Příloha č. 1 k rozhodnutí o prodloužení registrace sp.zn.: sukls2558839/2009 a příloha k sp.zn.: sukls79025/2011

PŘÍBALOVÁ INFORMACE: INFORMACE PRO UŽIVATELE

AMIOHEXAL 200

tablety

(Amiodaroni hydrochloridum)

Přečtěte si pozorně celou příbalovou informaci dříve, než začnete tento přípravek užívat. -

Ponechte si příbalovou informaci pro případ, že si ji budete potřebovat přečíst znovu.

-

Máte-li jakékoli další otázky, zeptejte se svého lékaře nebo lékárníka.

-

Tento přípravek byl předepsán Vám. Nedávejte jej žádné další osobě. Mohl by jí ublížit, a to i tehdy, má-li stejné příznaky jako Vy.

-

Pokud se kterýkoli z nežádoucích účinků vyskytne v závažné míře, nebo pokud si všimnete jakýchkoli nežádoucích účinků, které nejsou uvedeny v této příbalové informaci, prosím, sdělte to svému lékaři nebo lékárníkovi.

V příbalové informaci naleznete: 1.

Co je přípravek AMIOHEXAL 200 a k čemu se používá

2.

Čemu musíte věnovat pozornost, než začnete přípravek AMIOHEXAL 200 užívat

3.

Jak se přípravek AMIOHEXAL 200 užívá

4.

Možné nežádoucí účinky

5

Jak přípravek AMIOHEXAL 200 uchovávat

6.

Další informace

1.

CO JE PŘÍPRAVEK AMIOHEXAL 200 A K ČEMU SE POUŽÍVÁ

AMIOHEXAL 200 je antiarytmikum v tabletách. AMIOHEXAL 200 pomáhá zabránit nepravidelnému srdečnímu rytmu a navrací srdeční rytmus k normálu. Indikace Přípravek AMIOHEXAL 200 se používá k léčbě některých poruch srdečního rytmu (arytmií), které se projevují zrychleným tepem. Přípravek je určen k léčbě dospělých pacientů. 2.

ČEMU MUSÍTE VĚNOVAT POZORNOST, NEŽ ZAČNETE PŘÍPRAVEK AMIOHEXAL 200 UŽÍVAT

Neužívejte přípravek AMIOHEXAL 200

- při tepové frekvenci pomalejší než 55 tepů za minutu; - při všech formách zpomaleného vedení srdečního vzruchu včetně tzv. syndromu chorého sinu

a síňo-komorového bloku II. a III. stupně (pokud není zaveden kardiostimulátor);

- při chorobách štítné žlázy

- jestliže jste alergický/á (přecitlivělý/á) na jod, na léčivou látku nebo na kteroukoli další složku

přípravku AMIOHEXAL 200;

- při současné léčbě některými léky, které ovlivňují srdeční rytmus (viz „Interakce“); - v těhotenství, u žen v plodném věku, pokud není vyloučeno těhotenství a zajištěna spolehlivá

antikoncepce;

- v období kojení; - u nedonošených dětí a novorozenců.

Zvláštní opatrnosti při použití přípravku AMIOHEXAL 200 je zapotřebí V průběhu léčby budete muset podle pokynů lékaře pravidelně podstupovat řadu lékařských vyšetření srdeční činnosti, funkce štítné žlázy i dalších orgánů. V průběhu léčby přípravkem AMIOHEXAL 200 a ještě několik týdnů po jejím ukončení se musíte vyhýbat oslunění a ozáření ultrafialovými paprsky, např. v soláriu. Pokud to není možné, musíte ochraňovat nepokryté části kůže – zejména obličej – ochranným krémem s vysokým stupněm ochranné účinnosti proti světlu. Lékaře musíte upozornit, pokud je Vám známo, že trpíte onemocněním štítné žlázy, nesnášenlivostí jodu, případně plicním onemocněním. Poraďte se, prosím, se svým lékařem i tehdy, jestliže se některý z těchto stavů u Vás projevil v minulosti anebo jestliže nastal až v průběhu užívání přípravku AMIOHEXAL 200.

Podstupujete-li chirurgický výkon, musí být anesteziolog (lékař provádějící narkózu) informován, že užíváte AMIOHEXAL 200. Lékaře také musíte upozornit, jestliže jste těhotná anebo kojíte.

Vzájemné působení s dalšími léčivými přípravky Účinky přípravku AMIOHEXAL 200 a účinky jiných, současně užívaných, léků se mohou vzájemně ovlivňovat. Váš lékař by proto měl být informován o všech lécích, které v současné době užíváte nebo které začnete užívat, a to na lékařský předpis i bez něho. Než začnete současně s užíváním přípravku AMIOHEXAL 200 užívat nějaký volně prodejný lék, poraďte se, prosím, se svým ošetřujícím lékařem. AMIOHEXAL 200 v kombinaci s jinými antiarytmiky (tzv. antiarytmika chinidinového typu, bepridil, sotalol) a též s antibiotikem erythromycinem podaným nitrožilně nebo s injekčně podaným pentamidinem (protiparazitární látka), může způsobit vážné poruchy srdečního rytmu. Tyto látky by neměly být podávány zároveň s amiodaronem. Amiodaron může zesílit tlumivý účinek blokátorů vápníkového kanálu a beta-sympatolytik (léky užívané k léčbě srdečních onemocnění) na srdce. Blokátory vápníkového kanálu (např. verapamil, diltiazem aj.) a beta-sympatolytika by se s amiodaronem kombinovat neměly. V takových případech by mohlo dojít k výraznému zpomalení srdeční činnosti či k poruše srdečního rytmu. Dále nelze doporučit kombinaci amiodaronu s látkami snižujícími hladinu draslíku v krvi (např. s močopudnými léky a některými projímadly – např. cisapridem), kdy může opět dojít k poruchám srdečního rytmu. Současné podávání amiodaronu může zvýšit účinnost i nežádoucí účinky digoxinu (léčivo užívané k léčbě srdečního selhání) a vnitřně užívaných antikoagulancií (léky snižující srážlivost krve).

