příloha č.1 k rozhodnutí o změně registrace sp.zn.sukls135762/2012

PŘÍBALOVÁ INFORMACE - INFORMACE PRO UŽIVATELE

APO-PAROX

potahované tablety

Paroxetini hydrochloridum

Přečtěte si pozorně celou příbalovou informaci, dříve než začnete tento přípravek užívat.

-

Ponechte si příbalovou informaci pro případ, že si ji budete potřebovat znovu přečíst.

-

Máte-li případně další otázky, zeptejte se, prosím, svého lékaře nebo lékárníka.

-

Tento přípravek byl předepsán Vám, a proto jej nedávejte žádným dalším osobám. Mohl by jim

ublížit, a to i tehdy, mají-li stejné příznaky jako Vy.

-

Pokud se kterýkoli z nežádoucích účinků vyskytne v závažné míře, nebo pokud si všimnete

jakýchkoli nežádoucích účinků, které nejsou uvedeny v této příbalové informaci, prosím, sdělte

to svému lékaři nebo lékárníkovi.

V příbalové informaci naleznete:

1. Co je přípravek Apo-Parox a k čemu se používá

2. Čemu musíte věnovat pozornost, než začnete přípravek Apo-Parox užívat

3. Jak se přípravek Apo-Parox užívá

4. Možné nežádoucí účinky

5. Uchovávání přípravku Apo-Parox

6. Další informace

1. CO JE PŘÍPRAVEK APO-PAROX A K ČEMU SE POUŽÍVÁ Přípravek Apo-Parox je určen k léčbě dospělých, kteří trpí depresemi a/nebo úzkostnými

poruchami. Mezi úzkostné poruchy, které se léčí přípravkem Apo-Parox, patří: obsedantně

kompulzivní porucha (opakující se nutkavé myšlenky s nekontrolovatelným chováním), panická

porucha (panické záchvaty včetně těch, které jsou způsobeny agorafobií, což je strach z otevřených

prostranství), sociální úzkostná porucha (strach nebo vyhýbání se situacím, kdy musíte vystupovat ve

společnosti), posttraumatická stresová porucha (úzkost po traumatické události) a generalizovaná

úzkostná porucha (celkový pocit velké úzkosti nebo nervozity).

Apo-Parox patří do skupiny léků známých jako SSRI (selektivní inhibitory zpětného vychytávání

serotoninu). Látku zvanou serotonin má v mozku každý z nás. Lidé trpící depresemi nebo úzkostí mají

nižší hladinu serotoninu než ostatní. Zatím není přesně známo, jak Apo-Parox a ostatní látky ze

skupiny SSRI působí, ale zřejmě pomáhají zvyšovat hladinu serotoninu v mozku. Správná léčba

deprese a úzkostných stavů je důležitá, neboť pomůže zlepšit Váš stav.

2.

ČEMU MUSÍTE VĚNOVAT POZORNOST, NEŽ ZAČNETE APO-PAROX

UŽÍVAT Neužívejte přípravek Apo-Parox:

- Pokud užíváte léky, které se nazývají inhibitory monoaminooxidázy (IMAO, včetně

moklobemidu), nebo jste je kdykoli v posledních dvou týdnech užíval/a. Po ukončení užívání

léků ze skupiny IMAO Vám lékař poradí, jak byste měl/a začít užívat paroxetin.

- Pokud užíváte antipsychotikum, které se jmenuje thioridazin nebo pimozid.

- Pokud jste přecitlivělý/á (alergický/á) na paroxetin nebo na kteroukoliv jinou složku Apo-

Paroxu (pomocné látky jsou uvedeny na konci příbalové informace).

Pokud se u Vás vyskytuje kterákoli z výše uvedených podmínek, řekněte to lékaři a neužívejte

Apo-Parox.

Zvláštní opatrnosti při použití přípravku Apo-Parox a zkontrolování zdravotního stavu

s lékařem je zapotřebí:

- Pokud užíváte jakýkoli jiný lék (viz Vzájemné působení s dalšími léčivými přípravky dále v textu).

- Pokud máte problémy s ledvinami, játry nebo se srdcem.

- Pokud trpíte epilepsií nebo máte záchvaty nebo křeče v anamnéze (již dříve jste je prodělali).

- Pokud jste kdykoli v minulosti měli „manické“ epizody (hyperaktivní chování nebo překotné

myšlenky).

- Pokud se podrobujete elektrokonvulzívní léčbě (ECT).

- Pokud máte v anamnéze poruchy srážení krve nebo užíváte jiné léky, které mohou vyvolat

zvýšené riziko krvácení (patří sem léky používané ke „zředění“ krve jako je warfarin,

antipsychotika jako je perfenazin nebo klozapin, tricyklická antidepresiva, léky používané proti

bolesti a zánětům nazývané nesteroidní protizánětlivé látky, kam patří kyselina acetylsalicylová,

ibuprofen, celekoxib, etodolak, diklofenak, meloxikam).

- Pokud užíváte tamoxifen k léčbě rakoviny prsu ( nebo při problémech s plodností), Apo-Parox by

mohl snížit účinek tamoxifenu, proto Vám lékař může doporučit jiné antidepresivum.

- Pokud máte diabetes (máte cukrovku).

- Pokud máte předepsanou dietu s nízkým obsahem sodíku.

- Pokud trpíte zeleným očním zákalem (tlakem v oku).

- Pokud jste těhotná nebo plánujete těhotenství (viz Těhotenství a kojení dále v textu).

- Pokud je Vám méně než 18 let (viz Použití u dětí a dospívajících do 18 let dále v textu).

Pokud si odpovíte ANO v kterémkoli výše uvedeném bodě a dosud jste o tom s lékařem nemluvil/a,

poraďte se co nejdříve se svým lékařem o dalším užívání Apo-Paroxu. Použití u dětí a dospívajících do 18 let:

Apo-Parox by neměli užívat děti a dospívající do 18 let. Měli byste také vědět, že u pacientů do 18

let, kteří se léčí přípravkem Apo-Parox, je zvýšené riziko výskytu nežádoucích účinků, jako jsou

pokusy o sebevraždu, sebevražedné myšlenky a nepřátelské jednání (převážně agresivita, protichůdné

chování a hněv). Pokud lékař předepsal Vám nebo Vašemu dítěti Apo-Parox a chcete se o tom poradit,

navštivte, prosím, znovu svého lékaře. Pokud se u Vás nebo Vašeho dítěte během užívání přípravku

Apo-Parox rozvine nebo zhorší některý z výše uvedených příznaků, měli byste o tom informovat

svého lékaře. Také byste měli vědět, že dlouhodobé bezpečnostní účinky Apo-Paroxu ve vztahu k

dalšímu růstu, dospívání a rozvoji poznání a chování nebyly dosud v této věkové skupině prokázány.

Ve studiích prováděných s přípravkem Apo-Parox ve věkové skupině do 18 let byly často se

vyskytujícími nežádoucími účinky, které postihly méně než 1 z 10 dětí/dospívajících následující:

zvýšení četnosti sebevražedných myšlenek a sebevražedných pokusů, úmyslné sebepoškozování,

hněv, agresivita nebo negativně zaujaté a nepřátelské chování, ztráta chuti k jídlu, chvění, abnormální

pocení, hyperaktivita (příliš mnoho energie), rozčilení, změny emocí (včetně pláče a změny nálad) a

neobvyklá tvorba modřin nebo krvácení (jako např. krvácení z nosu). V těchto studiích se také

prokázalo, že stejné příznaky se vyskytly u dětí a dospívajících, kteří dostávali placebo (tablety

obsahující pouze cukr) místo Apo-Paroxu, i když se nevyskytovaly tak často.

V těchto studiích se u některých pacientů do 18 let dostavily po přerušení léčby přípravkem Apo-

Parox abstinenční příznaky. Tyto příznaky byly většinou podobné těm, které byly pozorovány po

přerušení léčby u dospělých (viz bod 3, Jak se přípravek

Apo-Parox užívá, dále v textu). Navíc se u

pacientů do 18 let často vyskytovala (méně než u 1 z 10 pacientů) bolest břicha, nervozita a změna

emocí (včetně pláče, změn nálady, pokusů o sebepoškozování, myšlenek na sebevraždu a pokusů o

sebevraždu).

Sebevražedné myšlenky a zhoršení Vaší deprese nebo úzkosti Jestliže trpíte depresí či úzkostnými

stavy, můžete někdy uvažovat o sebepoškození nebo sebevraždě. Tyto myšlenky se mohou projevit

častěji v době, kdy poprvé začínáte užívat antidepresiva. Trvá totiž určitou dobu, než tyto přípravky

začnou působit, obvykle přibližně dva týdny, ale někdy i déle.

Může být pravděpodobnější, že začnete uvažovat o sebepoškození nebo sebevraždě:

- Pokud se u Vás již dříve vyskytly myšlenky na sebepoškození nebo na sebevraždu

- Pokud jste mladý dospělý. Informace z klinických studií prokázaly zvýšené riziko sebevražedného

chování u mladých dospělých (do 25 let) s psychiatrickými onemocněními, kteří byli léčeni

antidepresivy.

Pokud se u Vás kdykoli vyskytnou myšlenky na sebepoškození nebo na sebevraždu, vyhledejte ihned

svého lékaře nebo nejbližší nemocnici.

Možná bude užitečné, když řeknete svým přátelům nebo příbuzným, že trpíte depresemi nebo

úzkostnými poruchami a požádáte je, aby si přečetli tuto příbalovou informaci. Mohli byste je požádat,

aby Vám řekli, pokud si budou myslet, že se Vaše deprese nebo úzkost zhoršuje nebo budou-li

znepokojení změnami ve Vašem chování.

Významné nežádoucí účinky pozorované při užívání přípravku Apo-Parox

U některých pacientů užívajících Apo-Parox se objevil neklid, při kterém měli pocit, že nemohou v

klidu ani sedět, ani stát (tento stav se nazývá akatizie). U jiných pacientů se projevil serotoninový

syndrom, při kterém se mohou objevit (některé nebo všechny) následující příznaky: pocit zmatenosti,

pocit neklidu, pocení, třes, chvění, halucinace (podivné vize nebo zvuky), náhlé svalové záškuby nebo

zrychlený srdeční rytmus. Pokud se u Vás některý z těchto příznaků objeví, vyhledejte svého lékaře.

Více informací o těchto i jiných nežádoucích účincích po užívání přípravku Apo-Parox naleznete v

bodu 4 této příbalové informace (Možné nežádoucí účinky).

Vzájemné působení s dalšími léčivými přípravky

Některé léky mohou ovlivnit účinek přípravku Apo-Parox nebo mohou zvýšit pravděpodobnost

výskytu nežádoucích účinků. Apo-Parox také může ovlivnit účinek některých jiných léků. Léky, o

nichž je známo, že se se Apo-Paroxem navzájem ovlivňují, jsou tyto:

- Léky zvané inhibitory monoaminooxidázy (IMAO, včetně moklobemidu) – viz Neužívejte

přípravek Apo-Parox výše v textu.

