Příloha č. 1 k rozhodnutí o změně registrace sp.zn.: sukls38092/2010, sukls38094/2010, sukls187675/2011, sukls187688/2011

PŘÍBALOVÁ INFORMACE: INFORMACE PRO UŽIVATELE

AMIKIN 500 mg,

AMIKIN 1 g,

injekční roztok

amikacini disulfas

Přečtěte si pozorně celou příbalovou informaci dříve, než začnete tento přípravek používat.

Ponechte si příbalovou informaci pro případ, že si ji budete potřebovat přečíst znovu.

Máte-li jakékoli další otázky, zeptejte se svého lékaře nebo lékárníka.

Tento přípravek byl předepsán Vám. Nedávejte jej žádné další osobě. Mohl by jí ublížit, a to i tehdy, má-li stejné příznaky jako Vy.

Pokud se kterýkoli z nežádoucích účinků vyskytne v závažné míře, nebo pokud si všimnete jakýchkoli nežádoucích účinků, které nejsou uvedeny v této příbalové informaci, prosím, sdělte to svému lékaři nebo lékárníkovi.

V příbalové informaci naleznete: 1.Co je přípravek AMIKIN 500 mg a AMIKIN 1 g a k čemu se používá 2.Čemu musíte věnovat pozornost, než začnete přípravek AMIKIN 500 mg nebo AMIKIN 1 g používat 3.Jak se přípravek AMIKIN 500 mg a AMIKIN 1 g používá 4.Možné nežádoucí účinky 5.Jak přípravek AMIKIN 500 mg a AMIKIN 1 g uchovávat 6.Další informace

1. CO JE PŘÍPRAVEK AMIKIN 500 mg A AMIKIN 1 g A K ČEMU SE POUŽÍVÁ Amikacin je polo-syntetické aminoglykosidové antibiotikum se širokým spektrem a rychlým nástupem baktericidního účinku převážně proti gram-negativním bakteriím. Používá se ke krátkodobé léčbě závažných infekcí vyvolaných vnímavými mikroby rezistentními na jiné aminoglykosidy. Je účinný při bakteriemii a septikemii (i při novorozenecké sepsi), při těžkých infekcích dýchacího systému, kostí a kloubů, centrálního nervového systému (i při meningitidách), při infekcích kůže a měkkých tkání, při břišních infekcích (včetně zánětu pobřišnice), při popáleninách a pooperačních infekcích (např. i při infekcích po cévních operacích). Rovněž je používán při léčbě těžkých, komplikovaných a opakujících se infekcích močových cest. Přípravek lze podávat i dětem. Novorozencům a kojencům do 4 týdnů věku se podává jen v naprosto nezbytných případech.

2. ČEMU MUSÍTE VĚNOVAT POZORNOST, NEŽ ZAČNETE PŘÍPRAVEK AMIKIN 500 mg NEBO AMIKIN 1 g POUŽÍVAT

Nepoužívejte přípravek AMIKIN 500 mg nebo AMIKIN 1 g

Jestliže jste alergický/á (přecitlivělý/á) na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku

přípravku AMIKIN 500 mg a AMIKIN 1 g. Vzhledem k možnosti zkřížené alergie mezi aminoglykosidovými antibiotiky je použití přípravku AMIKIN kontraindikováno u pacientů s alergickou nebo závažnou toxickou reakcí na podání jakéhokoli aminoglykosidu v anamnéze.

Zvláštní opatrnosti při použití přípravku AMIKIN 500 mg nebo AMIKIN 1 g je zapotřebí

U pacientů s poruchou ledvinných funkcí.

U dehydratovaných pacientů.

U pacientů v pokročilém věku.

Injekčně podávaná aminoglykosidová antibiotika vyžadují pečlivé sledování stavu pacienta

pro možnost poškození sluchu a funkce ledvin. Pokud se takové příznaky vyskytnou, podávání přípravku musí být okamžitě ukončeno.

Přípravek je třeba podávat s opatrností také pacientům se svalovým onemocněním, jako je

např. myastenia gravis nebo parkinsonismus, u kterých může zhoršit svalovou slabost.

Amikoglykosidy by se měly používat s opatrností u nedonošených dětí a novorozenců,

protože z důvodu nezralosti ledvin se prodlužuje vylučování amikacinu z organizmu.

Vzájemné působení s dalšími léčivými přípravky Prosím, informujte svého lékaře nebo lékárníka o všech lécích, které užíváte nebo jste užíval(a) v nedávné době, a to i o lécích, které jsou dostupné bez lékařského předpisu. Protibakteriální účinnost amikacinu se zvyšuje v kombinacích penicilinů se širokým spektrem nebo odpovídajících cefalosporinů. Toxicitu amikacinu zvyšuje současné nebo následné podání jiných aminoglykosidových antibiotik či dalších léků potenciálně poškozujících sluchové ústrojí nebo funkci ledvin (např. bacitracinu, cisplatiny, amphotericinu B, vankomycinu, cefaloridinu, paromomycinu, viomycinu, polymyxinu B a kolistinu) a silných diuretik (např. furosemidu nebo kyseliny etakrynové). Na možnost vzniku dechové paralýzy je nutné pamatovat při podání aminoglykosidů bez ohledu na způsob podání zvláště při současném podávání anestetik, nervosvalových blokátorů (tubokurarin, sukcinylcholin, dekametonium) nebo u pacientů dostávajících masivní krevní transfuze s citrátem.

Užívání přípravku AMIKIN 500 mg nebo AMIKIN 1 g s jídlem a pitím Není ovlivněno, protože přípravek je podáván injekčně.

Těhotenství a kojení Poraďte se se svým lékařem nebo lékárníkem dříve, než začnete užívat jakýkoliv lék. Aminoglykosidy včetně amikacinu prostupují placentou, a proto mohou způsobit poškození plodu. Amikacin může být používán v době těhotenství pouze při život ohrožujících stavech nebo u závažných infekcí po zvážení možného toxického účinku na plod. Je-li žena léčená amikacinem těhotná nebo dojde-li k otěhotnění v průběhu léčby, je nutno ženu upozornit na možné riziko poškození plodu. Vzhledem k možným vážným nežádoucím účinkům na kojené dítě je potřeba učinit rozhodnutí, zda přerušit kojení nebo ukončit terapii.

Řízení dopravních prostředků a obsluha strojů Nebyly provedeny žádné studie účinků na schopnost řídit a obsluhovat stroje. Kvůli výskytu některých nežádoucích účinků (viz bod 4) může být schopnost řídit a obsluhovat stroje ovlivněna.

3. JAK SE PŘÍPRAVEK AMIKIN 500 mg A AMIKIN 1 g POUŽÍVÁ Vždy používejte přípravek AMIKIN 500 mg nebo AMIKIN 1 g přesně podle pokynů svého lékaře. Pokud si nejste jistý(á), poraďte se se svým lékařem nebo lékárníkem. AMIKIN podává zdravotnický personál nitrosvalově nebo nitrožilně. Dávka, způsob podání a interval mezi jednotlivými dávkami závisí na závažnosti infekce, bakteriální citlivosti a zdravotním stavu pacienta. Správná dávka je vypočítána na základě pacientovy tělesné hmotnosti. I.v. a i.m. dávkování u pacientů s normální funkcí ledvin Dospělí a děti starší 12 let: U dospělých a dospívajících s normální funkcí ledvin: doporučená denní dávka i.m. nebo i.v. je 15 mg/kg/den podaná jako jednorázová dávka nebo rozdělená do 2 jednotlivých dávek podaných ve stejných časových intervalech tj.: 7,5 mg/kg každých 12 hodin. Celková denní dávka by neměla