Celková anestézie může při současném užívání přípravku vyvolat zpomalení srdečního rytmu, snížení krevního tlaku a poruchy vedení srdečního vzruchu. Uvědomte si, prosím, že se tyto údaje mohou vztahovat i na léky, které jste užíval(a) v nedávné době anebo které začnete užívat brzy po skončení užívání přípravku AMIOHEXAL 200. Prosím, informujte svého lékaře nebo lékárníka o všech lécích, které užíváte nebo jste užíval(a) v nedávné době, a to i o lécích, které jsou dostupné bez lékařského předpisu. Těhotenství a kojení Poraďte se se svým lékařem nebo lékárníkem dříve, než začnete užívat jakýkoliv lék. Těhotenství: Přípravek AMIOHEXAL 200 nesmíte v období těhotenství užívat. Kojení: Amiodaron se ve značné míře vylučuje mateřským mlékem, a proto amiodaronem léčená žena nesmí kojit. Řízení dopravních prostředků a obsluha strojů Užívání přípravku může ovlivnit pozornost při řízení motorových vozidel a obsluze strojů. Tyto činnosti byste měl(a) vykonávat jen na základě výslovného souhlasu Vašeho lékaře. Důležité informace o některých složkách přípravku AMIOHEXAL 200 Přípravek AMIOHEXAL 200 obsahuje značné množství jodu a dlouho setrvává v těle. Může ovlivnit činnost štítné žlázy. AMIOHEXAL 200 obsahuje monohydrát laktosy. Pokud Vám Váš lékař řekl, že nesnášíte některé cukry, poraďte se se svým lékařem, než začnete tento léčivý přípravek užívat 3.

JAK SE PŘÍPRAVEK AMIOHEXAL 200 UŽÍVÁ

Vždy užívejte přípravek AMIOHEXAL 200 přesně podle pokynů svého lékaře. Pokud si nejste jistý(á), poraďte se se svým lékařem nebo lékárníkem. Pokud Vám lékař nepředepsal jinak, dodržujte, prosím, tento návod k použití – jinak Vám přípravek AMIOHEXAL 200 nepřinese plný prospěch! Nasycovací dávkování v průběhu 8 až 10 dní: Obvykle se užívá 600 mg amiodaronu denně, tj. po jedné tabletě přípravku AMIOHEXAL 200 3x denně. U některých pacientů může lékař doporučit zvýšení nasycovací dávky až na 1 200 mg amiodaronu denně, tj. na 6 tablet přípravku AMIOHEXAL 200 denně. Udržovací dávkování: Obvyklá udržovací dávka se pohybuje mezi 100 a 400 mg denně, tj. ½ až 2 tablety AMIOHEXALu 200 denně. AMIOHEXAL 200 lze užívat i obden, je tedy možné užívat 1 tabletu (200 mg) obden nebo ½ tablety (100 mg) denně. Vzhledem k prodlouženému účinku amiodaronu jsou možná i tzv. terapeutická okénka (kdy se 2 dny v týdnu AMIOHEXAL 200 neužívá). Váš lékař Vám stanoví nejnižší účinnou udržovací dávku, aby se zabránilo vzniku nežádoucích účinků anebo alespoň snížila jejich závažnost; většina nežádoucích účinků je totiž závislá na výši dávky.

Tablety polykejte celé, nerozkousané, spolu s malým množstvím tekutiny, před, během a po jídle.

Léčba může být velmi dlouhodobá a její trvání vždy určuje lékař.

Děti a dospívající:

O účinnosti a bezpečnosti užití přípravku u dětí jsou jen omezené údaje. Váš lékař rozhodne o vhodné dávce. Jestliže jste užil(a) více přípravku AMIOHEXAL 200 , než jste měl(a) Pomalým nástupem účinku amiodaronu je dáno, že bezprostřední projevy předávkování nelze očekávat. Akutní otrava amiodaronem dosud nebyla popsána. Jestliže jste užil(a) větší dávku než lékař předepsal anebo jestliže lék omylem požilo dítě, informujte o tom lékaře, který pak zařídí další potřebné kroky. Jestliže jste zapomněl(a) užít přípravek AMIOHEXAL 200 Nezdvojujte následující dávku, abyste nahradil(a) vynechanou tabletu.

Užijte příští obvyklou dávku

v příští obvyklou dobu. Máte-li jakékoli další otázky, týkající se užívání tohoto přípravku, zeptejte se svého lékaře nebo lékárníka. 4.