- Antipsychotika thioridazin nebo pimozid - viz Neužívejte přípravek Apo-Parox výše v textu.

- Kyselina acetylsalicylová, ibuprofen nebo jiné léky ze skupiny nesteroidních protizánětlivých

látek jako je celekoxib, etodolak, diklofenak a meloxikam, které se používají k léčení bolesti a

zánětu.

- Tramadol a pethidin, silné léky proti bolesti opiátového typu

- Léky nazývané triptany, například sumatriptan, používané k léčbě migrény

- Ostatní antidepresiva včetně jiných léků ze skupiny SSRI a tricyklická antidepresiva jako je

klomipramin, nortriptylin a desipramin.

- Doplněk stravy nazývaný tryptofan.

- Přípravky jako lithium, risperidon, perfenazin, klozapin (t.j. antipsychotika) používané k léčení

psychiatrických poruch.

- Fentanyl, užívaný k anestezii a k léčbě chronické bolesti

- Kombinace fosamprenaviru a ritonaviru, která se používá k léčení HIV infekcí.

- Přípravky obsahující výtažek z třezalky tečkované, používané k léčbě depresí.

- Fenobarbital, fenytoin, valproát sodný nebo karbamazepin, které se používají k léčbě křečí nebo

epilepsie.

- Atomoxetin, který se používá k léčbě hyperaktivity s poruchou pozornosti.

- Procyklidin, který se používá k mírnění příznaků Parkinsonovy nemoci.

- Warfarin nebo jiné látky ze skupiny antikoagulancií, které se používají ke „zředění“ krve. -

Propafenon, flekainid a přípravky používané k léčbě nepravidelného srdečního rytmu.

- Metoprolol, beta-blokátor používaný k léčení vysokého krevního tlaku a jiných srdečních

poruch. - Rifampicin, používaný k léčbě tuberkulózy a lepry.

- Linezolid, antibiotikum.

- Tamoxifen, který se užívá k léčbě rakoviny prsu ( nebo při problémech s fertilitou).

Pokud užíváte nebo jste v poslední době užíval/a jakékoli léky uvedené v seznamu výše a dosud

jste o tom neinformoval/a svého lékaře, znovu ho navštivte a požádejte ho o radu ohledně užívání

přípravku Apo-Parox. Je možné, že bude nutné změnit dávkování nebo změnit léky.

Prosím, informujte svého lékaře nebo lékárníka o všech lécích, které užíváte nebo jste užíval(a) v

nedávné době, a to i o lécích, které jsou dostupné bez lékařského předpisu. Užívání přípravku Apo-Parox s jídlem a pitím Pokud užíváte přípravek Apo-Parox, nepijte alkoholické nápoje, protože alkohol může zhoršit

příznaky nežádoucích účinků. Užívání přípravku Apo-Parox ráno společně s jídlem snižuje

pravděpodobnost výskytu pocitu na zvracení (nevolnosti). Těhotenství a kojení Jste-li těhotná, myslíte-li si, že byste mohla být těhotná, nebo plánujete-li těhotenství, měla byste o

tom co nejdříve informovat svého lékaře. U dětí, jejichž matky užívaly Apo-Parox v průběhu

několika prvních měsíců těhotenství, byla zaznamenána data poukazující na zvýšené riziko vrozených

vad, především srdečních. V populaci se přibližně 1 ze 100 dětí narodí s vrozenou srdeční vadou. Toto

číslo se zvyšuje až na 2 děti ze 100 u matek, které užívaly přípravek Apo-Parox.

Společně s lékařem se můžete rozhodnout, jestli je pro Vás lepší v době těhotenství změnit způsob

léčby nebo postupně vysadit Apo-Parox. Po zvážení Vašeho stavu ale může lékař dojít k závěru, že je

pro Vás lepší pokračovat v léčbě přípravkem Apo-Parox.

Ubezpečte se, že Váš gynekolog (popř. i porodní asistentka) ví, že užíváte přípravek Apo-Parox.

Užívání látek podobných Apo-Parox během těhotenství, zvláště v posledních 3 měsících, může u dětí

zvýšit riziko výskytu závažného zdravotního stavu, tzv. perzistující plicní hypertenze novorozenců,

který se projevuje zrychleným dýcháním a promodráváním. Tyto příznaky se obvykle projeví během

prvních 24 hodin po porodu. Pokud tyto příznaky zpozorujete u svého dítěte, okamžitě kontaktujte

dětského lékaře.

Pokud užíváte přípravek Apo-Parox během posledních 3 měsíců těhotenství, mohou se u novorozence

objevit i další zdravotní komplikace, které se obvykle rozvinou v průběhu prvních 24 hodin po porodu.

Tyto příznaky jsou:

- potíže s dýcháním

- tmavě modré nebo fialové zabarvení kůže, zvýšená nebo snížená teplota

- modré zbarvení rtů

- zvracení nebo poruchy příjmu potravy

- zvýšená únava, poruchy spánku nebo nepřetržitý pláč

- zvýšené nebo snížené svalové napětí

- třes, neklid nebo křeče.

Pokud se kterýkoli z těchto příznaků objeví po narození u Vašeho dítěte nebo jste znepokojená

zdravotním stavem Vašeho dítěte,

řekněte to co nejdříve svému lékaři nebo porodníkovi. Ti Vám

poradí, co máte dělat.

Apo-Parox se ve velmi malém množství vylučuje do mateřského mléka. Pokud užíváte Apo-Parox,

navštivte před tím, než začnete kojit, svého lékaře a požádejte ho o radu. Poraďte se se svým lékařem

o možnosti kojení během užívání přípravku Apo-Parox. Léčivé přípravky, jako přípravek Apo-Parox, mohou snižovat kvalitu spermií. Ačkoli dopad tohoto

snížení na plodnost není znám, může být u některých mužů užívajících přípravek Apo-Parox plodnost

ovlivněna. Řízení motorového vozidla a obsluha strojů

Možnými nežádoucími účinky při užívání přípravku Apo-Parox jsou závratě, zmatenost, ospalost nebo

rozmazané vidění. Pokud se u Vás tyto nežádoucí účinky projeví, nesmíte neřiďte dopravní prostředky

ani neobsluhujte stroje.

3.

JAK SE APO-PAROX UŽÍVÁ

Vždy užívejte Apo-Parox přesně podle pokynů svého lékaře. Pokud si nejste jistý/á, poraďte se se

svým lékařem nebo lékárníkem.

Někdy může být potřeba, abyste užívali více než jednu tabletu nebo jen polovinu tablety. V tabulce

naleznete návod, kolik tablet vzhledem k velikosti dávky budete užívat. Obvyklé dávky pro léčbu jednotlivých poruch jsou uvedeny v následující tabulce. Úvodní dávka Doporučená denní dávka Maximální denní dávka

Deprese 20 mg 20 mg 50 mg

Obsedantní kompulzivní porucha 20 mg 40 mg 60 mg

Panická porucha 10 mg 40 mg 60 mg

Sociální úzkostná porucha 20 mg 20 mg 50 mg

Posttraumatická stresová porucha 20 mg 20 mg 50 mg

Generalizovaná úzkostná porucha 20 mg 20 mg 50 mg

Váš lékař určí, jakou dávku přípravku Apo-Parox budete při zahájení léčby užívat. Většina lidí

se začíná cítit lépe po několika týdnech léčby. Pokud se Váš stav po několika týdnech léčby nezlepší,

informujte o tom svého lékaře a ten může rozhodnout o postupném zvyšování dávky vždy o 10 mg

týdně až k maximální možné denní dávce. Užívejte tablety přípravku Apo-Parox ráno s jídlem.

Polykejte je celé a zapijte je vodou.

Tablety se nemají kousat. Lékař Vám řekne, jak dlouho budete muset tablety užívat. Léčba může trvat několik měsíců ale i déle. Starší lidé

Nejvyšší doporučená dávka u lidí starších než 65 let je 40 mg denně.

Pacienti s poruchou funkce jater nebo ledvin

Pokud trpíte poruchou funkce jater nebo těžkou poruchou funkce ledvin, může lékař rozhodnout o

tom, že budete užívat menší dávku přípravku Apo-Parox, než je obvyklé.

Jestliže jste užil/a více přípravku Apo-Parox, než jste měl/a

Nikdy neužívejte více tablet, než Vám doporučí lékař. Pokud užijete (nebo někdo jiný užije) příliš

mnoho tablet přípravku Apo-Parox, okamžitě o tom informujte svého lékaře nebo okamžitě vyhledejte

lékařskou pomoc v nemocnici. Ukažte tam také obal užitých tablet.

Pokud se někdo předávkuje přípravkem Apo-Parox, mohou se u něho projevit příznaky popsané v

bodu 4, Možné nežádoucí účinky, nebo některé z následujících příznaků: horečka, nekontrolovatelné

svalové kontrakce (stahy).

Jestliže jste zapomněl/a užít přípravek Apo-Parox

Užívejte svůj lék každý den ve stejný čas.

Pokud na dávku zapomenete a vzpomenete si na ni dříve, než si půjdete lehnout, užijte ji

okamžitě. Další den pokračujte s užíváním v obvyklé době.

Pokud si na dávku vzpomenete až v noci nebo příští den, vynechte tuto dávku. Je přitom možné, že

se u Vás projeví nežádoucí účinky spojené s přerušením léčby, ale ty by měly vymizet po užití

následující dávky v obvyklé době.

Co dělat, pokud se necítíte lépe

Apo-Parox neodstraní Vaše příznaky okamžitě - všechna antidepresiva se musí nějaký čas užívat,

než se dostaví účinek. Někteří pacienti se začnou cítit lépe již za několik týdnů, ale u jiných to může

trvat trochu déle. Někteří pacienti se dokonce mohou přechodně cítit hůře. Pokud se ani po několika

týdnech léčby Váš stav nezlepší, navštivte znovu svého lékaře a řekněte mu to. Lékař by Vám měl na

začátku léčby doporučit, abyste ho po několika týdnech léčby opět navštívil/a a zhodnotil/a spolu s

ním léčbu.

Jestliže jste přestal/a užívat přípravek Apo-Parox

Neukončujte léčbu přípravkem Apo-Parox a nepřestávejte užívat Apo-Parox, dokud Vám to

neřekne lékař.

Když končíte s užíváním přípravku Apo-Parox, pomůže Vám lékař s pomalým snižováním dávky

trvajícím několik týdnů nebo měsíců, což by mělo snížit pravděpodobnost výskytu abstinenčních

příznaků (nežádoucích účinků spojených s vysazením přípravku). Jeden ze způsobů, jak ukončit léčbu

Apo-Paroxem, spočívá v postupném snižování dávky, kterou užíváte, a to o 10 mg týdně. Pacienti

většinou zjistí, že příznaky vyvolané vysazením přípravku Apo-Parox jsou mírné a sami ukončí léčbu

během dvou týdnů. U některých pacientů jsou ale tyto příznaky podstatně závažnější nebo trvají delší

dobu.