překročit 1,5 g. U pacientů s endokartditidou a febrilní neutropenií by měla být dávka rozdělena do 2 jednotlivých dávek. Děti ve věku 4 týdny až 12 let: Dětem s normální funkcí ledvin se doporučuje dávka i.m. nebo i.v. 15-20 mg/kg/den, která může být podána jednorázově nebo 7,5 mg/kg každých 12 hodin. U pacientů s endokarditidou a febrilní neutropenií by měla být dávka rozdělena do 2 jednotlivých dávek. Novorozenci: Novorozenci dostanou úvodní dávku ve výši 10 mg/kg a pak 7,5 mg/kg každých 12 hodin. Nedonošené děti: U nedonošenců je doporučena dávka 7,5 mg/kg každých 12 hodin. Podávání 1x denně Toto dávkování lze zvážit u pacientů s normální funkcí ledvin. V tomto případě se podává amikacin intravenózně v dávce 15/mg/kg/den u dospělých nebo 20 mg/kg/den u dětí starších 4 týdnů. Tento režim podávání lze zvažovat u bakteriemie, septikemie, infekcí dýchacího ústrojí, komplikovaných infekcí močového ústrojí, nitrobřišních infekcí a u horečnatých stavů spojených s neutropenií. Trvání léčby by nemělo překročit 7-10 dní. Podávání při snížené funkci ledvin Podávání amikacinu musí být provázeno pečlivým sledováním klinického stavu i laboratorních hodnot včetně hladiny amikacinu v séru proto, aby bylo možno upravit dávkování podle aktuálního stavu pacienta (včetně stavů vyžadujících dialýzu). Při snížení clearance kreatininu pod 50 ml/min se nedoporučuje podávat AMIKIN v jediné denní dávce, protože vzhledem k postižení ledvin by tito pacienti byli vystaveni působení vysoké koncentrace amikacinu v séru. Dávkování se upravuje buď snížením podané dávky při zachování intervalů podávání nebo prodloužením intervalů mezi jednotlivými dávkami při podání normálních dávek. Zvláštní doporučení pro intravenózní infuze: U pediatrických pacientů závisí množství použitého rozpouštědla na množství amikacinu tolerovaného pacientem. Jednotlivá dávka se běžně podává infuzí trvající 30 až 60 minut. U kojenců je nutno podávat infuzi pomaleji, po dobu 1 až 2 hodin. Máte-li jakékoli další otázky, týkající se užívání tohoto přípravku, zeptejte se svého lékaře nebo lékárníka.

4. MOŽNÉ NEŽÁDOUCÍ ÚČINKY Podobně jako všechny léky, může mít i přípravek AMIKIN 500 mg a AMIKIN 1 g nežádoucí účinky, které se ale nemusí vyskytnout u každého. Pokud se kterýkoli z nežádoucích účinků vyskytne v závažné míře, nebo pokud si všimnete jakýchkoli nežádoucích účinků, které nejsou uvedeny v této příbalové informaci, prosím, sdělte to svému lékaři nebo lékárníkovi. Všechny aminoglykosidy mohou působit toxicky na sluchové ústrojí, na funkci ledvin nebo vyvolat nervosvalovou blokádu. Nežádoucí účinky jsou častější u pacientů s poruchou ledvinných funkcí, při současné léčbě jinými léky poškozujícími sluch či funkci ledvin, při dlouhotrvající léčbě nebo při podávání vyšších dávek než jsou dávky doporučené. Poruchy statoakustického nervu: mohou vést ke ztrátě sluchu, poruchám rovnováhy nebo obojímu. Amikacin primárně ovlivňuje sluchové funkce. Prvním příznakem postižení bývá ztráta vnímání vysokých tónů, která předchází ztrátě sluchu a je zjistitelná pouze audiometricky. Nervosvalová blokáda: akutní svalové ochabnutí se zástavou dýchání může vzniknout jako následek léčby aminoglykosidy.

Poruchy ledvin: může se projevit změnami laboratorních parametrů, např. zvýšením sérového kreatininu, albuminurií, přítomností elementů v moči, azotemií a oligurií. Poruchy jsou obvykle přechodného rázu a po vysazení terapie se upravují. V rámci postmarketingových studií byly u amikacinu, jako u jiných aminoglykosidů, zaznamenány případy těžkého poškození a akutního selhání ledvin. Ostatní: vzácně byly v souvislosti s léčbou amikacinem zaznamenány vyrážka, horečka, bolesti hlavy, brnění končetin, třes, nauzea (nevolnost) a zvracení, bolesti kloubů, anemie, snížení krevního tlaku a snížené hodnoty magnézia. V rámci postmarketinkového sledování byly pozorovány reakce přecitlivělosti různého typu a stupně (anafylaktická reakce, anafylaktický šok, anafylaktoidní reakce), bronchospazmus, svědění a kopřivka.

Předávkování Při předávkování existují rizika poruchy statoakustického nervu, poruchy ledvin a nervosvalové blokády. Nervosvalová blokáda s paralýzou dechu vyžaduje přiměřenou léčbu včetně podání iontů kalcia (ve formě glulkonátu nebo laktobionátu v 10-20% roztoku). Při těžkém předávkování nebo toxické reakci pomůže odstranit amikacin z krve peritoneální dialýza nebo hemodialýza, u novorozenců i výměnná transfuze krve.

5. JAK PŘÍPRAVEK AMIKIN 500 mg A AMIKIN 1 g UCHOVÁVAT AMIKIN 500 mg a AMIKIN 1 g jsou dodávány ve formě sterilního bezbarvého roztoku, který nevyžaduje uchovávání v chladničce a je stabilní při doporučené kontrolované teplotě do doby použitelnosti uvedené na obalu. Uchovávejte při teplotě do 25 °C. Uchovávejte mimo dosah a dohled dětí. Přípravek AMIKIN 500 mg a AMIKIN 1 g nepoužívejte po uplynutí doby použitelnosti, uvedené na lahvičce za Použitelné do:. Doba použitelnosti se vztahuje k poslednímu dni uvedeného měsíce. Po naředění v běžných infuzních roztocích (viz bod 3. Jak s přípravek AMIKIN užívá) na koncentrace 0,25-5,0 mg/ml (tj. 0,25-0,5%) za teploty do 25 °C je roztok použitelný 24 hodin. Léčivé přípravky se nesmí vyhazovat do odpadních vod nebo domácího odpadu. Zeptejte se svého lékárníka, jak máte likvidovat přípravky, které již nepotřebujete. Tato opatření pomáhají chránit životní prostředí.

6. DALŠÍ INFORMACE

Co přípravek AMIKIN 500 mg a AMIKIN 1 g obsahuje Léčivou látkou je amikacini disulfas. Pomocnými látkami jsou hydrogensiřičitan sodný, dihydrát citronanu sodný, kyselina sírová 95% (k úpravě pH) a voda na injekce.

Jak přípravek AMIKIN 500 mg a AMIKIN 1 g vypadá a co obsahuje toto balení Obal: zapertlovaná injekční lahvička z bezbarvého skla kategorie I, pryžová zátka, AL kryt, PP chránič (500 mg/2 ml modrý a 1 g/4 ml šedý), krabička. Druh a velikost balení 1 x 2 ml/500 mg, 10 x 4 ml/1 g, 1 x 4 ml/1 g. Na trhu nemusí být všechny velikosti balení.