MOŽNÉ NEŽÁDOUCÍ ÚČINKY

Podobně jako všechny léky, může mít i přípravek AMIOHEXAL 200 nežádoucí účinky, které se ale nemusí vyskytnout u každého. Přípravek AMIOHEXAL 200 může někdy vyvolat tyto nežádoucí účinky: Poruchy oka Na přední ploše rohovky se mohou vytvořit drobné uloženiny amiodaronu. Obvykle tyto změny samy ustoupí do 6 až 12 měsíců po ukončení léčby amiodaronem a jen velmi vzácně mohou vyvolat poruchy vidění (mlhavé vidění, vjem barevných kruhů okolo předmětů). V ojedinělých případech se může vyvinout tzv. retrobulbární neuritida (zánět zrakového nervu).

Poruchy kůže a podkožní tkáně Amiodaron může vyvolat přecitlivělost kůže vůči světlu a ultrafialovému záření a u některých pacientů vyvolat zarudnutí kůže a vyrážku. Vzácně se může v kožní oblasti vystavené slunečnímu světlu zvýšeně ukládat tmavé kožní barvivo a může se objevit modročerné až břidlicově šedé zabarvení kůže. Ústup po ukončení léčby amiodaronem může být velmi pomalý, v průběhu 1 až 4 let. Vzácně se objeví těžký kožní zánět s odlučováním kůže, zřetelný vztah této poruchy k užívání amiodaronu však dosud nebyl prokázán.

Srdeční a cévní poruchy Jako následek užívání amiodaronu se mohou objevit poruchy srdečního rytmu, zpomalení tepu, zpomalení převodu vzruchu v srdci. Také se mohou objevit změny EKG. Amiodaron může sám podpořit vznik srdečních arytmií, vyvolat anebo prohloubit změny srdečního rytmu, a tím i poškodit srdeční činnost.

Poruchy štítné žlázy Někdy se může objevit porucha činnosti štítné žlázy. Zvýšená činnost se projeví ztrátou na váze, zrychleným tepem, bolestmi v srdeční krajině až srdečním selháním. Naopak snížená činnost štítné žlázy se může projevit přibýváním na váze, sníženou aktivitou, sníženou tepovou frekvencí.

Poruchy jater Ojediněle se objeví zvýšení jaterních testů, jejichž hodnoty se však po snížení dávek amiodaronu anebo po přerušení léčby vrátí k normě. Někdy se může vyvinout přechodný zánět jater, který se někdy projeví mírným zvětšením jater. Ojediněle se může objevit zánět trvalejšího charakteru. Jaterní poruchy se mohou projevit žloutenkou (zežloutnutí kůže a očního bělma).

Respirační poruchy Může se vyvinout tzv. intersticiální plicní onemocnění se ztíženým dýcháním, dušností, poruchou plicních funkcí a rentgenologicky zjistitelnými změnami na plicích.

Gastrointestinální poruchy Může se objevit nevolnost, zvracení, pocit plnosti žaludku, zácpa.

Poruchy nervového systému Mohou se objevit bolesti hlavy, poruchy spánku, noční můry, závratě, svalová slabost, třes, mravenčení, porucha koordinace pohybů.

Reakce přecitlivělosti Zřídka se vyvinou reakce přecitlivělosti jako např. snížení počtu krevních destiček, což se může projevit zvýšenou krvácivostí, záněty cév, zánět nadvarlat, poruchy činnosti ledvin; ojediněle se může objevit chudokrevnost ze snížené tvorby nebo zvýšeného rozpadu červených krvinek.

Jiné nežádoucí účinky Někdy se vyvinou poruchy chuťového vnímání, přechodné vypadávání vlasů. Pokud se kterýkoli z nežádoucích účinků vyskytne v závažné míře, nebo pokud si všimnete jakýchkoli nežádoucích účinků, které nejsou uvedeny v této příbalové informaci, prosím, sdělte to svému lékaři nebo lékárníkovi. 5.

JAK PŘÍPRAVEK AMIOHEXAL 200 UCHOVÁVAT

Uchovávejte při teplotě do 25°C. Uchovávejte mimo dosah a dohled dětí Přípravek AMIOHEXAL 200 nepoužívejte po uplynutí doby použitelnosti, uvedené na krabičce za „Použitelné do:“. Doba použitelnosti se vztahuje k poslednímu dni uvedeného měsíce. Nepoužívejte přípravek AMIOHEXAL 200 , pokud si všimnete viditelných známek snížené jakosti. Léčivé přípravky se nesmí vyhazovat do odpadních vod nebo domácího odpadu. Zeptejte se svého lékárníka, jak máte likvidovat přípravky, které již nepotřebujete. Tato opatření pomáhají chránit životní prostředí. 6.

DALŠÍ INFORMACE

Co přípravek AMIOHEXAL 200 obsahuje - Léčivou látkou je amiodaroni hydrochloridum 200 mg v 1 tabletě. - Pomocnými látkami jsou monohydrát laktosy, magnesium-stearát, kukuřičný škrob, povidon 25,

koloidní bezvodý oxid křemičitý.