Pokud se u Vás v průběhu snižování dávek projeví abstinenční příznaky, může se Váš lékař

rozhodnout, že celý proces bude probíhat pomaleji. Pokud se u Vás během snižování dávek Apo-

Paroxu projeví závažné abstinenční příznaky, navštivte svého lékaře, který Vás může požádat, abyste

opět začal/a tablety užívat a poté jste dávky snižoval/a pomaleji.

I když se u Vás projeví abstinenční příznaky, neznamená to, že nebudete schopný/á ukončit

léčbu přípravkem Apo-Parox.

Možné nežádoucí účinky spojené s ukončením léčby

Klinické studie ukazují, že 3 z 10 lidí zaznamenají po ukončení užívání Apo-Paroxu jeden nebo více

příznaků. Některé příznaky se přitom vyskytují častěji než jiné.

Časté nežádoucí účinky, které se mohou vyskytnout až u 1 z 10 pacientů jsou:

- Pocit závrati, nestability nebo nerovnováhy.

- Smyslové poruchy včetně pocitu mravenčení, pocitů pálení a méně často pocitů slabých elektrických

šoků (včetně těchto pocitů v hlavě) a dále bzučení, syčení, pískot, zvonění nebo jiné úporné zvuky v

uších (tinitus).

- Poruchy spánku (živé sny, noční můry, neschopnost spát).

- Pocit úzkosti.

- Bolesti hlavy.

Méně časté nežádoucí účinky, které se mohou vyskytnout až u 1 ze 100 pacientů jsou:

- Nevolnost (pocit na zvracení).

- Pocení (včetně nočního pocení).

- Motorický (pohybový) neklid.

- Tremor (chvění).

- Pocit zmatenosti nebo dezorientace.

- Průjem.

- Emocionální nestabilita nebo podrážděnost.

- Zrakové poruchy.

- Kolísání srdečního rytmu nebo bušení srdce (palpitace).

Pokud se obáváte, že se u Vás projevily nežádoucí účinky spojené s ukončením léčby Apo-

Paroxem, navštivte, prosím, svého lékaře.

Máte-li jakékoli další otázky, týkající se užívání tohoto přípravku, zeptejte se svého lékaře nebo

lékárníka.

4. MOŽNÉ NEŽÁDOUCÍ ÚČINKY Podobně jako všechny léky, může mít i přípravek Apo-Parox nežádoucí účinky, které se ale nemusí

vyskytnout u každého. Pravděpodobnost výskytu nežádoucích účinků je vyšší v průběhu několika

prvních týdnů užívání Apo-Paroxu.

Pokud se u Vás vyskytne kterýkoli z následujících nežádoucích účinků, navštivte lékaře. Můžete se spojit se svým lékařem nebo vyhledat lékařskou pomoc přímo v nemocnici. Méně časté nežádoucí účinky, které se mohou vyskytnout až u 1 ze 100 pacientů jsou:

- Pokud u Vás dochází ke vzniku neobvyklých krevních podlitin nebo ke krvácení, včetně

zvracení krve nebo ke ztrátě krve stolicí, okamžitě o tom informujte svého lékaře nebo

vyhledejte okamžitou lékařskou pomoc v nemocnici.

- Pokud zjistíte, že nejste schopen/schopna se vymočit, okamžitě o tom informujte svého lékaře

nebo vyhledejte okamžitou lékařskou pomoc v nemocnici.

Vzácné nežádoucí účinky, které se mohou vyskytnout až u 1 z 1000 pacientů jsou:

- Pokud se u Vás objeví křeče, okamžitě o tom informujte svého lékaře nebo vyhledejte

okamžitou lékařskou pomoc v nemocnici.

- Pokud pociťujete neklid a máte pocit, že nemůžete v klidu ani sedět, ani stát (tento stav se

nazývá akatizie), informujte o tom svého lékaře. Při zvyšování dávek Apo-Paroxu se tyto pocity

mohou zhoršovat.

- Pokud pociťujete únavu, slabost nebo zmatenost a máte bolavé nebo ztuhlé svaly či

nekoordinované pohyby, může to být způsobeno nedostatkem sodíku v krvi. Pokud máte tyto

příznaky, navštivte svého lékaře.

Velmi vzácné nežádoucí účinky, které se mohou vyskytnout až u 1 z 10000 pacientů jsou:

- Alergické reakce na Apo-Parox. Pokud se u Vás objeví zarudlá hrudkovitá kožní vyrážka, otoky

očních víček, obličeje, rtů, úst nebo jazyka, začínající svědění nebo těžkosti při dýchání nebo

polykání, okamžitě o tom informujte svého lékaře nebo vyhledejte okamžitou lékařskou

pomoc v nemocnici.

- Pokud se u Vás objeví některé nebo všechny z následujících příznaků, můžete mít tzv.

serotoninový syndrom. Jde o následující příznaky: pocit zmatenosti, pocit neklidu, pocení, třes,

chvění, halucinace (podivné vize nebo zvuky), náhlé svalové záškuby nebo zrychlený srdeční

rytmus. Pokud se u Vás některý z těchto příznaků objeví, navštivte svého lékaře.

- Akutní glaukom (akutní zelený zákal). Pokud pociťujete bolest v oku spojenou s neostrým

viděním, navštivte svého lékaře.

Neznámá frekvence

U některých osob se mohou při užívání přípravku Apo-Parox nebo krátce po ukončení léčby objevit

myšlenky na sebepoškozování nebo sebevražedné myšlenky (viz bod 2, Čemu musíte věnovat

pozornost, než začnete přípravek Apo-Parox užívat).

Další možné nežádoucí účinky v průběhu léčby: Velmi časté nežádoucí účinky, které se mohou vyskytnout u více než 1 z 10 pacientů jsou: -

Narušení koncentrace

- Nevolnost (pocit na zvracení). Užíváním léku ráno po jídle se sníží pravděpodobnost, že k ní dojde.

- Změna v sexuálním chování nebo funkci. Například ztráta orgasmu a u mužů abnormální erekce a

ejakulace.

Časté nežádoucí účinky, které se mohou vyskytnout až u 1 z 10 pacientů jsou:

- Zvýšená hladina cholesterolu v krvi

- Snížená chuť k jídlu.

- Potíže se spánkem (nespavost) nebo pocit ospalosti.

- Abnormální sny (včetně nočních můr).

- Pocit závrati nebo chvění (třes).

- Bolest hlavy

- Pohybový neklid.

- Pocit neobvyklé slabosti.

- Neostré vidění.

- Zívání, sucho v ústech.

- Průjem nebo zácpa.

- Zvracení.

- Přibírání na váze.

- Pocení.

Méně časté nežádoucí účinky, které se mohou vyskytnout až u 1 z 100 pacientů jsou:

- Dočasné zvýšení krevního tlaku, nebo dočasné snížení, při kterém můžete mít závrať (pocit točení

hlavy) nebo Vám může být na omdlení, když se náhle postavíte

- Zrychlený srdeční rytmus.

- Neschopnost pohybu, strnulost, třes nebo nekontrolovatelné pohyby úst a jazyka.

- Rozšíření zornic.

- Kožní vyrážky.

- Pocit zmatenosti.

- Halucinace (podivné vize a zvuky).

- Neschopnost se vymočit (retence moči) nebo nekontrolovatelný únik moče (inkontinence moče).

Vzácné nežádoucí účinky, které se mohou vyskytnout až u 1 z 1000 pacientů jsou:

- Abnormální tvorba mléka u mužů a žen.

- Pomalý srdeční rytmus.

- Zvýšení hodnot jaterních testů.

- Panické záchvaty.

- Hyperaktivní chování nebo překotné myšlenky (mánie).

- Pocit odcizení a nepřirozeného vztahu k sobě a okolí (deperzonalizace).

- Pocit úzkosti.

- Neodolatelné nutkání k pohybu nohama (syndrom neklidných nohou).

- Bolest kloubů nebo svalů.

Velmi vzácné nežádoucí účinky, které se mohou vyskytnout až u 1 z 10000 pacientů jsou:

- Problémy s játry, které mají za následek zežloutnutí kůže a očního bělma.

- Zadržování tekutin nebo vody způsobující otoky rukou nebo nohou.

- Závažné kožní reakce, citlivost na sluneční světlo.

- Přetrvávající bolestivá erekce.

- Snížený počet krevních destiček.

U některých pacientů se během užívání Apo-Paroxu může objevit bzučení, syčení, pískání zvonění

nebo jiné přetrvávající zvuky v uších (tinitus). U pacientů užívajících tento typ antidepresiv byl pozorován zvýšený výskyt zlomenin kostí. Ve studiích na zvířatech bylo prokázáno, že paroxetin snižuje kvalitu spermií. Teoreticky by to mohlo

ovlivnit plodnost, ale vliv na lidskou plodnost zatím nebyl pozorován.

Pokud Vás během užívání Apo-Paroxu cokoli znepokojilo, řekněte to svému lékaři nebo lékárníkovi,

kteří Vám jistě poradí. Pokud se kterýkoli z nežádoucích účinků vyskytne v závažné míře, nebo pokud

si všimnete jakýchkoli nežádoucích účinků, které nejsou uvedeny v této příbalové informaci, prosím,

sdělte to svému lékaři nebo lékárníkovi. 5.

UCHOVÁVÁNÍ PŘÍPRAVKU APO-PAROX

•

Uchovávejte mimo dosah a dohled dětí.

•

Uchovávejte při teplotě do 25 °C v dobře uzavřené lahvičce, aby byl přípravek chráněn před

vlhkostí.

•

Přípravek Apo-Parox nepoužívejte po uplynutí doby použitelnosti uvedené na obalu.

•

Doba použitelnosti se vztahuje k poslednímu dni uvedeného měsíce.

•

Léčivé přípravky se nesmí vyhazovat do odpadních vod nebo domácího odpadu. Zeptejte se

svého lékárníka, jak máte likvidovat přípravky, které již nepotřebujete. Tato opatření pomáhají

chránit životní prostředí.

6.

DALŠÍ INFORMACE

Co přípravek Apo-Parox obsahuje

Léčivou látkou je paroxetini hydrochloridum 22,2 mg, což odpovídá paroxetinum 20 mg v jedné

potahované tabletě

Pomocnými látkami jsou: Magnesium-stearát, sodná sůl karboxymetylškrobu, laktóza, hyprolóza,

hypromelóza 2910, makrogol 8000, oxid titaničitý.

Jak přípravek Apo-Parox vypadá a co obsahuje toto balení Apo-Parox jsou bílé, oválné, bikonvexní filmem potažené tablety, na jedné straně částečně půlící rýha

a vyražené označení 20, druhá strana prázdná

Apo-Parox je dodáván v lahvičkách po 30 nebo 100 potahovaných tabletách.

Na trhu nemusí být všechny velikosti balení.