Držitel rozhodnutí o registraci Bristol-Myers Squibb spol. s r.o., Olivova 4, 110 00 Praha 1, Česká republika

Výrobce Bristol-Myers Squibb S.R.L., Sermoneta (Latina), Itálie Bristol-Myers Squibb S.R.L., Anagni, Itálie Další informace o tomto přípravku získáte u místního zástupce držitele rozhodnutí o registraci: Bristol-Myers Squibb spol. s r.o., Olivova 4, 110 00 Praha 1, Česká republika Tel.: +420221016111 Fax: +420221016900 e-mail: bms.czech@bms.com Tato příbalová informace byla naposledy schválena: 26.9.2012

Následující informace je určena pouze pro zdravotnické pracovníky

Dávkování a způsob podání AMIKIN se podává i.m. anebo i.v. Ke stanovení správného dávkování je nutné znát tělesnou hmotnost pacienta na počátku léčby. Před zahájením léčby je také nutné zkontrolovat stav renálních funkcí stanovením sérového kreatininu nebo výpočtem clearance endogenního kreatininu. Stanovení BUN je pro tyto účely méně vhodné. Během terapie je nutná pravidelná kontrola renálních funkcí. Kdykoliv je to možné, doporučuje se sledovat hladinu amikacinu v séru k zajištění její žádoucí výše. Je vhodné měřit jak maximální koncentraci amikacinu v séru (30-90 min po injekci), která by neměla přesáhnout 35 µg/ml, tak i koncentraci těsně před podáním další dávky, která by neměla být vyšší než 10 µg/ml. Jinak je doporučena úprava dávkování. U pacientů s normální funkcí ledvin je možné i podávání 1x denně a v tomto případě může maximální koncentrace amikacinu v séru přesáhnout 35 µg/ml (viz níže dávkování jednou denně). Obvyklá délka léčby je 7-10 dní a celková denní dávka u všech typů podání by neměla překročit 15-20 mg/kg/den. U těžkých a komplikovaných infekcí, kde léčba amikacinem trvá déle než 10 dnů, je třeba znovu zvážit vhodnost léčby amikacinem, protože její případné pokračování vyžaduje sledování hladiny amikacinu v séru a kontrolu renálních, sluchových a vestibulárních funkcí. U nekomplikovaných infekcí vyvolaných mikroorganizmy citlivými na amikacin dochází k pozitivní reakci na léčbu během 24-48 hodin. Nedojde-li ke zlepšení klinického stavu ani po 3-5 dnech, mělo by být podávání přípravku AMIKIN přerušeno a znovu posouzena citlivost mikroorganizmů. Neúspěšnost léčby může být způsobena buď necitlivostí vyvolávajícího agens nebo přítomností septického ložiska, vyžadujícího chirurgickou intervenci. I.v. a i.m. dávkování u pacientů s normální funkcí ledvin Dospělí a děti starší 12 let: U dospělých a dospívajících s normální funkcí ledvin (clearance kreatininu 50 ml/min) je doporučená dávka i.m. nebo i.v. 15 mg/kg/den, která může být podána jako jednorázová dávka nebo rozdělená do 2 jednotlivých dávek podaných ve stejných časových intervalech např.: 7,5 mg/kg každých 12 hodin. Celková denní dávka by neměla překročit 1,5 g. U pacientů s endokarditidou a febrilní neutropenií by měla být dávka rozdělena do 2 jednotlivých dávek. Děti ve věku 4 týdny až 12 let: Dětem s normální funkcí ledvin se doporučuje dávka i.m. nebo i.v. 15-20 mg/kg/den, která může být podána jednorázově nebo 7,5 mg/kg každých 12 hodin. U pacientů s endokarditidou a febrilní neutropenií by měla být dávka rozdělena do 2 jednotlivých dávek.

Novorozenci: Novorozenci dostanou úvodní dávku ve výši 10 mg/kg a pak 7,5 mg/kg každých 12 hodin. Nedonošené děti: U nedonošenců je doporučena dávka 7,5 mg/kg každých 12 hodin. Podávání 1x denně Alternativní dávkování lze zvážit u pacientů s normální funkcí ledvin. V těchto případech se podává amikacin intravenozně v dávce 15 mg/kg/den u dospělých nebo 20 mg/kg/den u dětí ve věku 4 týdnů a starších. Tento režim podávání lze zvažovat u bakteriemie, septikemie, infekcí respiračního traktu, komplikovaných infekcí močového traktu, intraabdominálních infekcí a empiricky u febrilní neutropenie. Trvání léčby by nemělo překročit 7-10 dní. U těžkých a komplikovaných infekcí, kde léčba trvá déle než 10 dnů, je nutné znovu zvážit podávání amikacinu a v případě pokračování terapie monitorovat renální, sluchové a vestibulární funkce stejně jako hladinu amikacinu v séru. Podávání při snížené funkci ledvin Podávání amikacinu musí být provázeno bedlivým sledováním klinického stavu i laboratorních hodnot proto, aby bylo možno upravit dávkování podle aktuálního stavu (včetně stavů vyžadujících dialýzu). Při snížení kreatininové clearance pod 50 ml/min se nedoporučuje podávat AMIKIN v jediné denní dávce, protože vzhledem k postižení ledvin by tito pacienti byli vystaveni působení vysoké koncentrace amikacinu v séru. U pacientů se sníženou funkcí ledvin je třeba při obvyklém dávkování 2-3x denně monitorovat vhodnou metodou sérové hladiny amikacinu. U pacientů se sníženou funkcí ledvin se dávkování upravuje buď snížením podané dávky při zachování intervalů podávání nebo při podání normálních dávek prodloužením intervalů mezi jednotlivými dávkami. Tato dávkovací schémata musí být použita ve spojení s pečlivým klinickým a laboratorním sledováním pacientů a měla by být podle potřeby upravována včetně modifikace při dialýze. Normální dávky s delšími intervaly mezi jednotlivými dávkami: není-li dostupná hodnota clearance kretininu a pacientův stav je stabilizovaný, lze dávkovací interval v hodinách odhadnout vynásobením hladiny kreatininu (v mg/100ml) číslem 9. Jestliže např. hladina kreatininu je 2 mg/100 ml, pak doporučenou jednotlivou dávku (7,5 mg/kg) je třeba podat každých 2 x 9 = 18 hodin. Snížené dávky s fixními intervaly: tam, kde je u pacientů s postižením renálních funkcí nutno zachovat stávající intervaly, dávky musí být sníženy. Doporučuje se monitorování hladiny amikacinu v séru, aby nedošlo k jeho nepřiměřenému zvýšení. Nejsou-li dostupné hodnoty amikacinu v séru, pak hodnoty sérového kreatininu a kreatininové clearance jsou nejsnáze dostupným ukazatelem stupně postižení ledvin a vodítkem ke stanovení výše dávek. I za těchto okolností se podává jako úvodní dávka normální zahajovací dávka, tj. 7,5 mg/kg. Udržovací dávky, podávané ve 12 hodinových intervalech, by měly být sníženy úměrně k poklesu clearance kreatininu: Udržovací dávka každých 12 hodin = nalezená clearance kreatininu (ml/min) x vypočtená základní dávka v mg / normální clearance kreatininu (ml/min) Jiné přibližné vodítko pro stanovení sníženého dávkování ve 12 hodinových intervalech, u pacientů, jejichž vyrovnaná hladina kreatininu je známa, je vydělit základní dávku přípravku AMIKIN hodnotou sérového kreatininu pacienta (v mg/100 ml). Všechny tyto výpočetní přístupy představují jen všeobecné vodítko tam, kde není dostupné měření hladiny amikacinu v séru a nejsou žádným rigidním doporučením. Intravenózní infuze Stanovené dávky se podávají v i.v. infuzi po předchozím zředění přípravku AMIKIN z originální lahvičky některým z těchto infuzních roztoků: 5% roztok glukózy; 5% roztok glukózy s 0,2% chloridu

sodného; roztok 5% glukózy s 0,45% chloridu sodného; 0,9% roztok chloridu sodného. AMIKIN je v koncentraci 0,25 až 5 mg/ml v těchto roztocích při teplotě do 25 °C stabilní po dobu 24 hodin. Pro použití u dospělých se jednotlivá dávka naředí do 100 až 200 ml sterilního injekčního roztoku, např.fyziologického roztoku, 5% dextrózy nebo jiného vhodného roztoku; pro použití v pediatrii se objem vhodně zvolí podle tolerance dítěte. U dospělých a u starších dětí se jednotlivá dávka podává infuzí trvající 30 až 60 minut. U kojenců je nutno podávat infuzi pomaleji, po dobu 1 až 2 hodin. Amikacin by neměl přijít do přímého kontaktu s jinými léky a měl by být podáván odděleně v doporučené dávce a doporučeným způsobem.