Jak přípravek AMIOHEXAL 200 vypadá a co obsahuje toto balení AMIOHEXAL 200 jsou bílé, kulaté, bikonvexní tablety, na jedné straně s půlící rýhou. Velikost balení: 20, 50 nebo 100 tablet Držitel rozhodnutí o registraci a výrobce Držitel rozhodnutí o registraci HEXAL AG, Industriestraße 25, D-83607 Holzkirchen, Německo

Výrobce Salutas Pharma GmbH, Otto-von-Guericke-Alle 1, 391 79 Barleben, Německo LEK S.A., Ul. Domaniewska 50 C, 02-672 Varšava, Polsko Další informace o tomto přípravku získáte u místního zástupce držitele rozhodnutí o registraci: Sandoz s.r.o., Praha, office.cz@sandoz.com. Tato příbalová informace byla naposledy schválena 6.6.2012

Příloha č. 2 k rozhodnutí o prodloužení registrace sp.zn.: sukls2558839/2009 a příloha k sp.zn.: sukls79025/2011

SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU

1. NÁZEV PŘÍPRAVKU

AMIOHEXAL 200

tablety

2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ Jedna tableta obsahuje amiodaroni hydrochloridum 200 mg. Pomocné látky: monohydrát laktosy. Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.

3. LÉKOVÁ FORMA

Tablety.

Popis přípravku: bílé, kulaté, bikonvexní tablety, na jedné straně s půlící rýhou.

Tabletu lze dělit na dvě stejné poloviny.

4. KLINICKÉ ÚDAJE

4.1 Terapeutické indikace

Amiodaron je indikován pouze k léčbě těžkých poruch rytmu, které neodpovídají na jinou léčbu nebo kde jiná léčba není možná.

- Poruchy síňového rytmu (verze fibrilace nebo flutteru, udržování sinusového rytmu po

kardioverzi).

- Nodální poruchy rytmu.

- Komorové poruchy rytmu (život ohrožující předčasné kontrakce komor, komorové

tachykardie v salvách, prevence záchvatů komorové tachykardie a fibrilace komor).

- Poruchy rytmu spojené s Wollf-Parkinson-Whiteovým syndromem.

Vzhledem ke svým farmakologickým vlastnostem je amiodaron indikován zejména tam, kde jsou výše uvedené poruchy rytmu provázeny dalším srdečním onemocněním (koronární insuficience, selhávání srdce).

Přípravek AMIOHEXAL 200 je určen k léčbě dospělých pacientů.

4.2 Dávkování a způsob podání

Úvodní stabilizační fáze terapie amiodaronem při léčbě komorových arytmií vyžaduje pečlivý kardiologický dohled. Amiodaron se smí použít jen na pracovištích umožňujících průběžné kardiologické monitorování a v případě nutnosti i použití kardiologického vybavení pro neodkladné výkony.

V průběhu terapie je třeba pravidelně monitorovat EKG, např. každý měsíc provést standardní EKG vyšetření a každé tři měsíce ambulantní monitorování EKG; příležitostně pak zátěžové vyšetření EKG. Terapeutický postup je třeba vždy pečlivě zvážit, objeví-li se zhoršení jednotlivých významných parametrů: prodloužení šířky komplexu QRS nebo intervalu QT o

více než 25 % anebo intervalu PQ o více než 50 %, prodloužení intervalu QT přesahující 500 msec, zmnožení nebo zesílení poruch srdečního rytmu.

Nasycovací dávkování v průběhu 8 až 10 dní:

Podává se 600 mg amiodaronu denně ve třech denních dávkách, tj. po jedné tabletě přípravku AMIOHEXAL 200 3x denně. V individuálních případech je někdy třeba dávkování zvýšit až na 1 200 mg amiodaronu denně, tj. na 6 tablet přípravku AMIOHEXAL 200 denně.

Udržovací dávkování:

Minimální účinnou dávku je třeba stanovit podle individuální odpovědi, obvykle se pohybuje mezi 100 a 400 mg denně. AMIOHEXAL 200 lze podávat i obden, je tedy možné podávat 1 tabletu (200 mg) obden nebo 1/2 tablety (100 mg) denně. Vzhledem k protrahovanému účinku amiodaronu jsou možná i terapeutická okénka (2 dny v týdnu).

Je mimořádně důležité vyhledat nejnižší účinnou udržovací dávku, aby se zabránilo vzniku nežádoucích účinků anebo alespoň snížila jejich závažnost; většina nežádoucích účinků je totiž závislá na výši dávky.

Pediatrická populace:

Bezpečnost a účinnost amiodaronu u dětí nebyla stanovena.

V současnosti dostupné údaje jsou popsány v bodech 5.1 a 5.2.

Způsob podání:

Tablety se polykají celé, nerozkousané, spolu s malým množstvím tekutiny, před, během nebo po jídle.

Terapie může být velmi dlouhodobá a její trvání je třeba určit vždy individuálně.

4.3 Kontraindikace

- sinusová bradykardie (pod 55 tepů za minutu);

- všechny formy zpomaleného vedení (sinoaurikulární a nodální) včetně syndromu chorého sinu

- AV-blok II. a III. stupně (pokud není zaveden pacemaker);

- choroby štítné žlázy;

- hypersenzitivita na jod, amiodaron nebo na kteroukoli pomocnou látku tohoto přípravku;

- kombinovaná léčba s léky, které mohou způsobit „Torsades de Pointes“ – viz bod interakce;

- těhotenství, u žen v plodném věku, pokud není vyloučeno těhotenství a zajištěna spolehlivá antikoncepce;

- období kojení.

4.4 Zvláštní upozornění a zvláštní opatření pro použití

U starších jedinců může dojít k výraznějšímu poklesu tepové frekvence.

Mírný negativně inotropní účinek nemívá obvykle vliv na funkci levé komory u pacientů se srdečním selháním.