Držitel rozhodnutí o registraci a výrobce:

Držitel rozhodnutí o registraci:

Apotex Europe B.V., Leiden, Nizozemsko.

Výrobce:

Chanelle Medical Ltd., Loughrea, Irsko

Apotex Nederland B.V., Leiden, Nizozemsko

Tato příbalová informace byla schválena: 4.7.2012

příloha č.2 k rozhodnutí o změně registrace sp.zn.sukls135762/2012

SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU

1.

NÁZEV PŘÍPRAVKU

APO-PAROX potahované tablety 2.

KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ

Paroxetini hydrochloridum 22,2 mg, což odpovídá paroxetinum 20 mg v jedné potahované tabletě. Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1. 3.

LÉKOVÁ FORMA

Potahované tablety. Bílé oválné bikonvexní filmem potažené tablety, na jedné straně částečně půlící rýha a vyražené

označení 20, druhá strana prázdná. 4.

KLINICKÉ ÚDAJE

4.1 Terapeutické indikace

Léčba

-

Epizody deprese

-

Obsedantně-kompulzivní porucha

-

Panická porucha s agorafobií nebo bez ní

-

Sociální úzkost/Sociální fobie

-

Generalizovaná úzkostná porucha

-

Posttraumatická stresová porucha

4.2 Dávkování a způsob podání Paroxetin se doporučuje užívat jednou denně, ráno společně s jídlem. Tabletu je nutné spolknout

vcelku, nemá

se rozkousat.

EPIZODY DEPRESE

Doporučené dávkování je 20 mg denně. Obvykle se zlepšení stavu u pacientů projeví už po prvním

týdnu léčby, ale bývá evidentní až od druhého týdne léčby.

Tak jako u všech antidepresivních léků se musí dávkování podle potřeby hodnotit a upravovat v

průběhu 3 až 4 týdnů od začátku léčby a potom vždy, pokud se to bude považovat za klinicky vhodné.

U některých pacientů s nedostatečnou odpovědí na 20 mg se tato dávka může podle odpovědi pacienta

postupně zvyšovat o 10 mg až na maximální dávku 50 mg/den. Pacienti s depresí se mají léčit dostatečně dlouho - nejméně 6 měsíců, aby se zajistilo, že u nich již

nepřetrvávají žádné symptomy. OBSEDANTNĚ KOMPULZIVNÍ PORUCHA (OCD)

Doporučená denní dávka je 40 mg. Pacienti mají začít dávkou 20 mg denně a tato dávka se může

postupně zvyšovat o 10 mg až do výše doporučené dávky. V případě, že po několika týdnech podávání

doporučené dávky nebude pozorována dostatečná odpověď, může být u některých pacientů přínosné

postupné zvýšení dávky až na maximálních 60 mg denně.

Pacienti s OCD se mají léčit dostatečně dlouho, aby se zajistilo, že u nich již nepřetrvávají žádné

symptomy. Tato doba může trvat několik měsíců i déle (viz bod 5.1 Farmakodynamické vlastnosti). PANICKÁ PORUCHA

Doporučené dávkování je 40 mg denně. Pacienti mají začít s dávkou 10 mg denně a tato dávka se

může podle odpovědi pacienta postupně zvyšovat o 10 mg až na doporučenou dávku. Nízká úvodní

dávka se doporučuje proto, aby se minimalizovalo potenciální zhoršení symptomů panického

syndromu, k čemuž obvykle dochází v časných stádiích léčby této poruchy. V případě, že po několika

týdnech léčby doporučenou dávkou nebude pozorovaná dostatečná odpověď, může být u některých

pacientů přínosné postupné zvýšení dávky až na maximálních 60 mg denně.

Pacienti s panickou poruchou se mají léčit dostatečně dlouho, aby se zajistilo, že u nich již

nepřetrvávají žádné symptomy. Tato doba může trvat několik měsíců i déle (viz bod 5.1

Farmakodynamické vlastnosti). SOCIÁLNÍ ÚZKOST/SOCIÁLNÍ FOBIE

Doporučené dávkování je 20 mg denně. V případě, že po několika týdnech léčby doporučenou dávkou

nebude pozorovaná dostatečná odpověď, může být u některých pacientů přínosné postupné zvyšování

dávky o 10 mg až na maximálních 50 mg denně. Dlouhodobé užívání se musí pravidelně

vyhodnocovat (viz bod 5.1 Farmakodynamické vlastnosti). GENERALIZOVANÁ ÚZKOSTNÁ PORUCHA

Doporučené dávkování je 20 mg denně. V případě, že po několika týdnech léčby doporučenou dávkou

nebude pozorovaná dostatečná odpověď, může být u některých pacientů přínosné postupné zvyšování

dávky o 10 mg až na maximálních 50 mg denně. Dlouhodobé užívání se musí pravidelně

vyhodnocovat (viz bod 5.1 Farmakodynamické vlastnosti). POSTTRAUMATICKÁ STRESOVÁ PORUCHA

Doporučené dávkování je 20 mg denně. V případě, že po několika týdnech léčby doporučenou dávkou

nebude pozorovaná dostatečná odpověď, může být u některých pacientů přínosné postupné zvyšování

dávky o 10 mg až na maximálních 50 mg denně. Dlouhodobé užívání se musí pravidelně

vyhodnocovat (viz bod 5.1 Farmakodynamické vlastnosti). VŠEOBECNÉ INFORMACE PŘÍZNAKY Z VYSAZENÍ POZOROVANÉ PO PŘERUŠENÍ PODÁVÁNÍ PAROXETINU

Náhlému přerušení užívání se musí zabránit (viz bod 4.4 Zvláštní upozornění a opatření při použití a

4.8 Nežádoucí účinky). Režim postupného snižování dávky uplatněný v klinických studiích spočívá

ve snižování denní dávky o 10 mg v týdenních intervalech. Pokud se po snížení dávky nebo po

přerušení léčby objeví nesnesitelné symptomy, může se zvážit pokračování v léčbě předtím

předepsanou dávkou. Následně může lékař pokračovat ve snižování dávky, ale pomaleji. Zvláštní skupiny pacientů: •

Starší lidé

U starších lidí se vyskytují zvýšené plazmatické koncentrace paroxetinu, dosažené hodnoty však

nevybočují z rozmezí hodnot pozorovaných v mladších věkových skupinách. Dávkování se má začít

počáteční dávkou pro dospělé. U některých pacientů může být zvyšování dávky užitečné, ale nemá se

přesáhnout maximální dávka 40 mg denně. •

Děti a mladiství (7-17 let)

Paroxetin se nesmí používat k léčbě dětí a mladistvých, protože v kontrolovaných klinických studiích

se zjistilo, že paroxetin je spojován se zvýšeným rizikem sebevražedného a nepřátelského chování

(hostility).

V těchto studiích kromě toho nebyla dostatečně potvrzena účinnost (viz bod 4.4 Zvláštní upozornění a

opatření při použití a 4.8 Nežádoucí účinky). •

Děti do 7 let

U dětí do 7 let nebylo použití paroxetinu zkoumáno. Paroxetin se nemá používat, protože v této

skupině nebyla potvrzena bezpečnost a účinnost. •

Porucha funkce ledvin/jater

U pacientů s těžkou poruchou funkce ledvin (clearence kreatininu je menší než 30 ml/min) nebo u

pacientů s poruchou funkce jater dochází ke zvýšení plazmatických koncentrací paroxetinu.

Dávkování se proto musí omezit na spodní hranici doporučeného dávkování. 4.3 Kontraindikace

Známá přecitlivělost na paroxetin nebo na jakoukoliv pomocnou látku.

Paroxetin je kontraindikovaný v kombinaci s inhibitory monoaminooxidázy (IMAO). Ve výjimečných

případech může být za předpokladu, že je k dispozici zařízení pro bedlivé monitorování symptomů

serotoninového syndromu a krevního tlaku (viz bod 4.5), v kombinaci s paroxetinem podán linezolid

(antibiotikum, reverzibilní IMAO):

Léčba paroxetinem se může začít:

-

po dvou týdnech po přerušení podávání ireverzibilního IMAO, nebo

-

nejméně po 24 hodinách po přerušení podávání reverzibilního IMAO (např. moklobemid,

linezolid, methylthioninium chlorid /methylenová modř; předoperační přípravek, který je

reverzibilní neselektivní IMAO/).

Mezi přerušením léčby paroxetinem a začátkem léčby jakýmkoliv IMAO musí uplynout nejméně

jeden týden.

Paroxetin by se neměl používat v kombinaci s thioridazinem, protože tak jako jiné léky, které inhibují

jaterní enzym CYP450 2D6, může paroxetin zvýšit plazmatické hladiny thioridazinu (viz bod 4.5

Interakce s jinými léčivým přípravky a jiné formy interakce). Podávání samotného thioridazinu může

vést k prodloužení QTc intervalu ve spojení se závažnou komorovou arytmií jako je torsades de

pointes a náhlou smrtí. Paroxetin by se neměl užívat v kombinaci s pimozidem (viz bod 4.5 Interakce s jinými léčivými

přípravky a jiné formy interakce). 4.4

Zvláštní upozornění a opatření pro použití

Léčba paroxetinem se má začít opatrně až po dvou týdnech po ukončení léčby ireverzibilním IMAO

anebo po 24 hodinách po ukončení léčby reverzibilním IMAO. Dávky paroxetinu se mají postupně

zvyšovat do té doby, než se dosáhne optimální odpovědi (viz bod 4.3 Kontraindikace a bod 4.5

Interakce s jinými léčivým přípravky a jiné formy interakce). Použití u dětí a dospívajících do 18 let

APO-PAROX by neměl být použit k terapii dětí a dospívajících do 18 let. Sebevražedné chování

(pokus o sebevraždu a sebevražedné myšlenky) a hostilita (převážně agresivita, protichůdné chování

a hněv) byly v klinických studiích mnohem častěji pozorovány u dětí a dospívajících léčených

antidepresivy v porovnání s těmi, kteří byli léčeni placebem. Nicméně, jestliže je rozhodnutí o léčbě

založeno na klinické potřebě, pak by pacient měl být pečlivě sledován pro výskyt sebevražedných

symptomů. Navíc nejsou k dispozici dostačující údaje o dlouhodobé bezpečnosti použití u dětí

a dospívajících týkající se růstu, dospívání a rozvoje kognitivních a behaviorálních funkcí.

Sebevražda/sebevražedné myšlenky nebo klinické zhoršení

Deprese je spojena se zvýšeným rizikem sebevražedných myšlenek, sebepoškozování a sebevraždy

(příhod souvisejících se sebevraždou). Riziko přetrvává až do doby, dokud nedojde k významné

remisi. Jelikož se zlepšení nemusí projevit během několika prvních nebo i dalších týdnů léčby, měli by

být pacienti pečlivě sledováni až do té doby, dokud k tomuto zlepšení nedojde. Všeobecnou klinickou

zkušeností je, že se riziko sebevraždy může v časných stadiích uzdravování zvýšit.

