Příloha č. 2 k rozhodnutí o prodloužení registrace sp. zn. sukls238444-47/2010

PŘÍBALOVÁ INFORMACE: INFORMACE PRO UŽIVATELE

APO-LOSARTAN 12,5 mg

APO-LOSARTAN 25 mgAPO-LOSARTAN 50 mg

APO-LOSARTAN 100 mg

potahované tablety

(losartanum kalicum)

Přečtěte si pozorně celou příbalovou informaci dříve, než začnete tento přípravek užívat.-

Ponechte si příbalovou informaci pro případ, že si ji budete potřebovat přečíst znovu.

-

Máte-li jakékoli další otázky, zeptejte se svého lékaře nebo lékárníka.

-

Tento přípravek byl předepsán Vám. Nedávejte jej žádné další osobě. Mohl by jí ublížit, a to i tehdy, má-li stejné příznaky jako Vy.

-

Pokud se kterýkoli z nežádoucích účinků vyskytne v závažné míře, nebo pokud si všimnete jakýchkoli nežádoucích účinků, které nejsou uvedeny v této příbalové informaci, prosím, sdělte to svému lékaři nebo lékárníkovi.

V příbalové informaci naleznete: 1.

Co je APO-LOSARTAN k čemu se používá

2.

Čemu musíte věnovat pozornost, než začnete APO-LOSARTAN užívat

3.

Jak se APO-LOSARTAN užívá

4.

Možné nežádoucí účinky

5

Jak APO-LOSARTAN uchovávat

6.

Další informace

1.

CO JE APO-LOSARTAN A K ČEMU SE POUŽÍVÁ

Losartan patří do skupiny léků nazývaných antagonisté receptoru angiotensinu II. Angiotensin-II je látka vytvářená v těle, která se váže na vazebná místa (receptory) v cévách a vyvolává jejich zúžení. To vede ke zvýšení krevního tlaku. Losartan brání vazbě angiotensinu II na tato vazebná místa, čímž se cévy roztáhnou a krevní tlak se naopak sníží. Losartan zpomaluje zhoršení funkce ledvin u pacientů s vysokým krevním a diabetem 2. typu.

Přípravek APO-LOSARTAN se používá:

-

k léčbě pacientů s vysokým krevním tlakem (hypertenzí)

-

k ochraně ledvin u pacientů s vysokým krevním tlakem a diabetem 2. typu s laboratorním důkazem poškození funkce ledvin a proteinúrií ≥ 0,5 g denně (stav, kdy moč obsahuje nadměrné množství bílkovin).

-

k léčbě pacientů s chronickým srdečním selháním, pokud lékař nepovažuje za vhodné léky nazývané inhibitory angiotensin-konvertujícího enzymu (inhibitory ACE, léky používané nasnížení krevního tlaku). Pokud bylo Vaše srdeční selhání stabilní na inhibitoru ACE, neměl/a byste být převáděn/a na losartan.

-

u pacientů s vysokým krevním tlakem a zvětšením levé komory bylo prokázáno, že APO-LOSARTAN snižuje riziko cévní mozkové příhody („indikace LIFE“).

2.

ČEMU MUSÍTE VĚNOVAT POZORNOST, NEŽ ZAČNETE APO-LOSARTAN UŽÍVAT

Neužívejte APO-LOSARTAN, jestliže-

jste alergický/á (přecitlivělý/á) na losartan nebo na kteroukoli další složku přípravku APO-LOSARTAN.

-

trpíte závažným poškozením jater.

-

pokud jste těhotná déle než 3 měsíce. (Je však lépe přípravek neužívat ani na počátku těhotenství – viz bod Těhotenství a kojení)

Jestliže se Vás některá z uvedených situací týká, neužívejte tento lék a poraďte se s lékařem.

Zvláštní opatrnosti při použití přípravku APO-LOSARTAN je zapotřebí:Je důležité, abyste před užíváním přípravku APO-LOSARTAN řekl/a lékaři, jestliže:-

jste v minulosti měl/a angioedém (otok obličeje, rtů, jazyka, krku, viz také bod 4 „Možné nežádoucí účinky).

-

silně zvracíte nebo máte průjem, v důsledku čehož u vás došlo k nadměrné ztrátě tekutin a/nebo solí.

-

užíváte diuretika (léky, které zvyšují množství tekutin procházejících přes ledviny) nebo jste na dietě s omezeným příjmem soli, v důsledku čehož u vás došlo k nadměrné ztrátě tekutin a/nebo solí.

-

je známo, že máte zúžení nebo ucpání cév zásobujících ledviny nebo jestliže jste v minulosti prodělal/a transplantaci ledvin.

-

máte poškozená játra (viz body 2 „Neužívejte APO-LOSARTAN“ a 3 „Dávkování u speciálních skupin pacientů“).

-

trpíte srdečním selháním s poškozením nebo bez poškození ledvin nebo souběžné závažné, život ohrožující poruchy srdečního rytmu. Zvláštní opatrnosti je třeba, jestliže jste souběžně léčen/a beta-blokátory.

-

máte problémy se srdečními chlopněmi nebo srdečním svalem.

-

máte problémy se srdečními chlopněmi nebo srdečním svalem, které blokují výtok krve ze srdce.

-

trpíte koronárním onemocněním (snížení krevního průtoku v cévách zásobujících srdce) nebo cerebrovaskulárním onemocněním (snížení krevního průtoku v cévách zásobujících mozek).

-

trpíte primárním hyperaldosteronismem (onemocnění spojené se zvýšeným vylučováním hormonu aldosteronu v nadledvinách v důsledku poruchy nadledvin).

-

pokud se domníváte, že jste těhotná, nebo byste mohla otěhotnět. Užívání přípravku APO-LOSARTAN není vhodné na počátku těhotenství. Ve druhé a třetí třetině těhotenství se přípravek APO-LOSARTAN nesmí užívat, protože by mohl způsobit závažné poškození plodu– viz bod Těhotenství a kojení.

Vzájemné působení s dalšími léčivými přípravkyProsím, informujte svého lékaře nebo lékárníka o všech lécích, které užíváte nebo jste užíval/a v nedávné době, a to i o lécích, které jsou dostupné bez lékařského předpisu.

Buďte zvláště opatrný/á, jestliže během léčby přípravkem APO-LOSARTAN užíváte následující léky:-

jiné léky na snížení krevního tlaku, neboť může dojít k dalšímu snížení vašeho krevního tlaku. Krevní tlak mohou snížit i následující léky/skupiny léků: tricyklická antidepresiva, antipsychotika, baklofen, amifostin.

-

léky, které šetří draslík nebo mohou zvýšit hladinu draslíku v krvi (např. doplňky draslíku, doplňky solí obsahující draslík nebo léky šetřící draslík, např. některá diuretika [amilorid, triamteren, spironolakton] či heparin).

-

nesteroidní protizánětlivé léky jako indometacin, včetně inhibitorů COX-2 (léky, které snižují zánět a mohou být použity ke zmírnění bolesti), jelikož mohou snížit účinek losartanu na snížení krevního tlaku. Jestliže máte poruchu funkce ledvin, souběžné užívání těchto léků může vést ke zhoršení funkce ledvin.

-

léky obsahující lithium by neměly být užívány v kombinaci s losartanem bez pečlivého dohledu vašeho lékaře. Mohou být nutná speciální preventivní opatření (např. krevní testy).

Užívání přípravku APO-LOSARTAN s jídlem a pitímPřípravek APO-LOSARTAN můžete užívat s jídlem nebo mezi jídly.

Těhotenství a kojeníTěhotenstvíInformujte svého lékaře, pokud se domníváte, že jste těhotná, nebo byste mohla otěhotnět. Lékař vám doporučí vysazení přípravku APO-LOSARTAN ještě dříve, než otěhotníte, nebo jakmile zjistíte, že jste těhotná, a převede vás na jinou léčbu. Užívání přípravku APO-LOSARTAN není vhodné na počátku těhotenství. Od třetího měsíce těhotenství se přípravek APO-LOSARTAN nesmí užívat, protože během druhé a třetí třetiny těhotenství by mohl způsobit závažné poškození plodu.

KojeníInformujte svého lékaře, pokud kojíte. Přípravek APO-LOSARTAN není doporučen kojícím matkám a váš lékař může zvolit jinou léčbu po dobu kojení, zejména pokud kojíte novorozené nebo nedonošené dítě.

Poraďte se se svým lékařem nebo lékárníkem dříve, než začnete užívat jakýkoliv lék.

Použití u dětí a dospívajícíchPřípravek APO-LOSARTAN byl hodnocen u dětí. Více informací získáte od svého lékaře.

Řízení dopravních prostředků a obsluha strojůStudie hodnotící účinky na schopnost řídit nebo obsluhovat stroje nebyly provedeny. Je nepravděpodobné, že by losartan ovlivnil vaši schopnost řídit nebo obsluhovat stroje. Stejně jako u jiných léků na vysoký krevní tlak je však třeba mít na paměti možný výskyt závrati a ospalosti u některých pacientů. Pokud zaznamenáte závrať či ospalost, před vykonáváním uvedených činností se poraďte s lékařem.