Amiodaron způsobuje změny na EKG: prodloužení intervalu QT (prodloužená repolarizace), s možným vývojem vlny U – tyto změny jsou projevem jeho farmakologického účinku a nejsou známkou toxicity.

V průběhu terapie amiodaronem a ještě několik týdnů po jejím ukončení se pacienti musí vyhýbat oslunění a ozáření ultrafialovými paprsky, např. v soláriu. Pokud to není možné, je třeba ochraňovat nepokryté partie kůže, zejména obličej, ochrannou mastí s vysokým ochranným faktorem.

Amiodaron obsahuje v molekule vysoké procento jodu (37 %) a má dlouhý biologický poločas. Před zahájením terapie amiodaronem je třeba zkontrolovat funkci štítné žlázy těmito testy: stanovení T3, T4 a TRH. Dále je nutné pravidelné a pečlivé klinické sledování pacientů (zejména z hlediska výskytu příznaků hypertyreózy nebo hypotyreózy), a to nejen v průběhu terapie samotné, nýbrž ještě asi jeden rok po ukončení terapie. Vznikne-li podezření na změny, je třeba stanovit hladiny T3 a T4; při vážném podezření je třeba provést vyšetření koncentrace TRH (hormonu uvolňujícího tyreotropin, thyreotropine releasing hormone) a TSH (hormonu stimulujícího tyreoideu, thyreoidea stimulating hormone). Pro vysoký obsah jodu způsobuje amiodaron falešně pozitivní výsledky klasických testů na funkci štítné žlázy, jako např. testu na vazbu jodu.

U pacientů s těžkou poruchou plic je třeba pravidelně kontrolovat plicní funkce.

Někdy se může vyvinout difúzní postižení plicního intersticia. Vyvinou-li se dýchací obtíže jako izolovaný příznak, anebo ve spojitosti s poruchou celkového zdravotního stavu (např. se slabostí, ztrátou na hmotnosti), je nutné RTG vyšetření. Pokud se zjistí postižení plicního intersticia, je nutno terapii amiodaronem okamžitě ukončit. Terapie kortikosteroidy pak obvykle vede k ústupu choroby zpět do stádia alveolitidy.

Pravidelně je třeba sledovat hodnoty jaterních testů.

Je nutné zabránit hypokalémii, případně ji upravit, pokud již vznikla. Je třeba monitorovat QT interval a objeví-li se „Torsades de Pointes“, neměla by být podávána antiarytmika, ale je třeba zavést elektrosystolický pacing, dále je možné podat magnézium intravenózně.

Bezpečnost podávání přípravku dětem nebyla stanovena.

Přípravek obsahuje monohydrát laktosy.

Pacienti s hereditární intolerancí galaktosy, vrozeným deficitem laktasy nebo glukoso-galaktosovou malabsorpcí by neměli tento lék užívat. 4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce

Četné z interakcí jsou dány tím, že amiodaron se z vysokého procenta váže na plazmatické bílkoviny a může z této vazby vytěsnit jiné látky, za běžných okolností rovněž vázané z vysokého procenta.

• Kombinace amiodarinu s léky, které mohou vyvolat „Torsades de Pointes“ jsou kontraindikovány.

Jde o:

• Antiarytmika třídy Ia – látky chinidinového typu, bepridil, sotalol.

• Další látky bez antiarytmického účinku: např. vinkamin, sultoprid, erythromycin

intravenózně, pentamidin parenterálně.

Dále nelze doporučit kombinace s těmito látkami:

• Beta-blokátory a některé blokátory kalciového kanálu (verapamil, diltiazem), může dojít

k poruchám automaticity (vážná bradykardie) nebo vedení.

• Stimulující laxativa, která mohou způsobit hypokalémii a tedy riziko „Torsades de Pointes“.

Ostatní laxativa používat lze.

Jen s velkou opatrností lze amiodaron kombinovat s následujícími léky:

• Látky, které mohou způsobit hypokalémii.

• Diuretika způsobující hypokalémii, samotná i v kombinaci.

• Systémové kortikoidy, tetracosactid.

• Amfotericin B podávaný intravenózně.

Další interakce:

• Perorální antikoagulancia: Amiodaron potencuje účinek perorální antikoagulační léčby. Vzhledem ke zvýšenému riziku krvácení je tedy vhodné častěji monitorovat hladinu protrombinu a upravit dávkování antikoagulancia během terapie amiodaronem a po jejím skončení.

• Digoxin: Mohou se objevit poruchy automaticity (vážná bradykardie) nebo atrioventrikulárního vedení (synergické působení). Kromě toho nelze vyloučit vzestup plazmatické hladiny digoxinu (vzhledem k poklesu jeho clearance). Jsou nutné klinické, laboratorní a EKG kontroly, případně úprava dávkování digoxinu.

• Fenytoin: Nelze vyloučit vzestup plazmatické koncentrace fenytoinu se známkami předávkování (zvláště neurologické příznaky), je nutné klinické a laboratorní sledování a případná úprava dávek fenytoinu.

• Celková anestézie, oxygenoterapie: zřídka byly zaznamenány potenciálně vážné komplikace u pacientů s celkovou anestézií: bradykardie neodpovídající na atropin, hypotenze, poruchy vedení, snížený srdeční výdej. Dále bylo zaznamenáno několik případů vážných respiračních komplikací, někdy i s fatálním zakončením, nejčastěji krátce po chirurgickém výkonu (syndrom akutní respirační tísně dospělých), které lze dát do souvislosti s podáním vyšších koncentrací kyslíku. Anesteziolog by měl být před operací vždy informován, že pacient je léčen amiodaronem.