Příloha č. 2 k rozhodnutí o změně registrace sp.zn.: sukls38092/2010, sukls38094/2010, sukls187675/2011, sukls187688/2011

SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU

1. NÁZEV PŘÍPRAVKU AMIKIN 500 mg AMIKIN 1 g Injekční roztok 2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ Léčivá látka: Amikacini disulfas, v množství odpovídajícím amikacinum 500 mg base ve 2 ml injekčního roztoku anebo 1g ve 4 ml injekčního roztoku. Pomocné látky: Na každých amikacinum 1000 mg: hydrogensiřičitan sodný 0,027 g, dihydrát citronanu sodného 0,1g, kyselina sírová 95% q.s. ad pH 4,5 Rozpouštědlo: voda na injekce Koncentrace Koncentrace Koncentrace amikacinu: hydrogensiřičitanu sodného: dihydrátu citronanu sodného: 500 mg/2 ml 0,66% 2,5% 1 g/4ml 0,66% 2,5% 3. LÉKOVÁ FORMA Injekční roztok Popis přípravku: Amikin je dodáván jako sterilní čirý a bezbarvý roztok. 4. KLINICKÉ ÚDAJE

4.1 Terapeutické indikace AMIKIN je indikován pro krátkodobou léčbu závažných infekcí vyvolaných vnímavými kmeny gram-negativních bakterií rezistentních na jiné aminoglykosidy. AMIKIN je účinný při bakteriemii a septikemii (i při novorozenecké sepsi), při těžkých infekcích respiračního ústrojí, kostí a kloubů, centrálního nervového systému (i při meningitidách), při infekcích kůže a měkkých tkání, při intraabdominálních infekcích (včetně peritonitidy), při popáleninách, pooperačních infekcích (např. i při infekcích po cévních operacích). AMIKIN je indikován k léčbě těžkých, komplikovaných a opakujících se infekcích močových cest. Při nekomplikované první epizodě močové infekce je AMIKIN indikován pouze tehdy, jestliže je původce necitlivý na méně toxická antibiotika. AMIKIN lze podávat i dětem. Novorozencům a kojencům do 4 týdnů věku se podává jen v naprosto nezbytných případech. Je třeba se řídit oficiálními pokyny ohledně správného používání antibakteriálních přípravků.

4.2 Dávkování a způsob podání AMIKIN se podává intramuskulárně nebo intravenózně. AMIKIN se nesmí mísit s jinými léky, ale má se podávat odděleně podle doporučeného dávkování a cesty podání. Ke stanovení správného dávkování je nutné znát tělesnou hmotnost pacienta na počátku léčby.

Před zahájením léčby je také nutné zkontrolovat stav renálních funkcí stanovením sérového kreatininu nebo výpočtem clearance endogenního kreatininu. Stanovení dusíku močoviny v krvi (BUN) je pro tyto účely méně vhodné. Během terapie je nutná pravidelná kontrola renálních funkcí. Kdykoliv je to možné, doporučuje se sledovat hladinu amikacinu v séru k zajištění její žádoucí výše. Je vhodné měřit jak maximální koncentraci amikacinu v séru (30-90 min po injekci), která by neměla přesáhnout 35 µg/ml, tak i koncentraci těsně před podáním další dávky, která by neměla být vyšší než 10 µg/ml. Jinak je doporučena úprava dávkování. U pacientů s normální funkcí ledvin je možné i podávání jednou denně, a v tomto případě může maximální koncentrace amikacinu v séru přesáhnout 35 µg/ml (viz bod 4.2. Podávání 1x denně). Obvyklá délka léčby je 7-10 dní a celková denní dávka u všech typů podání by neměla překročit 15-20 mg/kg/den. U těžkých a komplikovaných infekcí, kde léčba amikacinem trvá déle než 10 dnů, je třeba znovu zvážit vhodnost léčby amikacinem, protože její případné pokračování vyžaduje sledování hladiny amikacinu v séru, renálních, sluchových a vestibulárních funkcí. U nekomplikovaných infekcí vyvolaných mikroorganizmy citlivými na amikacin dochází k pozitivní reakci na léčbu během 24-48 hodin. Nedojde-li ke zlepšení klinického stavu ani po 3-5 dnech, mělo by být podávání přípravku AMIKIN přerušeno a znovu posouzena citlivost mikroorganizmů. Neúspěšnost léčby může být způsobena buď necitlivostí vyvolávajícího agens nebo přítomností septického ložiska, vyžadujícího chirurgickou intervenci. I.V. a I.M. dávkování u pacientů s normální funkcí ledvin Dospělí a děti starší 12 let: U dospělých a dospívajících s normální funkcí ledvin (clearance kreatininu 50 ml/min) je doporučená dávka i.m. nebo i.v. 15 mg/kg/den, která může být podána jako jednorázová dávka nebo rozdělená do 2 jednotlivých dávek podaných ve stejných časových intervalech např.: 7,5 mg/kg každých 12 hodin. Celková denní dávka by neměla překročit 1,5 g. U pacientů s endokarditidou a febrilní neutropenií by měla být dávka rozdělena do 2 jednotlivých dávek, protože nejsou dostatečné údaje potvrzující dávkování jednou denně. Děti staré 4 týdny až 12 let: Dětem s normální funkcí ledvin se doporučuje dávka i.m. nebo i.v. 15-20 mg/kg/den, která může být podána jednorázově nebo 7,5 mg/kg každých 12 hodin. U pacientů s endokarditidou a febrilní neutropenií by měla být dávka rozdělena do 2 jednotlivých dávek, protože nejsou dostatečné údaje potvrzující dávkování jednou denně. Novorozenci: Novorozenci dostanou úvodní dávku ve výši 10 mg/kg a pak 7,5 mg/kg každých 12 hodin (viz bod 4.4 a 5.2). Nedonošené děti: U nedonošenců je doporučena dávka 7,5 mg/kg každých 12 hodin (viz bod 4.4 a 5.2). Dospělým se roztok podává 30-60minutovou infuzí. U pediatrických pacientů závisí množství použitého ředidla na toleranci pacienta. Roztok má být podán v rozmezí 30-60 minut. Kojencům se podává 1-2hodinová infuze. U pacientů s endokarditidou a u pacientů s febrilní neutropenií se má AMIKIN dávkovat dvakrát denně, jelikož neexistují dostatečné údaje pro dávkování jednou denně. Podávání 1 x denně U pacientů s normální funkcí ledvin lze zvážit alternativní dávkování. V těchto případech se podává amikacin intravenózně v dávce 15/mg/kg/den u dospělých nebo 20 mg/kg/den u dětí ve věku 4 týdnů nebo starších. Tento režim podávání lze zvažovat u bakteriemie, septikemie, infekcí respiračního traktu, komplikovaných infekcí močového traktu, intraabdominálních infekcí a empiricky u febrilní neutropenie. Pro použití při postižení ostatních orgánů není dostatek informací.