Důležité informace o některých složkách přípravku APO-LOSARTANPřípravek APO-LOSARTAN obsahuje laktosu. Jestliže vám lékař řekl, že trpíte nesnášenlivostí některých cukrů, před užíváním tohoto přípravku se poraďte s lékařem.

3.

JAK SE PŘÍPRAVEK APO-LOSARTAN UŽÍVÁ

Vždy užívejte přípravek APO-LOSARTAN přesně podle pokynů svého lékaře. Lékař podle Vašeho stavu a podle toho, zda užíváte i jiné léky, určí vhodnou dávku. Je důležité, abyste APO-LOSARTAN užíval/a tak dlouho, jak předepsal lékař, aby se udržela plynulá kontrola krevního tlaku.

Pacienti s vysokým krevním tlakem-

Léčba se obvykle zahajuje dávkou 50 mg losartanu (jedna tableta přípravku APO-LOSARTAN 50 mg) jednou denně.

-

Maximálního účinku na snížení krevního tlaku je dosaženo za 3-6 týdnů po zahájení léčby. U některých pacientů může dávka později zvýšena na 100 mg losartanu (dvě tablety přípravku APO-LOSARTAN 50 mg) jednou denně.

Pokud máte pocit, že je účinek přípravku příliš silný nebo příliš slabý, prosím, poraďte se s lékařem nebo lékárníkem.

Pacienti s vysokým krevním tlakem a diabetem 2. typu-

Léčba se obvykle zahajuje dávkou 50 mg losartanu (jedna tableta přípravku APO-LOSARTAN 50 mg) jednou denně.

-

Dávka může být později zvýšena na 100 mg losartanu jednou denně (dvě tablety přípravku APO-LOSARTAN 50 mg) podle odpovědi krevního tlaku.

-

APO-LOSARTAN může být podáván současně s jinými léky na snížení krevního tlaku (např. diuretika, blokátory kalciových kanálů, alfa- nebo beta-blokátory a přípravky ovlivňující centrální nervový systém) a inzulínem a jinými běžně používanými antidiabetiky (např. deriváty sulfonylurey, glitazony a inhibitory glukosidázy).

Pacienti se srdečním selhánímLéčba se obvykle zahajuje dávkou 12,5 mg losartanu (jedna tableta přípravku APO-LOSARTAN 12,5mg) jednou denně. Obecně by dávka měla být postupně zvyšována v týdenních intervalech (tj. 12,5 mg první týden, 25 mg druhý týden, 50 mg třetí týden) až do dosažení obvyklé udržovací dávky 50 mg losartanu (jedna tableta přípravku APO-LOSARTAN 50 mg) jednou denně v závislosti na vašem stavu.

Při léčbě srdečního selhání se losartan obvykle kombinuje s diuretikem (lék, který zvyšuje množství vody procházející ledvinami) a/nebo digitalisem (lék posilující a zvyšující výkonnost srdce) a/nebo beta-blokátorem.

Dávkování u speciálních skupin pacientůLékař může u některých pacientů doporučit nižší dávku, zejména při zahájení léčby, např. u pacientů léčených vysokými dávkami diuretik, pacientů s poškozením jater nebo u pacientů starších než 75 let. Použití losartanu se nedoporučuje u pacientů s těžkým poškozením jater (viz bod 2 „Neužívejte přípravek APO-LOSARTAN“).

Způsob podáníTablety se polknou a zapijí sklenicí vody. Snažte se denní dávku užívat každý den ve stejnou dobu. Je důležité, abyste přípravek APO-LOSARTAN užíval/a tak dlouho, jak určí lékař.

Jestliže jste užil/a více přípravku APO-LOSARTAN, než jste měl/aJestliže jste omylem užil/a nadměrné množství tablet nebo tablety užije dítě, ihned vyhledejte lékaře. Mezi příznaky předávkování patří nízký krevní tlak, zrychlený srdeční tep, případně zpomalený srdeční tep.

Jestliže jste zapomněl/a užít APO-LOSARTANJestliže si zapomenete vzít denní dávku, vezměte si další dávku v obvyklém čase. Nezdvojujte následující dávku, abyste nahradil/a vynechanou tabletu.

Máte-li jakékoli další otázky, týkající se užívání tohoto přípravku, zeptejte se svého lékaře nebo lékárníka.

4.

MOŽNÉ NEŽÁDOUCÍ ÚČINKY

Podobně jako všechny léky, může mít i APO-LOSARTAN nežádoucí účinky, které se ale nemusí vyskytnout u každého.

Jestliže zaznamenáte následující účinky, přestaňte APO-LOSARTAN užívat a ihned informujte lékaře nebo vyhledejte pohotovostní oddělení nejbližší nemocnice: Závažná alergická reakce (vyrážka, svědění, otok obličeje, rtů, úst či krku, který může vyvolat obtíže při polykání či dýchací obtíže).Jedná se o závažný, ale vzácný nežádoucí účinek, který postihuje více než 1 z 10000 pacientů, ale méně než 1 z 1000 pacientů. Může být nutný okamžitý lékařský zákrok či hospitalizace.

Nežádoucí účinky léků jsou uváděny následovně:velmi časté

vyskytují se u více než 1 z 10 pacientů

časté

vyskytují se u méně než 1 z 10, ale u více než 1 ze 100 pacientů

méně časté

vyskytují se u méně než 1 ze 100, ale u více než 1 z 1000 pacientů

vzácné

vyskytují se u méně než 1 z 1000, ale u více než 1 z 10000 pacientů

velmi vzácné

vyskytují se u méně než 1 z 10000 pacientů

není známo

z dostupných údajů nelze zjistit

U přípravku APO-LOSARTAN byly zaznamenány následující nežádoucí účinky:

Časté:-

závrať, točení hlavy (vertigo),

-

nízký krevní tlak,

-

tělesná slabost,

-

únava,

-

příliš nízká hladina cukru v krvi (hypoglykémie),

-

příliš vysoká hladina draslíku v krvi (hyperkalémie).

Méně časté:-

ospalost,

-

bolest hlavy,

-

poruchy spánku,

-

bušení srdce (palpitace),

-

silná bolest na hrudi (angina pectoris),

-

nízký krevní tlak (zejména po nadměrné ztrátě vody z těla cévami, např. u pacientů s těžkým srdečním selháním nebo léčených vysokými dávkami diuretik),

-

na dávce závislé ortostatické účinky, tj. snížení krevního tlaku poté, co vstanete z lehu či sedu,

-

dušnost (dyspnoe),

-

bolest břicha,

-

zácpa,

-

průjem,

-

nevolnost,

-

zvracení,

-

kopřivka,

-

svědění,

-

vyrážka,

-

místní otok (edém).

Vzácné:-

zánět cév (vaskulitida včetně Henoch-Schonleinovy purpury),

-

ztuhlost či pocit brnění (parestézie),

-

mdloba (synkopa),

-

velmi rychlý a nepravidelný srdeční tep (atriální fibrilace),

-

cévní mozková příhoda,

-

zánět jater (hepatitida),

-

zvýšená hladina alanin aminotransferázy (ALT) v krvi, která obvykle ustupuje po ukončení léčby.

Není známo:-

snížený počet červených krvinek (anémie),

-

snížený počet krevních destiček,

-

migréna,

-

kašel,

-

poruchy funkce jater,

-

bolest svalů a kloubů,

-

změny funkce ledvin (mohou ustoupit po ukončení léčby) včetně selhání ledvin,

-

chřipkové příznaky,

-

zvýšená hladina močoviny v krvi a kreatininu a draslíku v séru u pacientů se srdečním selháním,

-

bolest v zádech,

-

infekce močových cest.

Pokud se kterýkoli z nežádoucích účinků vyskytne v závažné míře, nebo pokud si všimnete jakýchkoli nežádoucích účinků, které nejsou uvedeny v této příbalové informaci, prosím, sdělte to svému lékaři nebo lékárníkovi.

5.

JAK APO-LOSARTAN UCHOVÁVAT

-

Uchovávejte mimo dosah a dohled dětí.

-

Nepoužívejte APO-LOSARTAN po uplynutí doby použitelnosti, uvedené na blistru, krabičce nebo na štítku lahvičky za EXP. Doba použitelnosti se vztahuje k poslednímu dni uvedeného měsíce.

-

Blistr: Uchovávejte při teplotě do 30°C. Uchovávejte v původním obalu, aby byl přípravek chráněn před světlem. Neotevírejte blistr, dokud nemáte lék užít.

-

Lahvička: Uchovávejte při teplotě do 30°C. Uchovávejte lahvičku pevně uzavřenou, aby byl přípravek chráněn před světlem.

Léčivé přípravky se nesmí vyhazovat do odpadních vod nebo domácího odpadu. Zeptejte se svého lékárníka, jak máte likvidovat přípravky, které již nepotřebujete. Tato opatření pomáhají chránit životní prostředí.