• Cyklosporin: Nelze vyloučit vzestup plazmatické koncentrace cyklosporinu vzhledem k jeho snížené clearanci, je třeba upravit dávky.

4.6 Fertilita, těhotenství a kojení

O působení na vývoj plodu u pokusných zvířat nejsou údaje k dispozici.

U člověka přechází amiodaron do oběhu plodu ve značné míře; o jeho působení na lidský plod a o bezpečnosti v době gravidity u žen není k dispozici dostatek informací. Proto se amiodaron v období těhotenství podávat nesmí.

Amiodaron se vylučuje mateřským mlékem ve značné koncentraci, aproto amiodaronem léčená žena nesmí kojit.

4.7 Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje

Při užívání přípravku se mohou objevit některé nežádoucí účinky (mlhavé vidění, závratě, bolesti hlavy), které mohou ovlivnit pozornost při řízení motorových vozidel a obsluze strojů.

4.8 Nežádoucí účinky

Poruchy oka: Na přední ploše rohovky se mohou vytvořit mikrodepozita. Obvykle ustoupí spontánně do 6 až 12 měsíců po ukončení terapie amiodaronem a jen velmi vzácně mohou vyvolat poruchy vidění (mlhavé vidění, vjem barevných kruhů kolem předmětů). V ojedinělých případech se může vyvinout retrobulbární neuritida.

Poruchy kůže a podkožní tkáně: Amiodaron může vyvolat fotosenzibilizaci a u některých pacientů způsobit erytém a rash.

Vzácně se mohou kožní oblasti vystavené slunečnímu světlu hyperpigmentovat, vyvine se modročerná až břidlicově šedá diskolorace kůže (pseudocyanóza). Ústup po ukončení terapie amiodaronem může být velmi pomalý, v průběhu 1 až 4 let.

Vzácně se objeví exfoliativní dermatitida; zřetelný vztah k amiodaronu dosud nebyl prokázán.

Srdeční a cévní poruchy: Jako následek užívání amiodaronu se mohou objevit poruchy rytmu, sinusová bradykardie a zpomalení AV-převodu. Také se mohou objevit změny EKG, jako např. prodloužení a deformace vlny T, prodloužení intervalu QT, může se objevit vlna U.

Amiodaron může mít i proarytmogenní působení, které se projeví změnami anebo prohloubením změn srdečního rytmu a které může těžce poškodit srdeční činnost, dokonce i vyvolat srdeční zástavu.

Poruchy štítné žlázy:

Mohou se objevit „disociované“ biochemické změny (vzestup v sérovém T4, T3 zůstává v normě nebo mírně klesá) bez klinických známek tyreoidální dysfunkce. V takovém případě není třeba léčbu amiodaronem přerušovat.

Hypothyreoidismus: může dojít k výraznému vzestupu ultrasenzitivního TSH. Příznaky, obvykle mírné, bývají následující: přibývání na váze, snížená aktivita, excesívní bradykardie neodpovídající předpokládanému účinku amiodaronu. Porucha se upraví do 1 až 3 měsíců po skončení léčby. Je-li léčba amiodaronem vitálně indikována, lze dodat L-thyroxin, jehož dávka se určí na základě vyšetření hladiny TSH.

Hyperthyreoidismus: dochází k výraznému poklesu ultrasenzitivního TSH. Objevují se tyto příznaky: ztráta na váze, arytmie, anginózní bolesti, městnavé srdeční selhání. V tomto případě je třeba amiodaron vysadit. Návrat k normálnímu stavu trvá potom 3-4 týdny. Vážné případy, kdy hrozí i letální zakončení, vyžadují okamžitou léčbu podle konkrétního případu: antityreiodální léčiva (která nemusí být vždy účinná), kortikoidy, beta-blokátory.

V každém případě je nutno pacienta monitorovat po dobu několika měsíců po skončení léčby amiodaronem.

Poruchy jater a žlučových cest: Ojediněle se objeví vzestup sérových transamináz, který se však po redukci dávek anebo přerušení terapie vrátí k normě. Někdy se může vyvinout reverzibilní hepatitida. Ojediněle se může objevit hepatitida, která není vždy reverzibilní.

Respirační, hrudní a mediastinální poruchy: Byly zaznamenány případy postižení plic (hypersensitivní pneumonitis, alveolární nebo intersticiální pneumonitis nebo fibróza, pleuritis, bronchiolitis obliterans, organizující se pneumonie Boopova), někdy s fatálním zakončením. U pacientů, u kterých se vyvíjí námahová dušnost, ať už izolovaná nebo spojená s celkovým zhoršením stavu (únava, ztráta na váze, horečka) je nutné provést rentgenové vyšetření hrudníku. Uvedené stavy jsou obecně reversibilní, vysadí-li se amiodaron včas. Lze uvážit i terapii kortikoidy. Klinické příznaky obvykle ustoupí do 3-4 týdnů, u RTG vyšetření a funkčních parametrů trvá návrat k normě déle (několik měsíců).

Bylo zaznamenáno několik málo případů syndromu respirační tísně u dospělých. Šlo o případy následující bezprostředně po chirurgických zákrocích (možná interakce s vyšší koncentrací kyslíku ve vdechovaném vzduchu).