Také další psychiatrická onemocnění u nichž je APO-PAROX předepisován, mohou být doprovázeny

zvýšeným rizikem příhod souvisejících se sebevraždou. Navíc mohou být tyto stavy komorbidní s

depresivní epizodou. Při léčbě pacientů s dalšími psychiatrickými onemocněními se proto musí

dodržovat stejná opatření, jako při léčbě pacientů s depresivní epizodou.

Pacienti, kteří mají v anamnéze před zahájením léčby příhody související se sebevraždou, nebo ti kteří

vykazují významný stupeň sebevražedné představivosti před zahájením léčby, mají vyšší riziko

sebevražedných myšlenek nebo pokusů o sebevraždu a musí být během léčby pečlivě sledováni.

Meta-analýza placebem kontrolovaných klinických studií prováděných na dospělých trpících

psychiatrickými poruchami prokázala vyšší riziko sebevražedného chování u mladých dospělých do

25 let léčených antidepresivy ve srovnání s placebem (viz také bod 5.1).

Pacienti, a zvláště ti, kteří mají zvýšené riziko, by měli být během léčby pečlivě sledováni, a to

především na začátku léčby a po změně dávkování. Pacienti (a jejich ošetřovatelé) by měli být

upozorněni na to, že je nutné sledovat jakékoliv zhoršení jejich stavu, vznik sebevražedného chování

nebo myšlenek a neobvyklých změn chování a na to, že pokud se tyto příznaky objeví, musí okamžitě

vyhledat lékařskou pomoc.

Akatizie/psychomotorický neklid

Použití paroxetinu bylo spojeno s rozvojem akatizie, která je charakterizována vnitřním pocitem

neklidu a psychomotorickou agitovaností jako je neschopnost sedět nebo stát v klidu, obvykle spojené

se subjektivní tísní. Akatizie se s největší pravděpodobností vyskytuje během několika prvních týdnů

léčby. U pacientů u nichž dojde k těmto symptomům, může být zvyšování dávky škodlivé. Serotoninový syndrom/maligní neuroleptický syndrom

Ve vzácných případech se může v souvislosti s léčbou paroxetinem vyskytnout rozvoj serotoninového

syndromu nebo příznaků podobných malignímu neuroleptickému syndromu, zvláště pokud se podává

v kombinaci s dalšími serotonergními a/nebo neuroleptickými léky. Vzhledem k tomu, že tyto

syndromy mohou vést k potenciálně život ohrožujícím stavům, musí se léčba paroxetinem přerušit,

pokud se takové příznaky (charakterizované skupinou symptomů jako jsou hypertermie, rigidita,

myoklonie, autonomní nestabilita s možnými rychlými výkyvy vitálních funkcí, změny v duševním

stavu zahrnující zmatenost, podrážděnost, extrémní agitovanost s progresí do delíria a komatu)

vyskytnou a musí se začít podpůrná symptomatická léčba. Paroxetin se nesmí používat s prekurzory

serotoninu (jako je L-tryptofan, oxitriptan) z důvodu rizika serotonergního syndromu (viz bod 4.3

Kontraindikace a bod 4.5 Interakce s jinými léčivým přípravky a jiné formy interakce). Mánie

Tak jako u všech antidepresiv se paroxetin musí používat opatrně u pacientů s mánií v anamnéze.

Podávání paroxetinu se musí přerušit u každého pacienta, u něhož začne manická fáze. Porucha funkce ledvin/jater

Opatrnost se doporučuje u pacientů s těžkou poruchou funkce ledvin nebo u pacientů s poruchou

funkce jater (viz bod 4.2 Dávkování a způsob podání.) Diabetes

U pacientů s diabetem může léčba SSRI ovlivnit kompenzaci diabetu. Je možné, že bude nutné upravit

dávkování inzulinu a/nebo perorálních antidiabetik. Epilepsie

Tak jako u ostatních antidepresiv se paroxetin musí používat opatrně u pacientů s epilepsií. Záchvaty

Celkový výskyt záchvatů je u pacientů léčených paroxetinem menší než 0,1 %. Podávání léku se musí

přerušit, pokud u pacienta dojde k záchvatu. Elektrokonvulzívní léčba (ECT)

O současném podávání paroxetinu s ECT existuje málo klinických zkušeností. Glaukom

Tak jako u ostatních léků ze skupiny SSRI může paroxetin zřídka způsobit mydriázu, a proto se musí u

pacientů, kteří trpí glaukomem s úzkým úhlem anebo glaukomem v anamnéze, používat s opatrností. Onemocnění srdce

U pacientů s onemocněním srdce je nutné dodržovat obvyklá opatření.

Hyponatrémie

Hyponatrémie byla hlášena zřídka, a když, tak především u starších lidí. Opatrnosti je potřeba i u

pacientů vystavených riziku vzniku hyponatrémie, např. z důvodu současně používaných léků a

cirhózy. Hyponatrémie po přerušení léčby paroxetinem obvykle odezní. Krvácení

U léků ze skupiny SSRI byly hlášeny případy krvácení do kůže jako je ekchymóza a purpura. Hlášeny

byly i další projevy krvácení, např. gastrointestinální krvácení. Starší lidé mohou být vystaveni

zvýšenému riziku. Opatrnost se doporučuje u pacientů užívajících léky ze skupiny SSRI současně s perorálními

antikoagulancii, s léky, o kterých je známo, že ovlivňují funkci krevních destiček anebo s dalšími léky,

které mohou zvýšit riziko krvácení (např. s atypickými antipsychotiky jako je klozapin, fenothiaziny,

většina TCA, kyselina acetylsalicylová, NSAID, inhibitory COX-2), stejně i u pacientů, kteří mají v

anamnéze poruchy krvácení anebo stavy, které je mohou predisponovat ke krvácení. Interakce s tamoxifenem

Některé studie prokázaly, že účinnost tamoxifenu, při hodnocení rizika relapsu/mortality nádorového

onemocnění prsu, může být snížena při současném podávání s paroxetinem jako výsledek ireverzibilní

inhibice CYP2D6 způsobené paroxetinem (viz bod 4.5). Při léčbě nebo prevenci nádorového

onemocnění prsu tamoxifenem by se mělo vždy vyvarovat současnému užívání paroxetinem.

Příznaky z vysazení pozorované po přerušení léčby paroxetinem

Příznaky z vysazení se po přerušení léčby vyskytují často, zvláště pokud je přerušení náhlé (viz bod

4.8 Nežádoucí účinky).V klinických studiích se nežádoucí účinky po přerušení léčby vyskytly u 30 %

pacientů léčených paroxetinem oproti 20 % pacientů léčených placebem. Výskyt příznaků z vysazení

není stejný jako u léků, který vytváří návyk nebo závislost.

Riziko výskytu příznaků z vysazení může záviset na několika faktorech, včetně délky trvání a dávky

použité v léčbě a rychlosti snižování dávky.

Byly hlášeny závratě, smyslové poruchy (včetně parestézie a pocitů elektrických šoků), poruchy

spánku (včetně intenzivních snů), agitovanost nebo úzkost, nauzea, tremor, zmatenost, pocení, bolest

hlavy, průjem, palpitace, emocionální nestabilita, podrážděnost a zrakové poruchy. Tyto symptomy

jsou obvykle mírné až středně těžké intenzity, u některých pacientů však mohou být těžké. Obvykle se

vyskytují během několika prvních dní po přerušení léčby, ale tyto symptomy byly velmi zřídka

hlášeny u pacientů, kteří dávku vynechali nevědomě. Tyto symptomy jsou obvykle přechodné a

obvykle odezní do dvou týdnů, i když u některých jedinců mohou přetrvávat déle (2-3 měsíce i déle).

Z tohoto důvodu se při přerušení léčby doporučuje, aby se dávka paroxetinu snižovala postupně po

dobu několika týdnů anebo měsíců podle potřeb pacienta (viz Příznaky z vysazení pozorované po

přerušení podávání paroxetinu, bod 4.2 Dávkování a způsob podání). Přípravek obsahuje laktózu. Pacienti se vzácnými dědičnými problémy s intolerancí galaktózy,

nedostatkem laktázy nebo malabsorpcí glukózy a galaktózy by tento přípravek neměli užívat. 4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce Serotonergní přípravky

Tak jako u ostatních přípravků ze skupiny SSRI, může současné podávání se serotonergními léky vést

k výskytu účinků souvisejících s 5-HT (serotoninový syndrom: viz bod 4.4 Zvláštní upozornění

a opatření pro použití). Doporučuje se opatrnost a pozornější klinické sledování pacienta, pokud jsou

s paroxetinem kombinovány serotonergní přípravky (jako např. L-tryptofan, triptany, tramadol,

linezolid, methylthioninum chlorid /methylenová modř/, SSRI, lithium, pethidin a přípravky obsahující

třezalku tečkovanou – Hypericum perforatum). Pozornost je třeba rovněž věnovat použití fentanylu

v průběhu celkové anestezie nebo k léčbě chronické bolesti.

Současné užívání paroxetinu a IMAO je kontraindikováno kvůli riziku serotoninového syndromu (viz

bod 4.3 Kontraindikace).

Pimozid

Ve studii, kde se používala jednotlivá nízká dávka pimozidu (2 mg) současně s 60 mg paroxetinu, byly

prokázány průměrně 2,5-krát zvýšené hladiny pimozidu.

To může být vysvětleno CYP2D6 inhibujícími vlastnostmi paroxetinu. Díky úzkému terapeutickému

indexu pimozidu a jeho známé schopnosti prodlužovat QT interval je současné užívání pimozidu

a paroxetinu kontraindikováno (viz bod 4.3 Kontraindikace).

Enzymy metabolizující léky

Metabolismus a farmokokinetiku paroxetinu může ovlivnit indukce nebo inhibice enzymů

metabolizujícíchléky.

Pokud se paroxetin má podávat současně se známým inhibitorem enzymů metabolizujících léky, musí

se zvážit podání dávek odpovídajících spodní hranici doporučeného dávkování.

Pokud se má lék podávat současně se známými induktory enzymů metabolizujících léky (např. s

karbamazepinem, rifampicinem, fenobarbitalem, fenytoinem) nebo s fosamprenavirem/ritonavirem,

není potřebná žádná úprava úvodního dávkování. Jakákoliv úprava dávkování paroxetinu (ať už po

iniciaci dávkování nebo po přerušení podávání enzymatického induktoru)se má řídit klinickým

účinkem (snášenlivost a účinnost).