6.

DALŠÍ INFORMACE

Co APO-LOSARTAN obsahujeLéčivou látkou je losartanum kalicum.Jedna potahovaná tableta přípravku APO-LOSARTAN 12,5 mg obsahuje 12,5 mg losartanum kalicum.Jedna potahovaná tableta přípravku APO-LOSARTAN 25 mg obsahuje 25 mg losartanum kalicum.Jedna potahovaná tableta přípravku APO-LOSARTAN 50 mg obsahuje 50 mg losartanum kalicum.Jedna potahovaná tableta přípravku APO-LOSARTAN 100 mg obsahuje 100 mg losartanum kalicum.

Pomocnými látkami jsou:-

jádro tablety: monohydrát laktosy, mikrokrystalická celulosa, předbobtnalý kukuřičný škrob a magnesium-stearát.

-

potah tablety: hypromelosa (E464), hyprolosa (E463), oxid titaničitý (E171) a karnaubský vosk (E903).

Jak APO-LOSARTAN vypadá a co obsahuje toto balení

APO-LOSARTAN 12,5 mgBílé až téměř bílé, kulaté, bikonvexní, nedělené tablety s vyraženým „APO“ na jedné straně a „12,5“ na druhé straně.APO-LOSARTAN 12,5 mg se dodává v baleních obsahujících 21, 28, 30 a 100 tablet. Na trhu nemusí být všechny velikosti balení.

APO-LOSARTAN 25 mgBílé až téměř bílé, kulaté, bikonvexní, nedělené tablety s vyraženým „APO“ na jedné straně a „LS“ nad „25“ na druhé straně.APO-LOSARTAN 25 mg se dodává v baleních obsahujících 28, 30 a 100 tablet. Na trhu nemusí být všechny velikosti balení.

APO-LOSARTAN 50 mgBílé až téměř bílé, kulaté, bikonvexní tablety s půlící rýhou, s vyraženým „APO“ na jedné straně a „LS“ vedle „50“ na druhé straně. Tableta může být dělena na dvě stejné poloviny.APO-LOSARTAN 50 mg se dodává v baleních obsahujících 28, 30 a 100 tablet. Na trhu nemusí být všechny velikosti balení.

APO-LOSARTAN 100 mgBílé až téměř bílé, oválné, bikonvexní, nedělené tablety s vyraženým „APO“ na jedné straně a „LS 100“ na druhé straně.APO-LOSARTAN 100 mg se dodává v baleních obsahujících 28, 30 a 100 tablet. Na trhu nemusí být všechny velikosti balení.

Držitel rozhodnutí o registraci a výrobceDržitel rozhodnutí o registraciApotex Europe B.V., Leiden, Nizozemsko.

VýrobceApotex Nederland B.V., Leiden, Nizozemsko ( pro Českou republiku, Polsko, Velkou Británii ).Lamp S. Prospero S.p.A., Itálie ( pro Itálii ) – pouze síly 12,5 mg a 50 mg

Tato příbalová informace byla naposledy schválena: 23.2.2011

Příloha č. 3 k rozhodnutí o prodloužení registrace sp. zn. sukls238444-47/2010 a příloha k sp. zn. sukls142235/2010

SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU

1. NÁZEV

PŘÍPRAVKU

APO-LOSARTAN 12,5 mg APO-LOSARTAN 25 mg APO-LOSARTAN 50 mg APO-LOSARTAN 100 mg potahované tablety 2.

KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ

Jedna potahovaná tableta přípravku APO-LOSARTAN 12,5 mg obsahuje 12,5 mg losartanum kalicum. Jedna potahovaná tableta přípravku APO-LOSARTAN 25 mg obsahuje 25 mg losartanum kalicum. Jedna potahovaná tableta přípravku APO-LOSARTAN 50 mg obsahuje 50 mg losartanum kalicum. Jedna potahovaná tableta přípravku APO-LOSARTAN 100 mg obsahuje 100 mg losartanum kalicum. Pomocné látky: Jedna potahovaná tableta přípravku APO-LOSARTAN 12,5 mg obsahuje 18,75 mg monohydrátu laktosy. Jedna potahovaná tableta přípravku APO-LOSARTAN 25 mg obsahuje 37,50 mg monohydrátu laktosy. Jedna potahovaná tableta přípravku APO-LOSARTAN 50 mg obsahuje 75,0 mg monohydrátu laktosy. Jedna potahovaná tableta přípravku APO-LOSARTAN 100 mg obsahuje 150 mg monohydrátu laktosy. Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1. 3. LÉKOVÁ

FORMA

Potahovaná tableta APO-LOSARTAN 12,5 mg: Bílé až téměř bílé, kulaté, bikonvexní, nedělené tablety s vyraženým „APO“ na jedné straně a „12,5“ na druhé straně. APO-LOSARTAN 25 mg: Bílé až téměř bílé, kulaté, bikonvexní, nedělené tablety s vyraženým „APO“ na jedné straně a „LS“ nad „25“ na druhé straně. APO-LOSARTAN 50 mg: Bílé až téměř bílé, kulaté, bikonvexní tablety s půlící rýhou, s vyraženým „APO“ na jedné straně a „LS“ vedle „50“ na druhé straně. Tableta může být dělena na dvě stejné poloviny. APO-LOSARTAN 100 mg: Bílé až téměř bílé, oválné, bikonvexní, nedělené tablety s vyraženým „APO“ na jedné straně a „LS 100“ na druhé straně.

4. KLINICKÉ

ÚDAJE

4.1 Terapeutické

indikace

- Léčba esenciální hypertenze. - Léčba renálního onemocnění u pacientů s hypertenzí a diabetes mellitus 2. typu s proteinúrií

≥ 0,5 g/den jako součást antihypertenzní léčby.

- Léčba chronického srdečního selhání (u pacientů ≥ 60 let), když léčba ACE inhibitory již dále

není vhodná z důvodu inkompatibility, zejména kašle, či kontraindikace. Převádění pacientů se srdečním selháním, kteří jsou stabilní na ACE inhibitoru, na losartan se nedoporučuje. Pacienti by měli mít ejekční frakci levé komory ≤ 40% a měli by být stabilní na léčbě chronického srdečního selhání.

-

Snížení rizika cévní mozkové příhody u hypertoniků s hypertrofií levé komory dokumentované na EKG (viz bod 5.1 Studie LIFE, rasa).

4.2

Dávkování a způsob podání

APO-LOSARTAN se polkne a zapije sklenicí vody. APO-LOSARTAN lze podávat bez ohledu na příjem potravy. Hypertenze: Obvyklá úvodní i udržovací dávka je u většiny pacientů 50 mg jednou denně. Maximálního antihypertenzního účinku je dosaženo za 3-6 týdnů po zahájení léčby. U některých pacientů může být přínosné dávkování zvýšit na 100 mg jednou denně (ráno). Přípravek APO-LOSARTAN může být podáván současně s jinými antihypertenzivy, zejména diuretiky (např. s hydrochlorothiazidem). Hypertenze u dětí: K dispozici jsou pouze omezené údaje o účinnosti a bezpečnosti losartanu u dětí a dospívajících ve věku 6 – 16 let při léčbě hypertenze (viz bod 5.1). Omezené farmakokinetické údaje jsou k dispozici od dětí s hypertenzí ve věku od jednoho měsíce (viz bod 5.2). U pacientů, kteří jsou schopni polykat tablety, je doporučená dávka 25 mg jednou denně u pacientů s hmotností > 20 kg a < 50 kg. Ve výjimečných případech může být dávka zvýšena na maximálně 50 mg jednou denně. Dávkování by mělo být upraveno na základě odpovědi krevního tlaku. U pacientů > 50 kg je obvyklá dávka 50 mg jednou denně. Ve výjimečných případech může být dávka upravena na maximálně 100 mg jednou denně. Dávky nad 1,4 mg/kg (či nad 100 mg) denně nebyly u pediatrických pacientů studovány. Losartan se nedoporučuje u dětí do 6 let z důvodu nedostatečných údajů o bezpečnosti a účinnosti. Losartan se nedoporučuje u dětí s rychlostí glomerulární filtrace < 30 ml/min/1,73 m2 vzhledem k nedostatku údajů (viz bod 4.4). Losartan se dále nedoporučuje u dětí s poškozením jater (viz bod 4.4). Pacienti s hypertenzí a diabetes mellitus 2. typu s proteinúrií ≥ 0,5 g/den: Obvyklá úvodní dávka je 50 mg jednou denně. Dávka může být zvýšena na 100 mg jednou denně na základě odpovědi krevního tlaku po uplynutí 1 měsíce od zahájení léčby. Přípravek APO-LOSARTAN může být podáván současně s jinými antihypertenzivy (např. diuretika, blokátory kalciových kanálů, alfa- nebo beta-blokátory a přípravky ovlivňující CNS) a inzulínem a jinými běžně používanými antidiabetiky (např. deriváty sulfonylurey, glitazony a inhibitory glukosidázy).

