Velmi časté: více než u 1 z 10 léčených pacientů

Časté: více než u 1 ze 100 a méně než u 1 z 10 léčených pacientů

Méně časté: více než u 1 z 1 000 a méně než u 1 ze 100 léčených pacientů

Vzácné: více než u 1 z 10 000 a méně než u 1 ze 1 000 léčených pacientů

Velmi vzácné: méně než u 1 z 10 000 léčených pacientů, včetně ojedinělých případů

1. NÁZEV LÉČIVÉHO PŘÍPRAVKU

Alfuzosin Merck 10 mg, tablety s prodlouženým uvolňováním

2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ

Jedna tableta obsahuje 10 mg alfuzosini hydrochloridum.

Pomocné látky:

Jedna tableta obsahuje 7,6 mg laktózy ve formě monohydrátu laktosy.

Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.

3. LÉKOVÁ FORMA

Tableta s prodlouženým uvolňováním

Bílá, kulatá nepotahovaná tableta se zkosenými hranami.

4. KLINICKÉ ÚDAJE

4.1 Terapeutické indikace

Léčba středně závažných až závažných funkčních symptomů benigní hypertrofie prostaty (BHP).

4.2 Dávkování a způsob podání

Tableta s prodlouženým uvolňováním by měla být spolknuta celá a zapita dostatečným množstvím tekutiny.

Dospělí

1 tableta s prodlouženým uvolňováním 10 mg jednou denně. První dávka by měla být užita večer před spaním. Tableta by měla být užita okamžitě po stejném denním jídle.

Starší pacienti (nad 65 let)

Údaje o farmakokinetické a klinické účinnosti ukazují, že u pacientů vyššího věku není nutné snížení dávky. Je možné zvážit nižší iniciální dávku u pacientů se zvýšeným rizikem nežádoucích účinků.

Snížení funkce ledvin

Mírné až středně závažné renální selhávání

Pokud není nižší dávka dostatečná, je možné dávkování upravit na 1 tabletu s prodlouženým uvolňováním 10 mg denně podle klinické odpovědi. První dávka by měla být užita večer před spaním.

Závažné renální selhávání

Přípravek Alfuzosin Merck 10 mg by neměl být podáván pacientům se závažnou poruchou funkce ledvin (clearance kreatininu < 30 ml/min), protože u této skupiny pacientů nejsou k dispozici údaje o klinické bezpečnosti (viz bod 4.4).

Jaterní selhávání

Alfuzosin podávaný jako 10 mg tablety s prodlouženým uvolňováním je kontraindikovaný u pacientů s jaterním selháváním. U pacientů s mírným až středně závažným jaterním selháváním je možné zvážit podání přípravků s okamžitým uvolňováním obsahujících nízkou dávku alfuzosin-hydrochloridu (podle příslušných instrukcí pro dávkování daného přípravku).

4.3 Kontraindikace

• Přecitlivělost na alfuzosin, další chinazoliny (např. terazolin, doxazosin) nebo ostatní látky obsažené v přípravku.

• Ortostatická hypotenze.

• Jaterní nedostatečnost.

• Kombinace s jinými blokátory afla₁ receptoru.

4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití

• Přípravek Alfuzosin Merck 10 mg by neměl být podáván pacientům se závažnou poruchou funkce ledvin (clearance kreatininu < 30 ml/min), protože u této skupiny pacientů nejsou k dispozici údaje o klinické bezpečnosti.

• Přípravek Alfuzosin Merck 10 mg by měl být podáván s opatrností u pacientů léčených pomocí antihypertenziv. Měl by být pravidelně monitorován krevní tlak, zvláště na začátku léčby.

• U některých pacientů se může během několika hodin po podání přípravku vyvinout posturální hypotenze s nebo bez příznaků (závratě, astenie, pocení). V takových případech by měl pacient ležet, dokud příznaky úplně nevymizí. Tyto účinky jsou obvykle dočasné. Objevují se na začátku léčby a normálně nejsou důvodem pro přerušení léčby. Pacienti by měli být informováni o možnosti výskytu těchto účinků.

• Je třeba zvýšené opatrnosti při podávání alfuzosinu pacientům, kteří reagovali prohloubenou hypotenzí na podání jiných blokátorů alfa₁ receptorů.

• Léčba by měla být zahájena postupně u pacientů s přecitlivělostí na jiné blokátory alfa₁ receptorů.

• Jako u všech blokátorů alfa₁ receptorů by měl být alfuzosin používán s opatrností u pacientů s akutním srdečním selháním.

• U pacientů s onemocněním srdce je třeba pokračovat v léčbě koronární nedostatečnosti při zvážení toho, že současné podávání nitrátů a alfuzosinu může zvyšovat riziko výskytu hypotenze. Léčba alfuzosinem by měla být přerušena, pokud se objeví angina pectoris nebo se její příznaky zhorší.

• Pacienti by měli být informováni, aby polykali tablety celé. Jakýkoli jiný způsob podání, jako např. rozmačkání, roztlučení na prášek nebo žvýkání není dovolen. Nesprávný způsob podání může vést k nežádoucímu uvolňování a vstřebávání léčivé látky s rizikem časného výskytu nežádoucích účinků.