Fosamprenavit/ritonavir

Současné podávání fosamprenaviru/ritonaviru v dávce 700/100 mg podávané dvakrát denně

a paroxetinu v dávce 20 mg podávané jedenkrát denně zdravým dobrovolníkům po dobu 10 dní vede

k signifikantnímu snížení plazmatických hladin paroxetinu přibližně o 55%. Plazmatické hladiny

fosamprenaviru/ritonaviru byly během současného podávání s paroxetinem blízké hodnotám získaným

v jiných studiích, což naznačuje, že paroxetin neměl signifikantní vliv na metabolismus

fosamprenaviru/ritonaviru. Údaje o efektu dlouhodobého současného podávání paroxetinu

a fosamprenaviru/ritonaviru (přesahujícího 10 dní) nejsou k dispozici. Procyklidin: Každodenní podávání paroxetinu významně zvyšuje plazmatické hladiny procyklidinu.

Pokud se projeví anticholinergní účinky, musí se dávka procyklidinu snížit. Antikonvulziva: karbamazepin, fenytoin, valproát sodný. Nezdá se, že by současné podávání mělo

nějaký účinek na farmakokinetický/dynamický profil u pacientů s epilepsií. Inhibiční potenciál paroxetinu vůči CYP2D6

Tak jako ostatní antidepresiva, včetně ostatních SSRI, inhibuje paroxetin jaterní enzym CYP2D6

cytochromu P450. Inhibice CYP2D6 může vést ke zvýšeným plazmatickým koncentracím současně

podávaných léků, které jsou metabolizovány tímto enzymem. Patří mezi ně některá tricyklická

antidepresiva (např. klomipramin, nortriptylin a desipramin), fenothiazinová neuroleptika (např.

perfenazin a thioridazin, viz bod 4.3 Kontraindikace), risperidon, některá antiarytmika typu 1c (např.

propafenon a flekainid) a metoprolol. Nedoporučuje se používat paroxetin v kombinaci s

metoprololem, který se podává při srdeční nedostatečnosti, a to z důvodu jeho úzkého terapeutického

rozmezí u této indikace. Tamoxifen má důležitý aktivní metabolit, endoxifen, který je tvořen CYP2D6 a který významně

přispívá k účinnosti tamoxifenu. Ireverzibilní inhibice CYP2D6 paroxetinem vede ke snížení

plazmatické koncentrace endoxifenu (viz bod 4.4) Alkohol

Tak jako u ostatních psychotropních léků se pacienti musí upozornit na to, že během užívání

paroxetinu se mají vyvarovat konzumace alkoholu. Perorální antikoagulancia

Mezi paroxetinem a perorálními antikoagulancii se může vyskytnout farmakodynamická interakce.

Současné použití paroxetinu a perorálních antikoagulancií může vést ke zvýšené antikoagulační

aktivitě a riziku krvácení. Paroxetin se proto musí používat opatrně u pacientů, kteří jsou léčeni

perorálními antikoagulancii (viz bod 4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití). NSAID a kyselina acetylsalicylová a další antikoagulační léky

Mezi paroxetinem a NSAID/kyselinou acetylsalicylovou může dojít k farmakodynamické interakci.

Současné použití paroxetinu a NSAID/kyseliny acetylsalicylové může vést ke zvýšenému riziku

krvácení (viz bod 4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití).

Opatrnost se doporučuje u pacientů užívajících SSRI současně s perorálními antikoagulancii, s léky, o

kterých víme, že ovlivňují funkci krevních destiček anebo s dalšími léky, které mohou zvýšit riziko

krvácení (např. s atypickými antipsychotiky jako je klozapin, fenothiaziny, většina TCA, kyselina

acetylsalicylová, NSAID, inhibitory COX-2), i u pacientů, kteří mají v anamnéze poruchy krvácení

nebo stavy, které je mohou predisponovat ke krvácení. 4.6 Těhotenství a kojení Fertilita

Několik klinických studií prokázalo, že SSRI (včetně paroxetinu) mohou ovlivňovat kvalitu spermií.

Zdá se, že tento účinek je reverzibilní po přerušení léčby. Tyto studie nezkoumaly dopad na fertilitu,

ale změny kvality spermií mohou fertilitu u některých mužů ovlivnit. Těhotenství

Některé epidemiologické studie naznačily možnost zvýšení rizika výskytu vrozených malformací,

především kardiovaskulárních (jako jsou například defekty ventrikulárního a atriálního septa)

v souvislosti s užíváním paroxetinu v prvním trimestru těhotenství. Mechanismus není znám. Podle

těchto dat je riziko, že se po užívání paroxetinu v těhotenství narodí dítě s kardiovaskulárním defektem

menší než 2/100 ve srovnání s očekávaným poměrem těchto defektů v celkové populaci, ktterý je

přibližně 1/100. Paroxetin se má užívat v průběhu těhotenství jen v případě nutnosti. Ženy, které plánují otěhotnění,

anebo které otěhotní v průběhu léčby, se musí upozornit na nutnost konzultace s lékařem. Náhlému

přerušení léčby v průběhu těhotenství se má zabránit (viz Příznaky z vysazení pozorované po přerušení

podávání paroxetinu, bod 4.2 Dávkování a způsob podání). Pokud matky pokračovaly v užívání paroxetinu v pozdějších stádiích těhotenství, zvláště ve třetím

trimestru, musí se jejich narozené děti pozorovat. U novorozence, jehož matka užívala paroxetin v pozdějších stádiích těhotenství, se mohou vyskytnout

následující symptomy: respirační tíseň, cyanóza, apnoe, záchvaty, nestabilita teploty, porucha příjmu

potravy, zvracení, hypoglykémie, hypertonie, hypotonie, hyperreflexie, tremor, nervozita,

podrážděnost, letargie, nepřetržitý pláč, somnolence a poruchy spánku. Tyto symptomy mohou být

buď důsledkem serotonergních účinků anebo abstinenčních příznaků. Ve většině případů začnou

komplikace okamžitě, anebo krátce po porodu (do 24 hodin). Epidemiologické údaje naznačují, že užívání SSRI během těhotenství, zvláště v jeho pozdním stádiu,

může zvýšit riziko vzniku perzistující plicní hypertenze novorozenců (PPHN). Zjištěné riziko je

přibližně 5 případů na 1000 těhotenství. V běžné populaci se objevují 1 až 2 případy PPHN na 1000

těhotenství. Studie na zvířatech prokázaly reprodukční toxicitu, ale neprokázaly přímé škodlivé účinky na

těhotenství, embryonální/fetální vývoj, porod nebo postnatální vývoj (viz bod 5.3 Předklinické údaje

vztahující se k bezpečnosti). Studie na zvířatech prokázaly, že paroxetin může ovlivnit kvalitu spermií (viz bod 5.3). Data získaná z

lidského materiálu in vitro mohou naznačovat účinky na kvalitu spermií, avšak spontánní hlášení u

některých SSRI (včetně paroxetinu) prokázala, že vliv na kvalitu spermií je pravděpodobně

reverzibilní. Vliv na lidskou fertilitu zatím nebyl pozorován. Kojení

Malé množství paroxetinu se vylučuje do mateřského mléka. V publikovaných studiích byly sérové

koncentrace u kojených dětí nedetekovatelné (méně než 2 ng/ml) anebo velmi nízké (méně než 4

ng/ml). U těchto kojenců nebyly pozorovány žádné známky účinku léku. Přesto se paroxetin během

kojení nemá užívat, pokud očekávané přínosy pro matku nepřeváží případná rizika pro kojence. 4.7 Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje Klinické zkušenosti ukázaly, že léčba paroxetinem není spojená s ovlivněním kognitivní anebo

psychomotorické funkce. Tak jako u všech léků působících na psychiku však musí pacienti být opatrní

pokud jde o jejich schopnost řídit vozidlo a obsluhovat stroje. I když paroxetin nezvyšuje účinky

alkoholu na mentální a motorické funkce, současné užívání paroxetinu a alkoholu se nedoporučuje.

4.8 Nežádoucí účinky

S pokračující léčbou se může intenzita a frekvence některých níže uvedených nežádoucích účinků

snižovat a obvykle není nutno léčbu ukončit. Nežádoucí účinky jsou seřazeny podle orgánových

systémů a frekvence výskytu. Frekvence výskytu nežádoucích účinků jsou definovány jako:

velmi časté (≥1/10), časté (≥1/100, <1/10), méně časté (≥1/1000, <1/100), vzácné (≥1/10000,

<1/1000), velmi vzácné (<1/10000), včetně izolovaných hlášení. Poruchy krve a lymfatického systému

Méně časté: abnormální krvácení převážně do kůže a sliznic (většinou se jednalo o výskyt

ekchymosy).

Velmi vzácné: trombocytopenie. Poruchy imunitního systému

Velmi vzácné: alergické reakce (včetně kopřivky a angioedému). Endokrinní poruchy

Velmi vzácné: syndrom nedostatečné sekrece antidiuretického hormonu (SIADH). Poruchy metabolismu a výživy

Časté: zvýšení hladin cholesterolu, snížená chuť k jídlu.

Vzácné: hyponatrémie.

Hyponatrémie se vyskytovala většinou u starších pacientů, což může být někdy způsobeno syndromem

nedostatečné sekrece antidiuretického hormonu (SIADH). Psychiatrické poruchy

Časté: spavost, nespavost, agitovanost, abnormální sny (včetně nočních můr).

Méně časté: zmatenost, halucinace.

Vzácné: manické reakce, , úzkost, depersonalizace, záchvaty paniky, akatizie (viz bod 4.4 Zvláštní

upozornění a zvláštní opatření pro použití).

Neznámá frekvence: sebevražedné myšlenky a sebevražedné chování.

Během užívání paroxetinu nebo záhy po přerušení léčby byly hlášeny případy sebevražedných

myšlenek a sebevražedného chování (viz bod 4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití).

Tyto symptomy mohou být i důsledkem základního onemocnění. Poruchy nervového systému

Velmi časté: poruchy koncentrace

Časté: závrať, třes, bolest hlavy.

Méně časté: extrapyramidové poruchy.

Vzácné: křeče, syndrom neklidných nohou (RLS, restless legs syndrome).

Velmi vzácné: serotoninergní syndrom (mezi symptomy patří agitace, zmatenost, pocení, halucinace,

hyperreflexie, myoklonie, svalový třes, tachykardie a tremor).

U pacientů užívajících neuroleptika nebo trpících poruchami motoriky byly ojediněle pozorovány

poruchy extrapyramidových funkcí včetně orofaciální dystonie. Poruchy oka

Časté: neostré vidění.

Méně časté: mydriáza (viz bod 4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití)

Velmi vzácné: akutní glaukom.

Poruchy ucha a labyrintu

Neznámá četnost: tinnitus Srdeční poruchy

Méně časté: sinusová tachykardie.

Vzácné: bradykardie.

Cévní poruchy

Méně časté: přechodné zvýšení nebo snížení krevního tlaku, posturální hypotenze. Při užívání paroxetinu může dojít k přechodnému zvýšení nebo snížení krevního tlaku, a to obvykle u

pacientů, kteří již dříve trpěli hypertenzí či úzkostí. Respirační, hrudní a mediastinální poruchy

Časté: zívání. Gastrointestinální poruchy

Velmi časté: nausea.