Srdeční selhání: Obvyklá úvodní dávka přípravku APO-LOSARTAN u pacientů se srdečním selháním je 12,5 mg jednou denně. Dávka by měla být obecně titrována v týdenních intervalech (tj. 12,5 mg denně, 25 mg denně, 50 mg denně) do obvyklé udržovací dávky 50 mg jednou denně podle snášenlivosti pacienta. Snížení rizika cévní mozkové příhody u hypertoniků s hypertrofií levé komory dokumentované na EKG: Obvyklá úvodní dávka přípravku APO-LOSARTAN je 50 mg jednou denně. Podle odpovědi krevního tlaku by měla být přidána nízká dávka hydrochlorothiazidu a/nebo by dávka přípravku APO-LOSARTAN měla být zvýšena na 100 mg jednou denně. Použití u pacientů s deplecí intravaskulárního objemu: U pacientů, kteří vykazují ztrátu intravaskulárního objemu (např. u pacientů léčených vysokými dávkami diuretik), se doporučuje počáteční dávka 25 mg jednou denně (viz bod 4.4). Použití u pacientů s renálním poškozením: U pacientů s postižením ledvin, včetně hemodialyzovaných pacientů, není nutná úprava počátečního dávkování. Použití u pacientů s jaterním poškozením Nižší dávka by se měla zvážit u pacientů s anamnézou jaterního postižení. Neexistují zkušenosti s léčbou pacientů se závažným jaterním poškozením. Losartan je tudíž kontraindikován u pacientů s těžkým poškozením jater (viz body 4.3 a 4.4). Použití u starších pacientů Ačkoli se u pacientů ve věku nad 75 let doporučuje zahájení léčby dávkou 25 mg, obvykle není nutná žádná úprava dávkování u starších osob. 4.3 Kontraindikace -

Hypersenzitivita na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku (viz body 4.4 a 6.1).

-

Druhý a třetí trimestr těhotenství (viz bod 4.4 a 4.6)

-

Závažné poškození jater.

4.4 Zvláštní

upozornění a opatření pro použití

Hypersenzitivita: Angioedém. Pacienti s angioedémem (otok obličeje, rtů, krku a/nebo jazyka) v anamnéze by měli být pečlivě sledováni (viz bod 4.8). Hypotenze a nerovnováha elektrolytů/tekutin: U pacientů s deplecí objemu a/nebo solí v důsledku diuretické terapie, diety omezující sůl, průjmu nebo zvracení se může vyskytnout symptomatická hypotenze, obvykle po první dávce nebo po zvýšení dávky. Tyto stavy by se měly upravit před podáváním přípravku APO-LOSARTAN nebo by měla být použita nižší úvodní dávka (viz bod 4.2). Toto platí i u dětí. Nerovnováha elektrolytů: Nerovnováha elektrolytů je častá u pacientů s renálním poškozením s diabetem nebo bez něj, a je tedy třeba s touto skutečností počítat. V klinické studii u pacientů trpících diabetem 2. typu s nefropatií byl výskyt hyperkalémie vyšší ve skupině léčené losartanem než ve skupině, které podávali placebo (viz bod 4.8 „Hypertenze a diabetes 2. typu s renálním onemocněním – Abnormální laboratorní nálezy“ a „Zkušenosti po uvedení na trh – Abnormální laboratorní nálezy“). Proto je třeba též pečlivě monitorovat hladiny draslíku a kreatininu v plazmě, zejména u pacientů se srdečním selháním a clearance kreatininu mezi 30 – 50 ml/min.

Souběžné podávání kalium-šetřících diuretik, doplňků draslíku a doplňků solí obsahujících draslík a losartanu se nedoporučuje (viz bod 4.5). Jaterní dysfunkce: Na základě farmakokinetických údajů, které prokazují zvýšené plazmatické koncentrace losartanu u pacientů s cirhózou, by se u pacientů s anamnézou zhoršených jaterních funkcí mělo uvažovat o nižším dávkování. Neexistují zkušenosti s léčbou pacientů se závažným jaterním poškozením. Losartan se tudíž nedoporučuje u pacientů s těžkým poškozením jater (viz body 4.2, 4.3 a 5.2). Renální dysfunkce: V důsledku inhibice systému renin-angiotensin-aldosteron byly pozorovány změny renálních funkcí včetně renálního selhání (zejména u pacientů, jejichž renální funkce je závislá na systému renin-angiotensin-aldosteron, jako jsou pacienti s těžkou srdeční insuficiencí nebo stávající renální dysfunkcí). Stejně jako u jiných léků, které ovlivňují systém renin-angiotensin-aldosteron, byly zjištěny zvýšené hodnoty močoviny v krvi a sérového kreatininu u pacientů s bilaterální stenózou ledvinné artérie nebo stenózou artérie, zásobující solitární ledvinu; tyto změny renálních funkcí mohou být po přerušení terapie reverzibilní. Losartan by měl být s opatrností používán u pacientů s bilaterální stenózou ledvinné artérie nebo stenózou artérie zásobující solitární ledvinu. Použití u pediatrických pacientů s renální dysfunkcí: Losartan se nedoporučuje u dětí s rychlostí glomerulární filtrace < 30 ml/min/1,73 m2 vzhledem k nedostatku údajů (viz bod 4.2). Během léčby losartanem je nutno pravidelně monitorovat funkci ledvin, neboť může dojít k jejímu zhoršení. K tomu může dojít zejména, pokud je losartan podáván v přítomnosti jiných stavů (horečka, dehydratace), u nichž je pravděpodobné zhoršení renální funkce. Bylo zjištěno, že souběžné podávání losartanu a inhibitorů ACE zhoršuje renální funkci. Proto se souběžné podávání nedoporučuje. Transplantace ledvin: Neexistují zkušenosti u pacientů po nedávno prodělané transplantaci ledvin. Primární hyperaldosteronismus: Pacienti s primárním hyperaldosteronismem nebudou obecně odpovídat na antihypertenziva působící prostřednictvím inhibice systému renin-angiotensin. Použití přípravku APO-LOSARTAN se proto nedoporučuje. Koronární a cerebrovaskulární onemocnění: Stejně jako u všech antihypertenziv může nadměrný pokles krevního tlaku u pacientů s ischemickým kardiovaskulárním a cerebrovaskulárním onemocněním vyvolat infarkt myokardu či cévní mozkovou příhodu. Srdeční selhání: U pacientů se srdečním selháním s renálním poškozením nebo bez renálního poškození existuje – stejně jako u jiných léků ovlivňujících systém renin-angiotensin – riziko těžké arteriální hypotenze a (často akutního) renálního poškození. Neexistují dostatečné terapeutické zkušenosti s použitím losartanu u pacientů se srdečním selháním a souběžným těžkým renálním poškozením, u pacientů s těžkým srdečním selháním (stupně IV dle NYHA) a u pacientů se srdečním selháním a symptomatickými život ohrožujícími srdečními arytmiemi. Losartan by měl být tudíž v této skupině pacientů používán s opatrností. Kombinaci losartan a beta-blokátor je nutno používat s opatrností (viz bod 5.1).

Aortální a mitrální stenóza, obstrukční hypetrofní kardiomyopatie: Stejně jako u jiných vasodilatancií je nutná zvláštní opatrnost u pacientů s aortální a mitrální stenózou, nebo obstrukční hypetrofní kardiomyopatií. Těhotenství: Podávání inhibitorů angiotenzinu II by nemělo být zahájeno během těhotenství. S výjimkou pacientek, pro které je dlouhodobá léčba inhibitory angiotenzinu II nezbytná, by všechny ostatní pacientky měly být v případě plánovaného těhotenství převedeny na jinou antihypertenzní léčbu s lépe ověřenou bezpečností pro těhotenství a plod. Pokud došlo k otěhotnění, je třeba ihned ukončit podávání inhibitorů angiotenzinu II a v případě nutnosti další léčby zahájit jinou léčbu (viz bod 4.3, 4.6). Další varování a upozornění Stejně jako u inhibitorů angiotensin-konvertujícího enzymu se zdá, že losartan a další antagonisté angiotensinu jsou méně účinní na snížení krevního tlaku u pacientů černé pleti než u pacientů jiné barvy pleti, možná z důvodu vyšší prevalence stavů s nízkým reninem u hypertoniků černé pleti. Intolerance galaktosy, Lappova nedostatečnost laktázy, malabsorpce glukosy a galaktosy: Pacienti se vzácnou dědičnou intolerancí galaktosy, Lappovou nedostatečností laktázy nebo malabsorpcí glukosy a galaktosy by neměli užívat tento lék. 4.5

Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce

Antihypertenzivní účinek losartanu se může zvýšit při souběžném podání jiných antihypertenziv. Jiné látky vyvolávající hypotenzi, např. tricyklická antidepresiva, antipsychotika, baklofen, amifostin: souběžné použití těchto léků, jejichž hlavním či vedlejším účinkem je snížení krevního tlaku, mohou zvýšit riziko hypotenze. Losartan je metabolizován převážně prostřednictvím cytochromu P450 (CYP) 2C9 na aktivní metabolit kyseliny karboxylové. V klinické studii bylo zjištěno, že flukonazol (inhibitor CYP2C9) snižuje hladinu aktivního metabolitu přibližně o 50%. Bylo zjištěno, že souběžná léčba losartanem a rifampicinem (induktor metabolických enzymů) vyvolala 40% snížení plazmatických koncentrací aktivního metabolitu. Klinický význam tohoto účinku není znám. Při souběžné léčbě fluvastatinem (slabý inhibitor CYP2C9) nebyly zjištěny rozdíly v hladinách přípravku. Stejně jako u jiných léků blokujících angiotensin II nebo jeho účinky může souběžné použití jiných léků šetřících draslík (např. kalium-šetřící diuretika: amilorid, triamteren, spironolakton) nebo léků, které mohou zvýšit hladinu draslíku (např. heparin), doplňků draslíku nebo doplňků solí obsahujících draslík vést ke zvýšení hladiny draslíku v séru. Souběžné použití se nedoporučuje. Při souběžném podávání lithia a ACE inhibitorů bylo pozorováno reverzibilní zvýšení koncentrací lithia v séru. Velmi vzácně byly takové případy pozorovány i u antagonistů angiotensinu II. Souběžné podávání lithia a losartanu vyžaduje opatrnost. Je-li tato kombinace nezbytná, během souběžné léčby se doporučuje monitorování sérových hladin lithia. Pokud jsou antagonisté angiotensinu II podávány současně s nesteroidními antiflogistiky (tj. selektivní inhibitory COX-2, kyselina acetylsalicylová a protizánětlivé a neselektivní NSAID), může dojít k oslabení antihypertenzního účinku. Zejména u pacientů s existující renální dysfunkcí může souběžné podávání antagonistů angiotensinu II či diuretik a NSAID vést ke zhoršení renální funkce včetně možnosti akutního renální selhání a ke zvýšení sérové hladiny draslíku. Tato kombinace by měla být podávána s opatrností, zejména u starších pacientů. Pacienti by měli být adekvátně hydratováni a mělo by být zváženo monitorování renální funkce po zahájení souběžné léčby, a dále v pravidelných intervalech.

4.6 Těhotenství a kojení Těhotenství: Podávání inhibitorů angiotenzinu II během prvního trimestru těhotenství není doporučeno (viz bod 4.4). Podávání inhibitorů angiotenzinu II v druhém a třetím trimestru těhotenství je kontraindikováno (viz bod 4.3, 4.4). Epidemiologické údaje o riziku teratogenity po podávání ACE inhibitorů během prvního trimestru těhotenství nejsou konzistentní, avšak mírně zvýšené riziko nelze vyloučit. O inhibitorech angiotenzinu II nejsou dostupné kontrolované epidemiologické studie sledující riziko pro těhotenství, předpokládáme u nich podobné riziko jako u ACE inhibitorů. Pokud není další léčba inhibitory angiotenzinu II pro pacientku nezbytná, měly by být všechny ženy, které plánují těhotenství, převedeny na jinou antihypertenzivní léčbu s lépe ověřenou bezpečností pro těhotenství. Je-li zjištěno těhotenství, je nutno ihned ukončit podávání inhibitorů angiotenzinu II a v případě potřeby je nahradit jinou léčbou. Jsou-li inhibitory angiotenzinu II podávány během druhého a třetího trimestru těhotenství, působí fetotoxicitu (snížení renálních funkcí, oligohydramnion, opoždění osifikace lebky) a neonatální toxicitu (renální selhání, hypotenzi, hyperkalémii). (Viz bod 5.3) Pokud došlo k expozici inhibitorům angiotenzinu II po druhém trimestru těhotenství, doporučuje se ultrazvukové vyšetření ledvin a lebky. Děti matek, které užívaly v těhotenství inhibitory angiotenzinu II, musí být sledovány pro možnou hypotenzi. (Viz body 4.3 a 4.4). Kojení: Podávání přípravku APO-LOSARTAN během kojení se nedoporučuje, protože nejsou dostupné žádné údaje. Je vhodnější používat jinou léčbu, která má lépe doložený bezpečnostní profil během kojení, obzvláště u matek kojících novorozence nebo nedonošené děti. 4.7 Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje Studie hodnotící účinky na schopnost řídit nebo obsluhovat stroje nebyly provedeny. Při řízení vozidel a obsluze strojů je však třeba mít na paměti možný výskyt závratí a ospalosti při antihypertenzní léčbě, a to zejména na počátku léčby nebo při zvýšení dávky. 4.8 Nežádoucí

účinky

Četnost nežádoucích účinků uvedených níže je definována takto: velmi časté (≥1/10), časté (≥1/100, <1/10), méně časté (≥1/1000, <1/100), vzácné (≥1/10000, < 1/1000), velmi vzácné (<1/10000), není známo (z dostupných údajů nelze zjistit). V kontrolovaných klinických studiích hypertoniků s hypertrofií levé komory, chronického srdečního selhání a hypertenze a diabetes mellitus 2. typu s renálním onemocněním byla nejčastější nežádoucí příhodou závrať. Hypertenze V kontrolovaných klinických studiích losartanu u esenciální hypertenze byly zaznamenány následující nežádoucí účinky.

Poruchy nervového systému: Časté: závrať, vertigo Méně časté: somnolence, bolest hlavy, poruchy spánku Srdeční poruchy: Méně časté: palpitace, angina pectoris Cévní poruchy: Méně časté: symptomatická hypotenze (zejména u pacientů se ztrátou intravaskulárního objemu,

např. u pacientů s těžkým srdečním selháním nebo léčených vysokými dávkami diuretik), ortostatické účinky závislé na dávce, vyrážka (rash)

Gastrointestinální poruchy: Méně časté: bolest

břicha, zácpa

Celkové poruchy a reakce v místě aplikace: Méně časté: astenie, únava, edém Hypertonici s hypertrofií levé komory V

kontrolované klinické studii na pacientech s

hypertenzí a hypertrofií levé komory byly

zaznamenány následující nežádoucí účinky: Poruchy nervového systému: časté: závrať Poruchy ucha a labyrintu: méně časté: vertigo Celkové poruchy a reakce v místě aplikace: časté: astenie/únava Chronické srdeční selhání V kontrolované klinické studii na pacientech se srdeční insuficiencí byly zaznamenány následující nežádoucí účinky: Poruchy nervového systému: méně časté: závrať, bolest hlavy vzácné: parestézie Srdeční poruchy: vzácné:

synkopa, atriální fibrilace

cévní mozková příhoda

Cévní poruchy: méně časté: hypotenze,

včetně ortostatické

hypotenze Respirační, hrudní a mediastinální poruchy: méně časté: dušnost Gastrointestinální poruchy: méně časté: průjem, nevolnost, zvracení

Poruchy kůže a podkožní tkáně: méně časté: kopřivka, svědění, vyrážka Celkové poruchy a reakce v místě aplikace: časté: astenie/únava Hypertenze a diabetes 2. typu s renálním onemocněním V kontrolované klinické studii na pacientech s diabetem 2. typu s proteinúrií (studie RENAAL, viz bod 5.1) byly u losartanu nejčastěji zaznamenány následující nežádoucí účinky související s léčbou: Poruchy nervového systému: časté: závrať Cévní poruchy: časté: hypotenze Celkové poruchy a reakce v místě aplikace: časté: astenie/únava Vyšetření: časté: hypoglykémie,

hyperkalémie

Následující nežádoucí příhody se častěji vyskytly u pacientů léčených losartanem než u pacientů na placebu: Poruchy krve a lymfatického systému: není známo: anémie Srdeční poruchy: není známo: synkopa, palpitace Cévní poruchy: není známo: ortostatická hypotenze Gastrointestinální poruchy není známo: průjem Poruchy svalové a kosterní soustavy a pojivové tkáně: není známo: bolest v zádech Poruchy ledvin a močových cest: není známo: infekce močových cest Celkové poruchy a reakce v místě aplikace: není známo: chřipkové symptomy Zkušenosti po uvedení na trh Po uvedení na trh byly zaznamenány následující nežádoucí účinky: Poruchy krve a lymfatického systému: není známo: anémie, trombocytopenie Poruchy imunitního systému:

vzácné:

hypersenzitivita: anafylaktické reakce, angioedém včetně otoku hrtanu a glottis vyvolávajícího obstrukci dýchacích cest a/nebo otok obličeje, rtů, hrtanu a/nebo jazyka; u některých pacientů byl angioedém zaznamenán v minulosti v souvislosti s léčbou jinými léky jako ACE inhibitory; vaskulitida včetně Henoch-Schonleinovy purpury