Trvání léčby by nemělo překročit 7-10 dní. U těžkých a komplikovaných infekcí, kde léčba trvá déle než 10 dnů, je nutné znovu zvážit podávání amikacinu a v případě pokračování terapie monitorovat renální, sluchové a vestibulární funkce stejně jako hladinu amikacinu v séru. Podávání při snížené funkci ledvin Podávání amikacinu musí být provázeno bedlivým sledováním klinického stavu i laboratorních hodnot proto, aby bylo možno upravit dávkování podle aktuálního stavu pacienta (včetně stavů vyžadujících dialýzu). Při snížení clearance kreatininu pod 50 ml/min se nedoporučuje podávat AMIKIN v jediné denní dávce, protože vzhledem k postižení ledvin by tito pacienti byli vystaveni působení vysoké koncentrace amikacinu v séru. Pro úpravu dávkování viz níže. U pacientů se sníženou funkcí ledvin je třeba při obvyklém dávkování 2–3x denně monitorovat vhodnou metodou sérové hladiny amikacinu. U pacientů se sníženou funkcí ledvin se dávkování upravuje buď snížením podané dávky při zachování intervalů podávání nebo při podání normálních dávek prodloužením intervalů mezi jednotlivými dávkami. Obě dávkovací schémata jsou založena na pacientově hodnotě clearance kreatininu nebo sérového kreatininu, protože tyto hodnoty jsou u pacientů se sníženou funkcí ledvin ve vzájemném vztahu s poločasem eliminace aminoglykosidu. Tato dávkovací schémata musí být použita ve spojení s pečlivým klinickým a laboratorním sledováním pacientů a měla by být podle potřeby upravována včetně modifikace při dialýze. Normální dávky s delšími intervaly mezi jednotlivými dávkami: Není-li dostupná hodnota clearance kreatininu a pacientův stav je stabilizovaný, lze dávkovací interval v hodinách odhadnout vynásobením hladiny kreatininu (v mg/100ml) číslem 9. Jestliže např. hladina kreatininu je 2 mg/100 ml, pak doporučenou jednotlivou dávku (7,5 mg/kg) je třeba podat každých 2 x 9 = 18 hodin. Snížené dávky s fixními intervaly: Tam, kde je u pacientů s postižením renálních funkcí nutno zachovat stávající intervaly, dávky musí být sníženy. Doporučuje se monitorování hladiny amikacinu v séru, aby nedošlo k jeho nepřiměřenému zvýšení. Nejsou-li dostupné hodnoty amikacinu v séru, pak hodnoty sérového kreatininu a clearance kreatininu jsou nejsnáze dostupným ukazatelem stupně postižení ledvin a vodítkem ke stanovení výše dávek. I za těchto okolností se podává jako úvodní dávka normální zahajovací dávka 7,5 mg/kg. Udržovací dávky, podávané ve 12hodinových intervalech, by měly být sníženy úměrně k poklesu clearance kreatininu: Udržovací dávka každých 12 hodin = nalezená clearance kreatininu (ml/min)

x vypočtená základní dávka v mg

normální clearance kreatininu (ml/min) Jiné přibližné vodítko pro stanovení sníženého dávkování ve 12hodinových intervalech u pacientů, jejichž vyrovnaná hladina kreatininu je známa, je vydělit normální doporučenou dávku přípravku AMIKIN hodnotou sérového kreatininu pacienta (v mg/100 ml). Všechny tyto výpočetní přístupy jsou uváděny jen jako všeobecné vodítko tam, kde není dostupné měření hladiny amikacinu v séru a nepředstavují žádná rigidní doporučení. Zvláštní doporučení pro intravenózní infuze: U pediatrických pacientů závisí množství použitého rozpouštědla na množství amikacinu tolerovaného pacientem. Jednotlivá dávka se běžně podává infuzí trvající 30 až 60 minut. U kojenců je nutno podávat infuzi pomaleji, po dobu 1 až 2 hodiny.

4.3 Kontraindikace AMIKIN

je kontraindikován u pacientů se známou alergií na amikacin nebo na kteroukoli pomocnou

látku přípravku. Kvůli existenci zkřížené alergie mezi aminoglykosidy je AMIKIN kontraindikován u pacientů s hypersenzitivní nebo závažnou toxickou reakcí na podání jakéhokoli aminoglykosidu v anamnéze.

4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití Pozornost se musí věnovat pacientům s renální nedostatečností, nebo s vestibulárním či oboustranným postižením sluchu v anamnéze. Parenterálně podávaná aminoglykosidová antibiotika vyžadují pečlivé sledování klinického stavu pacientů pro svou potenciální ototoxicitu a nefrotoxicitu. Bezpečnost jejich podávání po dobu delší než 14 dnů nebyla stanovena. Neuro/ototoxicita V souvislosti s podáváním aminoglykosidů se neurotoxicita manifestuje jako vestibulární a/nebo oboustranné postižení sluchu. Riziko ototoxicity aminoglykosidů je vyšší u pacientů s poškozenou funkcí ledvin a u pacientů, kteří dostávají vysoké dávky nebo u těch, kteří byli léčení dlouhodobě. Prvním příznakem bývá ztráta vnímání vysokých tónů, zjistitelná pouze audiometricky. Mohou se objevit závratě způsobené vestibulární lézí. Další příznaky neurotoxicity mohou zahrnovat znecitlivění, brnění, cukání ve svalech a křeče. Riziko ototoxicity aminoglykosidů se zvyšuje při expozici perzistujícím vysokým maximálním koncentracím nebo vysokým koncentracím amikacinu v séru na konci dávkovacího intervalu. Pacienti, u nichž se rozvinulo kochleární nebo vestibulární poškození, nemusí mít žádné příznaky během léčby, které by je upozornily na toxicitu osmého nervu. Kochleární i vestibulární poškození se může objevit až po ukončení terapie jako úplná nebo částečná, ireverzibilní bilaterální hluchota nebo invalidizující závratě. Ototoxicita vyvolaná aminoglykosidy je obvykle ireverzibilní. Souběžnému podávání přípravku AMIKIN se silnými diuretiky (kyselina etakrynová nebo furosemid) je třeba se vyhnout, jelikož samotná diuretika mohou vyvolat ototoxicitu. Kromě toho při parenterálním podání mohou diuretika zvýšit toxicitu aminoglykosidů pozměněním koncentrace antibiotik v séru a tkáních. Nefrotoxicita Aminoglykosidy jsou potenciálně nefrotoxické. Riziko nefrotoxicity je vyšší u pacientů s poškozenou renální funkcí, u pacientů, kteří dostávají vysoké dávky nebo u těch, kteří jsou léčeni dlouhodobě. Během léčby musí být pacient dobře hydratován. Funkce ledvin musí být pečlivě monitorována obvyklými metodami před zahájením terapie a denně v průběhu léčby. Objeví-li se v průběhu léčby známky renální dysfunkce, jako je např. zvýšené množství elementů v moči (erytrocyty, leukocyty, válce), albuminurie, pokles clearance kreatininu, snížení specifické váhy moči, zvýšení dusíku močoviny, sérového kreatininu nebo oligurie, vyžaduje to vždy snížení dávky. Zvyšuje-li se azotemie nebo dochází-li k progresivnímu poklesu objemu moči, je nutné léčbu ukončit. Zvlášť důležité je sledování ledvinných funkcí u starších pacientů, kteří mohou mít sníženou funkci ledvin neodhalenou rutinními testy, jako je BUN nebo sérový kreatinin. Průkaznější je vyšetření clearance kreatininu. Monitorování renálních funkcí u starších pacientů léčených aminoglykosidy je obzvlášť důležité. Funkce ledvin a funkce n. vestibulocochlearis musejí být pečlivě monitorovány zejména u pacientů se známým nebo suspektním poškozením ledvin před zahájením terapie a také u těch pacientů, jejichž ledvinové funkce jsou normální, ale kteří vykazují známky renální dysfunkce v průběhu léčby. Sérové koncentrace amikacinu by se měly monitorovat tam, kde je to možné, aby byly zajištěny adekvátní hodnoty a aby se zabránilo možným toxickým hodnotám. Moč by měla být vyšetřena na specifickou váhu moči, albuminurii a přítomnost buněk nebo válců. Pravidelně by se měly měřit BUN, sérový kreatinin nebo clearance kreatininu. Tam, kde to dovoluje věk pacienta, doporučuje se opakované audiometrické vyšetření, hlavně u pacientů, jimž hrozí vysoké riziko. Příznaky ototoxicity (tinitus, ztráta sluchu, točení hlavy, závratě) nebo nefrotoxicity vyžadují úpravu dávkování nebo úplné přerušení léčby. Souběžnému a/nebo následnému parenterálnímu, perorálnímu nebo lokálnímu podávání jiných neurotoxických nebo nefrotoxických přípravků hlavně bacitracinu, cisplatiny, amfotericinu B,