Časté: zácpa, průjem, zvracení, sucho v ústech.

Velmi vzácné: gastrointestinální krvácení. Poruchy jater a žlučových cest

Vzácné: zvýšení hodnot jaterních enzymů.

Velmi vzácné: poruchy jater, jako je například hepatitida (někdy spojená se žloutenkou), a/nebo

selhání jater.

Bylo pozorováno přechodné zvýšení hodnot jaterních enzymů. Při postmarketingovém sledování byly

u pacientů užívajících paroxetin velmi vzácně hlášeny jaterní poruchy, jako je například hepatitida

(někdy spojená se žloutenkou), a/nebo selhání jater. Dojde-li k dlouhodobému zvýšení hodnot

jaterních testů, mělo by se zvážit případné vysazení paroxetinu. Poruchy kůže a podkožní tkáně

Časté: pocení.

Méně časté: ekzantém, pruritus.

Velmi vzácné: závažné kožní nežádoucí účinky (včetně erythema multiforme, Stevens-Johnsonův

syndrom a toxická epidermální nekrolýza), fotosenzitivní reakce. Poruchy ledvin a močových cest

Méně časté: retence moči, inkontinence moči. Poruchy reprodukčního systému a prsu

Velmi časté: poruchy sexuálních funkcí.

Vzácné: hyperprolaktinémie, galaktorea.

Velmi vzácné: priapismus. Poruchy svalové a kosterní soustavy a pojivové tkáně

Vzácné: artralgie, myalgie.

Epidemiologické studie, které byly vedeny převážně u pacientů ve věku 50 let a starších, prokázaly

zvýšení rizika kostních zlomenin u pacientů léčených SSRI a TCA. Mechanismus vedoucí ke zvýšení

rizika zlomenin není znám. Celkové poruchy a reakce v místě aplikace

Časté: astenie, přírůstek tělesné hmotnosti.

Velmi vzácné: periferní edém. PŘÍZNAKY Z VYSAZENÍ POZOROVANÉ PO PŘERUŠENÍ LÉČBY PAROXETINEM

Časté: závrať, smyslové poruchy, poruchy spánku, úzkost, bolest hlavy.

Méně časté: agitovanost, nauzea, tremor, zmatenost, pocení, emocionální nestabilita, zrakové poruchy,

palpitace, průjem, podrážděnost.

Vysazení paroxetinu (zvláště pokud je náhlé) často vede k příznakům z vysazení.

Hlášené byly závratě, smyslové poruchy (včetně parestezie, pocitů elektrických šoků a hučení v uších),

poruchy spánku (včetně intenzivních snů), agitovanost anebo úzkost, nauzea, tremor, zmatenost,

pocení, bolest hlavy, průjem, palpitace, emocionální nestabilita, podrážděnost a zrakové poruchy.

Tyto symptomy jsou obvykle mírné až středně těžké intenzity a přechodné, ale u některých pacientů

mohou být těžké a/nebo dlouhodobé. Z tohoto důvodu se doporučuje postupné snižování dávky v

případě, že už léčba paroxetinem není nutná (viz bod 4.2 Dávkování a způsob podání a bod 4.4

Zvláštní upozornění a opatření pro použití).

NEŽÁDOUCÍ ÚČINKY ZÍSKANÉ Z PEDIATRICKÝCH KLINICKÝCH STUDIÍ

Byly pozorovány následující nežádoucí účinky:

Zvýšení výskytu suicidálního (sebevražedného) chování (včetně suicidálních pokusů a suicidálních

myšlenek), sebepoškozující jednání a projevy nepřátelství. Suicidální myšlenky a suicidální pokusy

byly pozorovány převážně v klinických studiích u dospívajících s diagnózou velké deprese. Projevy

nepřátelství se objevovaly převážně u dětí s obsednantně-kompulzivní poruchou, zvláště u dětí

mladších 12 let.

Další pozorované nežádoucí pčinky jsou: snížení chuti k jídlu, tremor, pocení, hyperkinze, agitace,

emoční labilita (včetně pláče a kolísání nálady), krvácivé nežádoucí účinky, převážně na kůži

a sliznicích.

Nežádoucí účinky, které byly pozorovány při přerušení/postupném vysazování paroxetinu jsou:

emoční labilita (včetně pláče a kolísání nálady, sebepoškozování, suicidálních myšlenek a suicidálních

pokusů), nervozita, závrať, nauzea a bolest břicha (viz bod 4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro

použití)

Pro další informace týkající se pediatrických klinických studií viz bod 5.1. 4.9 Předávkování Známky a příznaky

Z dostupných informací o předávkování paroxetinem je zřejmé jeho široké rozmezí bezpečnosti.

Zkušenosti s předávkováním paroxetinem ukázaly, že kromě příznaků uvedených v bod 4.8

„Nežádoucí účinky“ byla hlášena horečka a mimovolní svalové kontrakce.. Pacienti se obvykle

uzdravili bez závažných následků, a to i v případech kdy užili jednotlivé dávky až do 2000 mg.

Vzácně byly hlášeny nežádoucí účinky jako bezvědomí nebo změny EKG, velmi vzácně s fatálním

výsledkem, a to zvláště v případech kdy byl paroxetin kombinován s dalšími psychotropními látkami,

ať už s alkoholem nebo bez něj. Léčba

Není známo specifické antidotum. Léčba se skládá ze všeobecných opatření, která jsou platná pro léčbu předávkování jakýmkoliv

antidepresivem. Je-li to možné, lze v období několika hodin po předávkování podat ke snížení

absorpce paroxetinu 20-30 g živočišného uhlí. Doporučují se podpůrná opatření s častým

monitorováním vitálních funkcí a důkladné sledování. Léčba pacientů odpovídá klinickým příznakům

předávkování. 5.

FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI

5.1 Farmakodynamické vlastnosti Farmakoterapeutická skupina: Antidepresiva – selektivní inhibitory zpětného vychytávání serotoninu.

ATC kód: N06AB05. Mechanismus účinku

Paroxetin je účinný a selektivní inhibitor zpětného vychytávání 5-hydroxytryptaminu (5-HT,

serotoninu) a předpokládá se, že jeho antidepresivní účinek a účinnost v léčbě OCD, sociální

úzkosti/sociální fobie, generalizované úzkostné poruchy, posttraumatické stresové poruchy a panické

poruchy souvisí právě se specifickou inhibicí zpětného vychytávání 5-HT na synaptických

membránách mozkových neuronů.

Paroxetin není chemicky příbuzný s tricyklickými nebo tetracyklickými antidepresivy, ani s většinou

ostatních antidepresiv.

Paroxetin má nízkou afinitu k muskarinovým cholinergním receptorům. Při studiích prováděných na

zvířatech byly zjištěny jen slabé anticholinergní vlastnosti.

Ve shodě s uvedenou selektivitou ukazují studie prováděné in vitro, že paroxetin má na rozdíl od

tricyklických antidepresiv nízkou afinitu k alfa1-, alfa2- a beta-adrenergním receptorům a dále k

dopaminovým (D2), různým 5-HT1, 5-HT2 a histaminovým (H1) receptorům. Tomu, že neexistují

interakce s postsynaptickými receptory in vitro odpovídají i výsledky studií in vivo, při nichž

nedochází k útlumu CNS ani k hypotenznímu účinku. Farmakodynamické účinky

Paroxetin neovlivňuje psychomotorické funkce a nepotencuje depresivní účinek ethanolu.

Tak jako u ostatních selektivních inhibitorů zpětného vychytávání 5-HT, paroxetin způsobuje příznaky

nadměrné stimulace 5-HT receptorů, podá-li se zvířatům, kterým byly předtím podány jiné inhibitory

monoaminooxidázy (IMAO) nebo tryptofan.

Behaviorální a EEG studie naznačují, že paroxetin má v dávce, která obvykle převyšuje dávky

potřebné pro inhibici resorbce 5-HT, slabý stimulační účinek. Stimulace není amfetaminové povahy.

Na základě studií na zvířatech se prokázalo, že kardiovaskulární systém snáší paroxetin bez obtíží.

Paroxetin nevyvolává po podání zdravým dobrovolníkům klinický významné změny krevního tlaku,

tepové

frekvence

ani

EKG.

Klinické studie svědčí o tom, že paroxetin má na rozdíl od antidepresiv, které inhibují zpětné

vychytávání noradrenalinu, mnohem menší tendenci inhibovat antihypertenzivní účinky guanetidinu.

V léčbě depresivních poruch je účinnost paroxetinu srovnatelná se standardními antidepresivy. Existují

určité důkazy o tom, že paroxetin může být terapeuticky úspěšný i u pacientů, kteří na léčbu

standardními antidepresivy nereagují.

Ranní užívání paroxetinu nemá negativní vliv na kvalitu ani na délku spánku. Kromě toho je

pravděpodobné, že jako reakci na léčbu pacienti zpozorují zlepšení spánku.

Analýza sebevražednosti u dospělých

Analýza placebem kontrolovaných klinických studií prováděných na dospělých trpících

psychaitrickými poruchami prokázala vyšší frekvenci výskytu sebevražedného chování u mladých

dospělých (ve věku 18 až 24 let) léčených paroxetinem ve srovnání s placebem (2,19% oproti 0,92%).

Ve starších věkových skupinách nebylo takové zvýšení pozorováno. U děspělých trpících depresivní

poruchou (ve všech věkových skupinách) bylo zvýšení frekvence výskytu sebevražedného chování

u pacientů léčených paroxetinem ve srovnání s placebem (0,32% oproti 0,05%); ve všech těchto

případech se jednalo o pokusy o sebevraždu. Většina těchto pokusů u paroxetinu (8z 11) byla ale

pozorovaná u mladších dospělých (viz také bod 4.4). Odpověď na dávku

Ve studiích fixní dávky je křivka odpovědi na dávku plochá, což svědčí o tom, že neexistuje výhoda

týkající se účinnosti při používání vyšších než doporučených dávek. Existují však některé klinické

údaje svědčící o tom, že pro některé pacienty může být titrace dávky směrem nahoru přínosná. Dlouhodobá účinnost

Dlouhodobá účinnost paroxetinu u deprese byla prokázána v 52-týdenní studii za použití udržovací

dávky s koncepcí prevence relapsu: relaps mělo 12 % pacientů užívajících paroxetin (20-40 mg denně)

oproti 28 % pacientů užívajících placebo. Dlouhodobá účinnost paroxetinu v léčbě OCD byla studována ve třech 24-týdenních studiích za

použití udržovací dávky s koncepcí prevence relapsu. V jedné ze tří studií bylo dosaženo významného

rozdílu v podílu jedinců s relapsem mezi paroxetinem (38 %) oproti placebu (59 %). Dlouhodobá účinnost paroxetinu v léčbě panické poruchy byla prokázána ve 24-týdenní studii za

použití udržovací dávky s koncepcí prevence relapsu: relaps mělo 5 % pacientů užívajících paroxetin

(10-40 mg denně) oproti 30 % pacientů užívajících placebo. Tato studie byla podpořená 36-týdenní

studií, kde se užívaly udržovací dávky. Dlouhodobá účinnost paroxetinu v léčbě sociální úzkosti a generalizované úzkostné poruchy a

posttraumatické stresové poruchy nebyla dostatečně prokázána. Nežádoucí účinky získané z pediatrických klinických studií

V krátkodobých (až do 10-12 týdnů) pediatrických klinických studiích prováděných u dětí a

dospívajících byly u pacientů léčených paroxetinem pozorovány následující nežádoucí účinky (s

frekvencí nejméně 2 % pacientů a s výskytem v poměru nejméně dvojnásobném ve srovnání s

placebem): zvýšení výskytu suicidálního (sebevražedného) jednání (včetně suicidálních pokusů a

suicidálních myšlenek), sebepoškozující jednání a projevy nepřátelství. Suicidální myšlenky a

suicidální pokusy byly pozorovány převážně v klinických studiích u dospívajících s diagnózou velké

deprese. Projevy nepřátelství se objevovaly převážně u dětí s obsedantně-kompulzivní poruchou,

zvláště u dětí mladších 12 let. Další nežádoucí účinky, které byly častěji pozorovány u skupiny

užívající paroxetin než u skupiny s placebem, byly snížení chuti k jídlu, tremor, pocení, hyperkineze,

agitace, emoční labilita (včetně pláče a kolísání nálady), krvácivé nežádoucí účinky, převážně na kůži

a sliznicích.