Poruchy nervového systému: není známo: migréna Respirační, hrudní a mediastinální poruchy: není známo: kašel Gastrointestinální poruchy: není známo: průjem Poruchy jater a žlučových cest: vzácné: hepatitida není známo: poruchy jaterní funkce Poruchy kůže a podkožní tkáně: není známo: kopřivka, svědění, vyrážka Poruchy svalové a kosterní soustavy a pojivové tkáně: není známo: myalgie, artralgie Poruchy ledvin a močových cest: V důsledku inhibice systému renin-angiotensin-aldosteron byly u rizikových pacientů pozorovány změny renální funkce včetně renálního selhání; tyto změny renální funkce mohou být reverzibilní po ukončení léčby (viz bod 4.4). Vyšetření: V kontrolovaných klinických studiích bylo podávání tablet losartanu vzácně spojeno s klinicky významnými změnami standardních laboratorních parametrů. Vzácně došlo ke zvýšení ALT, které obvykle ustoupilo po ukončení léčby. Hyperkalémie (hladina draslíku v séru >5,5 mmol/l) byla zaznamenána u 1,5% pacientů v klinických studiích hypertenze. V klinické studii u pacientů s diabetem 2. typu s nefropatií se u 9,9% pacientů léčených losartanem a 3,4% u pacientů léčených placebem rozvinula hyperkalémie >5,5 mmol/1 (viz bod 4.4, „Nerovnováha elektrolytů“). V kontrolovaných klinických studiích u pacientů se srdeční insuficiencí bylo zaznamenáno zvýšení hladiny močoviny v krvi, sérového kreatininu a sérové hladiny draslíku. Profil nežádoucích účinků u pediatrických pacientů se zdá být podobný jako u dospělých pacientů. Údaje od pediatrické populace jsou omezené. 4.9 Předávkování Symptomy předávkování: S předávkováním u člověka zatím nejsou zkušenosti. Mezi nejpravděpodobnější symptomy, v závislosti na rozsahu předávkování, patří hypotenze, tachykardie, případně bradykardie. Léčba předávkování: Opatření závisí na době požití léku a druhu a závažnosti symptomů.

Prioritou by měla být stabilizace oběhu. Po perorálním užití je indikováno podání velké dávky aktivního medicinálního uhlí. Poté je nutné monitorování vitálních parametrů. V případě potřeby by vitální parametry měly být upraveny. Losartan ani jeho aktivní metabolit nelze odstranit hemodialýzou. 5. FARMAKOLOGICKÉ

VLASTNOSTI

5.1 Farmakodynamické

vlastnosti

Farmakoterapeutická skupina: Antagonista angiotensin-II receptoru ATC kód: C09C A01 Losartan je syntetickým antagonistou receptoru (typ AT1) angiotensinu II. Angiotensin II, který má

silný vasokonstrikční účinek, je primárním aktivním hormonem systému renin-angiotensin a významně se podílí na patofyziologii hypertenze. Angiotensin II se váže na AT1 receptor, který se

nachází v mnoha tkáních (např. hladké svaly cév, nadledviny, ledviny a srdce) a vyvolává některé důležité biologické reakce, včetně vasokonstrikce a uvolňování aldosteronu. Angiotensin II rovněž stimuluje proliferaci buněk hladkého svalstva. Losartan selektivně blokuje AT1 receptor. Jak losartan, tak jeho farmakologicky aktivní metabolit

karboxylové kyseliny (E-3174) blokují in vitro i in vivo všechny fyziologicky významné účinky angiotensinu II, bez ohledu na jeho zdroj a způsob syntézy. Losartan nemá agonistický účinek na ostatní receptory hormonů ani na iontové kanály, které jsou důležité pro kardiovaskulární regulaci, ani je neblokuje. Navíc losartan nepotlačuje ACE (kininázu II), což je enzym, který rozkládá bradykinin. Proto nedochází k

zesílení nežádoucích účinků

zprostředkovaných bradykininem. Odstranění negativní zpětné vazby angiotensinu II na sekreci reninu během podávání losartanu vede ke zvýšené aktivitě plazmatického reninu (PRA). Zvýšení PRA vede ke zvýšení hladiny angiotensinu II v plazmě. I při tomto zvýšení hladiny angiotensinu II se udržuje antihypertenzivní účinek losartanu a snížená plazmatická koncentrace aldosteronu, což prokazuje účinnou blokádu receptoru angiotensinu II. Po vysazení losartanu hodnoty PRA a angiotensinu II během tří dnů klesnou na původní hodnoty. Losartan a jeho hlavní aktivní metabolit mají vyšší afinitu vůči receptoru AT1 než vůči receptoru AT2.

Aktivní metabolit je 10x až 40x účinnější než losartan ve stejném hmotnostním poměru. Studie hypertenze V kontrolovaných klinických studiích vyvolalo podávání losartanu 1krát denně u pacientů s mírnou až střední esenciální hypertenzí statisticky významné snížení systolického a diastolického krevního tlaku. Měření krevního tlaku za 24 hodin po podání dávky v poměru k měření 5 – 6 hodin po podání dávky prokázalo pokles krevního tlaku po dobu 24 hod; přirozený denní rytmus byl zachován. Pokles krevního tlaku ke konci dávkovacího intervalu byl asi 70-80 % účinku zjištěného 5-6 hod po podání dávky. Vysazení losartanu u nemocných s hypertenzí se neprojevilo náhlým nárůstem krevního tlaku (rebound fenomén). Navzdory výraznému poklesu krevního tlaku nemělo podávání losartanu klinicky významný účinek na srdeční frekvenci. Losartan je stejně účinný u mužů i u žen a u mladších (< 65 let) i starších hypertoniků.

Studie LIFE: Studie LIFE (The Losartan Intervention For Endpoint reduction in hypertension) byla randomizovanou, trojitě zaslepenou, aktivně kontrolovanou studií provedenou u 9193 pacientů s hypertenzí ve věku 55 až 80 let s hypertrofií levé komory prokázanou EKG. Pacienti byli randomizováni k léčbě losartanem 50 mg jednou denně nebo atenololem 50 mg jednou denně. Pokud nebylo dosaženo cílového krevního tlaku (<140/90 mmHg), byl nejprve přidán hydrochlorothiazid (12,5 mg), a poté byla případně zvýšena dávka losartanu či atenololu na 100 mg jednou denně. Pokud to bylo nutné k dosažení cílového krevního tlaku, byla přidána další antihypertenziva, kromě ACE inhibitorů, antagonistů angiotensinu II a beta-blokátorů. Průměrná délka sledování byla 4,8 roku. Primárním hodnotícím kritériem byl souhrn kardiovaskulární morbidity a mortality hodnocené na základě snížení kombinovaného výskytu kardiovaskulárního úmrtí, cévní mozkové příhody a infarktu myokardu. Krevní tlak byl v podobném rozsahu signifikantně snížen v obou skupinách. Léčba losartanem vedla k 13,0 % snížení rizika (p=0,021, 95 % interval spolehlivosti 0,77-0,98) v porovnání atenololem u pacientů, kteří dosáhli primárního souhrnného hodnotícího kritéria. Toto snížení bylo přisuzováno zejména snížení výskytu cévní mozkové příhody. Léčba losartanem snížila riziko cévní mozkové příhody o 25% ve srovnání s atenololem (p=0,001 95% interval spolehlivosti 0,63-0,89). Procenta kardiovaskulárního úmrtí a infarktu myokardu se signifikantně nelišilo v jednotlivých skupinách. Rasa: Ve studii LIFE byli pacienti černé pleti léčení losartanem více ohroženi primárním souhrnným hodnotícím parametrem, tj. kardiovaskulární příhodou (např. infarkt myokardu, kardiovaskulární úmrtí) a zejména cévní mozkovou příhodou, ve srovnání s pacienty černé pleti léčenými atenololem. Proto výsledky losartanu ve srovnání s atenololem pozorované ve studii LIFE neplatí pro pacienty černé pleti s hypertenzí a hypertrofií levé komory, pokud se týče kardiovaskulární morbidity/mortality. Studie RENAAL: Studie RENAAL (The Reduction of Endpoints in NIDDM with the Angiotensin II Receptor Antagonist Losartan) byla kontrolovaná klinická studie prováděná na celém světě na 1513 pacientech s diabetem 2. typu a proteinurií s hypertenzí nebo bez hypertenze. 751 pacientů bylo léčeno losartanem. Cílem studie bylo prokázat nefroprotektivní účinky losartanu nad rámec samotného snížení krevního tlaku. Pacienti s proteinurií a sérovou hladinou kreatininu 1,3-3,0 mg/dl byli randomizováni k léčbě losartanem v dávce 50 mg jednou denně, titrované dle odpovědi krevního tlaku, nebo placebem, kde pacienti již dostávali standardní antihypertenzní terapii s výjimkou ACE inhibitorů a antagonistů angiotensinu II. Zkoušející dostali pokyn, aby studijní lék titrovali na dávku 100 mg jednou denně podle potřeby; 72% pacientů většinu času užívalo denní dávku 100 mg denně. Další antihypertenziva (diuretika, blokátory kalciových kanálů, alfa- nebo beta-blokátory a léky působící na CNS) byly povoleny jako přídavná léčba v obou skupinách dle potřeby. Pacienti byli sledování 4,6 roku (průměrně 3,4 roku). Primárním hodnoceným parametrem studie byl souhrnný hodnotící parametr dvojnásobného zvýšení sérového kreatininu, terminální renální selhání (potřeba dialýzy či transplantace) nebo smrt. Výsledky ukázaly, že léčba losartanem (327 příhod) ve srovnání s placebem (359 příhod) vedla k 16,1% snížení rizika (p=0,022) u pacientů, kteří dosáhli primárního souhrnného hodnotícího parametru. Pokud se týče následujících jednotlivých a kombinovaných složek primárního hodnotícího parametru, výsledky také ukázaly signifikantní snížení rizika ve skupině léčené losartanem: 25,3% snížení rizika dvojnásobného zvýšení sérového kreatininu (p=0,006); 28,6% snížení rizika terminálního renálního selhání (p=0,002); 19,9% snížení rizika terminálního renálního onemocnění nebo smrti (p=0,009); 21,0% snížení rizika dvojnásobného zvýšení sérového kreatininu nebo terminálního renálního selhání (p=0,01). Procento celkové mortality se v jednotlivých skupinách signifikantně nelišilo.