Gastrointestinální poruchy: Může se objevit nauzea, zvracení, pocit plnosti žaludku, zácpa.

Poruchy nervového systému: Mohou se objevit bolesti hlavy, poruchy spánku, noční děsy, závratě, svalová slabost, tremor, parestézie, periferní neuropatie, ataxie, výjimečně benigní intrakraniální hypertenze.

Reakce přecitlivělosti: Vzácně se vyvinou reakce přecitlivělosti jako např. trombocytopenie, vaskulitidy, epididymitis, poruchy renálních funkcí; ojediněle se může objevit hemolytická nebo aplastická anémie.

Jiné nežádoucí účinky: Někdy se vyvinou poruchy chuťového vnímání, reverzibilní alopecie.

4.9 Předávkování

Pomalým nástupem účinku a specielními farmakokinetickými vlastnostmi amiodaronu je dáno, že bezprostřední toxické projevy předávkování nelze očekávat, a že se předávkování může klinicky projevit až při dlouhodobé terapii. Projevy předávkování se pak obvykle

omezují na vznik sinusové bradykardie, sinoaurikulární a nodální poruchy vedení a na spontánně odeznívající záchvaty komorové tachykardie. Bradykardie vyvolaná amiodaronem nereaguje na podání atropinu; proto je někdy nutné dočasně zavést pacemaker.

Akutní intoxikace dosud nebyla popsána.

Specifické antidotum není známo. Amiodaron ani jeho metabolity nelze odstranit dialýzou.

5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI

5.1 Farmakodynamické vlastnosti

Farmakoterapeutická skupina: antiarytmikum (III. třída podle Vaughan-Williamsovy klasifikace). ATC kód: C01BD01

Amiodaron inhibuje vstup kalia do myokardu ve fázi III akčního potenciálu. Tím selektivně prodlužuje trvání repolarizace a refrakterní fázi akčního potenciálu; to potlačuje vznik ektopických a re-entry impulzů bez ovlivnění stažlivosti (kontrakční síly) myokardu.

Prodloužení diastolické fáze pomalého akčního potenciálu SA uzlu snižuje automacii pacemakeru a tím i srdeční frekvenci.

Amiodaron také v závislosti na dávce nekompetitivně blokuje adrenergní alfa i beta-receptory; to se hemodynamicky projeví dilatací koronárních i jiných cév a zlepšením zásobení kyslíkem.

Nebyly provedeny žádné kontrolované pediatrické studie.

V publikovaných studiích byla hodnocena bezpečnost amiodaronu u 1118 dětských pacientů s různými arytmiemi. V pediatrických klinických studiích byly užity následující dávky.

Úvodní dávka: 10 až 20 mg/kg/den po dobu 7 až 10 dní (nebo 500 mg/m2/den

vyjádřeno na metr čtvereční povrchu těla),

Udržovací dávka: měla by být užita nejnižší účinná dávka; v závislosti na

individuální odpovědi se může pohybovat mezi 5 a 10 mg/kg/den (nebo 250 mg/m2/den vyjádřeno na metr čtvereční povrchu těla).

5.2 Farmakokinetické vlastnosti

Po perorálním podání se absorbuje variabilní podíl podané látky; biologická dostupnost se pohybuje kolem 50 % (v průměru 42 % s rozptylem 22 až 80 %). Absorpce je pomalá, maximální koncentrace v plazmě je dosaženo za 3 až 7 hodin.

Cca 90 % plazmatického amiodaronu je vázáno na bílkoviny, amiodaron tedy není dialyzovatelný a sám může vytěsňovat z vazby na bílkoviny řadu dalších látek (viz Interakce, bod 4.5). Distribuční objem amiodaronu je veliký, amiodaron i jeho aktivní metabolit deethylamiodaron se kumuluje ve tkáních. Amiodaron se hromadí především v tukové tkáni, v plicích a játrech, jeho metabolit v kůži. Rozhodující význam pro terapeutickou účinnost má kumulace látky v místě účinku, tj. ve tkáni myokardu. Protože tato kumulace se rozvíjí velmi pomalu, nedá se začátek terapeutického účinku očekávat dříve, než 4 - 6 dní po zahájení léčby.

Amiodaron prochází placentou, koncentrace v plodu dosahuje až 25 % koncentrace v plazmě matky; značné množství přechází do mléka.

U člověka se amiodaron metabolizuje v játrech, jediný metabolit je diethylamiodaron. Plazmatické koncentrace amiodaronu i jeho metabolitu jsou zhruba stejné.

Amiodaron se vylučuje po průchodu játry žlučí. Asi 10 % látky se vylučuje ledvinami. Plazmatická clearance amiodaronu je malá, distribuční objem velký; eliminační poločas je dlouhý, individuálně velmi variabilní a pohybuje se mezi 20 až 100 dny. V průběhu

nasycování organismu amiodaronem se látka hromadí zejména v tukové tkáni. Rovnovážného stavu je dosaženo nejdříve za měsíc po zahájení léčby.

Vzhledem ke značné interindividuální variabilitě farmakokinetických parametrů není možné předvídat u jednotlivého nemocného výšku plazmatické hladiny amiodaronu při určitém dávkování.

Při přerušení léčby pokračuje vylučování látky ještě několik měsíců, je třeba tedy počítat s tím, že nežádoucí účinky přetrvávají ještě 10-30 dní po vysazení.