cefaloridinu, paromomycinu, viomycinu, polymyxinu B, kolistinu, vankomycinu a jiných aminoglykosidových antibiotik je třeba se vyvarovat. Z ostatních faktorů, zvyšujících riziko toxicity aminoglykosidů, se uvádí pokročilý věk a dehydratace. Vzhledem k závažnosti možných následků je nutné se vyhnout současnému či následnému celkovému, ale i lokálnímu podávání jiných ototoxických či nefrotoxických látek kvůli možným aditivním účinkům. Zvýšená nefrotoxicita byla zaznamenána během souběžného parenterálního podání aminoglykosidových antibiotik a cefalosporinů. Souběžné podání cefalosporinů může neopodstatněně zvýšit naměřené hodnoty kreatininu v séru. Neuromuskulární toxicita Byl popsán vznik akutní svalové blokády a respiratorní paralýzy po parenterální aplikaci, při proplachování v průběhu ortopedických či břišních výkonů nebo při místní léčbě empyému, stejně jako po perorálním podání aminoglykosidů. Na možnost vzniku dechové paralýzy je nutné pamatovat při podání aminoglykosidů bez ohledu na způsob podání zvláště při současném podávání anestetik, nervosvalových blokátorů (tubokurarin, sukcinylcholin, dekametonium) nebo u pacientů dostávajících masivní krevní transfuze s citrátem. Objeví-li se nervosvalová blokáda, může ji upravit i.v. podání kalciových solí, ale většinou vyžaduje mechanickou podporu ventilace. Podávání aminoglykosidů pacientům se svalovým onemocněním, jako je např. myastenie gravis nebo parkinsonismus, vyžaduje zvláštní opatrnost, protože na nervosvalová spojení působí obdobně jako kurare a mohou zhoršit svalovou slabost. Alergické reakce AMIKIN obsahuje hydrogensiřičitan sodný, který může u vnímavých jedinců vyvolat alergické projevy, i velmi vážné, život ohrožující anafylaktické reakce, anebo méně závažné astmatické stavy. Výskyt těchto stavů v běžné populaci je málo častý a pravděpodobně není vysoký. Častěji se objevuje u astmatiků. Jiné Aminoglykosidy se při místní aplikaci v rámci chirurgického výkonu absorbují rychle a téměř úplně (s výjimkou močového měchýře). V souvislosti s irigací operačního pole aminoglykosidovými preparáty (bez ohledu na jeho rozsáhlost) byl zaznamenán vznik ireverzibilní hluchoty, selhání ledvin a smrti způsobené nervosvalovou blokádou. Stejně jako u jiných antibiotik může použití amikacinu vést k přerůstání necitlivých mikroorganizmů, což vyžaduje zahájení vhodné léčby. Aminoglykosidy musejí používat opatrně u předčasně a právě narozených dětí z důvodu nevyzrálosti jejich ledvin a výslednému prodloužení poločasu eliminace těchto léčiv Po podání amikacinu do sklivce byl hlášen makulární infarkt, někdy vedoucí k permanentní ztrátě zraku. Pediatrické užití Aminoglykosidy by se měly používat s opatrností u nedonošených dětí a novorozenců, protože v důsledku nezralosti ledvin se prodlužuje poločas amikacinu v séru.

4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce Protibakteriální účinnost se zvyšuje v kombinacích amikacinu (inhibujícího syntézu proteinů) a penicilinů se širokým spektrem nebo odpovídajících cefalosporinů (inhibujících syntézu buněčné stěny i u gramnegativních bakterií). Toxicitu amikacinu zvyšuje současné anebo následné podání nedlouho po ukončení amikacinové terapie těchto látek: jakýchkoli jiných aminoglykosidových antibiotik; dalších ototoxických nebo nefrotoxických látek (např.bacitracinu, cisplatiny, amfotericinu B, vankomycinu, cefaloridinu, paromomycinu, viomycinu, polymyxinu B, kolistinu); silných diuretik (např. furosemidu, kys.

etakrynové), jež samy o sobě mohou působit ototoxicky; navíc při i.v. podání mohou zvyšovat toxicitu aminoglykosidů tím, že mění koncentraci antibiotika v séru a tkáních. Při smísení aminoglykosidových antibiotik in vitro s beta-laktamovými antibiotiky (peniciliny nebo cefalosporiny) může dojít k signifikantní vzájemné inaktivaci. Snížení sérové aktivity se může objevit také tehdy, jsou-li aminoglykosidová a penicilinová antibiotika podávána oddělenými cestami in vivo. Inaktivace aminoglykosidů je klinicky významná pouze u pacientů s těžkou poruchou ledvin. Inaktivace může pokračovat i v odebraných vzorcích tělesných tekutin, určených ke stanovení aktivity aminoglykosidu, proto ke stanovení relevantních výsledků vyžadují tyto vzorky co nejrychlejší zpracování, zmrazení nebo ošetření beta-laktamázou. Při současném použití aminoglykosidů s bisfosfonáty existuje zvýšené riziko hypokalcémie. Při současném použití aminoglykosidů se sloučeninami platiny existuje zvýšené riziko nefrotoxicity a možné ototoxicity. Souběžně podávaný thiamin (vitamin B1) může být znehodnocen reaktivním hydrogensiřičitanem sodným, který je součástí lékové formy. Indometacin může u novorozenců zvyšovat plazmatické koncentrace amikacinu.

4.6 Těhotenství a kojení Amikacin se smí podat těhotné ženě a novorozencům pouze, pokud je to nezbytně nutné a pod dohledem lékaře (viz bod 4.4). O použití aminoglykosidů v těhotenství jsou dostupné pouze omezené údaje. Aminoglykosidy mohou způsobit poškození plodu. Aminoglykosidy prostupují placentou; byly hlášeny případy úplné ireverzibilní, bilaterální, kongenitální hluchoty dětí, jejichž matky v průběhu těhotenství užívaly streptomycin. Ačkoli po jiném aminoglykosidovém antibiotiku podávaném těhotným ženám žádné vážné poruchy plodu nebo novorozence nebyly zaznamenány, možnost poškození nelze vyloučit. V reprodukčních studiích toxicity prováděných na potkanech a myších nebyly nalezeny poruchy fertility ani poškození plodu. Je-li žena léčená amikacinem těhotná nebo dojde-li k otěhotnění v průběhu léčby, je nutno ženu upozornit na možné riziko pro plod. O prostupu amikacinu do mléka není nic známo. Je třeba zvážit, zda přerušit kojení nebo ukončit léčbu. Amikacin se smí podávat těhotným ženám a novorozencům pouze, pokud je to jednoznačně nutné a za lékařského dohledu (viz bod 4.4).

4.7 Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje Nebyly provedeny žádné studie účinků na schopnost řídit a obsluhovat stroje. Kvůli výskytu některých nežádoucích účinků (viz bod 4.8) může být schopnost řídit a obsluhovat stroje ovlivněna.