V této studii byl losartan dobře snášen, jak ukazuje procento ukončení léčby v důsledku nežádoucích příhod, které bylo srovnatelné se skupinou dostávající placebo. Studie ELITE-I a ELITE-II: Ve 48 týdenní mezinárodní studii na 722 pacientech se srdečním selháním (II-IV třída podle NYHA) nebyl zjištěn rozdíl v primárním kritériu dlouhodobé změny renální funkce mezi skupinou pacientů léčených losartanem a skupinou pacientů léčených kaptoprilem. Účinek losartanu na snížení celkového počtu úmrtí v porovnání s kaptoprilem, který byl zjištěn ve studii ELITE, nebyl potvrzen v následné studii ELITE II, která je popsána dále v textu. Ve studii ELITE-II byl losartan v dávce 50 mg jednou denně (počáteční dávka 12,5 mg titrovaná na 25 mg a 50 mg jednou denně) srovnáván s kaptoprilem v dávce 50 mg třikrát denně (počáteční dávka 12,5 mg titrována na 25 mg a 50 mg třikrát denně). Primárním hodnotícím kritériem v této studii byla celková mortalita. V této studii bylo 3152 pacientů se srdečním selháním (třídy II-IV podle NYHA) sledováno po dobu přibližně dvou let (průměrná doba sledování 1,5 roku) s cílem určit, zda losartan snižuje celkovou mortalitu účinněji než kaptopril. Primární hodnocený parametr neprokázal žádný statisticky významný rozdíl mezi losartanem a kaptoprilem při snižování celkového počtu úmrtí. V obou těchto klinických studiích kontrolovaných srovnávacím přípravkem (nikoli placebem) u pacientů se srdečním selháním byla snášenlivost losartanu lepší než u kaptoprilu na základě významně nižší incidence ukončení léčby v důsledku nežádoucích účinků a významně nižší incidence kašle. Zvýšená mortalita byla pozorována ve studii ELITE II u malé podskupiny (22% všech pacientů se srdečním selháním) pacientů užívajících na počátku beta-blokátory. Pediatrická hypertenze: Antihypertenzivní účinek losartanu byl vyhodnocen v klinické studii na 177 pediatrických pacientů s hypertenzí ve věku od 6 do 16 let s tělesnou hmotností > 20 kg a rychlostí glomerulární filtrace > 30 ml/min/1,73 m2. Pacienti s hmotností >20 kg až < 50 kg dostávali 2,5, 25 nebo 50 mg losartanu denně a pacienti s hmotností > 50 kg dostávali 5, 50 nebo 100 mg losartanu denně. Na konci třetího týdne podávání losartanu jednou denně snížilo nejnižší krevní tlak v závislosti na dávce. Odpověď byla obecně závislá na dávce. Závislost na dávce byla zjevná ve skupině s nejnižší dávkou ve srovnání se skupinou se střední dávkou (I. období: -6,2 mmHg vs. -11,65 mmHg), ale byla slabší při srovnání skupiny se střední dávkou se skupinou s vysokou dávkou (I. období: -11,65 mmHg vs. -12,21 mmHg). Nejnižší studované dávky, 2,5 mg a 5 mg, což odpovídá průměrné denní dávce 0,07 mg/kg, zjevně neposkytovaly konzistentní antihypertenzivní účinnost. Tyto výsledky byly potvrzeny během II. období studie, ve kterém byli pacienti randomizováni k pokračování léčby losartanem nebo placebem po třech týdnech léčby. Rozdíl ve zvýšení krevního tlaku ve srovnání s placebem byl nejvyšší ve skupině se střední dávkou (6,70 mm Hg střední dávka vs. 5,38 mmHg vysoká dávka). Zvýšení nejnižšího diastolického krevního tlaku bylo stejné u pacientů dostávajících placebo a u pacientů pokračujících s losartenem v nejnižší dávce v každé skupině, což opět naznačuje, že nejnižší dávka v každé skupině neměla signifikantní antihypertenzivní účinek. Dlouhodobé účinky losartanu na růst, dospívání a celkový vývoj nebyly studovány. Dlouhodobá účinnost antihypertenzivní léčby losartanem v dětském věku ke snížení kardiovaskulární morbidity a mortality také nebyla stanovena. 5.2 Farmakokinetické

vlastnosti

Absorpce: Po perorálním podání se losartan vstřebává dobře a dochází u něj k metabolismu prvního průchodu, čímž vzniká aktivní metabolit kyseliny karboxylové a další neaktivní metabolity. Systémová

biologická dostupnost draselné soli losartanu je přibližně 33%. Průměrné maximální koncentrace losartanu jsou dosahovány do jedné hodiny a jeho aktivního metabolitu do 3-4 hodin. Distribuce: Losartan i jeho aktivní metabolit se z

99 % váže na plazmatické proteiny, především albumin.

Distribuční objem losartanu je 34 litrů. Biotransformace: Asi 14 % intravenózně nebo perorálně podané dávky losartanu se mění na jeho aktivní metabolit. Po perorálním a intravenózním podání draselné soli losartanu značeného 14C se oběhová plazmatická radioaktivita přičítá především losartanu a jeho aktivnímu metabolitu. Asi u jednoho procenta sledovaných pacientů byla zjištěna minimální transformace losartanu na jeho aktivní metabolit. Kromě aktivního metabolitu se tvoří neaktivní metabolity. Eliminace: Plazmatická clearance losartanu je asi 600 ml/min a jeho aktivního metabolitu 50 ml /min. Renální clearance losartanu je asi 74 ml/min a jeho aktivního metabolitu 26 ml/min. Je-li losartan podán perorálně, asi 4 % dávky se vyloučí močí v nezměněné formě a okolo 6 % dávky se vyloučí močí jako aktivní metabolit. Po perorálním podání klesají plazmatické koncentrace losartanu a jeho aktivního metabolitu polyexponenciálně s terminálním poločasem asi 2 hodiny, respektive 6 - 9 hodin. K vylučování losartanu a jeho metabolitů přispívá jak vylučování žlučí, tak močí. Po podání perorální dávky/intravenózním podání 14C-značeného losartanu draselného u člověka je asi 35 %/43 % radioaktivity vylučováno močí, zatímco 58 %/50 % odchází se stolicí. Linearita: Farmakokinetika losartanu a jeho aktivního metabolitu je při perorálních dávkách losartanu draselného do 200 mg lineární. Při dávkování jednou denně se losartan ani jeho aktivní metabolit signifikantně nekumulují v plazmě . Charakteristiky u pacientů: U starších hypertoniků se plazmatického koncentrace losartanu a jeho aktivního metabolitu významně neliší od koncentrací zjištěných u mladších hypertoniků. U žen s hypertenzí byly plazamatického hladiny losartanu až dvojnásobně vyšší než u mužů s hypertenzí, nicméně plazmatické hladiny aktivního metabolitu se nelišily u mužů a žen. Po perorálním podání u pacientů s mírnou až středně těžkou alkoholickou cirhózou jater byly plazmatické koncentrace losartanu 5x a jeho aktivního metabolitu 1,7x vyšší než koncentrace zjištěné u mladých dobrovolníků mužského pohlaví (viz body 4.2 a 4.4). Plazmatické koncentrace losartanu se nemění u pacientů s clearance kreatininu nad 10 ml/min. Ve srovnání s pacienty s normální funkcí ledvin je AUC losartanu u hemodialyzovaných pacientů přibližně dvakrát vyšší. Plazmatické koncentrace aktivního metabolitu se nelisí u pacientů s renálním poškozením nebo u hemodialyzovaných pacientů. Hemodialýza neodstraňuje losartan ani jeho aktivní metabolit.