• Tento léčivý přípravek obsahuje laktosu. Pacienti se vzácnou dědičnou intolerancí galaktózy, deficitem Lapp laktázy nebo malabsorpcí glukózy-galaktózy by tento léčivý přípravek neměli užívat.

• Při operaci šedého zákalu byl u některých pacientů, současně nebo dříve léčených tamsulosinem, pozorován „peroperační syndrom plovoucí duhovky“ (`Intraoperative Floppy Iris Syndrome' IFIS, varianta syndromu malé zornice). IFIS byl izolovaně hlášen také u pacientů léčených jinými blokátory alfa₁ receptorů a nelze proto vyloučit, že k výskytu tohoto nežádoucího účinku může docházet u celé třídy léčiv. Vzhledem k tomu, že IFIS může vést ke zvýšeným komplikacím v průběhu operace šedého zákalu, je třeba, aby byl oční lékař před vlastní operací informován o tom, že pacient byl nebo je léčen blokátory alfa₁ receptorů.

4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce

Kontraindikované kombinace:

• blokátory alfa-1 receptorů (viz bod 4.3)

Kombinace vyžadující zvýšenou pozornost:

• Hladiny alfuzosinu v krvi se zvyšují působením silných inhibitorů CYP3A4 jako je ketokonazol, itrakonazol a ritonavir.

• Antihypertenziva (viz bod 4.4)

• Nitráty

Současné použití s antihypertenzivy nebo nitráty zvyšuje riziko hypotenze (viz také bod 4.4).

Podávání anestetika pacientovi, který užívá alfuzosin, může vést k výrazné hypotenzi. Je doporučeno, aby byly tablety vysazeny 24 hodin před chirurgickým zákrokem.

Ve studiích u zdravých dobrovolníků nebyly mezi alfuzosinem a následujícími léčivými látkami pozorovány žádné farmakodynamické nebo farmakokinetické interakce: warfarin, digoxin a hydrochlorothiazid.

4.6 Těhotenství a kojení

Vzhledem k indikacím přípravku není tato část relevantní.

4.7 Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje

Studie zabývající se ovlivněním řízení a obsluhy strojů nebyly provedeny.

Zvláště na začátku léčby se mohou vyskytnout nežádoucí účinky, jako jsou závratě, točení hlavy nebo astenie. Toto je třeba brát v úvahu při řízení motorových vozidel nebo obsluze strojů.

4.8 Nežádoucí účinky

Mezi nejčastější nežádoucí účinky patří točení hlavy, které se vyskytuje přibližně u 5 % léčených pacientů.

Nežádoucí účinky, které mají možnou příčinnou souvislost s léčbou, jsou uvedeny dále podle orgánového systému a výskytu. Velmi časté (≥ 1/10); časté ( >1/100 až < 1/10); méně časté ( >1/1000 až < 1/100); vzácné (> 1/10 000 až < 1/1000); velmi vzácné (<1/10 000).

• Poruchy nervového systému:

Časté: únava/točení hlavy, bolesti hlavy, závratě

Méně časté: ospalost

• Oční poruchy:

Méně časté: abnormální vidění

• Srdeční a cévní poruchy:

Časté: posturální hypotenze (při zahájení léčby, hlavně při vysoké dávce nebo pokud je léčba

zahájena po krátkém přerušení)

Méně časté: tachykardie, synkopa (zvláště při zahájení léčby), palpitace

Velmi vzácné: zhoršení nebo znovuobjevení příznaků anginy pectoris (viz bod 4.4)

• Respirační, hrudní a mediastinální poruchy:

Méně časté: rinitida

• Gastrointestinální poruchy:

Časté: bolesti břicha nevolnost, dyspepsie, průjem, sucho v ústech

Méně časté: zvracení

• Poruchy jater a žlučových cest:

Velmi vzácné: hepatotoxicita

• Poruchy kůže a podkoží:

Méně časté: vyrážka (kopřivka, exantém), svědění

Velmi vzácné: angioedém

• Poruchy ledvin a močových cest:

Méně časté: močová inkontinence

Velmi vzácné: byly zaznamenány izolované případy priapismu

• Celkové a jinde nezařazené poruchy a lokální reakce po podání:

Časté: astenie, malátnost

Méně časté: otok, návaly, bolest na hrudi

4.9 Předávkování

V případě předávkování má být pacient hospitalizován a má mu být poskytována podpůrná léčba běžná v případě hypotenze. Vhodným antidotem je vasokonstrikční látka, která působí přímo na hladkou svalovinu krevních cév jako je noradrenalin.

Měla by být zvážena laváž žaludku a/nebo podání aktivního uhlí. Vzhledem k vysoké vazbě alfuzosinu na plasmatické proteiny je dialýza obtížná.

5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI

5.1 Farmakodynamické vlastnosti

Farmakoterapeutická skupina: antagonista -receptorů

ATC kód: G 04 CA 01

Alfuzosin, což je racemát, je perorálně účinný derivát chinazolinu, který selektivně blokuje postsynaptické alfa₁ receptory.