4.8 Nežádoucí účinky Všechny aminoglykosidy mohou působit ototoxicky, nefrotoxicky nebo vyvolat neuromuskulární blokádu. (Viz bod 4.4.) Nežádoucí účinky jsou častější u pacientů s poruchou renálních funkcí, při současné léčbě jinými ototoxickými či nefrotoxickými léky nebo při dlouhotrvající léčbě, eventuálně při podávání vyšších dávek než jsou dávky doporučené. Neurotoxicita - ototoxicita: mohou vést ke ztrátě sluchu, poruchám rovnováhy nebo obojímu. Amikacin primárně ovlivňuje sluchové funkce. Prvním příznakem kochleárního postižení bývá ztráta vnímání vysokých tónů, která předchází ztrátě sluchu a je zjistitelná pouze audiometricky. Neurotoxicita - nervosvalová blokáda: akutní svalová paralýza a apnoe se mohou objevit jako následek léčby aminoglykosidy. Nefrotoxicita: může se projevit zvýšením sérového kreatininu, albuminurií, přítomností elementů v moči, azotémií a oligurií. Poruchy renálních funkcí jsou obvykle reverzibilní a po vysazení terapie se upravují. V rámci postmarketinkových studií byly u amikacinu, zaznamenány případy toxické nefropatie a akutního selhání ledvin.

Ostatní: vzácně byly v souvislosti s léčbou amikacinem zaznamenány vyrážka, horečka, bolesti hlavy, parestézie, třes, nauzea a zvracení, eozinofilie, artralgie, anemie, hypotenze a snížené hodnoty magnesia. Anafylaktická odpověď (anafylaktická reakce, anafylaktický šok a anafylaktoidní reakce), bronchospazmus,

hypersenzitivita,

svědění

a

kopřivka

byly

pozorovány

v průběhu

postmarketinkového sledování. Po nitrooční aplikaci amikacinu byl zaznamenán vznik makulárního infarktu, občas vedoucího k trvalé ztrátě zraku. Následující tabulka dle MedDra databáze obsahuje všechny zaznamenané nežádoucí účinky dle orgánové klasifikace a jejich frekvenci dle následujících kategorií: velmi časté (>1/10), časté (>1/100, <1/10), méně časté (>1/1000, <1/100), vzácné (>1/10000, <1/1000), velmi vzácné (<1/10000) a neznámé (z dostupných údajů nelze určit). Třídy orgánových systémů

Frekvence

MedDRA terminologie

Infekce a infestace

Méně časté

Superinfekce a kolonizace rezistentních kmenů bakterií nebo kvasinek a

Poruchy krve a lymfatického systému

Vzácné

Anémie, eozinofilie

Poruchy imunitního systému

Není známo

Anafylaktická odpověď (anafylaktická reakce, anafylaktický šok a anafylaktoidní reakce), hypersenzitivita

Poruchy metabolismu a výživy

Vzácné

Hypomagnesemie

Poruchy nervového systému

Není známo

Paralýza

Vzácné

Třes, parestézie, bolest hlavy, poruchy rovnováhy a

Poruchy oka

Vzácné

Tinitusa, nedoslýchavost a

Není známo

Slepota, infarkt retiny

Poruchy ucha a labyrintu

Není známo

Hluchota, neurosenzorická hluchota

Cévní poruchy

Vzácné

Hypotenze

Respirační, hrudní a mediastinální poruchy

Není známo

Apnoe, bronchospazmus

Gastrointestinální poruchy

Méně časté

Nauzea, zvracení

Poruchy kůže a podkožní tkáně

Méně časté

Vyrážka

Vzácné

Svědění, kopřivka

Poruchy svalové a kosterní soustavy a pojivové tkáně

Vzácné

Artralgie, záškuby svalů a

Poruchy ledvin a močových ces

Není známo

Akutní selhání ledvin, toxická nefropatie, buňky v moči

Vzácné

oliguriea, zvýšení krevního kreatininua, albuminuriea, azotemiea, červené krvinky v močia, bílé krvinky v močia

Celkové poruchy a reakce v místě aplikace

Vzácné

Horečka

a Víz bod 4.4. 4.9 Předávkování Při předávkováním existují rizika nefrotoxických, ototoxických a neurotoxických (neuromuskulární blokáda) reakcí. Neuromuskulární blokáda s paralýzou dechu vyžaduje přiměřenou léčbu včetně podání iontů kalcia (např. ve formě glukonátu nebo laktobionátu v 10-20% roztoku) (viz bod 4.4). Při těžkém předávkování nebo toxické reakci pomůže odstranit amikacin z krve peritoneální dialýza nebo hemodialýza. U novorozenců je efektivnější výměnná transfuze krve. Hladiny amikacinu jsou také snižovány v průběhu kontinuální arteriovenózní hemofiltrace. 5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI

5.1 Farmakodynamické vlastnosti Farmakoterapeutická skupina: aminoglykosidové antibiotikum ATC kód: J01G B06 Amikacin je semi-syntetické aminoglykosidové antibiotikum se širokým spektrem odvozené od kanamycinu a s rychlým nástupem baktericidního účinku převážně proti gram-negativním bakteriím. Působí inhibicí proteosyntézy vnímavých mikrobů; vazbou na ribozomy vyvolá "chybné čtení" mRNA. Vnímavé gram-negativní bakterie jsou kmeny Pseudomonas sp., Haemophilus influenzae, E. coli, Proteus sp. (indol-pozitivní i indol-negativní), Klebsiella sp., Enterobacter - Serratia sp., Salmonella sp., Shigella sp., Acinetobacter sp., Citrobacter freundii, Providencia sp. Ze skupiny gram-pozitivních mikrobů je vůči amikacinu nejcitlivější Staphylococcus sp., a to kmeny jak produkující, tak i neprodukující penicilinázu i kmeny rezistentní vůči methicilinu. Vůči amikacinu jsou citlivé i četné kmeny rezistentní vůči některým jiným aminoglykosidům; rezistence vůči amikacinu je u prvotně citlivých kmenů velmi vzácná a objevuje se teprve po několikaletém používání a jen v nízkém procentu ve srovnání s jinými aminoglykosidy. Necitlivé jsou: Streptococcus sp., Pneumococcus sp., Enterococcus sp., Meningococcus sp., Legionella sp., anaerobní bakterie včetně Bacteroides sp. a Clostridium difficile, Chlamydia sp. a Mykoplasma sp. O účincích na makroorganismy viz body 4.4 a 4.6.

5.2 Farmakokinetické vlastnosti U normálních dospělých jedinců je průměrný biologický poločas lehce přes 2 hodiny s průměrným celkovým distribučním objemem 24 l. Vazba na sérové proteiny se pohybuje od 0 do 11%, renální clearance je 94 ml/min u jedinců s normální renální funkcí. Amikacin je primárně vylučován glomerulární filtrací. Pacienti s poruchami renálních funkcí nebo s narušenou glomerulární filtrací vylučují látku pomaleji, čímž se prodlužuje její biologický poločas. Je proto zapotřebí pečlivě monitorovat renální funkce a v závislosti na výsledcích příslušně upravovat dávkovací schéma. Amikacin je po i.m. podání rychle absorbován a dobře lokálně snášen, maximální hladiny v plazmě dosáhne za 30 až 60 minut po i.m. injekci a terapeutická dávka udrží účinnou hladinu po 8 až 12 hodin. Amikacin dobře proniká do orgánů a sekretů; údaje ze studií vícečetných denních dávek ukázaly, že u zdravých kojenců dosahuje v cerebrospinálním moku 10% až 20% hladiny v plazmě, při meningitidách až 50 %. Proniká placentární bariérou, ve fetální plazmě dosahuje až 16 % maximální

koncentrace mateřské plazmy, poločas ve fetálním oběhu je 3,7 hodin. O přestupu do mateřského mléka chybí údaje. Intramuskulární a intravenózní podávání U novorozenců a částečně i u nedonošených dětí je renální eliminace amikacinu snížena. V samostatné studii u novorozenců (1-6 dnů po narození) byli tito pacienti rozděleni podle novorozenecké váhy (<2000, 2000-3000 a >3000g). Amikacin byl podáván

kulárně a/nebo

intravenózně v dávce 7,5 mg/kg. U novorozenců vážících >3000 g byla clearance 0,84 ml/min/kg a terminální poločas byl kolem 7 hodin. V této skupině byl iniciální distribuční objem 0,3 ml/kg a distribuční objem v rovnovážném stavu 0,5 mg/kg. Ve skupině s nižší porodní hmotností byla clearance/kg nižší a poločas delší. Opakovavé podávání dávek každých 12 hodin ve všech skupinách neprokázalo po 5 dnech akumulaci.