Nebyly provedeny žádné kontrolované pediatrické studie. V omezených publikovaných údajích, jež jsou k dispozici u pediatrických pacientů, nebyly zaznamenány žádne rozdíly v porovnání s dospělými pacienty.

5.3 Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti

Akutní toxicita:

U potkanů a myší se dávky LD50 pohybují nad 3 000 mg/kg; vyšší dávky nebylo pro vysokou viskozitu amiodaronu možné podat.

Chronická toxicita:

Při tříměsíčním podávání amiodaronu v dávce 200 mg/kg denně potkanům byla mortalita u samců 11 %, u samic 75 %. 3 až 9 měsíční podávání amiodaronu v dávce 50 mg/kg denně psům a 10 měsíční podávání amiodaronu v dávce 60 mg/kg denně prasatům snášela pokusná zvířata dobře.

Ve studiích reprodukční toxicity byly zaznamenány pokles fertility a vliv na vývoj potomstva, ale žádné teratogenní účinky. Amiodaron přechází do mateřského mléka.

Ve studiích mutagenity nevykazovala látka žádný genotoxický potenciál.

V rámci studií kancerogenity prováděných na potkanech a myších se neoplastické změny thyreoidálních foliklů vyskytly pouze u potkanů. Předpokládá se, že tyto tumory jsou epigenetického původu a že látka sama nemá karcinogenní vlastnosti.

6. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE 6.1 Seznam pomocných látek Monohydrát laktózy, magnesium-stearát, kukuřičný škrob, povidon 25, koloidní bezvodý oxid křemičitý. 6.2 Inkompatibility Neuplatňuje se. 6.3 Doba použitelnosti 2 roky. 6.4 Zvláštní opatření pro uchovávání Uchovávejte při teplotě do 25°C. 6.5 Druh obalu a velikost balení Obal: Blistr z PP/Al folie, krabička. Balení: 20, 50 nebo 100 tablet 6.6 Návod k použití přípravku, zacházení s ním Žádné zvláštní požadavky.

7. DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI HEXAL AG, Industriestraße 25, D-83607 Holzkirchen, Německo 8. REGISTRAČNÍ ČÍSLO 13/146/00-C 9. DATUM PRVNÍ REGISTRACE/PRODLOUŽENÍ REGISTRACE 1.3.2000 / 6.6.2012

10. DATUM REVIZE TEXTU 6.6.2012

ÚDAJE UVÁDĚNÉ NA VNĚJŠÍM OBALU {kartónová krabička} 1.

NÁZEV LÉČIVÉHO PŘÍPRAVKU

Amiohexal 200 Tablety Amiodaroni hydrochloridum Antiarytmikum 2.

OBSAH LÉČIVÉ LÁTKY/LÁTEK

Léčivá látka: amiodaroni hydrochloridum 200 mg v 1 tabletě 3.

SEZNAM POMOCNÝCH LÁTEK

Monohydrát laktosy, aj.

4.

LÉKOVÁ FORMA A OBSAH

Tablety 20/50/100 5.

ZPŮSOB A CESTA PODÁNÍ

K perorálnímu podání. Před použitím si přečtěte příbalovou informaci. 6.

ZVLÁŠTNÍ UPOZORNĚNÍ, ŽE LÉČIVÝ PŘÍPRAVEK MUSÍ BÝT UCHOVÁVÁN MIMO DOSAH A DOHLED DĚTÍ

Uchovávejte mimo dohled a dosah dětí. 7.

DALŠÍ ZVLÁŠTNÍ UPOZORNĚNÍ, POKUD JE POTŘEBNÉ

Přípravek může ovlivnit pozornost a schopnost soustředění. 8.

POUŽITELNOST

Použitelné do: 9.

ZVLÁŠTNÍ PODMÍNKY PRO UCHOVÁVÁNÍ

Uchovávejte při teplotě do 25°C. 10. ZVLÁŠTNÍ OPATŘENÍ PRO LIKVIDACI NEPOUŽITÝCH LÉČIVÝCH

PŘÍPRAVKŮ NEBO ODPADU Z TAKOVÝCH LÉČIVÝCH PŘÍPRAVKŮ, POKUD JE TO VHODNÉ

Nepoužitelné léčivo vraťte do lékárny. 11. NÁZEV A ADRESA DRŽITELE ROZHODNUTÍ O REGISTRACI Hexal AG, 83607 Holzkirchen, Německo 12. REGISTRAČNÍ ČÍSLO(A) 13/146/00-C 13. ČÍSLO ŠARŽE Č.š.: 14. KLASIFIKACE PRO VÝDEJ Výdej léčivého přípravku vázán na lékařský předpis. 15. NÁVOD K POUŽITÍ 16. INFORMACE V BRAILLOVĚ PÍSMU AMIOHEXAL 200

MINIMÁLNÍ ÚDAJE UVÁDĚNÉ NA BLISTRECH NEBO STRIPECH {blistr} 1.

NÁZEV LÉČIVÉHO PŘÍPRAVKU

Amiohexal 200 Tablety Amiodaroni hydrochloridum 2.

NÁZEV DRŽITELE ROZHODNUTÍ O REGISTRACI

Hexal AG 3.

POUŽITELNOST

EXP 4.

ČÍSLO ŠARŽE

č.š. 5.

JINÉ