát
Obal tobolky: oranžová žluť (E 110), azorubin (E 122), oxid titaničitý (E 171), želatina
Arficin 300
Obsah tobolky:
Natrium-lauryl-stearát
Povidon
Kukuřičný škrob
Mastek
Magnesium-stearát
Obal tobolky: chinolinová žluť (E 104), azorubin (E 122), oxid titaničitý (E 171), patentní modř V (E131), želatina.