5.3 Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti Preklinická data i klinické zkoušky svědčí pro nižší nefrotoxicitu amikacinu ve srovnání s gentamicinem, sisomycinem a tobramycinem. Dlouhodobé kancerogenní studie na zvířatech k zhodnocení kancerogenního potenciálu nebyly provedeny a mutagenita nebyla hodnocena. Amikacin podávaný potkanům v dávkách desetkrát přesahujících denní lidskou dávku neovlivnil fertilitu samic nebo samců. O účinku na plod a fertilitu viz bod 4.6. 6. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE

6.1 Seznam pomocných látek Hydrogensiřičitan sodný, dihydrát citronanu sodného, kyselina sírová 95% (k úpravě pH), voda na injekci.

6.2 Inkompatibility AMIKIN

se zásadně nepodává v infuzi společně s jiným lékem, musí být aplikován odděleně. Ředí se

výše uvedenými roztoky (viz bod 4.2 Dávkování a způsob podání). Doporučuje se vizuálně zkontrolovat roztok na přítomnost cizorodých částic nebo změnu barvy před jeho podáním.

6.3 Doba použitelnosti V neporušeném obalu: 3 roky Po naředění v běžných infuzních roztocích (viz bod 4.2) na koncentrace 0,25 – 5,0 mg/ml (tj. 0,25% - 0,5%) za teploty do 25° C je roztok použitelný 24 hodin.

6.4 Zvláštní opatření pro uchovávání Uchovávejte při teplotě do 25° C. Amikin je dodáván ve formě bezbarvého roztoku, který nevyžaduje uchovávání v chladničce. Je stabilní při doporučené kontrolované teplotě do doby použitelnosti uvedené na obalu.

6.5 Druh obalu a velikost balení Zapertlovaná injekční lahvička z bezbarvého skla., pryžová zátka, Al kryt,PP chránič (500 mg/2 ml modrý a 1 g/4 ml šedý), krabička. Velikost balení:

1x 2 ml/500mg, 10x 4 ml/1g, 1x 4 ml/1g

Na trhu nemusí být všechny velikosti balení.

6.6 Návod k užití přípravku, zacházení s ním Pro i.v. infuzi se AMIKIN ředí v běžných infuzních roztocích. Stanovené dávky se podávají v i.v. infuzi po předchozím zředění přípravku AMIKIN z originální lahvičky některým z těchto infuzních roztoků: 5% roztok glukózy; 5% roztok glukózy s 0,2% roztokem chloridu sodného; roztok 5% glukózy s 0,45% chloridu sodného; 0,9% roztok chloridu sodného.

AMIKIN

je v koncentraci 0,25 až 5 mg/ml v těchto roztocích při teplotě do 25°C stabilní po dobu 24

hodin. Z důvodu možné toxicity aminoglykosidů nejsou doporučovány žádné fixní dávky, pokud nejsou založeny na tělesné hmotnosti. Pro použití u dospělých se jednotlivá dávka naředí do 100 až 200 ml sterilního injekčního roztoku např.fyziologického roztoku, 5% dextrózy nebo jiného vhodného roztoku. Amikacin by neměl přijít do přímého kontaktu s jinými léky a měl by být podáván odděleně v doporučené dávce a doporučeným způsobem. 7. DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI Bristol-Myers Squibb spol. s r.o., Praha, Česká republika 8. REGISTRAČNÍ ČÍSLA AMIKIN 500 mg: 15/124/81-A/C AMIKIN 1 g: 15/124/81-B/C 9. DATUM PRVNÍ REGISTRACE/PRODLOUŽENÍ REGISTRACE 2.4. 1981/ 20.2. 2008 10. DATUM REVIZE TEXTU 26.9.2012

1

ÚDAJE UVÁDĚNÉ NA VNĚJŠÍM OBALU KRABIČKA 1.

NÁZEV LÉČIVÉHO PŘÍPRAVKU

AMIKIN 1 g injekční roztok amikacini sulfas 2.

OBSAH LÉČIVÉ LÁTKY/LÉČIVÝCH LÁTEK

4 ml injekční lahvička obsahuje amikacini sulfas 1,30 g, což odpovídá amikacinum 1 g 3.

SEZNAM POMOCNÝCH LÁTEK

dihydrát natrium-citrátu, hydrogensiřičitan sodný, kyselina sírová 95%, voda na injekci 4.

LÉKOVÁ FORMA A VELIKOST BALENÍ

Injekční roztok 1 lahvička (10 lahviček) 5.

ZPŮSOB A CESTA/CESTY PODÁNÍ

I.M. a I.V. podání 6.

ZVLÁŠTNÍ UPOZORNĚNÍ, ŽE LÉČIVÝ PŘÍPRAVEK MUSÍ BÝT UCHOVÁVÁN MIMO DOSAH A DOHLED DĚTÍ

Uchovávejte mimo dosah a dohled dětí. 7.

DALŠÍ ZVLÁŠTNÍ UPOZORNĚNÍ, POKUD JE POTŘEBNÉ

8.

POUŽITELNOST

Použitelné do: 9.

ZVLÁŠTNÍ PODMÍNKY PRO UCHOVÁVÁNÍ

Uchovávejte při teplotě do 25°C. 10. ZVLÁŠTNÍ OPATŘENÍ PRO LIKVIDACI NEPOUŽITÝCH LÉČIVÝCH PŘÍPRAVKŮ

NEBO ODPADU Z TAKOVÝCH LÉČIVÝCH PŘÍPRAVKŮ, POKUD JE TO VHODNÉ

Nepoužitelné léčivo vraťte do lékárny.

2

11. NÁZEV A ADRESA DRŽITELE ROZHODNUTÍ O REGISTRACI Bristol-Myers Squibb spol. s r.o., Praha, Česká republika 12. REGISTRAČNÍ ČÍSLO 15/124/81-B/C 13. ČÍSLO ŠARŽE č.š. 14. KLASIFIKACE PRO VÝDEJ

Výdej léčivého přípravku vázán na lékařský předpis. 15. NÁVOD K POUŽITÍ Před použitím si přečtěte příbalovou informaci. 16. INFORMACE V BRAILLOVĚ PÍSMU Nevyžaduje se – odůvodnění přijato

3

MINIMÁLNÍ ÚDAJE UVÁDĚNÉ NA VNITŘNÍM OBALU Injekční lahvička 1.

NÁZEV LÉČIVÉHO PŘÍPRAVKU A CESTA/CESTY PODÁNÍ

AMIKIN 1 g injekční roztok amikacini sulfas 2.

ZPŮSOB PODÁNÍ

I.M. a I.V. podání 3.

POUŽITELNOST

Použitelné do: 4.

ČÍSLO ŠARŽE

č.š.: 5.

OBSAH UDANÝ JAKO HMOTNOST, OBJEM NEBO POČET

6.

JINÉ

Bristol-Myers Squibb