In vitro studie potvrdily selektivitu alfuzosinu pro alfa-1-adrenoreceptory lokalizované v prostatě, v oblasti prostaty přiléhající ke dnu močového měchýře (trigonum vesicae) a v prostatické části uretry.

Klinické příznaky benigní hypertrofie prostaty nesouvisí pouze s velikostí prostaty, ale také se sympatomimetickými nervovými impulsy, které zvyšují napětí hladké svaloviny dolní části močového traktu stimulací postsynaptických alfa receptorů. Léčba alfuzosinem uvolňuje tuto hladkou svalovinu, čímž dochází ke zlepšení průtoku moči.

Klinické důkazy uroselektivity byly prokázány klinickou účinností a dobrým bezpečnostním profilem u mužů léčených alfuzosinem, včetně starších pacientů a pacientů s hypertenzí. Alfuzosin může mít středně silné hypotenzívní účinky.

U člověka zlepšuje alfuzosin močení snížením napětí svaloviny uretry se snížením odporu průtoku z močového měchýře, což usnadňuje vyprázdnění močového měchýře.

U pacientů léčených alfuzosinem byla pozorována nižší frekvence akutní močové retence v porovnání s neléčenými pacienty.

V placebem kontrolovaných studiích u pacientů s benigní hypertrofií prostaty alfuzosin:

- významně zvýšil maximální průtokovou rychlost (Q_max) u pacientů s Q_max menší než 15 ml/s v průměru o 30 % Toto zlepšení bylo pozorováno po první dávce,

- významně snížil tlak detrusoru a zvýšil objem, což vedlo k silnému nucení na močení,

- významně snížil reziduální objem moči.

Tyto urodynamické účinky vedly ke zlepšení příznaků dolní části močového traktu (Lower Urinary Tract Symptoms -LUTS), tj. příznaky plnění (dráždivé) a rovněž vyprazdňování (obstrukční), což bylo jasně prokázáno.

5.2 Farmakokinetické vlastnosti

Alfuzosin vykazuje při terapeutickém rozmezí dávkování lineární farmakokinetiku. Maximální plasmatické koncentrace jsou dosaženy přibližně 5 hodin po podání. Kinetický profil je charakterizován velkou interindividuální variabilitou plasmatických koncentrací. Absorpce se zvyšuje při podání přípravku po jídle.

Absorpce

Průměrné maximální plasmatické koncentrace po podání první dávky (po jídle) byly 7,72 ng/ml, AUC_inf byla 127 ng x hod/ml (po jídle) a t_max byla 6,69 hod (po jídle). Za ustálených podmínek (po jídle) byla průměrná AUC v průběhu dávkovacího intervalu (AUC_τ) 145 ng x hod/ml, průměrná C_max 10,6 ng/ml a C_min byla 3,23 ng/ml.

Distribuce

Vazba na plasmatické proteiny je přibližně 90%. Distribuční objem alfuzosinu je u zdravých dobrovolníků 2,5 l/kg. Bylo prokázáno, že alfuzosin se přednostně distribuuje v prostatě ve srovnání s plasmou.

Eliminace

Zdánlivý biologický plasmatický poločas alfuzosinu je přibližně 8 hodin. Alfuzosin se rozsáhle metabolizuje v játrech (různými cestami). Metabolity jsou eliminovány močí a možná také žlučí.

Z perorální dávky je 75 - 91 % vyloučeno ve stolici; 35 % v nezměněné podobě a zbytek jako metabolity, což ukazuje na určitý stupeň biliární exkrece.

Přibližně 10 % dávky je vyloučeno v moči v nezměněné formě. Žádný z metabolitů není farmakologicky účinný.

Poškození ledvin nebo jater

Distribuční objem a clearance se zvyšují při snížené funkce ledvin, což je pravděpodobně důsledkem snížení vazby na plasmatické proteiny. Biologický poločas se však nemění. U pacientů se závažným poškozením funkce jater je biologický poločas prodloužen. Maximální plasmatická koncentrace je dvojnásobná a biologická dostupnost se zvyšuje v porovnání s mladými, zdravými dobrovolníky.

Starší pacienti

C_max a AUC se u starších pacientů v porovnání se zdravými dobrovolníky středního věku nezvyšuje.

5.3 Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti

Předklinické údaje získané na základě konvenčních farmakologických studií bezpečnosti, toxicity po opakovaném podávání, genotoxicity, kancerogenního potenciálu a reprodukční toxicity neodhalily žádné zvláštní riziko pro člověka.

6. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE

6.1 Seznam pomocných látek

Monohydrát laktosy

Hypromelosa (E464)

Povidon K25

Magnesium-stearát (E470b)

6.2 Inkompatibility

Neuplatňuje se.

6.3 Doba použitelnosti

4 roky.

6.4 Zvláštní opatření pro uchovávání

Uchovávejte při teplotě do 30°C.

6.5 Druh obalu a velikost balení

PVC/PVDC-Al blistr.

Velikost balení: 10, 20, 30, 50, 60, 60x1, 90, 100 tablet