Ve studiích s režimem postupného snižování dávky byly během snižování dávky nebo po přerušení

podávání paroxetinu pozorovány následující příznaky (s frekvencí nejméně 2 % pacientů a s výskytem

v poměru nejméně dvojnásobném ve srovnání s placebem): emoční labilita (včetně pláče a kolísání

nálady, sebepoškozování, suicidálních myšlenek a suicidálních pokusů), nervozita, závrať, nauzea a

bolest břicha (viz bod 4.4. Zvláštní upozornění a opatření pro použití).

V pěti studiích paralelních skupin s dobou léčby od 8 týdnů do 8 měsíců byly u pacientů léčených

paroxetinem pozorovány krvácivé nežádoucí účinky (zvláště na kůži a sliznicích) s frekvencí 1,74 %

ve srovnání s 0,74 % pozorovanými u pacientů léčených placebem. 5.2 Farmakokinetické vlastnosti Absorpce

Paroxetin se po perorálním podání dobře vstřebává a podléhá first-pass metabolismu. V důsledku first-

pass metabolismu je množství paroxetinu obsažené v systémové cirkulaci menší než množství, které se

vstřebá z gastrointestiálního traktu. Dochází k částečné saturaci first-pass účinku a ke snížení

plazmatické clearance, protože se při vyšších jednorázových dávkách nebo po podání opakované

dávky zvýší tělesná zátěž. To má za následek disproporční zvýšení plazmatických koncentrací

paroxetinu a z tohoto důvodu nejsou konstantní farmakokinetické parametry, což vede k nelineární

kinetice. Nelinearita je však obvykle malá a omezuje se na jedince, kteří dosáhnou při nízkých

dávkách nízké plazmatické hladiny. Systémové hladiny v rovnovážném stavu se dosahují po 7 až 14 dnech po zahájení léčby u přípravků s

okamžitým anebo kontrolovaným uvolňováním a nezdá se, že by se farmakokinetické parametry

během dlouhodobé léčby změnily. Distribuce

Paroxetin je intenzivně distribuován do tkání a farmakokinetické výpočty svědčí o tom, že v plazmě

zůstává jen 1 % celkového množství paroxetinu.

Při terapeutických koncentracích se asi 95 % paroxetinu v plazmě váže na proteiny.

Plazmatické koncentrace paroxetinu nekorelují s klinickým účinkem (nežádoucí účinky a účinnost). Metabolismus

Hlavními metabolity paroxetinu jsou polární a konjugované produkty oxidace a methylace, které se

snadno vylučují. Vzhledem k jejich relativní farmakologické neúčinnosti není příliš pravděpodobné, že

by přispívaly k terapeutickému účinku paroxetinu.

Metabolismus neovlivňuje selektivní účinek paroxetinu na zpětné vychytávání 5-HT v neuronech. Eliminace

Močí se v nezměněné formě obvykle vyloučí méně než 2 % podaného paroxetinu, zatímco 64 %

podané dávky se vyloučí ve formě metabolitů. Přibližně 36% podané dávky se vylučuje stolicí,

pravděpodobně prostřednictvím žluče, z toho méně než 1% připadá na nemetabolizovaný paroxetin.

Paroxetin se tedy vylučuje převážně ve formě metabolitů.

Vylučování metabolitů je dvoufázové. Primárně je výsledkem first-pass metabolismu a sekundárně

je ovlivněné systémovou eliminací paroxetinu. Poločas vylučování je proměnlivý, obvykle bývá asi 1

den. Zvláštní skupiny pacientů Starší pacienti a pacienti s poruchou funkce ledvin/jater

U starších lidí a u jedinců s těžkou poruchou funkce ledvin nebo u jedinců s poruchou funkce jater

dochází ke zvýšení plazmatických koncentrací paroxetinu, ale dosažené hodnoty nevybočují z rozmezí

hodnot pozorovaných v mladších věkových skupinách.

5.3 Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti

Prováděly se toxikologické studie na opicích (rhesus) a bílých potkanech. U obou živočichů jsou

metabolické procesy podobné jako u lidí. Podle očekávání byla po podávání paroxetinu u potkanů,

podobně jako po podávání ostatních lipofilních aminů včetně tricyklických antidepresiv, zjištěna

fosfolipidóza. Fosfolipidóza nebyla zjištěna u primátů ani při podávání paroxetinu po dobu až jednoho

roku v dávkách 6x převyšujících doporučené klinicky účinné dávkování.

Kancerogenese: Paroxetin nevykazoval ve dvouletých studiích na myších a potkanech kancerogenní

účinek.

Genotoxicita: Při celé řadě testů in vitro ani in vivo nebyla zjištěna genotoxicita.

Studie reprodukční toxicity u potkanů prokázaly, že paroxetin ovlivňuje fertilitu u samic i u samců. U

potkanů byla pozorována zvýšená mortalita mláďat a opožděná osifikace. Tyto účinky pravděpodobně

souvisely s dávkami vyvolávajícími toxické projevy u gravidních samic a nepovažují se za přímý

účinek na plod/novorozence.

Studie reprodukční toxicity u potkanů prokázaly, že paroxetin ovlivňuje fertilitu samců a samic

snížením indexu fertility a četnosti březosti. U potkanů byla pozorována zvýšená mortalita mláďat a

opožděná osifikace. Poslední uvedené účinky pravděpodobně souvisí s maternální toxicitou a nejsou

považovány za přímý účinek na plod/novorozence. 6.

FARMACEUTICKÉ ÚDAJE

6.1 Seznam pomocných látek Magnesium-stearát, sodná sůl karboxymethylškrobu, laktóza, hyprolóza, hypromelóza 2910, makrogol

8000, oxid titaničitý. 6.2 Inkompatibility Neuplatňuje se. 6.3 Doba použitelnosti 3 roky. 6.4 Zvláštní opatření pro uchovávání Uchovávejte při teplotě do 25 °C v dobře uzavřené lahvičce, aby byl přípravek chráněn před vlhkostí. 6.5 Druh obalu a velikost balení

Lahvička z bílého neprůhledného HDPE, fólie Al/silikon/papír, šroubovací uzávěr z modrého PP

s logem Apotex, LDPE pěnová výplň šroubovacího uzávěru

Velikost balení: 30 a 100 potahovaných tablet Na trhu nemusí být všechny velikosti balení. 6.6 Návod k použití přípravku, zacházení s ním Žádné zvláštní požadavky. 7.

DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI

Apotex Europe BV, Leiden, Nizozemsko. 8.

REGISTRAČNÍ ČÍSLO

30/144/03-C 9.

DATUM PRVNÍ REGISTRACE /PRODLOUŽENÍ REGISTRACE

16.4.2003 / 15.12.2010

10. DATUM REVIZE TEXTU 4.7.2012

1

ÚDAJE UVÁDĚNÉ NA VNĚJŠÍM OBALU NEBO NA VNITŘNÍM OBALU, POKUD VNĚJŠÍ OBAL NEEXISTUJE

1.

NÁZEV LÉČIVÉHO PŘÍPRAVKU

APO-PAROXpotahované tabletyParoxetini hydrochloridum

2.

OBSAH LÉČIVÉ LÁTKY/LÁTEK

Jedna tableta obsahuje: paroxetini hydrochloridum 22,2 mg (což odpovídá 20 mg paroxetinu).

3.

SEZNAM POMOCNÝCH LÁTEK

Pomocné látky: laktóza aj.Další informace naleznete v příbalové informaci.

4.

LÉKOVÁ FORMA A OBSAH

30 potahovaných tablet100 potahovaných tablet

5.

ZPŮSOB A CESTA PODÁNÍ

Perorální podáníPřed použitím si přečtěte příbalovou informaci.

6.

ZVLÁŠTNÍ UPOZORNĚNÍ, ŽE LÉČIVÝ PŘÍPRAVEK MUSÍ BÝT UCHOVÁVÁN MIMO DOSAH A DOHLED DĚTÍ

Uchovávejte mimo dosah a dohled dětí

7.

DALŠÍ ZVLÁŠTNÍ UPOZORNĚNÍ, POKUD JE POTŘEBNÉ

Činnost, která vyžaduje zvýšenou pozornost (např. řízení motorových vozidel), lze vykonávat jen se svolením lékaře

8.

POUŽITELNOST

Použitelné do: MM/RRRR

9.

ZVLÁŠTNÍ PODMÍNKY PRO UCHOVÁVÁNÍ

Uchovávejte při teplotě do 25 °C v dobře uzavřeném obalu chráněn před vlhkostí.

2

10.

ZVLÁŠTNÍ OPATŘENÍ PRO LIKVIDACI NEPOUŽITÝCH LÉČIVÝCH PŘÍPRAVKŮ NEBO ODPADU Z TAKOVÝCH LÉČIVÝCH PŘÍPRAVKŮ, POKUD JE TO VHODNÉ

Nepoužitelné léčivo vraťte do lékárny

11.

NÁZEV A ADRESA DRŽITELE ROZHODNUTÍ O REGISTRACI

Apotex Europe BV, Leiden, Nizozemsko.

12.

REGISTRAČNÍ ČÍSLO(A)

30/144/03-C

13.

ČÍSLO ŠARŽE

č.š.

14.

KLASIFIKACE PRO VÝDEJ

Výdej léčivého přípravku vázán na lékařský předpis. Dávkování určí lékař.

15.

NÁVOD K POUŽITÍ

16.

INFORMACE V BRAILLOVĚ PÍSMU

APO-PAROX