Farmakokinetika u pediatrických pacientů: Farmakokinetika losartanu byla sledována u 50 pediatrických pacientů s hypertenzí ve věku od > 1 měsíce do < 16 let po perorálním podávání asi 0,54 až 0,77 mg/kg losartanu (průměrná dávka) jednou denně. Výsledky ukázaly, že aktivní metabolit se tvoří z losartanu ve všech věkových skupinách. Výsledky ukázaly přibližně podobné farmakokinetické parametry losartanu po perorálním podání u kojenců a batolat, předškoláků, školáků a dospívajících. Farmakokinetické parametry metabolitu se v jednotlivých věkových skupinách lišily ve větší míře. Při srovnání předškoláků s dospívajícími začaly být tyto rozdíly statisticky signifikantní. Expozice u kojenců/batolat byla relativně vysoká. 5.3 Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti Neklinické údaje získané na základě konvenčních farmakologických studií, studií genotoxicity a hodnocení kancerogenního potenciálu neodhalily žádné zvláštní riziko pro člověka. Ve studiích toxicity po opakovaném podávání losartan vyvolal snížení parametrů souvisejících s erytrocyty (erytrocyty, hemoglobin, hematokrit), zvýšení dusíku močoviny v séru, občasné zvýšení sérové hladiny kreatininu, snížení hmotnosti srdce (bez histologické korelace) a gastrointestinální změny (slizniční léze, vředy, eroze, krvácení). Stejně jako u jiných látek, které přímo ovlivňují systém renin-angiotensin, bylo prokázáno, že losartan vyvolává nežádoucí účinky na pozdní vývoj plodu, které vedly k úmrtí plodu a malformacím. 6. FARMACEUTICKÉ

ÚDAJE

6.1

Seznam pomocných látek

Jádro tablety: Monohydrát laktosy mikrokrystalická celulosa předbobtnalý kukuřičný škrob magnesium-stearát Potah tablety: Hypromelosa (E464) hyprolosa (E463) oxid titaničitý (E171) karnaubský vosk (E903) 6.2 Inkompatibility Neuplatňuje se. 6.3 Doba

použitelnosti

3 roky. 6.4 Zvláštní

opatření pro uchovávání

Blistry: Uchovávejte při teplotě do 30°C. Uchovávejte v původním obalu, aby byl přípravek chráněn před světlem.

Lahvička: Uchovávejte při teplotě do 30°C. Uchovávejte lahvičku pevně uzavřenou, aby byl přípravek chráněn před světlem. 6.5

Druh obalu a velikost balení

PVC/PVdC/Al blistr, papírová skládačka. HDPE lahvička Velikost balení: 21 (pouze u síly 12,5 mg), 28, 30 a 100 tablet. Na trhu nemusí být všechny velikosti balení. 6.6 Zvláštní

opatření pro likvidaci přípravku a pro zacházení s ním

Žádné zvláštní požadavky. 7.

DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI

Apotex Europe B.V. Leiden Nizozemsko 8. REGISTRAČNÍ ČÍSLO(A) APO-LOSARTAN 12,5 mg : 58/488/08-C APO-LOSARTAN 25 mg : 58/489/08-C APO-LOSARTAN 50 mg : 58/490/08-C APO-LOSARTAN 100 mg : 58/491/08-C 9.

DATUM PRVNÍ REGISTRACE/PRODLOUŽENÍ REGISTRACE

27.8.2008 / 13.2.2011 10. DATUM

REVIZE

TEXTU

23.2.2011

ÚDAJE UVÁDĚNÉ NA VNĚJŠÍM OBALU

KRABIČKA

1.

NÁZEV LÉČIVÉHO PŘÍPRAVKU

APO-LOSARTAN 100 mgpotahované tabletyLosartanum kalicum

2.

OBSAH LÉČIVÉ LÁTKY/LÉČIVÝCH LÁTEK

Jedna tableta obsahuje 100 mg losartanum kalicum.

3.

SEZNAM POMOCNÝCH LÁTEK

Pomocné látky: monohydrát laktosyDalší podrobnosti viz příbalová informace.

4.

LÉKOVÁ FORMA A VELIKOST BALENÍ

28 potahovaných tablet30 potahovaných tablet100 potahovaných tablet

5.

ZPŮSOB A CESTA/CESTY PODÁNÍ

Perorální podání.Před použitím si přečtěte příbalovou informaci.

6.

ZVLÁŠTNÍ UPOZORNĚNÍ, ŽE LÉČIVÝ PŘÍPRAVEK MUSÍ BÝT UCHOVÁVÁN MIMO DOSAH A DOHLED DĚTÍ

Uchovávejte mimo dosah a dohled dětí.

7.

DALŠÍ ZVLÁŠTNÍ UPOZORNĚNÍ, POKUD JE POTŘEBNÉ

8.

POUŽITELNOST

EXP: mm/rrrr

9.

ZVLÁŠTNÍ PODMÍNKY PRO UCHOVÁVÁNÍ

Uchovávejte při teplotě do 30°C.Uchovávejte v původním obalu, aby byl přípravek chráněn před světlem.

10.

ZVLÁŠTNÍ OPATŘENÍ PRO LIKVIDACI NEPOUŽITÝCH LÉČIVÝCH PŘÍPRAVKŮ NEBO ODPADU Z TAKOVÝCH LÉČIVÝCH PŘÍPRAVKŮ, POKUD JE TO VHODNÉ

Nepoužitelné léčivo vraťte do lékárny.

11.

NÁZEV A ADRESA DRŽITELE ROZHODNUTÍ O REGISTRACI

Apotex Europe B.V.LeidenNizozemsko

12.

REGISTRAČNÍ ČÍSLO/ČÍSLA

58/491/08-C

13.

ČÍSLO ŠARŽE

Č.š.:

14.

KLASIFIKACE PRO VÝDEJ

Výdej léčivého přípravku vázán na lékařský předpis.

15.

NÁVOD K POUŽITÍ

16.

INFORMACE V BRAILLOVĚ PÍSMU

APO-LOSARTAN 100

MINIMÁLNÍ ÚDAJE UVÁDĚNÉ NA BLISTRECH NEBO STRIPECH

BLISTR

1.

NÁZEV LÉČIVÉHO PŘÍPRAVKU

APO-LOSARTAN 100 mgpotahované tabletyLosartanum kalicum

2.

NÁZEV DRŽITELE ROZHODNUTÍ O REGISTRACI

Apotex Europe B.V.

3.

POUŽITELNOST

EXP: mm/rrrr

4.

ČÍSLO ŠARŽE

Č.š.:

5.

JINÉ

ÚDAJE UVÁDĚNÉ NA VNITŘNÍM OBALU

HDPE LAHVIČKA

1.

NÁZEV LÉČIVÉHO PŘÍPRAVKU

APO-LOSARTAN 100 mgpotahované tabletyLosartanum kalicum

2.

OBSAH LÉČIVÉ LÁTKY/LÉČIVÝCH LÁTEK

Jedna tableta obsahuje 100 mg losartanum kalicum.

3.

SEZNAM POMOCNÝCH LÁTEK

Pomocné látky: monohydrát laktosy Další informace viz příbalová informace.

4.

LÉKOVÁ FORMA A VELIKOST BALENÍ

28 potahovaných tablet30 potahovaných tablet100 potahovaných tablet

5.

ZPŮSOB A CESTA/CESTY PODÁNÍ

Perorální podání.Před použitím si přečtěte příbalovou informaci.

6.

ZVLÁŠTNÍ UPOZORNĚNÍ, ŽE LÉČIVÝ PŘÍPRAVEK MUSÍ BÝT UCHOVÁVÁN MIMO DOSAH A DOHLED DĚTÍ

Uchovávejte mimo dosah a dohled dětí.

7.

DALŠÍ ZVLÁŠTNÍ UPOZORNĚNÍ, POKUD JE POTŘEBNÉ

8.

POUŽITELNOST

EXP: mm/rrrr

9.

ZVLÁŠTNÍ PODMÍNKY PRO UCHOVÁVÁNÍ

Uchovávejte při teplotě do 30°C.Uchovávejte lahvičku pevně uzavřenou, aby byl přípravek chráněn před světlem

10.

ZVLÁŠTNÍ OPATŘENÍ PRO LIKVIDACI NEPOUŽITÝCH LÉČIVÝCH PŘÍPRAVKŮ NEBO ODPADU Z TAKOVÝCH LÉČIVÝCH PŘÍPRAVKŮ, POKUD JE TO VHODNÉ

Nepoužitelné léčivo vraťte do lékárny.

11.

NÁZEV A ADRESA DRŽITELE ROZHODNUTÍ O REGISTRACI

Apotex Europe B.V.LeidenNizozemsko

12.

REGISTRAČNÍ ČÍSLO/ČÍSLA

58/491/08-C

13.

ČÍSLO ŠARŽE

Č.š.:

14.

KLASIFIKACE PRO VÝDEJ

Výdej léčivého přípravku vázán na lékařský předpis.

15.

NÁVOD K POUŽITÍ

16.

INFORMACE V BRAILLOVĚ PÍSMU

APO-LOSARTAN 100